Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Tahle kapitola mi dala zabrat. Měla jsem ji dopsanou už včera, ale technika zklamala, padnul mi počítač a 1500 slov bylo v háji... Možná víte, že cokoliv píšete podruhý, není to už takové... Snad to překousnete.

Nevím, kdy přibyde další, samozřejmě se budu snažit, aby byl co nejdřív... Jen mi zítra a pozítří, prosím, držte palce ♥

Nebýt vás, už bych to s touhle cestou nejspíš vzdala. Děkuju!

15+ za jeho slovník ;)

Tentokrát to bylo jiný. Nezapíjeli jsme něco, co se posralo, slavili jsme. Emmett byl celej u vytržení a mně se na chvíli podařilo z hlavy vytěsnit ten neuvěřitelnej mrdník, kterej se mi tam bez dovolení nakvartýroval. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Byl to přece Emmett! Emmett byl sám dítě, přerostlý, nabušený a sem tam se strništěm. Nikdy jsme neměli žádnou filozofickou debatu o budoucnosti, neříkali jsme si, jaký máme plány, jestli chceme někdy založit rodinu. Mně takovýhle věci nic neříkaly a tak jsem takový téma ani nevyhledával. Emm taky ne.

Ale i když to přišlo nečekaně, nedokázal jsem si představit lepšího chlapa, kterej by se měl stát tátou. Díky jeho rodině neměl žádnej problém s tím, že by to mrně nemohl pořádně zabezpečit. Už teď to bylo nejšťastnější dítě na světě.

I když mělo takovouhle mámu.

„Takže to všechno byly nějaký posraný těhotenský nálady, který sis na mně musela poslední dobou vylejvat?“ zamračil jsem se. Nedíval jsem se na ni, ale bylo víc než jasný, ke komu mluvím. Carmen odpadla, hlavu měla položenou na mým rameni a chvílema chrápla. Rosalii ani nevadilo, že zůstala.

„Chovám se k tobě, jak si zasloužíš, Cullene. Ani devět měsíců bez menstruace nezařídí opak,“ ušklíbla se na mě. Zavrtěl jsem hlavou, nepobíral jsem to.

„Ale pak jsi byla milá,“ zkusil jsem opatrně, protože se na mě Emmett hnusně podíval. Rose si odfrkla.

„Jsi vážně idiot.“

„Co?“ nechápal jsem. „Co jsem udělal teď?“

„Ty jsi vážně mimo, ani kdybych tě něčím tvrdým přetáhla po hlavě, nerozsvítilo by se ti.“ Znovu jsem se zamračil. Jestli mě chtěla rozhodit, dařilo se jí to skvěle. Kurva! Proč to dělala?! Poraženě si povzdechla. „Byla tu Alice… A Bella,“ dodala po chvíli. Ale jestli si myslela, že mi tohle něco napoví, pletla se. „Ježiši!“ zasténala a protočila oči. „Nechtěla jsem být před nima hnusná. Už to chápeš?“

Chápal jsem to. Ale stejně mi to nedávalo smysl. Radši jsem to hodil na hromadu nezařaditelnejch věcí, který ženský prostě dělaj, aniž by měly nějakou logiku.

„To, že se chováš jako idiot, ještě neznamená, že na to musí doplácet i ostatní. Jen se podívej, jak to dopadlo s Bellou!“ vyjela na mě. Trhnutím jsem se narovnal, Carmen se trochu zavrtěla, stačilo slyšet její tón a bylo to jako kopačka do břicha. A nedalo se to srovnávat s těma, který jsem už dostal. „Do čeho se uvrtáš, to posereš.“

„Rose,“ snažil se ji Emmett trochu zklidnit, ale ten pohled, kterej mu věnovala, ho umlčel. Zkurvenej podpantoflák!

„Mám pravdu, a když mu to neřekne někdo jinej, musím to být já!“ rozčilovala se. Vůbec mi k ní tahle póza nešla. Vždycky se vyhejbala věcem, s kterýma jsem měl něco společnýho já. Ale jak se teď ukázalo, měla až o mně solidní přehled… Netušil jsem, čeho tím chce dosáhnout, ale sralo mě, že radši nezůstala stranou, jako to dělala doteď.

„Nebo to nemusí bejt nikdo,“ odseknul jsem kousavě. Nebyl jsem úplně v pohodě, pivo udělalo svý, ale jestli si myslela, že jsem poslední tři dny strávil ve svým pokoji zpíváním a honěním péra, byla na omylu.

Sice byla blond, ale tak blbá snad nebyla.

„To říkáš ty,“ setřela mě. „Kdy ti konečně dojde, že jakmile se s někým zapleteš, nejedeš v tom jenom ty sám? Víš, možná tě to překvapí, Cullene, ale Bella si mohla žít v klidu svůj život. Nebyl by ideální, co si budeme povídat, ale neměla by takový problémy.“

„Budeš se divit, ale já tohle vím. A jestli tvoje přednáška, která mi měla promluvit hluboko do duše, skončila, něco řeknu já tobě. Hleď si svýho,“ procedil jsem skrz zuby a vstal. Carmen žuchla čelem na pohovku a probudila se.

„Edwarde,“ zkoušel to teď Emm na mě, ale už nezněl tak shovívavě, jako když brzdil Rose, spíš varovně. Neřešil jsem to. To ona teď měla v břiše vysetý jeho děcko, já ne. Bylo jasný, na čí stranu se postaví.

„V pohodě,“ zvednul jsem smířlivě ruce. „Mizím,“ máchnul jsem rukou a otočil se ke dveřím.

„Uvědom si, že jedinej, před kým utíkáš, seš ty!“ křičela za mnou Rosalie rozvášněně. Pak už jsem slyšel jen Emmettovo hlas, kterej ji měl nejspíš uklidnit, a Carmenino nechápavý Co se děje?. Prásknul jsem za sebou dveřma a bylo mi u prdele, jestli na mě začne ječet i Emmett. Nakopnul jsem první flašku, která se mi připletla pod nohu. Ani nevyletěla do vzduchu, jen se rychle odkutálela na druhou stranu pokoje.

Tohle neměla dělat. Neměla o Belle mluvit. Do tý doby jsem byl v rámci možností v pohodě. Ale teď… Měl jsem chuť něco rozbít. Nebo někoho rozbít. Na malej okamžik mi před očima bleskla scéna, jak Redayovi ručně rozmašírovávám ten jeho arogantní ksicht. Byla to skoro akutní potřeba. Toužil jsem po tom, aby mi po rukách tekla jeho krev. Bylo by mi jedno, co bych mu udělal, jen jedno jsem věděl jistě.

Zaplatil by za všechno, co kdy Belle udělal.

Instinktivně jsem se ohnal, když se za mýma zádama otevřely dveře. Stála v nich Carmen. Rozespalá, nenalíčená a s podivným výrazem. Trocha toho nahromaděnýho vzteku zmizela, ale pořád ve mně zůstávala dost velká část na to, abych musel tisknout zuby k sobě.

Carmen udělala nesmělej krok ke mně a očima se ujišťovala, jestli může. Nezareagoval jsem. Co mi po ní kurva bylo? Proč tu vlastně ještě pořád byla? Měla by bejt doma a čekat, až dorazí Angela s nějakýma novinkama. Kurva! Došla přede mě a bez jakýhokoliv varování ke mně vztáhla ruce, který mi omotala kolem krku. Myslel jsem, že mě chce obejmout, ale když neohrabaně připlácla pusu na mou bradu, prudce jsem ji od sebe odstrčil. Zavrávorala a spadla na rozhrabanou postel.

„Co je?“ zeptala se nejistě. Zavřel jsem oči a snažil se hodit do klidu. Rukama jsem si protřel obličej a dejchal nosem. Bylo to tu zas, ty obrazy, co neměly s realitou nic společnýho. Viděl jsem ji všude a přitom nebyla nikde… „Edwarde?“ Zatřepal jsem hlavou, musel jsem se probrat, ale v žádným případě ne dalším osvědčeným způsobem, kterej by vymyslela Carmen.

Ne, nic takovýho už nehrozilo.

„Nic,“ zahučel jsem hluše a přešel k oknu, který jsem otevřel. Studenej noční vzduch se začal okamžitě hrnout do pokoje. Přesně to jsem potřeboval, trochu se probrat. Už předem mi mělo dojít, že s mým rozpoložením čerstvej vzduch nic nenadělá. S tímhle jsem se musel poprat jinak.

„Nemám ráda, když se trápíš,“ zamumlala. Hlavu měla skloněnou a dívala se na svoje překřížený nohy. Vypadala zklamaně, a já se, i když jsem věděl, že je opilá a dnešek si třeba ani nebude pamatovat, cejtil blbě. Ona za nic nemohla. Měla svoje rozptylovací metody, který většinou zabíraly. I na mě by možná fungovaly, kdybych nebyl takhle posraně rozhozenej. A když jsem ji takhle viděl, došlo mi, že se doopravdy chovám jako idiot, jak do zblbnutí omílala Rosalie. Bylo těžký si něco takovýho připustit, ale když se mi to povedlo, pár věcí jsem najednou viděl jinak. Za všechno jsem mohl já.

I za to posraný dusno, který mezi Rose a Emmettem občas panovalo. Byl jsem jako magnet, co přitahuje samý sračky.

Kdybych se nechoval jako kretén a nesnažil se Bellu oblbnout a dostat ji do postele, všechno mohlo bejt úplně jinak. Žil bych si dál svůj víceméně šťastnej život, na kterej jsem byl zvyklej, nemusel bych se na nikoho ohlížet a řešit zbytečný sviňárny, který věci akorát komplikovaly. Bella by byla… spokojená. Vytrhnul jsem jí z něčeho, na co byla zvyklá a ukázal jí něco, u čeho jsem si ani nebyl jistej, jestli by to mohlo někdy v budoucnu fungovat.

Co jsem měl? Hovno.

„Promiň,“ řekl jsem tiše, jako bych ani nechtěl, aby to slyšela. Překvapeně zvedla hlavu a nesměle se pousmála. Nedokázal jsem se na ni usmát, na to jsem byl až moc debilně naladěnej. „Jsem prostě nervózní,“ snažil jsem se omluvit sám sebe. Pitomá výmluva, ale lepší mě v tu chvíli nenapadla.

„Každej má někdy blbej den,“ uchechtla se a rukou poklepala vedle sebe. Nechtěl jsem si k ní sednout, ale nebylo to jen tak obyčejný pozvání, takže jsem to udělal. „Já se taky omlouvám,“ začala provinile. „Byla jsem blbá, když jsem si nevšimla tý… změny. Ta holka dostala slavného Edwarda Cullena na kolena.“ Pousmál jsem se. Jo, na kolenou jsem před ní byl, ale z úplně jinýho důvodu.

„Vymklo se mi to z rukou,“ přiznal jsem nahlas. Bylo to těžší, než se to zpočátku zdálo. Nečekal jsem žádnej soucit, nebo přesvědčování o opaku. Prostě to tak bylo, já to přijmul a teď bylo jen na mně, jak se s tím poperu dál.

„Taky bych chtěla, aby se mi něco vymklo z rukou,“ povzdechla si.

„Nechtěla, věř mi.“

„Bude v pořádku,“ uklidňovala mě, ale sama moc jistě nezněla. Jak by taky mohla? Možná jsem jen myslel na to nejhorší, ale dost možná to taky byla pravda. Nevěděl jsem, co se u nich děje a z představy, že by se moje teorie potvrdily, se mi dělalo na blití. Dokázal jsem myslet jen na to, že je to moje vina. Přesně, jak řekla Rosalie. Posral jsem to a následky za mě nesl někdo jinej. To nebylo zrovna fér. Vlastně to nebylo fér vůbec a já to věděl.

Nejradši bych zvednul prdel a mazal za ní. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že je v pohodě. Ale snažil jsem se tohle nutkání potlačit, jak jen to šlo. Nemohl jsem jí přidělávat další problémy. Ne teď, když mohla bejt na dobrý cestě na všechno se mnou zapomenout. Třeba se lidi doopravdy mění. Neznal jsem nikoho, kdo by prodělal takovouhle změnu, ale možná jsem jen neznal ty správný lidi.

Tohle bylo to, co jsem si snažil vsugerovat.

Jenže stačila jediná myšlenka na to, jak vypadala její záda, a veškerá snaha byla v prdeli. Lidi jako je on, se nezmění. Nikdy. A už určitě ne v tak krátký době.

„Uvidíme, co zjistí Angela. Hlavně se musíš uklidnit, Edwarde. Znáš se. Horkou hlavou nic nespravíš a určitě nechceš, abys udělal věci ještě horšíma.“

„Kde se v tobě tyhle moudra berou?“ zeptal jsem se narovinu. Usmála se a rukou mě objala kolem ramen. Objetí bylo ještě v pohodě. A kdybych měl dostatečný koule, přiznal bych si, že to bylo přesně to, co jsem potřeboval.

„Jsem holka nečekaných kvalit,“ uculila se, a i když to říkala naprosto vážně, rozesmálo mě to. Tohle bylo mnohem lepší rozptýlení, než to, který předvedla naposled. Nezapotil jsem se u něj a celkově bylo příjemnější. Nepřipadal jsem si tak nepatřičně.

„Mám blbej pocit, že se něco posere…“

„Není dobrý spoléhat se na pocity, táhnou tě dolů. Zkus vypnout, Edwarde. Uvidíš, nějak se to vyřeší.“

Její slova nepomohla. Nemyslel jsem si, že existuje něco, co by mě právě teď přesvědčilo o opaku. Snad jen to, kdyby se tu objevila. Celá, živá a zdravá. Ale to se nestalo. Přirozeně.

„Bella je silná,“ přesvědčovala mě, „zvládne víc, než si myslíš… Zvládala to i bez tebe, to snad víš. Věř jí trochu.“ Neříkala mi nic novýho, věděl jsem, že je Bella silná. Vždycky byla, ale teď to bylo jiný. V Redayovi se něco rozpumpovalo a já se bál toho, co přesně z toho mohlo vzejít. Nechtěl jsem nad tím přemýšlet, ale z hlavy jsem to dostat nemohl. Padnul jsem zádama na postel a zíral do stropu.

Byl jsem v prdeli. Všechno bylo v prdeli. A co na tom bylo nejhorší, nebylo jistý, že se to nějak změní. Maloval jsem si celkem hezkou budoucnost, představoval si, jaký to bude, až ji budu mít zpátky. Až jí konečně budu moct dokázat, že nestojím za úplný hovno, jak se může zdát. Kurevsky mě sralo, že to nemůžu udělat přímo teď.

Zavřel jsem oči a pokoušel se vypnout. Šlo to blbě, ale nakonec se mi to snad povedlo. I když jsem si tím nebyl jistej. Myšlenky zůstaly stejný, ale změnily se jejich barvy. Možná to byl sen, možná jsem jen nemohl přestat poslouchat přetaženej mozek, kterej se snažil dál šrotovat a přijít na něco novýho.

Jako by to snad šlo…

Probudilo mě vibrování přeplněnýho stolku vedle postele. Mátožně jsem natáhnul ruku a začal v tom bordelu poslepu hledat mobil. Pár věcí sletělo na zem, ale nijak mě to netrápilo.

„Co je?“ zachraptěl jsem rozespale bez pozdravu.

„Edwarde… Bella má problém!“

Tři slova mě dokázala okamžitě probrat.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Astrid

16)  Astrid (19.07.2012 23:01)

....

Ree

15)  Ree (19.06.2012 21:21)

Bella má problém, to už jsme věděli. Ale teď to... někdo? potvdil, takže si, Edo, vytáhni ze skříně ten super oblek s pláštěnkou a velkým E na hrudi a jdi zachraňovat svět. Teda... Bellu!

Jalle

14)  Jalle (08.05.2012 16:14)

nemôžem sa dočkať pokračovania som zvedavá čo to bude

GinaB

13)  GinaB (05.05.2012 01:13)

Sice po sobě s Rose neustále štěkají, ale asi k sobě mají blíž, než jsou si ochotni přiznat. Edwardovy porozchodové depky jsi popsala tak dokonale, že ho vidím před sebou. Miluju jeho slovník!! Bella má problém? Začínám se bát. Jak tohle všechno skončí...??? Netroufám si odhadnout.

matysekmj

12)  matysekmj (03.05.2012 20:37)

Rose mu teda dává,ale myslím,že svým způsobem ho má ráda.
Edward a ty jeho myšlenkový pochody jak já ho miluju,ale nemám ráda když se tak trápí
Ale holt je to jeho cesta a pěkně kamenitá.
Bella má problé! Děsíš mě.Prosím ať to není tak zlé jak mě to právě teď napadá.

Silvaren

11)  Silvaren (03.05.2012 08:49)

I když je Rosalie na Edwarda jako pes, myslím, že jí na Culllenovi záleží. Carmen je sice rozhoďnožka, ale jako kamarádka je fajn. Edwarda jsi jako vždycky popsala naprosto dokonale. Jsem zvědavá, co se děje a jetli ti dva mají ještě vůbec naději.

10)  Kockohruska (01.05.2012 23:51)

Tak jsem si dala trojitou dávku MW, tři díly po sobě. To je trojnásobná dávka deprese. Moc jsem se bála, že to Belle jen tak neprojde a už je to tady. Takže k depce se ještě přidává strach.
Stav Edwarda po rozchodu jsi popsala tak, že mám čelist u země. Perfektně popsané.
Ať Ti to zítra a pozítří dobře dopadne!!!

ambra

9)  ambra (01.05.2012 20:04)

Už teď to bylo nejšťastnější dítě na světě. I když mělo takovouhle mámu. Pardon, ale tohle je jako přístav v bouři - Edward má ten sarkastický pohled na Rose tak dokonale zažitý, že by do ní asi ryl, i kdyby se nachomýtnul k jejímu porodu .
Chovám se k tobě, jak si zasloužíš, Cullene. Ani devět měsíců bez menstruace nezařídí opak a ona mu nezůstává nic dlužna . I když!!! Tentokrát zabrousili do nebezpečně vážných vod. Otázka zůstává, do jaké míry je za tím Rosein soucit s Edwardem, protože tipuju, že ona mezi prvními pochopila, co se s ním děje. Doufám, že řečmi o tom, že jí neměl zasahovat do života, ho chtěla jen nakopnout .
Carmen je moje holka - dá si v klidu do nosa, prospí se, zachrápne , a pak se jde smutnému Edímu dát plně k dispozici. A když se ukáže, že už z toho fakt nic nebude, nastaví aspoň rameno k vyplakání . Bella by s ní mohla mít problém, já bych jí koupila čokošku .
Tak. A zlomový okamžik je tu. . Pořád nemůžu dostat z hlavy ten mírně řečeno podivný přístup Belliny rodiny. Co se stalo? Proč si drží od Belly odstup? Proč jí dávno nepomohli? Dozvíme se to všechno? Těším se MOC, na zítra posílám pěstičky a hubana a děkuju, žes nás nenechala čekat až na "po".

Fanny

8)  Fanny (01.05.2012 19:49)

Pod Edwardem se hejbe zem. Ne málo. A ne krátce. A Rosalii má pravdu, ovšem to on ještě tak nějak neví. A Carmen se nezdá. Když chce tak z ní chytrá moudra sypou po hrstech a absolutně nenuceně.

Ale ty tři slova člověka rozhodně dokážou vyvést z míry. A pořádně! Ne, netroufám si hádat, co se stao, ale asi nic moc dobrého...

eMuska

7)  eMuska (01.05.2012 19:23)

no, mňa teda tiež! absolútne! je celá? chce ho? nuž, jasne, že chce... ale tak... už sa stretnú?

Marcelle

6)  Marcelle (01.05.2012 19:05)

Tahle cesta je vážně trnitá a obávám se, že ještě bude. Díky

piky

5)  piky (01.05.2012 17:36)

Ajjinko, Rosalie na Edwardovi vážně nešetřila
Carmen utišitelka, jo?
Bella má problém. Moje věštecké schopnosti jsou vážně špatné, ale myslím si, že..... je Bella těhotná. Protože myslím, že ve 28. kapitole Edward prohlásil, kam se podělo jeho přesvědčení, že bez kondomu nikdy. No já vím, mám já to ale pitomé nápady.
Ajji, děkujeme moc, že jsi to s náma ani s tvoji cestou ještě nevzdala, a moc ti dtžíme palečky.

Lenka326

4)  Lenka326 (01.05.2012 14:39)

Ajinko, děkuju za dílek, za to, že sis na něj v tomhle pro tebe tak hektickém období udělala čas.
Edward, Edward, Edward všechny ty jeho myšlenkové pochody, vztek, lítost, rezignace... až do chvíle, kdy uslyší ta tři slova, že Bella má problém. Sice se o ni moc bojím, ale vím, že se musí stát něco velkého/zlého, aby se všichni pohnuli.
Držím ti palce v příštích dnech a jestli si po zkouškách najdeš čas na psaní, tak budu moc ráda.

KatkaB

3)  KatkaB (01.05.2012 13:54)

Milá Ajjinko,
nemusíš se zítřka bát. Lepší písemku těžko někdo z ostatních maturantů napíše, určitě si vybereš téma, které zpracuješ tak, abys s ním byla spokojená a abys hodnotiteli vyrazila dech. Máš toho určitě napsáno nesrovnatelně víc než všichni ostatní, kteří se zítra budou potit v horkých třídách... Jen ten čas se mi zdá hrozně krátký. Kdyby Ti dali prostor, to by se teprve něco dočetli Jako tady v My Way Příběh by měl šťávu, spoustu emocí, předvedla bys bohatou slovní zásobu, umění přímé řeči, vyhrocení zápletky, nadhled, vtip, vážnou chvíli, dojetí, odhodlání, zkrátka by se z toho všichni posadili na prdel ;) Ovšem i hodinová práce v Tvém podání bude stát za to
A test bude pohodička. I ve čtvrtek ;)
A pak to z Tebe spadne. A aby ses pořád neučila na další zkoušky, v přestávkách nám předložíš pokračování, ve kterém se dozvíme, jaký problém má Bella. Tuším, že v tom bude mít prsty její agresivní manžel...
Hodně štěstí! ;)

2)  leluš (01.05.2012 13:17)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

1)   (01.05.2012 13:07)


Ajji nevzdávej tu cestu,je trnitá,ale má smysl
pro Edwarda,pro Bellu,pro Emmeta,pro nás , a doufám,že i pro tebe *chee
r*
miluju tvého Edwarda,díky němu zvládám bez ošívání ten jeho slovník a fascinuje mě jeho cesta k dospělému chlapovi *h
eart*
a na tu tvoji v následujících dnech už mám zauzlované palečky :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek