Sekce

Galerie

/gallery/Mim%C3%AD%C3%AD.jpg

V životě každého z nás nadejde čas rozhodování a volby. Některá rozhodnutí jsou malá a téměř bezvýznamná, ale na některých závisí lidské životy a osudy ostatních.

Do téhle situace se dostala Bella. Rozhodovala se mezi svým životem a životem své nenarozené dcerky. Volba pro ni byla jasná a dala přednost svému malému upířímu zázraku.

Malá Elizabeth vyrůstala po boku jejího věrného vlkodlaka Jacoba a kamarídky Leah. Jednoho dne se však do jejich života zamotá nový mládenec. Avšak jen do Elizabetina?

Co se ale stane, když se mladá dívka potká s rodinou, která s ní má až moc společného? Zpevní se mezi nimi neviditelná vlákna, která je spojují, nebo se navěky přetrhnou?

5. Kapitola - To ale mění situaci

Ještě jsem dosníval sen o svém paralelním světě, kde bychom vychovávali malou Elis společně s Bellou. Nechtělo se mi vstávat ani za sto let, ale probudil mě pláč té malé potvůrky v náručí.

„Elí, neplakej,“ konejšil jsem její nářky, ale nějak to minulo účinkem.

„Má hlad,“ ozval se za mnou hlas Leah.

„Já se tě lek! Už zase?“ optal jsem se nevěřícně.

„Jaký už zase? Malý děti jedí častěji. A díky.“

„To je divný.“

„Věř nebo ne, ale je to pravda. To vyzkoušej sám.“ S těmi slovy mi podala lahvičku a nejspíš v ní byl zase to, co jí včera docela chutnalo. Přiložil jsem jí dudlík k puse a ona se k němu přisála jako vyhladovělý vlk.

„Dobře, vyhrálas.“

„Miluju ten pocit vítězství,“ rozplývala se.

„Jasně, jasně. Co vaši, už ví o nás?“

„Ale my spolu přeci nic nemáme! Jak tě tohle mohlo jen napadnout?“ Dotčeně a vyjeveně mi nadávala. Zakroutil jsem hlavou nad jejím smyslem pro humor.

„Já myslel sebe s Elis. To bych si dal, kdybych chodil s tebou,“ zauvažoval jsem nahlas, načež mi přilétla facka z pravé strany.

„Blbečku. Neví, to bude jejich ranní probuzení do nového dne, až tě tu uvidí.“

„Skvělý. Jenom doufám, že Harryho neskolí infarkt.“

„To já taky, hochu, to já taky.“

Mezitím se z horního patra ozvalo klapnutí dveří a následné kroky po schodech. A je to tu. Chvíle pravdy.

„Jacobe?“ optal se ještě rozespalý Seth. Promnul si oči a znova se na mě podíval.

„Jo, už to tak bude.“

„Co tu strašíte tak brzo?“ zeptal se a zívl.

„Je sedum, ty pako. Některý lidi vstávaj i o dvě hodiny dřív do práce. Jenom ty seš tak línej,“ seřvala ho Leah. Tady se opravdu projevilo, že ona je starší.

„To snad nebylo nutný, ne?“ pokáral jsem ji trošku já. Zrovna na Setha hnusná být nemusela.

„Okey, už mlčim. Počkej, Jacob s náma ještě včera nebydlel, ne?“

„Jsi vnímavý,“ pochválila ho sarkasticky Leah.

„Sklapni,“ okřikl jsem ji a otočil se na Setha. „Jsem tu kvůli ní,“ řekl jsem a ukázal mu Elizabeth v mé náruči.

„Tohle je to dítě, kvůli kterýmu je tolik povyku?“ zeptal se Seth zmateně.

„Jestli myslíš toho poloupíra, tak ano. Dcera Belly,“ objasnil jsem mu.

„A kde je Bella?“ Viděl jsem, jak se bojí odpovědi, kterou mu dám. On jako jediný kromě mě ze smečky měl Bells docela rád.

„Ona… Je mrtvá.“

„Kvůli tomuhle,“ řekla Leah a ukázala na malou.

„Drž už hubu!“ zakřičel jsem na ni, až z toho Elis začala plakat. Leah si založila ruce na prsou a sedla si na pohovku. Něco si mumlala pro sebe, ale já neměl sílu na to, abych ji vnímal. Držka jedna prořízlá…

„Tak takhle jsem ji nikdy neuzemnil a to jsem její bratr patnáct let.“

„Vidíš.“ Moc jsem nevnímal Setha, ale spíš jsem se soustředil na Elis a snažil se ji utišit.

„Divím se ti, že se o ni staráš, vážně,“ podivil se nad mým chováním Seth.

„Já se jaksi otiskl,“ přiznal jsem mu.

„To‘s to teda vyštěk, brácho.“

„Vy jste oba dva stejný, to ti povim.“

„Co je to tu za kravál? Táta ještě spí!“ ozvalo se zase z druhého patra. Seth s Leah už nemají další sourozence, takže už to musela být jejích máma.

„A je to tady.“

V duchu jsem si už začal připravovat svou úvodní řeč. Neměl jsem ale ponětí, jestli vysolit pravdu o jejím původu rovnou nebo říct, že jsem ji našel přede dveřmi.

„Dobré ránko, mami,“ ozvalo se sborově od těch dvou.

„Dobré ráno, paní Clearwaterová,“ pozdravil jsem ji slušně i já.

„Dobré. Jacobe, co ty tu?“ zeptala se, když mě poznala podle hlasu. Vešla konečně k nám do obýváku a uviděla ten pravý důvod mého pobytu.

„Jsem tu kvůli ní.“ Přišel jsem k ní s malou, která už konečně přestala brečet. Byla až moc zvědavá, kdo to je.

„Tak buď je to tvoje zatajovaný dítě, nebo je to ten malý upír, o kterém se teď tolik mluví,“ uvažovala nahlas.

„Spíš ten upír.“ Mezitím šli Leah se Sethem do kuchyně na snídani. Alespoň se nemusím rozčilovat nad věčnými poznámkami Leah.

„Dobré ráno,“ ozval se z patra podle hlasu nabroušený Harry a já věděl, že jsem v háji. Jestli je naštvaný už teď, tak nechci vidět, co bude dělat, až mě uvidí.

„Jakeu, myslím, že jsi v loji,“ pošeptala mi Sue.

„Ne asi, ale určitě,“ opravil jsem ji.

„Dobré ráno, Harry,“ pozdravil jsem ho pokorně.

„Jacobe?“ Vyjeveně se mi díval do očí. Potom jeho pohled sklouzl o něco níž a zůstal zírat na Elis. Ochranitelsky jsem si ji více přitáhl k hrudi a klidnil své splašeně bušící srdce. Proč mě napadlo jít zrovna sem?

„To je to upíří dítě?“ zeptal se nevěřícně a dával dost najevo své opovržení.

„Ano,“ odsouhlasil jsem mu.

„A ty se ještě opovážíš to sem vzít? Z jak moc velké výšky jsi spadl?“ vysmíval se mi a zároveň soptil.

„Ale…“

„Žádný ale! Jacobe Blacku, vypadni odsud!“ řval na mě jako blázen, celý zrudl a já se opravdu začal bát o jeho zdraví. Raději jsem nechtěl protestovat proti jeho slovu a na patě jsem se otočil a chystal se odejít.

„Jacobe, tak mu to řekni,“ přimíchala se do toho Leah.

„Říct co?“ zajímal se.

„Já se do ní…“

„No? Vyklop to!“ popoháněl mě.

„Otiskl,“ řekl jsem a podíval se do země. Na jednu stranu jsem se styděl, ale na tu druhou jsem byl i pyšný.

„To ale mění situaci. Hodně,“ uvažoval Harry a mnul si bradu.

„K dobrému?“ Ani nevím, kde se mi povedlo sebrat hlas, ale stalo se.

„K jejímu asi ano. Podle zákonů na objekt otisku nesmí vztáhnout ruku a ani pracku. Ona by měla být v pořádku a neublíží jí.“ Ulevilo se mi, že Elis je pod ochranou, ale nakonec mi došlo, že se tam nikde nezmínil o mně.

„A co já?“

„To už bude horší.“

„Jsem v hajzlu,“ ulevil jsem si.

„Takhle bych to nevyjádřil. Jenom je pochop, je to pro ně zrada.“

„A já za to asi tak můžu? Já si to nevybral,“ namítl jsem.

„V tom máš taky pravdu. Tohle záleží na Samovi, na Alfě. To mi připomíná, kdy chceš za nimi jít?“ optal se.

„Sám ještě nevim, ale asi co nejdřív.“

„Dobře, co takhle po snídani a já půjdu s tebou? Tady bude potřeba větší síla, chlapče.“ Poplácal mě po zádech a odešel směrem do kuchyně.

„Takže tu můžu nějaký čas zůstat?“ zeptal jsem se nesměle a doufal v kladnou odpověď.

„Určitě,“ odpověděla mi Sue a mile se usmála. „Běž se nasnídat, Lea dělá lívance, tak se o nějaké poper s tím nenasytou Sethem. Já se o ni zatím postarám,“ dodala ještě mileji a už se culila na Elizabeth. Neochotně jsem ji malou podal a poháněný kručením v břiše jsem se vydal do kuchyně.

„Jen dávejte pozor, trošku kouše,“ upozornil jsem ji.

„Díky, budu. A tykej mi, prosím.“

„Jistě, Sue.“

„A Jacobe? Jak se tahle princezna jmenuje?“ optala se s tak milým hlasem, že mi až srdce poskočilo. Ta malá si dokáže lidi omotat kolem prstíčku během krátké chvilky.

„Elizabeth,“ odpověděl jsem jí hrdě.

„Takže Betty.“

„Děkuju, děkuju za všechno,“ poděkoval jsem jí.

„Nemáš za co,“ odpověděla mi Sue sotva slyšitelně a zase se více zajímala malou, která prozkoumávala její dlouhé bílé vlasy. Já zaplul do kuchyně a začal se prát se Sethem o právě usmažený lívanec.

„Jen se pořádně najezte,“ popohnal nás v jídle, ale já to chtěl spíše prodloužit. Nechtěl jsem se setkat s kluky ze smečky. Začal jsem se bát o svůj život, vůbec jsem netušil, co od toho můžu čekat. Jediné plus bylo, že mám na své straně i Harryho.

 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)   (27.11.2010 17:25)

Můžou tam zůstat!! Harry není zas takový bručoun a Leah je taky docela fajn A rychle další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek