26.04.2010 [15:15], Noth, ze série Němá dohoda, komentováno 9×, zobrazeno 2972×

Touto kapitolou počínaje se k Isabellině pohledu přidá i ten Edwardův.

Může se stát, že bude podle situace dokonce i převažovat.

Jak je již z názvu kapitoly patrno, půjde o jejich první setkání a události s ním spjaté.

Pěkné počtení přeje Vaše Noth...

Druhá kapitola - První setkání

Isabella:
Posadila jsem se do svého oblíbeného křesla a začala listovat obsahem složek. Absurdita mého počínání naplnila celou místnost. Její trpká chuť se mi usídlila na jazyku a dráždila mé smysly. Jako by snad bylo možné zachytit samotné jádro osobnosti za pomoci pár bezcenných papírů. Můj otec zničil vše, čím kdy tyto osoby byly. Celou jejich existenci stlačil do neforemných patvarů a hodil je do jednoho pytle s vrahy a vyvrheli lidského světa. Z eposů, na jejichž psaní se po dobu své existence tolik činili, vyškrtal nežádoucí scény, až z nich zbyly jen bezduché odrážky pozbývající kouzlo...

Jako první v pořadí si přišel na své můj nastávající choť. Musela jsem zhodnotit, že podle fotografie nebyl k zahození. Měl sice poněkud podrážděný výraz, ale to jen svědčilo o tom, že to má v hlavě v pořádku. No, přece jaký normální jedinec by se tvářil nadšeně, když jej jeden z vládců upířího světa fotí do své kartotéky? I když upřímně řečeno, právě teď jsem byla otci za jeho patetickou snahu o shánění všemožných informací, které by mu mohly být nápomocny v upevnění moci, více než vděčná. No řekněte mi, kdo by kupoval zajíce v pytli? Popravdě Edward nebyl žádný zajíc. Vypadal na 17 let, ale už má za sebou necelé století. Pod těmito údaji se nacházel tučný text, který mne upoutal. Zvláštní schopnost: čtení myšlenek. Tak teď už se otci nedivím, že mě chce za něj provdat. Nejspíš doufá, že se pak stane členem jeho gardy, jenže to ještě netuší, že já mám s Edwardem úplně jiné plány.

Pak tu máme jeho adoptivní rodiče. Carlisle a Esme Cullenovi. Carlisle se tvářil smířeně. Už jsem o něm slyšela, to je ten upír s perfektním sebeovládáním, jež pracuje jako doktor. Jeden čas prý pobýval ve Volteře, to také vysvětluje jeho smíření. Patrně už ví, co se dá od Ara očekávat, i když jsem přesvědčená, že ten jeho plán se svatbou by neočekával ani ten největší taktik. Esme se tvářila poněkud vyděšeně. Ale na očích jí bylo vidět, že se nebojí o sebe. Určitě je to takový ten rodinný typ.

Následovali Emmett s Rosalie. Emmett měl na fotografii úsměv od ucha k uchu. Ale nebyl to ten typ úsměvu, který jsem vídala ve tvářích mnoha úpírů. Ne, nebyl to podlézavý až slizký úsměv. Byl spíš pobavený. No, nedivím se mu. Když jsem se o Arově myšlence, týkající se zřízení záznamů všech upírů, dozvěděla já, měla jsem co dělat, abych se smíchy nezadusila. V Emmettovi jsem si předčasně vytipovala spojence, protože ne každý vnímá absurditu této situace s úsměvem. Rosalie se naopak tvářila velmi znuděně. Byla dosti krásná. Málem bych tipovala, že je poloupírkou následně proměněnou v plnohodnotného upíra. To by vše vysvětlovalo.

Dále Jasper s Alice. Jasper se tvářil obezřetně. Bylo na něm vidět, že se mu nelíbí pustit Alici z očí i na tu chvíli, než blesk pořídí fotografii. Jeho obličej a krk, jež byl z fotky vidět, zdobily jizvy, připomínající zkušenosti v boji. Jeho schopností je vycítění a ovlivňování emocí. Nejspíš bych ho měla varovat, až se v jídelně bude podávat hlavní chod, tolik strachu a zoufalství pohromadě bych mu nepřála pocítit. A nakonec Alice. Jejímu výrazu jsem opravdu neporozuměla. Na tváři jí pohrával lehký úsměv a oči jí jiskřily, jako by se na něco nebo někoho nehorázně těšila. Toto tajemství mi bylo odhaleno až po přečtení příslušných materiálů. Mimo to jsem se dozvěděla, že vidí subjektivní odraz budoucnosti. Více mě však zaujala speciální kolonka v její složce, kde stálo: „Hrozí potencionální nebezpečí, jakmile spatří obchod či nákupní středisko. Společné nákupy jen na vlastní nebezpečí.“
Takže shopaholic? No, teď je mi to jasné, celá Itálie je přímo napěchovaná luxusními butiky a koná se zde mnoho módních přehlídek. Raději se před tebou budu mít na pozoru.

Poté, co jsem přelouskala všechny dokumenty, mi došlo, že už jsem nad svými úvahami strávila celou noc. Skočila jsem si na menší lov a pak už byl čas na přípravy na ples. Začala jsem o něco dříve, neboť jsem si před plesem chtěla ještě něco zařídit. Od Giany jsem totiž zjistila, že Cullenovi vyrazili na nákupy. Co se šatů týče, na celé čáře to u mě vyhrály dlouhé,  tmavě modré, nabírané korzetové šaty a celý efekt ještě doladily střevíce, jemné šperky, černé rukavice, sahající až nad lokty v kombinaci s decentním nalíčením.  Pak jsem se už jen nepozorovaně a velmi tiše vkradla do společenské místnosti, jež byla právě používána Cullenovými. Z této místnosti vedly čtvery dveře, ale to, že bych navštívila Edwardův stávající pokoj, mi přišlo jako příliš velký zásah do soukromí. Tak jsem se tedy postavila k oknu a pokračovala v jedné ze svých nejoblíbenějších činností. Nevím, jak dlouho jsem tam stála, snad pět minut, možná hodinu, když mě najednou z rozjímání probraly kroky a veselý hlas, jako jehož původce jsem určila Emmetta. Poté se otevřely dveře a všichni na chvíli ztuhli.

Edward:
Již od začátku mi to bylo jasné. Už když jsem spatřil ten pekelný dopis, došlo mi, že se nejedná o nic příjemného. Ani Emmett to nezlehčoval a to už je co říci. Všelijaké úvahy, jejichž hlavním tématem byla ta možnost, že má nastávající třeba nebude tak hrozná, sobecká, krutá a prahnoucí po moci, jak je u všech Volturiů zvykem, jsem utnul hned v zárodku. Už jen to jméno mě děsilo, děsila mě představa, že můj osud a osud mé rodiny má v rukou někdo, kdo toto obávané příjmení nese. Ke všemu nás  teď  ještě Alice vláčela půl dne po zdejším obchodním středisku. Prý potřebujeme udělat dojem. Jako kdyby se na nás už tak nedívali skrz prsty kvůli naší neobvyklé stravě. Ovšem za pocit, že nejsem až takovou stvůrou, mi to stojí.

Emmetta opět posedla jeho povznesená nálada, jakmile se za námi zavřely prosklené dveře obchodního centra. Na mě zatím dopadala čím dál větší tíseň a bezmoc, zvětšující se nepřímo úměrně se zmenšující se vzdálenosti, jež nás dělila od Volterského hradu. Pomalu ale odevzdaně jsem společně s ostatními, kteří se věnovali veselému rozhovoru, vešel do společenské místnosti a měl jsem namířeno do svého pokoje s úmyslem užít si poslední hodiny svobody, do mého oficiálního zasnoubení, když rozjařilý rozhovor mé rodiny náhle ztichl. To upoutalo mou pozornost, a tak jsem svůj zrak přesunul směrem, kterým se všichni dívali.

Můj pohled putoval po siluetě krásné neznámé dívky, jejíž pohled byl upřen z okna. Na chvíli mne napadlo, že je to anděl, seslán z nebe, aby mi z této neřešitelné situace pomohl. Toto jsem však zavrhl, když se k nám otočila. Byla krásná, to ano, ale její oči byly krvavě rudé. I tak bych se v nich s pouhým mrknutím oka dokázal ztratit, byla v nich jakási směs moudrosti a smutku. Pražádná lhostejnost a už vůbec bych ji netipoval na krvelačnou stvůru. Pak promluvila a i její hlas mě očaroval.

„Vítejte,“ řekla prostě. Ovšem Rose si takový přístup nemohla nechat líbit, ona byla na Volturiovi vždy vysazená.
„Vítejte? To je pěkné vzhledem k tomu, že ses vloupala do našich pokojů, co tu vlastně děláš…“ chtěla  pokračovat, ale Carlisle ji zastavil pohybem ruky.
„Vy budete Isabella, ale co tu děláte, máme se setkat až na plese...“ rychle se snažil zachránit situaci. Je všeobecně známo, že rozčílit někoho z Volturiů, je obvykle to poslední, co upír za svou existenci vykoná.
„Ano, to budu patrně já a pravdou rovněž je, že se máme setkat až na plese, proto jsem se sem také tak vplížila a hluboce se vám za to omlouvám, ale já jsem jen chtěla vědět, jakým způsobem vás můj otec donutil k této frašce.“ Tohle mě překvapilo a tak jsem také vstoupil do jejich rozhovoru.
„Vy víte, že mě Aro k tomuto kroku donutil?“ Odpovědí mi byl její úsměv. Úsměv, který jsem zatoužil spatřit znovu.
„Samozřejmě a nebudeme si přeci vykat, jsem jen Bella,“ pronesla, přičemž mi podala ruku, již jsem přijal a rovněž se představil. Poté, co jsme se všichni dojednoho hromadně představili, Bella pokračovala.

„Víte, bylo mi to jasné hned po tom otcově proslovu a navíc vypadáš, že to máš v hlavě v pořádku, takže mě nenapadá jediný důvod, proč by ses chtěl hnát dobrovolně do nesmyslného svazku s ženou, kterou jsi v životě neviděl.“
Já ti řeknu proč, pro tvůj nenucený a přátelský úsměv.
Mít tak odvahu říci to nahlas, namísto: „Máš dobrý odhad,“ což se mi ve skutečnosti vydralo z úst.

„Po jakém proslovu?“ otázal se Carlisle.
„Ano, vždyť víte, že si na ně potrpí, ale klíčem je, že je musíte umět dešifrovat a najít skutečný význam,“ osvětlila nám a začala pomalu přecházet po pokoji.
„A ty ho najít umíš?“ zapojil se Emmett.

„Ano, například jak mluvil o Edwardovi. Věta:  Jmenuje se Edward Cullen a pochází z velmi vážené rodiny, v překladu zní: Mohli by nás ohrozit. Pak dále: Je to silně monogamní typ, co hledá lásku své existence. By mělo být doprovázeno výrokem: Což se mi náramně hodí. Pak řekl něco ve smyslu: Je to vegetarián, jako všichni členové jeho rodiny, ale jsem si jist, že si budete dobře rozumět, neboť jak je známo: Opaky se přitahují. To ve skutečnosti znamená: Koukej si ho omotat kolem prstu a donuť ho, ať přejde na lidskou krev. Následovalo: A navíc je prý pohledný a k tomu velmi talentovaný. Což znamená: Když už budeš u toho omotávání, tak ho chci do své gardy, jeho dar se mi víc než hodí…“ Dokončila svůj monolog a podívala se do našich překvapených obličejů. Emmettovi to opět nedalo a musel se zeptat.
„Ty s Arem asi moc dobře nevycházíš, že?“ Ona si jen smutně povzdechla.
„Spíš jsem jeho velkým zklamáním, někdy mám pocit, že sem nepatřím.“ Souhlasím, ty patříš do nebe k ostatním andělům.
„To si piš, že mezi ty pošuky nepatříš, vždyť to dokonce vypadá, že jsi normální!“ vypadlo z Emmetta, za což si vysloužil od Rose pohlavek.
„Jen ho nech, to je ta nejhezčí poklona, kterou mi kdy kdo složil!“

Carlisle se do toho vložil s taktickým dotazem.
„Tak, když všichni víme, na čem jsme, co bude dál?“
„No, dostala jsem menší nápad…“ Teď jsem jí opravdu visel na rtech, na tom, co řekne, závisí má budoucnost..
„Ano…“ povbudil jsem ji.
„No, řekněme, že Arovi dáme co chce, ale žádné omotávání se konat nebude,“ přičemž se jí ďábelsky zablýsklo v očích.
„Musím přiznat, že zcela nechápu,“ přiznal jsem.
„Takže, vezmeme se, ale namísto, abych tě přetvářela k obrazu Arovu a přiměla tě zůstat zde, tak já odjedu s vámi. Aro mě párkrát pošle zkontrolovat, posléze budu moci zmizet, zatímco vy budete žít jako doposud, co vy na to?“
Myšlenky všech se točily kolem její obětavosti, jen Jasperovi to nedalo a podezřívavě se zeptal:
„A co z toho budeš mít ty?“
Jí se jen zaleskly oči, než tiše odpověděla.
„Svobodu…“
Odvrátila se od nás a opět pohlédla z okna.

„To nezní špatně, ale bude tu ještě jeden menší problém…“ dodal Carlisle
„Jakýpak?“ otázala se jednoduše.
„Když budeš tedy nějaký čas s námi, tak nebude možné, abys pokračovala ve svém stylu stravy, my žijeme ve městě a snažíme se co nejvíce splynout s okolím. Snad chápeš, že záhadné vraždy by rozpoutaly opravdové pozdvižení,“ pravil Carlisle váhavě.
Bella odstoupila od okna a pomalu mířila k zrcadlu.
„A já myslela, že když už nikdo jiný, tak vy mě pochopíte..“ splynulo jí ze rtů, zatímco si sundávala… kontaktní čočky?!! Neuvěření mé rodiny bylo zcela hmatatelné. Poté se na nás otočil zlatooký anděl s pobaveným úsměvem.
„Já vím, je to trochu komické, ostatní to dělají právě naopak, ale účel vlastně zůstává tentýž. A to skrýt svou odlišnost. Mně se zabíjení hnusí. Nikdo nemá právo vzít živé bytosti život, pakliže to není nevyhnutelné. Počítám s tím, že otec bude nepříjemně překvapen.“
„Jak dlouho už?“ nemohl jsem se nezeptat.
„No, pracuji na tom již asi půl století,“ odpověděla a věnovala mi překrásný úsměv. Nikdo neměl slov a ona se jen ujistila:
„Jsme tedy dohodnuti? Edwarde, mohla bych s tebou na chvíli mluvit?“
Přikývl jsem a zavedl ji do svého pokoje, i když mi bylo jasné, že nás všichni bedlivě poslouchají.

„Edwarde, vím, že ti to asi nebude příjemné a také nevím, jak dobrým hercem jsi, ale měli bychom působit zamilovaně, takže až se na plese uvidíme, mohl bys předstírat jisté okouzlení mou osobou?“  Tímto mě dokonale vyvedla z míry, a proto mě nenapadlo nic než:
„Ale jistě a co ty?“
Jen se shovívavě usmála a než odešla, zašeptala :
„Edwarde, již od narození žiju pod jednou střechou s Arem Voltury, věř mi, když tě ujišťuji, že přetvařovat se umím a oddaný výraz pro mne není pražádný problém.“ Pak se zavřely dveře a já začal přemýšlet, zda mě její schopnost dokonalé přetvářky má těšit, či mrzet...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  kytka (25.01.2011 13:49)

Hezká zápletka, děj hezky plyne, čtivé a já jsem zvědavá dál.

8)  Linfe (09.10.2010 18:39)

Po tváři se mi rozlil blažený úsměv. Jen tak nějak tuším, že Edward se asi pravděpodobně vážně zamiluje a Bella? Kdo ví, jak sama říká přetvářka jí jde. Doufám, že jí to nebude dlouho trvat

7)  eMuska (26.09.2010 18:36)

Aaaach! Stratli sa!

6)  Karolka (18.06.2010 20:04)

No... (To není úvod k rozpačitému komentáři. To jen emoce získaly převahu nad schopností uvažovat.) Edward se zakoukal (zamiluje se nejspíš v dohledné době), Bella bude asi opatrnější. Přeci jen je zvyklá si své city a pocity hlídat. Prostě geniální kombinace ke vzniku milostného jiskření a čtenářské závislosti. (A díky za úbytek přechodníků. ). Ech... opravdu už jsou tu jen další dva díly???

5)  Michangela (26.04.2010 17:58)

krásné čtení!

4)  AliceBrandon (25.04.2010 22:41)

Je to ale liška podšitá.
Trochu mi tam chyběly Edwardovy myšlenky, co si o dotyčné myslí, tedy kromě toho, že vypadá jak anděl. No snad se to dozvím v další kapitolce.
Jo a ta její kamufláž s čočkama mě tedy překvapila stejně jako Culleny.

3)  Popoles (25.04.2010 19:05)

Waw, to je paráda. Máš zvláštní, ale moc hezký styl psaní. Zase jedna povídka, na kterou budu netrpělivě čekat

2)  sakraprace (25.04.2010 13:07)

Super, jak to vypadá, tak všechny tvé povídky budou pro mě návykové.

1)  Quappa (25.04.2010 09:14)

Jaký dekóder tá Bella. Super kapitola, idem rýchlo na ďalšiu potlesk prosím

1