Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Bella neobyc.JPG

Bella se vrací domů. Čeká tam na ní nejen Charlie. Jak dopadne její (ne)obyčejný den? A kdo se to tady sakra pořád hihňá?

 

Edward tiše vklouzl oknem do Bellina pokoje.  Jeho překvapené oči ihned zaznamenaly, že je její postel prázdná. S nakloněnou hlavou se zaposlouchal. Neslyšel syčení sprchy ani Belliny spěšné kroky na chodbě. Slyšel ale něco jiného. Charlieho, jak nervózně přechází v obývacím pokoji z jednoho kouta do druhého. V pozadí tiše hrála televize.

 

„Kde ta holka může být?“ Charlie si mumlal pro sebe. Pak se zastavil u velkého okna a vyhlížel do černé noci. Za sklem ale neviděl nic než svůj odraz v něm. Jeho vlasy trčely do všech stran, tváře mu ztmavly večerním strništěm a jeho hnědé oči byly rozšířeny obavami. Bál se, jestli toho na Bellu nebylo trochu moc. Na něj totiž ano. Ještě pořád tomu nemohl uvěřit. Má syna a dceru. Tedy vlastně dvě dcery, když se ta druhá uráčí domů.

„Kde vězí?“ Už po šedesáté čtvrté pohlédl na hodinky. Za tři minuty jedenáct. Takhle dlouho se venku ještě nezdržela. Charlie doufal, že neprovedla nějakou hloupost.

Například ho třeba neopustila.

Rychlými kroky zamířil po schodech do Bellina pokoje. Rozrazil dveře. Ozvalo se cvaknutí a pokoj zalilo světlo. Charlie přešel ke skříni a prudce ji otevřel. Pohledem přelítl její oblečení. Nezdálo se, že by něco chybělo. Chvíli zůstal v zamyšlení stát. Pak sebou prásknul na podlahu a nadzdvihl přehoz, který plandal z okrajů postele. Její kufr tam stále ještě byl. Se škrábavým zvukem ho vytáhl a odklopil. A konečně si oddychl. Zauzlovaná ponožka s jejími úsporami tam pořád ještě ležela. Rychle ho zaklapl a zastrčil zpět pod postel. Přehoz naaranžoval zpátky. S praskáním kolen vstal a zavřel skříň. Pohledem zkontroloval celý pokoj, jestli v něm nenechal nějaké stopy po své přítomnosti.

Už bral za kliku, když se ozval podivný zvuk. S podezřením se otočil a znovu si pozorně prohlédl pokoj. Najednou uslyšel motor přijíždějícího náklaďáčku. Rychle zhasnul světlo, zavřel za sebou dveře a pelášil po schodech dolů předstírat, že celou dobu v klidu sleduje fotbalový zápas.

Edward se se sotva slyšitelným výdechem spustil dolů. Být vzepřený u stropu v rohu pokoje vypadá v televizi jednodušší než to ve skutečnosti je. S trochou provinilosti koukal na díru ve velikosti dlaně, kterou promáčkl do zdi. Jak to ten Spiderman sakra dělá?

Sotva sebou Charlie plácnul na sedačku, klapnuly vchodové dveře. Věnoval hodinkám svůj šedesátý pátý pohled. Jedenáct nula čtyři. „Bello?“ Zavolal na ní.

Ozvalo se povzdechnutí. „Ano, tati, jsem to já.“ Pak dvojí bouchnutí, když si shazovala zablácené boty a podivný padavý zvuk. A zahihňání.

„Bello?“ Charlie vstal a se stopou zvědavosti se šel kouknout, co to tam ta holka vyvádí. Ale Bella si jen věšela mokrý kabát na věšák. Přes rameno po něm hodila tázavý pohled. „Tati?“

Charlie věděl, že nadešla chvíle si s dcerou promluvit. Ne, nechtěl mluvit o jejím pozdním příchodu. Byl totiž rád, že vůbec přišla. Chtěl s ní mluvit o tom, co se stalo na chodníku před prádelnou. O tom, že má bratra. A sestru. Vůbec nevěděl jak začít. Odkašlal si.

„Víš, Bello, dneska...“ Zarazil se. Chvíli mlčel. Znovu si odkašlal. „Asi ti už došlo...“ Opět se zarazil. Vrazil si ruku do vlasů a zatvářil se bezradně.

Bella se lehce dotkla rukou jeho paže. „Tati, vím to. Jed je můj bratr. Všechno jsme si vyříkali. Taky, že mám sestru Jade. Jelikož umím počítat, vím, že jsi s Jenice... hm, byl... až když máma odešla.“ Teď Bella trošku zrudla. Sklopila pohled k zemi. I Charlie trochu zrudnul a odvrátil pohled. Znovu uslyšel tiché zahihňání. Rychle bleskl pohledem zpátky na Bellu, ale ta se tvářila vážně.

„Tati, nemohli bychom to probrat někdy jindy? Cítím se po dnešku dost unavená,“ na potvrzení těch slov zívla.

Charlie si oddechnul. Byl rád, že to nemusí dnes řešit. Na zítra si vzal v práci volno. Ráno zajde na ryby a všechno to tam promyslí. Přikývl.

„Dobrou, tati,“ řekla Bella s dalším, teď už méně přesvědčivým zívnutím. Charlie se na ní s podezřením zahleděl.

„Tati?“ Bella přestala zívat.

Charliemu se na Belle něco nezdálo. Nedokázal však určit, co to je. Nakonec se to rozhodl přejít.

„Dobrou Bello.“ Upřeným pohledem však Bellu sledoval, jak jde po schodech nahoru. Na čtvrtém schodu mírně klopýtla, ale chytla se zábradlí, takže žádné zlomené kosti nehrozily. Charlie zavrtěl hlavou a přesunul oči k obrazovce. Zamračil se. Měl pocit, že zase zaslechl zahihňání. Pohlédl zpět na Bellu, právě vycházela poslední schod a opět zívala. Má snad po dnešku halucinace? Jeho tým dal právě gól, což plně upoutalo jeho pozornost, pustil všechno z hlavy a nic jiného už nevnímal.

Když Bella vstoupila do svého pokoje, zmoženě se opřela zády o dveře a sjela po nich až na podlahu. To tedy byl dneska den. Nejprve ji nějaký kluk napadne, pak ho ona málem zmrzačí, následně se do něj skoro zamiluje (trošíčku, promiň Edwarde. Vy snad ne?) a nakonec zjistí, že je to její mladší bráška.

 

Když naložila Jeda do svého náklaďáčku a vyrazila pryč, honem rychle přemýšlela, kam ho vzít, aby si mohli v klidu promluvit. Napadlo ji skvělé místo. Vzala ho do La Push k Jacobovi. Ten byl parádně vykulený, když zastavila před jeho domem. Vyběhl ven ji přivítat. Trochu se zarazil při pohledu na ubitého Jeda. Modřiny pod jeho očima už dostaly neuvěřitelnou sytě modročernou barvu.

„Ahoj, Jacobe, tohle je Jed. Poznali jsme se dneska ve škole. Ani bys nevěřil, co všechno se dneska událo. Nepůjdeme do dílny? Musím vám něco moc důležitého povědět.“ Tajemně mrkla na Jeda.

Jacob to mrknutí zachytil a přemýšlivě se zamračil. Ona už nechodí s tím Cullenovic modelem? Zvědavě se na Jeda zahleděl. Jed se mu na první pohled líbil, měl takové upřímné hnědé oči, navíc byl menší než Jacob. Přikývnul a vedl je do garáže, odkud před chvílí vyběhnul, když uslyšel povědomý zvuk motoru.

Bella byla nadšená z toho, že má bratra. Ani nevěděla, proč ho vzala právě sem. Možná proto, že i Jacoba brala jako svého mladšího bráchu. Teď se ale trochu obávala, jak na to Jed zareaguje. Měla by mu to vůbec říct ona? Neměla by to raději udělat jeho matka? Koukala do těch jí tolik podobných čokoládových očí a rozhodla se. Nechce už o něj přicházet ani jedinou vteřinu. Jeho matka na to měla šestnáct let. Jde do toho. S trhnutím si rozepnula bundu.

Kluci si našli nějaký čistý kousek, na který se posadili a s napjatými výrazy jí koukali do tváře. Vlastně do tváře jí hleděl jen Jed. Jacob jí koukal na prsa. Významně si odkašlala a vražedně se na něj zamračila. Zrudnul a rychle přeskočil pohledem z jejího hrudníku k jejím očím. V reakci na její vražedný výraz zrudnul ještě víc, sklopil pohled a začal si oprašovat neviditelná smítka z kalhot pokrytých tmavými skvrnami.

Bella si ještě jednou odkašlala, tentokráte, protože se jí nervozitou stáhlo hrdlo.

„Jede, říkal jsi, že tvůj otec umřel, když jsi byl malý.“ Bella počkala, až Jed přikývne. Tvářil se trochu zmateně, nevěděl, proč se baví o jeho mrtvém otci.

„Ale tam u vás před domem jsem si uvědomila, že to asi nebude pravda.“ Jed se nadechl, protože myslel, že ho Bella podezírá ze lži. Ještě než stačil promluvit ho však přerušila.

„Viděl jsi mého otce?“ Opět počkala, až přikývne. „A nepřišlo ti na něm něco povědomého?“

Jed se opět zatvářil zmateně. „Hm, asi jo.“ Belle se rozsvítily oči, už mu to určitě došlo. „Jste si s otcem dost podobní,“ řekl pak. Bella si povzdechla. Tohle bude trošku oříšek.

„A kromě toho, že jsem já podobná svému otci, jsi se nevšiml ničeho?“ Snažila se ho k tomu jemně dovést.

Když se ho teď Bella tak vyptávala, konečně mu došlo, koho mu připomíná. „No, ještě jsi dost podobná mé sestře Jade.“

Bella nejdřív zavrtěla hlavou. Co to sem zase motá, jaká sestra, ona ho chtěla donutit uvědomit si podobu mezi Jedem a jejím otcem. Konečně Jedova slova prošla přes všechny mozkové synapse až do toho správného místa.

Rozšířily se jí oči a jen nevěřícně mrkala. Ona má i sestru?!

„Bello?“ Jedův hlas zněl ustaraně, vůbec nevěděl, co provedl. Proč se Bella tváří, jako kdyby uviděla Yettiho? „Bello?“ Vstal a přistoupil k ní. Zblízka jí hleděl do tváře. Vůbec ho nevnímala. Trochu s ní zatřásl.

Stále koukala nehnutě před sebe.

Jacob vstal a jemně Jeda odstrčil. „Počkej, tohle jí určitě probere.“ A vlepil jí rychlou pusu na rty. Jed jen překvapeně zamrkal, když uslyšel pleskavý zvuk dlaně dopadající na tvář.

Pohled Belly už nebyl nepřítomný. Hořel v něm oheň vzteku. „Tohle. Už. Nikdy. Nedělej.“ Tvrdě drtila slova mezi zuby. Jacob se na oko zatvářil provinile, ale v očích mu poskakovali čerti a vyli vlci. Pro sebe se zachechtal. A znovu se usadil, zvědavý, proč byl nutný jeho zásah.

Ač by to Bella nepřiznala, Jacobův polibek byl přesně to, co potřebovala. Nahrnul krev do jejího odkrveného mozku. Konečně mohla začít normálně přemýšlet. Tak ona má sestru. Ještě se musela ujistit.

„Jste se sestrou dvojčata?“ Pozorně sledovala znovu se usazujícího Jeda.

Jeda to trochu zarazilo, ale odpověděl hned. „Jo, jak jsi na to přišla?“

Takže ano. Má bratra a sestru. Ty bláho, Charlie, jsi borec. Šťastně se zasmála. To už na ní kluci opravdu koukali jak na blázna. To ji rozesmálo ještě víc, až se v předklonu složila na špinavou zem. Pak se zvrátila dozadu a hlavu si opřela o stěnu. Asi se fakt zbláznila. Ne, to tenhle den je bláznivý. Konečně to trochu rozdýchala. Zahleděla se na Jeda. Vykuleně ji sledoval. Opět to u ní vyvolalo záchvat smíchu, ale podařilo se jí ho rychle potlačit.

„Jede, já už nevím, jak jinak to říct, aby ti to došlo. Tak to prostě řeknu rychle, jasně a natvrdo. OK?“ Jed přikývl. Připadal si dnes jako ty figurky v autech, které pořád kývají hlavou nahoru a dolů.

„Takže. Ty. Já. Tvoje sestra. Sourozenci.“ Zřejmě to bylo moc rychlé a moc natvrdo. Jed vypadal, že se pořád nechytá.

„Jsi můj brácha Jede, chápeš? A jelikož máš dvojče, znamená to, že i ona je moje sestra.“ Víc polopatě už to opravdu nešlo.

Na Jedovi bylo vidět, že ji sice slyšel, ale rozhodně mu to ještě nedošlo. Dala mu chvilku. Pozorně ho sledovala a netrpělivě si do stehna vyťukávala rychlejší a rychlejší rytmus.

Jed vykulil oči. Konečně. „Co, ty jsi moje sestra? Ale jak... jak...?“ Jed se z toho rozrušení až zakoktal.

„No, jak, jak. To je asi jasné jak.“ To promluvil Jacob. Bella na něj vrhla rozzuřený pohled, stále na něj byla naštvaná kvůli té puse. Na oplátku se na ní rozesmátě zašklebil.

Bella se otočila na rozrušeného Jeda. „No, vypadá to, že Charlie...“ Až teď ji něco napadlo. „Kolik je ti vlastně let, Jede?“

„Před dvěma měsíci mi bylo šestnáct.“ Bella rychle počítala. Jí bylo téměř osmnáct. Takže to tedy vypadalo, že Charlie... ehm, až potom, co od něj Renée utekla. Bella by to stejně neřešila, ale i tak se jí ulevilo.

„Vypadá to, že když moje mamka odešla od táty, našel si tvojí mamku.“

Jed jen něco neurčitě zamručel. V hlavě se mu honily tisíce myšlenek. Nemohl uvěřit tomu, že mu jeho matka po celá ta léta lhala. Býval by určitě chtěl poznat svého skutečného otce. A sestru. Teď ho napadlo, a co Jade, tušila něco? Věděla, že jejich otec není mrtvý? Vsadil by se, že něco věděla, ta liška podšitá. Celou cestu do Forks měla podivné narážky, které nikdo nechápal. Ona se jen smála do hrsti. To si s ní tedy ještě vyřídí.

Pohlédl na Bellu. Takže Bella je jeho sestra? Sakra práce, konečně holka, se kterou si alespoň trošku rozumí, a ona je to jeho sestra. To je pech. No, ale asi by stejně nechtěl soupeřit s tím jejím divným mag..., ehm, Edwardem.

Bella sledovala měnící se výrazy na jeho tváři. Nakonec zůstala jen radost.

Přešel k Belle a uvěznil jí v pevném objetí. „Už se mě nikdy nezbavíš, sestřičko,“ zašeptal jí do ucha.

Šťastně se zasmála.

Jacob to vše sledoval s nadšeným pohledem. Pro něj to mělo několik výhod. Nemusel brát Jeda jako konkurenci. A Bella nebude kvůli Jedovi věnovat tolik pozornosti tomu bledému krasavci. Á, dneska byl vážně skvělý den.

Když tak koukal, jak se objímají, připomnělo mu to den, kdy se do rezervace vrátil po dlouhých letech jeden ztracený syn. Kmen pak uspořádal něco jako uvítací večírek. Něco ho napadlo. Odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost objímajících se sourozenců. Když mu konečně věnovali pozornost, vmáčkl se mezi ně a každého objal kolem ramen.

„Vidím to na uvítací rituál,“ řekl významně a ďábelsky se na oba zašklebil.

 

Bella si při té vzpomínce povzdechla a snažila se vyhrabat se na nohy, protože na zemi u dveří už jí byla trochu zima.

Najednou jí něco prudce postavilo na nohy. V šeru pokoje se na ní upíraly horoucí oči. Na tvářích ucítila studené dlaně. Ani se nenadechla a už Edwardovy rty tvrdě napadly ty její. Do těla jí vyšlehl ledový oheň a zaplavil každou buňku jejího těla. Její ruce se pevně sevřely v jeho vlasech. Přitiskla si jeho rty co nejtěsněji. Líbal ji, jako kdyby ji neviděl celou věčnost. Vlhce a horoucně.

Na chvíli odtrhl rty. Potichu zasténala. „Kde jsi byla, Bello? Byla jsi s Jedem? Víš to, že je to tvůj bratr?“

Bella se jen ztěžka rozkoukávala z toho sladkého obluzení. Mírně zavrtěla hlavou, pak zamrkala očima a nakonec kývla. To bylo poprvé, co se na ni takto vrhnul. Tedy když nepočítala to odpolední usmiřování. Ale zpátky k Jedovi. „Ano, všechno vím. Tobě to řekla Alice, viď? Proto jsi na nás koukal jak tubka ze zdi.“

Edwardovi se tohle přirovnání moc nelíbilo. Pak si ale uvědomil, že k jeho nynějšímu stavu se hodí až přespříliš. Mírně se od Belly odtáhl. A pohlédl dolů, aby zkontroloval situaci. Dobrý, ve tmě nebylo nic vidět. Zarazil ho podivný zvuk. Znělo to jako zahihňání. Stejný zvuk slyšel už před tím, když se Bella dole bavila s Charliem. Rychle jí pohlédl do tváře. Ale její tvář byla naprosto vážná. Podezřívavě si jí prohlížel. „Bello?“ Tázavě zvedla obočí. „Ty ses zahihňala?“ Zněl opravdu nevěřícně.

„Nevím, o čem mluvíš,“ odpověděla klidně. Přimhouřil oči a chvíli studoval její rty. Bože, byly tak vlhké a červené. S bezmocným povzdechem se k nim znovu přisál. Líbal je lačně a nenasytně. A Bella v jeho obětí tála, jak sníh na slunci. Tvrdě k ní přitiskl své kamenné tělo. Trubka netrubka. Ale náhle už tam Bella nebyla, nebyly tam ani dveře. Protože ty se s rámusem otevřely a Bella sebou plácla na zadek.

Zezdola se ozval Charlieho hlas se stopou obavy. „Bello?“

„Jsem v pořádku, tati. Jen jsem zakopla,“ volala na něj Bella dolů a modlila se, aby si nevšiml jejího zadýchání. Rychle se zvedla ze země, odtlačila Edwarda do tmy pokoje a zavřela dveře. Pro jistotu otočila klíčem v zámku.

Edward trochu nevěřícně sledoval Bellu, jak si s uličnickým výrazem hází klíč od pokoje za výstřih. Jako kdyby on chodil dveřmi. Oči mu ale na jejím výstřihu už zůstaly, jako by byly přitahovány magickou silou.

Znovu uslyšel ten podivný hihňavý zvuk a tentokráte byl rychlejší. Přistihl ji, jak se snaží potlačit smích. Když Bella viděla, že je prozrazena, uniklo jí další zahihňání. Rychle si přitiskla ruku na pusu, ale teď už to nešlo zastavit. V otřesech smíchu se svalila na postel.

Edward jí překvapeně sledoval. Pak přimhouřil oči. A začichal. „Bello? Kde přesně jste s Jedem byli?“

Bella ze sebe mezi vzlyky smíchu vyrazila: „U Jacoba.“

Edwardovi začal cukat sval na čelisti. „U Jacoba,“ zopakoval.

Bella při pohledu na cukající sval opět vybuchla smíchy. Dlaně si tiskla na pusu, aby Charlie dole nic neslyšel.

„Bello, ty jsi pila?“ Zeptal se opatrně. Přeci jen je třeba vyloučit všechny možnosti.

Bella zaškubala hlavou zleva doprava. Vypadala, že v příští vteřině umře smíchy.

To už se Edward trochu naštval. „Můžeš mi říct, co je tady tak směšného?“

Bella spustila jednu ruku z pusy a začala s ní smíchy mlátit do matrace. Kroutila hlavou ze strany na stranu a zpod dlaně na puse jí unikal kvílivý smích.

Edward si povzdechl. Je to jasné.

Jeho láska se mu u toho štěněte pěkně zkouřila.

Potřásl hlavou a čekal až jí to přejde.

Když Bella už jen vyčerpaně ležela na posteli a jen tu a tam s ní cuknul záškub smíchu, sklonil se k ní a začal jí rozepínat kalhoty.

Zvážněla, ale nebránila se. „Co to děláš?“ Zeptala se váhavě.

„Pomáhám ti s oblečením. Ach, Bello, jak ses mohla takhle...?“ Chvíli hledal vhodné slovo, ale nakonec to vzdal. Žádné slovo nevystihuje tu situaci, kdy tu Bella leží, tváře má červené od smíchu, zorničky rozšířené od tmy a trávy a rty naběhlé od jeho polibků. Ona byla prostě k zulíbání.

Bella k němu natáhla ruce, chytla ho za košili a stáhla ho vedle sebe na postel. Šlo to lehce, vůbec se nebránil, protože byl Bellou naprosto okouzlen. Přitiskla své rty na jeho. Tiše zasténal. Jazykem objela jeho rty a prozkoumala koutky. Pak mu zuby přejela po dolním rtu. To už bylo na něj trochu moc.

Uchopil Bellu za ramena a přetočil se s ní, takže teď ležela pod ním. Jazykem vniknul do jejích úst a třel se o ten její. Zaúpěla mu do úst a nehty mu přejela po zádech. Ozval se praskavý zvuk, jak mu roztrhla košili, ale ani jeden to nevnímal. Edward se trochu nadlehčil, uchopil lem Bellina trika a snažil se jí ho jednou rukou vyhrnout.

Netrpělivě vzdychla, na vteřinu se odtáhla a přetáhla si triko přes hlavu. Někde ve tmě cinknul klíč. Edward hltal pohledem její světlé tělo. Její boky, které odhalovaly polorozepnuté kalhoty, její útlý pas, její oblá malá ňadra ukrytá v něžném krajkovém prádle. Skoro se bál na tu nádheru sáhnout. Když se zarazil milimetr před světlou krajkou, Bella sáhla jednou rukou za sebe, setřásla prádlo a do napřažené ruky přitiskla své nahé tělo. Edward polkl. Bylo to jako by se dotkl nebe. Opatrně, aby jí neublížil se jí něžně dotýkal.

Ale to Belle nestačilo. Prudce odstrčila jeho dlaně a sáhla po jeho košili. Knoflíčky se jí zdály až moc drobné, aby se s nimi v téhle tmě zabývala, takže prostě jen uchopila oba její okraje a škubla. Všude kolem nich se ozval zvuk pršících knoflíčků. Edward se zasmál. Ale smích ho přešel, když Bella sklonila hlavu a jazykem přejela po jeho bradavce. Jeho tiché zaúpění přešlo v tiché vrčení.

Plácnul Bellou zády na postel a rty přitiskl na její ňadra, aby jí oplatil ten spalující pocit. Chvilkami ji něžně líbal, chvilkami ledovými prsty laskal tu nádheru. Pomalu se prolíbal až k jejímu krku. Do nosu ho uhodila vábná vůně její krve. Chvíli zíral na ten tepající bod. Pak pomalu sklonil hlavu a velmi něžně, bez toho, aby jí poškodil kůži, ji opatrně kousl. Tiše zavzdychala.

Rty jí přesunul k uchu. „Miluji tě, Bello,“ zašeptal jí do něj.

„I já tě miluju, Edwarde,“ vydechla Bella.

Edward chvíli váhal, ještě nikdy to nenechal zajít tak daleko. Ale dneska, dneska to už asi vážně nevydrží. Dneska bude ta noc. Noc s velkým... N.

Znovu Bellu políbil na ústa. Klidně pod ním ležela a usmívala se. Řasy jí vrhaly na tváře dlouhé stíny.

„Bello?“ zašeptal.

Odpovědí mu bylo tiché zachrápání. Edward na ní nevěřícně koukal.

Ona usnula uprostřed milování s ním.

Tolik k tomu, že je ve všem nejlepší.

S povzdechem sundal Belle kalhoty, snažil se při tom nedívat na její úžasné dlouhé nohy, a zabalil jí až po uši do peřiny. Pak si lehl vedle ní, jednou rukou ji objal, druhou si založil pod hlavu. Rychlým pohledem zkontroloval stav svých kalhot. Naštěstí byly z pevné látky, takže ten nehorázný tlak vydržely.

Tohle byl tedy vážně neobyčejný den, povzdychl si. Koukal do stropu a přemýšlel, co všechno se to vlastně dneska událo. Pak stočil pohled na Bellu. S pootevřenou pusou tiše odfukovala. Tolik k noci s velkým N.

Přitiskl ji pevněji k sobě a tiše čekal na ráno.

Jenom doufal, že se to nějak nedozví Emmett.

 

 

Chcete další (ne)obyčejný den?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Janeba

24)  Janeba (18.12.2011 00:31)

AliceBrandon, naprosto skvěle oddychová povídka!!! Báječný vtip a humor, skvělý nápad!!! Moc se těším, až si od tebe přečtu něco dalšího!!!
Děkuji!!!

Marvi

23)  Marvi (24.11.2011 19:55)

Bombastická povídka, řehtala jsem se od začátku do konce. To že Jed a Bella mají něco společného jsem začala tušit už od 2-3 kapitolky, ale až tak společného mě nenapadlo. Charlie musel být pořádně vykulený A to jak nakonec usla, no měla dlouhý den... jen co je pravda! Opravdu skvělá povídka

Any12

22)  Any12 (04.11.2011 16:32)

Naprosto úžasná povídka! Smála jsem se od začátku do konce, bylo to perfektní! Jak různorodé myšlenky na začátku, "facka", Edwardův smích, Bellina pomsta v podobě jeho Chevyho, a pak to ještě chudák schytal tím balónem, přiznání, skříňky, záchody, rozzuřený Edward a jím polorozbitá tělocvična, Erick, a pak taky jejich škrcení a olizování očí (no fuj... :/ :D ), návštěva u Cullenů doma a pak to odhalení ( ), pak jsi to doladila ještě dvojčetem a nakonec noc s velkým N... Nemám slov, vážně paráda, všechno bylo dokonalé!!!

monikola

21)  monikola (03.11.2011 16:46)

tak toto bola fakt prvotriedna poviedka...prepáč, že komentujem až teraz na konci, ale proste nedalo sa inak...okamžite som musela prekliknúť na ďalšiu stranu a čítať ďalej... skvelý humor...celá čas som sa hihňala a kolegiňa si pravdepodobne myslí, že som tiež zhúlená O.K proste dokonalé spríjemnenie a obveselenie inak otrasného zamračeného poobedia

20)  Tery (10.02.2011 23:21)

boze jako to ne to ne tone tohleto já umírám boze zavolejte zachranku mam zastavu srdce a zachvat smichu :D:D:D:D:D:D:D:D::D:D:D:D:D :D:D:D:D
jako tak to uz fakt nemuzu :D:D

19)  emmettka (06.02.2011 18:29)

Tak tohle bylo vážne NAD moje očekávání (hlavně konec s Edem :-)) :D Prostě užasný příběh... bože je možný, že to byl jenom jeden den? Nádhera!!!

Yasmini

18)  Yasmini (14.11.2010 13:35)

Holka jsi dokonalá, právě jsem to celé přelouskala. Zkouřená Bella, usnutí uprostřed milování, a doufám že se to dozví Emm...
No prostě jsi klasik. :) A ty já mám ráda.

Y.

17)  Tru (02.11.2010 20:00)

Hm, ještěže měl tak pevnou látku kalhot:)

SarkaS

16)  SarkaS (23.09.2010 10:36)

To si snad děláš srandu. To byla opravdu noc v velkým N. Naprosto nemožná.

Carlie

15)  Carlie (21.08.2010 23:11)

Dokonalost sama!!! Prosmála jsem se všemi kapitolami! Je to napínavé, originální, překvapivé, vzrušující!

Bye

14)  Bye (16.08.2010 15:41)

AB, tak Ti pěkně děkuju za ten neobyčejný zážitek.
Díky němu jsem navrch pochopila, kdo je Jed a Jade, jak se to má s lechtivým humorem, proč se Edward bojí ohnout ve sprše, co máš pořád s těma trubkama a proč je dobrý nosit kalhoty z pořádný látky
Poslední kapitola ale nastolila i nezodpovězené otázky:
Jak to ten Spiderman dělá?
Kdy bude noc s velkým N?
A kde je další díl Dalšího (Ne)obyčejného dne?
AB, ještě jednou dík a

semiska

13)  semiska (19.07.2010 19:05)

No prostě nádhera.
Zkouřená Bella Ta byla prostě nejlepší. Tohle jestli se nedozví Emm, tak o hodně přichází.
MOc a moc se těším nadalší pokračování (Ne)obyčejného dne. Prosíííím další co nejdřív.

AliceBrandon

12)  AliceBrandon (15.07.2010 21:29)

Ambro, samozřejmě děkuji i tobě, byla jsem z toho celá hotová, že čteš mojí povídku. Bohužel jsem tě nezastihla přímo při čtení abych tě předběhla a málokdo se vrací k už přečteným kapitolám aby si přečetl dojaté žblebty jedné potěšené pisatelky.

Holky, díky!!!

Karolka

11)  Karolka (15.07.2010 21:24)

Jo! A ta trubka!!! Tu jsem zapomněla! A já furt, proč se nemůžu přestat hihňat!

Karolka

10)  Karolka (15.07.2010 21:22)

AB: Rádo se stalo! Reciprocita. Ty píšeš, já čtu, mně líbí, já radost, já chválím, ty radost.

ambra

9)  ambra (15.07.2010 21:22)

Teda Alice, a nám ostatním neděkuješ?!?! Tak já tedy děkuji ještě jednou Tobě... TAKY jsem se bavila!!!:D

Karolka

8)  Karolka (15.07.2010 21:20)

Ne, já tomu nemůžu uvěřit! Normálně mi rozbušíš srdce, rozslintáš mě, o dech mě připravíš a pak BUM! Pěstí mezi voči!!! Geniální závěr geniální kapitolovky! To hihňání mě dostalo, totálně!
Jé, já bych ráda na závěr nějak stylově vyjádřila vděčnost... A zrovna nic...
Tak prostě ber naprosto vážně všechno, co jsem ve svých komentářích napsala. Žádná devalvace tolik používaných pochval. Sto procent!

AliceBrandon

7)  AliceBrandon (15.07.2010 21:07)

Karolko, jsi zlato a já ti moc děkuju za milé komentáře. Krásně jsi mi zpříjemnila dnešní večer.

ambra

6)  ambra (06.07.2010 00:35)

Jsem naprosto odrovnaná Spiderman, trubka, první polibek s Jacobem!!! Noc s velkým N - uáááá!!!! Jsi génius!!!
Ehm... Kde je víc nějakého čtení? přihraj sem něco, jo?;)
Vážně skvělá povídka!

Stebluska17

5)  Stebluska17 (21.06.2010 20:11)

Četla jsem to už podruhé a zase - válím se po zemi a moje deprese je na příštích 12 hodin pryč! Už se těším na další (ne) obyčejný den, protože nic vtipnějšího jsem zatím nečetla!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek