Sekce

Galerie

/gallery/slon.jpg

Skříňová odyssea a přechytralá krabička

Nepříjemně prokřehlá do morku kostí a hlavně taky ještě nepříjemněji střízlivá jsem se společně s peřinou seškrábala ze svý pružinový matrace, odhodlaná vydat se na průzkum šatníku slečny Swanový, jestli tam náhodou nenajdu něco teplejšího než je tahle volánkovitá noční košile. Jo, zrovna teď mi nějakej tepel hnědej hadr připadal jako dost dobrej nápad. Jenže jakmile se mý na kost promrzlý nohy dotkly toho ledovýho hnusně zelenýho lina, začala jsem zpětně zvažovat, jestli mi tenhle malej výlet stojí za ty omrzliny třetího stupně, který mě určitě čekaly. Nakonec jsem došla k tomu, že to risku a aspoň se podívám po ňákejch ponožkách. Jo, takový teplý ponožky, to rozhodně zní jako dobrej nápad.

Nakonec se musím přiznat, že výsledkem jsem byla příjemně překvapená. Nic na mě totiž nevyskočilo. Jako malá jsem si byla sto pro jistá, že takový strašáci přece nejsou blbý. A že schovávání pod postel dozajista považujou za přežitek, protože každej samozřejmě vočekává, že se budou nacházet právě tam. A komu by se taky chtělo ležet celý dny v těch haldách prachu, co jsem tam roky pěstovala, no ne?

Moji strašáci se proto přestěhovali pěkně do šatní skříně. A já se na základě týhle svý teorie ke zmiňovaný skříni odmítala přiblížit víc jak na dva kroky. Možná to bylo taky proto, že jsem chtěla bejt co nejdál vod toho kousavýho a taky dost nevkusnýho svetru, kterým mě milostivě vobdarovala prateta Fines na mý šestý narozeniny. Každopádně mě moje panická hrůza z vlastní skříně uchránila od jejího uklízení až do mejch osmnáctin, kdy jsem vylítla z hnízda. Když jsem se totiž přestala bát strašáků a pro změnu se začala bát pohlavních nemocí, k čemuž znatelně přispěl dost dlouhej a snad ještě víc nepříjemnej rozhovor s mým tátou, argumentovala jsem svou nechuť k uklízení mý tlející skříně slovy: „Proč porušovat tradici?“

Tak teda, ze dna skříně naší hnědý labutě jsem vyštrachala jeden exemplární huňatej a jak jinak než hnědej svetr. Byl sice hagridovský velikosti, takže mi byl skoro až po kolena, ale za to nekousal a bylo v něm vážně teploučko.

Ještě víc se mi poštěstilo při důkladným prohrabování jediným šuplíkem, ve kterým se válelo pár kousků bílýho bavlněnýho spodního prádla a… tramtadadá! Několik párů ponožek!

Jak moc že to vlastně mám vyhráno, mi došlo, až když jsem bez rozmyslu popadla jeden pár pletenejch ponožek a v procesu na mě vypad jeden z těch nejnovějších přechytralejch telefonů. Abych pravdu řekla, tak tohle jsem fakt nečekala. Takže naše Bella se rozhodla nehrát úplně podle pravidel a schovala svůj mobil do ponožky na dně šuplíku? A co víc, prošlo jí to! V tu chvíli jsem chtě nechtě musela uznat, že ta holka asi nebude úplně blbá. Možná v ní je dokonce mnohem víc, než se na první pohled zdá, protože si nepamatuju, že by byla dostala tuhlectu přechytralou krabičku k těm osudnejm narozeninám. Že by byl za pět prstů? Kdo ví. Každopádně tohle byla teď moje halucinace, takže mě nehryzaly vůbec žádný výčitky svědomí, když jsem se ho rozhodla zkonfiskovat coby válečnou kořist.

Další poměrně překvapenej výraz mi vyrašil na obličeji ve chvíli, kdy jsem se domákla, že vlastnictví týhle věcičky vobnáší i přístup k internetu. Vynikajícně! Bleskurychle jsem svou přítomností poctila strejčka Googla a zadala heslo „Stmívání“, protože tu ještě pořád byla možnost, že zdejší pacienti a doktoři byli prostě jen nesečtělí neandertálci, že jo. No co byste chtěli, jsme přece v blázinci. Jenže když na mě ta přechytralá krabička po chvíli vyplivla jenom „Globální stmívání alias Postupné snižování množství slunečního záření dopadajícího na Zemi“, začala jsem o týhle možnosti navzdory její pravděpodobnosti přeci jenom trochu pochybovat.

Zkusila jsem to teda jinak a zadala heslo „Twilight sága“. Mysli kosmopolitně, povídám si. Jenže to jediný, co na mě v prohlížeči vykouklo bylo „The Legend of Zelda: Twilight Princess“, nějaká hra na Nintendo nebo co. Na tyhle legrácky mě vážně neužije. Na druhou stranu jsem se ale mohla smíchy potrhat nad jménem hlavní hrdinky týhle herní série. Chudák Link už asi slyšela spoustu ajťáckejch vtipů.

Takže si to shrňme. Tenhle blázinec nemá nejmenší tušení o knižní sérii Stephanie Meyerový, stejně jako zbytek světa. Vážně suprový. Tenhle halucinogenní alternativní vesmír vážně stojí za prd. Nic tu není správně. Navíc jsem nemohla dost dobře určit moment v knize, ve kterým se má zbědovaná maličkost právě nacházela. A jestli Sága neexistuje, je můj příběh právě TÍM příběhem? Je snad možný, že právě tohle, mý zamindrákovaný myšlenky… že to někdo čte? Právě teď?

A možná je to jen můj vlastní příběh, způsob jak si zkrátit dlouhou chvíli. Jenže já jsem na sobě nikdy nezpozorovala nějaký extrémní literární vlohy a tohle mi připadala až moc promyšleně… na mý poměry…

Tohle konstantní zmatení se mi fakt přestávalo líbit. Je to tak zlý, chtít mít v životě jeden pevnej bod? Moc se o někoho opřít, vybulit se na jeho rameno s vědomím, že tu pro mě bude i zejtra a pozítří a… Jo, ve chvílích, jako je tahle, se mi setsakramentsky stýskalo po Dickovi… po jediný osobě, u který jsem si byla jistá, že je větší blázen než já…

Když už jsem ale byla uprostřed všeho toho filozofování, rozhodla jsem se chytit jedný z možností, abych z toho úplně nezcvokatěla. A když už jsem byla v tom, měla jsem chuť se pořádně proplesknout. No vážně, kdybych byla v ten klíčovej moment usnula na gauči při sledování True Blood, možná bych se probudila jako Sookie Stackhouse!

Ale ne, ze mě se namísto chytrý, nezávislý a telepatie schopný servírky se sexuálně aktivním upířím přítelem, kterej jí k tomu všemu nevotravuje ve dne, a určitě by si tak nedovolil uzmout její peřinu, stala puťkoidní neukojená středoškolačka s panensky nezkaženým telepatickým upířím přítelem, co se třpytí na sluníčku.

No jo, vypadá to, že jsem měla fakt kliku, co říkáte?

Přemýšlela jsem vo tom, že si Pravou krev taky vygooglím a třeba zjistím, že to tu taky nevedou. Jenže jsem o tu přechytralou krabičku nějak nešikovně zavadila palcem, a skončila tak v seznamu kontaktů…

Hm… tak se na to mrkneme…

Alice – mobil
Angela – pevná linka
Charlie – do práce
Edward – mobil
Hrabě Cucákula – mobilní netopýr

„Kdo je u všech čertů Hrabě Cucákula?!“ ani jsem si neuvědomila, že to říkám nahlas. Po chvíli jsem se v detailech domákla, že je to Emmett. Patrně si hrál s mým… pardon, s Belliným telefonem.

Phil - mobil
Reneé – mobil
Škubánek – pevná linka

A co je sakra tohle?! Aha, Jacob. Fakt díky, Emme!

Furt jsem se nemohla rozhodnout jestli mám bejt na Emma namíchlá nebo mu spíš uznat jeden velkej palec nahoru, protože, buďme upřímní, Emmett byl vždycky mojí oblíbenou postavou, když ta přechytralá krabička začala zničehonic zvonit…

Tak tohle bude ještě zajímavý…

 

MADHOUSE


Dneska jsem chtěla "stvořit" další kapitolu Cucáka, ale leze to země jak...
No mrkněte se radši do MADHOUSU na smrtělně vážný a ne až tak vážný prohlášení.
Tak jako tak, radši jsem hodila do mikrovlnky předpřipravený kilo Slona ze špajzu.

Vítám mezi námi deluminaci, Lucinku, ivet, ODCULTI (tvůj komentář mě málem rozlomil vejpůl, fakt) a uznale pokyvujeme hlavou nad LoveRain, která si troufla dát si to znova... Jo a taky Twilly! My máme Twilly! (K tvý otázce, ještě je tu AliceBrandon, která čas od času zdepkaří nejen sebe, ale i mě. A sice fakt nevím, KDE a CO jsi viděla, ale já VŠECHNO popřu!)

Příště nás čeká jeden moc zajímavý (teda doufám) telefonát, který se bude točit kolem oblíbený postavy.
Tak zas příště, spinny.

Anketa

Která Bella je v této povídce tou pravou/reálnou?

Bella Swanová (15) Isabella Khanová (16) Isabella Soprano (1) Žádná! (Autorka je *nuts*) (3) Sorry, v průběhu čtení jsem zecvokatěl/a (67)

Celkem hlasů: 102

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

blotik

13)  blotik (12.09.2011 19:50)

Úžasný.

SarkaS

12)  SarkaS (07.09.2011 21:23)

Hrabě Cucákula mobilní netopýr a Škubánek pevná linka už byli moc. Totálně mi hráblo

nikolka

11)  nikolka (03.09.2011 22:43)

hmmm
dve balenia v jednom? teda dve Belly v jednom tele???
či zas cvokatím?

10)  LoveRain (27.08.2011 00:04)

a já to fakt dám! Jen nevím, kdy
Doufám, že se zatím neukýváte k smrti. Protože občas jsem fakt na a to obzvlášť, když se mi nedostává času

sakraprace

9)  sakraprace (24.08.2011 08:19)

Panebože, tohle je vážně skvělý , ale momentálně vůbec netuším, kdo se z Belly nakonec vyklube, takže jsem musela zaškrtnout poslední možnost.

8)  Nikki (06.08.2011 22:18)

božíčku, tak tahle povídka mi na dovče strašně chyběla, ještě že už jsem doma

ScRiBbLe

7)  ScRiBbLe (06.08.2011 20:37)

Polemizování na téma bubáků - vážně skvělý! :D

Ovšem telefon a seznam kontaktů - ať žije Emmett alias Hrabě Cucákula.

A...a Škubánek.



6)  Kajla (01.08.2011 21:54)

Narazila jsem na tuto povídku náhodou, začala jsem číst a už při první kapitole jsem se smíchy válela pod stolem. Je to fakt skvělá povídka... Od první kapitolky je mi jasné, že není vše tak 100% jak se zdá a proto jsem ve čtyřech jezdcích tušila zradu. Ale tohle mě fakt rozsekalo... Jen chci dodat, že mě spolubydlící ode dneška považují za magora a už mi domlouvají místo v jedné malé vypolstrované místnosti. Doufám, že budeš v psaní pokračovat abych se tam nenudila!!!

5)  Night Mist (31.07.2011 16:00)

Škubáneeeeeeeek!!!!
Podle mě za Isabelino trápení může časoprostorová bublina uvalená nad blázinec...nebo jiný magnetismus,způsobující že Google zapomněl na Twilight ...
Na ten telefonát se těším...

Skvělá kapitola,Spinny... :)

Kamci

4)  Kamci (31.07.2011 15:59)

Emmett zdá se nikdy nezklame
sice stále doufám v Bellu Swanovou, ale musela jsem zakliknout poslední možnost ankety, jelikož u téhle povídky fakt trochu cvokatím:) :) :)

Evelyn

3)  Evelyn (31.07.2011 12:06)

Nosska

2)  Nosska (31.07.2011 02:13)

Tady občas těžký pochopit, co Bella zrovna prožívá. a Ty sem ještě dáš anketu, která Bella, je Tvoje Bella???
Ale za hraběte Cucákulu máš palec nahoru

Twilly

1)  Twilly (31.07.2011 00:23)

no.. já bych přidala ještě jednu anketní otázku, jestli mohu, ehm ehm, vašnosto...

Žádná, s natěšeným obličejem čučím na ff a hledám první zmíňku o "růžové" a to, jak moc jsem scvokatěla z téhle povídky, to si nechám až na epilog

... možná z něj udělám svůj epitaf - protože se pořád hihňám... takže mě patrně klepne .... anebo mě taky manžel pošle do cvokhausu. Osmnáct bych taky brala tolik už mi dávno není a tolik krásnejch halucinací... no nekup to!

Nádhera spinny

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse B+E