Sekce

Galerie

/gallery/Robova.jpg

Isabella Swanová si vždycky přála jít ve šlépějích svého otce. Také se jí to podařilo, i když ne přesně tak, jak si sama představovala. Ale teď přišla chvíle, kdy konečně může začít dělat to, co ji baví a po čem touží.

Co s tím má společného Edward Cullen? A jak všechno bude dál? To se dozvíte časem v nové 'nárazové' povídce Nestřílej! :))

Kapitoly budou krátké, ale zato budou rychleji přibývat :)


Za Mikem se ještě ani nestačily zavřít dveře a já se už hrabala ve štosu papírů, co mi nechal na stole. Měla jsem je přetřídit a pak předat výš. Moje běžná práce tady. Ne, rozhodně jsem si ji takhle nepředstavovala. Chtěla jsem do akce, zapojit se do vyšetřování, nebo dělat cokoliv, čím bych mohla být nějak užitečná. Ne sedět v kanceláři a ostatním opravovat hlášení…

Otevřela jsem druhou složku a očima přejela po prvním řádku. Edward Cullen. Jeho trestní rejstřík měl rovnou několik stran. Otočila jsem na další stránku a překvapeně pootevřela pusu, když jsem si prohlédla jeho fotografii. Nevypadal na zločince. Piercing v obočí a arogantní škleb mě nejspíš měly utvrdit v opaku, ale mně stejně nepřipadal jako někdo, na koho bychom měli mít spadeno. Kdybych ho potkala na ulici, sotva bych si ho všimla.

Další desky byly přelepené červenou páskou. Přísně tajné. Nadzvedla jsem obočí a na chvíli zvedla oči od papírů, abych mohla skrz prosklenou stěnu své miniaturní kanceláře zjistit, jestli se někdo nedívá. Nedíval. Opatrně jsem pásku odlepila a začetla se.

Central District, Seattle. Protidrogové, 157/96b

Riley Biers, 29 let

Patnáct střelných ran v hrudníku; ráže 9mm. Smrtelná ráda zasáhla srdce, proletěla skrz. Vzdálenost střelce do jednoho metru.

Pitva prokázala přítomnost diacetylmorfinu, přijímán byl dlouhodobě, nitrožilně.

Otočila jsem list a do klína mi sletělo několik barevných fotografií. Některé od koronera, některé přímo z místa činu. Po zádech mi přejel nepříjemný mráz. Někdo se z Rileyho Bierse pokusil udělat cedník. A podle toho, jak byla místa po kulkách rozmístěna a podle stažených okrajů samotných ranek, musel být střelec opravdu hodně blízko.

Rychle jsem fotky naházela zpátky a opatrně zalepila pásku tak, aby nebylo poznat, že už jednou otevřená byla. Složila jsem všechny desky na sebe a postavila se. Musela jsem je donést kapitánovi. Stáhla jsem si sukni o něco níž a rádoby vyrovnaným krokem vyšla z kanceláře.

Tohle jsem měla nacvičené dokonale. Za ty dva roky, co jsem tu, jsem nedělala v podstatě nic jiného. Měla jsem podezření, že za to mohl Charlie. On mé nadšení z toho, že se stanu policistkou, nesdílel. Dokázal by skousnout, kdybych mu pomáhala na stanici ve Forks, ale představa, že bych měla na vlastní pěst vyrazit do velkoměsta a dělat na opravdových případech, se mu příčila natolik, že se mnou několik měsíců odmítal komunikovat.

„Kapitáne,“ zamumlala jsem nesměle a zaklepala na pootevřené dveře. Vzala jsem za kliku a vešla.

„Swanová,“ pozdravila mě a trochu se usmála. Nebyl to upřímný úsměv. Myslela jsem si, že budou ženské držet při sobě, když je oddělení plné chlapů, ale to jsem se pletla. Tanya Denaliová byla srdcem i silou muž a ke mně nijak velké sympatie nechovala. Což bylo dobře, alespoň jsem se ani já nemusela zbytečně přetvařovat. „Dejte mi to na stůl,“ řekla a kývla směrem k přeplněnému stolu. Poslušně jsem ji poslechla, ale když jsem se otáčela k odchodu, nedalo mi to.

„Kapitáne? Má ten případ někdo?“ Nechápavě se na mě podívala, v jejím výrazu nebyla ani špetka zájmu. „Případ Rileyho Bierse, toho zastřeleného,“ vysvětlila jsem neohrabaně. Vedle ní jsem si připadala strašně malinká a to, že prakticky nikdy neprojevovala větší množství emocí, než bylo nezbytně nutné, v ničem nepomáhalo.

„Dostane ho Yorkie,“ odpověděla opatrně a zúžila při tom oči. Přešla ke stolu a zadívala se na červenou pásku na složce. Na chvíli jsem skoro přestala dýchat. „Proč se ptáte?“ Zvedla oči zpátky ke mně. Polkla jsem, vteřinu nebo dvě jsem chtěla být na úplně jiném místě, ale když jsem si vybavila svůj přeplněný stůl, který prakticky neměl šanci k vyčištění, protože mi pořád někdo nosil další a další stohy papírů, vzmužila jsem se.

„Chtěla bych ho já,“ řekla jsem a narovnala se v ramenou, aby bylo jasně poznat, že to myslím vážně. Obočí se jí vyklenulo nahoru.

„Vy?“ Přikývla jsem. „Nebaví vás papírování, Swanová?“ Nebyl v tom humor, jen věcně připomněla fakt, že mám být vůbec ráda, že tu mám nějakou práci. Od začátku jsem věděla, že Charlieho kontakty zapracovaly, abych se sem dostala, ale nikdy jsem nevěděla, jak moc.

„Myslím, že je to dobrá příležitost, jak dokázat, že sem patřím,“ začala jsem. Nijak jsem na ni netlačila, můj hlas zněl vyrovnaně a klidně, to mi hrálo do karet. Nepotřebovala jsem, aby věděla, jak moc po tom případu toužím. Jak moc toužím se dostat z té stísněné místnosti, která se mi za poslední roky stala spíš vězením. „Opravdu patřím,“ dodala jsem odhodlaně.

Chvílí se na mě jen dívala, jako by se snažila vyčíst, jak moc vážně to myslím.

„Venku to není jako tady, Swanová… Nejsem si jistá, že je to místo pro někoho, jako jste vy. Tam venku s vámi nikdo nebude zacházet v rukavičkách. Navíc… Případ pana Bierse není pro nováčka…“ Přerušila jsem ji dřív, než stihla pokračovat.

„Vy víte, že na to mám,“ řekla jsem pevně. „Víte to.“

Nemohla si nevšimnout toho, jak moc se snažím. Charlieho vliv nemohl být tak veliký, abych zbytek života proseděla v kanceláři… Bylo na ní vidět, že váhá. Rozlepila desky a dívala se na fotografie, které jsem před sebou měla před chvílí já. Jednu po druhé si prohlížela a zase je odkládala na stůl.

„Nevypadá to dobře, Swanová…“ zkonstatovala nakonec. „Nemůžu vás nasadit na takový případ, když nevím, že na to jste připravená.“

„Jsem připravená,“ vyhrkla jsem okamžitě. Pobaveně se po mně podívala. Sklopila jsem oči a začervenala se. Neměla bych být tak impulzivní. „Chci říct, jsem připravená. Měla jsem dva roky, abych se na něco takového připravila.“

„Umíte vůbec střílet, Swanová?“ zeptala se bez zájmu. Dlaněmi byla opřená o stůl a shlížela na papíry před sebou, mně v podstatě nevěnovala žádnou větší pozornost.

„Mám zbraň,“ přisvědčila jsem.

„Na to jsem se neptala. Umíte střílet?“

„Umím, kapitáne,“ odpověděla jsem. Zbraň jsem v ruce držela poprvé ve dvanácti. Přede mnou byly vyskládané jen plechovky od piva a v ruce jsem měla obyčejnou vzduchovku, ale už v té době jsem věděla, že je to něco, co mě baví. Vždycky jsem k Charliemu vzhlížela. Obdivovala jsem ho za to, co dělá. Chtěla jsem být taky taková. Skoro se mi to podařilo. Skoro…

„Dostanete tři týdny,“ začala a já nevěřila vlastním uším. Dává mi ho?! „A Yorkieho, ten by na vás měl dohlédnout, abyste něco při první příležitosti nezpackala. Každý druhý den chci podrobné hlášení, složky si můžete vzít domů. Dojděte si za Newtonem, řekne vám co a jak.“

„Děkuju, kapitáne!“ vypískla jsem nadšeně. Až když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že to byla chyba. Ale já si zkrátka nemohla pomoct, tohle bylo něco jiného. Byl to případ! Můj vlastní případ! Tedy skoro vlastní. „Nezklamu vás, spolehněte se.“

„To bych vám doporučovala. Nemáme tu místo pro zbytečné články, uvědomte si to. Měla by to pro vás být dostatečná motivace.“ Pletla jsem se, nebo doopravdy naznačila, že když to nezvládnu, mám padáka? Moje jistota trošku opadla. Nebylo snadné si v téhle branži shánět práci a já rozhodně nechtěla skončit na stanici ve Forks.

„Udělám všechno, co bude v mých silách,“ ujistila jsem ji. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Nemohla jsem se dočkat, až to zavolám Jessice a Charliemu. Přesně v tomhle pořadí, nejdřív potřebuju slyšet někoho, kdo dokáže projevit patřičné nadšení. Pak až přijde chvíle, kdy to říct i Charliemu.

Natáhla jsem se pro desky a pevně je stihla v ruce. Už jsou moje a nikomu je nedám.

„Ještě jednou děkuju za důvěru, kapitáne,“ poděkovala jsem ještě jednou, i když mi bylo jasné, že žádnými slovy nevyjádřím skutečnost, jak moc vděčná a šťastná jsem. Kývla ke mně hlavou, což byl jasný náznak toho, že už můžu jít. Chtělo se mi hihňat a culit se, ale udržela jsem se. Otevřela jsem dveře a chtěla odejít, ale zastavil mě její hlas.

„Swanová?“  Otočila jsem se. „Neposerte to.“

„Neposeru, kapitáne,“ usmála jsem se a vyšla ze dveří. Se svým prvním opravdovým případem v ruce.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

16)  Jalle (05.03.2013 16:35)

vážne skvelé

Niky

15)  Niky (05.05.2012 11:23)

Bella jako policistka vyšetřující případ vraždy? Vypadá to moc dobře Tak jsem zvědavá, jak si s tím poradí a jak nám do toho zapadne Edward

14)  marcela (06.03.2012 11:19)

Dokonale jsi mě vtáhla do děje a já se nemůžu dočkat pokračování.

Fanny

13)  Fanny (05.03.2012 20:58)

Zajímavá jména a ještě zajímavější Bella. Těším se až na tom začne pracovat. :)

nikolka

12)  nikolka (05.03.2012 20:54)

uf....
Bella to nebude mať ľahké, ale je veľká bojovníčka, veď si vybojovala svoj prvý a skutočný prípad!!! :D :D :D
zlý Edwar? ako sa hovorí, zakázané ovocie chutí najlepšie...

KalamityJane

11)  KalamityJane (05.03.2012 18:23)

To vypadá víc než dobře, jdu dál:)

Silvaren

10)  Silvaren (05.03.2012 17:50)

Wau, hned mě to chytlo. Prostředí policejní stanice si představuju přesně takhle! Bella nebude žádný ořezávátko a na bad Edwarda jsem strašně zvědavá.

Ivanka

9)  Ivanka (05.03.2012 14:29)

Takový žánr já ráda, takže jsem celá tvoje. Zatím to vypadá víc než nadějně, a stejně jako kapitán doufám, že to Bella neposere.

Lenka326

8)  Lenka326 (05.03.2012 10:13)

No, sice netrpělivě čekám na My way, ale tohle vypadá veeeeelmi slibně. Bella jako policajtka, hmmm.... a Edík jako zlobivý kluk... Kdypak se jejich osudy protnou? Jinak skvělé obsazení, Mike, Yorkie, Riley (ten už to má teda chudák za sebou) a hlavně kapitán Tanya.
Těším se na pokráčko.

gucci

7)  gucci (04.03.2012 22:48)

...napjatě čekám na pokráčko!!

Tammy

6)  Tammy (04.03.2012 22:04)

Taaaaak - propíchanej Edward, Bella s pistolí - co si to dopustila? a šerika Tanya. Tahle povídka se mi líbí. Takže se těším na zejtra, jo? Spolíhám na perex, jistě chápeš, že jinak...(dělá se u toho pohyb rukou pod krkem a zvuk - kchrrr...)

Bye

5)  Bye (04.03.2012 21:45)

Tak kapitán Tanya Denali, jo? To se povedlo!
A koukám, že staří známí Newton a Yorkie jsou taky na svých nových místech. ;-)
Edward Cullen... hmmm... s rejstříkem, jo? Špatnej hoch? Nebo si na něj jenom hraje?
Tak trochu jsem čekala, že Bella dostane tu jeho složku místo tý, o kterou si řekla. Ale má svůj případ a vyráží do ulic. Jestlipak tam potká arogantní úsměv kriminálníka Cullena? :)
Hezky máš to prostředí zmáklý, věřím Ti každý pásmenko.

Nosska

4)  Nosska (04.03.2012 20:14)

Už se těši, co bude dál

Marcelle

3)  Marcelle (04.03.2012 19:42)

Ájo, to je skvělé

ambra

2)  ambra (04.03.2012 19:02)

Šíří se to od východu, co?;) Ajjoušku, tohle je PECKA!!! Koupila jsem si snad novou skvělou knížku od renomovaného autora detektivek? Ti ale milostné vztahy hrozně osekávájí, doufám, že ty tak strohá nebudeš;) . Edík delikvent?:D S tyčinkou v obočí? No, miluju ho už teď . Ale abych nezapomněla - tvá hlavní hrdinka je skvělá, a že se jmenuje Bella? No bóže! Ale ta vraždička - ona to úplná prča nebude, co?

1)  leluš (04.03.2012 18:54)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse