Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Jsem Isabella Swanová a nemiluju tě!"

„Dej tu hnátu z mý pusy!“ huhlala jsem mu pro okolní svět patrně nesrozumitelně do tý jeho studený tlápy. Ale hádám, že by nebylo tak těžký domyslet si význam mejch slov převlečenejch za nelidský pazvuky. Mám na mysli, chápejte, člověk v mý situaci by asi necítil bytostnou potřebu okolnímu světu sdělit, že banány jsou významný zdrojem draslíku, no ne?

Na to, že je to upír, ale nebyl nějak zvlášť bystrej. Nebo se spíš rozhodl ignorovat mý přidušený skřeky. Tak jako tak mi už pomalu docházel vzduch. Byla jsem vážně na pokraji sil, mlela jsem z posledního a chystala se ho hryznout do prstu. V poslední chvíli jsem si to ale rozmyslela, naštěstí. Následky by mohly být zubytříštící.

Za vteřinu nebo dvě jsem už byla volná a po Edwardovi tu zbyl jen rozvrzanej zvuk zavírajících se dveří vod skříně. Tak jako tak mi už nic nebránilo, abych pokračovala v nekontrolovatelným řevu.

Diplomovaní ňoumové tu byli coby dup. Ale dřív než ten s tím knírkem stihnul otevřít papulu a zeptat se tu pitomou otázku: „Co se děje?“, začala jsem vyjednávat.

„Moje ruka,“ dostala jsem ze sebe přes vzlyky. „Potřebuju dávku Meperidinu!“

Slušná nabídka, ne? Přestanu ječet, když sem navalíte stříkačku.

Ale kníráč a ten druhej se namísto, aby vyhověli mejm požadavkům, rozhodli v tom zbytečně nimrat: „Slečno Swanová… na pacienta čtvrtého oddělení toho o lécích víte až podezřele moc…“

To si dělá prdel, ne? Haló, já tu trpím!

„A to je teď jako trestný?! Moje podělaná ruka je zlomená! A nejsem drogově závislá, takže mi laskavě dejte Meperidin a pak mě vezměte na rentgen, jasný?!“

To nezvládaj ani základní postupy, nebo co?!

„Nejsme donášková služba a už vůbec nerozvážíme narkotika…“

Vážně ne? Protože tohle se mi zdá jako dost trefný přirovnání…

„A proč vlastně křičíte?“ tlačil zas na pilu.

To je snad hluchej? Tak fajn, já mu to rozkouskuju, třeba mu to pak dojde snáz…

„Zlomila. Jsem. Si. Ruku!“ odsekávala jsem slovo po slově skrz zatnutý zuby.

„Jak?“

Hele, právě začínám vidět rudě. Nevíte, jestli existuje něco ještě výstražnějšího, než je červenej kód? Protože já do toho stoprocentně jdu.

„Sakra, já nevím! Vlepila jsem jednu svý halucinace přes ksicht a roztříštila si přitom několik kostí. Je v šatníku, jestli mi nevěříte!“

Jenže oni nebyli moc hr do toho ověřit si mý obvinění, takže to zase zbylo na mě.

„Vylez z tý skříně, kreténe, a koukej se přiznat!“ vyřvávala jsem z postele, odkud mě diplomovaní ňoumové nechtěli pustit.

A bez mý pomoci se Edward taky dvakrát nehrnul, aby se doznal ke svýmu přečinu, zbabělec.

Diplomovaní ňoumové se jen uchechtli jeden na druhýho a dál se neměli k činu.

Už toho mám plný zuby!

„Vypadněte z mý cely, jestli mi nehodláte pomoct!“

Ani nevím, proč jsem se vůbec snažila. Čekat pomoc od nich… to ode mě bylo fakt naivní.

Naštěstí jsem si pro tyhle účely pod jazykem schovávala Lorazepam. Už jsem se natahovala pro ten umělohmotnej kalíšek na vzorky moči, kterej jsem šlohla v sesterně, a momentálně v něm přechovávala nespolknutý prášky pro případ nouze, když se Edward konečně rozhodl vysoukat se z mýho šatníku.

S dost velkým zpožděním, jestli se ptáte mě…

Zrovna teď, šílená bolestí, jsem ho vážně nepotřebovala vidět, takže jsem se chytla jediný věci, která mě napadla, jak ho dostat z dosahu, nebo aspoň z dohledu.

„Nikdy ses neměl vracet!“

Ze skříně… ale to von nemusí vědět… Uff, tak tohle bylo snadný.

„Bello, prosím… Nech mě… nech mě prohlédnout tvou ruku…“

Něco studenýho by mohlo přijít vhod… Ne! Teď musíš bejt silná!

„Ne, Edwarde, my jsme skončili, já… já tě nemiluju…“

Tak tohle už bylo horší… Sakra proč se mi zvedá tep a vlastní krev mi hučí v uších?

„Ty to nemyslíš vážně,“ prohlásil skálopevně přesvědčenej o pravdě svýho prohlášení.

No uvidíme, jen… jen to musím rozdejchat…

„Nemyslím? Milovala jsem tě víc, než jsem si myslela, že kdy budu schopná. Ale ta holka, kterou jsi miloval, zemřela ten den, kdy jsi odešel. A tahle mrcha je všechno, co zbylo. Tahle mrcha tě tebou pohrdá…“

Proč je to najednou tak těžký? Hrome, já jsem přece nestranej pozorovatel, tohle by pro mě mělo bejt snazší… Nebo ne?

„Bello, prosím… Ty to nemyslíš vážně…“ opakoval znova a znova, tentokrát to však znělo víc jako prosba…

Už je nahlodanej… Stačí ho už jen dorazit. Hlubokej nádech…

„Že nemyslím? Podívej se mi do očí a řekni mi, jestli vidíš něco jiného než nenávist…“

Nenávist vůči komu?

Nakonec je dobře, že v pokojích nemáme zrcadla. Stačí jen vyhýbat se těm ve společnejch sprchách.

Tak jako tak je to nenávist. Nenávist a bolest. Skončeme už s tím divadýlkem, potřebuju se dostat ke svýmu Lorazepamu.

„Vzal si mi všechno a pak mě tu nechal samotnou… na pospas Laurentovi a Victorii. Prošla jsem si peklem… a to jenom pro tvůj dobrej pocit z toho, žes mi dal šanci na normální život! Prej čistej řez! Od toho momentu, kdy jsi mi ukázal záda, se dusím ve špíně. Jediná věc, kterou jsi tím svým čistým řezem docílil, bylo pochroumání mý příčetnosti!“

Už jenom chvíli… to vydržíš…

„A víš ty, co? Víš, proč stará Bella cítila potřebu stvořit ?“

Tak tohle je otázka za milion.

„Protože Isabella Khanová je umíněná mrcha, která tě nenechá, abys jí znovu ublížil. Ona. Ti. Nikdy. Neodpustí!“

Ale nikdo neříkal, že se ti odpověď musí líbit…

Když jsem se probrala ze svýho pekelnýho soustředění, upoutalo mou pozornost chvějící se cosi choulící se u protější zdi.

Edward.

Tak a je to tu. Velký finále. Stačí už jen poslední hřebíček do rakve…

„Jsem Isabella Swanová a nemiluju tě!“ pronesla jsem se slepou vírou ve svý slova. Tím typem víry, kterej je vaší poslední možností. Tím typem víry, kdy se rozhodnete věřit neuvěřitelnýmu jen pro vidinu mlhavýho bezpečí. V duchu jsem se celou dobu modlila, aby mý slova vyzněly tak jistě, jak jen zněly prve v mý hlavě. Zda jsem uspěla… Nevím.

Ale jedno jsem věděla víc než jistě. Tý noci jsem lhala.
Edwardovi.
Sama sobě.
Jen jsem pořád přesně nevěděla, která z těch dvou částí mýho prohlášení nebyla pravdivá.
Ta první…
… Nebo ta druhá..?

 


Ještě tři kapitoly a končíme, spinny.

 

MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikolka

8)  nikolka (07.09.2011 22:36)

ou... nie.. ona... ona ... mu... predsa... nemôže ... ubližovať... :'-( :'-(

SarkaS

7)  SarkaS (07.09.2011 21:54)

ufff, no tak tohle byla síla. Koukám že humor začíná nahrazovat děsivé finále..

Twilly

6)  Twilly (20.08.2011 08:33)

jo a spinny, netuším proč, ale hrozně moc postrádám tvoje komenty "pod čarou" :p ... on se mi líbil taky ten tvůj pohled na nás, magory, co to tady čteme :D :D :D

Anna43474

5)  Anna43474 (20.08.2011 02:09)

To jsem teda zvědavá, jak tohleto dopadne

Nosska

4)  Nosska (19.08.2011 15:28)

Jsem opravdu zvědavám, jak tohle všechno skončí Doufám, že jí alespoň pustěj z toho blázince

Twilly

3)  Twilly (19.08.2011 12:09)

spinny... já tleskám, nádhera... teď to má úžasný náboj těším se na další, spinny, ať žijou magoři - mají stoprocentn pravdu!

2)  Nikki (19.08.2011 11:37)

nee já nechci končit:'-( dostanu z toho tak akorát absťák ale když už teda má být brzo konec, tak doufám, že se pustíš do něčeho dalšího prosím, že jo?

janulka

1)  janulka (19.08.2011 11:27)

aké tri? To bola tlačová chyba. nie?!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella