Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Nočník a třetí ucho

Když jsem se vrátila ze svýho vytouženýho dostaveníčka s velbloudem do svý cely, s nechutí jsem se shledala s nezvaným návštěvníkem. Na mý pružinovitý posteli se totiž po celý dýlce rozvaloval Edward a nohy mu od kolen visely dolů přes takovej ten železnej rám. Tehle model najdete snad jen v nizkorozpočtovejch nemocnicích a upachtěnejch blázincích. A možná taky ve věznicích, ale tak daleko moje zkušenosti nesahaj. Ale kdo ví, víte, co se říká, nikdy neříkej nikdy…

Při pohledu na něj to ve mně zase začalo vřít, protože jsem se s jeho odpálkováním tuhle takhle snažila. Jenže von si holt nedá říct. Něco mi říká, že Edward Cullen je jako bumerang. Hodíš ho co nejdál a von tě za chvilku praští do zátylku.

Vážně jsem se nenacházela v tom svým nejlepším duševním rozpoložení, takže jsem popadla první věc, která mi přišla pod ruku, a jednoduše jí po něm mrskla. Tou první věcí, která mi přišla pod ruku, byl shodou okolností můj zánovní nočník, kterej mi jako každýmu přidělili a kterej doteď ležel pod postelí.

No a tenhle nočník si vzdušnou čarou k mýmu překvapení našel cestu přímo k Edwardově hlavě, kde taky zakotvil. Byl to vážně dost komickej pohled, protože ani po cinkavým břinknutí Edward nehnul ani brvou. Jen se dál vyvaloval na mý pružinovitý posteli so nočníkem na hlavě nehybnej jak socha.

„Já do toho čůrala,“ oznámila jsem mu pro jistotu.

„Já vím, cítím čpavek,“ odvětil stejně nezainteresovaně.

Proč mě jeho klid překvapuje?

„Tobě se na mně nic nehnusí, co?“ zamumlala jsem snad víc pro sebe než pro něj.

„Ne,“ odpověděl přesto se smířeným úsměvem.

Tak fajn.

„Podej mi ten nočník, Edwarde. Vyzkoušíme, kolik toho sneseš. Seš si jistej, že nevedeš nějakej typ koprofilní úchylky? Víš, co? Otestujem to, jen mi podej ten nočník…“

„Co máš za problém, hm?!“ zakřičel najednou a hned na to se mou kobkou rozezněl zvuk vzniklej konfrontací mýho nebohýho nočníku s protější zdí.

Hádám, že Edwardova vyrovnanost má taky svý meze. Meze, který jsem, jak je vidno, právě překročila. Ale von po těch mejch taky stepuje už dost dlouho!

„Co mám za problém? Chci, aby ses spakoval, jasný? Teď jsem tým Jacob, abys věděl!“ vrátila jsem mu i s úrokama.

„Nikam nejdu!“ odseknul zatvrzele.

„Nenávidím tě, Edwarde Cullene!“

„Miluji tě, Bello Swanová!“

Co to sakra?! Slyšeli jste to taky?! Von to snad nemá v hlavě v pořádku!

„Vypadni!“

„Vezmi si mě.“

Tak tohle se mi snad jen zdá…

 

 

Zatraceně! Zrovna jsem se vracela z další neúspěšný mise s dosud nenaplněným cílem zbavit se Edwarda, když jsem vo něco zakopla. Když jsem se rozhodla zjistit, co mi zkřížilo cestu, a případně tomu i pořádně nakopat prdel, čekaly na mě jen dvě polobotky a k tomu setsakramentsky nablýskaný...

„Edwarde, nemůžeš zůstat pod mojí postelí nafurt!“ domlouvala jsem mu už snad stokrát.

„Nemám, kam jinam bych šel. Jsi teď můj život,“ zněla pokaždé jeho odpověď.

Zatracenej romantik! Já nevím, jak vám, ale mě z toho už pomalu začíná hrabat.

Ale aspoň přemístil svůj lítostivej zadek pod postel a udělal mi tak místo na mý pružinovitý matraci. Až na to, že ty jeho dlouhotánský nohy nonstop trčely zpod postele a já se vo ně div nepřerazila pokaždý, když jsem vlezla do místnosti. Jako třeba teďka, když jsem se vrátila vod Bannera…

 

Počkala jsem si na něj před dveřma do konzultační místnosti. Co nevidět měl skončit konzultaci s Jessicou a já měla za to, že bude uvolněnější při rozhovoru se mnou tady na chodbě, kde se co chvíli mihla nějaký sestra a věčně tu korzovala ochranka, než v nějakým, řekněme uzavřeným, prostoru…

Ve zbývajícím čase jsem civěla směrem k dalšímu zamřižovanýmu oknu a přemýšlela o tom, že tyhle mříže sice můžou zamezit tomu, aby se místní monstra dostala ven, ale asi těžko znemožní příšerám, který se potulujou venku, vstup dovnitř. Moje cela toho byla důkazem. Byla jsem za hrozně unavená. Budete se divit, ale je to fakt těžký, spát s monstrem pod postelí… Obzvlášť když se z vás řečený monstrum stůj co stůj snaží vymámit ne zrovna dobrovolnej souhlas k sňatku…

„Doktore, jak se můžu dostat na samotku?“ vypálila jsem hned, jakmile za sebou zamknul dveře.

Tvářil se dost překvapeně, že mě vidí a několikrát nervózně na sucho polkl. Úplně jsem na něm viděla, jak mi v hlavě šrotovala otázka, čeho všeho jsem schopná, abych se dostala na samotku. A taky jestli po něm plánuju skočit jako minule. Naštěstí pro něj bylo moje zombie období už za mnou.

„To je dost zvláštní otázka, Isabello…“

Dokonce mi už řikal i Isabello… Páni, ten má nahnáno…

„Vsadím se, že dneska jste už slyšel i divnější dotazy…“

„Před kým se schováváte?“ zeptal se s povzdechem.

„Před Edwardem,“ odpověděla jsem otráveně.

„Před Edwardem… vaším upířím přítelem…“ ujišťoval se hned.

„Heleďte se, momentálně je šum a fuk, jestli je upír, nebo ne. Ale von je mnou posedlej, a dokud nepřijdu na jinej způsob, jak se ho zbavit, nebudu mít chvilku klidu…“

Lidi, já už vážně nemůžu.

„On vás sleduje?“ přihodil další stejně zbytečnou otázku.

„Jo, nějak se mu pokaždý podaří proplížit se kolem ochranky a pak se schová pod mojí postelí…“

Teda… musím uznat… Že tohle zní trochu šíleně…

Nicméně je to pravda!

„A jakým způsobem si myslíte, že se dokáže vyhnout ochrance?“ pokračoval dál bez zájmu.

„Co já vím… Když chce, tak je nanápadnej jako ninja!“

„Takže vy věříte, že je ninja?“ vyptával se dál.

„Ne!“ vykřikla jsem v záchvatu frustrace.

„To nemůže regulérní cvok použít přirovnání, aniž by ho obvinili, že trpí halucinacema?!“

Zatracení cvokaři! Já se na to vyse*u, ale fakt! Na pokraji nervovýho zhroucení jsem začala bulit.

„Dnes vypadáte vážně rozrušeně…“ komentoval mý počínání po chvíli.

Měla jsem na jazyku pár dost peprnejch odpovědí, ale namísto toho jsem jen poslušně přikývla.

„Zítřkem počínaje vysadíme dosavadní medikaci a přejdeme na Venlafaxin, hned to půjdu zanést do vaší karty,“ utrousil konejšivě.

„To zní dobře… Ale co ta samotka? Šlo by to zařídit? A chtělo by to taky neustálý dozor, protože jsem hrozbou pro sebe i ostatní,“ odkejvala jsem jako malá počestná skautka.

„Bello, já rozumím, že se necítíte v bezpečí… s tím vším, čím jste si prošla… Ale jste si jistá, že separace od vašich halucinací vám prospěje? Ve většině případů se stav pacientů zlepší poté, co se vyrovnají se svými problémy, které v jejich vědomí zastupují právě halucinace…“ otázal se, jako by ho zajímal můj názor.

Já mu na to jen horlivě kejvala a v hlavě osnovala plán, kterak mu dokážu, jak moc velkou hrozbou pro ostatní doopravdy jsem…

 

 

A stejně jsem zkejsla ve svý kobce. Škoda, že nemá třetí ucho…

 

 


Docela mě zarazilo, že moje trvalka Nosska uvažuje podobným způsobem jako Isabella, i když vám můžu garantovat, že tahle kapitola byla „na papíře" dřív, než jsem si přečetla její komentář u 17. kapitoly.. :D

O tiskovou chybu se bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte) nejedná. Říká se totiž, že se má přestat v nejlepším. (Tohle taky berte s rezervou) :D Spíš to bude tím, že tak nějak opadlo prvotní nadšení. (Jo, strašně ráda bych to hodila na vás, ale z větší části jsem na vině já.) :D
Prostě jsem si řekla, že to pro svý sluníčka doklepu. Pro věrná Nka - Nikki a Nossku, který holdujou zdvojeným hláskám, a kdybych si dělala poznámky, kolikrát o sobě kdo dal vědět, vévodily by žebříčkům. Jo a pro Night Mist, nesmím zapomenout na Night Mist! Taky pro janulku s děsně pěkným avatarem (mimochodem, co je to za plemeno?), VĚRNOU nakukovatelku Annu s číslem a Twilly, která sdílí mou slabost pro magory a pražský předsouvání véček.

PS: A já si myslela, že to vidíte jako nutný zlo, který v klidu přeskakujete. :D Já si tím vynahrazuju to, že se nekomentuju, protože by se klidně mohlo stát, že bych si pod článkem vytvořila, řekněme, takovou stovečku. Ale v předchozích kapitolách jsem moc neměla na co reagovat, tak jsem se pod čarou nerozepisovala. :D

Takže ještě zítra (v 19:30) a pozítří (v pravý poledne), spinny.

 

MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikolka

8)  nikolka (07.09.2011 22:50)

on ju požiadal o ruku
a Banner je zlý... veľmi zlý človek..

SarkaS

7)  SarkaS (07.09.2011 21:58)

chudák dotor, ona mu snad příště půjde po nose, když mu uši došly

janulka

6)  janulka (21.08.2011 15:20)

Ách jáj.. Eda to schytal! Ale podľa mňa si to zaslúžil A Bell mu s veľmi nepomáha

Twilly

5)  Twilly (21.08.2011 09:49)

Ančí, já tě žeru

Anna43474

4)  Anna43474 (20.08.2011 20:50)

Trošku si zarejpu - já jsem věrným čtenářem, ale občas přijdu na internet jenom na pár minut a bohužel nestíhám komentovat. Později si na to už nevzpomenu... :p
Ehm, jen by mě tak mimomísně zajímalo, proč jí Edward leze pod postel A jestli ten nočník byl z porcelánu...
TKSATVO

3)  Night Mist (20.08.2011 18:33)

Ehehehe, už jsem četla hodně Edwardů žádajícíh Iss o ručku ale Eda pod blázincovou postelí byl zaručeně nejlepší!!!!


Spinny, ty jedeeeeeš! :)

2)  Nikki (20.08.2011 12:56)

nestává se mi moc často, že bych každý díl nějaké povídky okomentovala, ale tady mi to prostě nějak nedá. je to takovéto vlezlé pokušení, kterého se prostě ani zaboha nedá zbavit a tak proč bych s tím bojovala, žejo? a navíc blázni jsou super (aspoň v tého povídce - upřímně, nechtěla bych potkat nějakého pravého cvoka venku v reálném světě) a ty jejich halucinace taky takže vzdávám čest bláznům!!

Twilly

1)  Twilly (20.08.2011 10:17)

Jo, tak tohle bylo přesný, miluju magory - ve tvém podání obzvlášť a ty véčka... no co si budeme povítdat, že? Šílená slovenka zbožňující češtinu "s" i "bez" hantýrky. Prostě se vším všudy... ale co, tady u tebe to nacházím, takže JÁ si ROZHODNĚ nemám na co stěžovat.

A teď k dnešnímu dílku. Hořké, smutné, krásné, bláznivé tak akorát - JEDNODUŠE JOOOOOOOO! spinny jedeš :D (chybí mi tu smajlík se zvednutým palcem)

PS: Ať žijou magori! :D Ať žijeme!!! :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still