Sekce

Galerie

/gallery/NHL1.jpg

Samé návštěvy.

La Push, malá indiánská rezervace na břehu Tichého oceánu. Billy Black měl pravdu, slovo pláž zavání prosluněným pískem, ale tady na Olympijském poloostrově by to byl zázrak. Přesto mě to místo zaujalo už po cestě autem.

Zastavili jsme u malého domku, kousek od něj stála menší červená budova, možná garáž. Působilo to tak útulně. Škoda, že to pan božský nemůže vidět se mnou, ale třeba mu to už brzy ukážu. Práce jsem měla hodně, ale na Jacoba jsem myslela téměř pořád.

„Vítejte u Blackových,” smál se ve dveřích náš hostitel. „Pozval jsem pár zvědavých přátel. Je to tu malé, ale snad se nějak srovnáme. Sethe, přines na verandu další židli,” volal do domu.

„Díky za pozvání, Billy!” hlaholil táta, sotva vystoupil z auta.

„Sue, Leah, Same tohle je Charlie a Bella,” ukazoval na nás Billy rukou. „Jo, a někde v domě se fláká Seth.”

Nejspíš jmenovaný vyšel zrovna do dveří, kde zůstal stát. Byl vysoký skoro jako Jacob a něco ve výrazu tváře měli podobného, ale mému božskému nemůže sahat ani po kotníky. Koukal se mi upřeně do tváře s podivným výrazem. Nebyla jsem si jistá, ale přišlo mi, že takhle dřív lidé vzhlíželi ke svým bohům. Jen jsem nedovedla pochopit, proč se tak dívá na mě. Byla jsem z toho nervózní.

„Same, co kdybys Sethovi pomohl. Asi zapomněl, jak se postaví židle na zem,” ušklíbla se Leah.

Seth židli konečně položil, ale sám zůstal stát jako solný sloup.

„Přinesli jsme nějaké jídlo na přivítanou. Snad vám čokoládové muffiny přijdou vhod,” usmála se na nás Sue.

„Sethe, pojď, přineseme to sem,” pronesl Sam, ale přišlo mi, že musel do Setha vrazit, aby ho dostal do domu.

„Už jste se zabydleli?” ptala se Leah.

Pokrčila jsem rameny: „Ale jo, jde to. Až na nějaké drobnosti.“

„To je jen otázkou času, ale ne každý to cítí stejně. Sam u nás bydlel rok a jednu krabici si ani nevybalil. Když se pak stěhoval zase pryč, nemusel ani balit,” usmála se Leah hořce.

„No, já bych nemohla rok bydlet mezi krabicemi,” ta představa se mi nelíbila.

„Jen rok, kam máš pak namířeno?” divil se Billy.

„Bella doufá v návrat do New Yorku,” odpověděl za mě můj soukromí dozorce.

„Rodné město se někdy těžko opouští,” prohlásil Billy zamyšleně.

„Město mi ani tolik nechybí, jako spíš ti, kteří tam zůstali.”

„Bells, proč to množné číslo. Nebo Jacob není jediný?” Musí si ze mě pořád utahovat?

„Je jediný na světě a ty ho pořád nebereš vážně,” obořila jsem se na tátu. Už mě to štvalo na tom večírku, a když v tom teď pokračoval, musela jsem se už bránit.

„Takže máš v New Yorku kluka?” Proč se mám o tom bavit zrovna s Billym. Copak je normální probírat něco takového na první návštěvě s téměř cizím člověkem?

„Hmm, můžu si dojít na záchod?” potřebovala jsem, ale utéct.

„Ukážu ti, kde je,” vedla mě Leah do domu. Prošli jsme úzkou chodbou okolo kuchyně, kde Sam něco usilovně vysvětloval Sethovi. Nepřišlo mi, že by měl zrovna dobrého posluchače, protože sledoval víc mě, než Sama.

Když jsem se vrátila k ostatním, čekala na mě domácí limonáda a neuvěřitelně báječný muffin. I ostatní si na nich pochutnávali, jen Sam chyběl.

„Můžu poprosit o recept? Je to fantastický,” huhňala jsem s plnou pusou.

„Je to sice rodinné tajemství, ale tobě ho můžeme prozradit,” smála se Sue. Měla jsem pocit, že mi něco uniká.

Leah mi věnovala zkoumavý pohled: „Co ten tvůj Jacob vlastně dělá?”

„Má novou práci v jednom autosalonu.”

„A jak dlouho se znáte?” pokračoval ve výslechu Billy. A já doufala, že je tohle téma uzavřené.

„Sam odešel?” snažila jsem se uniknout odpovědi, ale bylo mi vlastně jedno, kde je, alespoň je mé publikum menší.

„Sam, no jo, máme ho omluvit. Volali ho… nějaké povinnosti,” promluvil poprvé Seth, který mě nespouštěl z očí. Něco se v jeho výrazu změnilo, jako by měl nějaké trápení.

„Bella je tajnůstkářka. Nechtěla mi o tom svém objevu říct několik měsíců.”

„Tati,” zaúpěla jsem.

„A ty myslíš, že na tebe bude čekat celý rok?” prohlížela si mě Leah skepticky.

„Slíbil mi to,” vyhrkla jsem rozhodně.

„Asi to bude charakter,” uchechtl se Billy.

„Už ji netrapte, copak nevidíte, jak je jí to nepříjemné,” zlatá Sue. Od prvního okamžiku mi byla sympatická.

„Dáš si ještě muffin?” nabízel mi Seth poloprázdnou mísu.

„Ráda, díky.”

„Je tady spousta krásných míst, kdybys chtěla, mohl bych ti je ukázat,” nabídl mi Seth s rozpačitým úsměvem.

„Proč ne, kromě domu jsem toho ještě moc neviděla,” souhlasila jsem.

„Neříkej, že ses neprošla ještě ani po Forks,” divila se Leah.

„Kromě obchodů jsem zatím nic neviděla. Pořád bojuju s kuchyní. Nějak se pořád neumím domluvit s vařičem.”

„Jestli chceš, můžu se na to podívat. Jake mě naučil leccos opravit,” nabídl se Seth.

„Jake?” další domorodec?

„Jo, no, jeden kamarád,” odpověděl zaraženě.

„Aha. Kdybys měl čas, byla bych ti neskutečně vděčná.”

„A proč jsi neřekla mě, Bello?”

„Tati, vždyť ty ani nevíš, že nějaký sporák máme, natož jak se opravuje.”

„Ale mohl jsem to zkusit.”

„A taky bychom mohli vyhořet.”

,,Má ta moje dcera ale ke mně důvěru.”

„Charlie, jak si spokojený s klukama na stanici?” ptal se Billy a hovor se začal točit okolo povinností ředitele policejní stanice.

Zbytek odpoledne byl, díky bohu, neškodný. Nakonec to byla i příjemná změna.

Když jsme odcházeli, Seth nás doprovodil k autu. Byl docela fajn, až na ten občas divný pohled, ale každý má něco.

„Mám se přijet zítra podívat na ten sporák?” ptal se mě, když za mnou zabouchl dveře od auta.

„Určitě, moc díky. Kdy tě mám čekat?”

„No, třeba hned ráno? Jsou prázdniny, nemám zrovna nic na práci.”

„Dobře, tak v devět?”

„OK, budu tam.”

„A ty víš, kde bydlíme?”

„Forks je malé město,” usmál se a odstoupil od okénka.

 

….....

 

Nechápu, co se děje. Každý večer jsme se scházeli s Jacobem na Skypu a najednou nemá čas. Jsme tu teprve pár týdnů a on už na mě zapomíná. Přeháním, mohl mít opravdu jen hodně práce. Ale když mně se tolik stýská.

Sethova návštěva kvůli opravě se protáhla do dalších dnů. Vařit už jsem mohla bez problémů, ale práce na domě a okolo domu bylo pořád dost. Netuším, jak bych si s tím vším poradila, kdyby Seth nebyl tak ochotný. Momentálně opravoval v koupelně starou pračku, já jsem zatím připravovala něco k jídlu. V tom mi připomínal Jacoba, ten taky měl rád hamburgery a vlastně cokoliv, v čem byl pořádný kus masa.

„Sethe, oběd,” zavolala jsem na něj, když bylo jídlo na stole.

„Voní to skvěle, věřím, že stejně dobře to bude i chutnat,” řekl s úsměvem.

„Dík,” chvíli jsme jedli mlčky, ale nakonec Seth začal znovu vychvalovat moje kuchařské umění, bylo to od něj sice milé, ale zdálo se mi, že by mu ode mě chutnal i suchý chleba. Kéž by mlčel, slyšela jsem to dnes, už když jsem mu nesla sendvič k svačině.

„Mohl bys toho už nechat?“ řekla jsem podrážděně, přála bych si, aby tu místo něj seděl můj pan božský, on na takové řečičky nebyl. Sice pochválil, když jsem navařila, ale nedělal to tak často jako Seth.

„Promiň,” řekl provinile a tvářil se u toho jak nakopnuté štěně, moji náladu to ještě zhoršilo.

„Pračka je opravená, byl jen ucpaný odpad. Tak mě napadlo, pokud na odpoledne nemáš něco v plánu, ukázal bych ti pláž a její okolí,” znělo to sice jako dobrý výlet, ale odmítla jsem.

„Jediné místo, kam bych chtěla jet je New York.”

„S tím ti nemůžu pomoct, je to trochu z ruky.” Jako bych to sama nevěděla, ale je tam Jacob. Byla jsem na něj naštvaná a zároveň jsem se o něj bála, neodpověděl mi ani na SMS.

„Bello, to kvůli němu? Mezi vámi to musí být hodně vážné.”

„Ano, stýská se mi, je jako moje druhá polovina, měli jsme v plánu jet do L. A., ale díky stěhování sem z toho sešlo,” na okamžik jsem si vzpomněla na to, jak jsme spolu byli šťastní, když jsme ten výlet plánovali.

„Myslím, že by nebyl rád, kdyby ses trápila.”

„Možná ano, ale nechápu, proč se přestal ozývat, bojím se o něj,” řekla jsem mu, co mě už několik dní trápí.

„Určitě má moc práce,” pousmál se. „Můžeme zatím jet na pláž a třeba, až se vrátíme, najdeš tu od něj zprávu s vysvětlením. Jsi báječná kuchařka, o takové holce sní každý kluk.” Nevím, jak se mu to podařilo, ale zbavil mě špatné nálady.

„A co ty? Máš nějakou přítelkyni?”

„Já ne.”

„Promiň, mohlo mě to napadnout. Kdybys ji měl, asi bys mi nemohl tolik pomáhat.”

Náš rozhovor přerušil zvonek u dveří. To se ještě nestalo, aby u nás zvonil někdo jiný, než Sethe. Zvědavě jsem vyskočila od stolu.

„Ahoj Bello,” pozdravil mě povědomý kluk.

„Ahoj,” dívala jsem se na něj a neuměla si ho zařadit.

„Pamatuješ se, viděli jsme se na uvítacím večírku.”

„Aha, jo, promiň Michaele.”

„Jsem Mike,” ušklíbl se.

„Jasně, promiň. Potřebuješ něco?”

„No víš, byl jsem teď pár týdnů pryč, tak jsem to nestihl dřív, ale nešla bys se mnou do kina?”

„Ve Forks je kino?” Nevšimla jsem si.

,,To ne, ale v Port Angeles. Tak půjdeš?”

„Promiň, já...” nevěděla jsem honem, jak se vymluvit. ,,Ještě nemáme pořád vybaleno, a dokud se úplně nezabydlíme, táta mě nikam nepustí.”

„Jasně, no, tak třeba příští týden?”

„Možná, ještě nevím, jak to stihnu.”

„Tak já se tu příští týden stavím,” usmál se na mě.

Byla jsem ráda, že ty dveře můžu zase zavřít. Vrátila jsem se do kuchyně, ale v kuchyni nikdo nebyl.

„Sethe!” zavolala jsem, ale nikdo se neozval. To je zvláštní. Nevím proč, ale připomnělo mi to, jak mě můj božský nechal samotnou na maturitním plese.

 

….....

 

Snažila jsem se Sethovi dovolat, ale nedařilo se. Sue ani Leah nevěděli, kde je celé odpoledne. Nestačí, že mám starost o Jacoba, to se musím bát i o Setha? Nejvíc mi ale bylo líto, že nám nevyšel výlet na pláž. Mám já na ty výlety pech.

Bylo asi půl páté, když se zase ozval zvonek u dveří.

„Sethe,” otevřela jsem dveře, ale za nimi stál cizí snědý kluk asi v Jacobově věku s malou holkou.

„Ahoj, já jsem Quil a tohle je Claire.  Posílá mě Seth, abych ho omluvil.”

„A proč nepřišel sám?”

„Není mu dobře, proto tak zmizel.”

„Aha, díky.”

„Quile, já chci čůat,” zahuhňalo to děvčátko, které ještě ani neumělo pořádně mluvit.

„Myslíš, že by mohla...?” podíval se na mě tázavě.

„Co?” chvilku mi trvalo, než mi to došlo. „Jo, jasně. Pojď, malá. A jak, že se vlastně jmenuješ?” vedla jsem ji, kam potřebovala a Quil nás následoval.

„Co je, myslíš, že to sama nezvládne?” probodla jsem ho pohledem.

„ Přesně,” odpověděl rozpačitě.

„Aha, no tak já počkám venku. Určitě to se ségrou zvládnete,” usmála jsem se na ně.

„Ale Quil není můj bláška,” zašišlala roztomile.

„Claire, víš, co jsem ti říkal,” ale víc jsem už přes zavřené dveře neslyšela.

Čekala jsem na ně v kuchyni a nervózně přešlapovala. Nevím, jak se chovat k malým dětem, ale něco mi říkalo, že když už jsou u mě doma, nemůžu je hned vypoklonkovat ven. Očima jsem těkala po místnosti, když mi do oka padla krabice se sušenkami. Máma mi k nim vždycky dala horké mléko.

„Claire, dáš si sušenky a mléko?” ptala jsem se, když klaply dveře od koupelny.

„Jééé, sušenky!”

„Díky, Bello. Claire sušenky miluje,” prohlásil Quil s viditelnou úlevou v hlase. Že bych mu vytrhla trn z paty kvůli svačině?

„Takže, Quile, ty hlídáš Claire často?” ptala jsem se a přitom chystala slibovaný proviant        .

„Vlastně… jo, asi jo,” odpověděl rozpačitě.

„Máš to jako brigádu?” Nenapadl mě jiný důvod, proč by kluk v jeho věku hlídal cizí malou holku.

„Ne, to ne, my jsme spíš jako rodina.”

„Ty sůši jsou plíma, můžu ještě jednu?”

„Jasně, ber si, co sníš.”

„Supel,” mlaskala.

„A kde je vlastně Seth, snažila jsem se mu celé odpoledne dovolat.”

„No, víš on je u nás. Nebylo mu dobře a náš dům je odtud nejblíž.”

„Ale proč raději nezůstal tady? Mně by to nevadilo.”

„Můžu si vzít taky sušenku?” Přijde mi to nebo se vyhýbá odpovědi?

Zazvonil telefon.

„Berte si, co chcete. Musím to zvednout,” odešla jsem k telefonu do obýváku.

„Swanovi.”

„Haló, Bello, promiň mi ten dnešek. Bylo mi špatně,” ozval se kajícně Seth.

„Ahoj Sethe. Já už to vím. Poslal jsi sem přeci Quila, ale nechápu proč jsi nezůstal tady,” divila jsem se.

„Cože, Quil? Aha, a je ještě tam?”

Ohlédla jsem se za sebe a přes otevřené dveře do kuchyně jsem viděla, jak se moje nečekaná návštěva vzájemně krmí a směje se na celé kolo. Je tohle normální?

„Jo, právě vyjídá naše zásoby sušenek.”

„Můžu s ním mluvit?” On mi volá proto, aby mohl mluvit s Quilem? To nechápu.

„Jasně,” řekla jsem do telefonu a do kuchyně zavolala na jmenovaného.

„Co se děje?” ptal se vysmátě.

„Seth s tebou chce mluvit,” odsekla jsem, nějak mi to začíná lézt na nervy. Je něco, co nevím?

Quil okamžitě zvážněl a vzal si ode mě sluchátko. Nechtěla jsem poslouchat jejich rozhovor, ale nemohla jsem si pomoc.

,,Sethe? … Jo i s Claire. Nešlo to jinak, Embry si užívá prázdniny někde v Kanadě, Paul s Jaredem mají hlídku a Sam se nemůže hnout od Emilly, může to na ni přijít každou chvíli. … Sam dal rozkaz. … Jo, jasně, mám to u tebe. Chce s tebou mluvit,” vrátil mi telefon do ruky.

„Ano?” zahuhňala jsem neochotně do sluchátka.

„Bello, promiň. Moc mě mrzí, že jsme nemohli na ten výlet. Co bys říkala, že bychom si zítra dali pauzu a hned ráno vyrazili na pláž?”

„A neutečeš zas, až se nebudu dívat?”

„Je mi to fakt líto. Nechtěl jsem ti přidělávat starosti. Byla to blbost, ale slibuju, že už tě nikdy neopustím,” zněl najednou tak vážně.

„Tak dobře, budu tě ráno čekat v obvyklou dobu,” svolila jsem nakonec. Už mám tohohle domu stejně plný kecky, změna mi jen prospěje.

„Už se těším, uvidíš, bude se ti to líbit.” Nadšení v jeho hlase bylo skoro nakažlivé.

„Dobře, dobře, tak zítra,” zavěsila jsem.

„Seth říkal, že nechal u vás na dvorku nějaké věci. Mám mu je přivést,” spustil na mě hned Quil.

„Jasně, támhlety dveře vedou dozadu,” ukázala jsem mu směr. Sama jsem šla za Claire.

„Už máš dost, nebo mám ještě něco vyštrachat?” usmála jsem se na tu malou.

„Ne, díky, už mám velká bžíško.”

„Hele, Quil je tvůj bratranec nebo něco takového?” nedalo mi to.

„Ne, je to plostě můj Quil,” smála se na mě.

„Jak to myslíš, tvůj?”

„Haló, je někdo doma?” ozvalo se od dveří.

„Ahoj, tati, ty už jsi tu?”

„Máme návštěvu?” divil se táta ve dveřích kuchyně.

„Doblý den,” špitla Claire stydlivě.

„Nazdar maličká, kde se tu bereš?”

„Promiňte, pane řediteli. My přišli jen na skok,” ozval se Quil za tátovými zády. Když se na něj táta otočil, měla jsem pocit, že schovává za zády nějaké zmuchlané hadry.

„Jsem Quil Ateara, Seth mě prosil, ať se tu stavím, ale už budeme muset jít,” volnou rukou popadl Claire a táhl ji ke dveřím.

„Kvůli mně nemusíte spěchat,” snažil se ho táta zadržet.

„Claire už musí domů,” volal ode dveří. Vyběhla jsem za nimi, abych je vyprovodila, ale už stáli venku.

„Já bych chtěla na vlka,” prosila Claire. Neříká se spíš na koníčka, když chce svést na zádech?

„Počkej, tady ne,” zašeptal Quil.

„Ráda jsem vás oba poznala. Snad se ještě uvidíme,” loučila jsem se s nimi.

„Ehm. Jo, tak se zatím měj,” řekl Quil rozpačitě.

„Ahoj Bello,” usmála se na mě malá.

„A díky za sušenky.”

 

 

 

autor myšlenky: Tamias01, pomocník při realizaci: emam

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Empress

3)  Empress (31.10.2013 11:59)

No teda Seth sa pripútal k Belle Čítala som so zatajeným dychom a zrazu už bol koniec. Ako to mám vydržať týždeň do ďalšej kapitoly?
Dievčatá skvelé, fantastické, len tak ďalej

2)  T (29.10.2013 22:16)

Ta hláška:"já bych těla na vlka", neměla chybu už se těším na další díl.

SestraTwilly

1)  SestraTwilly (29.10.2013 21:27)

Takže,Bella sa usadzuje vo Forks. Keby len vedela čo
je Jakob zač...bude to zaujímavé sledovať.
Dievčatá pekná kapitola:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Edward & Bella