Sekce

Galerie

/gallery/th29510020.jpg

Mike poprvé zkouší své ošemetné štěstí. Má šarm, má styl. Podaří se mu získat srdce nádherné Lauren?

1. kapitola

 

Jakmile jsem prošel dveřmi školy, rozhlédl jsem se kolem. Září bylo letos na místní podmínky více než teplé, a tak i dívčí populace školy přizpůsobila své svršky. Bylo to jako stát v luxusním hypermarketu. Já byl VIP zákazník a mohl si vybrat cokoliv jsem chtěl.

S úsměvem jsem se jako hollywoodská hvězda brodil studenty. Všichni mi uhýbali. To bylo dobré. Nemusel jsem dávat pozor na cestu a všímal si tak svého pestrého okolí. Hned u vchodu mě pohledem zpražila partička čtvrťaček. To mi vůbec nevadilo. Většina z nich byly stejně jen namyšlené nány.

Já nebyl náročný. Nepotřeboval jsem hodiny trávit živou konverzací, a tak byl po prvním pohledu na ni výběr jasný.

Modrá minisukně, která už z dálky křičela: „Vyhrň mě!“ a skoro průsvitné tílko mluvilo za vše. Sundal jsem si brýle, abych měl šanci očarovat ji svým modravým pohledem, a zavěsil si je frajersky za knoflík košile. Jo, Miku, jde se na věc. Ještě jsem si rukou zkontroloval stav vlasů, byly jako z titanu. Pro jistotu jsem ještě zjistil stav dechu, i když mi bylo hned jasné, že bude svěží a voňavý. Byl.

Stála opřená o skřínky a pilovala si nehty. Vypnul jsem hruď a ladným krokem zamířil přímo k ní.

Opřel jsem se o skřínku hned vedle a zastrčil jí pramen vlasů za ucho.

„Rád tě vidím, Lauren!“ usmál jsem se co nejsvůdněji a mrkl na ni. Zvedla udivený pohled a doslova mě jím propíchla.

„Nemakej na mě, Miku!“ zasyčela a praštila mě přes ruku, která ještě pořád spočívala na jejím uchu. „Co chceš?“ vyprskla, ale vevnitř ní to vřelo touhou po mně. Cítil jsem to z každého jejího pohybu, každého slova.

„Přes prázdniny jsi ještě zkrásněla,“ zalichotil jsem jí a ještě se k ní přiblížil.

„A ty jsi asi spadl na hlavu, když si myslíš, že mě na tohle sbalíš.“ Praštila mě do čela a odešla.

Tohle šlo lehce. Chce mě, jenom se dělá nedostupnou. To je sexy! Moc sexy.

„Vážně jsi to teď zkoušel na Lauren Malloryovou?“ zeptal se Eric, který se znenadání objevil vedle mě.

Žárlil. Akorát jsem nevěděl, jestli na mě, nebo na Lauren.

„Já to jen nezkoušel. Ta holka mě žere,“ usmál jsem se, nasadil si brýle a vyšel z budovy, abych se dostal na další hodinu.

Biologie byla neuvěřitelně nudná. Látku, která mě ještě jakž takž zajímala a o které jsem už věděl úplně všechno, jsme již probrali. Seděl jsem až v zadní lavici, v ruce si líně pohrával s tužkou a zíral do třídy. Copak těmhle holkám není horko? Odložit by si určitě mohly.

Pohodlněji jsem se usadil a nohy dal víc od sebe. Chudák byl skoro stejně napjatý, jako já.

Znovu jsem se rozhlédl po třídě a zastavil se na Jessice Stanleyové. Z přítomných holek toho na sobě měla nejmíň. Stála by za hřích.

Ne! okřikl jsem se v duchu. V kapse už mám Lauren a ta je vyšší liga než Jessica. Možná, až mě Lauren přestane bavit, Jessica... Ne! Do té doby se objeví plná řada hezčích holek, tím jsem si jistý.

Přesto jsem z ní do konce hodiny nespustil oči. To tělo! Jo, jednou bude mít tu čest mít se mnou něco víc, ale teď ne. Lauren má přednost.

A hned jak zazvonilo, vyrazil jsem ze třídy přímo k její skřínce. Ještě tam nebyla. Objevila se až vzápětí. Modrá minisukně, černé tílko s vážně úžasným výstřihem a… nejspíš i naostro. Pod tílkem určitě.

Oči nebyly jediná část mého těla, které se na ni chtěly podívat zblízka. Houpavým krokem se nesla až ke mně a vrtěla při tom tím dokonalým malým zadečkem.

Lauren Malloryová mě prostě nikdy neomrzí.

Jakmile mě uviděla, usmála se. Teda nejdřív to tak vypadalo, než na mě… vycenila zuby?

„Ztrať se!“ štěkla tím svým nádherným hlasem a otevřela svoji skříňku. Cosi jí vyspadlo na zem. Ochotně jsem se sehnul, abych jí pomohl. Až když jsem to vzal do ruky, všiml jsem si, co to vlastně je. Tři úzké nitky vzájemně tvoříc jeden celek. Hlasitě jsem polkl. Klid, Miku, klid!

S širokým úsměvem plným nadějí jsem jí je podal. Celá rudá mi je vyškubla z ruky.

Je to jasný. Vzrušuju ji!

Opřel jsem se o vedlejší skříňku a nenápadně se snažil nakouknout do té její otevřené. Třeba tam schovává další milá překvapení.

„Nečum!“ zakřičela a práskla dveřmi skříňky, která se z hlasitých prásk zavřela. Nenechal jsem se odradit jejím hraným nezájmem a šel za ní.

„Dnes ti to moc sluší, Lauren,“ polichotil jsem jí a jedním okem fascinovaně sledoval její pohupující se půlky. „Napadlo mě-“ Zastavila se a já do ní málem vrazil.

„Newtone, seber si svý nadržený nádobí a odstřel!“ křikla vášnivě a mě polil úžasný pocit. Má to ráda tvrdě. No, proč ne!

Spokojeně jsem se na ni usmál, a než stihla odejít, přitlačil jsem ji na svou vypracovanou hruď a své ruce položil na to dokonalé dílo v zadní části jejího těla.

Ztuhla. Teď už bylo jasné, že neodolá. Žádná neodolá. Zvlášť když se ke mně dostane tak blízko. Měl jsem ji v kapse.

Jenže Lauren byla jiná.

Vášnivější.

Dravější.

Hravější.

Nafoukla tváře, vymanila si z mého pevného sevření ruku a zašmátrala s ní vzadu. Pořád jsem se spokojeně usmíval, dokud mě něco nepraštilo do hlavy.

A znova…

… a znova…

… a znova.

Teprve teď jsem v její ruce uviděl botu, kterou mě mlátila. K mému štěstí se mě podpatek ani nedotkl, přesto jsem ji pustil.

Jak říkám, má to ráda tvrdě!

Když si botu zpátky nazula, přiblížila se těsně ke mně. Už-už jsem ji chtěl políbit, když mě chytla za ramena a koleno přitlačila do míst, kde to hodně bolelo.

Má to ráda moc tvrdě!

Svezl jsem se na kolena a opřel se zády o stěnu. Sledoval jsem její siluetu, jak se ode mě vzdaluje. Pro teď si dám pauzu. Na chvíli si potřebujeme oba odpočinout.

Spokojeně jsem se usmíval. Viděl jsem to v jejích očích. Ten chtíč. Touhu. Její oči přímo žhnuly touhou! Křičely na mě „Chci tě!“ Proč to jen nemohla říct nahlas?

Zvedl jsem se na nohy a upravil si košili. Všechny knoflíčky jsem měl zapnuté. To mě trochu zamrzelo. Čekal jsem, že Lauren alespoň trochu projeví svou dravost už teď.

Holt si budu muset počkat na potom. Ale to bude stát za to. Už příliš dlouho je mi odepíráno to, co mi právem patří. Právem vůdčího samce. Zdejšího alfy. Prohrábl jsem si vlasy a pomalým krokem se vydal k další učebně.

Matematika byla vždycky nuda. Vytáhl jsem z tašky jeden ze svých oblíbených časopisů a začal jím rádoby nezaujatě listovat. Upoutala mě až reklama na pánskou ochranu. Jahodová příchuť s vroubky… Možná bych se měl zeptat některého z těch zdejších loserů, jestli se mnou nepojedou nakoupit do centra v Port Angeles.

Pro dobré zboží se totiž vyplatí cestovat.

Nejspíš vezmu Bena. Po dnešních Ericových pohledech na mě si nejsem jistý jeho orientací. Kdyžtak si zajede sám. A musíme jet dneska. Nebude totiž trvat dlouho a Lauren mi podlehne zcela dokonale. Teď jsem byl naštvaný, že jsem si nepořídil dostatečnou zásobu už do školy. Tak jsem musel čekat až na večer. No, nevadí. To vydržím. Snad.

Na Lauren jsem znovu narazil až při obědové přestávce. Šla do jídelny, když jsem jí zatarasil cestu.

„Ahoj, lásko!“ zacukroval jsem. Zvrásčila čelo a protočila oči.

Ta mě chce! Ta mě chce!

„Co chceš tentokrát, Newtone?!“

„Co děláš večer? Někam zajdeme. Sami dva,“ usmál jsem se. A vyzývavě zvednul obočí.

„Čemu z věty Ztrať se! jsi nerozuměl?“ zavrčela.

„No tak, Lau. Já vím, že mě chceš, ty víš, že mě chceš. Tak to konečně řekni nahlas,“ zašeptal jsem a přiblížil jsem k ní obličej.

Její oči nelhaly. Byla v nich touha. Hrozně velká touha.

„Vyzvednu tě v sedm. Zatím,“ řekl jsem a vešel do jídelny.

Ta se hned tak nevzpamatuje!

Domů jsem šel s dobrou náladou. Dnešek se vážně vyvedl. Nestálo to ani tolik práce. Vlastně jsem to věděl už od začátku. Učaroval jsem ji, neměla šanci. A večer, večer bude velký.

Neobtěžoval jsem se ani uklízet tašku, švíkl jsem s ní hned za dveřmi.

„Je oběd?“ houkl jsem směrem ke kuchyni.

„Taky tě zdravím, už máš nandáno.“ Můj život je čím dál dokonalejší. K úplnému štěstí mi stačilo už tak málo!

Zapékané těstoviny od mámy do mě padaly snad samy. Rozplývaly se na jazyku. Už jsem se ale těšil, až se na něm bude rozplývat něco úplně jiného. Miku, ještě chvíli vydrž, klidnil jsem se.

„Mohl bys dnes pomoct v obchodě? Potřebovala bych zaj-“

„Mami?“ Vykulil jsem na ni oči. „Ne, nemohl!“  Vstal jsem od stolu, který se tím o něco posunul. „Dnes mám rande.“

Teď zase vykulila oči ona. To mi tak málo věří? Cítil jsem se ublíženě. Copak si mé změny ani nevšimla?

„S kým?“ zeptala se. S kým asi!

„S Lauren. Vyzvednu ji v sedm,“ chlubil jsem se a prohrabával si vlasy. Vypadám pak totiž ještě lépe.

„S Lauren?“ divila se. Ta stará generace ničemu nerozumí. Radši jsem odešel do svého pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a rovnou se pokochal nově uloveným plakátem Jessicy Alby ve spodním prádle, který je teď zdobil. Jo. Tady jsem doma.

V rychlosti jsem ze sebe shodil košili i rifle a jen v trenkách běžel do koupelny. Málem jsem srazil ségru stojíc u zrcadla.

„Co tu do prdele děláš?“ vykřikl jsem, načež se z prvního patra ozvalo naštvané:

„Michaele Dumbee Newtone, ještě jednou budeš vulgární a uvidíš!“

„Co tu sakra děláš, Sindy?!“ mluvil jsem tišeji, ale o to víc ze mě šel strach. Ségra byla bohužel naučená a aniž by za celou dobu odtrhla tvář od zrcadla, odpověděla:

„A hele, k blbosti se přidala slepota. Jde to s tebou pořád dolů.“

„Vypadni. Mám rande a nemíním přijít pozdě?“

Se šklebem se na mě otočila a prohlásila:

„Řekl ti už někdo, že rande s tvou vlastní rukou se nepočítá?“ V ten samý moment jsem ji chytil za ramena, vyhodil z koupelny a zamknul přibouchnuté dveře.

Ta mě taky dlouho štvát nebude. Jenže teď jsem neměl čas zaobírat se Sindy bušící na dveře. Vlezl jsem do sprchy a pustil na sebe proud vody. Potom jsem sklonil hlavu a usmál se.

„Neboj, dneska uvidíš Lauren na vlastní oko i ty,“ slíbil jsem mu a v rychlosti se umyl.

Když jsem vyběhl z koupelny, srazil jsem se se Sindy.

„Tak co? Našel jsi ho mezi tou vrstvou kůže?“

„Moc se ke mně nepřibližuj, nebo ti vypíchne oko,“ prskl jsem na ni a jen v ručníku došel do pokoje. Zamkl jsem za sebou. Jeden nikdy neví, kdy ho někdo může překvapit. Stoupl jsem si před zrcadlo a nechal ručník sklouznout dolů. Jsi borec, jsi kus! Povzbuzoval jsem se nadšeně.

Otevřel jsem skříň a s povzdechem stanul před dalším těžkým rozhodnutím. Večer může pokazit i špatně vybrané oblečení. Hlavně mi musí slušet a musím se v něm cítit dobře. To je základ. Pak to jde samo.

Hrábl jsem po sepraných džínech s proděravěnými koleny a značkové černé košili, kterou jsem měl kvůli chlupům, prachu a ostatním nečistotám schovanou v igelitové tašce.

Oblékl jsem se a znovu se zhodnotil v zrcadle. Vyzývavě jsem na sebe zamrkal.

Je jasná!

Navoněl jsem se a do vlasů si dal čerstvou dávku stejně voňavého gelu.

Byl jsem připravený. Tedy… skoro. Žvýkačka ale vše spraví.

A taky mi chyběla ještě jedna věc, kterou jsem musel před odjezdem k Lauren mít, ale ještě je chvilku čas.

Mezitím jsem se promenádoval před zrcadlem a zkoušel všechny možné sváděcí obličeje, které jsem uměl. Bylo jich hodně. A zaručeně fungovaly všechny.

Zrovna jsem si kontroloval čistotu zubů, když na dveře zabušila ségra.

„Hej, Dumbee, máš tady toho svojeho!“ křikla se smíchem.

Ben!

Rychle jsem popadl peněženku, strčil si ji do kapsy na zadku – ach, ten je krásně vypracovaný!!! – a vyšel ze dveří.

„Znovu tě upozorňuju, ať mi neříkáš Dumbee, Kathryn!“ pohrozil jsem jí.

„A já ti znovu říkám, že mně se Kathryn líbí, takže si tím nepomůžeš,“ zasmála se a odešla do pokoje.

Měl jsem chuť jít za ní a pořádně si to s ní vyřídit, ale Ben byl přednější. Teda Lauren. Zatracená Sindy!

„Jdeme!“ proletěl jsem kolem něho a už naskakoval do té jeho rachotiny.

S jeho rychlostí a opatrností začátečního řidiče jsme byli v Port až po hodině jízdy. To mi trochu rozhodilo dobrou náladu. Nebyl čas. Zapadl jsem do nejbližší drogerie a zastavil se až u regálu s kondomy. Měli tady neuvěřitelný výběr. S příchutí, bez příchutě, barevné,… a nad tím vším byl tučně vytištěný nápis „Špatná volba kondomu vás může poznamenat na celý život.“

Přiškrceně jsem polkl.

Nechtěl jsem být poznamenaný.

Nebudu nic riskovat, sáhl jsem rovnou po několika krabičkách a samozřejmě nezapomněl vzít ty z reklamy.

S plnou náručí jsem došel k pokladně, kde mě prodavačka zpražila pohoršeným pohledem. No co, ochrana musí být.

Zaplatil jsem. Peněženka v zadní kapse byla hned o dost lehčí. Ale to bylo jedno. Do potřebných věcí se člověk nemá bát investovat.

Ve Forks jsme byli snad v rekordním čase. Netrvalo to ani hodinu a už jsme znovu parkovali před naším domem.

Rozloučil jsem se s Benem a zapadl do domu. Igelitovou průhlednou tašku jsem si držel u těla a co nejtišeji se pokusil dostat do pokoje. Jenže Sindy má snad uši všude.

„A hele, zásoby. Ty nevyčerpáš ani do smrti. Měl ses lépe učit biologii. Ruka ti otěhotnět nemůže,“ řekla opírajíc se o futra svého pokoje.

„Zalez,“ zavrčel jsem a to samé jsem udělal i já. Krabičky jsem si schoval na bezpečné místo a vypravil se za Lauren. Konečně!

Došel jsem tam akorát načas. Ještě jsem zkontroloval dech a tvrdost… vlasů.

Všechno v cajku! Jde se na to!

Dvakrát jsem zazvonil, nasadil jsem svůdný úsměv a čekal.

Skoro hned se otevřely dveře a v nich stála bohyně. Lauren Malloryová jen v krátkém tílku a ještě kratších kraťáscích. Teď už jsem cítil tvrdost více věcí.

Vzpamatoval jsem se a sladce se usmál. Nesměla přece vědět, jak na mě působí! Takhle jsem mohl působit jen já na ně! Odkašlal jsem si a podíval se jí zpříma do očí plných touhy.

„Ahoj, kotě!“ řekl jsem frajersky a jednou rukou se opřel o futra dveří.

První okamžik vypadala lehce znechuceně, hned na to se jí po tváři rozlil široký a šťastný úsměv. Vypadala blaženě. Samolibě jsem se usmál. Mé přípravy nepřišly vniveč. Natáhl jsem volnou ruku a chtěl se dotknout jejího nádherného obličeje. Udělala krok a dál se na mě zasněně dívala.

Ale pak jsem si všiml drobného detailu jejích očí. Koukala lehce přese mě. Myslel jsem, že je dokonalá, ale evidentně každý má něco.

Tedy kromě mě.

Rozpačitě jsem přešlápl z nohy na nohu a dodával odvahu ruce, která směřovala k jejímu obličeji.

Najednou se rychlým pohybem sehla a podběhla pod mou rukou. Zaraženě jsem vydechl a otočil se za ní. Co to s ní sakra je?!

A pak jsem ho uviděl.

„Lásko, jsem ráda, že jsi tady,“ pověsila se mu kolem krku a políbila ho. Provokuje. Jenom provokuje!

„Taky jsem rád, že jsem tady,“ usmál se na ni. Odkašlal jsem si, abych si získal trochu pozornosti.

„A ty jsi kdo?“ zeptal se celkem přátelsky.

Chtěl jsem odpovědět, ale Lauren to stihla rychleji. Hmmm… mrštný jazýček!

„Mike přišel na návštěvu. Nevěděl, že už něco mám. Ale ty pojď dovnitř. Musíš být z toho karate unavený,“ usmála se na něj.

Naprázdno jsem polknul. Karate?

„Jo, jsem. Další, co se pokusil porazit mistra Států,“ povzdechl si.

„Černý pásek chce holt každý.“

Znovu jsem polkl. Černý pásek?

„Tak… já… asi… ehm… půjdu?“ řekl jsem trochu zaskočeně.

„Asi jo,“ zašvitořila Lauren, zatáhla toho svého obra do domu a zabouchla dveře.

Mrcha!

Se sklopenou hlavou – vlastně dvěmi – jsem se vydal domů.

Nevnímal jsem posměšně hlášky Sindy o tom, jestli ruka neměla čas, že se vracím tak brzo, a zapadl do pokoje. Chtěl jsem si lehnout na postel, ale tam mě čekalo překvapení.

Všechny krabičky kondomů, které jsem si dneska koupil, byly rozsypané na hromádce a nahoře se skvěl papír s nápisem Jeden z nich je prasklý. Hádej který!

 

ReeAjjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

9)  Twilly (13.12.2011 18:14)

pardon, ale nejde to jinak

8)  mildyneda (14.09.2010 17:01)

Chudáček mišáček Mike.. Ta Lauren mu ale dává!!
Ale on si to zaslouží.. Potřebuje pořádně srazit hřebínek.. A jak holky říkali - ani tvrdost vlasů mu nepomůže..

Evelyn

7)  Evelyn (17.08.2010 13:48)

Lipi4

6)  Lipi4 (13.08.2010 20:01)

:D :D Holky, tohle jste vymyslely skvěle, už se nemůžu dočkat pokračování :D :D

5)   (07.08.2010 22:00)


Perfekto!:D
Fajnovo ste mi vylepšili náladu:D Mike..je fakt hocičo, len nie borec
Lauren mu dala:D Dumbeemu
Sindy mu tiež poriadne zráža z hlavy hrebienok.. nepomôže mu ani tá tvrdosť... vlasov
Koniec bol úplne najlepší xD
Dúfam, že pokračovanie bude čím skôr:D :D :D
!!!S.U.P.E.R!!!

4)  Anna43474 (07.08.2010 17:46)

Jáááj, ty holky mu dávaj :D ale zaslouží si to úžasný

3)   (07.08.2010 17:43)

Páni.Konečně máme možnost nahlédnout do hlavy opravdu namyšlenému klukovi protože Edward takový není,a tohle je fakt suprový

DeSs

2)  DeSs (07.08.2010 14:40)

Mike je fakt borec!
To jeho nabalování... Ten musí být vážně hodně natvrdlej a ještě víc sebevědomej.
Nevěřila bych, že tohle někdy řeknu, ale chudák Lauren... Co by dělala bez toho svýho karatistu?!
Sindy je úžasná, dává Mikovi pěkně zabrat. Ten její vtípek s kondomy na konci byl skvělý, ale jemu by to mohlo být fuk, ne? :D
Ale Mike je taky chudák, taková sprška. Vsadím se, že ho to ještě víc navnadí.
Tak, kdo bude další oběť?! Nebo se tak snadno nezvládá a karatista ho nezastraší? Moc se těším na další, bylo to úžasné, holky!

Alicullen

1)  Alicullen (07.08.2010 14:31)

No, něco jsem nepochopila, ale to je můj problém. Ale ta Lauren je vážně dobrá Pěkně ho převezla nebo spíše ty že?:D je to paráda

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek