Sekce

Galerie

/gallery/lkiss.jpg

FemSlash. Komu tahle variace nesedí, ať se následujícímu textu vyhne obloukem aneb Ať hodí kamenem, kdo je 100% hetero:-)...

15+, ale jen trošičku:-)

 

Horší než Edwardův odjezd na dvoudenní lov byla varianta Edwardův odjezd a Alice jako moje tělesná stráž po celou dobu, kdy on bude pryč.

Tentokrát jsem si vymohla – pod podmínkou, že nepřekročím hranice města – že můžu po dlouhé době zůstat sama. Opravdu sama. Dřív, než jsem objevila tu druhou možnost, jsem milovala osamělé hodiny s knížkou, hrnkem stydnoucího kafe a světem, který zůstával bezpečně za zdmi mého pokoje.

Edward – ta druhá možnost – tohle samozřejmě změnil. Být s ním, užívat si jeho vůni, jeho úsměv, hlas a doteky – tomu se nemohla rovnat sebelepší literatura a ani nejdražší víno, natož moje levné kafe. Když už ale musel odjet…

Zbožňovala jsem Alici. Asi jako čokoládu. V obou případech se vyplatilo přesně dávkovat. Když jsem to přehnala, cítila jsem se trochu – přeplácaně.

Páteční večer začal dobře – při velkém úklidu se mi dařilo potlačit rostoucí stesk a do vany až po okraj plné horké vody a pěny s jahodovou vůní jsem si projistotu vzala jednu z knížek, které jsem našla pod vánočním stromkem.

„Stačí málo a přestanu se ovládat.“

Vstala z postele a přistoupila k němu. Položila mu dlaň na prsa, přímo na srdce. Přitiskla se k němu.

„Ty mě odmítáš?“ zeptala se.

Bodlo mě u srdce. Jen o pár stránek dál se Beth podařilo to, o co já se marně snažím několik měsíců. Uvědomila jsem si, že místo Wratha si představuju Edwarda a místo Beth sebe. Bylo by to tak snadné, tak přirozené… Proč se Edward tak zuřivě brání?

Držela jsem knížku v křečovitě sevřené dlani, ale už jsem nečetla. Se zavřenýma očima jsem nechala druhou ruku, aby se nejistě a neohrabaně pokusila napodobit doteky, které Wrath dopřával své vyvolené. Ve chvíli, kdy mi knížka vypadla a já zapojila obě ruce, se ozvalo tiché zaklepání. Trhla jsem sebou. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala vykoktat tři zadýchaná slova:

„Kdo je tam?“

Alicina střapatá hlava mě skoro rozlítila. Slyšela mě předtím?

„Promiň, Bello, já vím, že jsi chtěla volno, ale… Mám pro tebe překvapení. U nás. Prosííííím!“ naznačila slabý vzlyk, když viděla můj odmítavý výraz. V naději, že vypadne, a já budu mít čas zbavit se horkosti ve tvářích, jsem krátce kývla. Nadšením lehce poskočila a opravdu zmizela v mém pokoji.

Vypustila jsem chladnoucí vodu a naštvaně se balila do osušky. Cítila jsem se – nepohodlně? Nedokázala jsem ten ne zrovna příjemný fyzický stav popsat. Svým tělem jsem se nikdy příliš nezabývala, před Edwardem jsem zažila asi tři v podstatě dětské polibky. Nic, co by mě přivádělo do situací na hraně. Do okamžiků, po kterých nevím, co se sebou.

Když vedle mě ležel Edward, dokázal odvést mou pozornost jinam a já nakonec nějak usnula, potlačila tu probuzenou touhu. Ale dnes, kdy se mé myšlenky na něj až příliš propojily s představami popsanými v té hloupé knížce, jsem se na spaní necítila ani omylem.

Nespokojenost se pomalu tavila ve vztek. A za dveřmi byl někdo, na kom bych si ho mohla docela dobře vybít. Prudce jsem otevřela.

„Alice, já nikam…“ Překvapeně jsem vytřeštila oči. Alice stála jen ve spodním prádle uprostřed pokoje a skláněla se nad nějakými krabicemi, které úplně zakrývaly mou postel. Zvedla ke mně rozzářený obličej.

„Promiň, jedu ze Seattlu, nová kolekce,“ kývla omluvně bradou k té spoušti. „Ani jsem si to pořádně nevyzkoušela, a než si vyfoukáš vlasy…“ Pokrčila jsem rameny. Nedokázala jsem však okamžitě odtrhnout oči od jejího těla. Její pokožka zářila jako drahý jemný porcelán – skoro namodralým odstínem. V kontrastu s vínově červenými krajkami, které zakrývaly jen to nejnutnější, vypadala… neskutečně. Nikdy jsem si neuvědomila, jak ženská navzdory své drobné postavě je. Smutně jsem sklonila hlavu ke svému příliš dívčímu hrudníku. Někdo se má…

„Opravdu krásně voníš,“ zaslechla jsem těsně předtím, než jsem znovu zapadla do koupelny. Ty její vtípky…

Doufala jsem, že i z toho, jak jsem práskla dveřmi u auta, když zastavila před nezvykle tmavým domem, pozná, jak moc jsem vůči tomu jejímu překvapení skeptická. Vzala mě za ruku – nosit mě měla už tři měsíce přísně zakázáno – a netrpělivě mě táhla dovnitř. Během vteřiny rozsvítila všechna světla a postrkovala mě ke schodům. „V Edwardově pokoji,“ culila se tajuplně. To mě nepatrně obměkčilo. Pořídila mu nový přehrávač? Nebo zbourala zeď na terasu, aby se mu i do pokoje vešel klavír?

Ten pohled mi vyrazil dech. Uprostřed místnosti stála obrovská a nádherná postel. Na první pohled velmi pevná, trochu retro, i když přesně jsem sloh nedokázala určit, pokrytá lesklým, nazlátlým přehozem a utopená v záplavě polštářů ze stejné látky.

Ne, teď už to není pokoj, poprvé ve své existenci se Edward stal majitelem ložnice… Omámený, možná ale spíš trochu přihlouplý úsměv na mé tváři vystřídal rychle smutek. A pak, skoro vzápětí, se přidaly slzy. Alice se překvapeně dotkla mé rozklepané brady.

„Bello, neviděla jsem tě plakat, nelíbí se ti? Něco je špatně?“ Bylo mi jí vážně líto. Tentokrát se s nákupy skoro trefila a já jí zkazím radost. S pevně stisknutými rty, abych ten příval zadržela, jsem urputně zavrtěla hlavou. Pak jsem to ale vzdala.

„On… on mě stejně… nechce… nechce se se mnou… milovat… nechce mě přeměnit… umřu vedle něj… jako stará panna…“ vyrážela jsem ze sebe mezi kvílivými zvuky a aniž bych věděla, jak jsem se tam dostala, ležela jsem na té zlaté lodi a smáčela ty nádherné saténové polštáře.

Alice seděla vedle mě, nezvykle tichá, a konejšivě mě hladila po zádech. Zmizela jenom na okamžik – pro krabici kapesníků. Nechala mě vybrečet, a když mi došly slzy, dál tiše poslouchala mé zmatené strachy, nashromážděné za všechny ty týdny, kdy se Edwardovy ruce zastavovaly na přesně vymezených hranicích.

„On… říká, že i když je upír, tak je… normální… muž,“ koktala jsem rozpačitě. „Jak to může vydržet? Já… sama se sebou mám co dělat, chlapi jsou na tom přece hůř, ne?“ dožadovala jsem se ujištění. Alice vypadala zamyšleně. „Copak jsem nějaká nymfomanka?“ rozčílila jsem se, když pořád nereagovala. Pohladila mě po rameni.

„Bello, mám celkem představu o tom, jak řeší muži a to i ti, kteří tak nějak nestárnou, sexuální… frustraci.“ Její úšklebek mě pobavil. „Myslíš?“ ožila jsem. Ta představa mě pobavila. Edward ve sprše a… Zahihňaly jsme se současně. „Vím,“ dodala s předstíranou vážností.

„Uááááá! Mlč! Nechci, abys ho přitom mohla vidět!“ On je přece můj…

„Zapomínáš, co všechno viděl on,“ zamračila se na chvíli. Pak se ale znovu usmála. „Možná… Možná by to byl způsob, jak mu dokázat, že nejsi až tak rozbitná. Křehká,“ opravila se rychle, když viděla mou reakci na slovo, které bylo až příliš Edwardovo.

„Tak to jsi dobrá, já nepřemýšlím o ničem jiném a zatím nemám ani nápad,“ zavrtěla jsem naštvaně hlavou. Alice si zamyšleně poklepala na horní ret. „Bude to ale záležet na… tobě. Jestli nejsi moc… upjatá?“

Nechápala jsem ani trochu, o čem mluví. Povytáhla jsem obočí v němé otázce. Alice se lehce usmála. „Počkej chvilku,“ poručila mi, jako bych se chystala někam jít. Vrátila se bleskově, v jedné ruce otevřenou láhev vína, ve druhé sklenici. Znovu se uvelebila vedle mě a nalila trochu zlaté tekutiny. Vteřinku zaváhala a dolila sklenici skoro po okraj.

„Na,“ vybídla mě. „Na kuráž.“

„Alice, já pořád…“ zkusila jsem z ní vytáhnout podrobnosti jejího plánu, ale ona beze slova zavrtěla hlavou. S povzdechem jsem si vzala sklenici a opatrně si cucla. Víno chutnalo nasládle, lehounce, a to mě zmátlo, vypila jsem ho během dvou minut a skoro vzápětí ucítila, jak mi ztěžkly nohy. Jinak ale malátnost, která ovládla mé tělo, působila překvapivě příjemně.

„Jsem připravená na to děsivé tajemství?“ zakuckala jsem se posledním lokem a vybryndala si pár kapek na bradu. Alice se ke mně natáhla a pomalu je ukazováčkem setřela. Zůstala nakloněná u mě, vzala mi skleničku z ruky a tiše odpověděla otázkou:

„Jsi připravená na jedno malé dívčí tajemství?“ Netušila jsem, proč se mi zadrhl dech. Možná – ta povědomá vůně, oči, které změnily barvu tak, jak jsem to znala… Přikývla jsem? Potom jsem si nedokázala vzpomenout.

Zvedla ruku a dotyk na mé tváři spíš naznačila, než zrealizovala. Na rameni a na zádech jsem však její jemné prsty už cítila. Zachvěla jsem se.

„Alice, já…“ Proč šeptám?

„Pssst,“ vydechla konejšivě, a aniž by rozpojila naše oči, posunula ruku na můj krk. Její drobná dlaň na mém zrychleném tepu jako by si chtěla ověřit, jestli zvolila správnou cestu. Pak pokračovala dopředu. Obratně mi rozepnula košili a nechala ji sklouznout z mých paží. Závan vzduchu mě trochu probral, ale místo, abych ji odstrčila – měla bych ji přece odstrčit – jsem se natáhla a nejistě zopakovala její pohyby. Připadala jsem si zhypnotizovaná jejími černými duhovkami, ale krásně zhypnotizovaná. Víno uvolnilo přesně tu bariéru, přes kterou bych se bez něj nedostala, ale nebyla jsem opilá, intenzivně jsem vnímala všechno, co se se mnou děje.

S mým tělem, uvnitř mého těla…

Nakonec jsem to byla já, kdo se odvážil pro první polibek. Nic tak jemného, něžného jsem ještě neokusila. Ten chlad jsem znala, ale vůně se lišila, teď jsem byla schopná to rozeznat, a když jsem poprvé rozevřela ty plné rty a našla její jazyk, už jsem nepochybovala. Chuť je jenom její, nezaměnitelná, květinově sladká, omamná… Uběhly dlouhé minuty a mně se zdálo, že se jí nikdy nenabažím, že se nedokážu odtrhnout.

Pak se do toho dlouhého a intenzivního polibku ozvalo tiché zasténání. Byla jsem to já? Byl to můj hlas? Netušila jsem, ale nezdálo se to důležité. Důležité bylo, že ten zvuk rozdmýchal něco, co zatím jen doutnalo.

Odtrhly jsme se od sebe. Jako bychom hleděly do zrcadla. Obě prudce oddechující pootevřenými ústy, obě s výrazem zastřeným touhou. Mimoděk jsem se dotkla její tváře – čekala jsem, že bude stejně horká, jako moje.

Nenašla jsem horkou kůži, ale Alice pootočila hlavu a vzala konečky mých prstů mezi své rty. Zavřela oči a jemně je přejížděla jazykem. Fascinovaně jsem na ni zírala. Pak můj pohled sklouzl níž. Její hruď se prudce zvedala, jak zrychleně dýchala a já zatoužila vidět ji tak, jako předtím u mě v pokoji. Uvolnila jsem ruku a přisunula se blíž. Otevřela oči, usmála se na mě a zvedla ruce, abych jí mohla tričko snadno přetáhnout přes hlavu.

Ona viděla, co se chystám udělat! A já své rozhodnutí nehodlala měnit… Za tričkem rychle následovalo její a pak i mé prádlo.

„Vidíš i dál, co chci udělat?“ zašeptala jsem ochraptěle.

„Záleží na tom, jak moc se musíš rozhodovat. Jestli se nechceš prostě jen podvolit instinktům,“ odpověděla a já si s radostí uvědomila, že je stejně omámená a vzrušená jako já.

A tak jsem ji poslechla. Na okamžik jsem zavřela oči. Oprostila jsem se od všech nejistot a předsudků. Tahle chvíle… Jen malý záblesk věčnosti…

Když jsem se na ni opět podívala a znovu se utopila v té černé hlubině jejích vzrušených očí, podařilo se mi to. Přestala jsem se rozhodovat, přestala jsem přemýšlet, odevzdala jsem se jejím jemným rukám a něžným rtům, její nepopsatelné chuti a omamující vůni.

Nemohla jsem jí dát tolik krásy, jako ona dala mně. Ale dala jsem jí, co jsem mohla a znovu a znovu si brala víc.

„Alice…“

„Bello…“

Usnula jsem nad ránem v jejím chladivém a laskajícím objetí. Po dlouhých měsících mé tělo souznělo s mou myslí. Jen spokojená únava, pocit klidu a bezpečí…


xxx


Ještě než jsem otevřela oči, ovládla mě na chvíli panika. Co teď? Kocovina z vína nebo z něčeho, co se stalo omylem?

Lehké pohlazení na tváři mě uklidnilo.

„Dobré ráno, Bello. Máš hlad?“ Usmála jsem se na ni. A pak mi to došlo.

„Alice, tohle byl ten plán? Dokážeš mu, že když zvládnu tvoje… doteky, když se dokážeš ovládnout ty a neublížíš mi, tak on to zvládne taky?“ Jak to, že se tím zabývám až teď?

Krátce přikývla. „Ano, to byl… původní plán. Ale já…“ Vážně vypadá, že se stydí? To není možné, to přece není Alice, jak ji znám…

„Nějak jsem to přitom pustila z hlavy. Nemyslela jsem na Jazze ani na Edwarda, jen…“ Sklopila oči.

Zvedla jsem ruku a přitáhla si její obličej k sobě. „Já vím… Taky se mi Edward na chvilku někam ztratil…“ Sklonila se blíž a lehce mě políbila. „Měla by ses nasnídat…“

„Teď zrovna nemám hlad na jídlo, Alice…“

Celý den jsme strávily v tom zlatém přístavu. Užívala jsem si každou minutu s vědomím, že právě poznávám a získávám novou Alici, něžnou, občas rozpačitou, nekonečně laskavou a laskající.

Mluvily jsme o tom, jak a jestli říct Edwardovi o našem testování mého těla.

„Prostě ho nechám, ať se podívá,“ rozhodla se nakonec Alice. „Nedokážu zaručit, že si na tohle občas“ – polibek na levé rameno – „jen tak“ – polibek na to pravé – „zničehonic“ – další k mému levému prsu – „samozřejmě nechtěně“ – a ještě k pravému – „nevzpomenu“, vydechla a její rty dokončily svou pouť někde pod mým pupíkem…

„Souhlasím,“ zasténala jsem, „taky na to nedokážu nevzpomínat…“


xxx


Chladivá náruč, která mě probudila, nepatřila Alici. Strnula jsem – napjatě jsem čekala na jeho reakci. Zamyšleně mě políbil na krk. Mlčel. Příliš dlouho… Mé srdce divoce uhánělo, musel slyšet, co se se mnou děje…

„Edwarde?“ zkusila jsem začít opatrně.

„Ano, lásko?“ Jeho hlas zněl normálně, možná trochu – nejistě?

„Potkal jsi už… Alici?“ zajíkla jsem se.

„Před chvílí…“

„Mluvili jste spolu?“

„Bello, nemusela nic říkat…“

„A ty… Nezlobíš se?“

„Ještě nevím. Měl bych?“

„Já nevím,“ zašeptala jsem roztřeseně.

„Neublížila ti…“

„Naopak…“

Pomalu mě otočil k sobě.

„Ona je ale slabší než já…“

„To je hloupý argument, Edwarde.“

„Asi máš pravdu,“ vydechl a nechal moje ruce rozepnout jeho poslední knoflíček.  Ty moje už mezitím zvládnul sám.

Ne já, Alice měla pravdu…

 

 

 

 

povídky od ambry

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3 4 5   »

ambra

95)  ambra (26.02.2016 13:26)

Děkuju, Fantomásku B)

kajka

94)  kajka (26.02.2016 12:37)

Předchozím komentářem jsem už řekla všechno, leda bych se opakovala. ;) Tak snad jen: Byl jsem zde, Fantomas.

SestraTwilly

93)  SestraTwilly (19.05.2013 21:05)

No,trochu silnejšia káva.Ako by som...Nevadí mi,že opisuješ milovanie dvoch žien,ale vadí mi že je to práve Bella a Alice.Berem to ako dvojnásobnú neveru.Viem,že niekto by namietol,že účel svätí prostriedky a že Bella dosiahla čo chcela,ale...A tu sme pri koreni veci,odpustil by jej to Edward S.Mayerovej s takou ľahkosťou?Edward ktorý vyrastal na začiatku 20.stor.kedy bola úplne iná morálka ako dnes?
Zaujímavá a zároveň zvláštna poviedka.Nemôžem s čistým svedomím povedať,že sa mi úplne páčila,ale rozhodne stála za prečítanie.

ambra

92)  ambra (10.04.2012 22:22)

kajuško, Ty jsi to zase tak krásně vyhmátla... Doupě neřesti mě zabilo , ale vidím to tak, že Steph je prostě typická Američanka (a navíc mormonka) a chtěla udělat nenápadnou propagaci sexu po svatbě;) . Paradoxní ovšem je, že to zároveň považuju za jeden z důvodů, proč měla Sága takový úspěch - v době, kdy je sex a všechno s ním spojené tak zoufale snadno "po ruce", ona vymyslela příběh, ve kterém sexu něco bránilo. Opět tu máme uvěřitelně cudnou dívku a chlapce... ach... . To, že kvůli tomu musela z Edího udělat upíra, je věc druhá, že (jinak by jí to nikdo nebaštil). Děkuju, Kajuško!

kajka

91)  kajka (10.04.2012 21:46)

Ambro, nevím, jak ti mám vyseknout tu největší pochvalu jakou dokážu. Líbil se mi už název, krásná výpůjčka, a protože dialogy pana Daňka jsou jednou z mých srdcovek (Španělé v Praze můžu vidět tisíckrát a nikdy se mi neokoukaj), byla jsem nadšená hned na začátku. Další bodík máš za velikou odvahu. Když jsem četla, co jsi svým dílkem rozpoutala, držela jsem ti palce zpětně. Ten zažehnutý pocit úžasu a nadšení z čtení tvých řádků nevyprchal ani na okamžik. Popsala jsi přerod jejich velkého přátelství v něco bližšího a intenzivnějšího tak jemně a něžně, s přesnou dávkou erotického jiskření, že jsem chvílemi lapala po dechu. Naprosto nenásilné a přirozené, nádherné! Ruku na srdce, i nejlepší přítelkyně si musí navzájem vonět a určitá fyzická přitažlivost se k té duševní vždycky váže. Teď mě napadá, že v době virtuálních vztahů to tak není, ale určitě si člověk nepouští do osobního prostoru někoho, kdo ho odpuzuje. Ty tu vůni zmiňuješ a za to ti tleskám, považuju to za dost podstatné. Bella je jen žádostí zmítaná a frustrovaná dívka, bodejť ne, v jejím věku a situaci bych se šla dávno zastřelit nebo uhnala Jacoba. Líbí se mi, jak jsi tu zapeklitou situaci bezbolestně vyřešila. V tomhle jsem Edwarda (Steph) nikdy nepochopila, sám žije sto let v "doupěti neřesti", což podle mě Cullenovic domov je, jak by mohl nebýt, když domácnost obývají tři vášnivé páry a jeho nenapadne poskytnout své životní lásce kousíček tělesného potěšení.:p Nikdo ho přece nenutí, aby zašel až do konce. Někdo by mohl oponovat, že jsou to knihy o lásce, ale tohle k ní snad patří, ne? Nejsme ve středověku. Kde je sexuální osvěta? Je to jediná věc na TS, kterou považuju za přitaženou za vlasy. Omlouvám se, ambro, ale straší mi to v hlavě už dlouho.
Děkuju ti za překrásnou povídku!

Bosorka

90)  Bosorka (16.02.2012 21:26)

TO jsem celá já :D

ambra

89)  ambra (16.02.2012 21:24)

Bos, ty zvrhlíčku

Bosorka

88)  Bosorka (16.02.2012 21:15)

Jééééé, kdeže loňské sněhy jsou. :) Jsem si vzpomínkově zaáchala, Ambři

ambra

87)  ambra (16.02.2012 21:01)

haničko, nejen že jsi to vykopala, ale ještě jsi se přiznala . To moc lidí po vydání neudělalo;) . Děkuju! Byl to malý experiment, kdo ví, třeba zase někdy...

86)  hanka (16.02.2012 11:46)

zaplavují mě motýlci ,i když nemám osobní zkušenost,myslím,že je to velmi velmi reálné a krásné a něžné a objevující - jako by objevovala sebe,své vlastní tělesné já - a Alice je nejlepší a nejupřímnější kamarádka
a technický závěr - návod pro Edwarda,to byl přece největší důvod :):)
jsi skvělá

Twilly

85)  Twilly (06.02.2011 23:13)

Nemáš zač, drahoušku, vždy k službám!!!

ambra

84)  ambra (06.02.2011 23:11)

Twilly, Tobě nic neuteče . Já se za to nestydím, jen už nechci kalit vodu . Díky, prcku .

Twilly

83)  Twilly (06.02.2011 23:09)

Tak aby bylo jasno! Osobně se postarám (i když ještě nevím jak, ale to ještě promyslím ), abys byla na svou tvorbu hrdá, děvenko . Krucinál, nemáš se za co stydět, píšeš jak malý Bůh tak co!!!

ambra

82)  ambra (06.02.2011 23:01)

Adrianko, sem chodím děkovat potají a v pokročilou hodinu, abych na tento článek již zbytečně neupozorňovala . Takže promiň, že až teď, ale moc děkuji!
Carlie, to zlidovění by mě fakt zajímalo .

81)  Adriana (29.01.2011 20:27)

wow!
Originální!
Mě se to líbilo

Bosorka

80)  Bosorka (09.01.2011 21:50)

Ambro povídka se sice posunuje, ale my nikdy nezapomeneme!
Já např nevěděla, že FF má tuhle kategorii.

Carlie

79)  Carlie (09.01.2011 21:46)

Jenomže nekončící komentáře udržují povídku v povědomí, drahá Ambro , a krom toho, už to máme všichni definitivně vypálené v mozku... :D Kdybys tušila, jak jsi zlidověla!

ambra

78)  ambra (09.01.2011 21:40)

Terry, odvázaná, to já teda jsem , ale přiznám se, že až takový hukot jsem nečekala. Vlastně vůbec žádný. Myslela jsem, že jsou všichni tak omlácení neomezeným přísunem všeho se sexuální tematikou, že takováhle legrácka vyvolá buď úsměv nebo mírně zvednuté obočí (no dobře, tak možná ještě poklepání na čelo ). Díky, moc jsi mě potěšila
Katuško, nad Esme jsem se svíjela asi deset minut . Ty budeš taky vtipálek! Děkuju, jsi zlato!
Závěrem musím říct, že zbaběle cítím velkou úlevu, jak se povídka rychle posunuje na titulní straně dolů

77)  Katka (09.01.2011 14:38)

Ambro, v tomhle mas moji plnou podporu. Jako vzdy jsi vsechno dokazala popsat tak jemne a nevulgarne a me to, jak jsi napsala v jednom komentari, jemne rozechvelo. Je mi uplne jedno, o kom to bylo (Jen Esme bych si tam neumela predstavit, ale to se nemuzes divit:D ), proste se mi tahle povidka libila

76)  Terry (09.01.2011 00:51)

páni diky bohu ze je to jednorazovka nedokazu si predstavit kdyby to melo pokracování jak by si Emmett z holek utahoval....
mohu ale ovsem rict ze tahleta povídka měla co do sebe myslím si že taková to jednorázovka sem právě zapada diky tomu co jsem tu cetla (nechci nekoho urazit) tak si myslím ze se snad málo kdo nebo skoro vubec nikdo nedokazal odvazat a za to má spisovatelka teto povidky u me velky obdiv

1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek