Sekce

Galerie

/gallery/Venome.jpg

Uprostřed vize

31. KAPITOLA (Edward)

 

Nedokázal jsem snést další Bellino utrpení a jeho hloubku. Jed ji spaloval a každý její další výkřik byl nesnesitelnější. Bylo to k nevydržení. Tak strašný nátlak, bolest…! Jak dlouho bude ještě trvat, než ji to zabije? To pomyšlení bylo hrůzné, děsivé a strach o ni mě trhal na kusy. Navíc Venomovy myšlenky potvrzovaly, že to udělá. Opravdu by to udělal.

Naproti tomu obličej Sue. Tak strašně se snažila věřit, že to neudělám.

Bella, nebo Sue! To přeci není možné!

Z obou stran se na mě tlačila ohnivá stěna a já mezi nimi pomalu začínal hořet. Tak strašnou volbu jsem nedokázal udělat.

Jen stěží ke mně doléhala jeho slova: „„Kolik myslíš, že toho tvoje panenka ještě vydrží? Já to vím přesně, ty můžeš odhadovat… Jen se na ní podívej. Jak velká bolest to asi je?“

Věděl jsem, že další ampulku už nevydrží. Viděl jsem už tohle mučení, a ne jednou. A věděl jsem, že jeho jed je smrtelný, pokud je ho dost. Už jí nesměl přidávat, už ne… Při každé další kapce, která dopadla do její rány, jsem málem zařval. Ještě zbýval čas, to ano. Ale kolik ho zbývalo? A kolik ještě zbývalo z Belly? Museli ji podpírat. Ten pohled byl strašlivý.

Věděl jsem, že nemám na výběr, ale představa toho, co mám udělat, překračovala všechny meze.

Takhle to přeci být nemělo! Na tomhle místě měl zemřít on, ne Sue! Sue v Dizzyho vizi byla živá, v pořádku… nemůžu to udělat! Pokud to udělám, nestane se to, co Dizzy viděl. Sue bude mrtvá. Jak velká je síla a spolehlivost jeho vize? Může se mýlit? Od jejího naplnění či nenaplnění nás v této chvíli drželo jen mé rozhodnutí, které jsem nebyl schopen učinit. Nešlo to…

Musela existovat ještě jiná cesta!

Náhle jsem zachytil Venomovu myšlenku na krev Anaîs. A překvapila mě její síla. Jeho mysl na chvíli úplně ovládla a vyrušila jeho soustředění. Těšil se, až ji zabije. V jeho hlavě nebyla ani stopa po slitování, které cítil ještě nedávno….  Dnes chtěl Anaîs  zabít. Zoufale a naléhavě. Ovládl se, jeho myšlenky ale byly ostré jako břitva.

Prudce chytil Bellu za vlasy a zvrátil její hlavu, aby mohl přiblížit další jed k její šíji. Projela mnou další vlna ostré bolesti a zděšení. Všechno se ve mně ještě více stáhlo, napjaté k prasknutí. Ne, to ne!

„Tak Edwarde, moje trpělivost je u konce. Musíme se pohnout, není tu jen Sue. Zeptám se naposled. Buď zemře Sue, a nebo Isabella. Zabiju ji sám, mě nezastavíš. A hned potom tebe. A všechny ostatní. Sue zemře tak jako tak, nezachráníš ji… Ale máš ještě šanci zachránit Bellu. Je to tvá poslední příležitost. Tak honem! Co uděláš?“

Šanci zachránit Bellu… zachránit Bellu - zabít Sue!

Zabít Venoma. Ne Sue. Je to on, kdo má dnes umřít! Ne ona! Jediná cesta ven je Anaîs. A jeho úmysl ji zabít… Musí to udělat teď… už není možné čekat. Proč stále přemáhá svou chuť na její krev? Už tak dlouho? Vábí ho… chce ji… ale odolává.

Naklonil lahvičku s jedem a další kapky hrozily dopadnout na Bellinu kůži.

„Ne! Už ne! Stačí, udělám to…“ vykřikl jsem. Prudce jsem dýchal a přemáhal jsem zuřivé nutkání se vhrnout přímo na Venoma. A zabít ho vlastníma rukama.

„Konečně rozumná řeč. Tak do toho,“ ruku s jedem měl stále nataženou nad Bellou.

Nedokázal jsem se pohnout. Nedokázal jsem se Sue podívat do očí. Jak jsem to proboha měl udělat?

Venome moje váhání nevydržel: „Tak bude to? Zahráváš si!“

Donutil jsem se nemyslet, nemyslet na nic. Zapřel jsem všechny své pocity, všechno v sobě a postavil jsem se k Sue. Svoje ruce jsem obtočil kolem její hlavy… Její zděšení proniklo do mé hlavy současně s jejím výkřikem: „Edwarde, ne, prosím… to přece ne…“

Jak jsem to měl udělat? Jak? Všechno ve mně hořelo, pálilo se a rozpadalo se na tisíce ostrých, řvoucích kusů. Ta železná panna se kolem mě svírala a drtila mě. Nebylo kam utéct…

Anaîs! Venome a Anaîs. Teď nebo nikdy… Musel to udělat teď, za každou cenu. Nesměl jsem podlehnout! Všechna nenávist k němu se koncentrovala v mé bezmoci. Tlačil mě ke zdi a moje kosti pod jeho silou praskaly.

Nasadil jsem krutou masku, takovou, jakou chtěl Venome na mé tváří vidět, a dovolil jsem vrčení v mém hrudníku, aby si konečně prorazilo cestu ven. To napětí se nedalo snést… už to dál nešlo.

Venome se při tom pohledu potěšeně usmál.

A já se usmál také ve chvíli, kdy mě to napadlo. Věděl jsem, co udělám.

Krutý, potěšený úsměv na mé tváři patřil jemu, ne Sue. Ale o tom zatím nevěděl.

Podíval jsem se na něj tak přímo, jak to šlo: „Neměla by si Sue, než ji zabiju, na vlastní oči vychutnat smrt svého dítěte? Vím, že už dlouho přemáháš chuť na jeho krev. A na zúčtování s ním.“ Ptal jsem se ho s největší možnou dávkou chladné krutosti a bezcitného požitkářství, kterou jsem do těch slov dokázal vložit. Mluvil jsem jeho vlastním jazykem. „Nebo už Anaîs nechceš zabít?“

Venome se zeširoka usmál. „Tak se mi líbíš… Ani to nestálo tolik úsilí probudit v tobě to nejhorší…“

„Zabij to dítě,“ odpověděl jsem. „Vím, že to máš rád. Vím, že se chceš pomstít. Udělej to. Chci to vidět.“

Konečně odešel od Belly a přišel až ke mně a k Sue.

„Jaké to je?“ zeptal se a oči mu plály. „Užíváš si to? Jaký je pocit neomezené moci nad tou děvkou? A jak chutná taková krutost?“

„Potěšení,“ procedil jsem mezi zuby.

„Dobře, velmi dobře. Překvapuješ mě. Stačí ochutnat jednou a je to v tobě.“ Zachvátilo ho vzrušení, téměř rozkoš. To všechno se propalovalo do mého vědomí, nedokázal jsem to zastavit. „Zatím ji pust,“ rozkázal mi. „A podej mi to dítě. Skoncuju s ním.“

Konečně. Hned nato jsem poznal, jak nedočkavě se těší na slad jeho krve a slad pomsty, který za chvíli ochutná.

Vzal jsem dítě od jednoho z venirů, který je zatím držel, a podal mu ho.

„Udělej to. Tak to má být,“ řekl jsem tvrdě a temně.

„Ne, prosím, ne! To ne! Moje dítě!“ zaúpěla Sue, ale já v jejích myšlenkách viděl, že se drží poslední naděje. Vize, která se měla naplnit.

Jeho chuť a nedočkavost byla obrovská. Stejně jako touha způsobit co nejvíce bolesti Sue.

Přikryl Anaîs rukou obličej, když si ji ode mě bral a otočil ji hlavou dolů. „Tentokrát žádné smilování. Podruhé ne,“ řekl, uvolnil její krk a se zavrčením plným rozkoše se zakousnul do jejího hrdla.

Holčička vykřikla, když ucítila jeho zuby. Sue ztuhla a z jejího hrdla se vydral zoufalý výkřik. Všichni jsme v tu chvíli zůstali stát bez hnutí, napětí ve vzduchu bylo hmatatelné. Čas se zastavil.

Konečně Venome uvolnil své sevření a překvapeně zavrávoral. Jeho ruce pomalu pouštěly dítě z náruče. To byl ten obrázek z Dizzyho vize! To bylo přesně ono!

Přiskočil jsem, abych chytnul dítě, které klouzalo z jeho rukou. Okamžitě jsem mu do rány na jeho krku přitisknul kus čisté deky.

Chytil se za krk a jeho oči se naplnily bolestí a překvapením. „Ten bastard!“ zachrčel a klesl na kolena. „Krev…“ Jeho myšlenky se trhaly, jak ho zachvacovaly další vlny bolesti a utrpení… „Ta krev… jed*!“ vyřknul s vypětím všech sil, než se skácel k zemi, na které zůstal bez hnutí ležet. Krev Anaîs mu stékala po obličeji, kde pomalu vypalovala ránu podobnou té Bellině.

Konečně jsem vše pochopil. Tohle byl způsob, kterým měl zemřít. Tohle byla skrytá zbraň, kterou Anaîs měla proti tomuhle netvorovi. Svůj vlastní jed.

Sklonil jsem se k němu, opatrně položil Anaîs na zem a zatímco jsem z jeho kapes vybíral zbývající ampulky s jedem, procedil jsem: „Takhle chutná jed, ty odporná bestie.“

S jeho jedem v ruce jsem se potom otočil k venirům. „Váš vůdce je mrtev. Pusťte je všechny.“

Váhali, neměli se k tomu.

„Pusťte je! A vypadněte odsud! Nebo si s vámi snadno poradím. Můžete si vybrat! Jed nebo plameny… Spálím kohokoli, kdo se nám pokusí ublížit. A můžete se spolehnout, že vaše úmysly budu znát stejně brzo jako vy!“

Připravil jsem se k boji, když jsem uslyšel jeho prvotní myšlenku. Přikrčil jsem se a zasyčel – chtěl mě napadnout, intuitivně a bezprostředně. V poslední chvíli si to ale rozmyslel. Myšlenka na hořící plameny přebila jeho zuřivost.

„Ty odpornej zrádče!“ syknul potom a křiknul na ostatní. „Pusťte je! Jdeme!“

Pustili Bellu, v očích pokořený nesouhlas a odpor, a já se v tu chvíli ocitl u ní, abych ji vzal do náruče. „Bello… konečně…“ Ucítil jsem její váhu ve svých rukou.

V okamžiku jsme zůstali sami. Místností se rozlehla citelná úleva. Happy se zhroutila k zemi, její nervy to nevydržely. Začala plakat štěstím. Objevil se u ní Dizzy a přitiskl ji k sobě. Sue s Listarem se vrhli k Anaîs. Křičela a vztekala se a to bylo přesně to, co jsme chtěli slyšet. Její jed byl silnější než Venomův… z nějakého důvodu. Jeho jed jí neublížil, neoslabil ji. Místností se rozléhal dětský pláč, který zněl jako hudba. Ale já to sotva vnímal. Dokázal jsem se soustředit jen na to, co jsem cítil ve svém náručí.

Byla to ona. Moje Bella, moje všechno.

Pohnula hlavou a pokusila se na mě podívat. V jejích očích zbývalo jen málo síly, její nohy ji nemohly unést. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji na hromádku dek složených v rohu místnosti. Kleknul jsem si vedle ní a prsty se mi chvěly, když jsem hladil její vlasy. Dotýkal jsem se jí! Jejích vlasů, její kůže… a všechno to pro mé prsty působilo jako nejjemnější hedvábí. „Bello, moje lásko… už je po všem. Už bude dobře. Je po něm, ten netvor už tě nebude věznit. Už ne…“

Ztěžka otevřela oči a podívala se na mě. „Edwarde…“ Zvedla svou ruku ke krku… „To bolí, strašně to bolí, pálí… oheň…“

„Já vím, miláčku, já vím. Vydrž to, prosím. Tak dlouho jsi dostávala jed, umíš mu odolávat, jsi silná. Ta rána se zahojí, viděl jsem to mockrát.“ Hlavou mi prolétly vzpomínky na mučení, kterému jsem několikrát pomáhal v podzemí Paláce. Byl jsem si jistý, že tohle Bellu nezničí. Nebylo to dost. Ale pohled na ni a na její bolest, které jsem nedokázal zabránit, mě sužoval. Kéž bych tu bolest mohl vzít na sebe…

„Edwarde, pomoz mi… prosím…“ zasténala.

„To víš, že ti pomůžu, postarám se o tebe. Už ti nikdo neublíží… Uzdravíš se, věř mi.“ Ránu na jejím krku jsem přikryl čistou látkou a vzal do dlaní její dlaň. Její krásné dlouhé prsty, které se mírně třásly. Přitiskl jsem si hřbet její ruky ke tváři, chtěl jsem ji cítit. Abych uvěřil.

„Venome… je mrtev…“ hlesla… „mrtev…“ zopakovala a otřásla se. Potom ji bolest donutila zavřít oči. Vzal jsem její hlavu do obou svých dlaní a pokryl její obličej polibky. „Miláčku, drž se, půjdeme domů…“

Někdo mi položil ruku na rameno. Otočil jsem se a zvednul oči nad sebe. Carlisle!

„Výborně, synu…“ promluvil, „Jsou pryč a vypadali, že mají dost naspěch,“ usmíval se, ale to už u mě byla Esmé, zvedla mě na nohy a vší silou mě objala. „Edwarde!!! Dokázali jste to… dokázali…“

Za jejími zády jsem uviděl i všechny ostatní. Rose, Jaspera, Emmetta a Alici. Nemluvili, jen se užasle rozhlíželi.

„Co tu děláte? Nevěděl jsem…“ kroutil jsem hlavou.

„Aliciny vize a tak trochu i stopy Dizzyho a Happy nás sem nakonec dovedly. Říkali jsme si, že by se vám hodila pomoc. Případně záloha,o které nevěděli.“

„Přišli jsme sice kapku pozdě,“ usmála se Alice, „ale Jasper i tak stihnul Venomovi vnutit… ehm…“ zasekla se.

Vydechl jsem úžasem, když jsem pochopil: „… chuť zabít Anaîs!“

Alice kývla.

Ohromeně jsem zalapal po dechu. To bylo ono… jeho náhlá slabost… jeho odhodlání. Podíval jsem se na Jaspera a zakroutil hlavou: „Geniální.“

„Musíme se odsud dostat. Musím prohlédnout Bellu i to malé,“ uslyšel jsem Carlislův věcný tón. „Kromě toho, venirům to dlouho nevydrží, mohli by se vrátit, musíme co nejrychleji na Stormdale. Sue, jak je jí?“

„Určitě ji to bolí.“

Brzo bylo připraveno vše, abychom mohli odejít a už se na tohle místo nikdy nevrátit.

Zvednul jsem Bellu ze země a položil ji Emmettovi do náručí. Nemohl jsem se dočkat, až ji budu moci nést sám, ale ještě jsem musel udělat jednu věc.

Serval jsem ze sebe ten odporný šedivý kabát a sáhnul do jedné z kapes. Zapalovač, povinná výbava Stínů.

Přešel jsem k mrtvému Venomovu tělu. „Nedovolím, aby z tebe zůstalo víc, než pouhý prach.“ Škrtnul jsem a zapálil jeho tělo. Oheň vzplanul rychle. Chvíli jsme stáli zcela beze slov a sledovali ten výjev. Plameny začaly zasahovat do poloviny místnosti. Takhle vypadal Venomův úplný konec. Zlo pohlcované ohněm, zlo, které se mělo proměnit v pouhý žár a popel. Jak prosté.

„Čas odejít,“ zamumlal jsem do hukotu ohně. Sehnul jsem se ještě k zemi a sebral rozházené ampulky s jedem.

 

- - -

 

Za námi stoupal sloup černého dýmu vysoko k obloze a my běželi lesem zpět na Stormdale. Domů. Po strašně dlouhé době domů. Měl jsem dojem, že to nemůže být pravda. Představoval jsem si cestou, jak vypadá náš dům, vzpomínal jsem na každý jeho detail. Konečně jsem si mohl dovolit na to myslet. V náruči jsem svíral Bellu a cítil jsem, jak se mě z posledních sil drží kolem krku.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Nemohl. Držel jsem ji v náruči a nesl jsem ji zpět do našeho života. Chvíle, na kterou jsem čekal. A ve kterou jsem chvílemi už ani nedoufal… Trvalo to tak strašně dlouho… celou věčnost naplněnou utrpením, bolestí a temnotou. Ale to bylo za námi - a před námi se otevírala nová cesta.

Cítil jsem její vůni a její omamnou přítomnost. Její tělo bylo sice stále plné jedu a její mysl byla zastřená, ale já věděl, že udělám všechno proto, abych to vrátil tam, kde to bylo, než to monstrum začalo bořit náš svět. Věděl jsem, že pro nás najdu způsob, jak ho znovu postavit. Postarám se, aby moje slunce, zahalené těžkými černými mraky, nezhaslo. I kdyby v něm zbývala jen poslední jiskra.

Nevěděl jsem, co bude teď. Nedokázal jsem to odhadnout ani z poloviny. Mohl jsem jen doufat ve svou sílu, v její sílu… a v to, že cokoli by mohlo z působení té bestie přetrvat, nakonec zmizí.

Zastavil jsem se na okamžik, abych přitiskl svou tvář k jejím vlasům. Zavřel jsem oči a nasál její vůni… vůni nebes. Spočívala v mých rukách jako malé dítě, její tvář a paže jiskřily v rozptýlených slunečních paprscích. „Miluju tě, lásko. Tolikrát jsem ti to nemohl říct, tak dlouho… Miluju tě nade vše.“

Zvedla své vyčerpané oči a na okamžik se na mě zadívala. A poprvé jsem v nich opět uviděl vzdálený záblesk světla. Moji Bellu.

 

 

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

 

*anglicky: venom (Venomovo poslední slovo)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Cathlin

18)  Cathlin (12.10.2015 18:26)

Hani,
EHM.... "JEŽÍÍÍŠ ten šílený zvrácený blázen si to neskutečně užívá"....... o kom mluvíš????????????????????????????
"no páni, tak tohle zvládá jen Eddward" - - - Jo, tenhle jo. Evidentně ji pořád miluje a jeho z duše nenávidí, když pořád zvládá si TAKHLE nasadit masku, aby ho oblbnul.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ...... tak to jsem nečekala, jeho vlastní krev ... jeho jed... v jeho dítěti..... JSI FAKT DOBRÁ".... Vážně? Nečekala?
Hmmmm - takže Dizzy nakonec měl pravdu... jako i v případech předtím. ;-)

Cathlin

17)  Cathlin (17.10.2011 16:51)

Twi, vážně? A ano, třetí část před námi... a vem jed, že není o nic méně démonická... a podle ostatních je mnohem méně předvídatelná...
Jsem ráda, že se ti čtení líbí!!!

Twilly

16)  Twilly (17.10.2011 15:53)

Ty jo, já nevěřím... ještě je třetí část pŘed námi... uf... Kačenko, to byla teda jízda...

Cathlin

15)  Cathlin (12.10.2011 13:49)

Elis, já to tušila. Tušila jsem, že to napíšeš, že jsi si tu temnotu oblíbila!!! A čekala jsem na to! Nevím proč, ale nějaký šestý smysl mi našeptával, že v tomhle jsme si podobné. :) ;) A jsem moc ráda, protože i já klidně přiznám, že pro mě Venome měl své kouzlo, ačkoli bych se mu za žádnou cenu nechtěla dostat do rukou!
Díky!

eElis

14)  eElis (12.10.2011 13:28)

Cathlin, tak a je to... Venome je mrtvý, ale než k tomu došlo tak jsem se bála i nadechnout...
A musím říct, ano na jednu stranu jsem se těšila, až Venome zemře, ale na tu druhou je mi to líto... však on byl vlastně svým způsobem chudák, protože byl sám... ano, měl kolem sebe svoji armádu, své poskoky, milenky, ale to nejdůležitější v životě mu uniklo... a také se musím přiznat, že i když mi v některých okamžicích mi byl odporný, tak i přesto jsem zbožňovala, jak jeho postava dokázala vnést do této povídky tu démonickou temnotu a snad i určitým způsobem jsem ho měla ráda...

naprosto nádherná kapitolka, která uzavrá druhou část a teď už je přede mnou už jen ta závěrčná třetí...

Cathlin

13)  Cathlin (15.07.2011 22:06)

Omlouvám se, neměla jsem teď ani chvilku na to, abych si sedla k netu a mohla v klidu něco sepsat. Jsem zrovna na dovolené. B)

Janebko, tys mi to tu mezitím doslova zaplavila komentáři! Takže jsi testovala svou závislost na PC? A jak to dopadlo? Mám takový dojem, že dobře, když jsem tě tu tak dlouho marně hledala. :D Máme tu tedy konec jednoho nepřehlédnutelného upíra a dál se budu snažit! Pokud mi to Edward s Bellou dovolí! Budu kolem nich chodit po špičkách...

Bosi! No neříkej, že jsi přečetla celý Jed! Ty jsi se do toho opravdu dala? To jsem nadšená! Doufám tedy, že jsi dotyčné scény vydýchala, vím, že ta Bellina kapitola byla drsná, zvlášť pro nás - matky s miminky... Ale nemít miminko, nejspíš by bylo v Jedu všechno jinak... Stálo to za přečtení?

Bíbí!!! Hehe, no jo jako vždy, mozkové závity ti jedou naplno. Nádhera! Ale já se budu držet svého plánu a nálady Belly a Edwarda a uvidíme, kam nás to zavede. Nemůžu na ně tlačit, pokaždé, když se o to pokusím, skončí to špatně a všichni jsme z toho podráždění. A potom přepisuji. Mimochodem, teď mě Bellinka při psaní jedné z dalších kapitol překvapila jedním svým nápadem, který mám zrovna v prstech na stole a půjdeme do toho všichni, ačkoli jsem to naprosto neplánovala... Ale tak to má být! To je psaní!
Co bych ti tak k tvým nápadům řekla... Zase jsi mě dostala. Snad ti to takhle bude stačit! Máš výbornou představivost, to se mi moc líbí. Jednu věc jsi jistě uhádla - z venirů a Stínů se rozhodně nestanou zničehonic hodní strejčci, to opravdu ne...
Jo a po Venomovi se mi bude stýskat taky. Nečekala jsem, že to bude tak výrazná postava a že se k němu dostanu tak blízko. Vlastně jsem si ho docela oblíbila...

Tak zkusím jít chvilku psát, mám vzácnou chvíli klidu, kdo ví na jak dlouho poslední...

Janeba

12)  Janeba (15.07.2011 14:39)

Vládce je mrtev!!!! Teď se ještě zbavit tlupy nekontrolovatelných venirů nakažených jedem a můžeme začít slavit!!! Cathlinko , nádhera, moc jsem si to užila!!!!
Děkuji!!!

Bosorka

11)  Bosorka (15.07.2011 06:52)

Hurá nechutný záporňák je mrtev!
Já můžu v klidu (relativním ;) ) číst!
DOufám, že v průběhu další řady nestvoříš dalšího takového padoucha

Janeba

10)  Janeba (14.07.2011 23:27)

Kačenko, dnes už asi úplně smyslný komentář nedám, jdu spinuškat!!! Ale ráno pří zavařování meruněk se pokusím!!!! SKVĚLÉ a DOKONALE VYMYŠLENÉ!!!! Jsi jednička!!!!
Děkuji!!!

Janeba

9)  Janeba (14.07.2011 13:37)

Cathlinečko , ty už jistě víš, že v rámci zachování své mozkové soustavy a udržení zdraví čtu od konce!!:D ;) Vyplatilo se mi chvilinku posečkat a v klidu si nyní můžu vychutnat i 30tou kapitolku, bez jakékoliv větší újmy!!! Už jsem ti někdy říkala, jak šíleně sugestivně píšeš, až se mi tají dech a hrůzou vstávají všechny chlupy na těle, ale musím tu tvoji dávku Jedu do sebe stejně dostat??? :D Nyní už mi konečně zbývá ta veřejně slíbená naděje na lepší časy se začátkem třetí části a snad si ho konečně užiju!!!
Takže, Kačenuško , už se nemůžu dočkat, ale nyní se poctivě vrátim k předešlému dílu, abych si ten příští, náležitě zasloužila!!!
Děkuji!!!


P.S. Omlouvám se za zpoždění, ale testovala jsem svou závislost nejen na zdejších domovských stránkách, ale i na počítači jako takovém!!! ;) A dopadlo to vcelku dobře!!! Jsem tady s VÁMI doma!!!

bb119

8)  bb119 (14.07.2011 09:52)

konečně je po něm, huráááááááááááááááááá
tak na tenhle okamžik jsem se těšila opravdu hodně dlouho a taky si ho náležitě vychutnala, nakonec jeho vlastní dítě mu přineslo smrt, mám fakt velkou radost, no a taky mám samozřejmě radost, že jsem ve svých teoriích něco uhádla jsem opravdu zvědavá, jak bude Jed dál pokračovat, bez Venoma se příběh posune úplně do jiné roviny, samozřejmě mi pořád vrtá hlavou, co bude s Venomovou říší, zvolí si venirové nějakého nového vůdce a budou dál pokračovat v šíření zla, lovení lidí a snaze ovládnout upíří svět? samozřejmě bez Venoma a jeho jedu to půjde těžko, ale ono zlo bývá hodně hluboko zakořeněné a tak opravdu pochybuju, že se ze všech zlých venirů jen tak stanou hodní upíři, no uvidíme, co chystáš taky moc doufám, že malá Any bude v pořádku, že je jen trošku vystrašená a Venomovo kousnutí na ní nezanechá žádné následky, no taky mě napadá, ale to už je pouhé fantazírování, jak to je vlastně s jejím jedem, má taky takovou sílu jako Venomův, mohla by ho jednou Any použít jako zbraň? samozřejmě předpokládám, že ona bude ta hodná, takže by jed používala jen pro dobrou věc, třeba k ochraně rodiny anebo .... právě mě napadla jedna šílenost, aspoň se pobavíš, takže: co třeba vládu nad upířím světem znovu vrátit Volturiům a až Any vyroste a bude z ní ta hodná, milá a úžasná poloupírka, stane se díky své moci součástí vládnoucí královské rodiny a bude pomáhat udržovat pořádek v upířím světě, hmmm taky by se díky moci jejího jedu mohla stát vládnoucí rodinou právě rodina Cullenových, hmm to by taky šlo ale to je opravdu jen moje fantazírování, ale každopádně předpokládám, že Sue s malou zůstane s Cullenovými, abych byla přesná, jsem si skoro jistá, co by si sama počala? a u Cullenů jí bude dobře a malá Any tam bude mít spoustu tetiček a strejčků na rozmazlování, to bude hned na Stormdale veseleji až se tam bude rozléhat dětský smích, no a třeba by se Sue mohla dát dohromady s Listarem, lásky přeci není nikdy dost a jsem taky strašně zvědavá, co chystáš pro Edwarda a Bellu, máme před sebou celou třetí část, takže si určitě ještě zažijeme spoustu perných chvilek, Bella musí nejdřív zvládnout odvyknout si na dávky jedu, pak se musí vyrovnat sama se sebou, se svými činy a se svým chování vůči Edwardovi, sice nejednala z vlastní vůle, ale ono to pro ni bude strašně těžké, vždyť ona patřila jinému muži! asi pro ni bude těžké dívat se Edwardovi do očí bez výčitek svědomí, ale já věřím v Edwarda, jeho láska k Belle je tak silná, určitě bude Belle ze všech sil pomáhat a spolu se snad přes všechno přenesou, možná si bude Bella vyčítat, co všechno pro její záchranu musel Edward vytrpět a obětovat, ani pro Edwarda nebude lehké na všechno zapomenout, taky se bude vyrovnávat sám se sebou, pošlapal spoustu svých zásad a přesvědčení, páchal zlo a to mu nikdo z hlavy nevymaže, jedinou nadějí je pro mě jejich láska, jejich obrovská láska by jejich duše plné šrámů mohla uzdravit, takže Cathlinko strašně moc se těším na další dílky přecpané emocemi a taky na tu slibovanou romantiku, kdysi jsi slibovala, že i romantiky si užijeme dost a já ti tenhle slib hodlám pořád připomínat a že na 100% počítám s happy endem to ti snad nemusím ani psát
a ještě jedna zbloudilá myšlenka na Venoma - stvořila jsi opravdu perfektního záporňáka, čistý koncentrát zla možná se mi po něm bude i trochu stýskat ale nikomu to neříkej :D

Cathlin

7)  Cathlin (13.07.2011 21:13)

amo! slintani a sny? Hm? No tak nějak. Nebo jedině nějakého takového edwarda někde sehnat! :-D třetí část začne asi za týden. A bez venoma to bude zase úplně jiné čtení!
julo! Ano. Bella a jed v jejím těle. A také jejich jizvy na duši. Malé miminko a jeho stav. Atd atd. Je toho hodně pro třetí část, kterou už mám celou v hlavě a děsně se na ni těším!

Cathlin

6)  Cathlin (13.07.2011 21:03)

marvi! Ráda tě tu vidím. A také si myslím, že vztah belly a edwarda je teď horší věc než zbylí venirové... I když ani ty není možné podceňovat. Nicméně to nejhorší centrum koncentrovaneho zla je pryč.

Cathlin

5)  Cathlin (13.07.2011 20:59)

evelyn! Jsem moc ráda, že se tesis na další část! Ale jsem ráda, že jsem ti udělala radost jasperem, aniž bych to tušila! A nejvíc jsem ráda, že vnímás celý ten potenciál pro dalši část. Pokračování bude, v nezměněné čekací době. :)

Jula

4)  Jula (13.07.2011 19:38)

Jak konec, co s nimi budel dál???
Bella dostala spoustu jedu a bude si muse odvykat a co to mimčo, nezanechalo na něm Venomovo kousnutí následky?
Byla to nádhera, ale doufám, že se třetí část objeví hodně brzy, zůstalo nám tu spoustu otazníků

AMO

3)  AMO (13.07.2011 12:08)

Cath, kočičko,
Nějak nemůžu... čekala jsem, že umře někdo hodný a tak jsem moc ráda, že jsou všichni v pořádku. Venome je mrtvý a spálený, od něho bude klid, ale jsou tu stíny a venirové...??
A teď? Bella zase bude muset procházet abstinenčními příznaky? Já věřím, že jí pomůžeš ty i její rodina.
A Edward??? Zase mi zbývá pouze slintání a sny
A kdy bude třetí část - nebij mě!!!

Marvi

2)  Marvi (13.07.2011 12:02)

Dneska komentuji tady, neboť tam vedle jim dlouho trvá, než se povídka objeví a jelikož jsem byla nedočkavá a hltala jsem písmenka jedním dechem, komentuji zde.
Co říct? Jedině hurá, hurá, hurá, bestie je mrtvá!!! Se zbývajícími veniry si jistě celá rodina poradí, jediné čeho se obávám je vztah mezi Bellou a Edwardem... Moc pohledů Belly nebylo, takže ani pořádně nevím co se jí honilo hlavou, sice Edwarda nepodrazila i když mohla, ale přece, obavy mám pořád. Jediné co mě uklidňuje je to, že příběh tvoříš ty a snad nás nebudeš moc trápit.
Jiný konec než Happy End neberu, tak uvidíme co si připravíš...

Evelyn

1)  Evelyn (13.07.2011 10:34)

Cath... Jasper byl můj oblíbenec vždycky, ale po dnešku ho mám asi ještě raději Venome je mrtvý Ale co bude dál? Nestalo se Anais tím kousnutím něco? Nedostala Bella jedu přeci jen moc? Jak se vyrovnají s tím, co se stalo? Jak budou pokračovat po těch měsících temnoty? Jak se s míří sami se sebou?
Jak je možný, že jsem právě dočetla a už se nemůžu dočkat pokračování?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still