Sekce

Galerie

/gallery/NST.jpg

Nešikovná, opět...

„To máte ale…” řekla Lauren, když se objevila pokoji a jen, co mě spatřila, se zastavila stejně jako její společník. Edward. Oba dva na mě upřeli překvapené pohledy. Vzhlédla jsem a naše oči se setkaly. Po tak dlouhé době jsem měla znovu příležitost vidět tu krásu, za které se mi tajil dech. Jeho oči. Naplnil mě pocit něčeho nepopsatelného.

„…krásný dům,” dodala Lauren a přeťala tak tu chvíli. Naši chvíli, jestli jsem mohla být tak troufalá a nazývat ji tak. Sklopila jsem pohled, odložila knihu a prohnala se kolem nich. Moje kroky nesměřovaly zpátky do pokoje, kde na mě už jistě čekala Alice s Rose, ale ven. Pryč od toho všeho. Cítila jsem horkost ve tvářích. Už jsem se dostatečně probrala z otupělosti a začala si uvědomovat trapnost celé situace. Jak jsem mohla být tak blbá?! Proč jsem jen chodila do toho pokoje?

Schody jsem brala po dvou, naštěstí nikde nikdo nebyl. Pod schody jsem se na okamžik zastavila, abych se zorientovala a našla východ. Hned, jak jsem uviděla svou záchranu v podobě domovních dveří, jsem se znovu rozeběhla a za zády jsem uslyšela jeho hlas.

„Počkej, Bello!” Zatrnulo mi, ale nezastavila jsem se. V duchu jsem se modlila, aby bylo odemčeno, jinak bych byla ztracená.

Během okamžiku jsem se ocitla u dveří, sáhla jsem na kliku a ulevilo se mi, bylo otevřeno. Vyběhla jsem z domu. Venku mezitím z nebe začal padat hustý déšť. Vypadalo to, jako kdyby byla země a černé mraky svázané tisíci průhlednými provazci vody.

„Bello, zastav, prosím!” Znovu ten krásný hlas, ale tentokrát byl blíž. Lekla jsem se, protože jsem si myslela, že vzdal mě pronásledovat. Nohy se mi smekly po kluzké rozbahněné zemi a já se svezla na zem. Dopadla jsem velmi nešikovně. Chtěla jsem zmírnit pád tím, že jsem pod sebe strčila jednu ruku, ale mé tělo nabralo úplně jiný směr, takže jsem spadla přesně na zápěstí. Slyšela jsem podivné křupnutí a ucítila obrovskou bolest. Překulila jsem se na bok, abych mohla zraněnou ruku vytáhnout. Tepalo mi v ní a s každým dalším třeba jen sebemenším pohybem z ní vystřelila ostrá bolest do celého těla. Opatrně jsem sevřela zápěstí a pokusila se posadit. Náhle se mého ramene někdo dotkl. Trhla jsem sebou a vzhlédla, ale nic jsem neviděla kvůli dešti, který mě oslepil.

„Bello,“ šeptl. Podle hlasu jsem poznala, že to je on. Opatrně si klekl ke mně do rozbředlé hlíny a upřeně mě pozoroval. Okamžitě jsem zavřela oči. Nevím, proč jsem to udělala. Byl to takový popud, který mě k tomu donutil. Nechtěla jsem se mu podívat do očí. Cítila jsem se tak strašně poníženě. Plná studu. Do tváří se mi vlila horkost.

„Proč máš zavřené oči?” zeptal se mě měkce. Zaslechla jsem v těch slovech trochu smíchu. On se mi směje! Pomalu jsem otevřela oči. Jeho obličej byl blízko mého. Dech se mi zrychlil. Nebyla jsem schopna jediného slova, jediné myšlenky. Hypnotizoval mě těma krásnýma očima. Po obličeji mu stékal déšť. Vypadal úžasně, ale já ne. To, čím mi holky zkrášlily tvář, jsem měla rozmazané všude, jen ne tam, kde to mělo být. Vytahané oblečení bylo úplně celé od bláta. Cítila jsem, že rudu. Dnes už po několikáté. Znovu se zasmál a pomohl mi vstát. Lehce se dotkl mé zraněné ruky a mým tělem projel nový záchvěv bolesti. Sykla jsem.

„Je ti něco?” zeptal se a hleděl na mě ustaranýma očima.

„Asi mám něco s rukou,” špitla jsem tak potichu, že jsem si nebyla jistá, jestli mě slyšel, ale opak byl pravdou. Opatrně vzal mou ruku do své a prohlížel si ji. Jeho doteky byly tak něžné, že se ta bolest náhle úplně vytratila a já jsem jen cítila jeho studené prsty, které bloumaly po mé kůži.

„Nevím, jestli je to zlomené, ale určitě musíš do nemocnice,” řekl po chvíli.

„Kdybych nebyla takový nemehlo,” vzdychla jsem pro sebe a on se pobaveně zasmál. Překvapeně jsem se na něj zadívala.

„To se stane každému.” Snažil se mě uklidnit a zbavit dojmu, že jedině já na sebe přivolávám takovéhle pohromy.

„To sice jo, ale mně tak stokrát častěji, než je běžný průměr,” řekla jsem. Výraz v jeho obličeji prozrazoval, že jsem ho pobavila. Pak najednou zvážněl. Vpíjel se mi mlčky do očí a řekl: „Nešla bys se mnou na ples?” Vykulila jsem šokovaně oči, takže jsem v tu chvíli musela vypadat jako nějaký blázen. Chvíli jsem nebyla schopna pochopit, na co se mě to právě zeptal. Byla jsem si skoro jistá, že se mi to jen zdálo. Ale všechny mé domněnky se rozplynuly ve chvíli, kdy se mě zeptal znovu. V jeho hlase jsem slyšela jakousi nervozitu.

„Ale co Lauren?” vypadlo ze mě, aniž bych to chtěla říct. Jasně, že mě tahle otázka okamžitě napadla, ale neměla jsem v úmyslu ji vyslovit nahlas. Rychle zamrkal, ale jeho výraz se nezměnil. Stále zůstával vážný.

„Ona tady nebude a já chci jít s tebou,” odpověděl mi. „I kdyby tady byla,” dodal potichounku. Zavřela jsem oči a po nějaké době je otevřela. Myslela jsem si, ne, byla jsem si jistá, že je tohle jenom sen, protože nebylo možné, aby mě Edward Cullen, kluk, kterého tajně miluji, pozval na ples. Mě, holku, kterou nikdo nezná, nikoho nezajímá. Holku, která je špinavá od bláta, černá barva z řasenky jí stéká po tvářích. Holku, kterou ještě nikdy nepozdravil.

„Jestli nechceš, pochopím to,” promluvil a prolomil tak ticho, které nastalo. V jeho očích jsem viděla zklamání. Věděla jsem, že jestli něco okamžitě neřeknu, tak odejde a já už nikdy nebudu mít příležitost být mu nablízku. Nadechla jsem se k odpovědi, ale někdo nás vyrušil. Emmett.

„Co tady, proboha, děláte?” Zakroutil nevěřícně hlavou, „před chvílí byla úplná průtrž mračen a vy si tady stojíte v dešti.” Najednou se zastavil a zadumaně si nás prohlédl.

„Celí od bahna,” pokračoval a na jeho tváři se rozprostřel úsměv. Ajaj, zase ta červená.

„Copak jste tady vyváděli?” zeptal se, a úsměv z jeho tváře nezmizel. Podívala jsem se na Edwarda. Vypadal asi stejně zděšeně jako já. Ale narozdíl ode mě nebyl ve tváři rudý a okamžitě zareagoval.

„Bella byla venku, promluvil jsem na ni a vyděsil ji tím tak, že spadla na zem a poranila si ruku,” vydal ze sebe. Ale to, proč jsem byla venku, vynechal a já mu byla nesmírně vděčná.

„Aha, aha,” zamumlal Emmett. Pak se Edward otočil a upřel na mě něžný pohled.

„A ptal jsem se jí, jestli by se mnou nešla na ples,” řekl a čekal mou odpověď, kterou jsem mu dosud neřekla. Nemínila jsem už čekat a promarnit tu příležitost zaobíráním se pro a proti. Nadechla jsem se k odpovědi, ale Emmett mě předběhl.

„Tak to máš asi smůl, brácho. Bella jde totiž se mnou, viď?” promluvil. Vykulila jsem překvapeně oči. Nebyla jsem schopna slova. Oba dva se na mě dívali a čekali, co řeknu. Já jsem otevřela ústa, chtěla jsem vyslovit námitku, ale jen jsem je němě otevírala a zavírala.

„Tak vidíš,” řekl Emmett Edwardovi. Chytil mě kolem ramen a potěšeně se mnou zatřásl. Edward se otočil a odcházel. Naprosto vykolejená jsem pozorovala jeho vzdalující se postavu. Když zmizel ve dveřích, tak jsem byla konečně schopna pohybu. Loktem jsem šťouchla Emmetta do žeber, ale on se ani nepohnul. Připadalo mi to jako bych vrazila do skály.

„Bože, to jíš každý den alespoň deset steroidů, ne?” vydala jsem ze sebe a třela si loket, který mě bolel.

„Ne, dvacet,” zasmál se. Pak jsem se vzpamatovala a probodla ho naštvaným pohledem. Jednu ruku, právě tu, kterou jsem měla funkční, jsem si založila v bok.

„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?! Teď mě pozval na rande, chápeš?! Konečně a ty to takhle zkazíš!” vyjela jsem na něj podrážděně. Zatvářil se absolutně nechápavě a nevinně.

„Ne, ty to nechápeš. Musíš ho nechat, aby o tebe bojoval. Nesmíš se mu hned při první příležitosti vrhnout do náruče!” oponoval mi a mně došlo, že má pravdu.

„Jednou mi poděkuješ,” řekl, „a teď pojď, musíš se osušit a já tě odvezu do nemocnice.” Vzal mě kolem ramen a odváděl zpět do jejich domu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

DeSs

8)  DeSs (09.10.2010 17:37)

7)  hellokitty (01.10.2010 23:17)

6)  eElis (01.10.2010 19:51)

nádherná kapitolka, Edward mě překvapil, to jsem nečekala, že by se o ni zajímal už takhle brzo a dobře, že Emmm řekl, že jde s ní na ten ples, ať se Edward snaží.

ambra

5)  ambra (30.09.2010 23:29)

Ach, Edward se probral?:D Teda, co to bylo????? Láska na první pohled??? Strašně se těším, jak jim to zamotáš... Skvělé, Scrib...
A Emmettek...:D

Carlie

4)  Carlie (30.09.2010 21:57)

Zrovna jsem si dnes říkala, kdepak je pokračování, a tu je.
Moc hezká pohádka, užívám si to a ten konec mě vyloženě nadchl, správně, správně, nic zadarmo! :D
Aah, tohle ještě bude krásně jiskřit
A nebyla by to Bells, aby si i při pouhém odskočení na toaletu něco neudělala , to poraněné zápěstí jí zachránilo život, kdyby Alice a Rose viděly, co provedla s jejich prací na jejím zkrášlení :D

3)  elie_darrem (30.09.2010 21:54)

skvělý, bombastické:-))

2)   (30.09.2010 21:23)

To vážně stačí narovnat Belle vlasy a zvýraznit jí oči a Edward je z ní hned tak paf? Nebo je v tom ještě něco jiného?? Ať tak či onak, Emmet je nej :D
Parádní kapitola!

Marketa

1)  Marketa (30.09.2010 20:10)

Dobrá rada nad zlato (od Emma)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella