Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/lov_ff.jpg

Vyprávění Alice o prvním lovu ve Forks a rychlém stěhování.
Edward vůni její krve tentokrát neodolal.

Alice

Přistěhovali jsme se do Forks. Do starého domu, který Esmé kdysi sama navrhovala. Hluboké lesy poskytovaly dostatek zvěře a deštivé počasí nám usnadňovalo naši hru na lidi. Na pořádné nákupy to nebylo tak daleko a já se těšila na poklidné roky, které nás mohly čekat. Vlkodlaci naši přítomnost přijali s jistými rozpaky, ale stále se cítili vázáni starou smlouvou uzavřenou jejich předky.

Nebyli jsme tu ještě ani týden. Nevím, proč jsem to neviděla. Už při prvním lovu bylo najednou všechno špatně. Pohybovali jsme se na neutrálním území nikoho, daleko od civilizace, když se Edwardovo chřípí najednou zachvělo a oči mu potemněly. Můj bratr lovil. Po několika desetiletích na zvířecí krvi lovil člověka. Ta dívka by tu nikdy nemohla zachovat svou pachovou stopu, kdyby ji sem ten prašivý pes nevzal na svých zádech. Na tohle místo by žádný člověk nedošel. Teď už bylo pozdě. Pro ni i pro nás. Lovícího Edwarda se neodvažoval zastavit vůbec nikdo. Před pár lety to z legrace naši chlapi zkusili. Carlisle pak dával Emmetta dohromady skoro hodinu. Edwarda to mrzelo, ale nebyla to tak úplně jeho chyba.

Stejně jsem se o to, ale pokusila. Nemohla jsem jen přihlížet. Běžela jsem za ním několik kilometrů a volala ho jménem. Nic. Nedokázala jsem si představit, co by mohlo mého bratra zastavit. Navíc Jasper běžel vedle mě a dohlížel, abych se k němu náhodou příliš nepřiblížila.

Ta holka neměla pud sebezáchovy. Chodila do lesů i sama. Její vůně byla okolo Forks prostě všude. To je konec. Jdeme balit. I teď byla v lese. Na mýtině plné květů a dost daleko od lidských obydlí. Bohužel. Doufala jsem, že přítomnost bijících lidských srdcí by mohla mého bratra od přímého útoku odradit. Už nechtěl zabíjet lidi. Měl úctu k lidskému životu. Proč si ji zrovna teď ten její pošahanej vlkodlak nehlídal, když už s ní coural po naprosto nepřístupných místech?

Doběhla jsem Edwarda a stála na kraji té proklaté mýtiny. Okamžitě mě sevřely paže mého manžela. Nedovolil mi jít k nim blíž. Edward byl na lovu nebezpečný i pro své nejbližší. K mému překvapení se však Edward na tu dívku nevrhl jako na srnu. Držel ji pevně, ale opatrně v rukách. Nekřičela bolestí, nezmítala sebou, netřásla se strachem. Jasper byl natolik zmaten jejich pocity, které ho naplnily, že jsem se bez větších problémů dokázala vytrhnout z jeho sevření. Rozešla jsem se pomalu jejich směrem a dostala se skoro až k nim. Mluvila jsem opatrně na svého bratra, ale on mě neslyšel. Celým svým bytím se soustředil jen na tu křehkou dívku. Jeho tělo se chvělo, když hleděl do těch hnědých očí. Jednou rukou ji pustil a opatrně se dotkl její tváře. Udivilo mě, když se její drobná bílá ruka obtočila kolem jeho zápěstí. Teplé lidské prsty zkoumavě přejížděly po chladné upíří pokožce. Ta dívka se mu nebránila. Měla ji pohlcovat hrůza, ale já spíš viděla údiv. Když se Edwardova hlava začala pomalu sklánět k jejímu krku, naklonila ona tu svou ke straně, aby mu tak umožnila lepší přístup. Co si proboha, myslela, že dělá? Přece si nemohla představovat, že ji bude můj bratr líbat? K mému překvapení však Edward na tepnu jejího hrdla opatrně přitiskl v první chvíli opravdu jen své rty. Voněla mu. Chtěl si ji vychutnat. Za celý jeho život mu žádný člověk takto nevoněl. Jed mu pulzoval v ústech v rytmu jejího srdce. Viděla jsem ho naprázdno polykat. Její oči, které předtím mého bratra pozorovaly s jistým okouzlením, se nyní pomalu přivřely. Strach v nich nikdy nebyl. Na rtech té dívky se dokonce objevil lehký úsměv. Odevzdala se mu. Ta holka nemohla být normální! Nemohla být, když se proháněla lesem na zádech vlkodlaka. Určitě věděla něco i o našem světě!

Nevzdala jsem to. Stále jsem na svého bratra mluvila, ale nevnímal mě. Nevnímala mě ani ona. Nestála jsem jim za jediný pohled. Byli jen oni dva. Edward se znovu nadechl s nosem dotýkajícím se holé kůže jejího krku a celý se napjal v mírné křeči. Vycenil zuby a opatrně jimi porušil tenkou kůži, pod kterou pulzovala její tepna. K silně krvácející rance přitiskl chtivě své rty. Očekávala jsem marně jeho slastný výraz a smrtící stisk, který by rozdrtil její křehké tělo ve chvíli naprosté extáze, kterou mu měla její krev způsobit. Zuby mého bratra měly, v návalu neovladatelného chtíče, rozervat celé její hrdlo. Nic takového se, ale nestalo. Na tváři měl Edward jen touhu, kterou doprovázela bolest. Dívka v jeho rukou se jen trochu napjala a pevněji sevřela oční víčka. Zuby měla zatnuté a nevydala ze sebe ani hlásku. Hltal její krev, bral si její život a ona mu to dovolila… A přišla první z mých vizí. Viděla jsem Edwarda s rudýma očima, jak nás zoufale prosí o svou smrt. Nemohl existovat s tím, co udělal. Nemohl být bez ní. Viděla jsem ho zoufalého ležet v lese a jeho tělo bylo pokryto tlejícím listím. Viděla jsem, jak jede do Itálie a žádá o smrt. Viděla jsem z hroucenou Esmé a vzlykajícího Carlislea.

Otevřela jsem oči ve chvíli, kdy tělo té dívky v Edwardových rukou ochablo. Všimla jsem si praskliny na jeho krku, která se otevřela ve stejných místech, kde jeho zuby zranily její krk. Edward zaváhal a já zařvala. „Pusť ji!!!“ V tu chvíli stál přede mnou Jasper, který chtěl odrazit případný Edwardův útok. Nikdo z našeho druhu nevydá dobrovolně svou lidskou kořist. Občas jsme se z legrace pokoušeli dělit o nedopitá zvířata, ale většinou se nám to nepovedlo. Edward se nikdy ničeho načatého dobrovolně nevzdal. Emmett se rozdělil o jelena, ale medvěda nepřenechal ani svojí Rosalii.

O to víc mě překvapilo Edwardovo chování. Žádný útok se nekonal. Díval se na mě, jako by se právě vrátil do reality neznámo odkud. Až nyní si uvědomil, co vlastně dělal. Pevně sevřel oční víčka. Roztřesenou rukou něžně pohladil dlouhé dívčiny vlasy a prsty přeopatrně přejel po jejích bezkrevných rtech. Na malou chvíli ji láskyplně objal a schoval do své velké chladné náruče. Se svěšenými rameny a viditelnou bolestí pak položil pomalu její tělo mezi květy na té rozkvetlé louce.

„Zabil jsem ji.“ Zašeptaly jeho chvějící se rty. Celé jeho tělo se chvělo. Nebylo slyšet už žádné lidské srdce a Edward se rozběhl neznámo kam. Emmett, který do této chvíle stál na kraji mýtiny, vyrazil za ním, ale Carlisle přiklekl k mladičké ženě v trávě. Pečlivě zkoumal ránu na jejím krku. Dívka neměla k jeho naprostému údivu jedinou zlomeninu. Neměla ani modřinu. Na jejím hrdle byla od Edwardových zubů jen téměř nepatrná ranka. Hlubší škrábanec. Nechápavě zakroutil hlavou. V záchvatu lovecké touhy jsme neuměli ovládnout svou sílu. Naše ruce smrtelně tiskly a lámaly kosti. Zuby se většinou chtivě nořily do hrdla naší kořisti víc a víc.

Mladá žena v trávě, vypadala, jakoby spala. Carlisle v sobě nezapřel lékaře a v jistém zamyšlení zvedl rychlým pohybem její nohy do výšky. Slyšela jsem, jak zbylá krev z jejích končetin stéká blíž k jejímu srdci. Přiskočila jsem k ní a podobně zvedla i její křehké ruce. Carlisle se na mě nepatrně usmál. Uslyšela jsem slabý tlukot srdce a ucítila radost a štěstí. Naději. Mé zlé vize se začínaly ztrácet v mlze. Srdce dívky bilo velmi pomalu, tiše, ale pravidelně. Drobná ranka na jejím krku se začala hojit. Bude z ní nádherná upírka a budeme přítelkyně. Věděla jsem to. Měla jsem další vizi. Ještě byla rozmazaná, ale každým okamžikem byla jasnější.

Emmett se vracel z hlouby lesa. Nezastavil ho. Edward byl z nás nejrychlejší. Nikdo ho nedokázal chytit, když on nechtěl. Budeme ho muset najít, ale teď jsme museli rychle opustit Forks. Člen naší rodiny kousnul člověka a podle jejích kožených ozdob s indiánskými ochrannými motivy si Edward rozhodně nevybral někoho obyčejného. Forks jsme opustili během dvou hodin. Nejvíc času Jasperovi zabralo sehnat malou dodávku vhodnou pro převoz našeho nového člena rodiny. Její srdce bylo hodně slabé a Carlisle se o ni stále bál. Pokoušel se jí dát krevní transfůzi, ale žíla už nešla napíchnout. Nevěděl, jestli to ta křehká dívka zvládne. Doufal v to jen proto, že neměla na svém těle jediné zranění, které by musel náš jed hojit.

 

Jeli jsme do pustin někam na Aljašku. Bylo mi jasné, že na pořádný nákup můžu tak na rok zapomenout. S novorozenou v rodině to jinak nepůjde. I kdyby to zvládala dobře, pach lidí na nových věcech by ji přiváděl k šílenství. Když jsem, ale viděla na lehátku její měnící se tělo, moje nákupy vůbec nebyly důležité. Tedy byly pro mě stále důležité. Milovala jsem ten nákupní chtíč, který se mě vždycky zmocnil a na malou chvíli dokázal i potlačit mou touhu po krvi, ale ona byla důležitější. Svírala jsem její chladnoucí ruku ve své. Občas jsem ji pohladila po vlasech a šeptala, ať vydrží, že to bude dobré. Dívala jsem se do její tváře a pozorovala jemně se chvějící oční víčka, když ke mně přisedl s notebookem v rukách můj manžel.

„Jmenuje se Isabella. Isabella Maria Swan. Pro své přátele je Bella. Dcera policejního šerifa, který je celoživotní přítel Billyho Blacka…“ Na stránkách místní školy byla i její fotka z posledního plesu. Byla tam v tanečním objetí vysokého urostlého chlapce s tmavou pletí. Při pohledu na další z fotek jsem se neubránila překvapenému vyjeknutí. Ten mladý muž nemohl zapřít své předky. Byl to syn Billyho Blacka a jejich proplené ruce dávaly tušit problémy, které nás budou pronásledovat. Jacob, syn náčelníka, to bez odplaty nenechá.

„Nebyla jeho vyvolená. Neotiskl se do ní…“ Informoval mě tiše můj manžel a doufal, že se budu cítit lépe.

„Byla pro něho důležitá. Měl ji rád. Byla součástí jeho rodiny…“ Doufala jsem, že déšť smyje naše pachové stopy a dá nám potřebný čas.

„Teď už je Bella součástí naší rodiny!“ řekl můj manžel a políbil mě na tvář. Viděla jsem, jak Carlisle za volantem souhlasně přikývl. Na důkaz pravdivosti jeho slov telefonovali během následující chvíle ostatní členové naší rodiny z převážených aut. Chtěli vědět, jak se naší nové sestřičce daří.

Cesta byla dlouhá a Carlisle ostražitě sledoval každý úder jejího srdce. Bál se o ni. Jasper se ho snažil uklidnit svým darem a já ho občas jemně pohladila po rameni. Rodila se nová Cullenová. Nikdo z nás by si dřív nedokázal představit, že by byl Edward schopen někoho proměnit. Když lovil, měnil se v dravou nezkrotnou šelmu. Ve svých neovladatelných rukách drtil kosti a lámal vazy. Tuhle voňavou dívku, ale jen škrábnul na krku. Pořádně se ani nezakousl. Bude jediná Cullenová, která na svém hrdle nebude mít typický otisk upířích zubů. I Carlisle se prostě musel pořádně zakousnout a obvykle praskla i nějaká ta kost. Bella bude mít jen stěží viditelnou jizvičku. Chtěla jsem se zeptat svého manžela na hodně věcí, ale neudělala jsem to. Pokaždé jsem ve vizi viděla jen jeho do tenké linky semknuté rty a vyčítavý pohled. Chtěl zachovat Edwardovi jeho soukromí, ale tušila jsem to. Ta dívka byla pro něho důležitá.

Edward nám už nezavolal a ani ve vizích jsem ho moc nevídala. Nedělal žádná rozhodnutí. Nechal se zasypat tím listím, někde na severu v pustinách. Trvalo několik týdnů, než se vůbec pohnul a další, než začal znovu lovit. Jeho oči získaly časem zpět svou zlatavou barvu, ale život se z nich vytratil. Pár let po proměně se Edward živil lidskou krví, ale díky svému daru to vždy byli jen násilníci a vrazi. Oběti si pečlivě vybíral. Kde byl Edward s rudýma očima, tam překvapivě žili obyčejní lidé v klidu a v bezpečí. On nikdy nezabil nevinného. To až u Belly poprvé podlehl své přirozenosti a já podle výrazu v jeho tváři tušila, že si to vůbec neužil. Tíha jeho svědomí a pocit viny ho naprosto zničili. Nedokázal s tím žít a já věděla, že ho musím dostat domů. Podle posledního pohledu, který Belle věnoval tenkrát na té louce, byla pro něho víc než důležitá. Kdyby voněla její krev jinak, celý tento příběh mohl mít úplně jiný scénář. Věřila jsem, že by za ní chodil, dvořil se jí a nosil jí květy. Zval by ji na rande a vodil se s ní za ruku. Musela jsem zajistit, aby se ti dva znovu setkali.

 

Měla jsem radost, když jsem viděla, že Edward plánuje navštívit Eleazara, i když na pozadí bylo jeho rozhodnutí pokračovat do Volterry. Jela jsem tam s Jasperem pro něho. Když jsem jej, ale opravdu uviděla, mimovolně jsem udělala krok zpět. Jasper mi křečovitě sevřel ruku. Edward vypadal strašně a barva jeho očí pro mě nebyla důležitá. Raději bych se dívala na barvu krve, jen kdyby tam bylo alespoň trochu života. Z mého milovaného bratra zbyl jen stín toho, kým dříve býval. Po jeho sebevědomí a úsměvu s nádechem arogance nezbylo vůbec nic. Byl to sedmnáctiletý chlapec, který přišel o smysl své existence. Nevěřil mi, že srdce Belly se po jeho odchodu znovu rozběhlo. Díval se na mě ublíženýma zlatýma očima. Ptaly se, proč ho ještě víc trápím? Jediné po čem opravdu toužil, byl konec jeho existence. Ani nové šaty, do kterých se u našich přátel převlékl, celkový dojem nezachránily. Když jsem ho konečně objala, rozvzlykal se mi tiše na rameni. Poprvé jsem zapochybovala, zda se mi ho opravdu podaří dostat domů. Ale my to s Jasperem zvládneme, i kdybych ho tam měla donést rozlámaného v pytli. Edvard mě pohladil po vlasech a já si vzpomněla, s jakou něhou na té louce hladil ji. Potřebuje Bellu stejně, jako ona jeho. Věděla jsem to.

Bella hledala mého bratra hned, jak otevřela oči do svého nového života. Smutně sklonila hlavu, když ho v pokoji neviděla. Při zjištění, že její stvořitel není ani nikde v domě, se změnila v tornádo a způsobila nám malé peklo na zemi. První týdny byly velice náročné. Nekomunikovala. Pořád utíkala z domu. Divná touha, které Jasper nerozuměl, ji hnala kamsi ven. Trvalo dlouho, než nám došlo, že neutíká hledat tlukoucí srdce a teplou krev. Hledala Edwarda a Carlisle jí začal lhát. Lhal jí, že Edward musel něco zařídit a pak se vrátí domů. Do domu, ve kterém jsme byli. Bella jej tehdy jen zamyšleně pozorovala, ale mělo to úžasný efekt. Pro změnu jsme ji nemohli dostat z domu a to ani po té, co ji žízní zčernaly oči. Čekala na něho. Proseděla hodiny u jídelního stolu s pohledem upřeným na dveře. Nikdo z nás to nedokázal pochopit. Znala ho jen pár lidských minut a skoro ji zabil. Časem s námi začala komunikovat a my zjišťovali, jak úžasná osoba to je. Milá a laskavá.

Musela jsem svého bratra dostat domů, k ní, už jen proto, aby Carlisle nebyl lhář. Toužila jsem vidět její pohled, až Edward opravdu bude v těch dveřích, na které se tak často dívala. S Edwardem však nebylo téměř žádné pořízení. Nevěřil mi! Vrčel i na Jaspera. Nejvíc ho zajímalo, jak se nám oběma podařilo dostat do hlavy obraz úplně stejné upírky, která se jí tolik podobala. Jeho zlomená duše vůbec nedokázala připustit možnost, že by nádherná čistá bytost, kterou potkal na louce, byla upír. Možná si můj bratr ani nedokázal vybrat, co by bylo pro něho horší. Zda možnost, že ji zabil, nebo fakt, že ji proměnil a odsoudil ji tak k věčnému životu neživotu v krvi a zatracení.

Když jsem vyčerpala všechny rozumné důvody k jeho návratu, rozhodla jsem se pro vydírání. Vlastně to až tak vydírání nebylo. To nebezpečí bylo reálné, ale jen jsem neměla možnost to vidět.

„Edwarde, musíš se vrátit! Jde po tobě celá smečka Quileutů. Kousnul jsi holku Jacoba Blacka.“ Edward se překvapeně podíval na Jaspera a trochu na mě zavrčel. Nesnášel, když se mu lhalo. Rozhodla jsem se pro pravdu a promítla mu fotky z netu. Její obrazy v Jacobově náručí při tanci rozvibrovali jeho hruď. Žárlil?! Můj bratr si podle všeho myslel, že je mrtvá a stejně na ni žárlil. Donutilo mě to k širokému úsměvu a Edwarda k dotčenému odfrknutí.

„Dobře, nebyla to jeho holka, ale byla pod jeho ochranou. Na hrudi měla přívěšek se vzorem ochránců. Kousnul jsi do jeho sestry! Jeho hněv nebude o to menší…“

 

Edward se najednou nevzpíral a dobrovolně šel okamžitě s námi domů. Až po několika minutách rychlého běhu mi došlo proč. Jsem bystrý upír! Jacob mu ochotně poskytne to, co by od nás nikdy nedostal. Smrt.

„Ani na to, Edwarde, nemysli!!!“  Vztekle jsem na něj vrčela, ale na jeho tváři se objevil dokonalý úsměv.

Škodolibě jsem mu promítala další obrázky naší Belly a úplně slyšela cvakat kolečka v jeho hlavě, jak se snažil přijít na to, jak to dělám. Věděl, že dokážu myšlenkami lhát, ale že až tak? Cesta domů nám netrvala dlouho. Běžel naplno a chvílemi na nás i čekal.

Bohužel jsem se v Jacobovi nemýlila. Byl tady skoro s celou smečkou. Cítila jsem je. Než jsme stihli vejít do domu, Edward se napjal. Z lesa se vyřítil rudohnědý obrovský vlk. Začenichal a s jistotou skočil po Edwardovi, který mu navíc ochotně vyšel vstříc. Ostatní členové jeho smečky jen čekali v povzdálí na povel alfy, nebo na naši reakci. Zatím ponechávali prostor tomu vlkovi, aby si své záležitosti vyřídil sám.

Prali se. Ne, bojovat musí dva. To jen ten obrovský vlk útočil a Edward přeopatrně vykrýval jeho vzteklé výpady. Snažil se, aby mu neublížil. Cvok.

„Jacobe, chci s tebou napřed mluvit. Zabít mě můžeš potom…“ Zuřivé vlčí vrčení mu bylo jednoznačnou odpovědí.

„Neživím se lidmi, Jacobe. Podívej se mi do očí…“ Další vlčí zavrčení a další útok, kterému se můj bratr úspěšně vyhnul, ale pak se něco změnilo. Edward. Ten blázen to prostě vzdal. Chtěl se nechat zabít. Než jsem tam stihla vběhnout. Bella rozrazila dveře domu a byla daleko rychlejší než bych mohla být já. Jedinou ranou odhodila Jacoba z ležícího Edwarda na několik metrů, dřív než mu stihl jakkoli ublížit. Sama se postavila před Jacoba. Byla rozhodná a nádherná, v hlubokém plném výstřihu stále visel její indiánský talisman.

„Musíme si promluvit, Jaku! Přijď jako člověk! Takhle ti nerozumím. Budeme v domě.“ Vlk se ani nepohnul, jen jeho oči skenovaly každou část jejího těla a ohromeně spočinuly na její hrudi. Edward dělal v podstatě to samé a také nebyl schopen pohybu. Emmett ho raději zvedl na nohy a dostrkal do domu.

„Ty jsi mi, Alice, nelhala!“ Edwardův nevěřícný šepot zněl domem. Bella, která vešla také do domu, mu nevěnovala jediný pohled, ale její pohyby byly najednou trochu nejisté. Jasperovi cukaly koutky úst směrem vzhůru a mně stačila jediná vize, aby se mi na tváři usadil šťastný úsměv. Pokoušela jsem si krýt myšlenky.

 

Do našeho domu opatrně vešel Jacob a zůstal stát jen kousek od stále otevřených dveří. Z prvotního šoku se již posbíral a působil víc, než sebejistě. Než se Carlisle rozmyslel, co a jak řekne, začala překvapivě sama Bella.

„Byla to nehoda, Jaku. Prostě se to stalo. Mohli mě zabít a zahrabat, ale neudělali to. Vzali mě s sebou a věř, že první týdny to vůbec neměli jednoduché. Postarali se o mě. Stala jsem se součástí jejich klanu a živím se zvěří.“

„On prý taky jedl jen zvířátka…“ Pohrdavě pokynul hlavou směrem k Edwardovi, který provinile díval k zemi.

„Jaku, ano. Jsem upír! Ani netušíš, kolik sebezapření je třeba, abys odolal své přirozenosti. Je to skoro podobné jako chtít přestat dýchat. A oni to dokázali!“

„Jak kdo, Bello. Já mu to nemůžu odpustit!!!“ Jacob skoro vrčel a třásl se po celém těle.

„A co s tím chceš dělat, Jacobe?“ Bella si snad ani neuvědomovala, jak nebezpečný vlkodlak může být.

„Zabiju ho! Když ne já, tak moje smečka!“ Z tónu jeho hlasu zněla jednoznačná výhružka a jistota, že to tak bude. Na potvrzení jeho slov se ozvalo z lesa zavytí několika vlků. Po mých zádech přeběhl mráz.

„Dobře, Jacobe!“ Všichni jsme ztuhli, ale ona k naší úlevě ihned pokračovala: „Ale mě zabij jako první!!! Jsem silná a novorozená, bez jejich dozoru zemře mnoho lidí.“ Bella přistoupila na pár kroků před Jacoba. Ohrnula horní ret a vycenila na něho zuby.

„Zabila bych pro krev i tebe! Láká mě tlukot tvého srdce a vábí zvuk krve ve tvých žilách, ale máš štěstí. Neskutečně páchneš…“ Jacob se nahrbil a celý se zachvěl. Edward vystartoval a stoupl si obranně před Bellu, kterou tak zcela skryl za svými zády. Nyní vrčel na Jacoba on.

„Nic jí neuděláš! Ona za nic nemůže! Já jsem vinen!“ Zcela překvapivě Edwardovo jednání Jacoba uklidnilo. Když Bella vzala Edwarda za ruku, ve snaze odtáhnout ho dál od Jacoba, celé tělo mého bratra sebou škublo, jakoby dostalo úder elektrickým proudem. Všichni v místnosti s údivem sledovali, jak se vrčící Edward okamžitě uklidnil a zcela vyhověl Bellinu přání. Nechal se vést. Jediným něžným dotykem ovládla bouři, zkrotila živel. Všiml si toho i Jacob a neubránil se úsměvu. Věděl o našem druhu dost, aby poznal, co se mému bratrovi stalo, a že to je naprosto nevratné.

 

„Jacobe, vyřiď prosím doma, že mě Cullenovi přijali a mám rodinu, která mi poskytla svou ochranu.“ Pak pomalým pohybem sundala Bella jeden z náramků ze svého zápěstí.

„Dones to, prosím, mému otci a řekni, že jsem šťastná. Až se vyrovnám se svou novou podstatou, přijdu se na něho podívat.“ Jacob nechápavě hleděl na ten náramek.

„To si jako myslíš, že mi to tvůj táta bude věřit?“ Pochybnost z něho téměř vyzařovala.

„Věř mi, že bude, Jaku.“ Pak začala pomalu sundávat ze svého krku přívěšek na kůži, ale Jacob ji rozhodným gestem zastavil.

„Na tom, co pro mě znamenáš, se nic nezměnilo.“ Bella překvapeně zamrkala řasami a Edward se v reakci na jeho myšlenky propnul, jako by jej někdo švihl bičem.

 

Jacob otočil ke dveřím a odcházel. Ještě než jimi, ale prošel, ozval se jeho autoritativní hlas: „Bello, pošli každý rok alespoň vánoční přání. Potřebuji vědět, že jsi v pořádku. Ty nemůžeš za to, co ti provedl! Kdybys mě hledala, víš, kde mě najdeš.“ Ode dveří se ještě zahleděl zpříma Carlisleovi do očí a já měla pocit, že jeho mohutná postava se ještě zvětšila a zcela vyplnila rám. Poprvé jsem uslyšela jeho hlas alfy: „Naše dohoda zůstává v platnosti! Když dodržíte svůj zvířecí jídelníček, smíte se vrátit, Cullenovi.“ Nedal Carlisleovi čas na nějakou reakci, rychle prošel dveřmi a z verandy už seskočil jen mohutný rudosrstý vlk.

V domě zavládlo ticho plné očekávání. Bylo dojemné pozorovat ty dva, jak se k sobě pomalu přibližují. Tolik si toho chtěli vzájemně říci, až jen tak postávali a hleděli si do očí. Edwardova ruka se pomalu okouzleně zvedala a mířila k její tváři. Bella se nechala pohladit a k překvapení mého bratra jí z hrudi uniklo i spokojení zapředení. V další vteřině už Edward uvěznil Bellu ve své náruči a pevně ji majetnicky objímal. Emmett ho chtěl varovat, před její novorozeneckou silou, ale Jasper zavrtěl rychle hlavou. Edward se rozhodně bát nemusel. Větší nebezpečí hrozilo Emmettovi, kdyby se je pokusil vyrušit. Esmé vzlykla a schovala svou tvář do Carlisleovi košile. V očekávání bouřlivé noci se zbytek naší rodiny vydal raději na pořádný lov.

Vrátili jsme se až k ránu. Dům stál a na prahu nás očekávali ti dva. Bella zářila štěstím a na tváři mého bratra byl naprosto okouzlený a připitomělý úsměv. Stál za Bellou, ruce měl obtočené kolem jejího pasu a důvěrně položené na jejím břiše. Nos měl zavrtaný v jejích hnědých vlasech a tichounce spokojeně předl. Nevyprovokoval ho ani Emmett, který se rozchechtal na celé kolo. Probouraná příčka mezi jejich pokoji nás nijak nepřekvapila, stejně tak jako jejich promíchané vůně. Naše nová sestřička byla k Edwardovi evidentně hodně milá, ale on stále neměl dost. Nestihla jsem se ani pořádně rozhlédnout, když Jasper vzrušeně zavrčel a už si mě nesl v náruči do našeho pokoje. Cuchala jsem mu rukama rozpustile vlasy a smála se na celý dům. Kam se poděl náš zdrženlivý Edward, kterého upírky nikdy moc nebraly? Bella měla prostě všechno, co kdy hledal. Měla jsem pocit, že by nejraději z postele nějaký ten týden vůbec nevylezl, alespoň v mých vizích to tak vypadalo.

 

Teď už bude jen potřeba vysvětlit, stav věcí Tanye, která se chystá přijet příští týden na delší návštěvu. Jezdí k nám pravidelně a s jediným cílem. Krásný mladý upír s bronzovými vlasy a ještě donedávna naprosto nevinný…

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

11)  danje (29.09.2014 16:32)

Pěkný.

emam

10)  emam (26.09.2014 21:29)

Ten konec jsi tam dobře dopsala Super!

Marvi

9)  Marvi (23.08.2014 16:05)

Krásné zpracování opravdu

8)  jortini (22.08.2014 21:03)

Máš rada Violettu?:)

SestraTwilly

7)  SestraTwilly (22.08.2014 01:16)

Krásna poviedka.Taká nežná,romantická.Páčilo sa mi,že si to písala z pohľadu Alice.Príbeh tým dostal takú inú,zaujmavejšiu atmosféru.Veľmi sa mi páčil. :)

kala

6)  kala (21.08.2014 19:51)

Děkuji za krásné komentáře
Kate, jak jsi napsala to množné číslo... je na čase publikovat i něco na jiné téma
děkuji

Kate

5)  Kate (18.08.2014 22:28)

No teda...
Strašně moc se mi líbí ty tvoje povídky na téma setkání Belly a Edwarda.
A šok, když jsem zjistila, že Bella není Jacobova holka, ale sestra...
Krásné, zajímavý Alicin pohled na "věc". Děkuji a jen tak dál!

4)  Seb (18.08.2014 20:56)

Krásná povídka.

3)  BabčaS. (18.08.2014 15:59)

2)  a . (18.08.2014 14:42)

1)  marcela (18.08.2014 13:38)

Dokonalé.
Nádherné.
Úžasné...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek