Sekce

Galerie

/gallery/NHL1.jpg

Nejen rodinná večeře.

Jacob byl z pozvání na večeři ještě překvapenější než já, ale souhlasil. Hned mi bylo jasné, co uvařím. Sice to nebude pořádný flák masa v housce (jak o něm Jake sní), ale pečené brambory s dušenou zeleninou a steakem snad žádného chlapa neotráví.

Sledovala jsem hodiny, táta měl být už dávno doma a pořád nic.

Stůl jsem měla prostřený a vše bylo již připravené. Jen jsem byla doma pořád sama. Byla jsem z té situace nervózní i bez tátova pozdního příchodu. Pozve si hosta a pak se ani nedostaví, to snad ne!

Zazvonil zvonek. Rychle jsem na sebe mrkla do zrcadla u dveří a pak natěšeně otevřela dveře mému panu božskému.

„Jacobe!” vykřikla jsem nadšeně a vrhla se mu kolem krku. Neobjal mě, plné ruce mu to nedovolili. Díky tomu byl náš polibek jen kraťounkým ťuknutím. Byl o dvě hlavy vyšší než já, bez jeho pomoci jsem se na jeho krku dlouho neudržela.

„Taky jsem se na tebe těšil. Něco jsem ti přinesl,” vytáhl rudou růži, kterou měl schovanou za zády. Krásně voněla.

„A co je to za balíček?” ukazovala jsem na černou krabici obdélníkového tvaru ovázanou mašlí.

„To je dárek pro tvého tátu.”

„Ty máš dárek pro tátu?” divila jsem se.

„Je přece zvykem něco přinést na návštěvu. Nejdřív mě napadla láhev vína, ale pak jsem si říkal, že by to asi nebylo nejlepší, když ti ještě není jednadvacet.”

„A co to tedy je?”

„Uvidíš,” mrkl na mě a vešel do našeho malého bytu.

V jeho přítomnosti mi přišel náš byt nějaký menší.

„Něco tu krásně voní. Objednala jsi něco?” škádlil mě. Balíček položil na stolek v předsíni a konečně měl volné ruce, aby mě objal kolem, pasu.

Zamračila jsem se na něj: „Snad si nemyslíš, že neumím uvařit.”

„To se teprve uvidí. Zatím vůně prošla na výbornou,” přitiskl mě k sobě, ale já se snažila odtáhnout.

„Možná bych ti ten steak měla trochu pocukrovat, aby si byl na mě milejší.”

„No, tak, miláčku, přece to nebudeš brát vážně. Určitě je to fantastický,” přes moje protesty se ke mně sklonil a políbil mě, tak jak uměl jen on. Na všechno kolem jsem rázem zapomněla a užívala si jeho blízkost.

„Mohli byste za sebou aspoň zavřít dveře,” ozval se za mnou hlas mého táty.

Jakeovo pevné sevření povolilo a já málem spadla na zem.

„Dobrý den, pane,” taková nesmělost se k němu nehodila, ale setkání s otcem své přítelkyně bylo pro něj asi taky poprvé.

„Bello, něco ti tu smrdí…“

„Sakra!” nechala jsem zeleninu v hrnci na zapnuté plotně. To mám z toho, že místo sporáku sleduju hodiny. Honem jsem začala tu malou katastrofu řešit.

„Tati, je to tvoje vina,” vyštěkla jsem, když jsem většinu hrášku s mrkví zachránila.

„Jak moje, to ty dnes vaříš večeři. Moje specialita je ranní káva.”

„Kdybys přišel včas, už to mohlo být na stole,” nedala jsem se.

„Řekni řidičům, aby se naučili řídit pořádně, s dopravní zácpou nic nezmůžu.”

„Jasně, jasně. Tak budeme jíst?” už jsem začala být netrpělivá

„Ano, od oběda jsem měl jen kafe na stanici a to není nic moc.”

„Ehm, pane Swane,” pokoušel se Jacob na sebe upozornit.

„Jacob, pokud se nepletu. Přesuneme se do obýváku než bude jídlo nachystané.”

„Ale já už to skoro…“ nedořekla jsem, tátův výraz byl nekompromisní. Tady nešlo o jídlo. Dělala jsem, že chystám stůl a přitom jsem poslouchala jejich rozhovor. Bylo mi jasné, o co jde, táta není policajt jen tak náhodou.

„Odkud jste, Jacobe?”

„Z jednoho malýho města na severozápadě.”

„Co vás přivedlo do New Yorku?”

„Mno,” Jake nezvykle natahoval, ale samotnou mě to hodně zajímalo. „Chtěl jsem zkusit život velkoměsta.”

„A co práce, máte nějakou?”

„Jistě, teď jsem sehnal nové místo v jednom autosalonu.”

„To je zajímavé, Bella říkala, že jste byl poslíček.”

„He, no, to taky,” bylo mi ho líto, ale možná si zaslouží ještě trochu potrápit. Přeci jen jsem kvůli němu probrečela dvě noci. Vydrží přeci ještě pár všetečných otázek svého potenciálního tchána.

„Jaké máte plány s mojí dcerou? Stěhujeme se na druhý konec státu, jak vidíte budoucnost vašeho vztahu?”

„Já vaši dceru miluji,” řekl bez zaváhání, „kdyby to bylo možné, klidně bych se stěhoval s vámi, ale teď kvůli nové práci… Mám s ní jen ty nejlepší úmysly. Nemusíte se bát.”

„Jestli jí ublížíte, jakkoli, nepřejte si mě. Bella je pro mě nejdůležitější člověk.” To už jsem musela zasáhnout.

„Jídlo je na stole, tati,” s nevinným výrazem jsem nakoukla k nim do pokoje.

„Hned tam budeme, Bells.”

Zbytek večera proběhl v duchu poklidné konverzace o obsahu našich talířů. Něco trapnějšího snad ještě nikdo nezažil. Jacob se už pomalu zvedal k odchodu, když táta položil další otázku.

„Co je to za balíček?” Ta černá krabice ležela pořád nedotčená na stolku.

„Já na to málem zapomněl, přinesl jsem vám dárek. Slyšel jsem, že je ve Forks hodně ryb. Třeba se vám to bude hodit,” zasmál se Jake rozpačitě.

Trochu nejistě sundal táta mašli a otevřel krabici. Uvnitř byl prut na ryby.

„Rybolov?”

„Proč ne, tati, nemůžeš být přeci pořád jen v práci.”

„No, jo. Díky,” zamumlal ten nevděčný bručoun a odporoučel se do druhé ložnice.

Doprovodila jsem Jacoba ke dveřím. Naše loučení byla ta nejpříjemnější část večera.

„Přijdeš zítra večer?” zašeptala jsem mu do ucha.

„Mám volno, mohli bychom jít třeba do kina?”

„Ne, přijď k nám.”

 

…....

 

Druhý den po práci jsem spěchala domů, abych se připravila. Táta měl poslední noční a pro mě to znamenalo poslední příležitost pro pořádné rozloučení s mým božským indiánem. Přesně jsem věděla, co chci, ale netušila jsem jak toho dosáhnout. Výlet do L. A. se nekoná, ale přeci nepřijdu o všechny plány, které jsem na léto měla.

Kuchyň jsem k vaření nevyužila, měla jsem důležitější věci na práci než poslední hodinu před jeho příchodem trávit u vařeček a hrnců.

Na postel jsem položila tašku se vším, co jsem si koupila za peníze ušetřené na ten náš vysněný výlet. Takové použití si taky zaslouží.

Probírala jsem to už ve škole s Jo a tak se mi dostalo několik zasvěcených rad. Původně jsem na ně nechtěla dát, ale čas byl proti mně a já nechtěla nic nechat náhodě. Proto jsem vhodnou výzbroj musela koupit kompletní.

„Jestli něco chceš, musíš pro to taky něco udělat a nečekat, že se on o všechno postará. On se postará, ale ty mu musíš dát dostatek podnětů, aby věděl, co se po něm chce.

Spokojenost mužskýho pohlaví je závislá na třech věcech: jídlo, vhodná atmosféra a dostatečně atraktivní podnět. Tím myslím tebe, Bello.” Zněla mi v hlavě poučka od Jo.

Takže svíčky, specialita z jeho oblíbeného fastfoodu a… Nikdy jsem moc neřešila, co mám na sobě, ale dnešek je důležitý. Koupila jsem si své první minišaty v životě a nějaká líčidla. Snad to nepřeženu. Málem jsem se nestihla ani obléct, když zazvonil zvonek.

Kruci, vzpamatuj se. Chtěla si to tak hurá a to… tedy ke dveřím.

„Ah…oj, páni!” byla jeho reakce. Takže se mi to povedlo. „Tobě to sluší.”

„Díky, půjdeš dál?” byla jsem tak nervózní, že jsem ho i zapomněla políbit na přivítanou.

„Jsi si jistá, že čekáš na mě?” ptal se, když vcházel do dveří.

„Čekám jenom na tebe,” zašeptala jsem rozechvěle, ale nebyla jsem si jistá, jestli pochopil dvojsmyslnost mých slov.

„Dneska nás nečeká večeře ve třech a výslech?” pokoušel se usmát.

„Večeře ve dvou a rozhodně bez výslechu,” za to s průzkumem, chtěla jsem dodat, ale netroufla jsem si.

„Takže mě zase poctíš svým báječným vařením?” Teď už se usmíval opravdu. Natáhl se po mé ruce, aby si mě k sobě přitáhl. Nebránila jsem se, jen mě napadlo, co kdybychom přeskočili to jídlo a přešli rovnou k hlavnímu bodu programu?

„Zaprvé - jídlo,” ozval se hlas Jo v mé hlavě. Tak nic.

„Asi tě zklamu, ale dnes jsem nevařila já,” místo dalšího vysvětlování jsem ho zavedla do kuchyně, kde nás čekal prostřený stůl se svíčkami a na talíři připravený hamburger z Coco-foodu.

„Jak si věděla, že mám na tohle zrovna chuť?”

„Na hamburger máš chuť vždycky, co vím.”

„Ale měla si mě varovat, že to plánuješ takhle ve velkém. Mohl jsem něco přinést.”

„Jsi tady ty. Mně to ke štěstí stačí.” Na to mě pevně objal a své rty přitiskl na mé. Bylo mi najednou takové horko a to mi přišlo, že jsou ty šaty moc krátké a s příliš velkým výstřihem. Teď jsem měla pocit, že se vařím v sauně, ale nebylo to nepříjemné. Jeho velké ruce mi bloudily po zádech a já se čím dál tím víc zamotávala prsty v jeho dlouhých vlasech. Přitlačil mě ke stolu. Něco na zemi cinklo.

„Promiň,” špitla jsem a zvedla vidličku ze země.

,,Asi bychom to měli sníst, než to vystydne,” navrhl.

Snad to bylo tím, že nás dělil stůl a nemohli jsme se dotýkat, ale atmosféra u jídla se změnila. Povídali jsme si zážitky z dnešního dne, až jsem se začala bát, že nebudu umět navázat tam, kde jsme před jídlem skončili.

„Za druhé - vhodná atmosféra.” Co třeba změna prostředí?

Vzala jsem ze stolu prázdné talíře a tak, aby mi neviděl do tváře, jsem se zeptala: „Nechceš se podívat do mého pokoje? Včera jsem ti ho nestihla ukázat…”

Zezadu mě objali jeho horké ruce a na šíji jsem cítila jeho něžné rty.

„Dnes večer s tebou půjdu kamkoli,” vydechl.

Otočila jsem se k němu a radostí se mi málem zatočila hlava. Takže dnes je večer splnění jednoho mého snu. Už jsem o tom nepochybovala, protože mě líbal s takovou vášní jako nikdy. Posadil mě na kuchyňskou linku, abych mu byla blíž, ale já ho odmítla pustit a nohy jsem obtočila kolem jeho pasu. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou mě nesl do mého pokoje, kde jsme společně padali na postel. Ležela jsem pod ním, když v tom se najednou zarazil a převalil se na záda.

„Co se stalo?” vyhrkla jsem zklamaně.

,,Bello, promiň, ale ty šaty a ty svíčky a to všechno…”

„Nelíbilo se ti to?”

„Právě, že líbilo. Až moc se mi to líbilo, ale slíbil jsem tvému tátovi, že ti neublížím.”

„Ale ty mi přeci neubližuješ. Naopak, připadám si s tebou víc než v bezpečí,” a chtěla jsem ho stáhnout zpátky k sobě.

„Tohle nemůžu.”

„Proč, ty mě nechceš? Nelíbím se ti, je to tak?”

„Ááá,” zaúpěl, „do háje, nic jsem nikdy nechtěl víc než tebe, ale nemůžu přeci dovolit, aby si své poprvé zažila proto, že se se mnou chceš rozloučit. Třeba se budeš chtít pak se mnou rozejít, najdeš si někoho jiného a budeš litovat, že si se mnou byla. Nemůžu ti to teď dovolit.”

„Ale já nechci nikoho jiného, chci tebe,” abych mu to dokázala, sedla jsem si na něj obkročmo a začala si zase dobývat jeho rty. Cítila jsem, že po mě touží stejně jako já po něm. Překvapilo mě, když mě od sebe něžně odstrčil.

„Ne, teď ne,” zachrčel.

„A kdy?” ptala jsem se ublíženě.

„Až dokončíš střední školu.”

„Děláš si srandu? Spousta holek jako já to už má dávno za sebou a ne jen poprvé.”

„Ale ty nejsi obyčejná holka. Jsi moje úžasná Bella, která se stěhuje pryč. Nemusíš se cítit provinile a loučit se takovým způsobem.”

„Já se ale necítím provinile. Já…” styděla jsem se to říct nahlas, ale musela jsem, „já tě chci teď.”

Zlehka mě políbil a pohladil po vlasech jako malou holku.

„Mysli na tátu, myslíš, že by z toho měl radost?” To bylo jako studená sprcha. Nikdo snad nemůže v takové situaci myslet na své rodiče.

„Jaku, ale já tě miluju,” zhroutila jsem se mu zklamaně do náruče.

„Já vím a já tebe, ale rozloučíme se jinak ano?”

„A jak?” zamrkala jsem.

,,Něco pro tebe mám,” a z krku si sundal řetízek, na kterém se houpal malý přívěsek připomínající vlčí hlavu, vypadal hodně staře a pokud vím Jacob ho nosil stále, nikdy ho nesundával.

„To je pro mě?” nemohla jsem tomu uvěřit.

„Ano, pro tebe. Byl bych rád, kdybys ho nosila ty. Je to památka po předcích a ochrání tě, nebo aspoň mě ochránila a přinesla mi štěstí, protože jsem poznal tebe. Byl bych rád, kdybys ho nosila a nikdy nesundávala.” Zdálo se mi to nebo poslední věta zněla spíš jako prosba.

„A ty mi něco slíbíš?”zeptala jsem se na oplátku.

„Cokoli,” přísahal.

„Počkej na mě, než se vrátím.”

 

 

 

 

autor myšlenky: Tamias01, pomocník při realizaci: emam

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

3)  SestraTwilly (09.10.2013 20:23)

Takže Jakoba si Charlie ako správny policajt preveril
Pekný záver,myslím,že Jake Bellu počká;)

emam

2)  emam (08.10.2013 20:46)

Nesmutni, Empress! Však nějak bude;) Že bychom zkusily ukecat Tami na častější přidávání

Empress

1)  Empress (08.10.2013 20:44)

Neviem preco som z dnesnej kapitoly taka rozosmutnena :'-( :( Ano, su spolu(zatial) a miluju sa, ale... cujem nejaku "zradu"....
Kapitola sa mi velmi pacila, ale nepaci sa mi, ze na dalsiu musim cakat tyzden

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse