Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Sakra, sakra, sakra!

Sakra, sakra, sakra!

Kroužila jsem kolem sesterny už dobrejch čtvrt hodiny a pokoušela se svou neústupnou odhodlaností přesvědčit Prattovou, že jestli mě nepustí na vzduch, abych si mohla zapálit, budu jí sveřepě znesnadňovat zbytek její šichty.

Ukázalo se totiž, že ať ke mně byla jakkoliv podezřele milá… tuhle, když mě ochotně přepravovala do mý cely po tom incidentu s Bannerem a dokonce se mnou vedla docela dost zapálenou debatu o vyžírání mozkoven… ta vřelost ji nakonec pěkně rychle přešla… přesněji v závěru naší výpravy, kdy jsem ji prej dost slušně vobhodila.

No co? Místní jídlo by v sobě neudržel ani cirkusovej polykač šavlí! Teda, ne že by ta šlichta byla tak vostrá, to ne. V tomhle zařízení totiž o koření patrně nemaj ani zdání. Jediný příchutě, který tu vedou,  jsou nechutně bez chuti, plánovitě planý a dušeno ve vlastní šťávě. Ale vždycky ještě můžete doufat, že to zachrání konzistence. Můžete si tu vybrat ze dvou variant a obvykle je dokonce kombinujou, takže si vlastně každej přijde na svý. Flákota ala podešev jako zdroj hlavních nutričních hodnot, znáte to, bílkoviny, uhlí a tak, chuťově doplněno přílohou v podobě břečkoidního sajrajtu.

Tak jako tak mi bylo jasný, že se můžu snažit sebevíc, ale Prattka mě ven nepustí…

Sakra, jak se vodsuď jen dostanu?! Mohla bych předstírat infarkt… Moment, to by asi nevyšlo. Chci říct, proč by mě vyváželi ven, když tu mají vlastní zaprášený zdravotnický vybavení…

Nebo bych mohla nahlásit bombovej útok… Jenže to by pak museli evakuovat celou budovu, a nakonec bych taky mohla na vlastní voči zjistit, jestli tenhle typ postelí vedou i v ošumtělejch věznicích, protože je mi jasný, že by mě do žádnýho zařízení pro zazobance jen tak neposlali…

Sakra, sakra, sakra!

V ustavičným opakování mý nejnovější mantry mě stopnul až Carlisle, kterej se zčista jasna vobjevil zpoza rohu.

A že si dal na čas, jestli se ptáte na můj názor. Totálně mi rozhasil časovej plán, taď abych to ještě celý přepočítávala…

„No to je dost!“ zaburácela jsem hned, jakmile se dostal do dosahu mýho levýho háku, protože mi pravá ruka mi ještě pořád visela v trojcípým šátku ovázaným kolem krku, a zuřivě zatínala prsty v pěst, aby se celej tenhle nepříjemnej scénář neopakoval…

„Dělal jsem, co jsem mohl… Jen nechápu, proč jsi mi nezavola na mé osobní telefonní číslo, byl bych tu byl dříve…“ snažil se to hodit ne mě.

„Byl bych tu byl dříve?" napodobila jsem jeho výběr slov, kterej na mě přímo křičel ty svý spisovný obscénosti, a přidala k tomu i tu jeho snobskou gestikulaci.

„Ty, se svou hyper rychlostí, se mi tu teď budeš vymlouvat na… HELE, KŠÁ!“ začala jsem Carlisla umravňovat, když v tom se na něj sesypaly všechny ty slepice.

„JEDEŠ VOD NĚJ!“

No to snad není možný!

Zatracený sestřičky!

„Hele, podívej, to je teďka vedlejší. Potřebuju, abys vode mě dostal Edwarda…“ šla jsem přímo k věci.

„To nebude snadné. Zařekl se, že už tě nikdy neopustí. Snaží se jen dodržet svůj slib,“ sdělil mi, jako by to zázračně mělo změnit celou situaci.

Nezměnilo. Teda aspoň pro mě ne.

Což o to, slib je to pěknej. Ale proboha, vždyť von mě doprovázel i na záchod!

„Je mi jedno jak, ale zařiď to. Potřebuju si zakouřit,“ objasnila jsem mu svý požadavky.

„ V KLIDU zakouřit,“ dodala jsem do smluvních podmínek.

„A byla bych ti věčná, kdyby ses ujistil, že mě nebude sledovat.“

„No, možná bych ho mohl… ehm… pozdržet… řekněme… na takových patnáct minu-„

„Bello!“

A ku*va!

Zrovna jsem sahala po klice a přes rameno se ještě provokativně zazubila na sestru Prattovou, když před sesternu vletěl Edward s prosbou, která teda podle mýho spíš víc připomínala příkaz, na rtech: „Bello, stůj!“

No jasně. A co třeba – Bello, k noze?!

Kde jsem to skončila? Jo! Ta klika!

„Počkej, není to bezpečné, jestli si nutně musíš zapálit, půjdu s tebou,“ smlouval zarputile.

Se mnou? Nemyslím si.

Jenže to už mě popadl za ruku.

Najednou jsem měla nekontrolovatelnou chuť zoufale zavýt.

Ale no ták! Tohle se už nedá!

„Synu,“ oslovil ho Carlisle a vysvobodil mě z Edwardova sevření. A když už ho pevně svíral, dal mi ten vytouženej povel k útěku: „Běž!“

A nemusel mi to říkat dvakrát…

 

 

„Jeď, jeď, jeď!“ začala jsem Jacobovi ječet do ucha přesně v tu chvíli, kdy se můj ctěnej zadek důvěrně seznámil s koženým sedadlem jeho nově zrenovovaný motorky.

Ten byl ale i přes můj jekot schopnej nakopnout tu krásku a udržet nás oba v sedle, i když sebou prudce trhla dopředu a my za sebou za chvíli nechali jen šmouhu po sedřenejch pneumatikách a hafo čoudu.

Tak takhle, vážení, chutná svoboda. Jako saze, strach a výfukový plyny. Ale kdo by si stěžoval, no ne?

 

 

Potřebovali jsme plán. A to dost rychle. Já po kapsách neměla víc, než ten přechytralej krám a poloprázdnou krabičku velbloudů a Jacob na tom nebyl o moc líp. Proč neměl kreditku? No řekněme, že tyhlety společnosti se moc nehrnou do zřizování účtů pro neplnoletý původní obyvatele bez práce. Při životě nás tak mělo udržet pomuchlanejch dvaadvacet babek a padesát centů. Nenyly to zrovna nejslibnější vyhlídky, co vám mám povídat. Zoufale jsme potřebovali plán…

 

„Alice?“

„Bello, jsi to ty?!“

Ne tak zhurta, děvče!

„Alice, mám na tebe prosbičku…“

„Kde to, sakra, jsi?!“ dokonale mě ignorovala.

„Jako bys sama moc dobře nevěděla, že jsme na dostizích v Tacomě,“ odsekla jsem otráveně.

„Ale já tě nevidím!“ zavyla frustrovaně.

„Ehm… to bude tím, že telefonujeme, Alice. Tyhle věcičky přenášej jen zvuk…“

„Budoucnost, nevidím tvou budoucnost!“ uvedla věci na pravou míru.

„Počkej, nepořídila sis ty domácího mazlíčka?“

Přihořívá…

„Cítím čokla…“

BINGO!

„Neboj, je řádně vycvičenej,“ pochlubila jsem se.

„Já vážně nechápu, jak tohle můžeš Edwardovi dělat…“ snažila se ve mně vzbudit pocit viny.

„Alice, já z něj vážně zmagořím… potřebuju… prostor…“ pokusila jsem se vyjednávat.

„A teď mi laskavě sděl jména těch zlatíček, který mamince vydělaj chechtáčky,“ promnula jsem si svý zkřehlý ruce.

„Tak fajn, ale doufám, že tu nedělám velkou chybu. Jmenujou se Zamění, Nový měsíc a Rozbřesk…“

To si ze mě děláte prdel!

 

Už to bylo pár týdnů, co jsme s Jacobem práskli do bot a já jako každou středu očekávala finanční injekci v podobě vosermesky se jmény vítězných koní od Alice.

Máte 5 přijatých zpráv, no páni.

Edward: „Bello, kde jsi? Prosím, ozvi se.“
Edward: „Spolu to zvládneme, jen mi dej ještě šanci vše napravit…“
Alice: „Zavolej mi!“
Edward: „Nechci porušit svůj slib, ale takhle dál nemůžu…“
Hrabě Cucákula: „Byl jsem v tom tvým cvokhausu, ale nemohl jsem ho najít. Kde je?

Sakra, sakra, sakra!

„Ahoj, dovolali jste se do hlasové schránky Edwarda Cullena. Omlouvám se, že jsem nebyl schopen přijmout váš hovor. Momentálně jsem totiž na cestě do Itálie, kde hodlám poprosit upíří královskou rodinu o smrt. Záleží jen na datu a čase vašeho telefonátu a při troše štěstí je už po dávno mně. Neobtěžujte se se zanecháním zprávy, opravdu to nemá smysl. Píp…“

Sakra, sakra, sakra! Tak fajn, tenhle plán se nevybrvil zrovna tak, jak jsem si představovala. Je na čase na plán B. A možná jsem to od samýho začátku měla vzít z toho opačnýho konce.

Sakra, sakra, sakra!

 


Konec? Ne tak docela, ještě na vás čeká jedna decovka v podobě epilogu.

MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikolka

14)  nikolka (07.09.2011 23:10)

ako mu to mohla urobiť.. utiecť s Jacobom? a Alice v tom mať prsty? ... :D
Taliansko!!!

SarkaS

13)  SarkaS (07.09.2011 22:07)

Ehm, tohle je konec? Ono se něco vysvětlilo? Asi si to budu muset dát ještě jednou, nejspíš jsem něco prošvihla. Moje sebevědomí kleslo, já takový odhadovač point a závěrů netuším co se děje. Jdu skočit z mostu...

Evelyn

12)  Evelyn (28.08.2011 10:48)

Spinny, já nic nechápu Nabourala jsi mi mou iluzi, že jsem docela chytrá holka Ale bavila jsem se přímo královsky Jen mi teď bude dál vrtat hlavou, jak ono to vlstaně bylo

spinny

11)  spinny (22.08.2011 21:30)

Anno, nechci.
Jestli je, nebo není I. Soprano, se uvidí až po svatební noci.

janulka

10)  janulka (22.08.2011 15:24)

kampak kampak??

Anna43474

9)  Anna43474 (22.08.2011 14:46)

spinny, nechceš snad říct, že to byla Isabella Soprano, že ne???

8)  Night Mist (22.08.2011 14:34)

Tak teď už jsem zmagořila úúúúúplně!!!

Tahle Bella mi bude chyběěěět!

7)  Nikki (22.08.2011 12:47)

spinny pěkně jsi popsala školní jídelnu kam jsem chodila kdysi dávno ještě na základce muísm říct, že tahle šílená povídka mi bude chybět

Twilly

6)  Twilly (22.08.2011 12:20)

fúúúúúúúúúj, svědily

Twilly

5)  Twilly (21.08.2011 22:45)

Nechtěj vědět, jak mě svrběly prstíky

spinny

4)  spinny (21.08.2011 21:20)

Popravdě jsem překvapená, že jste se držely tak dlouho, visí to tu už pátej den.

Twilly

3)  Twilly (21.08.2011 21:18)

spinny, tos jako vážně myslela, že si to nepřečteme?

spinny

2)  spinny (21.08.2011 21:14)

Tak jo, u poslední kapitoly udělám výjimku.
Anno, nemáš ty náhodou problém se zákazy, příkazy, pravidly všeho druhu a vůbec... s uznáváním autorit?

Co se reálnosti týče, můžu tě ujistit, že minimálně jeden člověk, se do správné odpovědi v rámci ankety trefil.

Anna43474

1)  Anna43474 (21.08.2011 20:56)

Rozhodla jsem nepočkat do zítřka a šplejchnout si zbytek už dnes
Zatmění, Nový měsíc a Rozbřesk
A Edwardova hlasová schránka
Takže Bella Swan je nakonec ta pravá/reálná??? Není to zase nějaká bota???
Sakra, končíme... sloni mi budou chybět :'-(
TKSATVO

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek