Nedotýkej se mě! - 13. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

17.11.2010 [13:30], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 18×, zobrazeno 3316×

Je tu další povídání.

13. kapitola – Cesta domů

Probudila jsem se ve stojícím autě. Byla jsem přikrytá sakem, ze kterého jsem cítila příjemnou vůni Edwarda. Posadila jsem se a podívala se okolo sebe. Stáli jsme na benzínce a venku už byla tma. Otevřela jsem dveře a vystoupila. V ruce jsem stále držela Edwardovo sako.

Venku foukal vítr a mě začala být zima, tak jsem si ho oblekla. Podívala jsem se okolo a uviděla Edwarda, jak tankuje.

„Už jsi se prospala?“ usmál se na mě.

„Ani ne, mám spíš hlad,“ špitla jsem k němu potichu.

„Vevnitř mají i jídlo, pojď si něco vybrat,“ dotankoval a vedl mě dovnitř.

Pumpa byla opravdu veliká, měli tu i koutek, kde prodávali, pečivo, cukroví a tak různě. U stolků sedělo několik můžu, asi ti, co jezdí s kamionem. Všichni si mě a Edwarda prohlíželi. Edward mě odvedl k pultu a pokynul, ať si něco vyberu. Koukla jsem se na nabídku a viděla jsem, že tam měli klobásy, na které jsem dostala chuť, jenže teď večer je už neměli. Takže jsem hledala něco jiného.

„Prosím tři klobásy,“ usmál se Edward na prodavačku a já se na něj zmateně podívala.

„Ano, hned to bude,“ usmála se na něj blondýnka a já zapomněla na hlad a měla chuť po ní skočit.

„Nechci zbytečně přitahovat pozornost,“ špitla jsem k němu.

„Nemůžu tě domů přivést hladovou, Emmett by mě zabil,“ usmál se na mě. Jen jsme si povzdechla.

„A ještě jeden čaj a minerálku,“ objednal Edward a pak mě odvedl k jednomu stolku. Cítila jsem na nás pohledy všech.

„Pořád je ti zima, asi jsem dal topení na málo,“ začal Edward.

„Ne, v autě bylo hezky teplíčko, to venku mi byla zima,“ uklidnila jsem ho hned. Obsluha nám donesla pití, jak Edward chtěl. Obojí postavil přede mě. Měla jsem žízeň a tak jsem se napila minerálky. Sundala jsem si Edwardovo sako a pak si do rukou vzala teplý hrnek. Pořád jsem cítila ty zvědavé pohledy. Edward střelil několik pohledů k těm mužům, co seděli u vedlejších stolků.

Viděla jsem, jak se Edward napjal, asi na něčí myšlenky. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám, a automaticky mu položila ruku na tu jeho. Cítila jsem, jak ztuhnul a rychle se podíval, na mojí ruku, která byla stále uvězněná v tom triku.

„Máš zajímavé tričko,“ usmál se na mě.

„Jo, daly mi ho holky z Denali. Nevím, kde ho sehnaly, ale je šikovné, hodily by se mi i další,“ mírně jsem na něj usmála.

„Doma řekni Alice, ta sežene vše,“ mrknul na mě.

Přišla servírka, se zamračením se podívala na naše ruce a já ruku raději stáhla. Položila přede mě talíř s klobásami a chlebem.

„Dáte si ještě něco?“ otočila se na Edwarda.

„Jeden jahodový košíček,“ podíval se na mě. Jen jsem mu opětovala pohled.

„Beru to, že mě nechceš předat rodičům hladovou a zmrzlou, ale vykrmovat mě taky nemusíš.“

„Jenže já chci,“ uličnicky se usmíval a servírka přinesla i košíček.

V klidu jsem jedla moje jídlo a Edward mě u toho stále pozoroval.

„Co na tom, že jím, vidíš?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Je to stejně fascinující, jako vidět tě spát. Pro tebe je to samozřejmost, ale já už skoro sto let nejedl ani nespal.“

Povzdechla jsme si a dál jedla. Když do mě zahučely všechny tři klobásy, předsunul přede mě košíček s jahodami. Jak já ho milovala. Nemohla jsem mu odolat a tak jsem se pustila i do něj. Želé, jahody, pudink a piškot ve mně taky skončily.

Spokojeně napapaná jsem se podívala na Edwarda, který se taky vesele usmíval. Vzala jsem si zase do rukou čaj a pomalu ho pila. Ještě jsem dopila čaj a mohlo se vyrazit. Edward zase střelil pohledem k těm mužům a zavrčel.

„Klid, co se děje?“

„Jenom tady páni kamioňáci už dlouho neměli ženskou,“ zavrčel.

„A tak přemýšlí, jestli tě nechci vyměnit?“ usmála jsem se na něj a on přikývl. Kdybych se Edwarda mohla dotýkat, tak ho tu na místě pro jistotu políbím, ale to jsem nemohla. Tak jsem se zvedla ze židle a ani nevím, jak mě to napadlo, jsem si sedla k Edwardovi do klína.

Byl zmatený a já se tomu musela usmát. Objala jsem ho kolem krku a položila si hlavu na jeho rameno.

„Žádná výměna nebude, mně se tenhle upíří dozor líbí,“ zasmála jsem se jen pro naše uši. Trochu se usmál a pak mě objal.

„Víš, že jsi jediný, komu jsem dovolila od svých pěti se mě dotýkat nejvíckrát za hodinu?“ usmála jsem se.

„To jsem poctěn.“

„To bys měl, ani našim jsem to nedovolila,“ odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do očí. Periferním viděním jsem viděla, jak se na nás všichni dívají. Jenže mě to v tuhle chvíli bylo jedno. Teď jsem byla v bezpečí.

„A co se děje, že mně to dovoluješ?“ zeptal se se zájmem.

„Nevím, možná mi na tobě tolik nezáleží.“ Viděla jsem, jak se zamračil a posmutněl.

„Edwarde, to byla legrace. Nechci, aby se ti něco stalo, jen nevím… věřím ti a mám u tebe pocit bezpečí i před svou mocí,“ špitla jsem a sklonila obličej k zemi.

„Jsem rád, že to vím, a teď bys měla dopít ten čaj, abychom mohli jet domů,“ přisunul k nám hrnek.

„Mně se domů nechce,“ špitla jsem.

„Proč ne, Bell, ty nechceš za rodiči?“

„Chci, jen...“ zadrhla jsem se.

„Jen co?“

„Bojím se jejich reakce. Já… nikdy jsem nepoužila svou moc, jenom v těch pěti a to byla taky nehoda. Od té doby ne, a teď jsem udělala tohle. Bojím se, že na mě budou naštvaní, vyčítat mi to a já nevím co ještě,“ šeptala jsem a zabořila si obličej do jeho ramene.

„Mají tě rádi, chybíš jim. Věř mi, že na tebe nebudou naštvaní. Budou rádi, že jsi doma, to je pro ně nejdůležitější, a že jsi v pořádku,“ uklidňoval mě a celkem mu to i šlo.

„A co tvoje rodina? Stále se bojím jejich reakce na mě.“

„Bello, mají tě rádi, všichni. Alice to věděla už předtím, té to vadit nebude. Jaseper se umí přizpůsobit a co nevadí Alice, nevadí jemu. Carlisle bude mít zase co zkoumat a přemýšlet nad tím. A Esme v tobě vidí další dceru, a má tě tak i ráda.“

„A ty?“

„Já co? Jsem tu s tebou. Mám tě na klíně a nevadí mi to, spíš jsem potěšen,“ zasmál se a podal mi čaj. Tak jsem ho poslušně vypila. Ještě jsem si odskočila, když Edward zaplatil a šli jsme ven.

V ruce jsem měla jeho sako, které jsem si přes sebe hodila jako deku, když jsem seděla opět v autě. Edward zapnul hned topení a rádio. Měl tam klavírní skladby a ještě tak potichu, že mě ukolébaly ke spánku.