Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

No, he...

Děkuju za váš zájem, ženy. Neskutečně moc mě těší! ♥

15+ za jeho slovník ;)

Bylo to jako nějaký zvrácený deja vu. Byl jsem v prdeli, noha mě bolela a v koleni jsem neměl prakticky žádnou šanci ji správně ohnout. Ale sral jsem na to. Ušel jsem těch pět nekonečnejch bloků, potřeboval jsem auto. A mobil, kterej ležel napíchnutej v nabíječce na nočním stolku. Kdybych věděl, co se stane, vzal bych si ho s sebou. Rovnou bych na toho zmrda zavolal fízly. Nic jinýho si nezasloužil.

Nechal jsem klíče v zámku a dveře otevřený. Nevšímal jsem se pozdravu od Alice a Emmetta, který seděli v obýváku před obří plazmovkou a něco spolu hráli. Vrazil jsem do pokoje, vytrhnul mobil z nabíječky a začal hledat klíčky od auta.

„Edwarde?“ houkla na mě Alice, ale já neměl čas.

„Co blbneš?“ vyhrknul Emmett. Jak se sem kurva dostal tak rychle? Zavrtěl jsem hlavou, nemohl jsem mu tu teď začít vyprávět, co se stalo. „Co máš s nohou?“ zajímal se, když se mi pravá noha podvrkla. Do prdele, kam jsem dal ty zkurvený klíče?!

„Teď na tebe nemám čas, Emme,“ zahučel jsem bez zájmu. Tak neuvěřitelně mě otravovalo, že na mě vůbec mluví. Nechápal jsem to. Z hromady prádla jsem vylovil špinavý džíny a začal šacovat kapsy. Měl jsem kliku, byly tam.

„Tak si ho koukej udělat!“ vyjel na mě a chytil mě za bolavou levačku. Zašklebil jsem se, nebyla zlomená, ale modřina na ní bude pořádná. Peter Reday, právník a tvořič nejprestižnějších modřin ve městě. Jaká to čest!

„Dostal Bellu…“ vyklopil jsem ze sebe přiškrceně. Zarazilo ho to tak, že se mi povedlo vysmeknout se mu, což bylo co říct.

„Dostal jakože…“ nechápal. Nedivil jsem se mu, všechno se posralo během okamžiku. Ráno bylo pohodový, klidný a teď? Nevěděl jsem, kde mi hlava stojí a co mám dělat dřív.

„Prostě si ji odvedl, Emmette!“ zavrčel jsem nervózně a zdravou rukou si prohrábnul vlasy. Vyrval bych si je, kdyby to něčemu pomohlo. „Postarej se o Alice,“ řekl jsem dutě a pak se otočil.

„Edwarde!“ volal ještě za mnou, ale já si ho nevšímal.

Musel jsem pohnout prdelí, abych zabránil nejhoršímu. Po zádech mi přejel nepříjemnej mráz, když se mi před očima vybavily její modřiny. Tohle už se jí nikdy nestane. Zabouchnul jsem za sebou dveře, klíče vytáhnul ze zámku a nemotorně si je strčil do kapsy.

Auto jsem se snažil odemknout už ze schodů, ale jak jsem zjistil, tak dalekej signál nemělo. Ale když jsem do něj nastoupil, bylo mi to už jedno. Nastartoval jsem a byl rád, že za mnou nestál žádnej vocas, kvůli kterýmu bych musel opatrně vycouvávat. Takhle jsem to mohl vzít rovnou na hlavní.

Na mobilu jsem vytočil první číslo v seznamu. Angela. Ona jediná mi mohla dát Bellinu adresu.

„Haló?“ ozvalo se zmateně.

„Potřebuju Bellinu adresu. Hned.“ Stručně a jasně, nesral jsem se s tím. Na to teď nebyl čas. A rozhodně ne nálada.

„Cože?“ Byla ještě zmatenější. „Kdo volá?“ Odtáhnul jsem na vteřinu mobil od ucha a přeřadil.

„Cullen. Angelo, potřebuju tu adresu,“ ucedil jsem. Nadechovala se, ale než stihla říct jedinej důvod, proč mi ji nedá, spustil jsem na ni. „Je s manželem, kterej není zrovna v dobrým rozpoložení. Jestli nechceš, aby se jí něco stalo, tak…“

„Kde je Bella?“ začínala hysterčit. Copak mě vůbec neposlouchala? Zpomalil jsem a na chvíli úplně pustil volant, když jsem si prstama druhý ruky bolestivě promnul čelo. Škubání v noze už jsem ignoroval, nebylo teď důležitý.

„S manželem. Je to na dlouhý vysvětlování…“

„Co se jí stalo?!“ plašila a mně došla trpělivost.

„Angelo, tu zkurvenou adresu!“ Možná zabral můj slovník, možná ta naléhavost v mým hlase, ale ať už to bylo cokoliv, řekla mi ji. Když jsem si myslel, že budou bydlet v nějaký zazobaný čtvrti, nepletl jsem se. Dál od centra, celkem klid.

Ideální místo pro někoho, kdo si chce s někým něco vyřídit.

Mobil jsem hodil na vedlejší sedačku a pořádně sešlápnul plyn. Předpisy a podobný sračky jsem nechal za sebou. Přede mnou byla jen vidina toho, co se může stát, když přijedu pozdě. V hlavě mi tepalo, ale nebylo to tím, jak se mnou fláknul o zem. Tohle byla ryzí nasranost, která někoho udělá hodně nešťastnýho.

Přesně jsem věděl, na kom si ji chci vylejt. Byl ideální kandidát, splňoval všechny podmínky. Slizká držka, ironický škleby a nejkreténštější vystupování, jaký jsem zažil. Byl jsem připravenej na všechno. Kdyby se jí něco stalo… Do prdele! Jestli to bylo vůbec ještě možný, přidal jsem na rychlosti… Netrvalo ani pět minut a vjížděl jsem do jejich ulice.

Klidně vypadající předměstí, všude samý idealistický novostavby vytržený z americkejch snů. Z nějakýho divnýho důvodu to ve mně nevyvolávalo zrovna příjemnej dojem. Jako bych čekal, že se za každou z těch zdí, který zvenčí vypadaly tak dokonale, dějou stejný sračky jako u Belly.

Jejich dům bych poznal, i kdybych neměl jeho číslo a nestálo před ním jeho auto. Nelogicky mě jako první napadlo, že se k nim prostě hodí. Trapně usedlá snobárna z červenejch cihel, co si v Americe hraje na idylickej anglickej venkov. Dokonce i ty zkurvený kytky, co měly v kamennejch květináčích u vchodu, vypadaly, že se o ně stará ten samej mamrd, co měl na starosti Redayovy vlasy.

Nezdržoval jsem se se zamykáním, bylo to zbytečný. Z auta jsem skoro vypadnul, jak se do mě zamotal bezpečnostní pás. Nechal jsem ho viset ven… A když jsem bušil na jejich dveře, cejtil jsem se tak jistě a odhodlaně, že už to víc nešlo. Bylo správný tady bejt. Nikdy jsem si nebyl jistější tím, co jsem dělal. Tohle bylo něco, co mělo smysl a co stálo za to. Nedokázal jsem si představit, co se bude dít, ale byl jsem připravenej porvat se do krve, když šlo o ni.

Do poslední chvíle jsem si to nechtěl připustit, ale Bella Redayová, jakkoliv se zdála obyčejná, mě změnila. S ní to bylo jiný. Ukázala mi, že se všechno nemusí stát za hovno. I když to tak momentálně nevypadalo.

Překvapilo mě, když jsem uslyšel kroky a celkem klidný hlasy. Jsou tam vůbec oni? Zamračil jsem se a střelil pohledem po jejich autě, museli tu bejt. A ještě víc mě překvapilo, když se stejně klidně otevřely dveře. Nevěděl jsem, co jsem čekal. Snad to, že se prudce rozrazí a bude v nich stát nasranej Reday, kterej se mi automaticky vrhne po krku, ale to se nestalo.

Stála v nich Bella a vypadala… v pořádku, ale stejně jinak. Neusmívala se tak, jako celý dnešní dopoledne. Neměla v očích tu veselou jiskru, která se mi tak líbila. Kurva. Nechápal jsem proč, ale z toho pohledu se mi udělalo blbě. Něco tu kurevsky nehrálo. Slyšel jsem něčí hlas, ale nerozuměl jsem tomu, co říká, ale podle toho, jak se Bella naklonila dovnitř, očividně to bylo na ni.

„Ne, ne, ne! Já to vyřídím!“ houkla dovnitř, stoupla si na práh a přivřela za sebou dveře. Tuhle chvíli jsem si nepředstavoval, ale stejně na mě působila tak strašně divně, že jsem z toho byl celej nesvůj. Takhle to nemělo probíhat. Mělo se něco dít. A ona rozhodně neměla vypadat takhle klidně. Byl jsem rád, že je celá a živá, ale… Tohle taky nebylo ono.

„Co se tady děje?“ Polknul jsem. Nezbejvalo mi nic jinýho, než se zeptat, protože její otravná poker face mi toho moc neprozradila. Spíš mě děsila.

„Edwarde,“ zamumlala, ale já si to, že mi řekla jménem, nedokázal užít. Její tón se mi ani trochu nelíbil. Znal jsem ho a odmítal si připustit to, co obvykle znamenal. „Já se moc omlouvám…“

„Nezačínej s tím, nedělej to!“ vyhrknul jsem rozhozeně. Došlo mi, kam míří ještě dřív, než stihla nějak odpovědět. Prostě jsem to věděl. A drtilo mě to.

„Pochop mě, prosím,“ zašeptala a sklopila oči k zemi. „Já takhle dál nemůžu.“

„Nemůžeš? To si piš, že nemůžeš!“ panikařil jsem. „Ta svině si zaslouží chcípnout, nic jinýho!“

„On se změnil, Edwarde… Slíbil mi, že se změní. Je to složité, ale prosím, pochop mě… Jsme manželé a já na tohle nemám. Nedokážu jít proti něčemu, v co jsem tak věřila. Nejde to.“

„Ty nemluvíš vážně, že ne? Tohle nemůžeš myslet vážně, Bello!“ sypal jsem ze sebe a nevěděl, co říct dřív. „Vždyť!“ Máchnul jsem bezmocně rukou. „Tenhle zasranej život tě ubíjí! Doslova, Bello. Nemůžeš vydržet všechno! Zapomeň na něj, pojď se mnou!“ prosil jsem ji, ale ona mlčela. Jen se na mě dívala a já už jako tolikrát neměl ani ponětí o tom, co si myslí. Mohlo to bejt cokoliv, protože její výraz neříkal vůbec nic.

„Já nemůžu, Edwarde, tohle nejsem já. Nejsem taková, jaká si myslíš, že jsem. S Peterem jsme si pár věcí vyjasnili a… Je mi to líto.“

„Líto?“ zopakoval jsem kysele. Bylo mi na nic. Ze všech těch sraček. Z ní. Z něj. Úplně ze všeho. „A co přesně je ti líto, Bello? Řekni mi to, protože to bych si opravdu moc rád poslechnul. Nechceš po mně, abych uvěřil tejhle stupidní pohádce, že ne? Šťastnej konec? Manželství zachráněno? To je to, co se mi snažíš říct? Je ti líto toho, co se mezi náma stalo?“ Nechtěl jsem, aby odpověděla. Ale byla to Bella, takže to stejně udělala.

„Takhle to zní hrozně…“ popotáhla. „Ale věř mi, že na to takhle nemyslím.“ To… Jedno slovo mělo stejnej účinek, jako kdyby na mě vylila kýbl ledový vody. Všechny ty představy, že bych konečně mohl mít celkem funkční budoucnost, byly v prdeli.

„Takže je to pravda?“ ověřoval jsem si znechuceně. „Necháš ho, aby tě dál mlátil? Uvědom si, že tu není nikdo, kdo by ti pomohl…“ Věděl jsem, že je to podpásovka, ale teď jsem byl v takovým stavu, že mi to bylo u prdele. Když ona mohla srážet dolů mě, nehodlal jsem se držet zpátky. „Nebudu tady já,“ upozornil jsem ji a připadal si jako idiot, když jsem to potřeboval takhle zdůraznit nahlas. „Budeš v tom zase sama.“

Zavrtěla hlavou, brečela. „Vím to,“ kníkla. Nevěděl jsem, jak si tohle přebrat. Nerozuměl jsem jí. „A chápu, že se zlobíš.“

„Zlobím?“ zavrtěl jsem nevěřícně hlavou. „Ty nechápeš vůbec nic,“ uchechtnul jsem se sarkasticky. Neuvědomovala si, co tímhle rozhodnutím zahazuje. Nešlo o mě. Šlo o ni. Bylo jí u prdele, že si zavírala dveře před normálním životem a dál se zaplejtala do těch odpornejch sraček, ze kterejch se ten zmrd nemohl jen tak vyhrabat. Minimálně před hodinou tak rozhodně nevypadal. Nasraně, nevyrovnaně, to možná, ale žádnou změnu jsem nezaznamenal. Jo, co se týkalo mě, určitě jemnější nebyl.

„Je mi to l-“

„Neříkej to, Bello,“ odfrknul jsem si. „Ty nic nechápeš, ale mně to došlo rychle. Je mi to jasný. Jsem tu navíc.“

„Kdybych věděla, že se tohle stane, nikdy bych…“ vzlykla a oběma dlaněma si překryla tvář. A i když jsem se fakt snažil, nedokázal jsem říct cokoliv, co by ji utěšilo. Dala mi jasně najevo, že nemá zájem. Nebyl jsem blbej. Snad jedině v tom, že jsem si někdy mohl myslet, že by to mohlo klapat. Že by to šlo. Bylo to naivní a dětinský. Nikdy to nemohlo vyjít, ona byla jiná, já byl jinej.

Teď jsem to viděl.

„V klidu,“ zvednul jsem k ní smířlivě ruce, i když se mi samotnýho chtělo na ni křičet, řvát a nadávat, jak je pitomá, že něco takovýho dělá dobrovolně. „Byl to jen sex, nic víc,“ pokrčil jsem rameny a donutil se k poloúsměvu. Nechtěl jsem, aby viděla to, jak jsem se právě cejtil. Jestli to chtěla takhle, dokázal jsem to respektovat. Nebyl jsem její fotr, abych jí mohl něco rozkázat. Nemohl jsem říct, aby přestala bejt pitomá a šla se mnou. Tohle byl její život, a jestli ho chtěla prožít takhle, ve všech těch sračkách, co jí zákonitě táhly ke dnu, byla to její věc. Na mně to nebylo.

„Nebyl to jen sex,“ snažila se namítnout, ale já ji zarazil.

„A co to teda bylo? Jen další šukačka, která nic neznamenala,“ poznamenal jsem nepřítomně a díval se jí při tom do očí. Na okamžik je zavřela, a když se na mě znovu podívala, přikývla.

„Přesně tak, Cullene… Nic neznamenala…“ Další hranej úsměv. Sklonění hlavy. Trapný ticho. „I tak děkuju,“ zamumlala a utřela si slzy do rukávu. Usmála se, ale nebyl to ten veselej úsměv, kterej jsem chtěl vidět a kterej by mi řekl, že je všechno v pohodě. Nemohl to bejt on, protože nic v pohodě nebylo.

„Tak to nemáš zač,“ dostal jsem ze sebe. Už jsem chtěl zmizet, vyhnat z hlavy tenhle obraz, o kterým jsem už dopředu věděl, že mě bude dohánět na každým posraným kroku, kterej udělám. Neřekla, abych zůstal, že to celý byl jen debilní vtip, takže jsem to udělal. Beze slova jsem se otočil a snažil se pořádně dejchat, protože to najednou nešlo tak lehce. Připomínalo mi to přesně ten stav, kdy mě Reday zkopal. Hrudník se zvedal, ale ta námaha, co to stálo, nebyla přiměřená tak primitivní věci.

Neotočil jsem se, ale když jsem rozklepaně nastartoval auto, neodpustil jsem si jeden pohled. Na zavřený dveře, před kterýma už nikdo nestál. Prudce jsem vypustil vzduch z pusy a nasraně sešlápnul plyn, což bylo zároveň to jediný, co jsem mohl udělat, abych ze sebe dostal alespoň nějakej vztek. Ale i když to odsral motor, nijak mi to nepomohlo. Tentokrát to byly gumy mýho auta, který hlasitě dávaly najevo fakt, že mizej.

Že za sebou nechávaj celou zkurvenou Bellu Redayovou, která se mi připletla do života a nenechala nic tak, jak bylo dřív. Ukázalo se, že je lepší na všechno srát, všechno házet za hlavu a o nic se nezajímat.

Zastavil jsem až na parkovišti u hlavní. Kde jsem plnou silou fláknul pěstí do volantu.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Astrid

18)  Astrid (19.07.2012 21:21)

Teda ešte snád nikdy žiaden chlap nedobýval ženu tak urputne ako tento Edward, ja som vedela, že ona zmení postoj a bude sa chceť zmieriť s osudom, ale po kolký raz mu toto spravila!!! A zase Cullene - chudák moj malý kiss ja ho lúbim

Bye

17)  Bye (07.04.2012 15:23)

Pozor, spravedlivě rozhněvaný muž! Tak moc rozhněvaný, že přes všechen strach, co jsem o něj měla, když se bezhlavě řítil k domu Radyů, jsem věřila, že by toho bastarda dokázal sklátit i v tom bídným stavu.
A pak přišla studená sprcha. Ready Belle vypláchnul mozek a, obrazně řečeno, ji vystrčil před ty dveře místo sebe. Věřím tomu, že se tam vevnitř tiše pochechtával.
Edwarda mi v tu chvíli bylo tak líto. Když mu postupně docházelo, že proti němu stojí nepřítel, na kterýho prostě nemá, Bella sama.
A ty lži, o kterých se pak vzájemně ujišťovali - jenom další šukačka... to byla fakt poslední kapka :'-( :'-( :'-(
Ready se nezměnil, to je jasný a tak mi je celkem jasný, že Bellu čeká nejspíš bolestivé vystřízlivění. Ale co teď bude s Edwardem. O toho mám teda celkem obavy...
"Dokonce i ty zkurvený kytky, co měly v kamennejch květináčích u vchodu, vypadaly, že se o ně stará ten samej mamrd, co měl na starosti Redayovy vlasy."

Ree

16)  Ree (07.04.2012 13:50)

Cože?! Chápu, že jí asi vyhrožoval, že Edu zabije, ale... ach jo, vypadalo to už nadějně...

Silvaren

15)  Silvaren (06.04.2012 13:32)

Tak to byla jízda! Řekla bych, že Peter Belle jasně vysvětlil, co by se Edwardovi stalo, kdyby s ním nepřerušila styky, a ona se podle toho zachovala. Edward už měl vědět víc, aby ji popadl a nacpal do auta, ale naprosto chápu, proč to neudělal. A zase jsme u toho, dokud si to Bella neujasní, má Edward svázaný ruce. Přestávám věřit v HE, nebo se pletu?

Lucinka

14)  Lucinka (06.04.2012 13:11)

Tak to bylo hustý no ajjinko klaním se a jsem zvědavá jak se to celý domotá:)

Marcelle

13)  Marcelle (06.04.2012 08:34)

Co na to říct? Snad jen, že jsi to ZASE krásně napsala Až jí znovu Reday zbije, tak jí bude Edward dobrej nebo jí hrdost nedovolí k němu jít? A hlavně si myslím, že Edward se tak snadno nevzdá. A budu se modlit aby Bella prokoukla. Díky Ájjinko, je to vážně skvělá povídka

Twilly

12)  Twilly (05.04.2012 23:52)

Tak já jsem tohle, naopak, čekala. Muselo to přijít. Kdyby se dalo tak rychle a pohotově odejít ze života člověku, jako je Redey, tak by snad ani neylo týraných žen a přiznejme si to, Ajjo, ty pohádky nepíšeš. Takže, čekala jsem to. Jediné, co mě zajímalo, bylo JAK to napíšeš. A tys nezklamala. Bylo to naprosto uno tutto bellissimo veliká poklona, Ajjo

eMuska

11)  eMuska (05.04.2012 22:37)

neviem, či sa ti niekedy podarilo ma rozplakať... ty si bola skôr taký typ čítania, kde som sa smiala a chechtala... ale ty dokážeš japísať čokoľvek, žejo... :'-(

matysekmj

10)  matysekmj (05.04.2012 22:32)

Co to je tak toto jsem fakt nečekala. Je mi jasný,že to nebude jenom tak (teda doufám,tady člověk nikdy neví),ale i tak ta bylo fakt krutý. Teď se o ně opravdu bojím,o ni,aby ji ten debil neublížil. A o něj,aby něco nevyvedl,zlomenej je na to dost.
Dobře napsaný ale chce to rychle další
Jdu si dát taky panáka.

9)  leluš (05.04.2012 21:58)

to ten dementný Edward nepochopil ze mi to len tak dobrovolne nepovedala dúfam že sa spamätá

Nosska

8)  Nosska (05.04.2012 21:50)

Tak to by mě zajímalo, co jí ten zmetek nakukal, že mu tak najvně věří
A Edward? Chudák malej, poprvé v životě se zamiluje a hnedka mu to nevyjde Teď už mu zbývá jen jediná možnost, jak dostat Bellu zpět, vyrazit za její rodinou... A má Edward dost odvahy, aby tam vyrazil?

Lenka326

7)  Lenka326 (05.04.2012 21:41)

Je to tak strašně smutné, ale asi velmi typické. Bella Edwarda chrání, musí mu zlomit srdce, aby ho odehnala a zabránila tak tomu, aby mu Reday ublížil. Protože taková svině, jako je její povedený manžílek, svým šestým smyslem bestií svého druhu pochopil, že tudy se na ni musí. Je mi z toho zle. A ona v tom marastu žila tak dlouho, že už se prostě vzdala.
Co bude dál?
Skvěle jsi to vypsala

GinaB

6)  GinaB (05.04.2012 21:37)

Ach jo, ty mu teda dáváš. A mě taky! Málem jsem se rozbrečela. Jo, brečím pro Edwarda.... :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( Doufám, že ho chtěla jen chránit před Redayem a není tak úplně pitomá, aby mu to "polepšní" věřila. I když, je to typická reakce týrané manželky a dva dny na změnu určitě nestačí. Teď se bude nejspíš "polepšovat" ona... Jen doufám, že to přežije ve zdraví.
Mimochodem, nebyla jsi v minulém životě chlap ??? Perfektně dokážeš vystihnout jeho myšlení....

Tammy

5)  Tammy (05.04.2012 21:20)

Jsem na Bellu pořádně naštvaná! Typická týraná ženská, která věří na sliby těch svých hnusáků. Bojí se cokoliv udělat, a tak jen doufá v dobrý konec.
A Edward - je mi ho strááášně líto:'-(. Ty jeho pocity
Nalhávám si to nebo mu Bella kecala s tim, že to nic neznamenalo, protže tvoje Bella není žádná mrcha... alespoň doufám
Ne nenalhávám - Bella je prostě zastrašená, i když jí mám chuť proplesknout
Vím, že u 32. kapitoly první koment je fakt drzost, ale já byla tak nějak líná, a tak komentuju teď a dodávám, že tohohle Edu miluju a tuhle Bellu asi někdy krapet přizabiju

ambra

4)  ambra (05.04.2012 21:17)

Ajji... Ach bože... Mám sevřený hrudník úplně stejně jako Edward:( :( :( . Od půlky bulím, to je ti jasný, ale přesto to musím říct: I když to bude vypadat úchylně, tak je to dokonalé. Ano, jedině takhle se to muselo stát . Bella v tom lítá už příliš dlouho, pár dnů ji nemohlo vyléčit ze syndromu týrané holky. Jo, tamten se změní, jasně. Začne ji mlátit víc a častěji .
Ta scéna u dveří... Ach... :'-( :'-( :'-( Dnes nejsem moc ukecaná, vzala jsi mi vítr z plachet. To chce panáka...
Děkuju, je to síla a je to skvělé

3)  martisek (05.04.2012 21:15)

Sakra, tak tohle je vážně mazec. Vždycky to vypadá tak nadějně, v pohodě, že už všechno bude dobrý, a pak se objeví její manžel a odveze si ji. A Edward zůstane sám, nasranej a znechucenej, protože z toho, co Bella předvádí, je člověku vážně zle.
Hrozně moc se těším na další kapitolku, jak to Ed zvládne dál

2)   (05.04.2012 21:03)

hmmm , no nazdar
kdyby to bylo před mnoha kapitolami,tak bych řekla,že konečně ochutnal svou medicínu a způsob,jakým zacházel s holkama
ale teď ,díky ní začal přemýšlet jinou částí těla a dokonce našel srdce
no,jen doufám,že to byla Bellina obranná poza,aby ho uchránila před průserem a další bolestí,když už sebe nechce chránit

leelee

1)  leelee (05.04.2012 20:57)

a máme to tu zas zpět to nejde (jako předchozí život) a dál jetě netuší kudy

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse