16.04.2010 [17:29], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 13×, zobrazeno 5350×

Hraju na schovku

„Nemůžeš tu jen tak zůstat!“ brebentil rozčileně Jim, ale já se poprvé od pátku cítila naprosto v pohodě. Když se problém nedá vyřešit, je lepší se mu vyhnout. A tak zůstanu doma, nebudu jim lézt na oči, nebudu muset řešit nic dalšího, odpočinu si při psaní. A oni budou mít klid na to, aby si to mezi sebou vyříkali. Sejde z očí, sejde z mysli, takže Edward se probere a začne si všímat své Belly a příští týden už bude všechno tak, jak má být. Jsem génius!

„Ona si ale může dělat, co chce,“ zastal se mě Nathan, kterého vzbudilo naše dohadování.

„Mám ji tu nechat samotnou?!“ štěkl Jim podrážděně. Nathan se na něj vyčkávavě podíval a když Jim nezareagoval dostatečně rychle, s důrazným odkašláním si zapíchl ukazováček do hrudi.

„Jsem tu já, ne? Přestaň vyšilovat a běž do školy za Cullenama, já půjdu spát, Minnie bude psát a všichni budem spokojený.“

Děkuju, gestikulovala jsem na něj.

„Je to neslušný! Co jim mám asi říct? Minerva odmítá přijít, protože vás nemá ráda?!“ prohrábl si Jim nervózně vlasy. Celým jménem mi říkal jen v případě fakt velkého naštvání. Do sourozenců byl blázen a nechtěl je nějak zklamat, v čemž jsem mu teda vůbec nepomáhala.

„Neříkej nic, bude jim to jasný,“ pokrčila jsem rameny. „A není pravda, že bych je neměla ráda. Ness mám ráda. A Emmetta taky.“ A ještě Alici, když nechce nakupovat. Na druhou stranu jsou i tací, které ráda nemám, ale nemůžou se všichni na světě jen láskyplně objímat, žejo.

„Menší pauza jí jen prospěje,“ zívl Nathan. „Všiml sis, jak přestala být ironická? Kde je ta Mnnie, co pořád ryla a prskala kolem sebe síru? Od soboty jen mlčí a mračí se.“

Hm. Protože od soboty se to všechno nějak sype. Ale máš bod za zájem a za všímavost.

„A když se mračí, vypadá blbě!“ ukončil své zamyšlení Nat. Fajn, odepisuju ti dva body za nežádoucí upřímnost!

„Já jsem pořád ironická, třeba teď bys mě měl slyšet,“ oponovala jsem. Pak jsem se zhluboka nadechla a pokusila se vysvětlit situaci:

„Já z něj prostě nemám dobrej pocit. Ale ani blbej. Já nevím, co to je a jak to dělá.“

„Edward?“ chápal Nat rychle. Přikývla jsem.

„Ježišmarja, vždyť je tak úžasnej!“ zíral na mě Jim nevěřícně.

„Jo, a má úžasnou přítelkyni, která nesnáší dobře jeho zájem o mou osobu. Kterej mimochodem nechápu. A proto z toho mám ten zvláštní pocit,“ vysvětluju se zavřenýma očima a hledám vhodná slova pro všechen ten bordel, co mi ten model dělá v hlavě. „Já se ho v podstatě bojím. A na druhou sranu mě to k němu nevysvětlitelně táhne. Připadám si jako lapená v pasti, nalákaná na návnadu. Jakmile promluví, podlamujou se mi kolena z jeho hlasu, ale zároveň se mi ježí chlupy děsem. Možná jsem se zbláznila. Na vás takhle nepůsobí?“ zeptala jsem se spíš jen pro formu, protože mi bylo jasné, že oba kluci zavrtí hlavami.

„Možná se vykašlu na jimi inspirované postavy a zařídím si jiný přednášky a semináře,“ zabručela jsem pak.

Jim už nic nenamítal, jen teatrálně vzdychal, vrtěl hlavou a máchal rukama, jak si v duchu připravoval omluvnou řeč. Při odchodu nezapomněl rázně třísknout dveřmi.

„Hele,“ začal Nat zkoumavě, „a nejsi do něj prostě zamilovaná?“

Prudce jsem vylítla od stolu a vyjela na něj:

„No to teda nejsem! Víš, jak to mám s chlapama! Víš, jak to odpadlo, když jste se rozhodli mi najít přítele! Tohle už nikdy neříkej! Kdybych zjistila, že jsem se do něj zabouchla, omlátím si hlavu o zeď! Tuhle stránku svých citů mám pevně pod kontrolou, neboj!“

„Promiň, jen mě to napadlo. Všichni jsou z něj zbláznění,“ omlouval se Nat. „Tak jsem myslel, jestli třeba jednou nezareaguješ jako normální holka.“

Ne. Nikdy nereaguju jako normální holka. Trvalo mi skoro celý rok, skoro padesát sezení včetně těch v hypnóze, abych se naučila vytěsnit z hlavy to nepříjemné. A po Jimově pokusu o mou resocializaci, kdy mě seznámil s tím kreténem, který měl, jak taky jinak, dobře skrývané násilnické sklony, to bylo dalších pár měsíců. Jsem sama a jsem s tím smířená. Jsem smířená s tím, že nejbližší dva muži v mém životě jsou gayové, a jsem za to vděčná. Jdi do háje, Cullene! Jdi do háje za to, žes mě donutil, aby se moje myšlenky zase rozeběhly tímhle směrem! Myslím na svůj vodopád, myslím na svůj vodopád! Plavu jezírkem k vodopádu, nikde kolem nikdo není, jen nádherná tropická příroda. Obeplavu vodopád a vlezu do prosvětlené jeskyně, která je za ním. Sedím, schovaná za masou vody, která ke mně nepustí žádné zvuky zvenčí. Její hukot zažene všechny myšlenky, kterými se nechci zaobírat. Je mi dobře, jsem na svém bezpečném místě, tady se mi nic nestane.

„Promiň,“ pohladil mě Nat po koleni. Nacpala jsem se mu do náruče a chvíli jsme jen mlčky seděli.

„Ehm, bylo to na vodopád?“ zeptal se zvědavě. Přikývla jsem. Fascinovalo ho, že mě doktor Christopher naučil se ve své hlavě uzavřít, schovat se. Vyprávěla jsem mu o téhle formě meditace snad tisíckrát a stejně nad tím nepřestával žasnout.

„Taky jsem to tuhle zkoušel, ale asi na to nemám dost bujnou fantazii. Zasekl jsem se už u představy sebe, jak plavu. Neumím plavat, pamatuješ?“ huhlal mi do ramene. Byla jsem tak vděčná, že ho mám. Jeho i Jima. Jen kdyby to nekazili ti pitomí Culleni!

Ozvalo se zaťukání na dveře. Jim si něco zapomněl? Nejspíš i klíče, je to trdlo.

„Minnie?“ ozval se za dveřmi sexy hlas. Vydešeně jsem se chytla za pusu a slabě kníkla. Co tu sakra chce?! Vykuleně jsem civěla na Nata a on měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Hm, teď mi ani vodopád nepomůže. Jen jsem pomalu zavrtěla hlavou a čekala, co bude dál.

Zaťukal znovu.

„Minnie, otevři prosím, jen chci vědět, že jsi v pořádku!“ řekl Edward hlasitěji. Díky za optání, kreténe, už jsem skoro v pořádku byla, ale zase jsi to podělal!

„Eh,“ uslyšela jsem rozpačitý zvuk. Chvilku bylo ticho a pak prohlásil:

„Přinesl jsem ti jídlo od Esmé, nechám to za dveřma.“

A pak už nic.

„Jídlo!“ zašeptal Nathan nábožně. Vztekle jsem ho plácla do čela.

„Au! Nebij mě, nebo mu půjdu otevřít!“ syčel potichu. Zatvářila jsem se hrozivě a jen varovně zvedla ukazováček. On se na mě mračil. Vzhledem k tomu, že jsem pořád byla na jeho klíně a stále jsme se objímali, zírali jsme na sebe nasupeně asi z pěti centimetrů. Ještě chvíli a začnu šilhat!

„Myslíš, že už je pryč? Neslyšela jsem kroky,“ artikulovala jsem bezhlasně. Jestli tam ten hňup stojí a čeká, až příjdu pro jídlo, do smrti už s ním nepromluvím! Vím, že jsem říkala, že si připadám jako kořist lovená na návnadu, a tohle by byl fakt vrchol!

„Kašlu na něj, jdu pro jídlo,“ rozhodl Nat, setřásl mě z klína a vyrazil ke dveřím. Vyděšeně jsem vyjekla a utíkala se schovat do svého pokoje. V uších mi hučela krev, srdce mi pod návalem adrenalinu bušilo jako blázen a musela jsem si přiznat, že je to docela psina.

„Chodba čistá!“ hulákal Nathan hlasem člena zásahové jednotky při vstupu na nepřátelské území. Vykoukla jsem opatrně ze dveří a uviděla, jak nese ke stolu plastový box na jídlo, ale o hodně větší než včera. Nadšeně jsem vypískla a přiřítila se k němu. Chňapla jsem po misce, ale ucukl:

„Nechtělas to, ne? Je to od Cullena!“

„Je to od Esmé, naval to sem!“ nedala jsem se a vytrhla mu nádobu z ruky. Na víku byl přilípnutý lístek a na něm stálo přehledným písmem: Alice tvrdila, že ti dnes mám dát dvojitou porci. Doufám, že ti bude chutnat. Opatruj se, E.

„Jak asi Alice věděla, že se s tebou rozdělím?“ nechápala jsem. Nathan nedočkavě otevřel víko a áchnul:

„Kašli na Alici, tohle je losos! Podej příbory a žerem!“

Zůstat doma byl nejlepší nápad za poslední dekádu. Nejen, že jsem se krásně vyspala, ale zvládla jsem napsat hromadu kapitol. Sice mi v tom trochu překážel Nat, který si nařizoval budíka na půl devátou, aby stihl ulovit jídlo od Esmé, a pak mi celý den dělal společnost, ale celkově to bylo super. Edward už se neukázal, místo něj přišla hned ve středu Nessie s Jacobem a rovnou vyzvedli Jima. Ve čtvrtek se přiřítil Emmett, který mi podal pytel na odpadky a tvrdil, že jídlo mi už předkousal, abych s tím neměla tolik práce. Znechuceně jsem nakoukla do pytle, ale naštěstí byl nepoužitý a skrýval v sobě klasickou nádobu s úžasnými těstovinami. Emmett měl první přednášku až od desíti a tak na chvíli zůstal. Nechtěl kafe ani čaj, když jsme si s Nathem cpali pupky, jen nás znechuceně sledoval.

„Co je! Víš, jak je to výborný?“ mumlala jsem s plnou pusou. Ohrnul ret a prohlásil, že neví, protože takový hnusy nežere. Prý je alergický na bazalku. Pche. Pak se s Nathem začali přít o nějakém sportovním klubu, možná baseballovém, možná basketbalovém, do těhle věcí jsem neviděla. Když odcházel, zarazil se ve dveřích a zamyšleně řekl:

„Pozdravuje tě Edward. On teda říkal, ať mlčím, ale znáš mě.“

„Hm,“ udělala jsem. Chvilku na mě civěl, pak řekl Pocem, prosimtě a v tu ránu jsem se ocitla v jeho medvědím objetí. Ztuhla jsem, ale pak jsem si uvědomila, že z toho nemám ten špatný pocit jako obvykle, když na mě sáhne cizí chlap. Tohle bylo uklidňující, celá jsem se v jeho náruči ztrácela a cítila se v bezpečí. Jako s Natem a Jimem. Zlato Emmett!

„To je tam taková kosa?“ oklepala jsem se. Byl studený jak psí čumák.

„Blázníš? Je tam super, měla bys vylízt ven a nachytat poslední letošní teplo,“ usmál se. No, to říká ten pravej. Pan Lednička. Teda, já mám co říkat – jakmile znervózním, ruce mám jak mražený, možná je chudák Emmett nervózní z nás? Jojo, co kdybychom mu ublížili, že. Cheche.

Po návratu ze školy nás Jim nikdy nezapomněl oblažit novými historkami s Cullenovými. Nemohl si vynachválit, jak se s ním teď všichni lidé chtějí kamarádit, protože on s nimi sedává u stolu a je jejich přítel.

„No jasně, hlavně Bellin,“ smála jsem se. Hodil po mě zamračený obličej:

„Jo, i Bellin. Bella je náhodou fakt v pohodě, nechápu, co s ní máš za problém!“

Já žádnej problém nemám! Měla si svého chlapce pěkně vycvičit, aby neotravoval cizí lidi.

V pátek přinesla jídlo Alice. Nacpala jídlonosič Natovi a vrhla se mi kolem krku:

„Mně se tak stýskalo!“

Určitě jsem zrudla, vážně jsem nechápala, čím jsem si tohle všechno zasloužila. Jedině snad že by... Ale to by se neodvážil, ví, jak důležité pro mě je, aby to nikdo nevěděl!

„Ehm, Jim něco povídal?“ snažila jsem se znít nenápadně. Alice se rozesmála:

„Jim pořád něco povídá, vždyť ho znáš!“

No, takže nevím nic.

„O mně?“ zkusila jsem to znovu. Alice zvážněla:

„O tobě jen občas, nesnáší moc dobře, když se Bella mračí. On by chtěl vycházet s každým, to já ostatně taky, ale v tuhle chvíli to prostě nejde.“

Bez přemýšlení jsem vyhrkla:

„Proč to dělá?“

Nemusela jsem nic vysvětlovat, Alici bylo hned jasné, o kom mluvím. Smutně se usmála:

„Promiň, Minnie, ale zatím to netuším. Nejspíš to netuší ani on, jinak bych to už... Jinak by mi to řekl, jsme si hodně blízcí. Edward má neuvěřitelně silně vyvinutý ochranářský pud, vždyť to má dané už jménem. A Bella je dost silná, aby se o sebe postarala sama, Nessie už je taky dost velká a dokáže ho odkázat do patřičných mezí. Možná jen potřebuje někoho, koho by mohl hlídat před veškerým nebezpečím světa, nebo já fakt nevím.“

„Hm,“ udělala jsem rezignovaně. „Možná by pomohlo, kdyby si pořídil štěně.“

Mně by to rozhodně vyhovovalo víc. Alice se zvonivě rozesmála, dokonce se doopravdy chytala za břicho. Nat ji sledoval stejně překvapeně jako já.

„Uf, ty mi dáváš!“ hekla. „Ne, štěně by rozhodně nepomohlo,“ dodala pak. Tak pardon, že jsem přišla s návrhem.

„Alice?“ zarazila jsem ji, když odcházela. Vyčkávavě se na mě podívala.

„Mohla bys, hm, no... Mohla bys Belle říct, že se jí omlouvám? Že mě to vážně mrzí a nedělám to schválně?“

Znovu mě nadšeně objala. Bože, proč si tak bohatí lidé nejsou schopni pořídit topení? I ona byla zmrzlá jak preclík, možná bych jim měla nechat poslat dárkově zabalený přímotop.

„Řeknu jí to. Bude ráda. Ona tuší, že jsi k tomu přišla jako slepý k houslím, jen se prostě nedokáže udržet. Edwarda si musela trochu vybojovat a nechce o něj přijít, ale to je dlouhá a nudná historka," mrkla na mě.

„No, já o něj rozhodně bojovat nehodlám. Spíš mám v plánu ho naprosto ignorovat. Myslíš, že to zabere?“

„Nejsem si jistá,“ povzdechla si Alice. „Ale jsem ráda, že ses rozhodla jít v pondělí do školy!“

„Ale já jsem se ještě-,“ začala jsem. Alice mi lípla studenou pusu na tvář a už z chodby volala:

„Ale jo, už ses rozmyslela!“

Evidentně toho o mně ví víc, než já sama. Fajn. Měla bych zjistit, kde kupuje ty drogy.

Večer mě ze psaní vytrhlo dohadování a rachot z kuchyně. Už jsem měla hlad, takže jsem ani nebrblala a šla se podívat, co se tam děje. Vypadalo to, že tam bouchla moučná puma. Celý stůl a většina podlahy byla pokrytá souvislou vrstvou mouky, Jim ji měl ve vlasech a na triku, Nat měl na zadku bílý otisk Jimovy ruky.

„Tohle neuklízím!“ zaúpěla jsem. Rychle jsem se snažila spočítat, jestli mám tenhle týden službu, ale vypadalo to, že je na řadě Jim. Tak to má být! Kdo si to zabordelí, ať si to taky uklidí!

„To je v poho, my to nějak pošochláme,“ usmál se Nat.

„A proč jste to jako udělali?“ zajímala jsem se.

„Pečeme quiche!“ sděloval mi Jim rozradostněně.

„Juchů, snídaně!“ zajásala jsem. Zpražil mě přísným pohledem:

„Žádná snídaně, to je na zítra Ke Cullenovým!“

Zůstala jsem šokovaně zírat. Do háje, to grilování! Zapomněla jsem na něj jak na smrt! I když moment, já přece nikomu neslíbila, že přijedu, ne? Říkala jsem Edwardovi, že se musím domluvit s klukama, takže-

„Už je to dohodnutý, počítají s námi se všemi v deset,“ řekl Jim jakoby nic.

Takže jsem nahraná. Co budu dělat? Co sakra budu dělat? Jak se zvládnu vyhýbat Edwardovi a Belle v jejich vlastním domě? Ano, ten dům je velký jako hangár, ale i tak! Nikam nejedu. Nejspíš budu vypadat nezdvořile, možná jako srab, ale tohle je prostě moc. Oni si tam beze mě poraděj!

V tu chvíli, jako naschvál, mi zazvonil mobil. Ještě stále ztuhlá děsem jsem ho našla a přijala hovor.

„Ne, aby tě napadlo se zítra neukázat!“ ozval se jasný hlásek. Alice. Jak mohla odhalit moje zaječí úmysly? Nevadí, Alice to pochopí, dokáže si představit, jak se mi k nim nechce.

„Někdo s tebou chce mluvit,“ oznámila mi.

„Minnie, zlatíčko, jak se máš?“ uslyšela jsem veselý a příjemný hlas. Esmé! Tohle byl podraz! Alice, za tohle ti zlomím nehet!

„No, dobře, děkuju, a vy?“

Kdo je to? gestikuloval na mě Jim. Já nazpět šeptala, že Esmé a on začal hopkat nadšením a že prý ji mám moc pozdravovat a že se strašně těší a že rozhodně nesmím říct, co peče.

„Výborně, už se vás nemůžeme dočkat! Kdybyste náhodou nemohli dospat, klidně přijeďte dřív, býváme vzhůru už hodně brzo,“ cvrlikala mi nadšeně do ucha a mě se rty nevědomky roztáhly do omámeného úsměvu. Tuhle ženskou miluju! Možná to zvládnu. Nebude to tak strašný. Bude stačit se pořád držet v blízkosti Esmé nebo Alice a půjde to.

„Aha, Alice ti vzkazuje, že si máš vzít pyžamo, prý si s Nessie uděláte pyžamovou párty!“

Jediné, na co jsem se vzmohla, bylo vyděšené zasípání. Kluci mě pozorovali s pobavenými výrazy.

„Tak ráno! Hezky se vyspěte!“

Jo. to určitě.

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  zuzka88 (02.02.2012 19:40)

Alice ví jak na ni. Jsem zvědavá, jak bude grilování probíhat. Snad to bude v pohodě

12)  leelee (10.12.2011 18:17)

Evidentně toho o mně ví víc, než já sama. Fajn. Měla bych zjistit, kde kupuje ty drogy.

sarkasticko ironický glosy nemaj konkurenci

11)  miamam (15.11.2011 12:37)

Doprčic! Bych si tak ráda s někým pokecala o týhle povídce, k tomu ještě debatovala o tom, která hláška a scéna je nejlepší a já nemám s KÝM!! Ách jó. Čímž chci říct, že je to prostě skvělá povídka.

9)  Janeba (17.11.2010 15:15)

Fakt nádhera! Jsi neskutečná! Díky!

8)  blotik (12.10.2010 21:43)

Kráááááása.

6)  magorka (21.09.2010 12:52)

4)  SarkaS (09.09.2010 15:46)

Já z kluků nemůžu, jsou sladký

3)  Alrobell (27.06.2010 19:45)

Mě fakt baví její uvažování... Emmett - lednička...Alice - koupím jim přímotop, ovšem nejlepší bylo - musím se jí zeptat, kde ty drogy kupuje... to mě dostalo, stejně jako nadšeně hopkající Jim, který nemá daleko k roztleskávečce se střapci a s velkým C na hrudi...

2)  sakraprace (15.06.2010 07:43)

Kluci jsou naprosto super a Emmett a Alice. Miluji je. ¨Všechny. Bez vyjimky.

1)  Alrobell (09.05.2010 16:47)

Nate a Jim jsou taky skvělí!!!jdu číst dál... je to jako droga... velikanánský obdiv autorce!!!

1