26.08.2010 [19:30], Amisha, ze série Němá dohoda, komentováno 18×, zobrazeno 2485×

Svatba...

Do svého pokoje jsem došla mírně rozladěná. Nakonec opravdu budu muset tu šaškárnu dotáhnout do konce. Vzala jsem do ruky korzet od svatebního prádla. Ne, že by Edward nebyl hezký, dokonce i moc pěkně líbá... Ne to nejde, je to jenom obchod. Prostě tohle je cena. Připadám si celkem lacině, ale jinak to nejde. Do svatby zbývalo 14 dní. Odložila jsem ten kus bílé látky zpět na jeho místo.
V knihovně jsem si vyhledala nějakou knihu, ani jsem nekoukala na titul, a i s ní vylezla na parapet okna. Snažila jsem se začíst, ale pořád se mi vybavovaly minulé události. Ten naprosto iracionální strach o Edwarda, vždyť je pro mě cizí. Určitě to bude tím, že jsem si na myšlenku svatby s ním už zvykla. Ale ten polibek... No co, je to pěkný kluk, to by se líbilo každému. No ne?
Opřela jsem si hlavu o zeď za sebou a do detailu si vybavovala každý jeho pohyb. Vztekle jsem zatřepala hlavou. Bello, vzchop se! Rozhodla jsem se mu vyhýbat až do svatby a hned po ní zmizet. Jenom co se k nim přestěhujeme, nechám jim číslo a odjedu. Kdyby se něco dělo, zavolají a já přijedu, ne?
Bylo to dlouhých 14 dní. I když Edward pochopil, o co se snažím, a neztěžoval mi život. Možná to cítil stejně. Nyní jsem stála ve svém pokoji ve svatebních šatech a čekala, až pro mě přijdou.
Byla jsem podivně neklidná. Měla bych být šťastná, ale...
Dvojí rychlé zaklepání mě vytrhlo z myšlenek. Do dveří nakoukl Carlisle.
„Můžeme?“ zeptal se a vypadal taky nervózně.
Hlavou mi proběhl náš poslední rozhovor s otcem.
„Přece nečekáš, že bych tě vedl k oltáři?!“ podivil se.
„Je to tradice,“ trvala jsem si umanutě na svém. Přesto, jak mě nenáviděl a já jeho, co si budeme nalhávat, jsem si moc přála, aby mě k oltáři vedl. Možná jsem jenom chtěla mít ve svém životě něco správně. On se rozzuřil a praštil dveřmi.
Usmála jsem se na svého budoucího tchána.
„Můžem.“ Přijala jsem nabízené rámě a společně jsme vyrazili do kaple. Svatba byla samozřejmě v uzavřeném kruhu, a protože Cullenovi se po mé radě stáhli, tak nebyla ani žádná výzdoba. Kaple působila zatuchlým dojmem. Všude ve výklencích visely pavučiny a místy v oknech chybělo sklo. V rohu nad oltářem viselo staré ptačí hnízdo a úplně stejně působilo celé to místo kolem kněze. Nikdo se neobtěžoval ho omýt. Kněz byl velmi nervozní. Těkal z jednoho na druhého a ruce se mu třásly.
Rose chtěla dopřát tomuhle zvláštnímu obřadu alespoň trošku lesku a tak zasedla za varhany. Jakmile položila ruce na klapky ozval se tak neuvěřitelně kvílivý zvuk, že se od tamtud okamžitě stáhla.
Edward stál na svém místě a trošku sebou šil. Vypadal stejně nervózně jako já.
Když už nebyla hudba, tak jsme s Carlisleem šli malinko rychleji, než by se mělo, ale tady to stejně nevadilo.
„Drazí svatebčané, sešli jsme se, abychom spojili tento pár. Jak říká Bible...“
„Já bych to neprodlužoval.“ ozval se Aro.
„Přejděte rovnou k věci,“ rozkázal.
Osazenstvem to zašumělo. Mě to ale vyhovovalo, budu to mít dříve za sebou.
„Ehm...“ odkašlal si kněz, kterému se to zjevně nelíbilo.
„Edwarde Cullene, berete si...“
Aro vztekle podupával nohou.
„Berete si zde přítomnou Isabellu Volturi a budete ji chránit a ctít až do konce života?“
Edward na mě upřel svůj spalující pohled.
„Ano.“
„A vy, Isabello...“ nestihl doříct. Protože Aro vypadal, že mu každou chvíli mu ukousne hlavu, rovnou jsem prohlásila: „Ano.“
„Takže vás prohlašuji za muže a ženu, vyměňte si prsteny a pak polibte nevěstu.“
Edward si mě lehce přitáhl k sobě.
„Paní Cullenová,“ zašeptal těsně před tím, než spojil naše rty. Místnost se se mnou zatočila. Musela jsem se opřít o jeho ramena. Ještě mě lehce políbil na nos a otočil ke gratulantům.
V té chvíli když jsem viděla vypočítavý výraz mého otce a moje tělo zkamenělo. Můj manžel mi lehce třel záda. Snažil se mě uklidnit. Do ucha mi zapředl lákavým hlasem: „Už jenom do zítra a pak budeme svobodní.“ Měl pravdu. Jedna noc. S ním.
Přijala jsem všechny gratulace, ale vůbec jsem je nevnímala. Náhle jsem seděla v nějakém autě, zamrkala jsem.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Edward.
Zavrtěla jsem hlavou. On přidal plyn a druhou rukou mě hladil po tváři. Zase mi chyběly slzy.
Vyjeli jsme z Voltery. Zmateně jsem se na něj podívala.
„To, že bude vědět, jak to proběhlo, neznamená, že tam musíme zůstat, ne?“
To mě opravdu překvapil. Opřela jsem se do sedačky a nechala se unést. Zastavil před krásným stavením. Nikde nebylo ani památky po lidech. Starý motel nás vítal svou vřelou náručí. Jeho masivní dřevěné schodiště natřené tmavou hnědou barvou neslo stopy dlouhého používání. Okenice byly zavřené. Chtěla jsem vykročit ke dveřím, když mě Edward chytil do náruče.
„Héj.“ vypískla jsem.
Zasmál se a vykročil dovnitř. Odemkl si vlastním klíčem, nepřekvapilo mě to.
Postavil mě na zem v pokoji, který vypadal jako ložnice. Obrovská postel uprostřed mi to dosvědčovala. Nasucho jsem polkla. Mluvit o tom byla jedna věc, ale konat to je něco úplně jiného. Stál tam stejně jako já naprosto nehnutě. Jenom místo postele hypnotizoval mě.
„Dojdu si do sprchy.“ Naprosto hloupá věta. Kývnul.
V koupelně jsem se bezmocně opřela o umyvadlo. Snažila jsem se dostat ze šatů aniž bych je poničila ale třásly se mi ruce. Neuvěřitelná věc když vezmu co jsem zač.
„Jsi v pořádku?“ ozvalo se nervozně zpoza dveří.
„Ne.“
To už byl u mě a svíral mě v náručí.
„Šššš. Neboj se, prosím. Já ti neublížím.“
Třel mi ramena. Hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď, jak mě konejšil, ale teď mi to nedalo a zadívala jsem se mu do obličeje. Ach, ty jeho oči. Tekutý med. Ujišťovaly mě a hladily. Těkal s nimi mezi mými rty a očima.
„Edwarde.“ Zašeptala jsem těsně před tím než jsme se políbili. Všechno se kolem nás zastavilo. Vnímala jsem jenom jeho. Jeho ruce se pomalinku přesunuly z mých paží na pas, kde jsem měla zapínání šatů. Statečně se potýkal se šňůrkami, až zoufale zavrčel. Usmála jsem se. Najednou nebylo po nervozitě ani památky.
„Prostě s tím trhni.“ navrhla jsem.
Poslechl. Jemně zkoumal moje tělo, a když se na mě podíval, měla jsem pocit, že černější barvu jsem neviděla.
Ráno přišlo trestuhodně brzo. A s ním dorazila i krutá realita. Ano, noc jsme nakonec promilovali. Zapadli jsme do sebe jako dva ztracené kousky skládačky. V šest se zvedl a oblékl, aby vyrazil za Arem. Vyprovodila jsem ho omotaná jenom dekou, měla jsem pocit, že si ten svůj sen užiju o chvilku déle. Pohladil mě a byl pryč.
V pokoji mi zadrnčel telefon.
„Hm...?“
„Bello, přijeď rychle za námi. Jsme v trůním sálu. Demetri zase vyšiluje.“
Zalapala jsem po dechu. Aro nic neudělá, protože už jsme manželé, a Edwardova smrt nezmění nic na tom, že jsem Cullenová. Proboha!
Vystřelila jsem z motýlku a ve městě jsem měla obrovský problém udržet lidské tempo. Vrazila jsem do sálu zrovna ve chvíli, kdy Cullenovi stáli obklíčeni gardou. Otec a strýcové nikde nebyli, samozřejmě. Ale to znamenalo, že po Demetrim jsem nejvyšší já.
„Dost!“ zakřičela jsem.
Vběhla jsem přímo mezi ně. V letu jsem chytila Demetriho za hlavu a trhla.
„Oheň!“ zakřičela jsem. Nikdo se nepohnul. Nesměli na mě zautočit, ale taky nechtěli zabít svého nadřízeného.
„Fajn.“ otočila jsem se a byla ráda, že Aro je tak strašně domýšlivý a staromódní. Měl vždycky hořící krb. Hodila jsem tam Demetriho hlavu a Edward už tam nesl trup. Emmet nám s Jasperem kryli záda, kdyby se někdo opovážil vzdorovat.
Když byl tam, kde jsem ho z celého srdce nejvíc chtěla vidět, otočila jsem se na gardu.
„Ještě někdo něco?“
Beze slova odešli. Stála jsem tam a rukou nad hlavou jsem počítala od pěti do jedné. Přesně ve chvíli kdy mi došly prsty se objevili naši milovaní vládci.
„Isabello, co se to tu stalo?“
„Demetri vzdoroval tvému rozhodnutí a znovu zaútočil na mou novou rodinu. Ale neboj, už se to nebude opakovat. Postarala jsem se o to.“ U toho jsem ukázala ke krbu.
Aro zalapal po dechu a vypadal, že je o odstín tmavší v obličeji.
„Tys ho...?“ Nedokončil větu a jenom naznačil rukou k ohni.
„Ano, otče, copak si ti, kdo se protiví vůli Volturiů, nezaslouží hořet v ohni pekelném? To jsou tvá slova, pokud si dobře vzpomínám. Podívala jsem se na něj vzdorovitě a čekala, že se ohradí, ale zjevně ještě nenašel ztracenou řeč.

„Nebudu ti už tady kazit vzduch, odjíždíme,“ oznámila jsem suše.
Nebyl nikdo, kdo by nám bránil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Jalle (01.07.2012 16:04)

Bella im to natrela

17)  Linfe (09.10.2010 19:42)

Tak jsem čekala že z něj vypadne něco ve smyslu, ale ty už jsi Cullenová Uf, nenapadlo ho to, tak snad odjedou v klidu ...

16)  eMuska (26.09.2010 19:55)

Ten Demetri je Ale hnusobák! Dobre skončil! A Edward...

15)  Michangela (13.09.2010 23:22)

14)  sfinga (04.09.2010 21:10)

Zasloužili si lepší svatbu a ne tuhle frašku. Lituju je, oba
Svatební noc, i přes okolnosti které k ní vedly, byla
A Demetri? Nic jiného si šupák nezasloužil
Jdu na další díl

13)  Eleanor (29.08.2010 09:20)

Vau, tak doufám, že s Edwardem zůstanou

12)  Wendy (27.08.2010 16:38)

Drží jim palce a moc se těším na další díl

11)  Quappa (27.08.2010 13:44)

V tejto poviedke je Edward úplne božský a Bella je skvečlá. Bude s nich krásny pár a myslím že aj skvelý team. Krásna kapitola.

9)  Texie (27.08.2010 08:34)

Wauuu, Bellinka rozlíceně vletěla do davu naporcovala podlého zloducha a ještě dala papínkovi pořádnou podpásovku.

8)  lied (27.08.2010 07:16)

konečně se ho zbavili já doufám že u nich zůstane

7)  sakraprace (27.08.2010 06:07)

On ji ani k oltáři neodvedl?! Aro je fakt pako.
A Edward No, ale nakonec to dopadlo celkem dobře, ne? Demetri vyletěl komínem a Aro si nakonec ani nesáhnul.
Krásná kapitolka, moc se těším na další

5)  Karolka (26.08.2010 23:32)

Hyk... Tak jo . Tvůj Aro se bezproblémově prodral do mé Top 3 nejodpornějších. Fakt se ti povedl!
A tvůj Edward... jáááááááááááj... ty to prostě se mnou umíš. A teď jsem móóóc zvědavá, jak bude Bella pokračovat v naplňování svých plánů...
Krásná kapitola.

4)  milica (26.08.2010 22:58)

Krása, co víc dodat?

3)  Hanetka (26.08.2010 22:26)

Amisho, krása. Jsem zvědavá, kdy to té zmatené Belle dojde... že se taky zamilovala. A Eda by jí to taky mohl říct. Tak honem dál...

1