Sekce

Galerie

/gallery/th29510020.jpg

Skoro po roce se hlásí Mike Newton a jeho nadpozemská dokonalost. Koho si jeho pomněnkově modré oko vyhlédlo tentokrát? Která bude ta šťastná?

Věnováno našemu tajnému čtenáři:)

3. kapitola

 

Od té příhody s Jessicou jsem neměl chuť vůbec na nic. Pořád jsem před očima viděl tu krajku. Všechnu tu krajku. A bylo jí vážně moc…

Trvalo mi týden, než jsem se jakžtakž vzpamatoval. A Cindy si to vyloženě užívala.

„Copak, Dumbee, tvoje pravačka ti dala kopačky? Ach ne, to vlastně byla Stanleyová, co?“ smála se. „Slyšela jsem, že ta dává fakt každému. Musíš na tom být hodně špatně, když tebe odmítla.“

„Zalez!“ sykl jsem a hodil po ní polštář. Nic si z toho nedělala, ale donutila mě, abych se vrátil a oslňoval jiné krásky. Problémem bylo, že teď už jsem tolik možností neměl.

Hodil jsem na sebe nejlepší košili, zvedl límec a nasadil si sluneční brýle. Vypadal jsem jako Tom Cruise. Ne! Já vypadal lépe než on.

Bacha, děvčata, jdu si pro vás!!!

Šel jsem po místy mechem porostlém chodníku a z batohu si vytáhl sluneční brýle. V tom správně hollywoodském zpomaleném záběru jsem si je nasadil a prstem si je elegantně víc narazil na nos. Všechno je to jen o image.

A tu já měl.

Když jsem prošel dveřmi, potěšeně jsem se usmál. Lovec dorazil a rozhlížel se po své oběti.

A pak… pak jsem ji uviděl.

Měla na sobě hnědou mikinu a džíny. Žádná minisukně, žádné vystavené nohy a hluboký výstřih, ale pořád měla něco do sebe. Možná to dělaly ty vlasy. Černé a rovné, dlouhé až do půli zad. Živě jsem si dokázal představit, jak by mě šimraly na břiše, když by… Sakra. Nenápadně jsem si upravil napínající se kalhoty. Musím se držet plánu a nemyslet příliš dopředu. Další odkopnutí by moje ego už asi nevydrželo.

Pomalu jsem šel k ní a koupal se blahem v překvapených pohledech spolužáků na chodbě. Kluci mi očividně záviděli a holky chtěly, abych byl jejich. Věděl jsem to. Prostě jsem to věděl.

Zastavil jsem se u její skříňky a ramenem se opřel o tu vedle.

„Jak se vede, Ang?“ Správně. Pomalu. Na nic nespěchat. Chce to klid a chladnou hlavu. Postupně ji zpracovat, dokud mi nebude zobat z ruky.

„Miku?“ podivila se a zaostřila na můj neodolatelný obličej zpod brýlí. „Něco potřebuješ?“ nechápala. Shovívavě jsem se usmál, byla tak roztomile… nevinná. Bude mi potěšením být jejím prvním.

„Tebe,“ vydechl jsem jí do obličeje. Tohle byl můj největší šarm. Nemohla odolat. I kdyby chtěla.

„Chceš doučovat?“ nadhodila. Většinou jí to myslelo, ale teď… Musela být omámená mou přítomností. A já se jí nedivil. Kdo by jí nebyl omámen. Mě samotného omamovala. Byl jsem na tom „nejhůř“, byl jsem se sebou každou minutu. Dotýkal jsem se sám sebe. Dělal jsem-

„Miku?!“ zamávala mi rukou před očima. Vzpamatoval jsem se a odkašlal jsi.

„Já budu doučovat tebe,“ odpověděl jsem podmanivým zhrublým hlasem.

„Já nepotřebuju doučovat,“ zavrtěla zmateně hlavou. Položil jsem jí ruku na tvář a usmál se.

„Jsou zákoutí lásky, které ti ukážu jenom já,“ šeptl jsem jí do ucha a trochu se o něj otřel rty. Když mi to udělala holka, zabíralo to. Tak proč ne naopak?

„Prosím?“ Dneska měla v hlavě vážně prázdno.

„Pojď se mnou na rande. Věnuj mi jeden svůj večer. Buď dneska jenom má. A já budu jenom tvůj. Nejsme tak rozdílní, jak si myslíš, Ang.“

„Rande?“ ujišťovala se a trochu se jí zadrhl hlas. Přikývl jsem. „Tak… dobře?“ špitla nejistě.

Měl jsem jí v hrsti.

„V šest budu u tebe.“ A v sedm u mě… v posteli.

„Tak jo,“ usmála se a zavřela skřínku.

Když zašla za roh chodby, a mně tak z očí zmizel její přepychový zadeček, měl jsem co dělat, abych si radostně neposkočil. Místo toho jsem si jen tvrďácky narovnal límec. Do večera bylo ještě daleko, ale to neznamenalo, že přípravy nemůžou začít už teď. Dvě hodiny těláku k tomu byly ideální… Běhal jsem jako magor, honil se za míčem jako magor a střílel na koš jako magor. Byl jsem zpocený jako prase, ale můj špičkový deodorant zajistil, abych stále svěže voněl.

Doslova jsem cítil, jak se mi břišní svaly formují do pevných buchet. Přesně to jsem potřeboval. Musím na ni hned napoprvé udělat dojem. Pak se mě už bude držet sama.

Domů jsem dorazil kolem třetí a dal si skoro hodinovou sprchu. Oholil jsem si to nechutné chmýří, co mi rostlo na bradě a zase si připadal o něco líp… Největší dilema ale přišlo před skříní. Stál jsem tam jen v Calvinových boxerkách a přemýšlel, co si na sebe vzít. Nechtěl jsem vypadat obyčejně, chtěl jsem zářit.

Nakonec jsem vsadil na svou nejlepší košili, kterou jsem si bral jen ve výjimečných případech. A to tenhle jednoznačně byl. Angela ze mě bude na větvi a dá mi dřív, než si sama uvědomí, co vlastně chce.

Měl jsem to přesně naplánované a nemohlo se stát nic, co by můj plán překazilo. Měl jsem svůj šarm. Měl jsem sebe.

Do vnitřní kapsy bundy jsem si hned strčil kondomy, které jsem si při cestě ze školy koupil v drogerii. Rovnou dva balíčky. Noc je dlouhá.

A já silný.

Navoněl jsem se Axe a trochu smutně ho položil zpátky na skříňku, když z nebe zase žádný anděl nesletěl. Reklamám se prostě nedá věřit.

Nevadí, já už svého anděla měl. Sice na sobě měl více oblečení, než ty krásky v reklamě, ale to se dneska změní. Já to změním.

Když jsem vycházel z pokoje, věděl jsem, že mi náladu nemůže nic pokazit. A nemohlo, pokud by Sindy nebyla doma.

„Smrdíš,“ zašklebila se, sotva prošla kolem mě.

„My dva máme různé názory na to, co smrdí a co ne.“

„To máme,“ souhlasila. „Smrdíš!“ dodala a seběhla schody.

„Vážně? Dneska ale budeš jediná, která si to myslí. To já mám dneska rande, ne ty,“ vyplázl jsem na ni jazyk.

„Vážně?“ podivila se. „S kým?“

„S Angelou Weberovou,“ řekl jsem pyšně. Začala se smát a ohýbat v pase.

„Chudák holka, jsi si jistý, že ví, že je to rande?“

„Ví to a s radostí souhlasila!“ prskl jsem po ní. Myslela si, že když je roztleskávačka a dělá takové ty pitomosti s třásněmi, je hvězdou školy.

„Tak fajn, když myslíš,“ pokrčila rameny.

„Co se tady děje?“ vešla do chodby máma. Potom nakrčila nos a začichala. Vypadala jako pes. Čichla si k Sindy a nakrčila nos. Málem jsem vyprskl smíchy, ale potom přešla máma ke mně a začichala ještě více. „Proboha, Mikeu, smrdíš, měl by ses jít umýt,“ zavrtěla nevěřícně hlavou a zase odešla.

„Jak jsem říkala, smrdíš!“ smála se Sindy a odešla za ní. Určitě se bála toho, co bych jí provedl.

Jen mě utvrdily v přesvědčení, že jsem adoptovaný. Všechno tomu nasvědčovalo. Nebylo možné, abych se narodil sem. Ale teď to muselo jít stranou. Ani vnitřní neklid z toho, že mi rodiče celý život lhali, nezabránil tomu, abych vyšel ze dveří. K Angele to nebylo daleko, šel jsem pomalu a v duchu si přemítal, co jí řeknu.

Ahoj, kočko, ta krajková podprsenka je moc hezká, ale mnohem hezčí by byla, kdybych ji měl v ruce já. Nebo snad… Už jsi slyšela, že je člověk po žhavém sexu mnohonásobně inteligentnější? Usmál jsem se při představě, jak by jí po téhle informaci zasvítily oči. Věděl jsem, že dnešek bude její velký den. Viděl jsem to na ní, jak po mně touží. Že dychtí po tom, abych se jí dotýkal, aby se ona mohla dotýkat mě. Pravačkou jsem si poklepal na kapsu bundy. Pořád tam byly.

Ale zítra už nebudou.

Když jsem zazvonil na jejich zvonek, místo štěkotu se rozječely dva upištěné hlasy. Angela otevřela dveře a kolem mě jako střely prolítli dva malí kluci.

„Ty už jsi tady?“ panikařila. „Promiň, Mikeu, myslím, že ten dnešek budeme muset odložit,“ zamumlala nešťastně a rukou si vjela do těch krásných vlasů… Cože, odložit?! „Máma musela pryč a já musím hlídat ty dva malé ďábly,“ povzdechla si. Měl jsem chuť si začít rvát vlasy. Tak strašně jsem se těšil a teď to vypadalo, že bude po všem. Ale nakonec jsem udělal něco úplně jiného.

„Děti?“ řekl jsem vesele. „Miluju děti!“ rozhodil jsem teatrálně rukama. Vyčkávavě jsem čekal na její reakci, až mi úsměv v koutcích začala brát křeč.

„Vážně?“ zněla zaskočeně.

„Vážně!“ přitakal jsem. „Miluju děti, tu jejich… dětskost a tak!“ Výborně, Mikeu, pěkně v klidu. Zaujal jsi ji. Ještě není vše ztraceno! Jen jí ukaž, jak ty dva malé bastardy miluješ a budeš mít kalhoty dole dřív, než řekneš předčasná ejakulace.

„Chceš jít dál?“ přešla rovnou k věci. Kouzelně jsem na ni mrkl a potěšeně si uvědomil, že se zakymácela.

„Moc rád,“ usmál jsem se. Už jsem se nemohl dočkat, až budu uvnitř. A to nejen domu. Tak moc jsem chtěl zjistit, jestli je Angela stejně čiperná jako ti dva mrňousové.

Vešel jsem dovnitř až po té její sexy prdelce. Tím, jak s ní kroutila, mě jen ujišťovala, jak moc to chce. Jak moc to chce ode mě. A já jí to toužil dát. Pověsil jsem si bundu na věšák a z kapsy opatrně vyndal oba potřebné balíčky a rychle je propašoval do kapes kalhot.

„Dáš si něco?“ usmála se. Tebe, zlato. Tebe. Wrauuu!

„Ne, díky.“

„Tak fajn.“ Obrátila se ke mně zády a zmizela za rohem. Podíval jsem se na menší bouli na mých kalhotách a trochu si je poupravil, aby dobře seděly. Potřeboval jsem ty malé parchanty brzo uspat, jinak to nevydržím! „Mikeu? Nepůjdeš za námi?“

„To si piš, že půjdu!“ zašeptal jsem a předvedl výraz lovící šelmy. Byl jsem šelma. Ta nejlepší šelma, která kdy existovala. A Angela se to brzo dozví.

„Tak… jaká byla škola?“ zeptala se nesměle, když jsem si sedl vedle ní.

„Jo, fajn, fajn,“ kýval jsem hlavou a nenápadně se k ní přisunoval. Sklopila pohled a zčervenala. Byla tak dokonale načnutá! Nevnímal jsem nic jiného než ji, takže to, že mě někdo tahá za nohavici, mi došlo, až mi to začalo být nepříjemné v klíně. „Co je?“ zeptal jsem se nepříjemně.

„Pojď si s námi hrát!“ prosil jeden z těch mrňousů a vůbec se nepozastavil nad mým nepřístupným výrazem.

Copak nevidíš, že mám jiné věci na práci?! Jsi zatraceně chlap, měl bys to vědět!

„Ne.“ Zamračil se na mě a jeho výraz napodobila i Angela. „Tak jo,“ povzdechnul jsem si a klekl si na kolena. Vrazil mi do ruky plno kostek a chtěl, ať mu z toho postavím komín. S velkým sebezapřením jsem mu ty kostky nenarval někam. A tak jsem stavěl… A on boural… A já stavěl… A on znovu boural…

Co budu muset prožít, než si konečně vrznu?!

Když už jsem si začínal myslet, že komín bude dnes to jediné, co tu bude stát, přišel i jeho bratr. Byla to dvojčata, takže jsem je od sebe vůbec nerozeznal. Dokonce měli stejné oblečení. Vůbec se mi nelíbili, ale pro Angelu jsem byl připravený přetrpět i tohle.

„Ty jsi hasič?“ zeptal se ten jeden.

„Ne, nejsem hasič,“ odpověděl jsem příkře, a pak, abych to odlehčil a ukázal, jak ty děti mám doopravdy strašně rád, jsem dodal: „Ale z tebe jednou určitě hasič bude, kamaráde!“

„Já ale nechci být hasič!“ začal se vztekat a hodil po mně kostkou. Ta se mi odrazila od čela a přeletěla na druhou stranu místnosti. Šokovaně jsem sledoval jeho široký úsměv a než jsem stačil úplně vstát, abych se mohl jít podívat do zrcadla, co mi to ten prevít provedl, ten druhý ho napodobil. A protože jsem vstával, tentokrát to byl přímý zásah níž. Reflexivně jsem si překryl svoje poklady rukama.

„Kurva, au!“ zakřičel jsem a svezl se k zemi. Šíleně to bolelo. Byl to zásah přímo do centra celého mého těla. Rána pod pás. Stěží jsem vnímal, co se děje kolem mě, ale Angela něco říkala. A pak najednou stála nade mnou. Sklonila se a její dlouhé vlasy mě zašimraly na tváři.

„Jsi v pořádku?“ starala se a neohrabaně mi cpala ruce mezi nohy.

„Ne! Moje koule!“ zaklel jsem a na zkoušku dal ruce pryč. Toho ale hned využila Angela. Začala se mi sápat po poklopci. Naprosto mě tím vyděsila. „Co to děláš?“ vyjekl jsem, když se jí to povedlo, a mnou projelo mravenčivé vzrušení.

„Pomáhám ti!“ Pod její rukou jsem zasténal. Chápal jsem, že mi chtěla pomoct, ale nemohla pochopit ona mě? Nemohla na mě takhle sahat… „Je to lepší?“

„Jo,“ vydechl jsem trhavě. „Nech toho!“ zakřičel jsem najednou, ale bylo pozdě.

Bylo vymalováno…

Strašně rychle se zvedla a zděšeně se podívala nejdřív na mě a pak na svoji ruku. Její výraz se změnil skoro okamžitě na znechucený. Zamračil jsem se, čemu se diví?!

„Vypadni, ty pošahanej úchyláku!“ začala na mě křičet a ruku si držela daleko od těla. „Zmiz ty pedofilní zmetku!“ křičela dál. Napodobil jsem ji a taky se zvedl. S tím pohybem mi kalhoty spadly o něco níž. „Prasáku!!!“ zapištěla.

„Angelo, no tak!“ snažil jsem se ji uklidnit, ale nezabíralo to. Když ale vzala do ruky pohrabáč od krbu, vážně jsem se lekl. Zvedl jsem k ní ruce a ve smířlivém gestu je k ní obrátil.

„Nehrab na mě!“ zaječela znovu a napřáhla se po mně pohrabáčem. Jen tak tak jsem se mu vyhnul. Běžela za mnou a já se před ní snažil utéct. Přes práh jsem se s kalhotama na půl žerdi vyprovodil sám. S prásknutím za mnou zabouchla dveře. Ani se nerozloučila. Zhrzeně jsem si zapínal poklopec, když mě něco trefilo do boku. Dvakrát.

„A tohle si vem s sebou, ty perverzáku!“

 

ReeAjjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  Kathleena (02.09.2017 17:57)

Umírám.

Twilly

2)  Twilly (13.12.2011 18:26)

Lipi4

1)  Lipi4 (15.08.2011 15:36)

Holky, skvělá kapitolka :D :D :D :D , i když to trvalo, tak dlouho

PS: takže další kapitolka bude až za rok? :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek