Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

F-fanfiction

„T-takže… j-já skončila na TŘETÍM místě kvůli nějaký f-fanfiction?!“ rozohnila se zase.

A to jsem si myslela, že se pomalu dopracováváme k jistýmu pokroku. Každopádně to, že pro Carlislovy chirurgicky přesný ručičky mám z nejmenovanejch důvodů taky řádnou slabost, si už radši nechám pro sebe…

„A to jako některý lidi vážně trávěj svůj volnej čas psaním o něčem, co už někdo vlastně napsal?“

Tááák, správně. Teď jen vodvíst její pozornost jiným směrem…

„Jo, asi ta k nějak…“ povídám rádoby nezainteresovaně.

„A to jako nemaj jíný věci na práci, než ubližovat nebohejm postavám… který jim přitom vůbec nic neudělaly?!“

Tak asi ne, no…

„Hele, nestěžuj si! Taky z tebe mohli udělat mořskou pannu, Kupida, anděla, polobohyni… labuť, nymfomanku, šlapku, barovou tanečnici… kočičí ženu, hrdýho vlastníka Tourettova syndromu, žárlivou stíhačku… týranou manželku, prezidentovu dceru, běžkyni na dlouhý vzdálenosti… fénixe, osmdesátiletou babku, trhlou dceru ještě divnějšího chlápka se zálibou v havajskejch košilích, která se jmenuje po jednom supermarketu… přemožitelku… nebo dokonce úplnýho a hlavně věčně nadrženýho magora se zanedbatelnýma problémama s alkoholem, přetrvávajícíma halucinacema a občasnou neúctou k literárním postavám!“

Huh, dostat tohle ze sebe na jeden nádech… to je teda něco…

„Pokud vím, tak v tvým případě aspoň vycházej z tvý vytrvalosti, neodbytnosti a občasný otravnosti… ale uznej sama – ta vaše Bella a barová tanečnice?! Kdo to kdy viděl?! Ta se kácí k zemi tak často, že už jí nikdo nevěří, když přísahá, že nespadla… že prostě dostala chuť zaútočit na podlahu…“

Hmpf, ti upíři jsou někdy fakt dost nevděčný stvoření…

„Co si pamatuju, tak z tebe se párkrát stala sériová vražedkyně, jednou jsi to taky neměla v hlavě úplně v pořádku… jo! A jednou jste to s Bellou pořádně roztočily! Víno teklo proudem…“

Jo, to bylo fajn.

„C-cože?“ vykoktala rychle.

„No co? Mi neříkej, že tě to nikdy nenapadlo…“

Ticho. Áhá!

„Neboj, Edward s tím byl v pohodě, fakt…“

Další vlna ticha.

„To je jedno. Tohle by mělo bejt trestný!“ vyštěkla po chvíli.

„Náhodou homosexualita je úplně legální… Teda většinou… Navíc já z tý povídky měla pocit, že jste byly spíš zvědavý a jestli jde o Jaspera, tak…“

„Ale o to nejde, my už blbly s Rosalie a vzal to celkem dobře… Ale tohle není fér! Přece si s náma nemůžou dělat, co se jim zamane!“

A už je to tu zase…

„No já jsem docela přesvědčená, že můžou… a taky dneska už je možný skoro úplně všechno, teda - obzvlášť v Americe…“ pokusila jsem se jí to polopaticky vysvětlit.

„Tak to prr! Jak se jmenuje ten Zaklínač myší… kde bydlí a… a jaký je číslo jejího pojištění?!“

A Sakra…

„Hele, Alice… to asi nebude tak snadný… vždyť nejste ani na stejným kontinentu…“

„Cože? No to je jedno, přede mnou se neschová! Tak… tak kde je zašitá, hm?!“

Marná snaha…

„V Český republice,“ vyklopila jsem zdráhavě.

„Kde?“ podivila se.

To se dalo čekat…

„Taková nepatrná země někde v Evropě?“

Nic.

„Hned vedle Německa, Rakouska a ještě nějakejch států, který nejsou důležitý a kde se blbě nakupuje?“

No co? Přece jí jen tak nepředhodím oblíbenou autorku! Třeba ztratí zájem, když to s popisem trošku přeženu…

„Děsně přelidněný? Minimálně každejch sedm mil tam potkáš vesnici?“

Nic. Nic.

„Produkce a  snad ještě větší spotřeba piva?“

Nic. Nic. Nic.

„Kupujou lacinej chmel z Německa a na oplátku jim dráž prodáváj svůj vlastní kvalitní, aby z něj Němci mohli uklohnit ty svý patoky?“

Žádná odezva.

„Hokej?“

Dál na mě zírala jak puk a ani nepípla.

„I když si o sobě myslí, jak že jsou moderní národ, skoro vůbec nepoužívaj klimatizaci?“

Samá voda.

„Američan tam sotva narazí na slušnou mexickou kuchyni?“

Total error.

„Z deseti milionu lidí jich devět a půl pije nebo kouří?“

Nezájem.

„Hele, Alice, seš tam ještě vůbec?!“

„Jo… jak že se ten stát jmenoval? Zkusím to najít na Google Earth…“ ozvalo se za chvíli.

Hrome, ta se jen tak nevzdá… Ale co…

„Česká republika, Alice.“

„Ježkovy zraky, to je zapadákov! A jak málo tam maj zastavený plochy! A ty budovy jsou strašně prťavý! Tam určitě nevedou skoro žádný obchoďáky!“ lamentovala bez ustání.

 

„Jak ses k týhle povídce vůbec dostala?“ zajímala se nakonec.

„Vona je docela populární… málem trumfla samotnou Ságu… Co si pamatuju, tak ji přeložili do takovejch 38 jazyků… takže asi tak…“

„Ach můj bože!“ zvolala znenadání.

„Co se děje?“ vystartuju okamžitě.

„Každou chvílí se přeruší spojení! Dochází ti baterie!“ začala panikařit.

Cha. Starý dobrý AAáčka!

„Tak fajn, ráda jsem s tebou pokecala, ale…“

„Ne, počkej ještě chvíli!“

„Co zas? Jsme myslela, že tomu krámu dochází šťáva…“

„Máme půl druhý minuty, Bello…“

No super.

„Bello, musíš se pořádně soustředit… já, vím, že to bylo těžký, ale…“

„Soustředit na co?“ vyhrknu.

Taky se nechytáte?

„Na to, abys zase byla sama sebou… nechceš přece strávit zbytek svýho života v blázinci…“

Tak to rozhodně nemám v plánu!

„Bello! Dochází nám čas!“

Vážně? Očividně ne dost rychle!

„Bello!“

Himmel Hergot Donner Wetter Kruncajs Element, tahle ženská mi leze na nervy!

„Fajn,“ kuňkla jsem s vypětím všech sil

„Cože?“ ozve se z druhý strany.

Ježiš marjá, první upír v dějinách lidstva… teda upírů, u kterýho byla registrována porucha sluchu! A na drátě ho musím mít zrovna já!

„Fajn,“ pronesla jsem vo trošku důraznějc.

„Fajn, co?“ vyptává se zase.

To jí jako vzhledem k upíří teplotě zamrznul hardware? Nebo si teďka hodlá hrát nejen na hluchou ale ještě i na blbou?

„Fajn!“ zařvu už nepříčetně.

„Fajn, co?“

Vona si vážně nedá pokoj!

„Fajn, budu se snaž-!“ hulákám z plných plic, ale než se doberu konce…

„Ne, nebudeš!“ vozve se přesně tohle.

„Co to na mě zase zkoušíš?! Vobrácenou psychologii nebo co? Fungovalo to to na ní vůbec někdy? 'Ne, Bello, neber si ty podpatky, ty ty ty!' Si ze mě děláš prdel, ne?!“ soptím už na všechny strany.

„Hele, neječ na mě! To ty bys tu měla dostat pořádnou lekci! A neopovažuj se mi slibovat něco, o co nemáš ani ten nejmenší zájem se byť jenom pokusit! A jestli si myslíš, že mi tu budeš věšet bulíky na nos, tak to prr. Na to si laskavě najdi někoho jinýho, jasný?“ prská na mě z druhý strany.

Tohle. Je. Vážně. Zlej. Sen.

 

!UPOZORNĚNÍ: Uživatelka AliceBrandon a ti, kteří by chtěli dokončit čtení ve veselejším duchu, nechť neprodleně PŘESTANOU číst!

 

„Vidíš? Tohle je přesně to, vo čem mluvím! Furt si meleš to svý a je ti putna, co si myslí ostatní a… A co cítí, abys věděla! Klidně si hyř těma svejma hodnotnejma radama a mysli si, jak že to do mě vlastně nevidíš, ale já ti něco povím. Na konci dne, když přijde noc, kterou TY trávíš ve svým prvotřídně vystajlovaným pokoji o rozměrech menší rozvojový země dováděním se svým sexuálně aktivním upířím přítelem na měkoučký posteli královský velikosti, jsem to právě JÁ, kdo trčí v zatuchlým blázinci v cele menší než kumbál na košťata na pryčně s pružinama a namísto veselý společnosti můžu leda tak zabíjet čas myšlenkama na rodinu,  která v týhle mešuge dimenzi zřejmě vůbec neexistuje v kombinaci s myšlenkama na rodinu, která mě zavrhla. Fakt posraně perfektní výběr, jestli se ptáš mě! A taky ti povím, Alice, že i když momentálně nemám páru, kdo to vlastně k sakru jsem, a že je to fakt pocit na dvě věci… mám dost jasnou představu o tom, kým bejt nechci. Mnohem radši budu troska, která na svět přivedla dvě děti a vzdala se pro ně spánku, svý figury, částečně taky svýho sociálního života, o tom sexuálním už vůbec nemluvě… troskou, která, ví, jaký je to mít priority… Ale nediv se mi, když se moc nehrnu do role trosky, na kterou se všichni vykvajzli, protože Kuba řekl!“

Tak. A bylo to venku. Všechna ta naakumulovaná frustrace, která se ve mně vzala bůhví kde. Ale byla jsem na sebe náležitě pyšná, to jo. Škoda jen, že to Alice už neslyšela…

 


Navzdory výhradně čtecímu týdnu jsem ve špajzu vyštrachala poslední předpřipravenou kapitolu Slona, která tam už pomalu zapadala prachem. Tenhle týden se vážně vybarvil - nejdřív moje Paní spisovatelka a teď ještě Hightower :( - a to mu ještě není konec.
Člověk aby se bál otevřít prohlížeč, co že to na něj zase nevyskočí.
No nic, třeba vám Slon trošku zvednul náladu, nabo tak něco...

Maky21 a ostatní slušňáci: Vůbec není potřeba omlouvat se za pomlky v komentování. Já jsem ráda, když o sobě dáte vědět, ale je mi jasný, že to s odezvou vždycky nebude jako v druhý kapitole, i když ta dvaadvacítka se mi moc líbila. :D

Pro příště - asi se to zase trochu protáhne. Ještě dojedu striktně čtecí týden, ale pak asi taky ještě nějakou chvíli ve volným čase nebudu páchat žádný datlování, spíš odložím světovou a českou literaturu do 18. století a dám si něco od Simonky ve jménu starejch dobrejch časů, který jak se zdá, pro ni asi nebyly zas tak dobrý, fňuk. Anebo bych si mohla dát něco na způsob Čtyř jezdců a sepsat nějakou podobně nepochopitelnou kapitolu, však uvidíme, spinny.

 

 

MADHOUSE

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

blotik

12)  blotik (12.09.2011 20:28)

Řeknu to takhle, naši repuliku jsi dobře popsala. Já se u toho chlamala. Úžasný, celý.

SarkaS

11)  SarkaS (07.09.2011 21:37)

neslyšela ale stoprocentne to videla, takze proc se zdrzovat telefonama. clovek ji muzte vynadat i kdyz je daleko a baterka chcipla

nikolka

10)  nikolka (03.09.2011 23:15)

správne... čo si to len Alice myslí ? :) :)

sakraprace

9)  sakraprace (24.08.2011 12:32)

Fanfiction Bože, nemůžu se přestat smát

Twilly

8)  Twilly (10.08.2011 17:28)

Telefonát za všechny drobný, zlato

Kamci

7)  Kamci (07.08.2011 16:41)

6)  Nikki (06.08.2011 22:47)

teda, ta to dala Alici "skoro" sežrat jak by řekl Barney z "Jak jsem poznal vaši matku" bylo to BOŽÍ

ScRiBbLe

5)  ScRiBbLe (06.08.2011 20:58)

Tohle. Se. Prostě. Nedá. Komentovat. Nemám. Slov. Hýkám. Jako. Starej. Osel. Pomóc!!!

PS.: V anketě jsem se rozhodovala mezi dvěma variantama a říkala si, že si hlasování nechám, až dočtu všechno, co jsem zameškala, ale to byla chyba, protože teď asi zase popadnu (už ani nevím co ) a půjdu na chvilku navštívit starej známej palouk, takže bye a zase příště.:D

julie

4)  julie (06.08.2011 17:52)

No...po pár posledních kapitolách čtených na jeden zátah už jsem ve stavu,kdy mi hlavička kreslí nádherné představy Velkých bratrů,kterým se právě zahltily děkódovací a jiné mašiny tímhle rozhovorem,protože ten nezapadá do žádné šablonky a....ne,dost,jdu pro gin s tomikem, to je jistější

maky21

3)  maky21 (06.08.2011 12:55)

jop, čechy mě dostaly moc moc moc moc skoro se bojim, že až zase jednou pojedeme do Nisy, tak tam potkáme ječící Alici, která ječí, protože tam nemaj její oblíbenou značku parfému
no, hlavně ať se Bella nesnaží zprovoznit ten mobil, půl druhý minuty už asi ujelo, ne?
ups... doufám že Alici nenapadne si pro bellu dojet, i když po tom, co jí řekla asi ne, že? ale ne, někdo jí to chování zatrhnout musel, i když tohle asi trošičku bolelo.. že?

yeeee já jsem slušňák, jo? mno.. někdy mi to trošku ujede, no

no, končim s trapnym plácáním a těšim se na další kapitolkuuuuuuuu

2)  Night Mist (05.08.2011 23:57)

A to si představme,že tohle všechno si musel nahrát do databáze nějaký mobilní operátor.Ajajajajaj!
Spinny,Spinny....tos ty Čechy krásně vybarvila :D


*v průběhu čtení jsem zcvokatěla*

Evelyn

1)  Evelyn (05.08.2011 21:26)

Spinny! U telefonátu s Alicí jsem hýkala smíchy - a já normálně nehýkám, ale hezky decentně a elegantně se směju - a tekly mi slzy.
Prznění TS fan fiction - jo jo, souhlas - Bella děvka, Edward feťák... brrr- a ve tvém podání to bylo k smíchu, ne k pláči
Klaním se a těším na pokračování

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek