Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Nav%C5%BEy%20obr.jpg

Kapitola II - Hra začíná

 


 

 

Vždycky pospíchal. Přesto mě nezanedbával. Předvedl kompletní sestavu doteků a pohybů, která se mu se mnou osvědčila. Pořád jsem s tím nebyla úplně srovnaná. Jasně že jsem věděla, že má podstatně větší zkušenosti než já – vlastně kdokoli s jakoukoli zkušeností jich měl víc než já – ale ta neskrývaná znalost těch správných spouštěčů, na něž moje tělo překvapivě dobře reagovalo, mě vyváděla z míry.

Ale to byl prostě Jacob. S odstupem a s velkým sebezapřením jsem musela uznat, že mi vlastně nikdy nic nesliboval. Jistě, jeho neuvěřitelná vytrvalost – pokoušel se mě sbalit víc než půl roku – by u normálního kluka zřejmě znamenala, že je totálně zamilovaný. Jenže Jacob není normální. A jak se později ukázalo, já byla jediná nána z fakulty, která o jeho lovecké vášni neměla ani ponětí.

Půl roku mě uháněl, měsíc jsme spolu oficiálně chodili. V momentě, kdy mi na poslední přednášce toho dne došlo, že ho opravdu hluboce miluju, jsem se sbalila o dvacet minut dřív, zahuhlala nějakou chabou výmluvu k přednášejícímu a utekla na kolej. Plánovala jsem bleskovou sprchu a pokračovat co nejrychleji za ním. Musela jsem mu to říct. Okamžitě.

Našla jsem ho v posteli se svou spolubydlící. V zatuchlé předsíňce našeho dvoulůžáku visela jeho bunda, věděla jsem, že je tam, slyšela jsem tiché hlasy a smích, ale jako správná naivní husa jsem s úsměvem od ucha k uchu napochodovala dovnitř.

Neomlouval se. Neustále opakoval, že přece zná můj rozvrh a že na takovýhle šoky není stavěnej.

Utekla jsem. Noc jsem strávila v zakouřeném nonstopu a druhý den si našla svůj první samostatný byt. A samozřejmě taky práci, která mi ten luxus umožňovala.

Ty první dny jsem nějak přežila právě díky nutnosti zařídit stěhování, naplánovat si směny a zároveň přemýšlet, kde se zrovna pohybuje mrcha Sharon a zrádce Jacob – měl aspoň tolik rozumu, že své chabé udobřovací aktivity omezil na pokusy dovolat se mi; potkat se s nimi bych prostě nezvládla.

To pravé peklo ale začalo zhruba po týdnu. Došlo mi, jak nepřenosná je tahle zkušenost. Už od střední jsem se několikrát dostala do pozice ramene, na kterém si občas nějaká opuštěná a zrazená kamarádka vyplakávala své zklamání. Ale všechny ty slzy po mně jen stékaly, nedokázala jsem pochopit, jak je možné pustit k sobě někoho tak blízko, aby mi mohl tak moc ublížit.

Teď, po každé další probdělé noci, jsem dlouhé minuty stála svlečená před zrcadlem a podrobně zkoumala každý centimetr svého těla. Připadala jsem si jako po zbabrané operaci všech vnitřních orgánů a byla jsem naprosto přesvědčená, že se ty anomálie, které způsobují nepřetržitý bolestivý tlak všude uvnitř mě, prostě musí nějak projevit i na povrchu.

Samozřejmě se ale měnilo jen to, že jsem postupně stále líp viděla svoje žebra, klíční kosti a kolenní klouby.

O dva měsíce později – měla jsem za sebou dvojitou směnu v práci a třetí neúspěšný pokus o zkoušku z hlavního semestrálního předmětu – jsem se složila přímo na ulici. Když jsem se probrala na pohotovosti, seděl vedle mě Jacob. Poslední hovor v mém mobilu byl od něj – samozřejmě nepřijatý – takže ta pitomá sestra na příjmu vyhodnotila, že když se v seznamu nevyskytují ani táta ani máma, mohl by to být můj nejbližší člověk.

Neměla jsem sílu poslat ho pryč. A tak tam zůstal do noci a tím svým sexy chraplákem se mi pokoušel vysvětlit, jak to s ním vlastně je. Outsider z totálního zapadákova, který vždycky vynikal jen ve dvou věcech – ve fotbale a v lámání holek. Přičemž to první mu pomohlo na slušnou univerzitu a díky tomu druhému nějak dokázal přežít fakt, že ve všem kromě podělanýho fotbalu naprosto plave.

Přesto nebyl žádný pitomec. Nepokoušel se mě přesvědčit, že kdybych občas dělala slepou, mohla bych být pro něj ta pravá. Vypadalo to, že ho upřímně mrzí, že není schopný opravdu se zamilovat. Nakonec jsem se musela kousat do jazyka, abych ho neutěšovala a nevysvětlovala mu, že je na vážný vztah prostě ještě moc mladý a že ho ta pravá velká láska určitě čeká.

Ráno mě odvezl domů. Strávil u mě dva dny. Obstaral obrovský nákup do mé odpudivě prázdné lednice, vařil mi samá výživná jídla z chlapáckého seznamu svého táty, který se sám staral o tři děti, pouštěl mi filmy a učil mě nadávat v jazyce svého kmene.

Třetí den ráno jsme se milovali. A já husa znovu uvěřila, že to nějak půjde.

Jenže on se zvedl, osprchoval, posbíral si svoje věci a oznámil mi, že už vypadám mnohem líp a že padá, protože jde na oběd s Christinou z prváku.

Mezi dveřmi se otočil, zářivě se usmál a nabídl mi, že se o mě takhle může starat klidně pravidelně. Jen potřebuje znát můj aktuální rozvrh. Aby se mu to s něčím nekrylo…

Poslala jsem ho do pekla a sobě naordinovala přísný citový půst. Minimálně na takových třicet let.


xxx


Robin nevěřícně a trochu podezřívavě mhouřil oči za speciálně zabroušenými skly tyrkysových brýlí.

„Vážně to nechceš probrat se šéfkou, Edwarde?“ Jako obvykle se mu při vyslovení mého jména zachvěl hlas. Vídával jsem jeho přítele, uhrovitý doktorand z filozofie se za ním stavoval několikrát za den, a naprosto jsem chápal Robinovu touhu po změně.

„To je v pohodě, vážně Robine,“ věnoval jsem mu povinný úsměv a zatlačil do vozíku s knihami, určenými k zařazení. Můj přímý nadřízený mě právě znovu nachytal u toho, jak bez problémů pracuji s jejich programem pro vysokoškolské knihovny a opět propadl depresi z faktu, že jsou naše pozice rozhodně obsazeny přesně opačně. Nebyl jsem si ale jistý nezištností jeho pobídky k tomu, abych se pokusil svrhnout jeho dvouletou vládu nad bílým rohovým psacím stolem s květinovou dekorací v úrovni očí, a tak jsem jen občas zachránil knihovnu s přilehlou studovnou před kolapsem, který až do mého příchodu patřil k místnímu folklóru.

Megan, naše šéfová, se očividně bála žaloby kvůli diskriminaci menšin, Robina si nevšímala a většinu pracovní doby dál trávila sepisováním odpovědí na každý nesmyslný mail, který se jí objevil ve schránce.

Pracoval jsem tu týden. Jako vždy jsem rychle ztrácel pojem o čase, ale každodenní kontrola kalendáře mě nenechávala na pochybách. Bella buď nepatří mezi nejvzornější studentky, nebo má mimořádně nabitý týden v práci, nebo – a jen skutečně dlouhý život vás naučí s touhle eventualitou počítat jako s regulérní proměnnou – jsem měl prostě smůlu.

Samozřejmě jsem naše setkání mohl zařídit jinak. Ale pokud jsem chtěl zachovat zdání náhody a zároveň se jí ukázat někde, kde mě – ať už vědomě nebo zpočátku možná podvědomě – bude moci kdykoliv vyhledat, nemohl jsem se vrátit do baru nebo do ní vrazit na ulici.

Tohle byla moje dohoda s osudem. Pokud jsem byl nucen akceptovat existenci další dívky, projít si všemi nutnými fázemi – jejich délka samozřejmě značně závisela na době, v níž se setkání odehrálo – a nakonec se protrpět loučením s ní a často i s dětmi, stanovil jsem alespoň toto pravidlo: Ona musí mít pocit, že to byla její volba. Že to nebyla má vůle a má láska, co ji prostě strhlo do víru, z kterého neměla šanci uniknout.


xxx


Přišla po deváté, necelou hodinu před zavřením. Zřejmě běžela – měla rozhodně lepší barvu než minule, a jak se snažila tiše oddychovat, klopy krátkého kabátu se jí na hrudi prudce rozevíraly.

Znovu ten pocit nevyhnutelnosti.

Hlavou se mi mihl obraz jejího nahého těla. Dovedl jsem si představit, jak bude horká. Jak zavře oči. Jak šeptá moje jméno. Jak pláče a prosí, abych neodcházel…

Tahle doba mi vlastně vyhovovala. Když zmizím za deset let, nikdo se nebude pohoršovat, že je po třicítce svobodná. Bude mít dost času založit si rodinu. Až budou jednou umírat její děti, nebudou to moje děti…

„Ahoj,“ uslyšel jsem typický zvuk, jak pustila ke svým nohám batoh. Pomalu jsem dokončil kontrolu encyklopedie, kterou před chvílí kdosi přinesl, uložil jsem ji na vozík a otočil se k dalším svazkům na stole. Zachytil jsem její netrpělivé zasténání.

„Já spěchám!“ řekla o poznání hlasitěji. Pomalu jsem se k ní obrátil a rovnou našel její oči.

„Ano? To není nutné, Bello, je vám sotva dvacet, máte spoustu času.“ Klopy na jejím kabátě se přestaly hýbat. To plánování se vyplatilo. Reaguje dokonale. Nečeká mě žádné zdlouhavé a složité namlouvání. Máme před sebou pár skvělých let… Z úvah o našich světlých zítřcích mě vytrhlo krátké zafunění. Kabát se zase pohnul. Ale její výraz vůbec neodpovídal tomu, co jsem čekal. Zachytil jsem ještě záblesk vzteku, který rychle vystřídal mrazivý odstup.

„Bella jsem v práci. Tady jsem pro vás neznámá kolegyně. Byla bych vám vděčná, kdybyste to respektoval.“ Odsekávala slova jako kousky ostrého skla.

Dokázala mě překvapit. Lépe řečeno - překvapilo mě, že mě ještě někdo dokáže překvapit. Ten okamžik jsem si uměl vychutnat. Bez mrknutí jsme na sebe zírali. Ona to rozhodně vnímala jako silovou záležitost. Nechtěl jsem ji porazit, já ji chtěl získat. Uhnul jsem pohledem a dopřál si úsměv, který jsem celou dobu přemáhal.

„Jak vám můžu pomoci, slečno?“

Na chvíli vypadla z role. Zřejmě zapomněla, pro co vlastně přišla. Znovu ten naštvaný mrak. Došlo mi to. Zlobila se především na sebe.

„Jsem v pořadníku na tu novou monografii o R. W. Fassbinderovi. Řekli mi, že se na mě dostane tak kolem Vánoc, ale dneska ráno mi přišlo upozornění, že si ji můžu vyzvednout.“ Zněla odměřeně, ale stále ještě zrychlený dech jí to trochu kazil.

„Za minutu jsem u vás, slečno.“

Robin nikdy nepoužíval dvě nejspodnější zásuvky. Od hlavního pultu na ně nebylo vidět. Tahle skrýš tedy měla hned dvě zásadní výhody. Vytáhl jsem velkou těžkou knížku. Zkontroloval jsem, jestli je čerstvá stopa po čárovém kódu opravdu tak nepatrná, jak mi připadala, když mi v poledne poslíček přinesl těžký balík. Všechny publikace, na které Bella několik měsíců marně čekala a které si nemohla dovolit koupit.

„Tady je,“ položil jsem svazek na pult. S posvátnou úctou pohladila lesklou obálku, z batohu vytáhla kartonové desky; knížku obalila a pak teprve uklidila.

„Děkuju,“ usmála se nerozhodně.

„Není zač,“ odpověděl jsem úplně vážně. „Bello,“ dodal jsem potichu ve chvíli, kdy vzala za kliku. Strnula, ale neohlédla se.

Některé hry vyžadují více času.

Tuhle výhodu mi nikdo nevezme.

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Sky

34)  Sky (30.10.2012 15:29)

Oh my God! I like it a lot!
Všetky tie myšlienky - či už Edwardove alebo Belline - mi teraz dávajú omnoho väčší význam a vlastne všetko si všímam intenzívnejšie. Na jednej strane je to dobre, na druhej sa na konci asi rozplačem.

eMuska

33)  eMuska (28.10.2012 15:16)

ach jo, sledovať tie myšlienkové pochody a psychologické postupy mi príde ako niečo totlne výnimočné!

Ewik

32)  Ewik (21.10.2011 17:19)

Uf, nevím co napsat. Jacob - hajzlík. Bella - pochodující zlomené srdce, doufám, že bude brzy vyléčené. Edward - no, nevím. Píšeš, že není upír, ale ty jeho ženy a děti.
Děkuji, moc mě to baví.

Kamci

31)  Kamci (05.10.2011 18:15)

Janeba

30)  Janeba (10.09.2011 10:58)

Ambřičko , Jacob je sice povrchní hajzlík, ale jako kamarád nemá chybu! Holt jen bude muset trochu dospět a najít si opravdovou lásku!!! V Edwardovi se zatím moc nevyznám, ale Bella se mi moc líbí!!! Velmi zajímavá povídka, tvůj styl už mi moc chyběl!!!

Děkuji!!!

nikolka

29)  nikolka (08.09.2011 22:45)

tuším, že ani jeden to nebude mať ľahké v spoločnej láske...
bohužiaľ zmluvy s osudom bývajú zväčša kruté...

Silvaren

28)  Silvaren (01.09.2011 14:08)

Páni, minule jsem si ani nevšimla, že Edward je ta vypočítavý. Jen aby se nepřepočítal a nebyl to on, kdo bude prosit, aby Bella neodcházela.
Moc krásné, Ambří, užívám si to.

kytka

27)  kytka (28.08.2011 21:32)

Já jich slupla několik najednou a zjistila jsem, že jsem zapomněla napsat komentáře.
ambři, je to krásná povídka. Zase z jiného soudku. Každá postava má zase svoji úžasnou psychologii a si to užívám. Díky.

semiska

26)  semiska (26.08.2011 19:46)

Vztah s Jacobem asi nebyl to pravé ořechové, nic méně se z toho dostala. Edward knihovník? Hm, zajímavá představa: já jsem ráda zalezlá v knihovně...
No, koukám, jednoduché to mít nebudou. Jsem na ně oba zvědavá.

Astrid

25)  Astrid (21.08.2011 23:39)

Ešte nikdy som nečítala tak pre mňa pútavý príbeh s Jacobom a to Ti stačila len tretina kapitoly - ani ten Stephanin nebol tak jasný a to mu venovala skoro pol knihy a viac priestoru ako našemu milému - však vieš komu ;) U Teba zisťujem, že niekedy : "stačí iba slovo" a moje srdce sa zblázni - v Tvojom prípade odsek = v predošlej to bola iba veta: "O lásce vím skoro všechno."
Toto bola iba časť mojich obdivných poznámok-

24)  Contaester (20.08.2011 00:27)

ambra

23)  ambra (19.08.2011 15:44)

Dívky, jste jedničky. V tomhle případě mám jasnou představu o ději i postavách a vaše komentáře mi moc pomáhají zjišťovat, jestli vám to dávkuju správně . Jej jedna věc, kterou vás nechci zbytečně zatěžovat (a je to i od začátku v popisku k sérii) - Edward není upír, takže svoje ženy prostě nemohl přeměnit.;) Díky moc!

HMR

22)  HMR (19.08.2011 01:41)

napjatá jak kšandy... nebo šle

Paja

21)  Paja (18.08.2011 22:53)

No, upřímně, co k tomuhle napsat?? Jacob je proutník a hnusnej, ale myslím, že to nebude úplně jeho vina, prostředí v jakém vyrůstal ho k tomu tak nějak dovedlo, v něčem holt chtěl být výjimečný (si tedy myslím ). Edward mi přijde takový smířený, nic ho nerozhodí, on má přeci čas, a to doslova. Jsem napnutá, zvědavá, natřásám se tady nedočkavostí jak tohle bude pokračovat. Jednak proto, že Bella má dost ošklivou zkušenost z nedávné doby (a 30 let Eda asi čekat chtít nebude, zas tak velkorysý nebude) a vztahu se bude bránit zuby nehty a taky proto, že tenhle zvláštní a uhrančivý Edward si mě už omotal okolo prstu
P.S. S těma knížkama to bylo roztomilý, i když ne bezelstný
Děkuju!!

Twilly

20)  Twilly (18.08.2011 13:34)

Znovu nabít! K líci zbraň! Namířit! A páááááááááááááál!!!!

.... druhý zásah!!!!

monikola

19)  monikola (18.08.2011 12:51)

toto vyzerá fakt fakt skvelo...ak som to teda pochopila správne...takže Edward si kráti večnosť rôznymi Bellami a jej podobnými...pár rokov a potom ich opustí...som zvedavá na pokračko a teším sa ako mu naša bella pekne zamotá hlavu... ambro

Karolka

18)  Karolka (18.08.2011 12:51)

Tak já se to pokusím nějak zformulovat... Začnu příběhem. Strašně se mi líbí, že Bella sice prošla bolestivou zkušeností, po které jí zůstala na duši jizva, ale nestala se z ní uťápnutá puťka bez špetky sebevědomí. Myslím, že zná svou cenu a to je velmi imponující.
Jacob. Ani nevím, co k němu říct. On je prototyp všech těch sexy hajzlíků, kterým nejméně polovina z nás kývne, i když víme, že to s nimi není k životu. Čím to je? Těžko říct. Rozhodně tenhle chlap v mnoha kopiích skutečně existuje a je jedno jestli se jmenuje Jacob nebo Jožin. Ve vztahu s někým takovým je dobré nebýt držitelkou střelné zbraně. Nejspíš bychom se ocitly v pokušení ji použít...
A Edward. Ty jo... jak do něj. Mám z něj dva zásadní pocity. Možná je to vlastně jeden, ale je pěkně košatý. Kdybych žila věčně a nespočetněkrát přežila své blízké, byla bych taky taková? Stala by se pro mě zamilovanost nutným zlem, do kterého investuju jen nutné minimum? Teď si trochu zafilozofuju, ale nepřestává být láska láskou, když s námi hne tak málo? Uvědomila jsem si, že mám na Edwarda vztek. Vadí mi, že je pro něj Bella jen další. Ve své podstatě má leccos společného s Jacobem. Jenže ten na to má jen jeden lidský život. Ale o tom to bude, že ano? Ona nebude jen další. Bude výjimečná, vyvede ho z rovnováhy? Jak říkal perex u první kapitoly... jde tenhle boj vyhrát?
Strašně se těším a tím se dostávám k druhé stránce věci. Zase mě naprosto dostává ten způsob, jakým je to napsané. Říká se, že perské koberce nejsou obyčejné. Ženy, které na nich pracovaly, u nich strávily strašně moc času a vetkaly do nich své životy a spoustu příběhů, které se prolínají stejně, jako jednotlivá vlákna. Takový pocit mám z tvých textů - dokonale propojená vlákna.

EDIT: Nějak to nedokážu dostat z hlavy. :) Teď mě napadlo, že Edward asi nikdy nepoužil slovo láska, že ne? Stále mluví o... nevyhnutelnosti? Tak teď jsem ještě napnutější... p*

bb119

17)  bb119 (18.08.2011 07:46)

z Edwarda jsem na větvi a jeho myšlenky vůbec nechápu - akceptování existence další dívky, skvělých pár společných let, loučení, dokonce i s dětmi vůbec netuším, co to na nás chystáš ale je to úžasný a já už se moc těším na další dílek

16)  marcela (18.08.2011 05:11)

Páni,nemám slova.

gucci

15)  gucci (17.08.2011 23:42)

běhá mi z toho mráz po zádech!!!....tentokrát tápu...jeho uvažování je jak uvažování vraha... a doufám, že to je jen můj velký omyl !! Moc mě to chytlo!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Riley