Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Po dlouhý době...

Díky za trpělivost.

15+ za jeho slovník ;)

Carmen zmizela do koupelny, jak u ní bylo zvykem. Vlastně skoro nic nebylo jiný. Ten pocit fyzickýho uspokojení tu byl a s ním i celkem příjemná únava a doznívající vibrace. Všechny tyhle sračky zůstávaly stejný, ale mně pořád něco chybělo. Chybělo mi jen tak se přetočit na bok a sledovat rychle se zvedající hrudník vedle sebe, na kterej bych se dokázal dívat tak dlouho, dokud by se jeho nádechy postupně nezklidnily.

Přetáhnul jsem si přes pas volný prostěradlo a prstama si zajel do vlasů.

Tohle byla kurevská mizérie.

A i když všechno znělo tak slibně, věděl jsem, že jsem se dál nepohnul. Furt jsem vězel na tom samým místě, který už mi začínalo lézt i prdelí. Nemohl jsem jen tak máchnout rukou a jít dál. Nešlo to, i když jsem opravdu chtěl. Kdyby záleželo na mně, všechny ty pitomý myšlenky, který mi z hlavy dělaly obrovskej kotel špatně uvařenýho guláše, bych vyhodil do popelnice. Všude by bylo krásný prázdno, který jsem měl rád. Zase by bylo čisto a nic by mě nedrželo zpátky.

Ale nic takovýho udělat nešlo, takže jsem se musel dál ubíjet tím, že stačil jedinej pohled na místo, kde předtím stála, a byl jsem zase až po uši ve sračkách.

Nebylo to tak, že bych na ni nedokázal myslet, byly chvíle, kdy jsem celkem obstojně dokázal vypnout tu část mýho mozku, která ji měla jako cejch vypálenou v sobě, a nic neřešit. Ale stačilo strašně málo, aby se ta pomyslná hranice zbortila. Bylo to v prdeli. Nemohl jsem pochopit, o co jí celou dobu šlo. Vrtalo mi to hlavou.

Byl jsem nějaký zvrácený povyražení? Dělala všechno jenom proto, aby se pomstila tomu svýmu magorovi bez mozku?

Celou dobu jsem si namlouval, že jsem našel něco, co by mohlo stát za to. Něco, co by změnilo všechny vidiny budoucnosti. Jo, v klidu bych si dokázal představit, že se dostaneme do stádia, kdy spolu budeme chtít bejt dál. Těšil jsem se na to, až uděláme ten pomyslnej krok a budeme někde úplně jinde. Ale jak se ukázalo, byl jsem to jen já, kdo myslel na takový patetický voloviny.

Nevěděl jsem, čím to bylo. Možná za to mohla ona. Prostě byla jiná, úplně jiná, než všechny holky před ní. Toužil jsem po ní a chtěl ji ošukat na všechny způsoby, který jsem znal a za pochodu vymejšlet další, protože by mě s ní nikdy nepřešla chuť na nový věci, ale ani zdaleka to nebylo jen o sexu.

Chtěl jsem jí rozumět, znát věci, který ji baví a dělat jí radost prostě jen tím, že bych udělal nějakou posraně romantickou hovadinu, za kterou bych si mohl skřípnout koule mezi dveře, chtěl jsem něco novýho, nepoznanýho. Byl bych srab, kdybych nepřiznal, že mě to děsilo, ale jedním způsobem bylo vzrušující objevovat v sobě tuhle divnou část mýho já.

Ale teď jsem byl rád, že jsem se na všechno tohle vysral.

Neměl jsem ponětí o tom, jak bych to zvládnul, kdybych ze sebe začal dělat idiota, a pak utřel. Nebyl jsem zvyklej na to, že se věci nedějou podle toho, jak chci. Jo, musel jsem v životě udělat hodně ústupků a kompromisů, ale nikdy to nebylo nic takovýho, co by mě srazilo dolů. Dokázal jsem ve věcech vidět i pozitiva, ale jak jsem se snažil jakkoliv hodně, na tomhle jsem žádnou pozitivní věc neviděl.

„Edwarde, Edwarde,“ vrtěla nade mnou hlavou Carmen, když se vrátila zpátky. Vlasy měla mokrý, ale nedokázal jsem v sobě vydolovat chuť se jich dotknout a na vlastní kůži zjistit, jak moc vlhký ve skutečnosti jsou. „Je to jako studená sprcha vidět tě po sexu takhle. Rovnou mi můžeš říct, že jsem nestála za nic.“

Dělala si srandu, ale já se nerozesmál. Povzdechla si a padla na postel vedle mě. Lehla si na bok a rukou si podepřela hlavu, aby na mě viděla, já se ani nepohnul.

„Takže jsem stála za nic,“ uchechtla se a natáhla ruku, aby mi jí mohla přejet po prsou.

„Vidělas ji?“ zeptal jsem se bezmyšlenkovitě a trochu pootočil hlavu, abych na ní taky viděl. Překvapeně nadzvedla obočí.

„Žádný přemlouvání mýho ega, že rozhodně stálo za to? Edwarde, s tebou vážně něco není v pořádku.“

„Tak viděla?“ nedal jsem se. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Její telefonní číslo přestalo existovat. Chtěla se ode mě úplně odstřihnout a rozhodně se s tím nesrala.

„Jo, viděla, spokojenej?“ zahučela Carmen podrážděně. Zavřel jsem oči. Byl jsem spokojenej? Neřekl bych. „Přišla si k nám pro věci,“ řekla po chvíli, jako by snad chtěla, abych si ten pocit, že už je to totálně v prdeli, pořádně užil. „Vypadala v pořádku, ale pohádala se s Angelou.“ Rychle jsem otevřel oči, tohle byl zajímavej zvrat.

„Jak pohádala?“ Protočila oči.

„Normálně,“ zasténala, ale když si všimla mýho výrazu, znovu protočila oči a pokračovala. „Angela si nemyslí, že je všechno tak skvělý, jak Bella tvrdí. Člověk se nezmění přes noc.“

„Když říkala, abych se do jejich vztahu nemontoval, nevypadala, že by se jí na něm něco nezdálo,“ odseknul jsem kousavě. Jasně jsem si pamatoval, jak mě Angela odpálila. Věděla, co se u nich děje? Musela. Bella byla nejen její sestřenice, ale i kamarádka, musela to vědět. Ženský si přece takový věci říkaj, nic novýho pod sluncem.

„Díváš se na to moc jednostranně,“ usadila mě příkře.

„A jak se na to teda mám dívat?“ zamračil jsem se na ni. Zavrtěla hlavou, mokrý vlasy se jí rozházely po polštáři, ale bylo mi u prdele, že bude mokrej. Teď na tom nezáleželo.

„Nic není jen černý nebo bílý, no ne?“

„Nevím, o čem to meleš,“ poznamenal jsem nechápavě.

„Když ti něco řeknu, nenaštveš se?“ Pokrčil jsem rameny, nemohla to dost dobře vidět, ale evidentně to stačilo k tomu, aby si dodala odvahu. „Angela odjela do Phoenixu.“ Řekla to, jako by to bylo bůhvíjaký odhalení. Mně na tom nic zvláštního nepřišlo.

„A?“ Co je mi do toho, kam odjela? Jestli se mi Carmen snažila nenápadně naznačit, že má volnej pokoj, šla na to docela blbě. Navíc já neměl zájem. Nepotřeboval jsem se v těch sračkách ještě víc zamotávat.

„Do Phoenixu odjela proto, že je odtamtud její rodina,“ vysvětlovala, ale já byl pořád mimo. Nedocházelo mi, kam tím míří. Asi mi to pálilo čím dál míň. „Jela na rodinnou oslavu.“ Pořád nic. A Carmen začínala docházet trpělivost. „Sama, Edwarde. Bellu nikdo nepozval.“ Nakrčil jsem čelo. Už jsem chápal víc, ale ani tak to nedávalo smysl. „Tobě to nepřijde divný?“ zaksichtila se.

„Ani ne, říkala, že svoje rodiče od svatby neviděla. Ani svýho bráchu B… Jmenuje se jako pes.“ Mělo mi na tom přijít něco divnýho? Taky jsem svý rodiče dlouho neviděl, a pokud bydleli takhle daleko i její, nebylo se čemu divit.

„A to je ono,“ rozzářila se najednou. „Benjamin se ukázal jako ustaranej bráška, protože když ten magor sháněl Bellu, začal se zajímat o to, kde je jeho ségře konec. A komu myslíš, že zavolal?“

„Angele?“ zkusil jsem to opatrně.

„Bingo!“ zajásala a luskla prsty ve vzduchu. „Časově to krásně vyšlo, Angela chce zjistit víc, už Belle nevěří, chce vědět, jak to doopravdy je. Hraje si na Sherlocka,“ dodala už otráveně. Nadzvednul jsem jedno obočí. „Jo, něco tady nehraje, Edwarde.“

„Nechápu,“ přiznal jsem neochotně. Nebavilo mě, když někdo mluvil v hádankách a Carmen se v tom dneska vyžívala.

„S Peterem je něco špatně…“ Měl jsem co dělat, abych si neodfrknul. Někdo měl prostě delší vedení, co jsem mohl dělat s tím, že jim věci docházely tak pomalu? Nic. Ale překonal jsem se, žádnou sarkastickou poznámku jsem neřekl.

„O tom není pochyb,“ souhlasil jsem a posadil se. Nějak jsem nemohl zůstat dál ležet. Tohle nebylo téma, při kterým bych mohl bejt v klidu, chtěl jsem něco udělat, ideálně se sbalit a jet rovnou tam. Jemu rozbít hubu a Bellu přesvědčit o tom, že všechno není tak krásný, jak jí ten mamrd namlouvá. Jenže… to nešlo. Slíbil jsem Emmettovi, že od toho dám ruce pryč. Že už si s Redayem nezačnu nic dalšího. A abych byl upřímnej, sám jsem taky pro nic za nic nechtěl skončit s přeraženou čelistí, nebo ještě mnohem hůř, kdyby na mě vyběhly ty jeho nechlupatý gorily.

„Myslím, že je v tom něco velkýho, Edwarde. Ne, že bych do toho chtěla strkat nos, protože vím, jak jsi dopadl ty, ale… Nelíbí se mi to. Navíc, četl jsi poslední dobou noviny? Vypadá to, že zmizí ze Států.“

„Cože?!“

„Jo, mluví se o Švýcarsku, ale to vím od Angely. Řeknu ti, vážně se do toho pustila s vervou, je jak nějaká Lara Croft!“ Potřeboval jsem okamžik ke zpracování. Tohle nedávalo smysl. Teda dávalo, pokud jste chtěli vypadnout od všech, kteří by vás mohli z něčeho podezírat. Pak to bylo to nejlepší a nejjednodušší řešení. Sbalit si věci a vypadnout? Ideální řešení. Švýcarsko? Nikdo se na nic neptá. Ještě lepší.

„A proč mi to kurva říkáš až teď?!“ vyhrknul jsem a mátožně se posadil. Chtěl ji odvézt někam do prdele a odříznout ji tak od všeho, co zatím znala? Někam do hor, kde by dojila krávy? Ten chlap byl ještě máklejší, než jsem si myslel.

„Proč asi? Abys nevyváděl,“ odfrkla si. „Všechno jde podle plánu, není čas na žádný žárlivý scény, Edwarde,“ snažila se mě uklidnit. Bezmocně jsem rozhodil rukama. Co si to kurva myslela? Co si obě myslely? Že vezmou situaci do vlastních rukou a prostě mu zatrhnou, aby ji nějak odtáhnul? Vůbec ho neznaly a vůbec nevěděly, čeho je schopnej.

„A to jako nebudeme nic dělat?“ zavrčel jsem se zubama těsně u sebe. „Budeme jen čekat? To je to, co se mi snažíš říct? To je ten váš skvělej plán? Protože tys to možná neviděla, ale on ji mlátí, a nejsou to žádný rány, který by se daly jen tak přejít.“

„Hele,“ kapitulovala nakonec. „Neměla jsem ti vůbec nic říkat. Musíš vydržet. Možná v tom něco je, možná ne. Nemůžeme ji vytrhávat z něčeho, v čem je ráda, chápeš? Jestli s ním chce bejt…“ Nechala větu nedokončenou a já byl rád, že to udělala. Tohle byla snad jediná věc, kterou jsem věděl stejně dobře. Nemůžu ji k ničemu nutit. Když nechce pomoct, nemá cenu se snažit. Jednoduchý jak facka.

„Angela ti dá vědět?“ zeptal jsem se poraženě. Ji to evidentně potěšilo. Přikývla.

„A já dám vědět tobě, samozřejmě,“ usmála se, ale ani trochu mě tím neuklidnila. Nebyl jsem si jistej, jestli dokážu čekat a nic nedělat. Bál jsem se toho, co dalšího může Angela zjistit. Sám jsem měl několik dost zvrhlejch představ, který snad ani nebyly reálně proveditelný, ale v jeho levelu by mě ani nepřekvapily.

„Kdy se vrátí?“

„Nevím,“ zamumlala a prohrábla si vlasy. „Jsou to dva dny, co odjela…“

„Dva dny a tys mi nic neřekla?!“ vyjel jsem znovu a přerušil ji tím. Jak je možný, že se všechno dozvídám jako poslední? Už mě přestávalo bavit bejt mimo všeho podstatnýho, co se dělo kolem mě. Šlo tak trochu i o mě, Angela nebyla blbá, i když si na to občas hrála, musela vědět, že jsem celou tuhle komedii nedělal jen pro něčí pobavení.

„Volala jsem ti,“ zamračila se. „Volala jsem ti několikrát, Edwarde!“ začala na mě křičet. „Jenomže ty ses rozhodl před vším utéct a zabednit se v tomhle zatuchlým pokoji, takže tu teď na mě nic nezkoušej!“ Asi jí to vyšlo, protože mně sklaplo. Volala mi? Přesně jsem věděl, kde mám mobil.

Ležel hozenej za postelí, bez šťávy, neschopnej mě s kýmkoliv spojit. Nepotřeboval jsem ho. A po tom, co mi několikrát volala Alice a hned po ní Esme, jsem to s ním vzdal. Na Bellino číslo jsem se nedovolal, takže mi byl stejně k hovnu. Jen mě čím dál víc sraly zvuky, který hlásaly, že je vybitej.

Chvíli jsem mlčel, nevěděl jsem, jak reagovat a neznít jako úplnej kripl. Nakonec jsem usoudil, že je jenom jediná cesta, jak toho dosáhnout.

„Promiň,“ řekl jsem a myslel to upřímně. Nevěděl jsem nic. Zbaběle jsem se zabarikádoval v pokoji, kterej ani nebyl pořádně můj, a snažil se zdrhnout před vším, co se mi nelíbilo. Nedalo se říct, že bych na to neměl právo, protože se to na mě valilo ze všech stran, ale měl jsem se tomu postavit. I teď byla jen malá šance, že něco vyjde tak, abych z toho něco měl.

Musel jsem se na to připravit. Na definitivní konec. Jak se na něco takovýho připravuje?

„V pohodě,“ pousmála se trochu rozpačitě. Možná i ji překvapilo to, že na mě křičela. Ale bylo to přesně tohle, co jsem potřeboval k tomu, abych se dokázal hodit do normálu. Emmett se snažil, ale rozhodně to nemělo takovej účinek. „Dobře to dopadne,“ mrkla na mě a pak se prudce otočila, jak se z chodby ozvaly hlasitý zvuky. Během několika vteřin se rozlítly dveře.

Stál v nich Emmett a na první pohled bych řekl, že brečel. Byl celej divně rudej a vůbec si nebyl podobnej.

„Co je?“ vykulil jsem na něj zděšeně oči. Tohle normálně nedělal a už vůbec sem nevtrhával, když věděl, že tu někoho mám. Co víc se mohlo posrat?

„Vole!“ rozzářil se a namířil si to s rozpřaženejma rukama přímo ke mně. „Já budu táta!“ vypadlo z něj uchváceně, když kolem mě rozhodil svoje velký tlapy.

Táta?

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Astrid

20)  Astrid (19.07.2012 22:43)

Toto bola dobrá kapitola , Carmen mám rada A to zakončenie, nič iné by nevyzdvihlo tento príbeh ako niektoré perfektne načasované skutočnosti

Ree

19)  Ree (19.06.2012 21:04)

Taková kritická kapitola a ty ji dokážeš takhle vtipně zakončit Chudák Eda, je v háji a neví, co má dělat. Tak snad dá tomu hňupovi brzo přes čumák

18)  ivka (01.05.2012 14:44)

paci sa mi ze carmen a edi maju tak fajn vztah. ta carmen sa mi zacina pacit. zo zaciatku som si mylsela ze bude dajak zmija tesim sa na dalsiu kapitolku nedockavo

matysekmj

17)  matysekmj (28.04.2012 12:27)

Eda se z toho jen tak nedostane,může se snažit na ni nemyslet,může chlastat a šukat jak chce,ale má ji tam prostě vypálenou Ale cítím,že se zase musí něco stát
A Emm

Silvaren

16)  Silvaren (26.04.2012 07:49)

I když se Edward z toho deliria probral jen trošku, jeho slovník mě dneska dostával do kolen Je ale pěkně na pytel, že mu Bella svazuje ruce. Jako by bylo ticho před bouří, něco se musí stát. Absolutně netuším, co s nimi provedeš, jsem napnutá na další kapitolu.
Z Rose a Emmetta mám radost, Emm byl roztomilej

Bye

15)  Bye (25.04.2012 22:34)

Jupíííííííííííííííí
Cullen je zpátky! A to jak literárně (a jako hláškař je v přepychový formě!!!), tak ve hře o Bellu Swanovou. Carmen je opravdu nezištná samaritánka, když mu s tak klidným srdcem hned po fantastickým (nepochybuju ) sexu vlévá do žil sílu na další boj o jeho lásku. Zasloužila by metál!
Copak asi dělá Bella. Určitě září štěstím a sedí na sbalených kufrech. Nebo ne? Bude chtít, aby jí Edward pomohl?
Uááááááááááááááá, Emmet bude tátou! Konečně se jednou Rose dočká!
Ajji, děkuju, už se mi stýskalo ;)

Fanny

14)  Fanny (25.04.2012 21:19)

Carmen ho probrala a vyzradila věci, který jsou docela dost podstatný!
:D

Bojim se toho, co se asi bude dít, na druhou stranu, aspoň už se něco děje.

A Edward. Změnil se úplně. Kompletně. Někdo ho vyměnil a dal sem novýho. "Tamten" Edward se neomlouvá. "Tamten" Edward by si užíval Carmen, a rozhodně schlíple neseděl na posteli a taky by pravděpodobně dost věcí nepamatoval. "Tamtem" Edward neni totálně zamilovanej do jedný záhadný hnědovlásky. :) :D

Lenka326

13)  Lenka326 (25.04.2012 21:05)

Ten začátek! vážně mi ho bylo líto. Tělo dostalo, co potřebovalo, ale uprostřed hrudníku má pořád otevřenou díru, na tu to prostě nezabírá. Ale Carmen se nakonec ukázala jako skvělá vyprošťovačka, hlavně těmi zprávami, které mu pak prozradila. Co to má Bella s rodinou??? Snad to Angela zjistí a snad to k něčemu bude. Edwarda to konečně vytrhlo z letargie.
Ovšem ten konec, to jsou šoky! Emmett bude táta! No potěš koště. Ale Rose to moc přeju. A moc se těším na pokráčko!

GinaB

12)  GinaB (25.04.2012 19:20)

Už se mi po tvém Edwardovi kurevsky stýskalo! Léčba Carmen sice zpočátku moc nezabrala, ale nakonec jsi mu dala alespoň kousíček naděje… Tak snad to Sherlock Angela trochu rozhýbe. A ten konec! Emmett tatíkem??!!! No nazdar!

Marcelle

11)  Marcelle (25.04.2012 08:29)

Ájji, to čekání jsi krásně vynahradila Jeho myšlenkový pochody jsou jedna báseň a ten konec Emm otcem to ještě bude zajímavý.

Twilly

10)  Twilly (24.04.2012 23:22)

Ajjo, Ajjo... nádhera Přesně tohle Eďouš potřeboval. Carmen, co všechno bere od podlahy ale poslední zabitej odstaveček s Emouškem Dík moc za něj

9)  Lillian (24.04.2012 22:31)

Tak Emm a taťka hej? :D

Nosska

8)  Nosska (24.04.2012 21:39)

Emmete, no ty vole!
Edward se konečně probral
Doufám, že se špionka Ang dozví samý důležitý věci

ambra

7)  ambra (24.04.2012 21:21)

Tak jsem tomu konečně dala jméno. Tomu TOMU, co mě na tom tak dostává. Opravdovost. Ten všivej kurevník Edward ta svá hnutí mysli (a jiných orgánů) popisuje tak, že mu prostě nejen věřím každé slovo a gesto, ale dokonce ho chápu (!!!). To, že ho miluju, je samozřejmě naprosto podružnej detail . První část - Carmen v koupelně - mě totálně rozsekala:'-( . Kýbl beznaděje. Děs běs. Není nic horšího, než disproporce mezi spokojeností těla a nespokojeností srdce, kua:'-( .
Jsem ráda, že jsem Carmen vždycky víceméně fandila - ony ty Vendulky utěšitelky mají něco do sebe;) .
Třesu se na to, co se bude muset stát, aby Bella ten velký krok udělala znovu a tentokrát pořádně (třesu se na to a třesu se před tím ).
Emmettovo finále mi zastavilo srdce, ale vysvětlením sis to vyžehlila. Chudák!
Děkuju, Ajjoušku, senzační dávka po tak dlouhém absťáku

6)  zouzle (24.04.2012 21:06)

áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááákonečně jsem se dočkala

Tammy

5)  Tammy (24.04.2012 21:05)

Ááááá!!! Švýcarsko, Angela, táta?! Všichni!!!

eMuska

4)  eMuska (24.04.2012 21:03)

no do preč tak sa mi páči, že si jej dopriala bábo! a edward bude ešte viac depprimovaný, muhaha... mimochodom, to, čo Carmen bez problémov dochádza mňa akosi obišlo...

3)  aduš (24.04.2012 20:51)

:) :) :) :) :) :)

2)   (24.04.2012 20:44)

jsem ráda,že jsi s Edwardem zpět
a jdu číst,číst a užívat si ten jeho šílený sprostý nádherný slovník
díky předem , pak se vrátím

ambra

1)  ambra (24.04.2012 20:44)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still