Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/M%C3%BAz%C3%A1ci%204.jpg

Já se musím omluvit, sesypalo se jich na mě moc a donutili mě...

Blaženě jsem se zavrtala hlouběji do polštáře a vdechovala tu velmi příjemnou květinovou vůni. Bylo to jako ležet na louce. Všechno tak měkoučké a voňavoučké...

Ale... Jak to? Kdy jsem si naposledy převlíkala postel? To bylo... no, těžko říct.

Otevřela jsem oči.

A honem jsem je zase zavřela.

Tak. Teď napočítám do deseti, pak je otevřu a všechno bude zase v pořádku...

Jeden.

Dva.

Tři...

Trošku jsem švindlovala a pootevřela jedno oko.

„Do háje,“ vyjelo ze mě a rovnou jsem se posadila.

Přibližně takhle velká je hala na hlavním nádraží, jenže pokud vím, tam nemají mramorovou podlahu a koberce a obrazy a křišťálové lustry...

Tiše jsem zaúpěla a svalila se zpátky do postele. Pro jistotu ještě schovala hlavu pod polštář.

Jasně, mohlo to být horší. Mohla jsem se vzbudit v nějakém zatuchlém sklepě, svázaná a s roubíkem.

Proč se takové věci dějí právě mně?!

V tom se ozvalo klepání na dveře.

Tak. A je to tady...

Vystrčila jsem hlavu a napůl nešťastně, napůl rozzlobeně, hleděla k velkým dvoukřídlým dveřím.

„Tak teda, dále,“ řekla jsem hlasem plným frustrace.

Dveře se neotevřely hned. Za nimi se ozýval podivný šramot a rozčilené šeptání několika hlasů.

„Dále!“ zvolala jsem o dost hlasitěji, pro případ, že se přeslechli.

Mosazná klika se pohnula, dveře se pomalu otevíraly. Troje ruce najednou dovnitř natlačily vyděšeně se tvářícího Múzáka Edwarda a zase za ním přibouchly dveře. Zůstal stát zády přitisknutý k nim, křídla strnule svěšená.

To jsem mohla tušit, že v tom mají prsty Múzáci!

Kupodivu jsem ale necítila takový hněv, jak bych byla čekala. Při pohledu do té krásné, ale nešťastné tváře, mě přepadly trochu... výčitky svědomí?!

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho úplně krotce.

Viditelně se uvolnil a odvážně vykročil ke mně.

„Ahoj.“

Jak přicházel a pokoj naplňovala jeho vůně, urputně jsem se snažila přeříkávat velkou násobilku. Když byl až u mě, zvládla jsem sotva malou. Posadil se ke mně na postel.

Jedna plus jedna jsou dvě... ( oči...)  plus jedna jsou tři... (uch, ten je zase...) plus jedna jsou čtyři (ty ramena...) koně ve dvoře!!!

Zasmál se.

„Jsem rád, že se nezlobíš.“

To mě maličko vzpamatovalo.

„Zlobím,“ houkla jsem a pro jistotu koukala na své ruce položené na dece. Od prstů jsem pohledem přejela k zápěstí, pak přišlo předloktí a u loktů mi došlo, že nemám žádné rukávy. Honem jsem se koukla pod deku a zděšeně zírala na mini košilku s mini ramínky.

Ou jé... Jak se to... Kdo mě to...

Vrhla jsem po Edwardovi hodně naštvaný výraz.

Chvilku vypadal vylekaně, ale nakonec se usmál.

„To Alice.“

„Bonzáku!“ zasyčel povědomý hlas za dveřmi.

Povzdychla jsem si. Asi bych se prostě měla smířit s tím, že jsem vyfasovala bandu duševně nevyrovnaných Múzáků a přestat proti tomu bojovat.

„Taky si myslím,“ reagoval s úsměvem. Zarazil se. „Teda, s tou druhou polovinou.“

Na moment jsem zavřela oči a praktikovala kontrolované dýchání.

Vždycky jsi tvrdila, že jsi blázen. Tohle tě přece nemůže rozhodit. Leda, že by?!

„Neboj. Nejsi blázen,“ uklidňoval mě honem. „Jenom se ti to zdá, víš?“ Svá slova doprovodil tím svým neodolatelným úsměvem.

„To těžko!“ vyjela jsem na něj. Nemám ráda, když ze mě někdo dělá blbce. „Kdyby to byl sen, věř mi, že TY bys tu nebyl.“

Za dveřmi se ozval hurónský hluboko posazený smích.

„Ty taky ne!“ štěkla jsem tím směrem a rozhostilo se ticho.

Chvíli se na mě zkoumavě díval a potom si přisedl maličko blíž.

„Opravdu?“

To nebylo fér. Zase použil ten svůj medovo-sametový sexy hlas.

Polkla jsem. Jakmile se dostanu do fáze „nic kromě tvých očí neexistuje“ bývá to už většinou ztracené.

„Jo,“ kuňkla jsem.

Zase se o kousek přisunul.

...plus jedna je pět (jsem holka statečná...) plus jedna je šest... (a už to jde do háje ten jeho pohled...) plus jedna je (tak už mi dej konečně pusu...)...

„No sláva,“ zavrněl a nakláněl se ke mně.

Zarazila jsem se.

„Sláva?!“

Měřila jsem si ho značně podezřívavým pohledem. Na moment se zatvářil přesně jako někdo, koho právě načapali s rukama v cizím sejfu. Ovládl se ale hrozně rychle.

„No. Chyběla´s mi.“

Bylo by to všechno moc pěkný, kdyby vzápětí nesklopil oči.

„Ty mi něco tajíš!“ A byla jsem na sebe zase strašně naštvaná, protože můj hlas nezněl ani tak rozzlobeně, jako spíš strašně nešťastně.

Vylekaně se na mě podíval a vzal mě za ruce.

„Počkej! Já si nevymýšlím. Vážně jsi mi chyběla. Nám všem...“ dodal o poznání tišeji.

Hmm... Jak mě mohlo napadnout, že bych si mohla něco začít s mýtickou bytostí. Stejně by to byla pěkná hloupost. Vždyť má křídla.  S těma přece nemůže pořádně... Leda, že by...

Zrudla jsem.

Zasmál se.

„Tak co v tom teda vězí?“ zeptala jsem se podrážděně. Vážně mě přemáhala sebelítost a to fakt nesnáším.

Povzdychl si.

„Když ty se zase naštveš.“

„To si piš, že jo,“ řekla jsem rozhodně. Už jsem, jestli sis nevšim´!

Rezignovaně zavrtěl hlavou.

„Tak teda jo. Jacobe!“

Tázavě jsem se podívala ke dveřím. Otevřela se obě křídla a dovnitř napochodovala celá suita. Alice, Jasper, Emmett, Rose, Carlisle, Esmé a Jacob. Ten před sebou tlačil malý odkládací stolek na kolečkách a na něm... notebook!

„Tak takhle je to teda!“

Vyskočila jsem celá rozčílená. Edward se pro jistotu klidil stranou. Všichni vypadali tak nějak zaraženě.

A já zjistila, že vlastně nejsem naštvaná.

„Je to dobrý,“ řekl tichým ale jásavým hlasem Jasper. Jen tak, abych nevyšla ze cviku, jsem po něm střelila zamračeným pohledem. Ale zkuste oblbnout čtenáře pocitů. Byla jsem... dojatá.

„Že ti to chybělo, přiznej se,“ zahlaholil bodře Emmett a dal mi přátelskou herdu do zad. Málem mi vyrazil dech.

Zírala jsem na monitor a cítila, jak se mi stahuje hrdlo. S hrůzou mi došlo, že asi budu brečet.

„Měla jsem pravdu,“ zajásala Alice. „Stejskalo se jí!“

Najednou jsem byla v obležení všech těch krásných tváří a křídel. A bulela jsem...

„Tak už ji pusťte, ať ji neumačkáte,“ ozvalo se vedle mě. Edward Ochranář. Chyběl mu jenom soudek pod bradou.

„To fakt nebylo vtipný,“ bránil se. Skrz slzy jsem se na něj usmála.

„Promiň, to samo.“

Usmál se taky a já pochopila, že se nezlobí.

„Můj sen, jo?“ zeptala jsem se, když mě konečně pustili z objetí.

Přikývl.

Sklopila jsem oči a trošku zčervenalá zkoumavě sledovala své bosé nohy zabořené v huňatém koberci.

„Nechte nás o samotě,“ řekl tiše Múzák Edward. Jacob sice něco brblal, ale zbytek hejna ho snadno zpacifikoval. Za chvíli se za nimi zavřely dveře.

Heboučký koberec mě hladil do chodidel, jak jsem ho – pořád strašně rozpačitá – pročesávala prsty u nohou.

Přišel až ke mně. Jeho ruka jemně pohladila mou paži od ramene až k zápěstí.

„Chtěla bych napsat knihu,“ kuňkla jsem.

Objal mě a já si celá uzardělá položila hlavu na jeho rameno. Krásně voněl.

„Hmm...“ zapředl. „Na to asi pusinky stačit nebudou.“

 

*****

 

Slunce už stálo vysoko na obloze, za oknem vyhrávala dechovka (pan Majer každé ráno provádí rehabilitaci ramene za vydatné pomoci Moravanky) a já se blaženě protáhla ve své staré, dávno nepřevlečené posteli. Lehkým, téměř tanečním krokem jsem došla k oknu a sundala moskytiéru.

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

37)  Pilly (31.10.2012 21:30)

Jalle

36)  Jalle (31.07.2012 20:36)

ach ta zátvorka pred koncom

ireen

35)  ireen (29.04.2012 20:18)

SKVOSTNÉ!
Díky!

34)   (02.02.2011 17:09)

Wow! Vůbec netuším, co bych k tomu měl napsat. Snad jen, že se na ni krásně domluvili

eElis

33)  eElis (22.10.2010 14:26)

No, jako vždy dokonalé. Víš, že by se mi šikl taky nějaký ten Múzák, který by vymyslel za mě nějakou tu hezkou pochvalu pro Tebe a Tvé umění.

MisaBells

32)  MisaBells (06.09.2010 00:48)

Dobrou zlato! Já jsem v práci, takže mi spánek nehrozí. Chjo... tichá závist... papa

Karolka

31)  Karolka (06.09.2010 00:20)

Děkuju Míšo!!! Jsi zlatá! Mně už se zavírají oči, tak přeju zároveň dobrou noc.

MisaBells

30)  MisaBells (06.09.2010 00:15)

Takhle to utnout! To je podraz! Ale sen byl parádní! Taky potřebuju! Bože já tu hulákám, jak na lesy, ale to je nadšením!!! Uááá Chce se mi skandovat: Edward! Edward... tedy ehm... Karolka! Karolka!

Karolka

29)  Karolka (05.09.2010 23:30)

Alorenie: Múzáka na psaní komentů nepotřebuješ. Já jsem moc spokojená i tak. Děkuju!

Alorenie

28)  Alorenie (02.09.2010 16:25)

Skvělé! Potřebovala bych Múzáka na psaní komentů. Nemáš na někoho z jich číslo?
Úžasné!

27)   (01.06.2010 19:57)

Mooc pěkný!
Je to dobrý... Múza... Jo, tak ta mi snad ještě neutekla... Ne, neutekla. Ten provaz na kotníku a to, že ta noha mi lítá úplně jinak, než chce tělo, mi říká, že ta Múza je ke mne pevně přivázaná :D:D:D

Nakonec

AliceBrandon

26)  AliceBrandon (31.05.2010 23:25)

To byla taková krása. Já jsem taky tak nějak na měkko. Chm. Chci taky takové sny. A Můzáky. Hrozně, hrozně moc bych je potřebovala. Aspoň jednoho. Spokojím se s Jasperem.
Karolko, díky, tohle bylo takové něžné, něžně smutně úsměvné. Nebo úsměvně něžně smutné? Chm. Potřebovala bych toho Můzáka i na psaní komentářů.
Já jdu spinkat. A budu doufat, že snad...

krista81

25)  krista81 (29.05.2010 22:48)

Krása
Počítání do pěti skvělý, Edward Ochranář ;) a napsat knihu
no tak to se budu těšit na další kapitolky

Paike

24)  Paike (29.05.2010 17:14)

„... na to asi pusinky stačit nebudou.“
Děláš si legraci? Oni Múzáci praktikují i něco jiného než letmé polibky? Tak to každá známe asi jiný živočišný druh.
Pokud ti tví Múzáci budou tak pracovití, snad požádám o výměnu těch mých (jsou ještě v dvouleté záruční době). Přesto ty tvé odmítám zbavovat práce, protože si děsně ráda něco dalšího přečtu.
Díky za zpříjemnění obyčejného odpoledne, Karol.

Karolka

23)  Karolka (29.05.2010 15:32)

Bye: Pošlu zítra, jo? Dnes mě čeká romantická noc a poté, co jsem vydrhla celý byt se chystám totéž udělat i sobě...

Bye

22)  Bye (29.05.2010 15:19)

Hele, když už Ti to tady przním, tak jsem si to taky přečtla a...

"...na to asi pusinky stačit nebudou."?!

To se pak není co divit, že to z Tebe tak lítá, žejo pusinko!

Klidně mi to pošli, aspoň budu mít o čem přemýšlet. A nezapomeň dát na noc do okna moskytiéru, jinak Ti tam ta havěť zsas nalítá a ty mi zítra pošleš zbývajících X dílů!

Silvaren

21)  Silvaren (29.05.2010 14:58)

To bylo nejlepší počítání do pěti, který jsem kdy četla
A zapusinková zóna? Já chci taky!

MaiQa

20)  MaiQa (29.05.2010 14:50)

Pravda, že se vecpou všude. Prolezou i takovýma škvírama až to je nemožný. :D:D:D:D:D Někdy se i divím jak se někam s těmi křídly vlezou. Budu muset začít používat odpuzovač hmyzu a taky hlodavců. Už mi málem překousaly kabel od televize.

Karolka

19)  Karolka (29.05.2010 14:41)

MaiQa: Děkuju. Prstíky tě, zdá se, už nebolí. To byl ale dlouhatánskej komentář. Další Múzáky zatím neplánuju, ale neříkám, že nebudou. Ten minulý měl být poslední, ale jak je vidět, vecpou se všude. :D

MaiQa

18)  MaiQa (29.05.2010 14:37)

Tohle němělo chybu. Můzáci v tvým provedení mi hrozně chyběli. Zase jsem se nasmála a po dopoledni které jsem celé zabila psaním povídky, se konečně trochu zase uvolnila. Dkonce mě už ani moc nebolí prsty. Jak je možný, že pokaždý když si přečtu nějakou tvoji jednodílnou povídku a i na pokračování, mám nápadů na zbláznění. :D:D:D:D:D:D:D No nebudu si stěžovat. Mít díky tobě nový nápady není na škodu. No jo už zase mluvím z cesty. Jsem magor. Nejak se mi v pokoji zatahlo. Mám takový pocit, že mě jde povzdavit buďto bouřka :D:D:D:D nebo přinést další nápad nějaký z mích můzáků. Tak já se jdu raději podívat a prosím napiš ještě něco, cokoliv na téma můzáci. Vždycky se pobavím.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek