Sekce

Galerie

03.06.2010 [12:00], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 104×, zobrazeno 16085×

/gallery/minnie1.jpg

Zazvonil zvonec...

Bylo krátce po rozednění. Nebe bylo zatažené, ale Alice přísahala, že odpoledne vyleze sluníčko a bude hezky až do večera.

Jim vedle mě popotáhl nosem. Missie po mé pravici obrátila oči vsloup a lehounce zavrtěla hlavou.

„Já to viděl,“ řekl Jim dotčeně.

„Promiň, ale já odcházím,“ zabručela Misty a obrátila se k východu. V tuhle brzkou hodinu tu nikdo nebyl, tak si mohla dovolit radostně poposkočit. Těšila se na večer. Já taky.

„Takhle se na hřbitově nehopsá!“ křikl za ní Jim.

„Na hřbitově se taky neječí!“ vrátila mu to. Vyčítavě se na mě podíval. Pokrčila jsem rameny.

„Aspoň jednou za rok by se mohla chovat s trochou úcty, ne? Jenže ona ne. Pořád si z toho dělá srandu. A Dean ji v tom podporuje. Will taky. Ty taky!“ remcal.

„Já ne,“ odpověděla jsem automaticky, ale nepodařilo se mi zakrýt úsměv.

„A jako vrchol všeho si naplánujou svatbu přesně na to samý datum!“ rozhodil rozčileně paže.

„Musíš uznat, že to má jistou logiku. Že bude konečně co slavit,“ namítla jsem. Zamračil se na mě. Pak zase sklopil pohled k náhrobku.

Světlý mramor, černá písmena, umělecký ornament v levém spodním rohu. Nathan Stevens. Datum narození, datum úmrtí. Vždy tě budu milovat. A hromada kytic. Jeden věnec, od Jima. Rudé růže a na stuze Navždy tvůj. Kýč jako prase.

„Ale je to krásnej hrob, viď?“ zeptal se zasněně.

„Jo, hezky jsi ho vybral,“ pochválila jsem ho.

„Natovi by se líbil,“ konstatoval. Tím jsem si nebyla tak jistá.

„Stejně je to prevít!“ zlobil se najednou. „Tohle se přece nedělá!“

„Jime,“ začala jsem a chtěla jsem ho uklidnit, ale hned mě zarazil:

„Ne, nic mi nevysvětluj. Nechci to slyšet. Tohle se prostě vážně nedělá!“

Už tři roky si na tomhle místě přehráváme v podstatě identický rozhovor. Každý rok nakoupíme hromadu kytek, Jim nějaký okázalý věnec, a jedeme na Natův hrob. Aby tu pak Jim mohl brblat a zároveň se dojímat a áchat nad tím, jak moc krásný ten hrob je.

„A stejně se tam ta vaše kytka nehodí!“ zakončil svou rozzuřenou řeč. Jako každý rok. Jedině Esmé dokáže vybrat kytici tak, aby krásně doplňovala mramor, písmo, ornament a Jimovy růže. My ostatní jsme prostě neumělové. Už jsem si zvykla.

„Příští rok můžeš objednat kytku i za nás,“ nabídla jsem mu. Tvář se mu rozzářila nadšením.

„Tak jo! A taky bychom měli vymyslet, jestli se nechám pohřbít k němu, nebo si pořídím vlastní hrob!“

„Jsi vážně, ale vážně morbidní,“ otřásla jsem se. Jim se lehce usmál a opravil mě:

„Dekadentní, Minnie. Výstředně dekadentní. Navíc – tohle je běžný koloběh života. Nejdřív se staráš o to, jak vypadáš. Pak o to, jak vypadají ostatní. A nakonec musí dobře vypadat tvůj hrob, víš?“

Náš malý filozof.

Vracela se Misty.

„Will vzkazuje, že jestli okamžitě nepřijdete k autům, odjedou bez vás. Dean sice zkoušel tvrdit, že mámu tu nechat nesmíme, ale byl přehlasován.“

„Tak šup,“ vybídla jsem Jima. „Nehodlám tu trčet. Těším se na hosty.“

Naposledy přecitlivěle vzlykl, pohladil náhrobek a nasadil si sluneční brýle. Vyčkávavě se na mě podíval. Netušila jsem, co zase je.

„Nabídni mi rámě, ne?“

Aha, on vlastně stále trpí. S povzdechem jsem pokrčila loket a on se do mě zavěsil. Misty se ušklíbla, ale nakonec přistoupila na jeho hru a vzala ho z druhé strany.

„Škoda, že tu nikdo není. Určitě vypadám skvěle,“ utrousil. Nekomentovala jsem to.

Před branou hřbitova, který ležel ve městě, kde nikdy nikdo z nás nepobýval, ale hřbitov Jim vybral ve výběrovém řízení podle fotek na internetu, stála dvě auta s tmavými skly. Will a Dean se pobaveně opírali o jedno z nich, ruce založené na prsou.

„Užili jste si to?“ mrkl na mě můj muž. Otráveně jsem zavrtěla hlavou.

„Já tě vidím!“ sykl Jim. Dean se ušklíbl.

Na kapotě druhého auta ležel Nat. Usmíval se.

„Moc se netlem,“ zpražila jsem ho. „Víš, co jsem si všechno musela vyslechnout?“

„Já to slyšel,“ přikývl. Jim ho dál naschvál ignoroval a čekal, až se mu Dean uhne, aby si mohl sednout do auta.

„Měli bychom zařídit, aby na ten hřbitov spadl meteorit, nebo tak něco,“ zabručela jsem. „Vážně sem nehodlám jezdit příštích padesát let.“

„Minervo!“ houkl Jim z auta. „Ty sem budeš jezdit pořád! Všichni sem budeme jezdit pořád!“

„No, hlavně ty, až budeš taky oficiálně mrtvej,“ prskl po něm Nat. „Jsi vážně úchyl, jezdit na můj hrob a ještě dělat scény kvůli tomu, že já k němu odmítám chodit!“

„Kdybys měl trochu citu, šel by ses tam podívat!“ ječel Jim. „Vybral jsem krásnej!“

„Mě to nezajímá! Nikdo se nechodí koukat na svůj hrob!“ nedal se Nat. Trpělivě jsme čekali, až se dohádají. Už jsme byli zvyklí. Já byla zvyklá už předtím a rodina si prostě zvyknout musela. Navíc nás ty jejich žabomyší války docela bavily.

„Nikdo živý se nechodí dívat!“ opravil ho Jim. „A ty živej nejseš!“

„Co je to za argument?“ nechápal Nat. Pak rezignovaně mávl rukou a zadíval se k lesíku za hřbitovem. A na tváři se mu objevil úsměv.

„Ne!“ vyjekla Misty. „Musíme jet! Nechci zmeškat vlastní svatbu!“

„Bez vás nezačnou,“ ujistil ji Nat. Slezl z kapoty. „Navíc je to jen malej zajda,“ dodal a zazubil se na nás. Dívala jsem se do těch zlatých očí a věděla jsem, že krátký sprint, zakončený osvěžujícím zajícem si prostě nenechá ujít. Miloval běh.

Zmizel k lesu a k nám se nesl jeho nadšený smích.

Jim vykoukl z auta, sundal si brýle a podíval se za ním. Povzdechl si. Zavrtěl hlavou. A pak se na mě podíval:

„Je sladkej, viď? Miluju ho, když je takhle rozpustilej.“

I on měl zlaté oči.



Před polednem jsme byli doma. V novém doma. Když River zahodil hlavu tamté upírky v Oregonu, nevědomky určil naše nové působiště. Pár mil západně od Springfiledu, ve Willamettském národním parku, stál nový, stejně dechberoucí dům. A kousek od něj menší, opět neuvěřitelně okouzlující dům pro hosty. V něm si lebedili Jim a Nat, aby se mohli o samotě dosyta... vyhádat. A ještě kousek hlouběji v lese stál srub, kde žil jeden vlk a jedna poloupírka. Jako vždy, ve Springfieldu nemohla chybět kovárna. Tentokrát jsme ale ani neřešili, kolik má pater. Tak nějak jsme byli ve velkém domě spokojení.

„Jsme doma!“ křikl Jim úplně zbytečně, jen co jsme zastavili. Vyběhl ven jako tajfun a vřítil se do domu, aby se mohl se všemi přivítat a zjistit, kdo z hostů už dorazil. Prakticky okamžitě byl zpět, hlásil, že jsou tu už všichni, jako úplně všichni včetně těch divnejch metalistů, a zmizel směrem k domu pro hosty.

„Metalisti?“ nechápal Dean. Snažila jsem se tvářit vážně, ale bylo mi jasné, kdo přesně mohl vypadat v Jimových očích jako fanoušek takové hudby. Dlouhovlasí upíři v černém.

„Volturiovi,“ vysvětlila jsem. Dean hýkl smíchy a Will regulerně podklesl v kolenou, jak moc se řehtal. Za zády se mi objevil Edward a ani se nesnažil mluvit potichu:

„Aro je naprosto konsternován. Sedí v obýváku a bojí se pohnout. Caius rozhořčeně vzpomíná na staré dobré časy, kdy by nás za tohle mohl nechat zabít, a Marcus si prohlíží Esméinu zahradu.“

„Takže se v podstatě bavěj, ne?“ ušklíbla jsem se. Když Carlisle navrhl, abychom v rámci zachování dobrých vztahů pozvali Volturiovi, nejdřív jsem byla proti. Měla jsem radost, že jsou mimo a nemají na nás žádný vliv, tedy pokud bychom neporušili právo nějakým zásadním způsobem, a zvát si je domů na svatbu vlastní dcery se mi vážně nechtělo. Ale nakonec to byl Will, kdo mě přemluvil. Tvrdil, že Ara náš způsob života určitě překvapí. A měl pravdu.

Vešla jsem do domu, který byl plný sem a tam pobíhajících upírů. Možná to všechno byla jen Alice, která se hýbala tak rychle, že ani mé oči ji nedokázaly zachytit. Na pohovce stále ještě seděl Aro a na první pohled bylo vidět, že se necítí úplně dobře. Při každém nečekaném zvuku, tedy v podstatě pořád, sebou škubl a zvedal koutek v obranném zavrčení.

„Ahoj Aro, jak se máš?“ kývla jsem na něj. Chvilku na mě zíral a nejspíš přemýšlel, jestli mě může roztrhat, ale pak se za mnou objevil Will a Aro lehce kývl hlavou.

„Nemusíš do něj rejt, lásko,“ špitl mi Will do ucha.

„No dovol? Já se jen snažím být milá!“ bránila jsem se.

„No právě!“ smál se Will. „To je podezřelý.“

Prošla jsem domem na nazdobenou zahradu a překvapeně sledovala Marcuse, který voněl k orchidejím ve skleníku. Vida ho. Kdyby pořád nemlčel, možná by byl prima. Vlastně – možná je prima, protože mlčí. Zamávala jsem na Kate a Garretta, kteří vyprávěli nějakou veselou historku Jasperovi. Rose proběhla okolo mě chytit Misty, aby se mohly pustit do příprav nevěsty. Mávla jsem na Eleazara a Carmen, kteří byli zabráni do hovoru s Carlislem, a pak se ke mně přiřítila Angela.

„Tebe vidět mi vždycky zvedne náladu!“ informovala mě a pak mě objala. „Řekni něco!“ vybídla mě. Tvrdila, že jsme prakticky stejné. Měla jsem ji ráda.

„Vdává se mi dcera, hustý, ne?“ křenila jsem se. Angela nadšeně kývala.

„Vidělas toho páprdu, jak je zmatenej?“ chechtala se. „A albín je úplně mimo! Vsadím se, že nepozorovaně odjedou, nasednou do tryskáče a už se nikdy nevrátěj! Marcuse vám tu nechaj jako dáreček.“

Ve skutečnosti byla největším dárečkem Angela. Byla první upírkou v historii, ktreré Aro dovolil odejít z Volterry jen proto, aby od ní měl pokoj. A co provedla s Felixem – neuvěřitelné. Ten stál kousek od nás a tvářil se, že tam vůbec není. Přestože byl volný, přítomnost jeho mnohasetletých šéfů ho znervózňovala.

„A mrkej na Tanyu, docela odvážná, přivést ho sem, co? Možná odejde zase singl, cheche!“ bavila se Angela. Pátrala jsem po blonďaté kštici a uviděla Tanyu úplně stranou a její Daniel si nevšímal nikoho kromě ní. Voněl příjemně. Měl štěstí, že pod svícnem je největší tma. V domě plném upírů se mu nic nestane.

„Konečně, že?“ řekl vedle mě tiše Edward.

„To jo, mám po žárlení,“ přikývla jsem. Byla jsem si jistá, že mi to vůbec chybět nebude. Pozorovala jsem Taynu a jejího lidského přítele a byla jsem ráda, že konečně pochopila, že když mezi upíry pšenka nekvete, je načase se podívat jinam. Už dřív si užívala s lidskými muži, ale nenapadlo ji, že by to mohlo mít delšího trvání, až teď. Netušila jsem, jestli ho přemění nebo ne. A bylo mi to jedno. Hlavní byla její spokojenost. Jejich.

Z domu se ozval hysterický ženský pláč a Edward tiše zaúpěl. Na zahradu se vyřítil Emmett a pokusil se schovat za Kate.

„Dělej! Muč ho! Udělej mu něco!“ vybízel ji, když se po něm vrhl rozzuřený Jacob. Chvilku se pokoušel svého upířího příbuzného chytit, ale když Nessie zavolala jeho jméno, okamžitě běžel za ní.

„Co jsi zas provedl?“ zeptala jsem se. Emmett se vesele uchechtl:

„Konečně jsem vymyslel, jak tomu malýmu budeme říkat. Co bude za rasu, víš? Bude udlák! Chápeš? Upír – vlkodlak – udlák!“

„Nessie se to vůbec nelíbí a bojí se, že to malému zůstane,“ informoval mě Edward. „Proto ta scéna. A taky proto, že bude vypadat tlustě. A že jsou všechny přítomné hezčí, než ona.“

„Brrr,“ oklepala jsem se. Nesiiny těhotenské nálady byly vážně peklo. Záviděla jsem Misty a Deanovi, že odjedou na líbánky a budou mít na chvíli pokoj.

„Tys byla taky strašná,“ připomněl mi Edward.

Nemusíš mi to připomínat. Jsem ráda, že mě to nepotkalo víckrát.

„Udlák je dobrej,“ brebentil si Emmett. „Horší to bude s malým Eaglem. Tam fakt nevím. A je divný, že nic nenapadlo ani tebe, Minnie. S tou tvou fantazií, pche.“

Malý Eagle v břiše své matky právě přišel z kuchyně. Jisti jsme si byli jen tím, že bude žrout po rodičích. River vypadal absolutně spokojeně. Řídit firmu z La Push šlo stejně dobře, jako z Anchorage. Když ho tam tenkrát Jacob vzal a River se po vystoupení z auta otiskl do Leah, znovu jsem si říkala, jestli se mi to všechno nezdá. Nezdálo.

„Chápeš, co tím myslím? Bude z něj lítací vlk? Orel se zubama? Ani vlorel, ani orlk nezní moc dobře,“ přemítal Emmett nahlas. River se smál a Leah si velkého upíra měřila naprosto klidně. Asi byla ještě málo těhotná na to, aby se z Emmetta hroutila.

Chtěla jsem se vrátit do domu a podívat se, jestli Misty nepotřebuje pomoc a záchranu od tet, ale zezadu mě objal Will a já se spokojeně přitiskla k jeho tělu. Edward řekl:

„Bella je mírní. A Misty si nedá líbit nic, co by se jí nezdálo.“

Bezva. O starost míň.

„Což mi připomíná,“ podíval se na mě Edward, „dodělal jsem korekturu Větrolamu. Vážně si to nechceš rozmyslet? Skončí to tak... Špatně?“

Pokrčila jsem rameny.

„Myslíš, že by spolu měli žít šťastně až do smrti? Vůbec se to tam nehodí. Happy endy se přece normálně zas tak často nedějou. Šťastně končej leda pohádky.“

Will se otřásl tichým smíchem a Edward na mě něvěřícně vykulil oči.

„Promiň? Happy endy se nedějou? A co my? Co tohle všechno?“ ukázal rukou od domu na zahradu.

„Rozhlídni se, Edwarde. Upíři, co nepijí lidi. Poloupíři. Vlk, orel. Jasnovidka, čtenář myšlenek, živej projektor, rádio. Tři tisíce let starej vladař. To ti nepřijde jako pohádka?“

Will mě pevněji sevřel a Edward zamyšleně sledoval ruch kolem nás.

„Vidíš, takhle jsem na nás nikdy nemyslel...“

Z domu se ozvala Alice:

„Jestli se všichni okamžitě nepůjdou obléct, budu zuřit!“

A hned vzápětí Jim:

„Já taky!“

„Nech toho, nebo tě kousnu!“ zahučel z opačného konce přízemí Nat.

Musela jsem se usmát.

Asi o nás napíšu.

„Byl by to trhák,“ přikývl Edward.

Jo, to byl.

 

 

Konec


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5 6   »

64)  G (29.01.2011 20:40)

Jsi prostě jednička! Naprosto mě udivuje jak někdo může tak úžasně psát. Prostě je to podle mě to nejlepší, co člověk může napsat o upírech. To že jsem četla dřív Myšičku než Rozbřesk (Minnie mi doporučila ségra) nebyl moc dobrý nápad ale stejně mě to úplně dostalo. Rozbřesk jsem si nakonec přečetla jen kvůli Minnie :) Tu mám ale pořád radši a bez výčitek můžu říct že je to nejlepší knížka co jsem četla. A Jim s Natem? Já prostě miluju gaye Jsem naprosto nadšená jak to dopadlo a Myšičku si určitě přečtu zase. To už bude asi po čtvrtý :D Mimochodem: Plán B? Prostě aaach... dokonalej název :) Pro psaní jsi se narodila

MaiQa

63)  MaiQa (20.01.2011 22:02)

Tak. A je to tady. Musím se loučit s touhle povídkou. :'-( :'-( :'-( Ráda jsem ji četla. Na co se budu každý den při škole těšit? Měla jsem to brát po jednom dílu denně. Ale to bych myslím nepřežila. Příběh Minnie si mě omotal na prstu. Myslím, že ho rozhodně nečtu naposledy. Jen lituji, že jsem s tím čtením nezačala dříve.

Lilith

62)  Lilith (06.01.2011 10:38)

Říkej si co chceš, ale jsi lepší než... Jsi nejlepší. Vždy děsně peožívám to, co čtu. Většinou šíleně brečím, když mě něco dojme, Nový měsíc má některé stránky varhánkové, ale většinou si za své emoce nadávám. Že stejně vím, že to dobře dopadne, že je zbytečné tohle dělat. Ale nikdy jsem nelitovala, že jsi mě dojala zrovna ty. Pro mě jsi zatím jediná, ať už mezi dalšími autory fanfiction nebo celosvětově známými spisovateli. Teď si jen dám krátkou emoční pauzu a pokračuji další tvojí povídkou.

61)  Twigirl (04.01.2011 21:20)

Ačkoliv je to asi už měsíc a půl co jsem přečetla poprvé Myšičku, právě jsem si všimla, že můj komentář tam není. Zřejmě jsem ho neodklikla nebo nevím. Nedá mi to a píšu znovu.
Tohle dílko je úžasné. Dneska jsem ho dočetla celé už podruhé a opět jsem nakažená úžasnou Minnie a jejími vtípky. Celý den jsem pak měla mírně rejpavou náladu a okolí to odskákavalo. Prostě je to tak nějak nakažlivé. Ale příjemně nakažlivé. Vytvořila jsi úžasnou novou bytůstku, na kterou nikdy nezapomenu a budu se k ní vracet jak jen to půjde. Minnie a Will je snad ještě lepší páreček než Edward s Bellou. Ne, jsem si jistá, že je. A její propojení s Edwardem, bylo neskutečně úžasné. Dokonalé. Tohle dílko patří mezi jasnou špičku všech FF. Máš neskutečný talent a doufám, že budeme mít brzy příležitost užít si ho znovu. Pojď ke mně blíž z Willova pohledu je úžasné dokreslení toho všeho a bylo hrozně fajn dívat se na to z jeho pohledu. Nedivím se, že se do Minnie tak lehce zamiloval. Je to prostě třída. Díky za tuhle skvělou povídku a díky za krásné chvíle strávené při jejím čtení.

Jodie

60)  Jodie (04.01.2011 18:48)

Bylo nebylo, jednoho dne k nám do domu pošťák přivezl černou,velmi tlustou knížku, která měla na obalu Minnie Mouse. Když ji jednoho dne objevila školačka Jodie, řekla si, že si ji musí přečíst. A po pár stránkách se dostala k názoru, ŽE-TO-JE-TE-DA-HU-STÝ! Jak Jodie četla a četla, tak se jí nejvíc líbily tyhle věci:
1. Minnie. líbilo se jí na ní všechno. Obrovský smysl pro humor, některé hlášky opravdu nemají obdoby. Třeba takový Rozcuch. Nebo Buřtík.
2. Vodopád. Já chci taky! Umět se takhle schovat! Před vším!
3. Will. Och! Tak to radši no comment. Byl prostě úúúžasnej. Nááádhernej. Chytreeej. Mileeej.
4. Jim a Nat. Nejlepší dvojka toto. A hrozně se mi líbilo, že se to pěkně vyřešilo, aby mohli zůstat s Minnie.:)
5. Jacob, alias Nenažranec:D. Alkoholem přiotrávený hafík:D
6. Orlíček.
7. Dean, který se tam tak znenadání objevil. A taky tak zase zmizel. Ale pak se vrátil a byl hepáč!
8. Misty. Byla dokonalá. Hlavně její dar byl dobrej!:D
9. Eda, Bella, Emmett:D, Rosalie, Jasper, Alice , Nessie, rodiče. Miluju je.
Takže, Neb, MÁŠ MŮJ NEJVĚTŠÍ OBDIV! a hlavně děkuju!!!

59)  Cathlin (13.12.2010 11:53)

Ať ve své hlavě hledám jak hledám, neexistují žádná slova, kteřá by ti mohla adekvátně sdělit, jak totálně jsem unešená tvým talentem a stylem. Klaním se až k zemi, a jestli dáváš kurzy psaní, ráda bych se zúčastnila. Tvoje schopnost obrátit vše třikrát v jednom odstavci a ještě k tomu vytvořít dojem absolutní lehkosti, tvůj způsob pohledu na spoustu věcí, odvaha zapracovat přímo do díla autorské myšlenky a vložit je do hlavy tvých postav, opět s neuvěřitelnou lehkostí, úroveň pohledu na své postavy, kterou používáš, dokonce i úroveň, na které popisuješ svůj děj, to je něco fantastického. Ty i kdybys popisovala věšení prádla, četlo by se to jedním dechem! Tvoji knihu jsem zhltla v na mě rekordním čase (četla jsem každou noc, jakmile jsem měla v mém nabitém programu trochu čas) a po zbytek života budu děkovat kamarádce, že mě na tvoji povídku upozornila. Samozřejmě, tvoje hlášky nemají chybu, s tím jsi se už musela narodit, to jinak není možné. Stejně tak mě uchvacovaly originální dějové scény, které by prostě nikdo jiný nevymyslel. Takže jestě jednou vzdávám hold tvému vynikajícímu, fascinujícímu stylu a přeju všechno nejúžasnější do budoucna a spoustu skvělého psaní!!!

Janeba

58)  Janeba (19.11.2010 19:01)

Tak právě jsem dočetla ten tvůj SKVOST! Jsem poměrně v dost velkém rozčarování, že už je konec a už teď se mi po všech stýská! Byli mi naprosto báječnými společníky, stvořila si nádhernou a pospolitou rodinu, ve které by bylo dobře každému z nás! Byť by měl třetí nohu! Jediné, co mě v tuto chvíli smiřuje, je to, že jsem slíbila pod každou povídkou komentík, takže se vracím zpátky a budu si to znovučtení náležitě užívat! Nebrasko - ÚCHVATNÉ! SKVOSTNÉ! BRILANTNÍ! Myslím, že jsi strčila do kapsy i milovanou Steph! Tvá Minerva je naprosto okouzlující a já ti děkuji, že jsem se s ní směla seznámit! Děkuji!

blotik

57)  blotik (22.10.2010 23:47)

Jé, ten konec je nej. Já ti tak závidí,. JE to perfektní a já mám toho tolik na jazyku, ale nic v mozku. Kéž bych měla aspoň trochu tvé fantazie. A myslm, že bys měla stejnou schopnost jako Minie, pokud by ses stala upírem. :D No, raději nic. Ale každopádně, je to perdektní. Já nemám slov. Ale to se nám to hodně rozrostlo, ne? Rose, Emm, Bella, Ed, Ness a Jacob + to mrně, Will, Minie, Esme, Carl, Alice, Jasper, Nat, Jim Dean, Missie, Eagl a Leah + další mrně? Wow. Chápu, proč z toho Aro neměl radost. Jestli správně počítám (a na nikoho jsem nezapoměla) tak jich je 20. A jestli jich bude takouvouhle rychlostí přibývat, za chvíli jich bude víc, než v jeho gardě. Ale je to prostě pefektní. Nebudu tady psát shrnutí, páč z tolika úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasných kapitol by to bylo na hooooodně dlouho. Prostě je to perfektní, a basta.
Ještě jednou, obdivuju tě.

ambra

56)  ambra (12.10.2010 23:29)

Milá Minervo Foxová,
jsi hrozná potížistka, víš to? Dočetla jsem Tvůj příběh před pár dny a rozhodla se nechat si ho uležet, aby mi z něj vybublalo na hladinu to nej. Vydala jsem se sem - konečně si to s Tebou vyříkat na férovku - a "jen tak" jsem si "zalistovala". No, byla z toho hoďka.... Ale rozhodně to nebyl zabitý čas - stihla jsem se znovu nasmát a stihla jsem se znovu dojmout. A já do Tebe vidím! O tohle přesně Ti celou dobu šlo!
Minnie moje milá, promiň, že jsem začala tak zhurta - trochu jsem se nakazila Tvým rampelnickým přístupem - zjistila jsem, že jako krunýřek to vážně docela funguje. Tak! A teď šup šup, jinak se zaplkáme a Ty se nedozvíš, jak se stalo, že Ti ambra naprosto propadla!
Takže - rozhodně jsi tomu hodně pomohla výběrem kamarádů - Jim a Nat jsou dvě úžasné vypiplané postavičky - každý jiný, a přitom se dokonale doplňují. A navíc jsou Tvoje hráz - bariéra před zlým světem, jediná rodina, jediní lidé, kterým můžeš opravdu důvěřovat. Tráví s Tebou tolik času, že není divu, když jsou i u Tvého sbližování s tou podivnou rodinkou. Ano, Rozcuch mě položil, nač předstírat opak? Ulevilo se mi, že do Tebe vidí - doufala jsem, že ta podivná náklonnost, co k Tobě cítí, bude tímto predikátem značně ohrožena:D . Chudák Rozcuch Cullen, vyžral si to od Tebe kvalitně (včetně Tvých krvavých stejků:D ).
Byla jsem vděčná Ness i sťatému Jakovi, že Tě - proti Tvé vůli - přitáhli do té podivné rodinky. Kluci dobrý, ale tohle, TOHLE byla opravdická rodina! Ty hřejivé studené náruče ochotné přijmout střelenou podivínskou holku... Zpočátku z bezpečnostních důvodů - co kdyby se opravdu rozhodla o nich napsat? No a pak samozřejmě ta Edwardova podivná posedlost... Ale pak už to šlo mimo tyto dvě okolnosti. Bylas jejich a oni Tví. Minnie, nemáš zdání, jak moc jsem Ti je přála... Obzvlášť poté, cos Rozcuchovi ukázala, před čím se skrýváš za svým úžasným vodopádem... Zdálo se, že máš všechno. Ale strčilas svůj drzý nosík mezi upíry a hovadského vlka - dalo se čekat, že Tě nemůže minout nějaká specialitka! Ovšem Tvoje mamka (ta hodná, psací) se překonala. Nadělila Ti (nám ) Willa. Šíleně starého a šíleně sexy kováře, který si kolem svého kamenného srdce vytepal dobrovolně obruč s nápisem Minnie, moje držtička plechová:D .
Bojovalas s tím statečně, ale - chválabohu - marně. Sledovat následující vzbouření Tvých dosud umrtvovaných hormonů oživilo u nás doma návrh na zvukovou izolaci mé pracovny - áchání se střídalo s šíleným řehotem...:D . A pak se to VŠECHNO stalo! Ty ses stala! Minervou Kovářovou (to je teda výhra:D ). Strašně jsem si užila zařizování kovárny, svatby i Alicino "konečné řešení" mnoha situací. Ano, Tvoje máť Tě nešetřila - naservírovala Ti Alici od rány, ale uznej - ta holka je upírka v letech a značně zrychlila Tvůj jinak bystrý mozeček v těch zásadních věcech! Přece sis nemyslela, že Will pokaždé, když budeš potřebovat rozhoupat, zorganizuje vyloupení banky s následnou záchranou?!?!:D
Nebylas jediná, koho ty zlomové Vánoce rozsekaly. Pan Huhla... Ach, Minnie, jen píšu jeho jméno a ZASE bulím...:'-(
Fajn, tak dál!
Praštilas do toho, užila sis líbánky bez našeho nakukování pod Tvoji a Willovu peřinu, a pak šup zpátky.
Všechno bylo pár let skvělé, ale něco drhlo, viď? Hezký od Willa, že Ti prozradil svou lidskou část života (o jeho promiskuitní upíří minulosti se nebudu šířit, držím s Tebou, mě to taky pěkně štvalo!!! Grrrr... Hlavně Tanya ), ale něco z ní mu chybělo... Hádanka pro naši milou Minnie. Stačilo se jen ocitnout v tom správném autě a v té správné zácpě a s tou dostatečně rodící Bos a naší milé Minervě to došlo! Hups!
Nevěřil Ti, oslík... Vaše cestování a nesoustředěné vyrábění mě hrozně bavilo. A když se to pak povedlo, byla jsem moc šťastná, že Ti to Tvoje mamča natáhla na tři měsíce a úplné hrůzy včetně porodu Ti tak nějak zastřela...
Misty, moje milovaná mlžička. Zase -žádný šílený génius, dokonale mluvící mimino (Ness, promiň, ale vážně bylas jako dítě příšerná), které všechny totálně deptá svými vkládačkami:D .
A z naší milé držkující Minnie je upírka... Bála jsem se toho. Vážně MOC. Ale zvládlas to bravurně. I když Dean měl možná chvilku jiný názor, no. To víš, chlapi (a zvlášť ty neplánovaně přeměnění jsou někdy takoví nedůtkliví). Deana jsem si naprosto zamilovala a celou dobu, co cáral po světě a posílal ty fotky, jsem tu brečela a brečela a prosila, ať už je zpět...
Scéna, co máš s Misty na louce, kde jí promítáš Deanovu projekci, ze mě udělala zdrcenou trosku...
Aby toho nebylo málo, připletl se ti do plnění snů další měnič. Orel mě opět rozhýkal (nadšením) a Tvoje mamka ho popsala tak skvěle, že jsem na něj vypotřebovala ty nepatrné zbytky slin :D .
Chvíli to trvalo, ale když se nahatý a rozcuchaný objevil u našich mezi dveřma, byla jsem v klidu:D .
A pak - neptej se mě, prosím, milá moje Minnie, jak se to stalo - se to podělalo. Zasr... cizí upíři si dovolili ohrozit všechno... Bála jsem se. Moc. A pak jsem zase byla šťastná, žes přispěla svým dílem k vítězství, a přitom z Tebe nebyla žádná nadreálná hrdinka.
A pak? Nu což, vypadá to, že budete v pohodě, co myslíš? Arovi jste tou pomocí zacpali držtičku, máš nej upíra pod sluncem, skvělou dceru, úžasného zetě, bláznivou milující rodinu.
A máš Edwarda. Nejedwardovatějšího a nejsladšího ze všech.
A máš mě, Minnie. Nafurt. Děkuju...
PS. Taky nemáš pocit, že jsem vybrala bestovky? Že jsem jen udělala ubohý výcuc děje? Že by to bylo tím, že to bylo úžasný celý - do posledního písmenka?:D
Už nikdy se na žádnou flákotu nebudu dívat stejně...
PPS. www.třpyťsesemnou.com

Ejdriana

55)  Ejdriana (02.10.2010 09:12)

Dlouho jsem se připravovala na tuto povídku a jediné, co mě teď mrzí je, že jsem se odhodlávala tak dlouho, protože tohle bylo něco úžasného.

Dlouhou chvíli jsem přemýšlela nad tím, co napíšu do těchto řádků po přečtení této povídky a přesto pořád nevím, co přesně by se hodilo, aby to vyjádřilo můj úplný názor.

Řekla bych, že nemám co vytknout. Není to tak, že bych to dělala jen pro tvou radost, ale ono opravdu není co vytknout (nějaká chybka sem tam se přehlíží sama:-D)...

Když jsem viděla, že povídka bude i v tištěné verzi, tak jsem zajásala a druhé zajásání bylo když jsem to dočetla, protože tohle je mistrovské dílo a opravdu by mě zajímalo, jestli jsi to měla takhle promyšlené už dopředu, nebo jestli jsi psala jako někteří(i já) tzv. z kapitoly na kapitolu?

Celý děj mě nadchl a Minnie je prostě skvělá. Ty její hlášky mi nejednou způsobily záchvaty smíchu, při kterých můj přítel jen nevěřícně kroutil hlavou a oči obracel ke stropu. Prý jsem se chychotala jako puberťačka:-D
Při této povídce jsem se smála i brečela (ať už smíchy nebo dojetím) a ráda se k ní zase vrátím (doufám, že už v tištěné verzi)...

Řekla bych, že jsem napsala vše, co jsem měla na jazyku nebo alespoň ve své makovici a nezbývá mi nic jiného než se ti klanit a tleskat

Michangela

54)  Michangela (27.09.2010 21:28)

magorka

53)  magorka (23.09.2010 12:55)

díky! díky! díky!!! Neb

Nebraska

52)  Nebraska (11.09.2010 17:42)

Šárko, díky :-)
Bylo fajn sledovat, jak se tím statečně prokousáváš ;-)

A díky samozřejmě i všem předchozímstatečným,kteří se dočetli až na konec - jsem ostuda a nějak si nestíhám všímat komentů, oto víc jsem si je užila teď

SarkaS

51)  SarkaS (10.09.2010 17:14)

Já ten Nateův hrob ořvala jak malá a ty si ho tam pak klidně nacháš rozvalovat po kapotě. Jsi neuvěřitelná A takové nádherné zakončení povídky? To už jsem dlouho nečetla, takhle skvěle píše jen málo autorek ted me napada snad jen MisaBells. Opravdu pred tebou padam na kolena protoze tohle melo vsechno. Humor, dej, napeti a skvely konec a postavy.

Elizabeth

50)  Elizabeth (17.08.2010 01:10)

Teď se strašně,ale opravdu strašně moc stydím, protože tuhle povídku jsem dočetla ten den, co jsi sem přidala poslední dílek a teď si s hrůzou uvědomím, že jsem ji neokomentovala
Takže ve zkratce? Tohle byla ta nejlepší povídka, co jsem kdy četla. Na mou duši, na psí uši!
Naprosto skvělej humor, romantika a totálně neotřelý nápady.
Každá kapitola byla jedičná, vlastně každé slovo,věta.
Máš neobyčejný talent. Tuhle povídku jsem opravdu milovala a pořád miluju. Stýská se mi po ní.
Prostě byla nejlepší, Nebrasko

49)  Anji (16.08.2010 14:58)

Naprosto úžasná povídka!! Skvělej zážitek Vtipné, originální,skvěle napsané, dlouhé kapitoly a hodně dílů! No prostě úžasné! Už se těším až dopíšeš další svoji povídku, protože čtu jen dopsané(nechce se mi čekat na další díly :D), abych si ji mohla jedním dechem přečíst :)

eMuska

48)  eMuska (02.08.2010 15:09)

Mám chuť sa prinajmenšom nakopať za to, že som túto poviedku neobjavila už skôr. Minnie je proste perfektná baba plná nápadov, ktoré človeka neuveriteľne pobavia.
A všimla som si, že strašne rada pchá ľuďom (upírom) veci do nosa: Willovi chcela cesnak, Alice lodičky a Emmettovi ovládač, tuším aj Dean raz niečo také zahlásil.

Je vidno, že máš už kus života za sebou. Nechcem samozrejme povedať, že si stará, ale že si prežila veľa vecí, ktoré sa dajú náležite využiť.

Najviac ma - prekvapivo - dojal pôrod. Mala si tam dievčatá odtiaľto a ja som smoklila ako malé dievča. Je vidno, aké pevné puto tu medzi nami vládne. Som z toho neskutočne šťastná.

Príbeh bol dokonalý od A po Z, Jim bol celkom a úplne úžasný, normálne som ho videla pred sebou ako tenkým hláskom ácha nad Natovým hrobom.

Minie mala na celú vec úžasný pohľad a keď povedala Vezmi si svoje dve mozgové bunky, či Nemám čas, tak si zarob betón a strč doň hlavu (pri druhej hláške si už nie som úplne istá jej autorstvom, predsa len... 59 kapitol je 59 kapitol...), musela som sa neskutočne smiať. Viem, skáčem od jednej veci k druhej, no máš tu také minihodnotenie k celej kapitole.

A tuším si zaťažená na divné mená hlavnýchh hrdinov: Paige, ale nepíše sa ako stránka, Minie, ako tá myš, či celým menom Minerva, ako nejaká bohyňa...

A Aro ako metalista bol perfektný...

Will je dokonalý chlap, ako na ňu vždy čakal s kvetinou a to slávne Milujem ťa Choď do hája, proste kúzelné...

Vydavateľstvo bol tiež perfektný nápad... Mamka do mňa síce tiež hustí, že mi chce niečo vydať, no to skôr preto, že nám treba vykryť náklady na elektrinu, ktoré sa pri myške rapídne zvýšili.

Myslím, že je pomali načase prestať. Už asi budeš mať ako taký prehľad o tom, ako na mňa tvoj príbeh pôsobil. Vážne to bol neskutočný zážitok...

Lioness

47)  Lioness (26.06.2010 18:26)

Poslední tečka byla dočtena. Celá povídka byla promyšlena. Já vím, komentáře chybí, ale co mám dělat, když jsem přečetla denně víc jak pět kapitol a horempádem se hnala dál (za jistým koncem, hlupačka), pak si dala v půlce na chvíli oddych a zase začala? Až budu Myšičku číst podruhé (a to se ví, že budu) buď si jista, že okomantuju každičkou kapitolu. Ale napoprvé to bylo nad moje sebeovládání a vůli. Promiň.
Nevím, jak sem, do jednoho malého okénka, popsat všechny mé dojmy, které ve mě vybuchují jako ohňostroj. Bylo tu tolik zvratů, nečekaných rozuzlení, bombastických momentů... Snad jen...
Zamilovala jsem si Nata.
Přemýšlet jako Minnie by mělo být kvůli zdravotním účinkům na osoby za monitorem zákonem zakázáno.
Děkuju, že jsem si něco takového mohla přečíst.

AliceBrandon

46)  AliceBrandon (16.06.2010 16:41)

Nebrasko, nádhera.
Ten začátek, ne neoblafla jsi mě, bylo mi jasné, že jsou až moc v pohodě na to, že stojí nad Natovým hrobem. Ale pěkná scéna. Jak Jim načančal ten náhrobek, šarlatová písmena, hádka s Natem... Jsem dojatá jak dojná.
A přípravy na svatbu, fňuk. I přes ten shon a štěstí a metalisty a otisklého Eagla a těhotnou Misty a vonícího Markuse a vyšilujícího albína, přátelskou Angelu a nervózního páprdu, i přes ten nádherný, nádherný happy end se mě zmocnil smutek.
Je to tak, myška skončila a z toho se jen tak nedostanu. Dlouho mi trvalo, než jsem se odvážila přečíst si poslední díl, musela jsem si tak přiznat, že je skutečně konec. Je to pro mě velmi těžké, protože tato povídka byla jedna z nejlepších, které jsem četla. Svým vtipem a postavami a zvratovými ději, ale hlavně tvým báječným talentem při hraní si se slovy, mi neskutečně přirostla k srdci.
A tak dávám poslední sbohem.
A děkuji, Neb. Bylo to neskutečné...

Esme

45)  Esme (04.06.2010 13:43)

Metalisti, udlát krása ten konec mě by se líbila i povídka kde by bylo o Natovi a Jimovi(teď nevím jestli jsem to jméno nepsala dobře)

«   1 2 3 4 5 6   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek