Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/destiny2.jpg

Po zkouknutí Rozbřesku se ráda vracím ke Stmívání, a tak jsem (i když trošku jinak) přiměla vrátit se tam i Bellu a Edwarda. Můj popis toho jednoho dne, o který běží, je ale mutant, kombinace knižní a filmové verze. A o co že půjde? No znáte to... na Hromnice o (nějaký ten) den více... ;-)

 

 

„Dar? Od Ara? K výročí uzavřeného smíru?“ opakovala mechanicky Esme.
Carlisle přikývl.
„Další?“ protočil oči Emmett.
Doktor opět přitakal. Stejně jako zbytek rodiny neskrýval pochybnosti nad skutečnými úmysly volterrského vládce.
Nedávno uplynul rok od jejich vítězství – fyzického i morálního. Rok od chvíle, kdy uchránili Renesmé. Především však rok od momentu, kdy Aro zjistil, že jeho vláda není bezmezná a že si Cullenovi a další „vegetariáni“ vytvořili kolonii, která se právě odtrhla z jeho područí, nabyla nové nezávislosti, a že uzavření smíru s nimi mohl považovat za svou výhru.
Nezbylo mu, než svou uraženou ješitnost skrývat za pokrytecké diplomatické nóty a dary, které od té doby neustále posílal.
Cullenovi na jeho hru přistoupili, znali pravidla, nepřijetí daru mohlo být bráno jako urážka, narušení křehkého příměří, přátelství mezi upírskými světy.


„Pro koho je ten dárek tentokrát?“ zasvítily nadšením Emmettovy oči.
Carlisle upřel zrak na Edwarda a Bellu: „Pro vás.“
Manželé si vyměnili vážný pohled. „O co jde?“ položila Bella otázku, kterou měli na jazyku všichni přítomní.
Carlisle pokrčil rozpačitě rameny: „Je tu jen napsáno: ´Konečně pořádná svatební cesta.´ A drobným písmem jako v poučeních ke smlouvám tu pak stojí: ´Zde skrývá se kouzlo pro výlet na jediný den, životní zážitek jest jím však přesto zaručen.´“
Odložil kartičku se vzkazem a do rukou vzal balíček. „Můžu?“ obrátil se na manžele.
Kývli.
Otevřel opatrně krabici.
„Fuj, co je to zač, to kupoval Aro na tržnici? Vždyť to není ani značkový,“ ohrnula Alice nos, když z krabice vykoukly na první pohled kosmetické balíčky – dva flakónky skrývající neznámou tekutinu, a to hned ve dvou sadách – pro Edwarda a pro Bellu.
Carlisle četl složení, Alice se vrhla na návod. Pak zvedla vykulené oči k bratrovi a švagrové: „Aro vám věnoval cestu, to ano, ale cestu časem!“
Jasper přikývl, v rukou svíral druhý balíček: „Jedna lahvička na cestu tam. Druhá na cestu zpět.“
„Ale kam tam?“ vpadl do konverzace opět Emmett a jal se obsah flakonů ovonět, při tom se znechuceně zašklebil.
„To je – překvapení, píše Aro,“ šeptla Alice nedůvěřivě.
„Hm, proč mě to nepřekvapuje,“ ucedil Jacob jedovatě.
„Zvláštní je, že to neobsahuje nic neobvyklého… nevím, v čem je to kouzlo, každopádně vypití by nemuselo být škodlivé,“ přemýšlel nahlas Carlisle. „Udělám ale ještě laboratorní testy.“
„Zkusíte to?“ obrátila se na Edwarda a Bellu Nessie.
„Co jiného nám zbývá?“ pokrčil Edward rameny.
„Ale nejdřív o tom zjistíme co nejvíc. Co můžeme čekat,“ stiskla mu Bella dlaň.
Zahleděl se jí do očí a něžně jí z výhledu odstranil pramen vlasů. Broukl: „A nejdřív pojedu jen já, nebudeme riskovat.“
Když chtěla něco namítnout, umlčel ji polibkem.


„Cesta časem? Ale do minulosti nebo do budoucnosti?“ zajímal se dál Jacob.
Carlisle pokrčil rameny: „To je…“
„Překvapení, dobrý, chápu,“ zavrčel Jake frustrovaně.
„Tak šup, šup,“ pobízel Edwarda Emmett.
Edward protočil pobaveně oči: „Teď jdeme na návštěvu k Charliemu.“



 

Uplynulo pár dnů, týden a záhadný dárek pořád čekal v komodě bývalé Edwardovy ložnice na splnění svého úkolu. Působil neškodně, aspoň to vyplynulo ze všech provedených testů, včetně pokusů na myších a netopýrech (pozn.: všechny postavy, včetně myší a netopýrů, jsou v této povídce fiktivní, žádný tedy nebyl zraněn).


Až jednoho dne kalendář zahlásil, že tu jsou Hromnice.

„Chápu, že se vám do toho nechce, ale víte, že by bylo vhodné, abyste,“ naznačoval toho rána diplomaticky Carlisle.
Bella souhlasně pokyvovala hlavou: „Já to Edwardovi taky pořád říkám. Riskujeme, že si Aro přijde osobně – s celou svou roztomilou skvadrou – zkontrolovat, jak se nám líbil jeho dárek. Takže bychom už měli vyrazit.“
bych měl vyrazit,“ stopnul ji důrazným hlasem manžel. „Zítra,“ dopověděl a uhnul pohledem před káravým Aliciným zrakem.
Vzápětí to byl on, kdo na sestru házel vražedné pohledy, to když zašvitořila: „Vezmu Ness do města, uděláme si hezký den, koupíme si něco na sebe…“
„Takže ty si uděláš hezký den,“ vskočila jí do proslovu rozesmátá Bella.
Alice se zašklebila a nevinně dodala: „A vy si ho taky můžete udělat hezkej… Pěkně se rozloučit před cestou.“
„Dobrý, dobrý,“ vypoklonkovával Edward Alice ze dveří, aby jí zabránil v další konverzaci.
Věštkyně na ně zamrkala a cestou s Renesmé k autu, ke kterému spěchala už i Rosalie, zvolala: „Tak ahoj!“ Pak se ještě otočila na podpatku a s pohledem výmluvně otočeným k Belle dodala: „A dejte na sebe pozor.“
Edward směrem k Alice zlověstně zavrčel, ale když se k němu obrátila Bella, už měl na tváři zase dokonale uvolněný nevinný výraz.
Bella podezřívavě přimhouřila oči a povzdechla.


Tušila zradu a tak Edwarda nepouštěla ani na moment z očí.
Když si ale Esme přípravu večeře pro Nessie a Jacoba spletla s pálením čarodějnic, musela seběhnout do kuchyně a poskytnout nebohé pečeni první pomoc – tj. první (a svým způsobem i poslední) pomazání.
Vracela se do patra domu, do Edwardova pokoje, a už napůl tušila, co tam najde… totiž nenajde.
Zlostně třískla dveřmi, když pochopila, že Edward skutečně odcestoval sám a když se po chvíli přesvědčila, že s její „dávkou“ jízdenek si zahrál na schovávanou.
Než si stihla vybavit nejvhodnější zaklení, rozezněl se mobil a Alicin hlas švagrové v mžiku vyslepičil to sladké tajemství.
A tak netrvalo ani minutu a i Bella, stejně jako zhruba před čtvrthodinkou Edward, držela v rukou podivné lahvičky s kouzelným obsahem.
Lahvičku, která slibovala návrat, bezpečně uschovala v kapse své mikiny, a tu, která byla na cestu tam, křečovitě sevřela v prstech.
Posadila se na postel, zhluboka se nadechla a s prosebnou myšlenkou, aby kouzlo nebylo one way ticketem, vypila obsah flakónku na ex…



 


Ztratila vědomí a pak… se prostě probudila. Probudila?
„They can't stand in our way. They can say what they want to. I'm gonna marry you someday,“ pěl Scott Grimes svůj song Livin´ On The Run z reproduktorů radiobudíku a byl to právě on, kdo upírku probudil.
„No ale vážně, probudil?“ zaskřehotala sama pro sebe – ospalým hlasem Bella.
Zamžourala zmateně kolem sebe, přetočila se v posteli, aby si prohlédla pokoj, ve kterém se ocitla, a při tom neuváženém pohybu skončila na zemi.
„Já jsem zase člověk!“ zasykla a třela si loket, do kterého se bolestivě uhodila. Schovala tvář do dlaní a potichu zaklela.
Byla ve svém pokoji v Charlieho domě.
Vymotala se z přikrývek a vrhla se k psacímu stolu pro kalendář.

Vytřeštila oči. Vrátila se v čase do doby krátce po svém příjezdu do Forks. Do doby krátce po seznámení s Edwardem a jeho útěku od ní. Do týdne, kdy se měl do Forks zase vrátit.
„Edwarde, lásko, doufám, že tebe to přesunulo do stejného času,“ vzdychla a zahleděla se na svůj zkroušený obraz v zrcadle. Už teď se jí po manželovi stýskalo.

 


Vykoukla ven z okna a strnula. Protože teď už bezpečně poznala den, do kterého se v čase vrátila. Trávu a cesty pokrývala vrstva sněhu, a kde sníh nebyl, bylo možno vidět vražedně se lesknoucí namrzlé plochy. Kluziště, ve která se proměnily kaluže vody z deště předchozího dne.
Povzdechla a v kapse mikiny nahmatala druhý flakónek.
Neměla by se raději hned vrátit zpět? Možná tohle byl Arův záměr. Zmařit jejich sblížení, změnit jejich osud tím, že je nechá tohle období prožít znovu a něco zkazit…
A ona? Už dávno zapomněla na to, jaké to bylo být člověkem, a teď by potřebovala návod k obsluze. Zabije se… zabije tuhle Bellu už na schodech, to je jisté. To možná Aro zamýšlel… Ach jo. To mu nedaruje, tu radost mu nedopřeje.
A hlavně - pokud se sem přesunul i Edward, nemůže ho v tom nechat samotného.

 


Zhluboka se nadechla a šla se upravit. Při vybírání oblečení z šatníku dostala hlad, tak si nahoru dopravila misku cereálií a dál zmateně probírala svoji skříň.
Tváře jí zrůžověly nadšeným očekáváním. Uvědomila si, že dnes poprvé mluví s Edwardem a podléhá jeho kouzlu… Tolik se na něj těšila.
Co si obleče, aby se mu líbila? A jak sakra vydrží držet se od něj dál, nevrhnout se na něj a…
Nadšení ji opustilo a ona se svezla na zem. Hlavu si opřela o postel a oči se jí zalily slzami. „Jsem pitomá,“ vzlykla.

Pro Edwarda bude tenhle den stejně jako mnohé následující těžký, její krev mu bude ubližovat, ona mu budu ubližovat pouhou svou přítomností. Jak může být tak sobecká a těšit na to?
, přemítala v duchu zkroušeně.
Na kratičký okamžik ji i napadlo, že nikam nepůjde. Jenže - pak se stane přesně to, co možná plánoval Aro. Nikdy k sobě s Edwardem nenajdou cestu.
Měla pocit, že nemůže dýchat, zaplavila ji taková vlna úzkosti, že chvíli byla schopná jen strnule zírat před sebe. Život, ve kterém by nebyl Edward? Nemyslitelné.
A pak jí došla ještě jedna věc. Pokud kouzlo z flakónku přesunulo sem i jejího Edwarda, jak těžké to musí být pro něj? I on už skoro zapomněl na Bellinu lidskost, odvykl volání Belliny krve… jak šokující bude setkání s lidskou Bellou pro něj?

 


Na nic už nečekala, dokončila přípravy, sebrala batoh, jehož obsah rychle zkontrolovala a pochválila Bellu z téhle doby: „Vše poctivě nachystané, hodná holka.“
Schody stejně jako prve, když si šla pro snídani, brala opatrně po jednom, jako dítě, které se na nich teprve učí chodit. A spokojená, že ani jednou neuklouzla, vyšla před dům a tam okusila tvrdé přistání na své pozadí.
„Oops, no jo, to se tenkrát stalo, páni, na to jsem zapomněla,“ brblala, zatímco si třela příslušné partie a krůček po krůčku opatrně mířila k autu.
Překvapeně vydechla, když na pneumatikách zaznamenala sněhové řetězy.
Ano, tohle byl určitě TEN den. Ještě pořád nevěděla, jak naložit s tím, že ví, co se stane.
Ale nejprve musí zjistit, jestli Edward, se kterým se tu setká, je její Edward. Totiž - nějak se do toho začala sama zamotávat - jestli i její manžel se přesunul do tohoto času a je Edwardem z této doby.
Jenomže? Jak to zjistí, aby v případě, že to tak není a Edward z téhle doby je prostě Edward z téhle doby, ho nevyděsila historkami o cestování v čase, o manželství? Aby od téhle Belly jednoduše neutekl? Ach jo…I když historky o manželství by spíš vyděsily Bellu z téhle doby než Edwarda… hm…

 


Prozatím byla od přemýšlení ušetřena soustředěním se na řízení náklaďáčku.
Oči jí zaplavilo dojetí ze vzpomínek na tohle auto. Vůbec by si měla pořídit stěrače na tyhle věčné slzy. Jak se to ovládá, kde se vypínají? Byly jí už tak cizí. Rozpačitá sama sebou zamžikala.
I nostalgické áchání ji však přešlo brzy po té, co jí na křižovatce motor vypověděl poslušnost a spolupráci přislíbil až po třetím nastartování, a to ještě jen s ručením omezeným.
Tou dobou už nabrala zpoždění, a proto bezmyšlenkovitě zaparkovala na prvním volném místě a spěchala do školy.
S hlavou plnou Edwarda si neuvědomila, že neparkuje na stejném místě jako tenkrát.
Tam, kde by možná s autem stát měla.


Historie se pak ale opakovala tak, jak si pamatovala. Edward přesně po týdnu opět sedí společně se svými sourozenci u jejich stolu v jídelně.
Belle se rozbušilo srdce, když uviděla ten obrázek. Kousala si ret, aby se neusmívala jako idiot, když se snažila rychle a nepříliš dychtivě pohledem zkoumat jeho tvář. Hledala náznak, indicii, která by jí napověděla, jestli se její předpoklad potvrdil a i Edward z její doby se přesunul sem.
Když však vycítil její pohled a jeho oči spoutaly ty její, byla její snaha o jakýkoliv výzkum zmařena. S velkými problémy, ale co nejdříve přerušila oční kontakt, i když jí ztráta výhledu na tak nádherný obrázek skoro bolela.
Jenže –
jak asi může pod skenerem jeho vzrušujícího pohledu cokoliv vnímat ona? „Pitomé oslňování,“ zamumlala si sama pro sebe a otočila se k Jessice.
Nevšimla si tak už, jak Edward v reakci na větu, kterou upířím sluchem samozřejmě zaznamenal, zmateně zamrkal a jeho výraz – při marném pokusu číst Belliny myšlenky – byl ještě víc frustrovaný.


Do učebny biologie by nejraději běžela. Ale jednak to byla s lidskýma – Bellinýma – nohama mission impossible, lépe řečeno mise sebevražedná, a pak si také byla vědoma toho, že podle plánu má být ve třídě první on.
Vkročila do třídy a obsadila své místo.
„Ahoj,“ pohladil Bellin sluch tichý a tak důvěrně známě melodický hlas, že se neubránila úsměvu.
Kousala si ret, aby zastavila chvění své brady a naslouchala jeho replice.
„Jmenuju se Edward Cullen,“ pokračoval. „Minulý týden jsem neměl šanci se představit. Ty musíš být Bella Swanová.“
Bella se usmála a přitiskla si urychleně dlaň na ústa, aby zakryla pobavený úšklebek, když měla chuť odpovědět: „Ne, Cullenová.“
Místo toho se rychle opanovala a prostě kývla. Nebyla sto hrát svou roli, i když si přesně pamatovala, jak jejich první rozhovor tenkrát proběhl.
Zdálo se jí to, nebo se na ni překvapeně zahleděl, když v konverzaci nepokračovala? Možná si to jen namlouvá a vidí to, co vidět chce… nebo je prostě jen paranoidní.



Neměla moc času nad tím přemýšlet, následovala jejich společná laboratorní práce. Bella se skoro nedívala do mikroskopu, místo toho se pokoušela pod drobnohledem zkoumat Edwarda. Jestli je to on… prozradí se nějak? Měla by něco naznačit? Ale co?
Ze zamyšlení ji vytrhl až hlas profesora Bannera, když kontroloval jejich práci a vyptával se jí, v jakém programu byla ve škole ve Phoenixu. Odpovídala mu mechanicky a očima neustále těkala od učitelova obličeje k Edwardovi. Neodvážila podívat se mu do tváře, tak očima hladila jen jeho ruce. Sevřené do pěstí. Jak jinak. Smutně povzdychla. Jak by si přála políbit každý prst jeho ruky, každý kloubek, dlaň a říct mu, že ví, jak je to pro něj těžké a že na to není sám…
„No,“ řekl po chvíli pan Banner. „Myslím, že je dobře, že vy dva jste partneři pro laboratorní práce.“ Ještě něco zamumlal, jak odcházel.
Bella sklonila hlavu do sešitu a začala si něco čmárat, přitom se neubránila uchichtnutí: „Nejen na laboratorní práce.“
Edward se na židli zavrtěl a skrz sevřené čelisti, jak se snažil nedýchat, procedil: „Promiň, říkala jsi něco?“
Vytřeštila oči: „Ne, já… ne, nic.“
Nedůvěřivě si ji prohlížel, ale pak se jako by zasmál sám sobě a odvrátil zrak k oknu. Zbytek hodiny strávili mlčky. Konverzace na téma počasí a důvodu Bellina přestěhování do Forks se nekonala. Něco se změnilo… něco bylo jinak.


Po vyučování šla k autu. Ve chvíli, kdy zaslechla skřípění zablokovaných kol na namrzlé vozovce, jí to došlo. Chybu, kterou ráno udělala. Střelila pohledem k místu, kde měla náklaďáček zaparkovat podle původního plánu a s úlevou vydechla, že místo zůstalo neobsazené. Tylerova dodávka tak smykem dodriftovala jako v nějakém kaskadérském představení přesně do mezery mezi dvěma auty.
Bella si přitiskla dlaň na ústa. Na sobě cítila pohled, otočila hlavou a setkala se s neméně šokovanýma Edwardovýma očima. I on slyšel zvuk provázející smyk dodávky a vyběhl z budovy na parkoviště. K jeho překvapení však Bellino auto nestálo tam, kde mělo…
Belliny oči se vpíjely do Edwardových a v té chvíli jí to došlo. On to věděl. On věděl, že se to stane a vyběhl, aby ji zachránil… A když bleskla pohledem po své budoucí švagrové, z jejího překvapeného výrazu poznala, že ona vizi o té události neměla.
Zamžikala a ještě pořád v šoku Edwardovi bezhlesnou artikulací naznačila, aby poodešel stranou. Nespouštěli ze sebe oči, když směřovali každý z jiné strany nenápadně k lesu. Až když byli z dohledu, zastavili se a mlčky na sebe koukali.
Bella se rozpačitě zasmála: „Já začnu. Možná budeš chtít nějaké heslo? Co takhle… Renesmé?
Edward šokovaně vydechl: „Bello!“
Dívka se k němu pomalu přiblížila a položila mu dlaň na tvář: „Ty můj tvrdohlavej manžílku, myslíš, že bych tě pustila samotnýho?“
Edward couvl, aby jí viděl lépe do obličeje: „Manžílku?“
Bella ztratila řeč, jak se regulérně vyděsila. Copak situaci vyhodnotila špatně? Není to on?
Edward se zvučně rozesmál a sbalil dívku do náruče: „Co je to za hrozné slovo?“


Líbal ji do vlasů, a pak přeopatrně zvedl jedním prstem její bradu a velmi něžně se otřel svými rty o její. „A pak kdo je tu tvrdohlavý.“
Omámeně mu zvláčněla v náručí a špitla: „Cože?“
Zoufale ji posadil na pařez a odstoupil od ní, aby se mohla nadechnout čerstvého vzduchu.
„Aha,“ usmála se pak provinile. „No, ne… nenechám tě samotného, máme být partneři, pamatuješ?“ Mrkla na něj.
Přiklekl k ní a vzal její dlaň do svých. Okouzleně palcem přejížděl po tepajícím zápěstí a vtiskl jí na ně polibek. „Jsem rád, že jsi mě neposlechla, a jsi tu se mnou. Co ale uděláme? Nezkazili jsme něco?“
„Ta dodávka,“ pokývala hlavou Bella.
„Taky mám ten dojem. Já… měl jsem tě tenkrát už plnou hlavu, ale stejně. Ta srážka, s ní přišel ten nevysvětlitelný pocit, že tě musím ochraňovat,“ zamýšlel se a položil si hlavu na dívčina kolena.
Bella pročísla prsty jeho vlasy. „Jo, byla jsem chodící katastrofa – teda byla jsem katastrofa, když jsem chodila,“ protočila oči.
Edward se usmál.
„Ale máš pravdu, bylo to osudové, já po téhle události zase za každou cenu musela přijít na kloub tvému – teď už našemu – tajemství,“ zamýšlela se nahlas brunetka.


Edward vydechl, šeptl: „Omluv mě na minutku.“ A poodešel stranou, tentokrát, aby měl prostor nadechnout se sám. Po chvilce dostal barvu svých očí opět pod kontrolu.
„Jak ti je?“ zajímala se tichým hlasem Bella.
„Je to těžké, mám strach, že těžší než tenkrát. Myslím, že je to proto, že už jsem zvyklý vídat tě jinak, jako upírku, a je to prostě matoucí,“ přiznal Edward vážným hlasem. Přistoupil k dívce, nabídl jí svou ruku a pomohl jí vstát.
Sevřel její tvář ve svých dlaních a okouzleně zašeptal: „Ale zároveň je to fascinující. Vidět zase tvou lidskou barvu očí, slyšet tvoje srdce.“ Usmíval se a Bellin srdeční sval jako na povel zrychlil svou usilovnou činnost, to aby poslal dívce do tváří trochu barvy.
„A ano, jistě, tohle… tohle mi chybělo,“ zvlnily se jeho rty do typického pokřiveného úsměvu a bříšky palců pohladil nach Belliných tváří.
„Pro mě je to taky těžký,“ zachraptěla Bella, „zapomněla jsem, jak omamná je tvoje vůně pro člověka. Totiž oprava, pro holku. A jak zoufale vražedný Molotovův koktejl vytváří v kombinaci s lidským tělem napěchovaným až po půdu hormony.“
Jeho úsměv se z potěšeného pozvolna přetavoval v ješitně hrdý. Jeho rty mlčky oždibovaly Bellinu čelist, až to dívka nevydržela a po marné snaze vyprostit se z jeho náruče, sarkasticky ucedila: „Edwarde, miluju tě, ale přísahám, že jestli s tím do tří vteřin nepřestaneš, pořídíme si Renesmé zrovna teď.“
Edward překvapeně vydechl a Bellu provinile pustil: „Promiň, já…“
Dívka se pokusila popadnout dech a posbírat trochu sebeovládání a cudnosti: „Až budeme doma, v naší době, dlužíš mi noc plnou vášní, to si piš!“
Edwardovy oči opět zaplanuly horkem letní noci, ale honem zamrkal a zkusil najít svůj hlas: „Dobře, co uděláme?“
„Vždyť říkám, že nic, zapomeň. Ještě nejsi můj manžel, aby sis nárokoval povinnosti,“ švitořila Bella, ale Edward jí zahrozil ukazováčkem.


„No dobře, plán, takže… to je snadné, přivodíme Belle nějaké neštěstí, před kterým ji nadpřirozeným způsobem zachráníš a hotovo, osud zpečetěn,“ rozkládala dívka bezstarostně rukama.
Edward zhrozeně vyvalil oči: „To sotva. Budeme tě vystavovat dalším rizikům?“
„Hm, tak co navrhuješ?“ pokrčila Bella rameny a pozvolna opět zvážněla. „Stejně máme málo času, než se budeme muset vrátit.“
Edwardovi problesklo v očích poznání: „A v tom je to řešení, Bello!“ Vtiskl překvapené brunetce rychlý polibek a vítězně se usmál.
„Pamatuješ, co bylo na vzkazu od Ara? Že nám věnuje cestu – jednodenní, přitom má jít o životní zážitek! Myslím, že je v tom skrytá metafora. Ten jeden den může trvat celý život. A další indicie – na co je potom ta druhá lahvička, kdybychom se po té, co ten den uplyne, vrátili domů sami?“
„Myslíš, že to znamená, že dokud se nenapijeme z té druhé lahvičky, bude se pořád dokola opakovat tenhle jeden den?“ snažila si to Bella srovnat v hlavě.
A Edward přikyvoval: „Přesně tak.“
„A co když ne?“ povzdechla brunetka.
Upír pokrčil rameny: „Myslím, že znám způsob, jak to zjistit.“

 


Bella kývla a proti své vůli zívla: „Ok. Mám děsný hlad a jsem unavená. Pojedu k Charliemu. Přijdeš v noci?“
Muž naklonil pobaveně hlavu ke straně: „Ale tak to v původním scénáři nebylo.“
Belle zrůžověly tváře, ale pak vystrčila drze bradu: „Že ne? A nebylo to náhodou tak, že akorát já jsem nevěděla, že jsi u mě?“
Tentokrát bylo na Edwardovi, aby převzal štafetu rozpaků. „Že by? A jo, už se mi cosi vybavuje. To byla první noc, co se ti o mně zdálo, nebo aspoň, co jsi poprvé vzdychala moje jméno ze spaní,“ vracel jí smeč.
„Nevzdychala, jen mi tak uklouzlo… A dej pozor, ať si nepropíchneš své nafouklé ego, třeba o větev, Cullene,“ zacpala mu Bella ústa spolehlivým prostředkem, totiž ústy svými.


Zbytek dne uplynul nečekaně rychle. Bellu její „pobyt“ opět v lidské podobě unavil víc, než očekávala, a aniž by to zamýšlela, usnula uprostřed povídání s manželem. Tématem hovoru byly samozřejmě vzpomínky na období, do kterého se tak nenadále vrátili.
Edward si ji chvíli okouzleně prohlížel, ale pak zmučeně – s pocitem těžké angíny – polkl a s kajícnou omluvou šeptanou směrem ke spící dívce, vyskočil do soumraku venku. Musel jít lovit.



 

 

Bella se protáhla a otevřela oči. Chvilku nepřítomným zrakem hleděla do stropu, než si uvědomila, kde je. A také, kdy je a kdo je. A než jí došlo, co ji probudilo. Nebyl to kus písničky, kterou ji přehrál radiobudík a ona ji pak nemohla dostat celý den z hlavy, tak jako prve, ale neodbytné klepání na okno.
Když tam konečně obrátila pohled, dostala záchvat smíchu. Na okenní římse zvenku visel její manžel a naštvaně gestikuloval, aby ho pustila dovnitř.
„Co děláš?“ promluvili oba zároveň, když odemkla okenici a ustoupila stranou, aby muž mohl vyšplhat do pokoje.
Edward brblal: „Zabouchl jsem si a nechtěl jsem ti zničit okno násilným otevřením, to by mi Charlie asi nepoděkoval. Ale co, doprčic, děláš ty? Kdes byla, je odpoledne!“
Dívka nevěřícně střelila očima k budíku. Přitiskla si dlaň na ústa: „Jejda. No já… nespala jsem celou věčnost, tak…“
„Tak tě napadlo, že si jednu věčnost střihneš zrovna teď,“ ucedil sarkasticky Edward.
Bella si pořád trochu ospale uhladila vlasy a přešlápla. „No prostě jsem už vyšla ze cviku. Nebo to je tím časovým posunem. Nebo…“ vymlouvala se. „No a teda… funguje to? Kolikátého je?“ odváděla pak raději honem řeč jinam.
Upír se zhroutil na její postel a zakryl si dlaněmi oči: „Jo, den se opakuje, ale že by to fungovalo, se říct nedá, nebyla to one man show, jestli si vzpomínáš.“
„Promiň,“ připojila se Bella k jeho boku a pošimrala ho škádlivě na rameni.
„V pohodě, já mám času dost, co takhle zítra ve stejnou dobu?“ mrkl na ni Edward.
Bella ho políbila na tvář a zamířila do koupelny.



 

 

„Well we can walk these streets forever, maybe one hundred miles, and I've seen all these faces, maybe a thousand times“, vkrádala se do Bellina vědomí pozvolna slova písně Livin´ On The Run, která dala dívce najevo, že je tu znovu to ráno.
desáté stejné.
Zavrčela a v lidském podání to znělo stejně nemožně, jako se cítila.
Pořád se jim nedařilo sehrát vše stoprocentně správně, a tak to ráno co ráno, den co den zkoušeli znovu a znovu…
Zničeně zaklapla budík a Scott Grimes utnul zpěv v půlce slova.

 


Tentokrát neponechali nic náhodě a postupovali přesně podle „jízdního řádu“, který jim před lety vystavil osud.
Každý pohyb, gesto, slovo, přesné načasování dle scénáře…
Jen jednou si dovolila Bella zaimprovizovat, to když je pan Banner vyzval, aby si přichystali papír, na který vypracují protokol o společné laboratorní práci, a překvapenému manželovi poslala po lavici list, do kterého způsobně vyplnila pod nadpis „společná laboratorní práce“, „vypracovali: Edward Cullen, Bella Swanová“, téma společné laboratorky: „Renesmé.“
Edward vytřeštil oči, pleskl brunetku výchovně po noze a zlověstně šeptl: „Počkej, až Ness řeknu, že ji považuješ za náš laboratorní pokus.“
Bellina tvář znachověla a honem se jala gumovat téma, aby ho nahradila tím oficiálním.

 


Kromě tohoto incidentu ale všechno již proběhlo řádně.
A Bella už stojí ve špatný čas na špatném místě. Totiž… ve správný čas na… no prostě, Edward už po zkušenostech z předchozích dnů neriskoval a Belle na vozovku nasprejoval malá „X“, označující „kastlík“, ve kterém má stát její auto, dále pak místo pro „oběť“ a místo pro jejího „zachránce“. Bella obrátila oči v sloup, ale poslušně – jako pravá herečka – zaujala stanoviště.
Když se k ní řítila Tylerova dodávka, musela rozdýchávat a opakovat si, že je jen člověk, takže nemá zkoušet zastavit auto sama.

 


Edward ji předpisově zachránil.
Oba si oddechli a blaženě si užívali blízkosti toho druhého ve své náruči.
Jenže nikdo nezavolal: „Stop. To beru!“, pořád tomu něco chybělo, kolečka v pomyslném životním orloji nezaklapla a hodiny se nerozběhly samy dál cestou vytýčeného osudu.
„Mně je nějak,“ zbledla Bella a odporoučela se do mdlob.



 


Probudila se… a měla chuť najít si Scotta Grimese a nafackovat mu. Jeho Livin´ On The Run už nemohla ani cítit. Tohle datum už…přitiskla si polštář na tvář.
„Bello, jsi v pořádku?“ konejšil ji Edwardův starostlivý hlas.
Trhla sebou a posadila se: „Co tady děláš? Copak jsem to zase prošvihla?“
Upír potřásl hlavou a stiskl jí dlaň: „Ne, ale asi jsme to měli prošvihnout… to bylo asi to, co jsme měli udělat už na začátku.“
„Tomu nerozumím,“ zamžikala Bella. „Ty už mě nechceš, potkat mě byla chyba?“
Edward zavrčel a rozčíleným hlasem důrazně šeptal: „Nezačínej s tím zase. Ne! Zachránit tě byla ta jediná dobrá věc, kterou jsem v životě udělal…“
Bella si oddechla: „Promiň.“
Upír ji pohladil po tváři a vtiskl jí polibek na čelo: „Jenže… tohle je minulost a má to zůstat minulostí. Víš, už mi to došlo – nestačí, když všechno uděláme správně my. My přece už víme, že máme být spolu. My se o tom nepotřebujeme přesvědčovat – to oni – naše mladší protějšky si to musejí prožít, jinak to nebude fungovat.“
„Jenže jak…“ pokrčila dívka rameny.
Edward vytáhl svůj flakónek představující zpáteční jízdenku.

 


„Aha,“ vydechla Bella. „Když tu nebudeme my, budou tu oni. Nikdy jsme to nemohli zahrát správně.“
„Asi ne, někdy ta nejlepší věc, kterou můžeme udělat, je nedělat nic a nechat osud plynout,“ filozofoval Edward.
Brunetka se k němu přitiskla: „To zní až moc alibisticky.“
Edward vzal její tvář do dlaní: „Měnila bys na naší minulosti něco?“
Bella se zarazila, v myšlenkách proplouvala měsíci, které prožili společně, i těmi sedmi, které strávili odloučení…
Upír zesmutněl, když z jejího výrazu poznal, kterou část historie si právě připomněla, ale Bella potřásla hlavou a vtiskla Edwardovi polibek: „Ne. Všechno se to mělo stát. Všechno to asi mělo důvod. A všechno to vedlo k budoucnosti, na které bych nezměnila ani… ani kobereček v předsíni!“
Edward ji vděčně objal a šeptl jí do vlasů: „Takže zpátky?“
Bella se mu zahleděla do očí. Čokoládová naposledy do zlatavé.
Kývla a šeptla: „Ti dva to tady zvládnou. Já jim věřím.“

 

 

Povídky od Carlie

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Kate

25)  Kate (27.07.2013 23:57)

Skvělé!

24)  Martina kotěšovská (17.02.2012 07:53)

stmívání se mi líbí v 3 díle mě zaujalo jestli vihraje Viktorie nebo Edvard vihrál Edvord abila oslava*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* B) :) ;) *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

Carlie

23)  Carlie (30.12.2011 10:53)

Díky za vaši návštěvu
Ano, jsem praštěná do cestování v čase (jediná sci-fi, kterou můžu ;-))
Ano, měla bych psát Pohled (mám jeden odstavec a mým záměrem je, aby to byla poslední kapča, ale je to boj)
Ano, nějak jsem změnila orientaci (tu psací ), není to už rozjuchané, ale možná ještě přehodím výhybku
A no jo... nějak jsem se nezabývala tím, že někam mohli zmizet E a B z minulosti, dobrý námět na případnou další slátaninku
Díky, díky, díky za vaše komentáře, vaši přítomnost zde

Janeba

22)  Janeba (27.12.2011 22:56)

Oloušku , přiznávám, že chvíli jsem netušila jestli se mám smát nebo dojímat!
...„Hm, proč mě to nepřekvapuje,“......
Najednou jsem dostala strach, že něco není správně, že Carloušek nefunguje jak má a nebude to jen samý vtip typu

....Celé 2 hodiny bez Edwarda, dvakrát 60 minut ... Vyluxovala, vytřela podlahy a prach na nábytku, pak vymalovala celý dům a znovu vytřela, nahodila novou fasádu (na dům), a potom si povzdechla: „A co tu zbylou hodinu a 50 minut?“........

Nádhera, vůbec nechápu, jak se ti tam mohlo podařit dostat tolik emocí, vždyť jsem u toho málem slzela, nehty ohryzala a ještě další jiné újmy nabyla!!! ;)
Děkuji!!!

Krásný a všechnapřáníplnící rok 2012!!! *fworks* *fworks* *fworks*

P.S. Zrovinka včera jsem pátrala, pod jakými filmy byla tato konstatování....pozn.: všechny postavy, včetně myší a netopýrů, jsou v této povídce fiktivní, žádný tedy nebyl zraněn).

Marvi

21)  Marvi (27.12.2011 10:47)

Nádhera!!!

ambra

20)  ambra (27.12.2011 10:42)

Carlie, děkuju! Ti Tví koloušci zamilovaní mi tááák chyběli! Opět skvělý nápad (Ty jsi tím časem lehce posedlá, že jo;) ), opět spousta nádherných vtípků. Za všechny rozhodně musím tenhle:
Edwarde, miluju tě, ale přísahám, že jestli s tím do tří vteřin nepřestaneš, pořídíme si Renesmé zrovna teď. Skvělé narážky na předlohu, vlastně skvělé všechno. Jsem vyculená a vrním si blahem. Děkuju!

Twilly

19)  Twilly (27.12.2011 09:59)

No teda, Oloušku, tys udělala z Ara hodného strýčka . Se zarděním musím uznat, že jsem čekala vše, jenom ne to, že se zachová takhle "dospěle" a věnuje jim možnost zjistit jak moc jsou spokojení se svým životem a s výběrem svého partnera. Čekala jsem sarkasticko-ironicko-parodiální kousek brilantního charakteru a dostalo se mi jemného pohlazení a hřejivé romantiky. Děkuju Oloušku. Jsi veliká i když prcek

Bye

18)  Bye (26.12.2011 19:04)

Už jsem se vyděsila, že je Aro dostal do nějaké neřešitelné situace. Ale i tak to byl vypečený dáreček :-)
Líbilo se mi, jak se oťukávali, nejistí, s kým mají tu čest. A jak to Edward završil tím udiveným Manžílek? Co je to za slovo? :D
A pak ty narážky na jejich manželství a Renesme jako laboratorní práci. ;-)

HMR

17)  HMR (26.12.2011 18:16)

semiska

16)  semiska (26.12.2011 17:57)

Carlie, skvělé, krásné, úžasné.

Ree

15)  Ree (26.12.2011 00:44)

Jů, Carlie, úžasné, jako vždy Ale co třeba Pohled?

14)  hela (25.12.2011 23:47)

jééééé parádní, já bych taky u sebe nic neměnila

SarkaS

13)  SarkaS (25.12.2011 23:42)

Krásné

12)  jenka (25.12.2011 23:16)

Úžasný nápad, krásně napsané.Tak si říkám, že v Arovi je víc, než se zdá...

TeenStar

11)  TeenStar (25.12.2011 22:51)

To bolo dokonalé. Môžeš si byť istá, že táto jednorázovka sa mi nesmierne páčila. Vážne nenachádzam ani jedinú vec, ktorú by som ti na nej mohla vytknúť. Nie žeby som chcela, samozrejme. :D Takže ešte raz, nádhera!

Btw, to by bolo vážne husté, ak by sa počas toho, čo boli oni v minulosti, dostali tamtí dvaja (Edward a Bella) do budúcnosti, resp. do obdobia, z ktorého tamtí odišli. Dúfam, že ma chápeš, vysvetľovanie mi nikdy veľmi nešlo. :D

belle

10)  belle (25.12.2011 22:28)

úžasná povídka *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

Lenka326

9)  Lenka326 (25.12.2011 22:03)

To bylo hezké. A nakonec velmi prosté. Všechno má zůstat tak, jak to je. Ti dva "mladí" si musí prožít každou další minutu, která je čeká.
Díky

8)  Babča S. (25.12.2011 21:50)

MaiQa

7)  MaiQa (25.12.2011 21:34)

Jééééééééé!!! :D Zavařila jsi jim mozečky, ale bylo to úžasný.

Fanny

6)  Fanny (25.12.2011 21:17)

Nádhera!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek