Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/nessie2.jpg

Malá Nessie slaví třetí narozeniny. Zdá se, že to bude báječná oslava. Jenže to by nemohli být vlci vlky a upíři upíry...

Narozeninové přání

 

Ozval se zvonek u dveří a Edward zavrčel. To zas bude po baráku smradu!

„Už jsou tady,“ zavýskla Nessie a hrnula se po schodech dolů. Jen co otevřela dveře, odrazila se a skočila.

Dotyčný chudák, který nečekal tak vlídné přivítání, zasažen pětadvacetikilovým přívalem radosti zakolísal, udělal dva kroky vzad a zmizel z dohledu. Ozvala se rána a tabulky v oknech se mírně zachvěly.

Nessie, která se Jacoba držela jako klíště, se změny do horizontální polohy sotva všimla. Nadšeně hopsala na jeho břiše a radostně plácala do chroptících žeber.

„Já jsem tak ráda, že jsi přišel, Jakeu. Zahraješ si se mnou nějakou hru?“

„To víš, že jo, příšerko, akorát musíš přestat drtit kolínkama moje kou-,“ v Jacobově zorném poli se objevily rozzuřené oči, „-zelné kalhoty,“ dořekl spěšně.

Nessie přestala hopsat a její očička teď byla dvakrát tak veliká. „Kouzelné?“

Jacob se snažil nevnímat  ty druhé oči, ty které stále metaly blesky a horečně přemýšlel, proč by proboha jeho otrhané levisky měly být kouzelné. „No, protože ukrývají...,“ rozzuřené oči začaly vrčet, „vzácný poklad,“ dopotil ze sebe pracně. Vrčení ze změnilo v posměšné „chm“.

Nessie teď měla oči jak dva talíře. „Poklad?“ zašeptala.

„Tak tak, poklad.“ Jake s Nessie stále v náručí se vyškrábal na nohy. „Ale ty kalhoty ten poklad vydají jen tomu, kdo byl  celý minulý rok hodný. Proto jsou kouzelné, víš?“ Jacob se samolibě usmál, jak chytře to vymyslel.

Nessie podezřívavě přimhouřila oči a zabodla pohled z blízkosti dvou centimetrů do těch Jakeových. „Možná jsem malá, ale nejsem blbá.“

Jakeovi spadnul usměv. „Ne?“ zeptal se nejistě.

Nessie se zamračila a zapíchla ukazováček do jeho levé tváře. „Za prvé, ty kalhoty taháš, co jsem na světě a do téhle doby jsi se nikdy nezmínil o tom, že by byly kouzelné. Za druhé, kdyby byly kouzelné, už dávno by ti je někdo ukradl, protože je věčně necháváš válet někde v křoví. A za třetí,“ ukazováček ho po třetí dloubnul pod oko, „jestli myslíš pokladem můj dárek k narozeninám, co jsi měl v zadní kapse a ze kterýho je teď placka, kterou se mi nejspíš budeš stydět dát, opovaž se mi pak tvrdit, že žádný poklad nedostanu, protože jsem nebyla hodná.“

Jacob si připlácnul dlaň na zadek. „Sakra,“ zamumlal, čímž si znovu vysloužil zavrčení od očí, které ho čekaly mezi dveřmi. Zatvářil se provinile, ale spíše z důvodu zničeného dárku než nad varováním, aby nekazil mravní výchovu dítěte.

Nessie se přestala mračit a objala ho kolem krku. „Já tě mám ráda i bez kouzelných kalhot,“ zašeptala.

Jacob s trochou obav pohlédl ke dveřím, jestli se zase nedočká nějaké poznámky o pedofílii, ale oči kupodivu nevypadaly ani rozzuřeně ani posměšně, byly teď spíš takové... dojaté.

„Echchchchchch...“

„Zlatíčko, budeš muset přestat svého hosta škrtit, jinak umře a zkazí ti celou oslavu,“ promluvil konečně Edward a uhnul ze dveří. „Tak pojď dál, ty poklade,“ prohlásil se zřetelnou ironií v hlase.

Nessie povolila stisk a tak ze sebe mohl Jacob vypravit pozdrav. „Edwarde,“ kývl.

„Jacobe.“ Když procházeli kolem, Edward nakrčil nos. „Nemohl by ses alespoň navonět, než sem jdeš? Ten tvůj smrad by se mohl používat místo insekticidu na mšice.“

Jacob se kysele ušklíbl. „No ty taky nevoníš zrovna po fialkách, frajere. Spíš jako by ses začal už rozkládat, tak bacha ať ti neodpadne něco víc než jen hodina ve škole.“

Edward zafuněl a nadechl se k další odpovědi, ale to už u něj stála Bella a konejšivě ho hladila po ruce.

„Ahoj, Jakeu, kde máš ostatní?“ zeptala se, ale ani ona se nevyhnula nakrčenému nosu.

Jacob celý vysmátý, že měl poslední slovo, přesunul drzý pohled z doběla rozzuřeného Edwarda a mrknul na Bellu. „Já ti nestačím?“ Kdyby se nebál, že přijde o půlku obličeje, byl by na ni ještě významně zahýbal obočím.

Bella se zamračila a sevřela rty. „Nech si ty kecy a buď vůbec rád, že tě pustíme přes práh. To sis nemohl obléct pořádně? Nebo snad tady na někoho hodláš dělat dojem svým širokým hrudníkem?“

Jacob si prostě neodpustil poznámku: „Ále, ty ses všimla?“ Pak pokrčil rameny až malá Nessie v jeho náruči poskočila. „To já jen tak. Na porovnání,“ prohodil nakonec s významným pohledem na Edwardovu košili velikosti S/M. „Jo, a ostatní jsou za mnou, trochu se zdrželi u Emily, ale měli by tu být cobydup.“

Ani to nestačil doříct a dveře zatarasila mohutná těla.

„Kucí!“ vykřikla Nessie a natáhla ruce k Sethovi. Ten se neostýchal, vpadl do domu, chňapnul Nessie a zatočil se s ní v náručí. Nechtěně se jim podařilo sejmout z police sošku, kterou Esme nedávno vydražila v aukci.

„Hopla,“ zarazil se na vteřinku Seth nad keramickými střepy. „No, stejně se mi nelíbila,“ zamumlal pak a předal rozjásanou Nessie do další náruče. A dělal, že si nevšiml vražedného pohledu od kuchyňských dveří.

„Tak jsme tady,“ zahlaholil Paul. „Je tu něco do tlamy? Mám hlad jako vlk. Doufám, že máš pořádnej narozennovej dort a ne tamtu příšernou plastovou dózu naplněnou krví jako minule. Docela by mě zajímalo, kterýho blba to tenkrát napadlo.“

Od schodů se ozvalo výhružné zasyčení. „Dávej pozor, abys do tlamy dneska nedostal akorát tak pěstí, ty smraďochu,“ procedila Alice mezi zuby.

Paul taky zatnul zuby a začal se mírně chvět. Sam se ho samozřejmě snažil uklidnit, ale nebylo to nic platné, pořád sebou cukal a mumlal něco o zatraceném bladu a sakerovi, nebo o kom, a upíral na Alici zavilý pohled.

Esme viděla, že její vražedný pohled nezabírá, což se jí trochu dotklo a natáhla do plic, aby od nich těm nevychovaným psiskům něco řekla, ale přerušil jí Carlisle, který se konečně vynořil za své pracovny.

„Vidím, že tu vládne mírně napjatá nálada, a tak jsem si pro vás přichystal společenskou hru na zlepšení mezidruhových vztahů.“ Schytal za to pohledy patnácti párů očí, z nichž většina vypadala nevěřícně, část znechuceně a jedny se protočily v sloup. Ty poslední patřily jeho milované ženě. Ta si totiž právě vzpomněla, jak dopadla minulá společenská hra z pera velkého taktika Carlisla.

Jmenovala se Sardinky. Byl to jakýsi druh hry na schovávanou, při které se ale ukryl pouze jediný člen a ostatní ho hledali. Pokud ho někdo našel, schoval se k němu. Prohrát měl ten, kdo zůstane hledat poslední. Nápad to nebyl špatný. Chyba byla, že tenkrát vyslali schovat se Emmetta.

Ten debil se totiž schoval do úložného prostoru Nessiiny postele, což znamenalo prostor o půdorysných rozměrech stodvacet na šedesát. Když se k němu snažil narvat pátý člověk, byla z toho nakonec pěkná mela. Celá rodina kolem sebe rozhazovala rukama – těch ostatních, samozřejmě – a nakonec to dodělal Jacob, který  vybuchl, když mu Edward strčil pod nos hýždi – svojí, samozřejmě.

Carlisle byl rád, že upoutal všeobecnou pozornost, scházel ze schodů a tvářil se jak tajemný hrad v Karpatech.

Nessie radosti zatleskala. „Dědo, dědo, co budeme hrát?“ škemrala, když je Carlisle vyhnal všechny na mýtinu za dům, kde byl už na oslavu připravený prostřený stůl a židle.

„Zahrajeme si hru, která se jmenuje...“ Carlisle se významně odmlčel a rozhlédl se po znuděných a otrávených obličejích, „...Cukr, káva, limonáááda.“

Ti šťastlivci, kteří věděli o co jde, zoufale zaúpěli. Ti méně šťastní nasadili výraz zdvořilé zvědavosti. Takže Carlisle získal mylný dojem, že jsou všichni nadšení, když radostně úpí a vyčkávavě na něj hledí.

„Jedná se o vskutku zajímavou hru, jejímž cílem bude dojít nepozorován až k cíli.“ Carlisle se na chvíli zarazil, přemýšlel jestli se s těmi cíly moc nezamotal,  rozhodl se proto předvést názornou ukázku. „Edwarde, můžu tě poprosit?“

Edward, celý říčný, otráveně protočil oči a zamručel.

Carlisle, naprosto v rauši, začal vysvětlovat. „Takže, já teď budu u cíle a budu takzvaně ´říkat´. A ty Ed-,“

„Co budete říkat?“ ozval se nadšeně Embry. Rafinované finesy této hry pro něj totiž byly do až této doby utajeny.

„No, bude se říkat taková říkanka,“ pokračoval Carlisle se zápalem. „A Edward mezi tím-.“

„Jaká říkanka?“

Carlisle se zahleděl na Embryho a přemítal, jestli se ho snaží nasrat záměrně. Embryho velké hnědé oči ale jeho pohled vracely s nevinností kolouška. Carlisle si překvapeně uvědomil, že se nejspíš ptá z opravdové zvědavosti. Na chvíli mu to úplně vzalo slova. Do žil se mu opět vlila další dávka zápalu.

„No, říkanka sice nestojí za nic, ale zase se dá snadno zapamatovat. Takže, říká se u toho, pšt,“ okřikl bavícího se Emmetta, „-.“

„No tak to se vskutku dá zapamatovat snadno,“ utrousil Quil, který se bál, aby se se svojí špatnou pamětí nějak neztrapnil.

Carlisle si povzdechl. „Neříká se: Pšt!, říká se-.“

„Vždyť jste právě řekl, že se říká: Pšt!“ Jared se obrátil na Sama. „Neříkal to snad?“

Sam, který dumal nad tím, jestli se zblázlil on nebo oni, jen nepřítomně kývl.

„Vidíte, řekl jste to,“ otočil se Jared s výčitkou zpátky na Carlisla.

Carlisle se nabádal ke klidu.

„Tak znovu, říká se u toho:,“ obezřetně se rozhlédl, jestli ho někdo zase nepřeruší s nějakým idiotským dotazem, „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!“ Pro umocnění dojmu při slově bum plácnul jednou rukou do druhé a byl strašně šťastný, že mu nikdo neskočil do řeči. Čekal nadšení a výbuchy radosti. Místo toho koukal do snad ještě otrávenějších ksichtů než před chvílí.

„Tohle se dá jako snadno zapamatovat, jo?“ zabrblal Quil.

„Vždyť se to rýmuje,“ procedil Carlisle mezi zuby. Že se vůbec o něco snaží mezi takovou bandou hovad.

Quilovi s Jaredem se na čele udělala přemýšlivá vráska a rty se jim němě pohybovaly.

„Jak jako rýmuje?“ ozval se po chvíli Jared.

Carlislovi zahvízdalo v nose, jak se snažil uklidnit nádechem. „Káááva, limo-náááda.  Rum, bum.“ Při posledním slově zaznělo ostré plesknutí, jak se Carlisle rozčileně plácl do čela.

Klukům se opět pohybovaly rty, na závěr se ozvaly dva pleskance.

„Hm, asi jo,“ připustili neochotně.

Carlisle jen nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Takže já tedy budu stát tady v cíli, budu říkat říkanku a Emmett se mezi tím-.“

„To je Edward,“ opravil ho Jacob.

Carlisle se odmlčel, oči pevně zavřené. „Edward se mezi tím bude snažit přiblížit až ke mně a -.“

„Proč jenom Edward?“ zeptal se nerudně Paul.

„To je jenom jako, ty pako,“ zařval Carlisle. Chtěl ještě dodat něco o mozcích a psích bobkách, pak si ale všiml Nessie, která se tvářila podezřele smutně, a ovládl se. „Prostě, já budu stát tady v cíli, budu říkat: Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum a Edward mezi tím-.“

„Zapomněl jste pleskout,“ utrousil Quil, který byl rád, že dokonalý Carlisle taky na něco zapomněl.

Od Carlisla se ozvalo zachrčení. „Cože jsem?“ zeptal se nakonec, když napočítal do sta.

„Zapomněl plesknout,“ odpověděl v klidu Quil, který se nevšiml cukajícího svalu na Carlislově čelisti.

„Jo, to máš pravdu,“ řekl Carlisle tiše, „jestli mi ještě někdo skočí do řeči,“ pokračoval, přičemž jeho hlas nabíral na hlasitosti, „plesknu mu takovou, že se probere až na Měsíci.“

„Ale tak jsem to-,“ protestoval Quil.

„Prostě držte všichni huby,“ zařval Carlisle teď už doslova nepříčetně.

Nastalo překvapené ticho.

„Dobrá,“ řekl Carlisle a mírně se usmál. „Takže já budu stát tady v cíli a budu říkat: Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum a -,“ obezřetně hodil pohledem směrem ke Quilovi, ten ale ani nedutal, „a Edward se mezi tím bude snažit-.“

„Tramtadadá, pozór, nese se dort,“ zahlásila vesele Esme, která právě vycházela z domu a nesla obrovský šlehačkový dort, ve kterém byly zapíchnuté tři hořící svíčky.

Všichni zvědavě stočili oči k Esme a pak zpátky ke Carlislovi.

Stál celý ztuhlý u stromu, oči zamířené na nekonečno a nepřirozeně se usmíval.

„Takže, co bude s tím Měsícem?“ zeptal se Paul s pobaveným usměvem na tváři.

Carlislovy oči se zaostřily na Paula.

Paul se přestal usmívat.

V další vteřině už Paul nestál na svém místě. Ležel o pět metrů dál s Carlislovýma rukama na svém krku.
V následujících chvílích se strhl nepředstavitelný zmatek.

Carlisle se s nepříčetným pohledem snažil uškrtit Paula. Ten se s pohledem prozrazujícím nedostatek kyslíku snažil jeho úmyslu zabránit. Většina ostatních se k zápasící dvojici vrhla a snažila se ty dva od sebe odtrhnout. Metali při tom po sobě rozzuřené pohledy, nadávky a kameny. Pak vybuchlo první tělo a z upírů i vlkodlaků se stala jedna velká zápasící hromada.

V tom ohlušujícím zmatku, plném chlupů a drceného štěrku si nikdo nevšiml malé Nessie. Seděla sama u stolu, brada se jí chvěla a z očí jí kapaly slzy jak hrášky. Zoufalý pohled upírala na ohromný dort a záři tří svíček. Pak zavřela oči na jediný výdech svíčky sfoukla.

Světlo dne potemnělo a od severu zadul ostrý severák. Pak se světlo vrátilo a zastihlo znepřátelenou skupinku v nepřirozené strnulosti.

Carlisle měl pocit, že ho svědí celé tělo. Nos ho bolel, jako by do něj dostal ránu heverem a prsty na nohou se mu podivně kroutily. Pak mu luplo v zádech a začalo mu být nesnesitelné horko. Zaštípalo ho v očích, tak je na vteřinku zavřel. Když je znovu otevřel, střetl se s vyděšeným Paulovým pohledem.

Carlisle se pro sebe potěšeně usmál, zřejmě jsem mu to pořádně nandal, pochválil se a zatvářil se ještě drsněji.

Paul byl celý bledý a vyděšeně koukal za Carlislova záda. Vlastně všichni Quileuté seděli stejně bledí a vyděšení vedle Paula a zírali na cosi za ním.

Carlisle se konečně otočil a zjistil, že hledí do sedmi rozzuřených párů vlčích očí.

Polknul.

Tohle nebylo dobré.

Kde se tu u všech čertů vzali další zablešené bestie? Proč jsou tady? A proč má on  právě v tuto chvíli nevysvětlitelnou chuť začít provádět vlastní hygienu?

Jeden z obrovských vlků s dlouhými světlými chlupy barvy medu přistoupil přímo před Carlisla.

„Miláčku, jen doufám, že si ty koule nezačneš lízat před námi.“

 

 

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

35)  kajka (06.03.2012 15:25)

Naprosto smrtící kombinace geniálního humoru a super příběhu!
Slovní přestřelka mezi Edwardem a Jacobem mě odrovnala a konec dostal až pod židli. Chudáček Ness.
Děkuju moc!

ODCULTI

34)  ODCULTI (27.08.2011 03:17)

dohnala si me ksilenstvi pry doufam ze si ty koule nebudes lizat pred na mi no tak nak sem to pochpila:D :D :D

monikola

33)  monikola (04.08.2011 23:35)

tak toto bola teda narodeninová šou malá Nessie by si mala dávať pozor na to, čo si želá

HMR

32)  HMR (04.08.2011 23:19)

S touhle rodinou to prostě malé poloupírče nená snadné

jeanine

31)  jeanine (04.08.2011 20:15)

Docela drsný Nechte dítě, ať si něco přeje

SarkaS

30)  SarkaS (23.09.2010 10:46)

jo tak tomu říkám závěr za všechny prachy

ambra

29)  ambra (01.07.2010 16:02)

No tohle!!! Taková smršť nápadů!!! Jedna každá figura dokonale vymodelovaná a ve spojení s geniálním nápadem, k jehož vyústění se dostáváme přes vstupní scénku s kou-zelnými kalhotami, přes bandu poněkud pomalejších vlkoušů, přes lehce nevypracovaného Edwarda, přes sardinky, přes rýmuje - nerýmuje rum bum - vražedná kombinace pro mou bránici.
Trochu se lituju, protože nepíšící čtenáři si to asi užijí víc. Já celou dobu nedokážu potlačit vedlejší myšlenkovou linii (její téma je jasné - omg, TAHLE Alice možná tolik nenakupuje, ale rozhodně skvěle píše!).

28)  aliksnaibina (16.06.2010 21:23)

to je opravdu úžasný :D

Stebluska17

27)  Stebluska17 (16.06.2010 19:33)

26)  giselle (06.05.2010 00:08)

já se fakt smíchy potrhám!

jak Tě TOHLE vůbec napadlo?!?

p.s.kdybych se do zítra nikde nenašla, tak jsem pravděpodobně ještě pořád na větvi - z této povídky;)

Rosalie7

25)  Rosalie7 (05.05.2010 23:37)

Tak tohle je naprosto úžasné Takhle nějak si představuji úvod do neznámého prostředí nového webu a zároven návrat na výsluní parodiálního nebe. Tvá hvězda vždy zářila velmi silně, ale obávám se, že momentálně už má tak nebezpečnou sílu, že z ní už každý oslepne:D Neboj, je to myšleno nanejvýš dobře... co bychom dělali bez tvé hvězdičky

24)  empatty (05.05.2010 17:44)

To je neuvěřitelné!!! Já snad budu muset číst s rouškou na ksichtě, abych příště zas nemusela po výbuchu smíchu utírat monitor.:D:D

Nosska

23)  Nosska (02.05.2010 00:24)

Vážně skvělýýýýýý

22)   (01.05.2010 13:44)

Ježkovy zraky --> BEZKONKURENČNÍ .. =)

Amisha

21)  Amisha (29.04.2010 13:20)

Nemám slov a to nejenom proto, že to bylo úplně super, ale taky proto, že jsem se tvojí vinnou udusila

Michangela

20)  Michangela (29.04.2010 10:26)

Po několikátém přečtení celého dílka i přilehlých komentářů, ke kterým se tímto také přidávám, mne napadá, že se tu nezmínil vtip poslední. Kolektivní vědomí smečky. Ještě že mám dnes mimořádně dlouhé vedení a všechny vtipy mi dochází postupně a pomalu Hlavně si užívám mravní ponaučení celého textu: Pamatuj na narozeninová přání!:D

AliceBrandon

19)  AliceBrandon (27.04.2010 06:14)

Leni, Emmett se neprojevoval, protože byl naštvaný na Carlisla, že si vybral na předvádění hry Edwarda a ne jeho :-)

18)  Leni (26.04.2010 23:43)

Super. To nemá chybu. Jen se divím, že se jaksi zatím neprojevil Emmet. Většinou do všeho kecá.

Alrobell

17)  Alrobell (25.04.2010 20:47)

Tak asi takle... začalo to kouzelnými kalhoty... pokračovalo to přes hru na sardinky a v tu chvílli jsem se ocitla pod stolem... a né poprvé u této povídky...

Carlisleova a hra všeobecné nadšení z ní... opět pod stolem

Vysvětlovní pravidel a hlavně říkanka s plácnutím do čela, která později u chlupáčů vyvolala abstinenční příznaky... opět dole z židle

A nakonec poslání chudinky Esme vlkodlaky na měsíc... následná výměna těl a Carlisleovy chuť lízat si kuličky... no řekněme, že sousedi zavolali policajty a záchranku, jak jsem hýkala, ječela a smála se... páč si mysleli, že mě snad někdo obtonconcovává a chlap není doma...

AB, musá prosímtě pokračovat, páč tohle byl masakr pro bránici břišní a díky tomu mám místo přítulného měkkého bříška pekáč buchet...

Al

Bye

16)  Bye (25.04.2010 12:16)

Měla jsem obecenstvo, takže jsem se od začátku snažila jen blbě usmívat a vyhýbat se hlasovým projevům.
Ovšem u: „To já jen tak. Na porovnání,“ šla moje hrdost do kytek. A od té chvíle už mi to i bylo jedno, co si o mně kdo myslí. Jenom mě trochu mrzelo, že jsem na polovinu fórů neviděla, pro slzy nekontrolovatelně tryskající z mých očí, nebo prostě proto, že jsem zběsile tloukla hlavou o stůl. Tohle si vytisknu a budu to nosit pořád u sebe. Blbá nálada nemá šanci!!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek