Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Alice

„Jak už jsem říkal, dnes jsem si s vámi chtěl promluvit ohledně případných význačných událostí v časovém sledu od vašeho posledního sezení tentokrát však s doktorem Cullenem z důvodu mé nepřítomnosti. Napadává něco… ehm, o co byste se se mnou chtěla podělit?“

Nedívej se tam! Nedívej se tam! Moment! Jaký sezení… a s doktorem Cullenem? A pak kdo je tu mimo…

Na týhle drobný nepřesnosti mi ale přestalo záležet přesně v tu chvíli, kdy jsem zaslechla vrznutí židle. Sice nevím proč, ale moje menší zaváhání mi vysloužilo stoprocentní pozornost doktora Bannera a voloupilo mě tak o už tak dost stísněnej osobní prostor. No super! Všechen vzduch v mý bezprostřední blízkosti teď zamořil ten hnusnej zápach, kterej se linul z Bannerova sterilního ucha. Naštěstí jsem zareagovala včas.

„Bello, jste v pořádku?“ mlel si dál to svý a rádoby starostlivě se ke mně nakláněl.

Toho by se určitě vyvaroval, kdybych měla v kartě zaznačenej červenej kód - POZOR KOUŠE!

Vsadila bych se, o co chcete, že jsem pomalu začínala rudnout v obličeji. Díky starejm zkušenostem z hodin divadelní improvizace, kde jsme první půl hodinu strávili dechovejma cvičeníma, jsem do sebe stihla nabrat tolik vzduchu, kolik bylo možný, než ten zápach ještě zintenzivněl. Znáte to, takovej ten extra hlubokej nádech od břicha až do plic. Jenže tyhlecty zásoby se mi až nebezpečně tenčily. Už tu byla jen pojistka v podobě rezervní zásoby kyslíku usyslený ve tvářích. No co? Ve chvílích, kdy vám jde o kejhák, je vám šum a fuk, jestli vypadáte jako křeček!

„Bello! Slyšíte mě?!“ začal se mnou třást.

Možná, kdybych si od Angely vypůjčila pěnový tužidlo… mohla bych předstírat vzteklinu. Jo, tý holce na osudu ozonový vrstvy moc nesejde, ale kdo by jí to měl za zlý. Otázkou je, jestli mi za to stojí to pumpování žaludku…

„No tak Bello! Jestli nezačnete reagovat, nechám vás odvést do vašeho pokoje!“ vyhrožoval.

Ach, díky bohu!

Jenže on si patrně všimnul toho náhlýho uvolnění v mým postoji a pěkně rychle si to rozmyslel: „Isabello, tohle vaše divadélko nikam nevede. Nechcete se mnou mluvit? Dobře, nevadí. Já mám času dost. Klidně zmůžeme vysedávat celý den… popřípadě jak dlouho bude zapotřebí, dokud nezměníte svůj názor…“

Ježiš marjá, jen to né!

„Ne!“ vyhrkla jsem automaticky.

„Jak prosím?“ povídá, najednou očividně spokojenej sám se sebou.

„Nemám, o co bych se s vámi podělila.“

A vzduchový zásoby jsou v čudu.

„Dobrá,“ přikývne neurčitě, zatímco já se připravuju vystartovat ze svý pozice hned, jakmile mě propustí. Takže asi za 3… 2… 1…

„V tom případě bychom si spolu dnes mohli popovídat o… o Edwardovi, pokud by vám to nevadilo…“

A sakra!

Hele, počkej chvilku! To si piš, že vadilo!

„Jaký je váš vztah k… k Edwardovi?“ vysypal ze sebe dřív, než jsem stihla zareagovat na tu část pokud by vám to nevadilo. Obzvlášť zajímavý ale bylo, jak mu mírně přeskočil hlas při každým vyslovení Edwardova jména. Perverzák!

„Edward…“ pohrála jsem si s jeho jménem na jazyku a pozorovala při tom, jak se Bannerovi při jeho zvuku sotva viditelně rozšířily zorničky a jak si automaticky navlhčil vrchní ret špičkou jazyka s texturou podobnou šmirgl papíru. Prase jedno nevycválaný, však já ti ukážu.

„… on je… můj přítel…“ pronesla jsem s nezájmem.

Správně! Najdi si vlastní fiktivní knižní postavu k vočumování!

Člověk by řek, že už mu to bude stačit, ale on jen párkrát nasucho polknul a pokračoval: „Přítel… správně… kolik… kolik je mu let?“

Jo tak! Zjišťuješ si, jestli jsou ty tvý zvrhlý fantazie legální, co?

„Bello…“

Ale já ti tenhle typ informace sdělovat nehodlám, prasáku…

„Jak jsem říkal, já mám času dost…“

Grrr!

Tak jo, tak jo, tak jo! V prvním dílu mu bylo sedmnáct. Když jsme se poprvý viděli, omlouval se za následky svýho odchodu, takže teď by mu mohlo bejt…

„Osmnáct,“ vydechnu na důkaz kapitulace.

„Hm, zajímavé…“ skoro zapředl.

To teda.

„A… jak dlouho už je mu osmnáct, Bello?“ vrtal se v tom dál.

„Chvíli,“ odpověděla jsem, potlačujíc pobavenej úšklebek.

„A tím přesně myslíte…“

Tak nic. I když jsem za dobu svýho pobytu v blázinci stihla pobrat, že cvokaři nemaj bůhví jakej smysl pro humor, bylo mi trošku líto, že se ho můj osobní žert ani trošku nedotkl. Ale jak by taky mohl, vždyť Banner tu knížku nečet…

„Už to bude pár měsíců myslím,“ a protože jsem podala uspokojivou odpověď, rozhod se to k mýmu velikýmu potěšení, nechat plavat.

Naneštěstí se ukázalo, že má v rukávu ještě pár dalších témat.

„Věříte, že disponuje nějakým druhem nadpřirozených sil?“ zeptal se až moc nenuceně. Skoro jako v těch nepodařenejch kriminálkách, kdy se policajt v jedný chvíli přátelskym tónem ptá zadrženýho, kolik chce do kafe kostek cukru, a v tý druhý ho stejně sladce žádá, aby mu sdělil, jakým způsobem se zbavil vražedný zbraně.

„Ne,“ odpovím stejně nenuceně.

„Lžete mi?“ vyptává se zase.

„Jo.“

Překvapivě mě nečekaj žádný další otázky, takže mrknu na Bannera a při pohledu na jeho šokovanou fasádu mi konečně docvakne podstata toho menšího erroru, co se mi před chvílí vinou mýho slovního průjmu vyvalil z pusy.

„Teda… co to mám teďka říct?“

No co? Tohle ve scénáři nebylo!

„Bello, pracujeme tu na vašem uzdravení… Tohle je velmi podstatný krok na cestě k návratu za vaším životem. Musíte mi odpovídat pravdivě, rozumíte?“ pápnul mě za ruku a intentivně mi koukal do očí, zatímco mi prskal do obličeje s každým dalším slovem.

Jenže kterej život to měl na mysli, zatraceně? Hádám, že kývnutím nic nezkazím.

„Takže? Stejná otázka, tentokrát však pravdu, ano?“ ujišťoval se, zatímco se uveleboval zpátky v zahradní židli.

No, ale aspoň mi vyklidil trochu osobního prostoru, no ne?

„Tak fajn, tady je pravda. Nejsem Bella Swanová, ale Alice říkala, že se musím snažit…“

Čekala jsem na výslednej ortel, ale setkala jsem se jen s napjatým tichem a zainteresovaným pohledem doktora Úchyláka. Zdá se, že ho moje nejčerstvější přiznání fakt sebralo. No, uvidíme, co z něj vypadne…

„Chápu… A ta vaše Alice… mluvím s vámi často?“ zaptal se opatrně a vyslovoval přitom  její jméno fakt divným způsobem.

„No, čas od času zavolá…“

To by mě zajímalo, kam s tímhle směřuje…

„Ta vaše Alice… ona po vás tedy něco chce, ano? Rozumím tomu dobře?“

To si teď jako zase bude hrát na blbýho? Oh, on je vlastně doktor… tak teda žádný hraní…

„No, ano…“ začnu, ale než v hlavě vylovím ty správný slova, přeruší mě…

„Bello, na něco se vás teď zeptám… Vyhrožuje vám někdy?“

A zase to naklánění!

„Vlastně ano… Teda neřekla to doslova, ale já vím, čeho je schopná. Tak jako tak jsem v bezpečí, teda jako dokud jsem tady….“

Všichni moc dobře víme, že nebýt zavřená v blázinci, už by mě tahala po sebevražedných nákupních výpravách…

Brrr. Tu dost nepříjemnou představu jsem ze sebe setřásla, až když mou pozornost upoutal Banner, kterej se najednou tvářil strašně vážně.

„Bello, obávám se, že všechen ten stres u vás podnítil vznik další osobnosti… Ale spolu to zvládneme, uvedeme věci popořádku… jen mi musíte co nejdetailněji zodpovědět mé otázky. Jak dlouho už slyšíte ten hlas? Kdy o sobě Alice poprvé dala vědět?“

Co to sakra..?


MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

SarkaS

7)  SarkaS (07.09.2011 21:43)

Další osobnost? Mít v sobě Alici asi spácham hromadnou sebevraždu

nikolka

6)  nikolka (07.09.2011 20:40)

moment... moment... nech Banner dá ruky preč...
nemôže len tak vyblafnúť, že Alice je ďalší výplod fantázie.. to sa nerobí...

Twilly

5)  Twilly (18.08.2011 12:15)

spinny, zlatíčko moje... nádherný madhouse!!! Skvělý.... jo a mimochodem, miluju tvoje slovíčka na "v"

Nosska

4)  Nosska (16.08.2011 23:14)

Teda, udělat z Alice jen výplod Belliny fantazie. To si někdo odskáče

3)  Nikki (16.08.2011 21:28)

tak to by si Bella dala, kdyby měla v sobě další osobnost Alici:D :D ten Banner a jeho zahnisaný ucho jsou paka bylo to BOŽÍ

2)  Night Mist (16.08.2011 19:18)

ÁÁÁÁÁJ Ten Ban... je hnusák! Právě z Alice udělal Halucinaci!
Že se nestydí!

janulka

1)  janulka (16.08.2011 18:31)

Ja už som z toho celá úplne zmagorená.. nevadí.. len tak ďalej!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek