Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

Bella dostane nové-staré auto. Jacob jí ho opravuje a nejen to. V noci se zdá Belle ošklivý sen a ujistí se, že se jí tajemný anděl, jen nezdá.

Doufám, že mlžim dost. :)

Krásné počteníčko. Vaše Jeanine ♥

9. Mé nové autíčko

 

Edward:

Stál jsem nedaleko jejich domu, když tam ještě Jacob byl. Vidět jak se na něj usmívá a jak se baví v jeho společnosti mě moc bolelo. Se mnou to takhle asi nebude. Nebude chtít o upírech a ani o mně slyšet. Alice jí to pořád vnucuje, ale účinek to zatím nemá.

„Tak už vypadni Jacobe!“ zanadával jsem si pro sebe.

Bude muset vědět, kdo jsem a to hodně brzy, už se před ní nechci skrývat. Vzteky jsem vytrhl ze země stromek i s kořeny. Chtěl jsem ho zabít, za to že se jí dotýká a ona mu ty nenápadné doteky toleruje. Myslel jsem, že ho nenávidí, budu muset zakročit.

 

„Jsem na dobré cestě, co ty Edwarde?“ řekl záškodnicky, když od ní odcházel. Určitě věděl, že jsem tady a že je špehuju.

„Ještě uvidíme,“ odpověděl jsem mu. On vítězně odešel.

 

Když Bella zhasla ve svém pokoji, vloupal jsem se k ní. Tentokrát jsem jí daroval rudý karafiát se vzkazem:

 

„Tato květina může závidět barvu Tvým tvářím, když se červenáš.“

E.

Troufl jsem si tam napsat i mou iniciálu. Stejně se na plese dozví pravdu, pokud jí to neřekne Jacob, řeknu jí sám, že jsem Alicin bratr. O upírech budeme muset ještě pomlčet.

 

Bella:

Dnes ráno to nebyl budík, co mě probouzelo, byly to paprsky slunce. Vážně vychází slunce? Pro jistotu jsem si ještě promnula oči a pak jsem ho spatřila. Na stolku před zrcadlem ležel rudý karafiát a vzkaz. Takže tu byl zase a jmenuje se od E, no zrovna mě žádné jméno nenapadá. Na tváři mi to vykouzlilo úsměv. Dnes se budu na všechny usmívat. Škola proběhla jako vždy v pohodě. Odpoledne mě překvapil táta, že byl doma.

„Bello mám překvápko,“ spustil na mě hned.

„Tati, jsi doma, páni. A jaký?“ byla jsem zvědavá.

„Jedeme ti pro auto.“

Koukla jsem nechápavě na Jacoba.

„Já o ničem nevím, na mě nekoukej, já tě jen přivezl,“ vymlouval se.

„Tati neměla jsem si ho vybrat sama?“

„Budeš nadšená, uvidíš.“ A vyrazili jsme do nějakýho bazaru na kraji Port Angels.

„Tak to je ono, co na něj říkáš?“ ukázal táta na starej červenej náklaďáček Chevrolet.

„No teda tati? Já nevím co říct. Je skvělý.“ Políbila jsem otce na tvář a mrkla na Jaka.

Ten mezitím zvedl kapotu a kontroloval motor.

„Bude potřebovat trochu opravit, ale jinak je dobrej. Vezmeme ho nejdříve ke mně, trochu se v něm pohrabu,“ řekl znalecky.

„Seš zlatej, děkuju,“ a políbila jsem ho taky na tvář i když mi nastavil ústa.

Nemohla jsem se vynadívat na své nové autíčko, těšila jsem se až mu společně s Jakem dáme nový lak. Jen doufám, že do La Push vůbec dojede. Jacob jel se mnou a táta za námi.

„Budu muset koupit nové rádio, tohle skoro nehraje,“ řekla jsem naštvaně, když jsem vzdala ladění stanice.

Když jsme dorazili k Blackovým, Jake se na můj náklaďáček vrhl hned. Táta šel koukat za Billym na baseball a já jsem měla nutkání pomáhat Jakovi. Nedovoloval mi to a tak jsem tam fungovala, alespoň jako podavač nářadí. A ve volných chvílích jsem čistila vnitřek. Když jsem narazila na zabalený kondom mezi sedačkami, strašně jsem se rozřehtala. Kdoví, co v tom autě předchozí majitel dělal. Jake vykoukl z pod kapoty a když viděl čemu se směju, přišel až ke mně.

„To má být nabídka?“ zažertoval a smál se taky.

„Fuj! Kdoví jak dlouho to tu leží,“ vykuckala jsem se smíchem a hodila jsem ten kondom k ostanímu odpadu.

„Máš pravdu, nepotřebujeme to,“ Objal mě rukama kolem pasu.

„Jaku,“ Úsměv mi ztuhl. Jake se mi díval zpříma do očí. Sklonil se ke mně, nejspíš mě chtěl políbit, ale já stihla uhnout. Nechtěla jsem ničit naše přátelství. Bylo mi s ním fajn, ale mé srdce patřilo jinému.

„Promiň, nechal jsem se unést,“ šeptal a pustil mě.

„Jaku, já tě mám ráda, ale nemiluju tě, pochop to. Posím,“ žadonila jsem.

„A víš co? Nebudu se ti omlouvat! Chtěl jsem to udělat už dávno a nevidím důvod, proč bych neměl. Jen se svým citům bráníš!“ začal skoro křičet. Chytil mě pevně kolem pasu a přitiskl své horké rty k těm mým. Pak se rychle odtáhl a šel se hrabat v motoru. Nebyla jsem schopná najít správná slova.

Překvapil mě tím. Po chvilce mlčení a Jacobovo mlácení klíčem pod kapotou jsem se konečně odhodlala k tomu mu vynadat.

„Jacobe, tohle už nikdy neuděláš, ano?“ Zastavila jsem se kousek od něj a mluvila jsem jen šeptem.

Přestal mlátit tím klíčem a podíval se na mně.

„Slibuju, Bello. Už tě nikdy nepolíbím, aniž bys mi to nedovolila!“ přikyvoval.

„To jsem ráda,“ řekla jsem už důrazněji. „Nerada bych tě ztratila, jako přítele!“

„Nápodobně,“ sklonil se zase k motoru a zbytek dne už jsme o tom nemluvili.

 

V noci se mi zdál zvláštní sen. Asi jsem posbírala pocity z nového dne a ty se mi teď promítly do snu.

Ujížděla jsem si to svým náklaďáčkem po dálnici a poslouchala jsem skvělou muziku. Najednou mi v cestě stál ohromný vlk. I přesto, že jsem dupla na brzdy a strhla volant, jsem ho srazila. Rychle jsem vyskočila z auta, abych zkontrolovala, co jsem provedla. Ale před autem neležel ten vlk, ležel tam Jacob. Byl celý od krve a těžce oddechoval. Podíval se na mě a vztáhl ruku k mé tváři. Pohladil mě a otevřel ústa, jakoby chtěl něco říct. Když našel dost sil, řekl mi jen: „Odpusť Bello!“ a jeho ruka poklesla. V tu chvíli vydechl naposledy.

Probudila jsem se s křikem a pláčem v něčí náruči. Pevně mě svíral a hladil mě po vlasech. Snažila jsem se vymanit, ale byl silnější.

„Klid Bello, vše je v pořádku, byl to jen sen.“ Odtáhl mě od sebe a zhluboka se mi zadíval do očí.

„Ty?“ zeptala jsem se, „jsi skutečný!“

„Ano, jsem s tebou,“ povzdechl smutně a sklopil zrak.

„Musím jít, jde Charlie,“ chytil mě za bradu a přitiskl své rty na má pootevřená ústa. Chtěla jsem ho k sobě přitáhnout, ale už byl pryč. Dokázala jsem jen zírat na okno, kterým právě vyskočil ven a které zaklaplo právě ve chvíli, kdy vešel táta.

„Jsi v pořádku Bello? Slyšel jsem křik, vyděsilo mě to.“

„To nic, byl to jen zlej sen tati, už je to pryč,“ a pokusila jsem se o úsměv.

„Tak dobře zlato, ještě se prospi.“

Jen co táta zavřel dveře, vyskočila jsem z postele k oknu a otevřela ho. Chtěla jsem ho zavolat, ale místo toho jsem na okenním parapetu našla rudou růži obtočenou stříbrným řetízkem s přívěskem.

„Děkuju!“ zašeptala jsem do tmy s úsměvem a věřila tomu, že mě slyší.

Odmotala jsem řetízek z růže a hned jsem si ho připla. Přívěsek byl ve tvaru srdce a měl vsazený temně rudý kámen. Na růži byl ještě připevněný vzkaz:

 

„Mé srdce odteď patří Tobě, Bello. Krásného Valentýna.“

Miluji Tě E.

 

Dlouhé hodiny jsem koukala do tmy svírajíc papírek v ruce. Nemohla jsem usnout, ale nevím jestli kvůli snu o Jacobovi a nebo kvůli tomu polibku…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Lucinka (15.06.2011 13:27)

ty bláho,,,jsem namlsaná povídkami od Misabells ale tahle tvoje vážne nemá chybu paráda

1)  marcela (04.06.2011 12:20)

Jsi hodná,že to sem dáváš tak pravidelně.Dííík.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still