08.12.2010 [18:30], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 12×, zobrazeno 3112×

Někdy jsme nuceni říct něco, co nechceme.

22. kapitola – Překvapení, nebo šok?

Ráno po té noci bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. O takovém probuzení jsem si mohla nechat jen zdát.

„Lásko, vstávej,“ budil mě jeho sametový hlas. A taky motýlí polibky, kterými zasypával můj obličej. Byl to zvláštní, ale krásný, ne, úžasný pocit. Jen jsem se usmála a dál ležela se zavřenýma očima.

„Tobě se to nějak líbí,“ zasmál se, ale dál zasypával můj obličej polibky.

„Hmm,“ zavrněla jsem a lehce se protáhla pod jeho tělem, které na mě bylo trochu nalehnuté.

„Musíme do školy,“ mluvil mezi polibky.

„Nikam se mi nechce,“ zašeptala jsem k němu a ruce mu obmotala kolem krku.

„Ale musíš,“ zasmál se a jeho dech mě pošimral na tváři.

„Ne, nikam nejdu po včerejšku,“ zamumlala jsem a dál držela oči zavřené.

„Bello, nezlob, musíš do školy.“

„Teď se chováš jako Emmett,“ podotkla jsem.

„Jo, protože nechci, abys měla problémy. Lásko, vstaň, v koupelně máš oblečení a dole čeká snídaně.“ Chtěl se odtáhnout, ale já ho odmítala pustit.

„V tom případě chci ještě jednu pusu,“ pošeptala jsem k němu hodně potichu.

„Tobě se to hodně zalíbilo,“ zasmál se, ale poté mě opatrně políbil. A pak vstal a odešel. Vážně se mi nikam nechtělo, ale s povzdechem jsem vstala a zapadla do koupelny. Tam jsem se umyla a oblekla to, co mi připravila Alice. Opět to bylo moje speciální triko, tentokrát ale zelené. Obyčejné rifle, mikina. Chvíli jsem přemýšlela, jestli je Alice v pořádku, že mi dala normální oblečení, ale nestěžovala jsem si, byla jsem naopak raději.

Vrátila jsem se do pokoje, kde už Edward nebyl, a tak jsem se sama vydala do obýváku, kde byli ostatní a dokonce i moje školní taška. Se všemi jsem se pozdravila a šla do kuchyně na snídani.

V klidu jsem jedla toasty s máslem a džemem. Jedla jsem po dlouhé době sama bez obecenstva a nějak mi to ani nevadilo. Když jsem měla v sobě druhý a byla jsem najezená, vrátila jsem se do obýváku. Vzala jsem si tašku a s Edwardem jsme se vydali do garáže za jeho Volvem.

Nasedla jsem na stranu spolujezdce, tašku jsem hodila na zem a nohy si opřela o palubní desku. Edward se na mě nesouhlasně díval.

„Co je, opírám se koleny, ne botama, ale jestli chceš,“ usmála jsem se na něj.

„Víš, jaké máš štěstí, že tě miluju?“ naklonil se ke mně.

„Proč?“

„Protože bych nikomu jinému na světě nedovolil, aby tohle v mém autě udělal,“ políbil mě na tvář.

„A ty máš štěstí, že miluju já tebe. Protože bych nikomu jinému na světě nedovolila, aby mě políbil bez následků,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Jak malá,“ protočil oči a konečně se rozjel do školy.

„Hele, tohle jsme si už vyříkali. Já jsem jak malá a ty zase paličák, co nemá rozum.“

„Aspoň, že v tom máme jasno,“ zasmál se a dál se řítil do školy.

Edward u školy zaparkoval vedle tátova Jeepu. Vystoupila jsem a na oba rodiče se usmála.

„Jaký byl lov?“ zeptala jsem se, když jsem se opřela o dveře na straně řidiče vedle Edwarda.

„Byli jsme daleko v horách, byla zábava, a jak ses měla ty?“ usmála se máma.

„Jo, můj malý osobní lov byl taky skvělý. Po dlouhé době jsem mohla lovit sama,“ usmála jsem se. V tu chvíli přijela na parkoviště Alice s Jasperem na jeho motorce.

„Bello, málem bych zapomněla, něco jsi mi ráno neřekla,“ mrkla na mě a už byla u mě.

„My jsme spolu nemluvily,“ připomněla jsem jí.

„Ale o takové věci se musíš podělit,“ začala hned. Protočila jsem oči. Málem bych zapomněla, že je to naše malá věštkyně. A že určitě viděla, co se včera večer dělo.

„Alice, ne, o tohle se nedělí, dělí se o mnohem větší zážitky,“ vyplázla jsem na ni jazyk a víc se natiskla k Edwardovi, který mě jednou rukou objal kolem pasu.

„Ale pro tebe to byl velký zážitek, Bello,“ stála si na svém.

„Co se tu děje?“ nechápala Rose ani Emmett, díky bohu.

„Nic, jen Alice děla z komára velblouda,“ usmála jsem se na ně.

„Nedělám,“ ohradila se naštvaně.

„Tak co se stalo?“ zeptal se Emmett a podezřívavě se díval na mě a Edwarda.

„Nic se nestalo,“ odpověděla jsem rychle. A tím jsem ho rozhodně nepřesvědčila. Edward se vedle mě jen zasmál. Střelila jsem po něm naštvaný pohled. Taky by mohl něco říct Alice, usmál se na mě jako andílek poté, co slyšel moje myšlenky.

„Bello, no tak,“ začala zase Alice.

„Musím do školy,“ vymluvila sem se a táhla Edwarda za sebou dovnitř.

„Stejně jí neutečeš,“ připomněl mi.

„Ale můžu se o to pokusit a trochu to oddálit. Co myslíš, že ti táta udělá, až se to dozví?“ podívala jsem se na něj se zdviženým obočím.

„Nevím, jeho nikdy nenapadlo, že by tě někdo mohl políbit,“ usmál se a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Vážně, ty se snažíš o to, aby z tebe udělal upíří palačinku,“ povzdechla jsem si a i s Edwardem jsme zašli do třídy.

Dnes jsem měla skoro jako každý den s Edwardem většinu hodin, takže nuda nebyla. A bylo mi jasné, že ani u oběda nebude, protože do mě bude zase kecat Alice.

A tak, když nastal čas oběda, tvářila jsem se, jako kdybych šla na popravu. I když ona to poprava může být, pokud se táta neudrží a uslyší, co se včera dělo.

S Edwardem jsem si šla koupit jídlo a pak se zamířilo k našemu stolu. To, že tam chyběla jedna židle, byla normálka a tak jsem si jako jindy sedla Edwardovi do klína, ten mě objal kolem pasu a byl spokojen.

„Tak už to řekneš?“ začala zase Alice a ještě jsem si nestihla ani do ničeho kousnout. Vzala jsem bagetu z tácu a začala ji pomalu jíst.

„Bello, co máš říct?“ začala se ptát netrpělivě Rose.

„Nic, mami,“ odpověděla jsem v klidu.

„Tomu říkáš nic, Bello? To je událost v tvém životě,“ zase začala a já jí měla dost.

„Alice, co z toho děláš za slávu? Tak jsem se políbila s tvým bratrem, a co má být?“ vyjela jsem na ni a pak mi to došlo. Obě ruce jsem si připlácla na pusu a vyděšeně se koukala na ostatní.

Alice se tvářila spokojeně, ale ostatní ne, spíš vyděšeně, překvapeně. Hodila jsem po Alice vražedný pohled.

„Zapomeň na nakupování,“ zavrčela jsem k ní. Překvapeně se na mě podívala. Opřela jsem se zády o Edwardovu hruď.

„Co že jste?“ zeptala se máma s tátou najednou.

„Políbili jsme se,“ špitla jsem a prohlížela si desku stolu.

„Isabello, uvědomuješ si jak je to nebezpečné?!“ začala na mě máma. Přikývla jsem a dál hypnotizovala stůl a Edwardovy paže mě objímaly kolem pasu.

„Rose, uklidni se, byl to můj nápad,“ bránil mě Edward.

„Edwarde, na slovíčko,“ zavrčel Emmett, vstal a odešel ven. Překvapeně jsem se podívala na Edwarda. Ten se netvářil nijak, měl tvrdou masku bez výrazu. To se mi nelíbilo.

Pustil mě a za boky mě postavil na zem. Sám si stoupnul a beze slova odešel ven. Překvapeně jsem se za ním dívala a pak jsem se ohledla na ostatní u stolu. Ti se tvářili v pořádku. Jim asi bylo jedno, když se pozabíjí, ale mně ne.

Podívala jsem se po jídelně a všichni se překvapeně dívali ven.

„Oni se perou!“ zakřičel jeden kluk šťastně.

„Do háje,“ vyhrkla máma a běžela ven, hned jsem ji následovala.

Vážně se prali. Ale ne po upírsku, uvědomovali si, že tu jsou lidé a prali se jako lidé.

„Řekl jsem ti, že se Belly nedotkneš, dost jasně?“ křičel Emmett a rozmáchl se, že vrazí Edwardovi pěstí, ale ten uhnul.

„Nedělali jsme nic špatného,“ obhajoval se Edward a pokoušel se tátu uklidnit. Ale ten mu najednou vrazil, až si Edward sednul. I když je to upír, bála jsem se o něj.

„Emmette, nech toho,“ pokoušela se ho zkrotit Rose, ale nešlo jí to.

„Ne, Rose, ten zmetek šahal na Bellu,“ křičel. Super, je mi jasné, co si celá škola myslí, že jsme spolu dělali. Edward stál na nohou a vystartoval proti Emmettovi a jednu mu vrazil. Ten popošel a pak se rozmáchl a zase mu vrazil. To už jsem nevydržela.

„Nech toho, Emmette, já to chtěla taky. Nehraj tu divadélko ostatním a nech toho už!“ zakřičela jsem k němu a postavila se proti němu před Edwarda, co zase seděl na zadku.

„McCarty, Cullen, do ředitelny, hned!“ zakřičel ředitel a všichni se raději rozešli. Edward se postavil a chtěl jít, ale já ho chytla za ruku.

„Na hodině,“ usmál se na mě a odešel.

„Jsi spokojená, Alice?!“ křikla jsem ještě na ni a odešla do třídy.

Seděla jsem v lavici. Už dávno zvonilo a profesorka vykládala látku. Seděla jsem jak na trní a každou chvilku jsem se koukala na dveře a čekala, kdy přijde.

Když se konečně otevřely a do třídy vešel Edward. Překvapeně jsem zamrkala, jestli se mi to nezdá. On měl monokly? Vypadal jako člověk po rvačce. Ale Edward byl upír!

„Omlouvám se, paní profesorko, byl jsem u ředitele,“ omluvil se a šel si hned sednout. Profesorka mu nic neřekla, jen si ho měřila naštvaným pohledem. Že by se donesly drby i k ní, že jsme spolu spali?

Edward se posadil vedle mě a já se k němu otočila a zkoumala jeho obličej.

„Co to je?“ zeptala jsem se potichu.

„Alice nás nalíčila, ještě než jsme šli do ředitelny, aby to nebylo nápadné. A teď ještě jednou,“ pošeptal ke mně.

„Aha,“ zamumlala jsem a dál sledovala výklad profesorky.

Když zazvonilo, většina studentů zůstala v učebně a prohlížela si Edwarda. Postavila jsem se a popošla k němu.

„Jsi v pořádku?“ kuňkla jsem.

„V naprostém,“ usmál se na mě.

„Omlouvám se za Emmetta.“

„To nic není, Bello, chápu ho. Bylo mi jasné, že něco takového udělá,“ povzbudivě se usmál a stáhl si mě do klína, na ostatní studenty nedbal. Přitáhl si mě k sobě a poté mě políbil.

„Jdem,“ usmál se, když se odtáhl a my se vydali na další hodinu.

Všichni na chodbě si Edwarda prohlíželi. Musím uznat, že se to Alice povedlo a vypadalo to skutečně.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  semiska (08.12.2010 20:48)

Tý jo, Alice je hrozná zvědavka a taky potvůrka. A ti dva kohouti se krásně lidsky porvali jako koně. Krásná kapitolka, skvěle jsem se bavila. A Edward s Bellou si konečně můžou dopřát aspoň trošku víc projevů své lásky. Moc se těším na další kapitolku.

5)  MaiQa (08.12.2010 20:09)

Bitka upírů po... hm asi člověčsku. (Nezní to divně?)

3)  eMuska (08.12.2010 18:48)

Dokelu, tak toto je na moje srdce priveľa... Uf... Takže bitka. Fajn, veď čo sa im môže stať... Kým nezakročí Bells, tak budú mať len nalíčené monokle, nič viac... Ach, tá Alice vie byť niekedy strašná. A ja by som si napr ja jessicinom mieste tiež myslela, že spolu spali, teda až po tej scéne, čo udiali... Dúfam, že ti moje strohé konštatovanie stačí, ešte stále som trochu omráčená... A to mi nikto nevlepil!!!

2)  Michangela (08.12.2010 18:46)

Alice se nezdá!!!

1