Sekce

Galerie

/gallery/NHL1.jpg

Jacobovi důvody

Mika jsem odvezla na pohotovost a pak i domů. Nevím, jak to doma vysvětlil, ale bavit se o tom se mnou po cestě nechtěl. Vlastně jsem byla ráda, protože se mi nechtělo vyprávět mu o o¨svém zpackaném životě. A pak to s tím vlkem... Pořád nevím, jestli se mi to náhodou nezdálo, ale kam by se poděl Seth? Ten Mikův zlomený nos ale nevypadal jako výplod mojí fantazie.

S nikým jsem o tom nemluvila. Vždyť ani nebylo s kým, když jsem mobil měla pro jistotu pořád vypnutý a odmítala kohokoli z La Push vidět.

Když táta viděl, že je mi už lépe, domluvil si na sobotu rybolov s Billym a v neděli oběd u Sue. Najednou je samé společenské akce, takového ho neznám. No co, je dobře, že alespoň jeden z nás si užívá život. Já jen doufala, že nebudu předmětem hovoru s jeho zvláštními kamarády, ale možná bych si s ním měla promluvit. Měl by vědět, jak se ke mně ta indiánská sebranka chová. Jenže táta vypadal tak spokojeně, že jsem mu to nechtěla kazit.

Víkend jsem tedy prožila v klidu bez nehod a hlavně bez indiánské společnosti. Byla jsem trochu nervózní z toho, co mě čeká v pondělí, první den v nové práci a hlavně poprvé uvidím Mikea od toho nepovedeného rande. Nevěděla jsem, jak s ním mluvit, ale vyřešil to sám. Kromě pozdravu se mnou raději nekomunikoval a jen se tvářil, co má práce. Nevadilo mi to, protože paní Newtonová mi vysvětlovala chod obchodu a navíc jsem se musela seznámit se zbožím, které pro mě znamenalo malou záhadu. Na co vůbec jsou všechny ty háky a skoby? To opravdu unese jeden člověk, který leze na horu?

Začala mi nová rutina, za kterou jsem byla vděčná, protože jsem nemusela na nic myslet. Tedy kromě práce a svých povinností jsem ani nebyla schopná o ničem víc přemýšlet. Ráno jsem prostě vstala, nasnídala se vyrazila do práce, kde jsem byla až do večera. Díky sezóně bylo v obchodě pořád plno.

Po pár dnech se mnou začal Mike zase mluvit. Skoro to vypadalo, že na mě není naštvaný, ale že se jen stydí. Nevím, nejsem si jistá, ale raději jsem to s ním nerozebírala.

„Bello, uklidila bys prosím tě tyhle spacáky? Ten otravnej ňouma si nakonec žádnej nevybral,” povzdychl si Mike a snažil se zpacifikovat haldu vytahaných spacáků.

„Myslela jsme, že stavíš nějaký bunkr,” smála jsem se a snažila se mu pomoct.

„No jasně, a do každýho spacáku si přibalím jednoho z těch dárečků z velkoměsta, aby si na mě vymýšleli takovýhle bejkárny,” zanadával.

„Takže tady jsi,” ozval se za mnou ženský hlas.

Uklidila jsem spacák, který jsem držela v ruce a s otázkou na rtech se otočila: „Přejete si?”

„Jo, přeju si s tebou mluvit a nejlépe hned.” Byla to Leah a vypadala dost naštvaně.

„Já teď nemůžu jsem v práci, vidíš?” odsekla jsem jí. Zrovna ona se mnou bude mluvit takovýmhle tónem. Vždycky se na mě tvářila přátelsky, ale nemůžu přeci zapomenout, že taky patří k tomu podivnému spiknutí.

„Jestli si potřebujete promluvit, běžte dozadu. Stejně by sis měla dát polední pauzu,” nabídl Mike.

Moc se mi nechtělo, ale cosi ve tváři Leah nasvědčovalo, že se z toho nevykroutím.

„Tak pojď,” zabručela jsem a vedla ji do malé kanceláře, která se v době oběda měnila v soukromou jídelnu.

„Co si ksakru myslíš, že děláš?!” spustila hned po tom, co za sebou zavřela dveře.

„Já?” divila jsem se. „Snad co děláte vy?”

Přimhouřila oči, jako když se šelma chystá na svou kořist: „Proč jsi uhodila Setha?”

„Takže si stěžoval?”

„Ne, on kvůli všemu nefňuká jako někdo,” zavrčela.

„Já teda fňukám, jo?”

„Nechápu, jak sis to mohla dovolit, po tom všem, co pro tebe udělal.”

„Co pro mě udělal? Dělal ze mě blbce, ty i tvůj bratr a vlastně všichni z tý vaší rezervace.”

„Aha, takže slečinka si myslí, že se všechno točí jen okolo ní.” Už jsem jí do toho chtěla skočit, ale nestihla jsem. „Tak teď mě dobře poslouchej. Nechápu, co na tobě Jacob viděl, ale kdyby ti nedal symbol alfy, nikdy by o tebe nikdo z nás ani nezavadil pohledem. Jen kvůli tomu pitomýmu přívěsku vás Billy pozval do rezervace, kde se do tebe Seth otiskl, a od té doby ti dělá poskoka a místo toho, abys byla alespoň vděčná, tak ho normálně zpohlavkuješ.”

„To snad trochu přeháníš. Já mu dala jen jednu facku,” snažila jsem se nešikovně bránit.

„Jednu facku? To mělo být jako poděkování za to, že vám dal dokupy barák?!” křičela na mě.

„No, víš, já...” Bylo mi hrozně. Nebyla jsem nevděčná, jen nešťastná a zmatená a chudák Seth to zrovna chytil.

„Chápu, že jsi naštvaná na Jecoba, ale proč biješ Setha?”

„Leah, já nevím, co ti řekl ale...”

„Nic mi neřekl. On se za to stydí.”

„Tak jak to víš?”

Najednou se zarazila, jakoby řekla něco, co neměla.

„To je prostě vlčí věc,” řekla, jako by to byla naprostá samozřejmost.

„Cože?”

„Jacob ti měl už dávno říct všechno o vlcích a nemuselo se nic z toho stát. Seth by ze sebe nedělal hlupáka, Jake by se ti nevyhýbal a ty by ses teď na mě taky nedívala jako na blázna,” zabručela. Že by se mi ten vlk nezdál?

,,A proč mi to nevysvětlíš ty?”

„Od toho tu nejsem,” odsekla. „Ale možná by ses měla konečně vyhrabat z tý svojí ulity a promluvit si s Jacobem, než budeš obviňovat ty, co za nic nemůžou.”

„Nechci Jaka ani vidět.”

„Tvoje věc, ale Sethovi by ses měla alespoň omluvit. Nemyslíš?”

„Já vím, je mi to hrozně líto. Vážně,” kníkla jsem.

„Mně to nevykládej, ale jemu,” zahučela a otočila se k odchodu.

„Leah, počkej,” zavolala jsem a ona se otočila. „Co znamená, že se do mě Seth otiskl?”

„Viděla si Quila a Claire? Jacoba a Otsu?” Přikývla jsem. „To znamená otisk.” Zabouchla za sebou dveře.

Nerozuměla jsem tomu ani za mák a bylo mi jasné, ke komu si mám jít pro všechny odpovědi, ale vůbec se mi do toho nechtělo.

 

….....

 

Celou noc jsem sebou házela a vlastně skoro vůbec nespala. Rozhovor s Leah mi hučel v hlavě a černé svědomí kvůli Sethovi mi taky moc nepomáhalo. Jenže, opravdu je Seth jen obětí jako já? Vždyť mi toho přece tolik tajil. Jak mu Jacob může bránit v tom, aby byl ke mně upřímný? A jak je vůbec možné, že má Jacob, jako jediný právo říct mi odpovědi na všechny ty otázky, když ani Sue nemohla?

Ráno jsem se neochotně oblékala k odchodu. Ještěže do práce musím až odpoledne. Zvědavost je prostě potvora, a tak jsem vyrazila do La Push.

Nechápu jak je to možné, ale Jacob na mě čekal už u vjezdu do rezervace. Rozpačitě na mě zamával, abych přijela k němu.

„Ahoj Bells,” zamumlal a podrbal se nervózně na hlavě.

„Ostříhal ses?” Snažila jsem se trochu uvolnit atmosféru.

„Jo, no, je to teď praktičtější. Projdeme se?”

Beze slova jsme vyšli do lesa. Trochu mi to připomínalo ten den, kdy jsem mu řekla o stěhování do Forks, ale tolik se toho změnilo.

„Tys na mě čekal?” začala jsem tím nejjednodušším.

„Jo, bylo mi jasný, že po tom, co Leah zaperlila, přijedeš.”

„Takže ti řekla i o Sethovi?”

Lehce se usmál a zavrtěl hlavou: „Nikdo mi nic říkat nemusel.” Zastavil se a podíval se na mě. „Pamatuješ si, co se stalo, když si Setha uhodila?”

Nevěděla jsem, co odpovědět. Samozřejmě, že si to pamatuju, ale copak se to opravdu stalo?

„Já nevím, bylo to takové zmatené.”

„Neplácej, bylo to jasné jako ta tvoje facka, jen ty jsi z toho zmatená.”

„Nechtěla jsem Setha uhodit. Mrzí mě to, ale...”

„Já vím, ta facka patřila mně a to dobračisko to schytalo omylem,” povzdychl si. „Bello, ani nevíš, jak je mi to všechno líto.”

„Tak proč?” zeptala jsem se ostře.

„Všechno to souvisí s mým původem. Jako potomek Blacků jsem něco jako nástupce náčelníka, a když se objevily pijavice, tak jsem se jako první proměnil. Víš, ve vlka, podobně jako Seth. Jenže já byl první v naší generaci a netušil jsem nejdřív, co s tím, a jak se zase stát člověkem. Trvalo mi sice jen pár dnů, než jsem na to přišel, jenže pak se začali proměňovat další a já jsem se měl stát jejich alfou.”

„Symbol alfy... To jsi mi dal, když jsme se loučili, že?”

„Ano, od koho to víš?” divil se.

„Sue mi objasnila alespoň jedno tajemství. Ale já to nechápu, vážně se proměňujete ve vlky? A proč?”

„Abychom ochránili svoje lidi.”

„Ale před kým? Copak vám hrozí nějaké nebezpečí, které by nezvládla místní policie?”

Začal se smát.

„Jakeu, já nežertuju,” mračila jsem se na něj.

„Já vím, promiň.” Snažil se nasadit vážný výraz. „Jen ta představa, jak tvůj otec stojí se zbraní před nějakou pijavicí, mi přišla zábavná.”

„Co máš s jakejma pijavicema?” Před očima jsem měla jen to malé placaté... vždyť to snad ani není zvíře, ale hmyz.

„Vy  jim říkáte upíři.”

„Cože?” vykřikla jsem. „Nedělej si ze mě blázny, ano? Jedna věc je, že se měníte ve vlky a druhá... Nemůžeš mi prostě jen jednoduše vysvětlit, co na tý šikmovoký náně vidíš?”

„Chápu, že ti není sympatická, ale kdybys jí dala šanci, tak...”

„To myslíš vážně? Mám dát šanci tvojí holce, když mi tě vzala?” začala jsem zvyšovat hlas.

„Tak moment, Bells. Takhle to není. Otsu je na tom totiž podobně jako já, a proto jsme se do sebe navzájem otiskli. Navíc, za otisk já nemůžu, ale ty ses líbala ještě zadaná.”

To bylo jako studená sprcha. Jak to, doprčic, ví? Vždyť mi přece Seth slíbil, že to nikomu nepoví a Jacobovi už vůbec ne.

„Promiň, nechtěl jsem to vytahovat. To jen jak jsi začala o Otsu... Já se na tebe ani na něj nezlobím. On si toho chudák zkusil, ale ty jsi ho nemusela ještě tolik potrápit.”

„Eh, Seth ti to řekl?” ptala jsem se zkroušeně.

„Ne, ale vlci mezi sebou slyší své myšlenky a Seth tě má plnou hlavu,” usmál se a pokračoval v chůzi.

Chvilku mi trvalo, než jsem vstřebala, co právě řekl, a vydala se pomalu za ním.

„Měl bych se asi vrátit zase na začátek. Takže, když jsem se měl stát vůdcem vlků, vůbec se mi do toho nechtělo. Nestál jsem o nějaké rodinné dědictví v podobě velení bandě ochránců, kterým vidíš do hlavy, i když o to nestojíš. Nevěděl jsem, jak z toho ven. Byl jsem naštvanej, že se vůbec něčím takovým musím zabývat. Jediné, co mě napadlo bylo, že jsem odešel z domova.

Pár let jsem se potloukal různě po státech, a když jsem pak v New Yorku narazil na tebe chtěl jsem se usadit.”

„Takže si o mě vážně stál?” zašeptala jsem nevěřícně a zastavila se. Vzpomínka na ty poslední měsíce v New Yorku byla plná rozporuplných emocí. Dřív jsem si myslela, že je to nejšťastnější období v mém životě, ale co se pak dělo tady ve Forks... Nechtělo se mi věřit, že to bylo opravdové.

„Bells,” přistoupil ke mně. „Všechno, co jsem ti kdy řekl, jsem myslel vážně. Mrzí mě, že o tom pochybuješ.”

„A ty se divíš? Po tom všem, čím jsem si tady musela projít? Všem jsem byla za blázna, když jsem jim o tobě vyprávěla a netušila jsem, že tě znají. A co to vlastně mělo být s tím pitomým řetízkem?”

„Omlouvám se, nenapadlo mě to. Já... Chtěl jsem tě jenom ochránit. Nevěděl jsem, že pijavice už odešly.”

„Ochránit? Jak a před čím vlastně?”

„Bál jsem se, aby ti upíři neublížili. Proto jsem ti dal ten řetízek. Věděl jsem, že to někdo z našich zjistí a kluci tě budou hlídat.”

„Kdo mě hlídal? Já o ničem nevím.”

„No, Seth byl první dobrovolník,” uchechtl se. „A vlastně by na to stačil skoro sám, kdyby nebylo toho kluka, se kterým jsi byla v kině.”

„Mike, co ten s tím má společného?”

„Když ti zazvonil u dveří a Seth ho slyšel, jak tě zve na rande, trochu to neustál.” Na to jsem si pamatovala. Tenkrát Seth najednou zmizel a já vůbec netušila proč. Místo něj pak přišel Quil s tou malou, jak se jen jmenovala?

„Takže Quil mě hlídal?” Jacob jen  přikývl. „Ale proč bral s sebou tu holku, přece kdyby se mi mělo něco opravdu stát, tak by u toho nemělo být dítě.”

„Nic by se ti nestalo. Bylo to jen preventivní opatření, a jak jsem říkal, pijavice se už odstěhovaly hned po skončení školy. Navíc, Quil je s Claire rád, jako každý vlk se svým otiskem.”

„Do háje, pořád mi předhazujete nějakej blbej otisk. Co to má jako být? Alibi na hovadiny?”

„Je těžké to vysvětlit, ale když někdo z nás vlků vidí tu pravou, je nám najednou okolní svět naprosto ukradený. Vnímáme jenom ji a snažíme se aby byla šťastná bez ohledu na to, co to znamená pro nás.”

„Takže něco jako láska na první pohled?”

„Tak něco, ale mnohem silnější a neodvolatelné.”

„To jako napořád?” Přikývl. „A jak je možné, že Quil se otiskl do malý holky?”

„Je to šílený, já vím, ale sama jsi viděla, jak se k ní chová.” Viděla a přišlo mi to fakt divný. „Snaží se jí jen dělat radost a až Claire vyroste bude mít jasnou volbu, s kým bude chtít strávit život.”

„A ty ses otiskl do Otsu?” Vzpomněla jsem si.

„Ano, víš, ona sice není vlk, ale taky se proměňuje.”

„A jako v co? V kočku?” Přišlo mi, že se snad svět zbláznil. Vlci, upíři a co přijde jako další?

„No, skoro. Já nevím jak to přesně popsat. Je to něco mezi lvicí a leopardem, prý se tomu říká Leopon.”

„Leo- co?”

Pokrčil rameny: „To víš, Japonci.”

„A kdo tu pitominu s otiskem vůbec vymyslel? Co pak ti chudáci, který kvůli tomu přijdou o svoji lásku,” fňukla jsem si.

„Víš, Bells, já tě svým způsobem pořád miluju.”  Podíval se na mě bolestně, ale při pohledu do očí rychle sklopil zrak. „Ale je to, jako by to bylo v jiném životě nebo v nějaké jiné dimenzi. Teď je celým mým životem ona.”

„Takže, už nemám naději,” zašeptala jsem.

„Co to povídáš? Zapomněla si snad na Setha?”

„Nezapomněla, ale po tom všem, co jsem mu provedla, mu přeci nemůžu přijít na oči.” Zhrozila jsem se z té představy. Hrozně jsem se styděla.

„On se do tebe otiskl. Nezlobí se na tebe, jen si přeje, abys byla šťastná.”

Chvíli jsme v tichosti pokračovali v chůzi.

„No tak, Bello. Vím, jak se na něj díváš a nemám ti to za zlé.”

„Cože? Jak se na něj dívám?” nechápala jsem, o čem to mluví.

„On to sice nevidí, ale Leah a Sue ano. Jsi do něj zamilovaná, sice jinak než tenkrát do mě, ale líbí se ti.”

„Jak to můžeš vědět?”

„Vím, protože nejsi ten typ holky, která by se s někým líbala jen tak.”

„Ale já nechtěla. Nechtěla jsem tě podvést, já...”

„Klid, Bells, všiml jsem si, že je život komplikovanej. Omluvám se ti za všechno, co jsem ti provedl jen kvůli své zbabělosti. Bál jsem se přijmout své místo v kmeni a nechtěně jsem tím ublížil i tobě.” Odmlčel se. „A víš, že kdybyste se přestěhovali kamkoli jinam, tak bych šel s tebou a Otsu tak nikdy nepoznal?”

„Ty bys...” nedořekla jsem. Vzpomínka na  tu vysněnou budoucnost mě zabolela.

„Ale je zbytečné se trápit minulostí. Měla by ses začít zabývat budoucností.”

„Jak to myslíš?”

Cesta začala stoupat do prudkého kamenitého kopce. Kruci, už jsem si měla dávno koupit ty lepší boty. Měla jsem co dělat, abych Jakovi stačila.

„Támhle je,” pokynul hlavou někam směrem za obzor schovaný hustými větvemi.

„A co?” nechápala jsem.

Místo odpovědi dal větve na stranu a mně najednou došlo, kde jsme. Stáli jsem na tom kopci, kam mě Seth pozval na piknik.

„Než za ním půjdeš... Odpustíš mi?” ptal se kajícně.

 

 

 

autor myšlenky: Tamias01, pomocník při realizaci: emam

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

1)  arisa (22.12.2013 15:18)

konečně se to celé vysvětlilo :) snad si to Seth a Bella vyříkají :) pěkné... :) jen tak dál :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still