Sekce

Galerie

/gallery/Robova.jpg

Pokračujeme dál! :) Trocha toho přemýšlení, pokec Belly s Jessicou.

Děkuju, drahé ženy, za vaše komentáře ♥

V příští kapitole se vydáme do terénu.

Přesně, jak jsem si myslela. Od Charlieho jsem si vyslechla skoro půlhodinové kázání. Na jeho obranu, rozmluvit se mi to pokusil jen třikrát, což jsem brala jako úspěch. Chápala jsem ho, ale on zase musel pochopit mě. Už dávno jsem nebyla jeho malá holčička. Vyrostla jsem a chtěla jsem dělat to, co mě baví. Nebylo na tom nic špatného. Nemohla jsem za to, že jsem od mala měla před očima jeho. Měl by být rád, že jdu v jeho stopách.

Jessica byla nadšená, i když mi taky nezapomněla připomenout, že nejsem neprůstřelná. Po mé zmínce o neprůstřelných vestách mrmlala cosi o tom, že i jejich funkčnost je dost pochybná. Na zítra jsme si domluvily oběd, takže jsem měla celou noc a ráno na to se připravit na další rádoby do duše mluvící proslov, kterému jsem se vyhnout nemohla. Jess byla moje nejlepší kamarádka, po střední se společně se mnou přestěhovalo do Seattlu. Její kroky ale vedly úplně jinam, než ty moje. Dál studovala vysokou a dál byla maminčina holčička.

Teď jsem byla doma, dvoupokojový byt s miniaturní kuchyňkou a ještě menší koupelnou, a jen v pyžamu ležela na posteli. Před sebou poházené papíry a fotografie.

Vyšetřovatelé na místě činu odvedli výbornou práci, z fotek a popisků jsem měla pocit, jako bych na něm byla sama. Central District byl vždycky problémový okrsek Seattlu. Prostitutky a jejich pasáci, narkomani a jejich dealeři. Byl Riley Biers jedním z nich? To jsem zatím nevěděla, i když tomu všechny důkazy nasvědčovaly.

Opřela jsem se o loket a zalovila ve fotkách před sebou, abych vytáhla detailní fotografii jeho předloktí. Mnohočetné vpichy různého stáří mu pokrývaly podstatnou část paže. Podle koronera byl na heroinu déle jak tři roky. Neměli jsme žádnou šanci dopátrat se všech jeho dodavatelů, ale toho posledního jsme najít museli.

Oči mi sklouzly na fotku Edwarda Cullena. Našeho hlavního podezřelého.

Hodinu jsem strávila jen tím, že jsem si četla výpis z jeho trestního rejstříku. Na jeho věk měl obdivuhodnou délku. Podle zápisů a jejich dat bylo jasně poznat, kdy se do problémů zapletl on. Patnáct. Bylo mu jen patnáct, když měl na krku první drobnou loupež, při které ho chytli. Pak se to stupňovalo. Z drobných loupeží byly vykrádačky, nezákonné držení drog a střelné zbraně, odseděl si sedm měsíců natvrdo, ale jak seznam pokračoval, vůbec se z toho nepoučil. Jeho složka měla víc jak padesát stran. Především proto, že se v poslední době stýskal s lidmi, na které mělo celé protidrogové políčeno.

Mohl zabít Rileyho Bierse on? Měl na kontě rovnou několik rvaček a ublížení na zdraví, ale vražda? Zamračila jsem se na papír před sebou. Možná jsem se přeci jen zachovala moc zbrkle. Třeba je vážně moje místo v kanceláři u hromady papírů ke třídění.

„Vyřeším to!“ zamumlala jsem si pro sebe a posadila se. Měla jsem to přeci v krvi, musela jsem tomu přijít na kloub, i kdyby mě to stálo všechny síly. Vzala jsem to na sebe a už není cesty zpátky. A pokud nechci přijít o práci, na které mi záleží, nezbývá mi nic jiného, než projít všechno ještě jednou a pořádně se do toho pustit.

Fotku Edwarda Cullena jsem zastrčila zpátky do desek, nemohla jsem se na něj dívat, protože jsem nemohla z hlavy vypustit představu jeho nad zmasakrovaným tělem Rileyho Bierse. Mohl to být jakýkoliv člověk, i v jeho záznamech se našlo pár restů, ale takovouhle smrt si nezasloužil. Nikdo. Někdo do něj vyprázdnil celý zásobník, to o něčem svědčilo. Vrah se s tím rozhodně nepáral. Stáli jsme proti někomu, kdo bez skrupulí prostřílel tělo mladého kluka, co si kazil život drogami. A ať už ten někdo byl kdokoliv, slíbila jsem si, že za to zaplatí.

Dostanu ho, ať to stojí, co to stojí.

S tím vědomím jsem shodila desky na zem a zalezla si pod peřinu. Pořekadlo, že je ráno moudřejší večera, se v tu chvíli zdálo minimálně jako úspěšný oblbovák na mou přeplněnou mysl. I tak jsem ale usínala s obrazy mrtvého těla před očima.

 

„Vážně sis nemohla vybrat něco jiného? Akorát cestou sem jsem potkala několik vylepených plakátů. Někomu se ztratil pes. To by byla práce jako stvořená pro tebe, máš přece ráda zvířata, ne?“ snažila se mě Jessica přesvědčit. Tohle už byla její třetí varianta toho, co bych mohla dělat. Našlo se toho vážně spousty, něco dokonce dávalo smysl, ale nic z toho mě nelákalo. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou. „Áchjo, ty si prostě musíš vybrat mrtvolu.“

„Když to říkáš takhle, zní to děsně,“ informovala jsem ji vesele a usrkla ze svého vynikajícího latté. Mou hodinovou pauzu jsem trávila nedaleko stanice. Malá rodinná restaurace, kde dělali ty nejlepší saláty na světě. Chodila jsem sem často, s Jessicou jsme to tu měly rády, a místní personál už nás znal jmény. O to víc domácky to tu působilo.

Je to děsný, tak co bys chtěla?“ zamračila se Jessica. Dneska měla extrémně špatnou náladu. Vybouchla jí přednáška, na kterou se celý víkend učila a mně se ji nepodařilo přesvědčit, že je to vlastně velká výhoda. Pořád si jela svou.

„Baví mě to,“ pokrčila jsem neurčitě rameny. „Víš, že jsem to už nemohla dál vydržet.“ Nebylo to tak dávno, kdy jsem nadhodila možnost, že toho nechám. Nechtěla jsem zbytek života strávit mezi čtyřmi stěnami.

„Já vím,“ zamručela rozmrzele. „Je to příležitost, to vím taky. A zasloužíš si to, protože jsi tvrdě dřela, jo, to vím taky. Chtěla jsi říct ještě něco?“ vyhrkla na mě, než jsem se stihla nadechnout, abych něco řekla. Zvládla to za mě.

„Ne, vlastně ne,“ zazubila jsem se. „Když to zvládnu, možná mě i povýší. To bych pak mohla do terénu pořád. To je přesně to, co chci. Chci pomáhat tam venku. Ani nevíš, jak strašně svazující je, když víš, co všechno se tam děje a nemůžeš nic udělat.“

„Mně je teda jedno, co se venku děje. Hlavně, že se to neděje mně,“ ušklíbla se. Začínala mě štvát, chápala jsem, že nemá náladu, ale nemusela si to vybíjet na mně. Čekala jsem trochu víc nadšení, kdybych chtěla dostat kázání, jela bych za tátou, ten by mi ho přeochotně dal.

„Ale tohle by mohlo,“ nedala jsem se. „Venku chodí nějakej magor, co v klidu střílí po lidech, to ti nevadí?“

„Říkala jsi, že to byl feťák,“ nechápala.

„No, to jo…“ Chtěla jsem pokračovat, ale přerušila mě.

„No vidíš, já nefetuju, nic mi nehrozí,“ protočila oči a já ji pod stolem kopla. „Au!“ hekla a shýbla se, aby si protřela kotník. Dobře jí tak. „To bylo za co?“

„Za lhostejnost. A blbou náladu. Myslela jsem, že spolu oslavíme můj úspěch, ale jak to vypadá, žádná oslava se konat nebude.“ Nejspíš jsem měla mlčet, ale už jsem to nevydržela. Dokázala jsem její nálady vždycky přejít, už byla zkrátka taková, ale jednou za čas jsem potřebovala, abych tématem hovoru byla já, ne ona. Zjevně jí docvaklo, jak se chovala, protože najednou obrátila.

„Promiň, Bello,“ zasténala a natáhla ke mně přes stůl ruce, aby mohla chytit ty moje. „Jasně, oslavíme to,“ řekla a omluvně se na mě usmála. Nevydržela jsem to a úsměv jí oplatila. Byla skvělá, jen měla občas chvíle, kdy neviděla a neslyšela. Ale kdo je neměl? Stáhla ruce a vzala do nich svou skleničku s latté, nadzvedla ji nad hlavu a teatrálně na ni poklepala lžičkou. Naštěstí se nikdo neotočil. Už zase si to u mě rychlostí blesku vyžehlila. Zahihňala jsem se a pozvedla svoji sklenici. „Na Bellu a její první mrtvolu!“ pronesla hrdě.

„Jessico!“ okřikla jsem ji pohoršeně. Vyprskla smíchy, když si sama uvědomila, co řekla.

„Dobře, na tvůj první případ,“ opravila se, ale pořád se smála. Obě jsme se napily, Jess pořád bublala smíchy.

„Až ho vyřeším, zapijeme to něčím ostřejším,“ slíbila jsem jí. Vesele souhlasila. Už to bylo dlouho, co jsme si byly večer někde sednout. Buď jsem neměla čas já, nebo ona. A já sama bych nikam nešla, na to jsem nebyla stavěná. Měla jsem ráda pořádek a svůj klid. Když jsem někde byla s Jess, dávala jsem na ni spíš pozor. Ona totiž nic neřešila. Všem na baru cpala svoje číslo, a když jí druhý den ráno volala cizí čísla, divila se, jak je to možné.

„Budu ti držet palce, Bello. Hlavně musíš zůstat opatrná, slibuješ?“ Kývla jsem.

Opatrnost bylo moje druhé jméno. Dostanu toho zmetka a nic se mi při tom nestane.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Niky

12)  Niky (05.05.2012 12:21)

Doufám, že Bella vezme radu od Jess vážně a bude opatrná. Něco mi ale říká, že se do toho vrhne po hlavě
Super, čte se to samo :)

Twilly

11)  Twilly (09.03.2012 06:49)

Ajjo, já vím, jsem děsná, aké já to už pomalu, ale jistě dobíhám a abys věděla, drsná Bella.... No žůžo

10)  marcela (06.03.2012 11:22)

Hltám každé písmenko.Je to skvělé a já jsem napnutá a nedočkavá,až se Bella potká s Edwardem.

ambra

9)  ambra (05.03.2012 22:59)

Tý jo! To vypadá, že Edí je fakt grázl! Dokonce seděl?! A neudělali mu v tom vězení nic? Ňufko náš, už aby byla tahle strohá milá dříčka Bella u něj. Ona ho polepší, on ji trochu rozparádí . No já vím, vzala jsem to trochu hopem, máme tu opravdický detektivní případ, slibuju, že ten vykecávat nebudu . . Jessica je fajn, trošku sobec, ale pořád v normě. A vzhůru do práce, ne? :D
Skvělá práce!

nikolka

8)  nikolka (05.03.2012 21:13)

Edward a podozrivý ... na tom jeho správaní niečo bude... neviem, čo... ale je mi to podozrivé
a obed s Jessicou, nie je nič nad posedením s tak úžasnou priateľkou, ktorá oslávi prvú mŕtvolu :D

Lenka326

7)  Lenka326 (05.03.2012 19:57)

„Na Bellu a její první mrtvolu!“
Doufám, že to zvládne, takové tintítko jako Bella je možná plné odhodlání a odvahy, ale každý druhý chlap by ji přerazil vejpůl jednou rukou. O zbraních nemluvě...
Trochu se o ni bojím, ale hlavně jsem zvědavá, jak to bude s tím hlavním podezřelým a vůbec, jak si Bella povede. V krajním případě, pokud by to nezvládla, pořád ještě může hledat ty zatoulané pejsky, že? :D Hlavně, aby se jí nic nestalo.

Nosska

6)  Nosska (05.03.2012 19:21)

Belli, opravdu se ti nic nestane?

KalamityJane

5)  KalamityJane (05.03.2012 18:27)

Super, fandím Belle, aby to neposrala, přežila to a vyřešila to:)

Marcelle

4)  Marcelle (05.03.2012 18:24)

zajímavé, fakt.......viď Bye ............Ájo, jsi holka šikovná

Silvaren

3)  Silvaren (05.03.2012 18:03)

Tedy pevně doufám, že Bella nevyrazí do ulic sama. Přece na ni má někdo dohlížet, ne? Kriminalisty obdivuju, protože já bych nevěděla, kde s vyšetřováním začít. A rozhovor s Jess se mi moc líbil, protože takhle nějak to chodí, aspoň u mě a mých kamarádek. Těšííím se na další!

2)  hanka (05.03.2012 13:20)

*fworks* tak nevím,co mě pobavilo víc,jestli dobrá krimi nebo koment od Bye - holky nepíšete to náhodou spolu :)
moc se těším,protože tohle je nový pohled a zajímavý směr,
jsem zvědavá na střet profesionálního zájmu a okouzlení Edwardem ,to si užijeme

Bye

1)  Bye (05.03.2012 13:02)

Ach tááák, Edward Cullen je SUČÁSTÍ spisu Rileyho Bierse! No to je potom jiná. A hned hlavní podezřelý?! Bello, asi takhle:
1. vyvrátit to podezření
2. vytáhnout Cullena z toho bahna
3. najít toho zmetka, co z chudáka Rileyho Bierse udělal řešeto
Aspoň tak to vidím já. A pokud možno zůstat naživu, protože... v tomhle má prostě Jessica recht. Drobná holka jako ty na ulici zkrátka nepatří. Nebo aspoň ne sama. Vím, feminismus a rovnoprávnost světem vládne. Taky dělám chlapskou práci, ale... když dojde na měření síly, rychlosti a někdy i nervů - jsou ti zatracení chlapi od přírody ve výhodě. Tak to prostě je.
Ajjo, paráda! Kratší kapitoly mi vůbec nevaděj. Pěkně to odsejpá a přísun je častý
Ještě ta cestička, kdyby byla...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek