Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/villa2.jpg

Když se realita prolne s fantazií.

Doufáme, že přítomné neurazíme, v žádném případě jsme to neměly v úmyslu.

Vaše Sfinga a Linfe

Noc splněných snů

10. srpna – pozdní odpoledne, kdesi v severní Americe

Realitní agent kroutil nevěřícně hlavou. Takové klienty, respektive klientky, ještě neměl. Dvě naprosto tuctové osoby, které by tipoval na víkendovou chatičku o rozměrech psí boudy, projevily zájem o jednu z nejdražších nemovitostí. Byl to obytný dům postavený v lese, stranou od hlavního tahu, v katalogu vedený pod názvem Cullenova vila.

Nejpodivnější na to všem bylo, že před podepsáním smlouvy ani nechtěly dům vidět a bez průtahů vysázely na stůl žádanou sumu. A to prosím hotově!

Teprve poté se nechaly odvést na místo a převzaly si klíče.

Agentovi to nedalo a zeptal se: „ Míníte se sem hned nastěhovat, dámy?“

„Jo,“ řekla ta menší.

„Ne,“ odporovala ta vyšší.

Podívaly se na sebe a rozesmály se.

„Abyste tomu rozuměl, ten dům má pro nás citovou hodnotu a nekoupily jsme ho jen pro sebe. Vlastně bude patřit celému našemu FF teamu,“ vysvětlovaly mu.

„FF team? Co to je?“ divil se agent.

„To byste nepochopil.“

Agent toho měl právě dost. Hlavně, že se té neprodejnosti zbavil. A jestli to koupil někdo normální, nebo členky nějaké ulítlé sekty, to mu přece může být jedno, ne?

Slušně se rozloučil a vypadnul.

Za jeho zády se ozval jekot.

„Máme tóó,“ ječely ty dvě a nadšeně se objímaly.

10. srpna – hluboká noc, Česká Republika

Na několika místech se ve stejnou dobu ozvaly otravné zvuky z mobilů ohlašující novou příchozí zprávu. Mnohé majitelky vytrhly ze sladkého snění, ale našly se i takové, které byly právě v tu dobu nejplodnější a zuřivě mlátily do klávesnice nebo hltaly písmenka na obrazovce. Všechny se ale unisono mračily, protože byly násilně vyrušeny od své oblíbené činnosti a všechny si na displeji svých telefonů přečetly tu stejnou zprávu.

12. srpna – 10:00 – letiště Ruzyně - Platný pas sebou. Potvrďte účast.

Okamžitě nažhavily počítače, připojily se na stránku s podivným názvem Stmívání FF a začaly diskutovat na fóru. Tady je záznam jejich diskuze:

Hanetka: Přihlaste se, komu přišla zpráva na mobil.

Karolka: Asi všem.

Lipi4: Kdo to vůbec poslal? Mě to přišlo od Linfe.

Nebraska: Mě od Sfingy.

Po chvíli dohadování vyšlo najevo, že všechny esemesky přišly pouze z těchto dvou mobilů.

Amisha: Tak co, půjdeme tam? Třeba nás čeká nějaké překvapení :-)

Nebraska: Jen aby to nebyla nějaká kachna.

Bye: V tvém případě spíš králík, ne?

Ree: Králík nebo kachna, hlavně že to nebude Taylor :-D

Evelyn: Já do toho tedy jdu, dámy. Já se nebojím.

Krikk: Dámy? A já jsem co?

Evelyn: Pardon, dámy a pánové.

Nakonec se domluvili. Kdo má zajištěné hlídání pro děti, nemá studentskou brigádu nebo ho pustí z práce, odešle souhlasnou sms. Jedna z nich se ještě postarala o účast dalšího důležitého člena této komunity. Toho, díky kterému se vlastně měli kde virtuálně scházet.

Mezitím – kdesi v severní Americe

Linfe stála mezi vstupními prosklenými dveřmi a rozhlížela se kolem sebe. Vidět to všechno na vlastní oči bylo stokrát lepší, než si kdy představovala. Po pravé straně byly schody vedoucí do patra. Nemusela tam chodit. Věděla, že tam v jednom pokoji najde obrovskou postel s nebesy a v jiném zase nádherný obraz z Itálie. Byla doma.

Prošla kolem schodiště do obývacího pokoje, který byl současně i kuchyní a jídelnou. Venku za prosklenou stěnou už se snášel soumrak, proto rozsvítila světla a celý prostor se okamžitě zalil měkkým zlatavým světlem. Interiér byl vyveden v čistě přírodních barvách a materiálech.

„To je nádhera,“ rozplývala se Sfinga.

„Musí být, když to dělala Esmé,“ odpověděla Linfe a dál nehnutě stála se zadumaným výrazem na tváři.

„Na co myslíš?“ ptala se jí její přítelkyně.

„Ale, přemýšlím o výzdobě na tu naší párty. Nerada bych, aby mi to Alice zdrbla.“

V tu chvíli výše zmiňovaná prošla vstupními dveřmi a doplula k nim.

„No, zmákla bych to líp, ale na člověka to nebude marný.“

Linfe se otočila a přátelsky se s Alicí objala.

Nadechovala se k tomu, že něco řekne, ale Alice jí skočila do řeči.

„Neboj, postarám se o to. Ráno vyrážíme na nákupy.“

„Tak to nám spadnul kámen ze srdce, protože my bychom museli všechno pracně zjišťovat a to by to pak celý nejspíš prasklo.“

„O co jde?“ zeptala se nechápavě Sfinga.

„O ty šaty přece.“

„A jó,“ plácla se do čela a pak pokračovala.

„Tak to mě vyhodíte někde ve městě, než pojedete do obchoďáku a já se půjdu postarat o catering. Jestli dorazí všichni i s celou smečkou, tak to abych objednala pro jistotu dvě dodavatelské firmy,“ prohlásila Sfinga.

„Fajn,“ souhlasila Linfe a neubránila se zívnutí.

„Nevím, jak vy, ale já se jdu svalit do peřin,“ řekla, když se jí konečně povedlo zavřít pusu.

„Tak s tím se mnou nepočítejte,“ zatrylkovala Alice.

„Uvidíme se ráno.“

V tom Linfe osvítil duch svatý.

„Jo, Alice, postaráš se ještě o pozvání všech hostů z vaší strany, že jo?“

Alice se ušklíbla.

„Co myslíš?“

„Jako bych nic neřekla. Dobrou noc.“

12. srpna – 10:00, letiště Ruzyně

V hale stál hlouček remcajících osob. Linfe a Sfinga nikde.

„Já jsem vám říkala, že to bude kachna,“ ozvala se Nebraska. Noth právě chtěla přednést jednu ze svých filozofických tezí, když v tom se k nim přiblížil muž v uniformě leteckého personálu.

„FF team?“ zdvořile se zeptal.

Na souhlasné přikývnutí všech zúčastněných reagoval tím, že nejblíže stojící osobě, což byla zcela náhodou Ajjinka, podal tlustou obálku. Poté zasalutoval a vzdálil se.

Ajjinka zvědavě obálku otevřela. Uvnitř byly letenky do USA! A pro všechny. Navíc ke každé byla připevněná malá kartička s následující textem:

Kdo si počká, ten se dočká. Trochu tajemství vás přece nezabije. Letenky jsou zaplacené, nebojte, jsou zpáteční.

12. srpna – o třináct hodin později, 19:00 – letiště Seattle

Po Linfe a Sfinze opět ani vidu ani slechu. Opět se začalo remcat.

„Kéž by ten jejich kocour chytil od Jacoba blechy,“ ulevila si Ree.

Než se ostatní stačili přidat, ozvalo se hlášení letištního rozhlasu.

Členové a členky FF teamu, dostavte se prosím před letiště, východ číslo sedm.

Husím pochodem se ploužili před halu. Tam čekala řada limuzín s řidiči úslužně otevírajícími dveře.

„To je jako pro nás?“ zeptala se vyplašeně Amisha.

„Ano, madam,“ odpověděl jeden z mužů. „Odvezeme vás do hotelu.“

„Tý vole,“ vyletělo z Krikkových úst. „Tak takovýmhle luxusem jsem teda ještě nejel. Nasedat, panstvo, na co čekáte?“

Ležérně nastoupil do prvního vozu a ostatní ho váhavě následovali. Limuzíny se rozjely. Cesta netrvala dlouho a auta zastavila před už na první pohled pětihvězdičkovým hotelem. Tentokrát hlášku Tý vole proneslo více hlasů. A další se k nim přidaly, když si prohlédli ubytování. Měli rezervované celé patro v hotelu Four Seasons. V pokojích na postelích našli všichni další překvapení. Luxusní společenské šaty, samozřejmě se všemi doplňky.

Na pány čekaly obleky na míru a ozvalo se trojí zaúpění. U oblečení byly přiložené lístky s vysvětlením, že jde o dárek a na oplátku se od nich očekává, že si je zítra obléknout, upraví se a v šest budou všichni připraveni na odjezd. Linfe a Sfinga přejí všem dobrou noc.

Protože na všechny dopadla únava způsobená změnou časového pásma, provedli jen tu nejnutnější hygienu a zapluli do nadmíru pohodlných postelí.

13. srpna – kolem šestnácté hodiny – hotel Four Seasons, Seattle.

Z pokojů se začaly vynořovat první napůl vyspalé mátohy.

„Vstávejte, za dvě hodiny máme sraz. Nejvyšší čas se najíst a pak se hodit do gala,“ tloukl na dveře Kryštof.

Z jednoho pokoje na něj přiletěla bota. Raději nepátral po tom, kdo ji hodil. Jeho hulákání splnilo svůj účel, všichni vstali a pár minut před šestou už byli připraveni.

Páni vypadali v oblecích jako hezčí a mladší verze Jamese Bonda. A u rób některých dam se na chviličku zastavíme.

Karolka zářila v tmavě modrých vzdušných šatech, Bye v zelených s výstřihem, který jí odhaloval ramena. Věčně usměvavá Amisha přišla v šatech krémových. Ambra působila jako pravá femme fatale v černých přiléhavých šatech se stříbrnou výšivkou, Ree měla krásné ledově šedivé saténové s tenkými ramínky. Nebraska se objevila v nebesky modrém kalhotovém kostýmku s vypasovaným sáčkem. A naše velká malá Jodie vypadala jako dospělá princezna. Pro ni Alice připravila krásné bledě modré šifónové šaty. Lipi se svou hřívou hnědých vlasů zářila v červené dlouhé róbě s vlečkou. Jako poslední vyběhla z pokoje MisaBells v přiléhavých lila šatech s rozparkem až skoro ke krku. Opět na ně čekala kolona limuzín a zase se někam jelo. Cesta trvala skoro dvě hodiny. Osazenstvo už začínalo být lehce nervózní. Pouze řidiči už tušili, že se blíží konec cesty. Když auta uhýbala z hlavní cesty na téměř neviditelnou odbočku, některým z nich už začalo svítat. Z aut se ozval nadšený jekot. Jak se zkracovala vzdálenost k domu, hlasitost řevu se stupňovala. Limuzíny zastavily a řidiči galantně otevřeli dveře. Všichni se v úžasu soukali ven a nevěřícně zírali na výjev před sebou.

Na schodech Cullenovic vily na ně konečně čekaly Linfe se Sfingou. Náramně si užívaly tuhle chvíli. Chyběly jenom famfáry. I ony byly oblečeny ve slavnostním. Menší Sfinga doháněla chybějící centimetry bronzovýma lodičkama od Manolo Blahnika, které dokonale ladily s jejím kostýmkem. Měla na sobě volnou tuniku a úzkou rovnou sukní. Celý komplet doplňovaly dlouhé náušnice z jemných smaragdů. Ruku v ruce s ní stála Linfe, která měla na sobě decentní černé koktejlky od Channela. Pozornost poutaly její dlouhé blonďaté vlasy, sčesané hladce dozadu a splývající v měkkých vlnách do půli zad.

To ona se první ujala slova.

„Ahóóóóój, co zíráte jako Edward na Bellu? Tak pojďte dovnitř a párty může začít.“

Všichni se po sobě stále ještě zmateně koukali, ale poslušně se přesunuli dovnitř. Linfe se Sfingou věděly, že tam utrpí ještě větší šok. Obě se spokojeně smály. V obývacím pokoji na ně už čekala celá rodina Cullenových. Seděli tam jako krásné sochy vytesané z mramoru.

Jestli jste si mysleli, že přítomné dámy začnou vyšilovat, tak to jste se šeredně spletli. První, kdo začal nepříčetně ječet, ukazovat a mávat ručičkama, byl Kryštof. A pak skočil Alici kolem krku. Ustála to jedině díky tomu, že byla upír.

Jodie vzala mámu za ruku a zašeptala: „Teda, oni opravdu existujou?“

Ambra pokrčila rameny.

První se vzpamatovala Hanetka, došla ke Carlisleovi a nevěřícně se dotkla jeho ramene. Ten ji druhou rukou chytil a galantně jí políbil zápěstí.

„Smím vám nabídnout něco k pití, madam?“ zeptal se.

Jako další se ozval Edward medovým hlasem.

„Rád bych poznal tu úžasnou dámu, která ze mě udělala múzu a přisoudila mi křídla.“

Karolce se podlomila kolena. Wash ji pohotově zachytil a popostrčil o krok dopředu. Edward odložil vytištěnou a svázanou Karolčinu povídku, přistoupil k ní a uchopil její útlé předloktí. Odváděl si ji k pohovce.

Všude kolem v knihovně a na konferenčních stolcích ležely další povídky od přítomných autorek. Ostatní se konečně začali osmělovat, když v tom vtrhla do domu smečka. Tentokrát měli na sobě také slušné oblečení, ale ve svém osobitém stylu. To znamená černé kalhoty a bílé, u krku rozhalené košile. Jacob se zapínáním ani neobtěžoval.

Krikkit tam někde vzadu brblal, že nechápe, proč on musí mít kravatu. Zpražila ho Lipi, když povídá.

„Jenomže ty, pod tou košilí nemáš co ukazovat, na rozdíl od nich.“

Paul se ozval jako první z indiánů.

„Koukám, že párty už začala bez nás.“

A Embry s Jaredem kontrovali.

„A kde tady seženeme něco k jídlu?“

Sam už se napřahoval, že jim vlepí facku, když v tom se mu na ruku doslova zavěsila Sfinga.

Pokynula rukou směrem ke kuchyni a povídá.

„Tudy, pánové.“

Příchodem smečky se konečně rozproudila krev a zábava. Linfe se odebrala s mojitem v ruce do křesla v rohu, hned vedle repro soustavy. Pustila tichou, nevtíravou hudbu a spokojeně pozorovala dění kolem sebe. Zdálo se, že všichni jsou nadšení. V místnosti se pomalu začaly tvořit páry. No, páry?

Ke Karolce s Edwardem se nenápadně přitočila Ambra a teď mu obě seděli na klíně a vískaly ho ve vlasech.

V tu chvíli vstoupila do pokoje Bella a spatřila tu scénu. Edward vyskočil do pozoru a snažil se předstírat, že se vůbec nic nestalo.

Bella se začala smát na celé kolo a přistoupila k němu.

„Klid, miláčku, vždyť je to jenom na jeden večer. Dneska jsme tu pro přítomné hosty, kteří jsou stále s námi a nechávají nás zažívat neuvěřitelná dobrodružství. Dnes večer je necháme zažít pohádku my.“

Neuvěřitelná dvojice se vytvořila v kuchyni z Esmé a Amishy, která ji učila vařit vegetariánská jídla.

„No co? Vegetarián jako vegetarián,“ vysvětlila.

Kolem se mihnul Jacob, strčil nos k pánvičce a zakřenil se. Pokračoval k tácu s grilovanými žebírky, těsně následovaný Sfingou, která na něm mohla oči nechat.

Večer byl v plném proudu, Bye konverzovala s Jasperem, který jí zrovna vysvětloval nové expresivní výrazy k popisu lidských emocí. Evelyn, Lipi, Sakraprace a Jodie byly v obležení naší vlčí smečky. Nejmladší mláďata, Jodie se Sethem, seděli na zemi v kuchyni opření o linku, drželi se za ruce a zamilovaně si hleděli do očí.

Na terase konverzovala krásná Nebraska s Emmettem a obdivovala jeho vypracované svaly, když v tom vstoupili do dveří důstojným krokem všichni Volturiovi. Nebrasce poklesla čelist, v tu ránu zapomněla na Emmetta a obdivným pohledem sjela Marcuse od hlavy až k patě. Ten odložil svůj černý plášť a k překvapení všech přítomných měl na sobě klasický oblek moderního střihu. V pravé ruce držel bílou orchidej a nedbaje dychtivých pohledů dalších přítomných dam, přistoupil k Nebrasce a květinu jí podal.

„Madam, vy jste jako první odhalila mou zálibu v pěstování květin, a tak jsem vám přinesl jednu ze svého skleníku.“ Nebraska vzdychla a omdlela. Marcus ji pohotově zachytil a odnesl ven z dohledu ostatních. Noc byla jenom jejich.

Aro se dal okamžitě do řeči s Noth a oba už byli zabraní do svých filozofických debat.

Jenom Caius se opět mračil na celý svět, ale tentokrát nebyl sám. V opačném koutě místnosti se úplně stejně tvářila naše okouzlující Ree. Přitočila se k němu a nadhodila.

„Taky koukáte na tu bandu šašků?“

Od té doby se od sebe celý večer nehnuli na krok a kupodivu v sobě našli zalíbení.

Tichá hudba najednou přešla v klasický valčík a Carlisle jako první vyzval na terase k tanci Hanetku. Pro dnešní večer tvořili dokonalý pár.

Wash se viditelně nudil až do té chvíle, dokud k němu nepřistoupila Jane se svým plamenným pohledem.

„Hej, fešáku, potřebovala bych pomoct se svým novým nádobíčkem a pak bychom se mohli věnovat trochu něčemu příjemnějšímu.“

Nikdo neví, zda se Washovi rozzářily oči z nejnovějšího modelu armádního přenosného počítače nebo z přítomnosti opravdu krásné Jane.

Naše horkokrevné holky MisaBells s Ajjinkou se okamžitě vrhly na Demetriho s Felixem.

Vypadalo to, že už si každý našel k sobě vhodného partnera, ale při bližším zkoumání byste objevili v rohu postávajícího Krikkita a klidně sedící Linfe s pátým mojitem v ruce. Ta se tvářila velice spokojeně a zkoumavým zrakem si prohlížela pozadí všech přítomných pánů. Ty kalhoty od obleků dělaly své, ale ona už měla favorita. Otázkou bylo, zda si i ten dotyčný všimne jejího pronikavého pohledu. Ona by se nikdy nedokázala zvednout a jít za ním.

Emmett se přitočil k Rose, ukázal na Krikkita a pošeptal jí.

„Co kdyby sis šla pohrát támhle s tím králíčkem a ukázala mu, jak chutná pořádná ženská.“

Rose s nadšením kývla a přesunula se za ním.

Emmett pak sebral veškerou odvahu, polkl a odešel čelit největší výzvě svého života. Zastavil se před sedící Linfe, dal si ruku za záda a jemně se uklonil.

„Půjdeme, má milá?“

Vzal ji za ruku a odvedl si ji nahoru. Na schodech se minuli s Jacobem, který měl nepřirozeně zapnutou košili a na límečku otisk od rtěnky.

Přízemí se začalo postupně vylidňovat. Tato noc má své kouzlo a také svá tajemství, která zůstanou navždy uložena pouze v myslích všech přítomných.

Nikdy se nikdo nedozví, co přesně se dělo.


Povídky od Sfingy

Povídky od Linfe

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3 4 5 6 7   »

Kate

126)  Kate (08.12.2013 00:47)

Jé, to bylo super. Carlisle, Carlisle, Carlisle! A s Esme bych taky pokecala.

kajka

125)  kajka (17.03.2012 10:31)

Téééda!!!! Dámy, to byla jízda! Skvělej nápad! Realiťák na to kápnul. Sekta! A já furt, co mi to tu připomíná! U představy Jacoba, který se neobtěžoval se zapínáním, jsem se regulérně poslintala. A to jsem team Edward!!!! Holky, co na to říct..... závist! Ukrutná Závist! Bylo to parádní!!!!

124)  iveta v. (22.12.2011 21:33)

úžasný!

123)  Marcelle (14.12.2011 19:07)

Normálně mi tekly slzy, jak jsem vám všem záviděla

Empress

122)  Empress (27.11.2011 01:25)

Tak toto sa vám fakt podarilo Čítala som s otvorenou pusou a keď sa na scéne objavil Jacob tak mi z pusy skoro ukápla slina ...tichá závisť!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

121)  Broky3581@seznam.cz (25.11.2010 22:30)

páni musim rict ze skvelý nikdy by me nenapadlo uvest ted chvili a filmovou chvili do
hromady fakt skvely:)

120)  ada853 (07.11.2010 17:08)

woow proste skvely

sfinga

119)  sfinga (09.10.2010 21:20)

Ajajaj, jen abychom vás nezklamaly. Jednoho maníka jsem si pro sebe zabrala já a můžete třikrát hádat kterého No a jednoho má Linfe, ale neprásknu, kdo to je

Karolka

118)  Karolka (09.10.2010 21:18)

Tomu nevěřím ani na vteřinu! Po prvním dílu čekám jen samé dobré věci! ;)

sfinga

117)  sfinga (09.10.2010 21:13)

Milé dámy, pro případ nejhoršího si na sraz beru brnění, protože nás ukamenujete

Linfe

116)  Linfe (08.10.2010 22:16)

No že sem si to mohla myslet, že vy dvě budete první :D :D :D

ambra

115)  ambra (08.10.2010 21:54)

Karolko, moc nejuchej, myslíš, že na nás i podruhé zbude Edward? Ledaže by si nás po minulém mejdanu vyžádal!!!:D Jdu mu napsat vtíravou esemesku...

Karolka

114)  Karolka (08.10.2010 21:50)

Linfe

113)  Linfe (08.10.2010 21:39)

Seznam na druhý turnus hotov muhehe

EvelynVolturi

112)  EvelynVolturi (11.09.2010 20:34)

Jakoooo, a co Alec? Chudinka, si neužil :D :D :D :D Jinak, perfektní, prostě báječný, tohleto jsem přečetla jedním dechem, a musím říci, že je to to nejlepší, co jsem kdy četla. Bylo to bombastický, skvělý, proste BEST!

Lipi4

111)  Lipi4 (09.09.2010 15:25)

Bos, já nejsem autorka a tak jsem tam byla :D :D

Sfin & Lin, Akce P k této povídce je skoro hotová :D

SarkaS

110)  SarkaS (09.09.2010 07:59)

Páni!!! Druhý turnus? Kdy se koná? Já chi taky... U tohohle jsem se opravdu nehorázně pobavila... Takže já jdu utřít slinu a zase na chvilku pracovat

sfinga

109)  sfinga (26.08.2010 10:25)

Bos: Neboj, vecpeme tě do druhýho turnusu :)
jen se bude konat kapánek jinde...

Bosorka

108)  Bosorka (26.08.2010 07:50)

S vodou? Záleží na tom kterou myslíš - plodové mám přiměřeně a ostatní mi nevadí.

eliskababy

107)  eliskababy (25.08.2010 21:44)

hej holky to bysme mohli podniknout...:D kdybysme se složili všechny ještě ze stmivani.eu....:D :D to by bylo něco.... :D

1 2 3 4 5 6 7   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek