31.05.2010 [14:00], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 37×, zobrazeno 7648×

Orel přistál

„A kurva,“ hlesla jsem. Dean za mnou vrčel tak, že jsem čekala, kdy ochraptí. River se ušklíbl:

„Taky tě rád vidím, Minnie.“ Pohledem nervózně střelil přes moje rameno k Deanovi a pak se na mě význaně podíval. Došlo mi, že mu není úplně nejlíp, když stojí nahý na prahu upířího domu a jeden z jeho největších obyvatel na něj cení zuby.

„Nech toho,“ obořila jsem se na Deana. „On nám nic neudělá!“

Bylo vidět, jaké úsilí musel vynaložit, aby se ovládl a přestal.

„Promiň,“ zatřásl hlavou, jako by se snažil probrat. „Nešlo to zastavit. Měl jsem co dělat, abych po něm neskočil.“

Udiveně jsem zvedla obočí. Jasně, cítila jsem se nesvá. Po zádech mi běhal mráz a měla jsem pocit, že se mi ježí vlasy v zátylku, ale byl to přece River. A teď navíc úplně bezbranný – kdybych chtěla, zabiju ho jednou ranou, ani by se nestihl pokusit o přeměnu. Ale Dean, na rozdíl od zbytku rodiny, netrávil s Riverem hodně času po telefonu a po netu. Prakticky ho neznal, jen věděl to, co jsme mu v rychlosti řekli.

„Přines mu nějaké oblečení, prosím.“

„Jako moje?“ kníkl nešťastně a v tu chvíli jsem si připadala jako matka puberťáka, který je zpruzlý z toho, že se musí s někým dělit. Málem jsem ho pleskla po hlavě. Nakonec jsem jen velmi důrazně řekla:

„Klidně Willovo! Tomu nebude vadit, že musí jedny kalhoty a jedno triko obětovat!“

Když Dean mizel za rohem, aby v naší skříni našel oblečení pro Rivera, brblal, že ty hadry pak bude muset spálit, protože ten smrad se určitě nedá vyprat.

„Hele!“ houkl dotčeně River. „To vy tu smrdíte! Jste cítit až do Anchorage!“

„Neměl bys držkovat,“ uchechtla jsem se. Jsi nahatej a my jsme v přesile.“

Zarazil se a nervózně přešlápl. Měla jsem obrovskou škodolibou chuť si ho takhle vyfotit, abych mu jeho velkolepý příchod mohla omlátit o hlavu, kdykoliv se mi zachce. Ale pak jsem si znovu uvědomila, že přišel o všechno, co měl. Že se mu přihodilo to, čeho se bál. Nevěděla jsem, jak a proč. Věděla jsem jen, že je tady.

A že nám asi bude pěkně smrdět barák. Ale čert to vem. Máme volné pokoje, ne?

Automaticky jsem se otočila a šla zvednout telefon, který právě se rozdrnčel. V tu samou chvíli se vrátil Dean a štítivě se natáhl, aby Riverovi podal oblečení. Ten, jednu ruku stále na své chloubě, se stejně štítivě přiblížil a popadl kupičku látek tak daleko od upírovy ruky, jak jen to šlo. Pak odcouval mimo naše zorné pole.

„Ahoj Alice,“ zahlaholila jsem do telefonu pobaveně.

„Všechno zmizelo!“ křičela. „Nejdřív ty a Dean a teď všechno! Všichni! Nikdo nejsme! Cos to udělala?! Cos provedla?“

„Kdes nechala Jaspera?“ divila jsem se.

„Já jsem tady!“ ozval se z povzdálí její muž a zněl taky pěkně nabroušeně. Jako správný manžel se asi rozhodl držet s Alicí.

„Vykašli se na Jaspera a řekni mi, co jsi udělala? Zabiješ nás, nebo co?!“ hulákala Alice.

„Já nic, to River,“ vysvětlila jsem jí. Ticho na druhé straně telefonního spojení bylo velmi překvapené.

„River? Ale jak...“ nechápala.

„Přiletěl.“

Došlo jí to.

„Sakra.“

„To jo,“ souhlasila jsem.

„Ale proč?“ nechápala. Stejně jako já. Proč se přeměnil?

„Zeptám se, teď se obléká.“

„A proč jsme zmizeli všichni?“ zeptala se a zněla vážně nervózně. Nesnášela, když nevidí.

„Asi proto, že tu s námi bude, ne?“ nadhodila jsem. Přišlo mi to naprosto logické – rozšíříme si sbírku měničů o orla, no.

„Zbláznila ses?“ vyjekla Alice. „To nejde! Nic bych neviděla! Ne!“ a pak si úlevně vydechla:

„Dobrý. Už zase vidím. Prostě u nás nemůže zůstat.“

„Alice!“ zavrčela jsem na ni. „Tohle nemůžeš!“ Že ona se rozhodla u nás Rivera nenechat ještě neznamená, že já s tím budu souhlasit!

„Promluvíme si o tom doma! Jdu pro ostatní a přijedeme, tohle nemůžeme řešit po telefonu,“ řekla rychle a zavěsila. Zůstala jsem tam stát jak trubka a měla jsem na ni vztek. I na sebe. Na všechny. Krucifix, proč nemůže být jednou něco normálně? Přijede starý známý, který nemá kde být, tak ho tu necháme tak dlouho, jak bude potřebovat, ne? Pitomý upíři a měniči!

„Zlobí se?“ staral se Dean. Zasmušile jsem se na něj otočila.

„Myslela jsem, že je jasný, že tu River zůstane. Jenže ona nás okamžitě přestala vidět, a víš, jak je z toho vždycky na prášky...“

„Ale na Jacoba si taky zvykla, ne?“ nadhodil Dean. Přikývla jsem. Jen jsem se nikdy neptala, jak dlouho trvalo, než ho dokázala vytěsnit a vidět zbytek rodiny, i když byli s Jakem nonstop. Chystala jsem se říct, že prostě asi budeme muset počkat na zbytek a uvidíme, co na to oni, ale přerušilo mě neuvěřitelně hlasité kručení žaludku. Otočila jsem se a River, už oblečený, ale pořád strašně rozuchaný, nervózně přešlapoval v obýváku a z jeho útrob se linuly děsivé zvuky.

„Nech mě hádat,“ uchechtla jsem se. „Máš hlad jako vlk. Teda jako orel.“

„To není vtipný,“ ušklíbl se. A pak dodal, že hlad teda tak trochu má.

„Tak trochu?“ pochyboval Dean. Pořád se tvářil nepřátelsky, ale nevrčel a mluvil na něj. Věděla jsem, že za pár hodin už mu bude úplně jedno, jestli mu River třeba stojí na hlavě.

„Letěl jsem celou noc!“ bránil se River dotčeně. Bylo lehce po poledni. Co dělal až doteď? Nelítal po okolí ve své ptačí podobě, že ne? Jestli se sem teď přiřítí hromada ornitologů, že jsou na stopě gigantického jedince orla, máme po nenápadnosti. A co když ho zachytily nějaké radary? UFO! Ach jo, to jsou komplikace.

„A od rána jsi byl kde?“ zeptala jsem se a doufala, že mi řekne, že se někde schovával. Že nepobíhal nahý po městě, nebo že si neprobíral peří někde u dálnice. I na jeho tmavé pokožce bylo vidět, jak zrudnul. Tázavě jsem zvedla obočí.

„Asi jsem omdlel, nebo tak něco,“ pípl River.

„Cože?“ nechápala jsem ho. Zatvářil se dotčeně, ale nadechl se a nahlas řekl:

„Nikdy předtím jsem nepřistával, jasný? A bál jsem se, že mě někdo uvidí, tak jsem chtěl tady kousek od města zmizet mezi stromy, než začne svítat. Proměnit se zpátky a přijít po svejch. Jenže jsem to nějak neodhadl a trochu jsem se... Narazil jsem do stromu. Do stromů.“

To už Dean s řehotem mizel někam ven a mně cukaly koutky. River se mračil, ale pokračoval:

„A pak jsem se probral, byl jsem člověk a neměl jsem ani škrábanec, což je divný. Fakt jsem myslel, že jsem minimálně přizabitej.“

„Měniči se extrémně rychle léčej,“ usmála jsem se na něj. A pak jsem si znovu představila orla, jak nekontrolovatelně padá do lesního porostu, a vyprskla jsem smíchy. River si povzdechl a ukázal ke kuchyni:

„Máte tam něco lidskýho? Nebo jen krevní konzervy a mrtvý zvířátka?“

Steaky se teď hodily. Byl neuvěřitelně žravej. Možná ještě víc, než Jacob.

„Tebe se vyplatí mít doma, co?“ konstatovala jsem, když do sebe cpal třetí velký kus masa a kručení v jeho břiše stále ještě nepřestávalo.

„To až teď,“ huhlal s plnou pusou. „Navíc jsem naposledy jedl včera večer!“

Chtěla jsem se zeptat, co se vlastně stalo, jak se to stalo a kdo za to může, ale jak mi má hlava celou dobu přemýšlela o všech těch věcech kolem měničů, na které jsem si byla schopná vzpomenout, najednou se zaměřila na jednu jedinou: otisk. Polekaně jsem vyjekla. River se na mě tázavě podíval a Dean byl okamžitě zase u nás. Určitě plaším zbytečně. Třeba mají otisk jen Quileuté, Tlingitové ne. Navíc, jaká je pravděpodobnost, že by se River mohl otisknout hned? A prakticky do první vhodné osoby, kterou potká? Minimální, že. Jenže... Kolem mě se pořád dějí neuvěřitelné a málo pravděpodobné věci. Sakra.

„Minnie?“ zkoumal Dean moji zaseklost. Pokusila jsem se o úsměv a pak se jakoby jen tak mimochodem Rivera zeptala:

„Nepamatuješ si, že byste v legendách měli něco jako otištění? Otisk? Co?“

Dean začal vrčet. Sykla jsem na něj, teď jsem fakt nepotřebovala, aby Rivera vyděsil. Ten se zamyšleně podrbal na hlavě a pak pokrčil rameny:

„Promiň, vždycky jsem je měl za pohádky a naši se odstěhovali z rezervace, když jsem byl ještě malej. Fakt si nic nevybavuju. Vždyť jsem nevěděl ani o tom, že se mí předci měnili...“

Moc mi nepomohl. Cítila jsem se bezradná. Co když Missie vejde do dveří a tradá, bum, ty jsi má vyvolená?! Dean ho zabije. Já ho zabiju. Ne, já asi ne. Misty ho zabije! I když, pokud se něco jako osud rozhodl napodobit vztahy Belly, Edwarda a Jakea, měl by se River otisknout do Misiny dcery, ne?

Odkašlala jsem si. A vyrobila vedle sebe Misty. Nebyla to úplně Misty, trošku jsem jí uškodila. Malinko větší nos, oči trochu dál od sebe, ostřejší rysy. Ale byla Misty vážně hodně podobná. Riverovi vypadla z ruky vidlička. A Dean zuřivě šeptal, že tohle teda není Misty a že je pěkně ošklivá a co to jako dělám.

„To je hustý, takhle naživo,“ pochválil mě River. Misty, která nebyla Misty, se usmála.

„Líbí se ti?“ zeptala jsem se. River zkoumavě přejel projekci pohledem a trhl rameny:

„Já vím, jak Misty vypadá. A tahle se ti teda moc nepovedla.“

Dobře. Tohle na otisk nevypadá. Po netu se asi otisknout nedá, ale když by ji viděl takhle v životní velikosti, už by se muselo něco stát, ne? Myslím, že můžu vlastní dceru pustit domů.

„A je zadaná!“ řekl Dean důrazně. River zahuhlal, že si ji klidně může nechat. Došlo mi, že ten ptačí smrad nějak ustoupil do pozadí, nebo co. Už jsem neměla tendence se odvracet na druhou stranu a Dean už si taky nezacpával nos. Vida. To bylo docela rychlý.

River si ani nestihl dojíst pátý steak, když se k domu přiblížila auta. Skoro to vypadalo, že si dali sraz někde na kraji města a přijeli všichni najednou, aby to vypadalo vážně dobře.

„Jé, už jsou tu,“ všiml si nenažraný indián. „Asi jsem trochu nervózní,“ podíval se na mě bezradně. Přesně v tom okamžiku se rozletěly dveře dokořán a dovnitř jako velká voda vtrhl Jacob. Nejspíš v záchvatu nějaké rasové sounáležitosti objal Rivera a chlácholivě ho plácal po zádech.

„To je romantické,“ pronesla jsem vesele a River se ošil. Jacobovi došlo, co přesně vyvádí, a odskočil pryč.

„To jen... Aby věděl, že není sám,“ zahlaholil chlapácky, ale bylo vidět, že je tak nějak naměkko. Se svou smečkou v La Push se stýkal jen minimálně, protože když se Cullenovi odstěhovali a nomádi se té oblasti začali obloukem vyhýbat, Sam vydal rozkaz alfy a přestali se přeměňovat. Jacob byl v podstatě jediný. Až doteď.

Najednou byl plný dům. A všichni upíři krčili nos, Alice si ho dokonce zacpávala a snažila se ručkou rozehnat Riverův pach někam do stran. Byla jsem vděčná, že Emmett a Rose se ještě nevrátili ze svého výletu, protože její obličej bych teď nechtěla vidět. Bude stačit, až pozítří přijedou.

Poloupírky nic necítily a vypadaly potěšeně. Obě si s Riverem často povídaly a teď jim přišlo úplně automatické ho hned obejmout. Dean nespokojeně mlaskl.

„Tvoje máma mi tě ukazovala, prej kvůli otisku,“ bonzoval hned River. Misty se na mě tak nějak schovívavě usmála a pak se ho zeptala:

„A dobrý? Žádnej otisk?“

„To bychom už dávno poznali,“ mávl rukou Jacob a Dean vypadal spokojeně. Pořád ještě se mračil na to, že Misty je tak blízko Rivera, ale byla jsem si jistá, že už je to jen kvůli tomu, že mu pak bude jeho milá smrdět.

„Hele!“ vykřikla náhle Alice naštvaně. „Nechte toho! Ještě jsme to nestihli probrat a já už nás zase nevidím!“

„No, asi není co probírat, ne?“ mrkla jsem na ni. Nebyla jsem jediná, kdo Rivera prostě upřímně rád viděl.

„Nemůžeme ho jen tak vyhnat,“ přidala se ke mně Esmé.

„Tohle vyřešíme později,“ ozval se Carlisle. „Nejdřív by nás ale zajímalo, co se stalo?“

River se ušklíbl:

„Ta zakázka. Mladý režisér, megalomanské sklony, pamatuješ?“ kývl na mě. „Šel jsem na schůzku s ním a tou dobou už mi bylo vážně mizerně. Nejdřív jsem myslel, že nějak tloustnu, protože mi začalo být malé oblečení. Pak jsem ale zjistil, že fakt vypadám jinak a kalhoty jsou mi krátký, jenže pro samou práci mi to nepřišlo důležitý. Měl jsem v plánu se vás na to zeptat, až bude čas. A taky jsem byl pořád nějak utahaný, ale přitom jsem hrozně špatně spal, no hrůza.

A na schůzce měl s sebou ten týpek svou múzu. Nádhernou babu, prý budoucí hvězda, hrozně nadaná, krásná. A ona byla... Vážně, dokonalá. A pořád na mě zírala těma modrofialovýma očima – takovou barvu jsem nikdy neviděl!“

„Upírka,“ hlesli jsme snad všichni najednou.

„No, teď už to vím taky! Věděl jsem o červených očích a zlatých očích a černých očích, ale modrý čočky mě fakt nenapadly. Ani když režisér řekl, že jeho milá je velmi citlivá na sluníčko a bude muset většinu filmu dělat v ateliérech. Měl jsem z toho radost! Víc práce pro nás! Já blbec!“ vyprávěl River rozhořčeně. „Ještě jsem byl celej nadšenej z toho, že na mě jeho slečna tak zírá...“

„A pak jsi se proměnil a přiletěl jsi?“ zeptal se Carlisle. River zavrtěl hlavou a Edward sklopil oči a povzdechl si. Tak nějak jsem tušila, že to nebyla jen tak přeměna.

„Volala mi a chtěla se sejít. Prý chystá pro toho svýho nějaký překvapení a já bych jí mohl být velmi nápomocen.“ Nevědomky napodoboval její přesladký tón a vábivý hlas. „Včera večer jsme se měli sejít u nás ve firmě. Přijela a byla sama. Přišla mi nějaká napnutá, a pořád si zakrývala nos. Ještě chvíli jsem si myslel, že možná vážně chce něco vyrobit pro toho jejího, na malou chvilku jsem si dokonce samolibě myslel, že chce mě. Jenže pak mi řekla pse a rozpadly se jí čočky. A já se hrozně rozzuřil, protože mi došlo, že je všechno v háji. Najednou jsem věděl, proč je mi divně, proč jsem větší, proč mi Minnie říkala, ať příště nesedím tak blízko u kamery, přestože jsem měl židli tam, co obvykle. A pak jsem vybuchl.“

Byl zticha. Díval se do země a vypadal jako hromádka neštěstí. Spíš hromada.

„Ona po mně skočila,“ zamumlal pak. „Jen jsem se bránil.“

„To je v pohodě, Rivere,“ uklidňovala jsem ho. „Ona věděla, že jsi měnič. Myslela si, že jsi z La Push, proto ti řekla pse. Možná tamtudy někdy procházela, možná ji vlci pěkně prohnali, a teď se chtěla pomstít. Jen netušila, co jsi zač.“

„No, vypadala překvapeně. Ale určitě nebyla překvapená tak, jako já... A stejně jsem přesně věděl, co s ní mám dělat,“ dodal a zněl tak trochu spokojeně.

„Spálil jsi ji?“ zeptal se Will. River se zatvářil překvapeně a zavrtěl hlavou.

„Jen jsem ji rozsápal. Zobákem a pařátama. A rozházel ji. Hlavu jsem odnesl až někam do vnitrozemí.“ Mluvil potichu a přišlo mi, že se pořád tak trochu stydí za to, co provedl.

„No,“ poplácala jsem ho po rameni, „dobrá zpráva je, žes nikoho nezabil. Ani upírku. Ona se časem sleze dohromady.“

„Cože?“ divil se.

„Upíra musíš spálit, jinak se zase vzpamatuje,“ souhlasil Edward. River si to nejspíš představil, protože se zatvářil znechuceně a pronesl:

„To je teda úchylný...“

A já si představila, jak po L.A. pobíhá třpytící se tělo a hledá svou hlavu. Bezva.

„Budeme tam muset vyrazit,“ reagoval Edward na mou představu. „Zlikvidovat ji dřív, než se o ní dozvědí Volturiovi.“

Do hodiny bylo objednáno soukromé letadlo a River se pokoušel si vzpomenout, kde přesně hlavu zahodil. Nakonec dokázal určit oblast asi deseti kilometrů čtverečných někde u hranic s Oregonem. Večer už jsem s Bellou sledovala startující letadlo s Willem, Edwardem, Carlislem a Jasperem a doufala, že budou úspěšní a rychle se vrátí. A v hlasové schránce jsme všichni měli několik velmi rozhořčených vzkazů od Rosalie. Carlisle jim zavolal do Mexika a domluvil si s nimi sraz v Los Angeles, čímž ji děsivě naštval. Pokazili jsme jim dovolenou nějakou roztrhanou upírkou a navíc jsme domů přitáhli ptáka! Jednou jsem jí zkusila hovor vzít a vysvětlit jí, že má Rivera přece docela ráda. Že si s ním i asi třikrát povídala.

„Jo! Mám ho ráda, když je aspoň tři státy ode mě!“ ječela. „Hlavně ho nepouštějte do domu, jasný? To nevyvětráme!“

A když jsem neodpověděla, zasípala:

„Už je vevnitř, že?“

Prostě jsem jí to típla. Na ten proud nadávek jsem neměla nervy.

Ukázalo se, že tělo bez hlavy nedokázalo opustit budovu, ve které měl River kancelář. Jeho zaměstnanci ráno našli místnost ve strašném stavu, rozbité okno, vše rozházené, poničené, rozdupané. Policie vše vyšetřila, označila za pachatele neznámé vandaly a zase zmizela. Tělo celou dobu tiše sedělo v koutě mezi ostatními rekvizitami a maskami a tvářilo se nenápadně. Will s Jasperem v noci provedli další vloupání a tělo odvezli a spálili. Emmett byl trošku rozladěn, že na něj nepotkali, prý mohla být sranda. Rosalie ještě pořád nadávala.

Hlava dopadla na pastvinu mezi ovce. Naštěstí daleko od napajedla, takže kromě ovcí si jí nikdo nevšiml. Možná ani ty ovce si jí nevšimly, podle Emmetta byly mnohem větší flegmoušky, než Dean.

Za dva dny byli zpátky. River zavolal do práce, že potkal osudovou lásku a vrací se na Aljašku, odkud bude řídit firmu na dálku.

Rosalie a Alice byly jediné, kdo z jeho přítomnosti neměly úplně radost. Alice trávila většinu doby zalezlá v pokoji a snažila se zvyknout si na jeho přítomnost tak, aby nás zase viděla. Rosalie chodila po domě s kolíčkem na nose a vrčela. Pak už se ale nemohla dívat na to, jak si River vytrhává vlasy po každé přeměně, když se je pokouší rozčesat. Tvářila se znehcuceně, ale ukázala mu, jaký kondicionér a masku má používat, a že si má před přeměnou vlasy stáhnout do culíku.

Ještě Misty byla trochu rozladěná. Doufala, že když je Jacob velký jako kůň a dá se na něm jezdit, bude se vážně moct proletět na Riverovi. Bohužel zjistila, že je to neproveditelné. River v orlí podobě byl Jacobovi ve vlčí podobě přesně po kohoutek. Byl obrovský – na orla, měl rozpětí křídel skoro pět metrů, ale když se mu Misty za Deanova hlubokého a podvědomím vyvolaného vrčení pokusila vylézt mezi křídla, oba nakonec skončili na zemi, aniž by se Riverovi podařilo aspoň jednou máchnout křídlem.

„Ty jsi ale povedená pipinka!“ křikla jsem pobaveně z terasy. Velký orel se oklepal a pak na mě zaječel.

„Na!“ hodila jsem mu hrst zrní. Zcela nezvířecky si poklepal křídlem na hlavu a tím mě naprosto odrovnal. Chechtala jsem se jako blázen, můj muž vedle mě vrtěl hlavou a naše dítě se omlouvalo přerostlému orlovi. Prý je matinka většinou docela snesitelná.

„Neměla bys ho zlobit. Když ví, že jen roztrhání nestačí, možná ti bude chtít ukázat, co všechno zvládne s upíří hlavou jeho zobák,“ varoval mě Emmett pobaveně. Musela jsem přiznat, že ta představa mi vůbec neudělala dobře. Ale stačilo, aby se River v lese přeměnil zpátky a přiběhl do domu, aby mi škodolibě rozcuchal vlasy a ukradl Esmé zpod rukou kus právě krájené pečeně, a věděla jsem, že se ho nemusím bát. Měniči jsou v podstatě dobráci od kosti.

„Víš o tom, že by ses mohl vrátit zpátky?“ zeptala jsem se Rivera jednou večer, když jsme dělali mechatronickou masku yettiho. Chlup po chlupu jsme vpichovali do latexu kolem obličeje a já si užívala tuhle piplačku lidskou rychlostí, protože mě to prostě bavilo.

„Asi jo,“ broukl.

„Určitě jo,“ přesvědčovala jsem ho. „Jsi jediný, takže jsi alfa. Můžeš sám sobě přikázat, aby ses už neměnil. Můžeš zase žít v Los Angeles a dělat, že se nic nestalo.“

Na chvíli se zarazil. Přemýšlel. A já slyšela, jak celý dům přestal s tím, co právě dělal. Pak zatřásl hlavou a usmál se na mě:

„Nikdy mi nebylo líp.“

A všichni se zase spokojeně pokračovali v tom, co měli načaté.

Nevíš, kde se dají sehnat orlice, mami?

Vida, můžeme si založit firmu Kuplířka a dcera.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

37)  ireen (18.03.2012 23:31)

Nebrasko! Že tys viděla nebo četla "Taková normální rodinka"!?!
To jsou super hlody! Kam na ty nápady chodíš? Baví mě to čím dál, tím víc - takže netuším, jestli taky vůbec půjdu spát. Ale NECHCI, ABY TO SKONČILO, nedovedu si představit život bez Minie! Děkuju!

36)  zuzka88 (07.02.2012 21:30)

Nějak se jim to rozrůstá, už ani nespočítám kolik jim tam bydlí. Jestli pak se najde nějaká orilice?

35)  Mabel (26.12.2011 22:48)

Ty závěry jsou fakt vydařené!

34)  magorka (23.09.2010 12:15)

31)  ctenarka (01.06.2010 13:11)

Musím říct, že tvoje poslední věty mě vždycky naprosto dorazí!!!!!
Jinak doufám, že River nezůstane sám je to přece takovej simpaťák...

29)  magorka (01.06.2010 08:59)

bezvaaaaaaa! Orel ťukající si pařátem na hlavu já se picnu! Neb krásný. Moc díky za super díly, i když nekomentuju každý, protože mi docházejí slova - Vám se slovní zásoba obohacuje a já zastydla u slova "nejnejnejlepčejší". Ale čtu každou kapitolku, děsně si to užívám a většinou se tlemim jako.....hmm... no prostě jako magor Přeji krásný den, i když počasí se nám snaží vnutit něco jiného

28)  Rosalie7 (01.06.2010 04:06)

Teda Neb,

to tělo bylo úplně krutý! Když si představím, jak se tam takhle vysoce inteligentní život bez CNS naprosto instinktivně schovává, běhá mi mráz po zádech!!!

Jinak, už se těším na jeho orlici Miluju tovoje postavy, takže se moc těším, jak to vyřešíš. Když si představím, jak si nad jejich kuplířinou bude maxiorel klepat křídlem na čelo, tak se tady válím smíchy. Ty jsi vážně geniální hlavička!!!

Strašně se těším na další díleček

27)  Bye (31.05.2010 21:12)

Nebrasko, dnes jen krátce a stručně.
Ty a Hanetka jste mě dneska dostaly z pěkný bryndy.
Jste nejlepší!!!

Jo, a miluju tě

26)  Noth (31.05.2010 21:06)

Cha!
Poslušně hlásím, že jsem dohnala svůj deficit!
Konečně jsem zase v obraze a mohu tedy začít zuřivě propagovat!

25)  Melani (31.05.2010 19:52)

Tak tohle bylo parádní. Jsi sis s tím dala hodně práce, co? No, teď jsi mě fakt dostala. Hodně jsem se smála a vůbec... No paráda . Těším se na další .

22)  Alaska (31.05.2010 19:04)

Jo sešprostě extratřída. Myslela jsem, že mi z toho smíchu pukne bránice.

21)  ChrisTea (31.05.2010 18:30)

Bože!!! Jak já Minnie miluju!!! A vlastně i tebe Neb a všechny ostatní!!! Celou dobu jsem se tlemila jak magor!!! Odpověď - proč, jak? - neberu v potaz!!! Moc se těším na další!!!
ChrisTea

20)  DenyFish (31.05.2010 18:25)

Tak sem v dnešním pracovním fofru vytiskla tuto kapitolku print screenem - jinak to na pracovním PC nejde.. a udělala vélikánskou chybu - jela jsem na jednání do centra metrem.. Nejen že na mě koukalo osazenstvo MHD jak na cvoka, proč se při čtení složky s názvem "Směrnice o bezpečnosti objektů + rozpočty akcí na 2010" chechtám na celý vagón..jakmile jsem dorazila na jednání, byla jsem upozorněna ředitelem jedné společnosti, že by bylo vhodné navštívit toaletu.. s hrůzou jsem zjistila, že od slz smíchu mám po obličeji černé čáry. To jen abys věděla, co Tvůj um způsobuje.. Jsi nejlepší Nebí, já bych bez Tebe ten dnešní suchej pracovní den, co pořád eště nekončí, asi nepřežila. Díky

19)  Amisha (31.05.2010 18:13)

Ty jsi mi ale dílo! Krásné jako vždycky.

18)  sakraprace (31.05.2010 17:58)

jsem úplně hin. Smíchy mě rozbolelo břicho i hlava. Nahej River, hysterická Alice, Riverovo přistání a nakonec hledání upírčina těla, které se tváří jako rekvizita a flegmatický ovce... a další
Neb, tento komentář píšu už skoro dvacet minut, protože se musím nutně dosmát a pak si vždy danou pasáž ještě jednou přečíst. LUXUSNÍ

1 2   »