Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Představy na pružinách

„No… a jak se tu vlastně máš, Bells? Víš… víš přece, že mně můžeš říct cokoliv, že jo?“ vybafnul na mě Jake, hned jak jsme zakotvili v mým pokoji. Jake zdvořile seděl na kraji postele, zatímco já se bezostyšně rozvalovala na zbylý ploše, protože už jsem si docela zvykla na ten pocit, když vás pružiny matrace tlačej do zad.

„Co ti mám povídat, ve středu prohlídka, čtvrtek mám striktně zarezervovanej pro skupinovou terapii, sem tam se tu objeví nějakej praktikant, kterej je celej žhavej postavit svojí diplomovku na pokecu s bandou magorů, no a zbytek času trávíme buď v celách, nebo společenský místnosti. Máme tam telku, ale většinou tam běží nějaký krávoviny a samozřejmě nevedem kabelovku. Ale není to zas tak zlý, když dokážeš vyjít se zaměstnancema ústavu, občas tě pustí i na vzduch. Jedno se týhle instituci musí nechat, má to tu dost pozitivní vliv na mý zdraví. Za tu dobu, co jsem tu, jsem neměla víc jak dvě cigára denně. Znáš to, prostě typickej blázinec…“

Nehledě na jeho ujištění jsem dovopravdy vážně neměla páru, co všechno mu můžu říct. Tak jsem radši vynechala tu pasáž, kdy jsem měla chuť řvát, že bych dala za HBO levej vaječník, a taky to, že po všech těch práškách bývám k večeru slabá v kolenou, párkrát už jsem skončila na zemi v společnejch sprchách neschopná pohybu a jednou přišla dokonce i o periferní vidění.

Probralo mě až zděšené: „Bells… ty kouříš?“

Jo, tak tohle jsem cenzurovat nějak zapomněla… Co teď? Přiznat se k dvaceti letům nikotýnovýho rauše nebo…

„Jacobe Blacku! Nedělej na mě ty svý psí voči! Lidi se holt s krizovejma situacemi vypořádávaj každej jinak. Já se rozhodla dobrovolně si zdevastovat plíce a hodlám si to taky patřičně užít, tak se ve mně nesnaž probudit nějakej podřadnej pocit viny, jasný? Tohle s člověkem blázinec prostě udělá…“

… Jo nejlepší obrana je útok, už to tak bude…

„Ale na druhý straně, ne aby tě napadlo zkoušet něco podobnýho, je ti to jasný?! Nezakazuju ti příležitostnou dýmku míru, ale kouření vážně škodí zdraví, fakt že jo. No jen se podívej na všechny ty nápisy na krabičkách, ty přece nelžou. Teda jedině, že by to byl reklamní trik s obrácenou psychologií, ale to není zas tak pravděpodobný…“

… Pro jistotu…

„Neboj, mám rozum. Ale nepřeháníš to trochu? Někdy mi přijde, že si neuvědomuješ, že jsi starší jenom o rok…“

… Jo, hochu, kdybys jenom věděl…

„To o tebe nemůžu mít starost?“ prohodím v kombinaci s nedokonalou napodobeninou toho jeho pohledu nakopnutýho štěněte.

„To víš, že můžeš. I když není čeho se bát… Ale pak se mi nemůžeš divit, když se budu cejtit stejně… Pěkně si nás s Charliem vyděsila, víš?“

… Tak to byla podpásovka…

„Já vím a je mi to líto… Mohli… mohli bysme vo tom zrovna teďka nemluvit? Už je to chvíle, co jsme se viděli naposledy… Já… chyběl mi čas trávenej s tebou… tys mi chyběl…“ pokusím se zahrát celou situaci do outu.

„To mohli. Jen… Jen si někdy přeju, abysme na to přišli dřív, víš…“

„Přišli na co?“ zajímám se okamžitě.

„Na tvojí zálibu v tabákovejch výrobcích přece!“ odvětí hravě. „Kdybych… kdybych věděl, že ti to pomůže… že se ti s cigaretou v ruce udělá líp potom… potom, co odešel… Sám bych ti koupil karton!“ prohlásí zas s tím nakažlivým nadšením, že nemám jinou možnost než po něm skočit, povalit ho na tu rozvrzanou postel, usalašit se mu hlavou na hrudi, chvíli se zas koupat v tom bombastickým teple a po chvíli zaklonit hlavu tak, že mu vidím do nosu a současně mám taky výhled na stín jeho nezákonně dlouhejch řas, co se mu vytvořil pod zavřenýma očníma víčkama, a říct: „To by bylo fajn…“

 

 

„Jaku?“ hodím po něm vočkem.

„Hmmm?“ zamumlá nepřítomně.

„Jaku, záleží ti na mě, viď, že jo?“ otestuju vody.

„To víš, že jo, Bells. Ať tě ani nenapadne myslet si něco jinýho.“

„A Jaku?“ zkusím znova po chvíli

„Copak, Bells. Co se děje?“ reaguje okamžitě.

„Chceš, abych byla šťastná?“

„To víš, že jo,  Bells, někdo jako ty by nikdy neměl zažít nic jinýho než štěstí… Proč se ptáš?“ odpoví už plně při smyslech.

„Já jen… je to tu těžký, Jaku…“ povzdechnu si, ale to už si sedá a mne mojí ruku mezi svejma tlapama…

„Já vím, Bells. Kdybychtak  moh něco udělat… Třeba kdybych si promluvil s Charliem… Bells, víš, že jsem tu pro tebe, že jo?“

„To jo, Jacku, to já vím, ale…“

„Žádný ale, Bells. Musíš vědět, že bych pro tebe udělal úplně všecko, rozumíš. Řekni, co mám udělat, abys tomu taky uvěřila!“ zavyje zoufale.

„J-já… nezlob se Jacku… to jen, že jsem tu zavřená pořád sama… A ty lidi kolem mě jsou blázni, s nima se nedá pořádně bavit… Chybí mi lidskej kontakt… chybí mi dotek živý duše…“ naříkám dál.

„Ach, Bells, kéž bych ti moh nějak pomoct…“ povzdychne si.

Já se jen kousnu do rtu, než mi proklouzne: „no... to je právě vono…“

Ruka se mi někde uprostřed mýho slovního průjmu vysmýkla z jeho dlaní a teď už mu vesele putuje pod tričkem. Po stranách zběžně brázdí hrudní svaly, a když sklouzne trošku níž, obkresluje tu prvotřídní vánočku. Pod polštářky prstů rozpozná pnutí jeho kůže, když párkrát celou trasu projede s použitím nehtů. Po chvíli zabloudí ještě níž, až se ve sladkém očekávání setká s masivním…

„Moh bych se zastavit častějc…“ prořízne po chvíli to příjemný ticho, a mě tak vytrhne z dost detailních představ, za který by mě ve většině státu mohli z fleku zavřít. A přitom by to bylo tak snadný.

„Huh?“ zamrmlám trochu rozmrzele a lehce se na něm zavrtím ve snaze najít příjemnější polohu. Jo, je to vážně velká  škoda, protože o tom, co mě teď tlačí do zadku, v knize teda rozhodně nepsali…

„Že bych moh přijet častějc… Říkalas, že ti chyběl čas strávenej se mnou… Že jsem ti chyběl… Tak mě napadlo, že bych se moh stavit klidně každej víkend, někdy třeba i během týdne…“

A přesně v momentech na chlup stejnejch, jako je právě tenhle, si vzpomenu, že k tomu namakanýmu tělu patří i ten nevinnej úsměv s upřímným úsměvem.

Jo, v takovejchhle okamžicích holt nemůžete říct nic jinýho než: „Jacobe Blacku, ať tě ani nenapadne sabotovat školu, kapišto?!!

 


Díky za projevenou přízeň a komentáře. Příště už někoho určitě svlíknem, spinny.

 

MADHOUSE

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

blotik

18)  blotik (11.09.2011 19:50)

Těším se na další díl. Teda, Bella dokáže mít ale představy. Je to fakt super. Jdu dál, rychle, těším se na to svlíkání.

SarkaS

17)  SarkaS (07.09.2011 20:48)

nevinnej úsměv s upřímným úsměvem? Ten se teda fakt musí culit za dva

nikolka

16)  nikolka (28.08.2011 20:51)

keby kartón pomohol...

sakraprace

15)  sakraprace (22.08.2011 12:20)

Tolik snahy. Isabella, která předstírá, že je Bella, i když Bella je. Tedy tedy teď si nejsem jistá, jestli to dává smysl. A zlato Jake. I karton by jí koupil, kdyby věděl, že jí to pomůže. Tentokrát to bylo smutné, jsem zvědavá, co bude dál :(

julie

14)  julie (24.07.2011 19:16)

O čem že to v knize nepsali????

ScRiBbLe

13)  ScRiBbLe (23.07.2011 03:25)

Uááááááá, a vono to bylo i sladký, fakt že jo! Samozřejmě i vtipný.

Po chvíli zabloudí ještě níž, až se ve sladkém očekávání setká s masivním… A s čím že to? Jako fakt s tím?

Nemůžu z toho. Je to výborný!

magorka

12)  magorka (18.07.2011 11:58)

ajajajaj....se nám to nějak "zahušťuje". Ale ten výlet do Bellina erotického snění mmmmm, ten byl hvězdičkovej :)

Evelyn

11)  Evelyn (17.07.2011 19:41)

Spinny, už se neřehtám, nesměju a slzím nikoliv smíchy. Mám z toho depku... I když Jake je úžasnej a jeho ujištění, že by Belle koupil karton cigaret

Anna43474

10)  Anna43474 (17.07.2011 19:34)

Sám bych ti koupil karton
To by mě vážně zajímalo, jak todlencto dopadne
TKSATVO

AliceBrandon

9)  AliceBrandon (17.07.2011 17:05)

To je tak depresivní!
Nemůžu nepřiznat, že jsem byla mírně v depce už před tím, než jsem s čtením začínala, ale tak nějak jsem čekala, že mě z toho vytáhneš.
Já naivka!
Tohle je tak smutný a depresivní příběh, že nevím, jestli zvládnu pokráčko.
Chudák, chudák Isabella...

HMR

8)  HMR (17.07.2011 06:36)

Vážně jsem zvědavá, kam až tenhle námět dotáhneš

Kamci

7)  Kamci (16.07.2011 17:41)

:) :) :)

Lampas

6)  Lampas (16.07.2011 17:38)

Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!!!

Tak teraz som úplne mimo!!! Teším sa na ďalšiu kapitolu.


maky21

5)  maky21 (16.07.2011 14:09)

hej borec!!!! ani nevim kdo
ale víš, že je to závaznej slib a ještě jsi nám slíbila Edího, takže už si můžeme domyslet, kdo tu bude nahatej, že ne, fakticky, moc povedenej dílek, jediná moucha tam nebyla :D
těšim se na dalšíííííííí

MaiQa

4)  MaiQa (16.07.2011 13:59)

3)  Night Mist (16.07.2011 11:14)

Woooow!! Ze začátku mi nedošlo že si to jenom představuje ;)
Jen tak dááál!

2)  Nikki (15.07.2011 22:29)

Bella má ale představivost jediné na čem si můžu postěžovat je délka tohoto dílu ale oproti těm všem plusům, co zde nacházím to je úplný nic a říkám si: "jen tak dál!" bavila jsem se

eMuska

1)  eMuska (15.07.2011 22:15)

No, to beriem ako prísľub... Chcela si povedať "masívnym opaskom", žejo? pardon... Ale Bella je úplne super! P.S:: To, čo bolo s Jacobom si do budúcna prosím s Edwardom...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek