Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Švestka

No ty vole! Mě snad vomejou! Tohle. Je. Fakt. N-E-Ch-U-T-N-Ý! Mám já tohle zapotřebí?! No jasně, že nemám! Jenže to tu nikoho nezajímá, samozřejmě! Jednou máš na čele cejch magora a může ti bejt hned jasný, že se tě už nikdo nikdá nezastane a obzvlášť tady… i když na tobě páchaj takovýhle zvěrstva! Prasata vodporný… bradavičnatý! Fuj! Co jsou to vůbec za lidi?! A to jim za to stát ještě platí? Jak na to koukám, to naše zastupitelstvo by si asi taky mělo vyzkoušet ty žůžo-bájo pobyty v tomhle zařízení… třeba by se jim pak rozsvítilo, kdo ví…

Ale já se s váma z fleku vsadím, že tohle je jasný znevažování lidskejch práv. MEJCH lidskejch práv, aby bylo jasno! To je jasný porušení bůhví kolika odstavců a možná dokonce i kapitol naší Ústavy… Jo a taky Listiny základních práv a svobod… A co teprv ty… ty mezinárodní smlouvy?! Jak ty k tomu přijdou, hm? Třeba tamta… no, ta… ta Úmluva proti mučení! Jo, přesně ta! Tohle vidím jako její kompletní ignoraci! To je hnus tohlecto! A ještě si vybavuju tu… Úmluvu o právech dítěte! Jestli si myslíte, že nedodržování mezinárodních smluv z vás udělá kdovíjaký frajery… že je to jako C-O-O-L, házet na ně bobek, když to vidíte každou chvíli támhle u sousedů a vůbec… se porušujou v tom mezinárodním měřítku, tak… tak to jste na omylu!

A vůbec… vždyť je to Úmluva o právech dítěte, proboha! To v sobě nemáte kouska citu?! Vždyť tohle je doslova a do písmene nelidský, tohlecto! Moje vnitřní dítě! Moje vnitřní dítě… to se teď dozajista choulí v tom nejzazším zákoutí mý mysli, kterou ještě nevobsadila nějaká moje další vosobnost! A to jsem ho chtěla původně vobejmout! Ale teď z toho už na tuty nic nekouká…

Už nikdy nevobejmu svý vnitřní dítě…
Ne, prober se, holka, tohle je špatnej přístup, moc špatnej!
Už nikdy nevobejmu svý vnitřní dítě!
Tak, takhle je to správně! Je to přece jeho vina! Ten bídák mi definitivně zničil dětství!

Proboha, proč mu ho rovnou kompletně neufikli… třeba nůžkama na kuře, když není nic jinýho po ruce… nebo tak něco? To už mu ho zpátky vůbec nemuseli přišívat, no ne? Já sice jako beru ohled na to, že se vám to může zdát jako trošku drastický řešení, ale… ale vždyť vám musí být jasný, že už mu to v životě nikdy k ničemu nebude! Šmarjá, vždyť ta věc už přece nemůže bejt funkční! Kdo ví, jestli v tom má vůbec nějakej cit. Všechny ty receptory musí být přece už vod pohledu úplně v háji! No, úplně, povídám! Ten už žádnou jiskru vzrušení z jeho ožužlávání nebo jinejch praktik sto pro nevykřeše. A kdo by si to taky vzal do pusy?! Poslední ženská, která ho tam měla, mu ho ukousla!

Celý je to takový fialový… i když na špičce to lemuje takovej podivnej popelavě zbarvenej strup… a vůbec celkově je to tak zvláštně scvrklý! Docela jako sušená švestka, jenom takový… no… povislejší…

Fuj, tohle přirovnání mi byl čert dlužnej! Bože, jak mě se vám teď zvednul kufr, to snad není možný. Jestli se vodsaď někdy dostanu a … a jestli se mi nějakým záhadným způsobem podaří zase zapadnout do toho pekelně rychle rozjetýho vlaku – do mýho hektickýho života… a jestli mě ani neustálý připomínání mýho chatrnýho duševního zdraví neuchrání před návštěvou tchýně… asi se na to budu muset pořádně ztřískat už doma…

Jedinou útěchou při návštěvách tý velekněžky zla mi totiž byly ty její opilý švestky se slaninou. Pokaždý jsem ještě šoupala nohama po rohožce a ona už táhla svýho Bobánka tuhle na kanape, zatímco mně málem nepráskla dveřma před nosem. Po těch letech už se ani nevobtěžovala kejvnout směrem ke kuchyni, kde už na mě čekala halda párátek, půl druhýho kila slaniny, kýbl sušenejch švestek a flaška slivovice. O půl hodiny, čtvrt kila slaniny a několik panáků později mi už ta návštěva připadala vo dost snesitelnější…

Ale po tomhle zážitku bych snad radši vymetla bedýnku tomu jejímu vopelichanýmu kocourovi, než se na metr přiblížit k tomu zákeřnýmu ovoci, který ve mně dozajista při každý příležitosti s nekompromisní účinnosti znovu vyvolá tyhlecty nežádoucí pocity, co se ve mně nonstop míchaj vod toho okamžiku, co mě požádal, ať ještě chvíli po čtvrteční skupinový terapii zůstanu, že spolu posedíme a dáme řeč. Teda ne, že bych měla moc na vybranou…

Nakonec se ukázalo, že von na to sezení zas tak moc není. Jen co vysvětlil jednomu z těch namakanejch týpků, co tu maj jako zaručovat bezpečnost, že jsem úplně neškodnej magor, místo aby umístil svý promovaný pozadí na jednu z těch hnusnejch zahradních židlí, rázoval si to dál po místnosti.

„Bello, při dnešní terapii jste byla až podivně zamlklá… Dokonce jsme ani nemuseli evakuovat pacienty z místnosti… je něco špatně?“ vyptával se hned se značnou dávkou znepokojení.

Ráda bych nějak úsečně vodpověděla, ale to jediný, na co jsem byla schopná myslet bylo, jak se mu to tam klimbá. Hnus! Kdyby si to aspoň něčím zakryl! Jenže to né, von nám to tu musí všem ukazovat… Vykračuje si tu nějakej king, má ho už bezmála u kolen, švestku jednu vytahanou… jako bysme na něj byli všichni zvědaví! Prej, že to musí dejchat! Ale kdo se na to musí koukat – já!

„Všechno je v nejlepším pořádku, to bude těma novejma práškama, jsou docela dobrý…“ snažila jsem se ho přesvědčit, že všechno šlape tak, jak má, abych se mohla co nejdřív vytratit.

„To rád slyším, dnes bych s vámi chtěl prodiskutovat…“

A evidentně se mi to nedařilo tak, jak jsem si představovala…

„…Bello, posloucháte mě?“ zaregistrovala jsem po notný chvíli naslouchání nesrozumitelnýmu šumění.

„Jo, jen jsem se nějak moc soustředila….“

… Na počítání vašich stehů…

„Dobrá… jste si jistá, že jste v pořádku?“ vyzvídal zase.

„No… když o tom teďka mluvíme, tak možná tyhle prášky nebudou to pravý ořechový… Jsem si docela jistá, že ty z minulýho týdne byly o poznání lepší…“ navrhnu nevině.

„Ale Bello, ty přeci ve vašem případě měly vedlejší účinky v podobě dočasné ztráty zraku, copak si na to nepamatujete..?“

Pamatuju… a moc dobře… co já bych teď dala za Megaphen… Tak jako tak to teď nevypadalo, že se dočkám svý vytoužený dávky. O to jistější jsem si mohla být, že tahle ne až tak úplně skupinová terapie s doktorem Bannerem nebude nic příjemnýho. A jak jsem dál koukala na Bannerovo seschlý ucho se zalátaným povislým švestkoidním lalůčkem, zahřála mě u srdce spásná myšlenka na to, že náš společně strávenej čas nebude příjemnej ani pro něj…

 


Tramtadadá! A to jsem se původně chtěla pustit do CELÉ konverzace mezi Bannerem a Isabellou.
(Jen tak pro zajímavost - stýskalo se vám po něm?)
Ale ta "kvalita" klesá sama, já za to nemůžu, fakt. :D
Tak si ji teda dáme až příště (tu konverzaci, za kvalitu neručím), pak tyhle moc pěkný halucinace obohatíme o další monstroidní druh, zahrajem si na schovku a pak... pak bychom to už mohli utnout, ne?

PS: Vyzývám tiché čtenáře, aby se zúčastnili anketění. Je to jen jedno kliknutí navíc, co vy na to?

Mějte se famfárově, spinny.

 

MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

SarkaS

6)  SarkaS (07.09.2011 21:41)

Hm, tak tentokrát jsem to vzala letem světem. Spousta slov, ale nějak jsem se nic nedozvěděla. Tak snad příště ;)

nikolka

5)  nikolka (07.09.2011 20:30)

prvotný šok a potom.. ušný lalôčik..

Twilly

4)  Twilly (10.08.2011 17:29)

Dychtivě jsem čekala, CO seschlý se to vlastně po celou dobu houpá "Belle" před očima... :D :D

Nosska

3)  Nosska (10.08.2011 17:07)

Teda, normálně nevim, kde se nacházim jen při prvním odstavci, dneska to trvalo mnohem dýl....
Takže Bella nám je na švestku?

2)  Nikki (10.08.2011 11:33)

chvilinku mi trvalo než jsem se zorientovala, ale pak už to byla jen jedna úžasná a taky šílená jízda Už nikdy nevobejmu svý vnitřní dítě! a tahlencta věta mě fakt dostala

janulka

1)  janulka (10.08.2011 10:43)

Luxus diel ako vždy!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo