Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Další kousek je tady.

Na rozdíl od Edwarda jsem z téhle kapitoly lehce v rozpacích.

15+ ze jeho slovník ;)

Nikdy jsem nebyl takhle nervózní, když jsem stál za dvěrma svýho vlastního pokoje. Měl jsem zaklepat nebo rovnou vejít? Kolikrát byla v tom samým pokoji jiná holka a takový debilní dilema jsem neměl? Hodněkrát. Nikdy mi nepřišlo blbý jen tak vtrhnout do svýho pokoje. Nehrozilo, že bych viděl něco, co bych neměl. Všechno už jsem z nich viděl. Ale teď to bylo jiný.

Nerozhodně jsem pochodoval kolem nich a hypnotizoval kliku, jako bych ji snad silou vůle mohl donutit k tomu, aby sama otevřela a já nějakej chlípnej pohled mohl svést na ni. Jenže já nebyl Copperfield ani žádný jiný kouzelnický eso, který by to dokázalo. Takže jsem se nakonec stejně musel pochlapit a pro tu zkurvenou kliku se natáhnout. Stisknout ji bylo těžší, než bych čekal.

Tajně jsem doufal, že uvidím něco, co mě donutí odvrátit oči, ale nic takovýho se nekonalo. Stála u okna a koukala ven. Nevinná póza, která vůbec nic neznamenala a nic neříkala. Když si mě všimla, pousmála se. To mě povzbudilo. Zavřel jsem za sebou a šel si najisto k ní.

„Kam šli?“ zajímala se. Pokrčil jsem rameny.

„Na oběd a taky vyvenčit Alice, nedokáže zůstat dlouhou dobu zavřená. Jeden z mnoha rozdílů, kterej mezi náma je.“ Zahihňala se. Těšilo mě, že je tak uvolněná. Nesnášel jsem, když kolem sebe vysílala ty svoje negativní vlny. Nedělaly mi dobře.

„Jste si podobní,“ zamumlala se sklopenýma očima, hned nato je ale zvedla, aby se na mě podívala. „Teda… v jistém… směru,“ opravila se. To zase rozesmálo mě. Nenapadal mě žádnej směr, kterým bysme se s Alice podobali. Ona byla vždycky jiná. Akční a odhodlaná. Tvrdě si šla za svým. Já takovou vytrvalost neměl. Donedávna.

„Nevím, jestli to nemám brát jako urážku,“ zamračil jsem se a ona do mě drcla loktem. „Ou!“ heknul jsem ublíženě, to jsem si nezasloužil! „Bylas s ní kolik… deset minut? Já s ní žil třináct let, věř mi, mám důvod to brát jako urážku.“

„Mně to stejně nevymluvíš,“ stála si za svým. Pak ale změnila téma. „Přemýšlela jsem…“ nakousla váhavě a hned si tím získala moji plnou pozornost. I když její tón už tak nadějně nezněl. „V jednom máš pravdu, nemůžu Ang viset na krku. Nechci, aby kvůli mně měla problémy… Takže si zkusím najít nějaký pronájem.“ Chtěl jsem namítnout, že může klidně zůstat tady, protože Emmovi by to určitě nevadilo, ale nenechala mě. „O tom nebudu diskutovat,“ usadila mě. „Jen potřebuju pomoct.“

„S čím?“ zeptal jsem se hned. S čím ona potřebovala pomoct? Doteď se mi snažila ukázat, že všechno zvládne sama.

„Nemůžu si tady shánět byt na svoje jméno…“ začala zdráhavě. Nemůže? Proč by nemohla? „Peter má známosti. Zjistil by to. Dřív nebo později. Spíš dřív, jak ho znám. Když byl u Angely, udělal strašnou scénu. Pro něj je reputace všechno,“ ušklíbla se. „Tohle by mu ji zkazilo. Nedovolil by mi to.“ Nasraně jsem vydechnul. Byl jsem rád, že se mnou konečně normálně mluví, ale stačila zmínka o tom zmrdovi a viděl jsem rudě. Chtěl jsem mu skřípnout hlavu mezi panty ocelovejch dveří a pořádně za sebou zabouchnout, aby ty hovna, co měl místo mozku v hlavě, ohodila zeď. Ta představa se mi zvráceně líbila.

„Víš, že ti nemusí nic dovolovat, že jo?“ ověřoval jsem si a ze všech sil se snažil nevybuchnout. Nebyla to ona, na koho bych měl svůj vztek namířit. Kdyby tu stál on, byla by to jiná, ale takhle… Musel jsem to v sobě udusit.

„Jo,“ kývla hlavou, ale moc přesvědčivě nezněla. Přešel jsem to.

„Takže…? Co po mně chceš?“ Fakt mě zajímalo, jak bych jí s tímhle mohl pomoct já. Já žádný známý, který by se šikli, neměl. Kromě Emmetta. A jeho babičky, která by mi nejradši strkala stodolarovky za trenky.

„Potřebovala bych…“ na chvíli zaváhala, „potřebovala bych, abys ho sehnal ty. Vím, že toho chci moc, ale opravdu bys mi tím pomohl. Zaplatila bych -“ Zarazil jsem ji dřív, než mi stihla zabít veškerý sebevědomí.

„Vypadám jako kurva, co si nechává platit?“ Nemyslel jsem to vážně, ale vadilo mi, že jí vůbec něco takovýho napadlo. Copak neslyšela můj návrh? Kdybych ji tu nechtěl nechat, nenabízel bych to. Nedělal bych ze sebe kreténa zbytečně. To nebyl můj styl. Jenže ona to vzala úplně jinak, než jsem chtěl. Nezasmála se. Překvapeně zamrkala.

„Ne, to jsem říct nechtěla. Vím, že ty by sis za to platit nenechal. Místní slečny by kvůli tobě zbankrotovaly,“ pronesla kysele. Co to zase mele? Nelíbilo se mi, kam směřovala. Myslel jsem, že tuhle etapu už jsme měli za sebou. Asi marně. „Promiň, že jsem ti něco řekla.“

„Proč musíš vždycky všechno obrátit?“ vyjeknul jsem rozhozeně. Rukou jsem si vjel do vlasů. „Baví tě to, nebo je to nějaká úchylka? Já už fakt nevím, co s tebou mám dělat!“

„Ty radši nic,“ usadila mě podrážděně. Jak je možný, že jsme zase tam, kde jsme byli? Musíme pořád dokola omílat jedno a to samý? Nedokáže se chovat rozumně? Nejspíš ne.

„Tak hele… Jestli je to pro tebe tak důležitý, mrknu se po pár bytech, to není problém. A nic za to nechci, nemusíš se snažit… Tady můžeš zůstat tak dlouho, jak budeš chtít. Nebo do tý doby, než se rozhodneš zdrhnout zpátky za tím vocasem.“ Zhluboka se nadechla.

„Říkala jsem ti, že se k němu nevrátím,“ vydechla nevěřícně. To byla další rána pod pás. Jak jsem měl kurva vědět, co myslí a co nemyslí vážně? Nevyznal jsem se v ní. Totálně mě mátla a já ze sebe kvůli ní dělal akorát tak neschopnýho kreténa, co nedokáže pochopit ani naporcovaný hovno.

„A jak mám vědět, že si to hned zejtra nerozmyslíš? Mám tě pak po Hannoveru hledat s pytlem na odpadky, až manžílkovi rupne v tý jeho peroxidový palici? Ne, na to se mnou nepočítej.“

„To tvé nabubřelé ego mě tak štve!“ zasyčela nasraně, zhluboka a trhavě dejchala, jako by právě vyběhla schody. Z vteřiny na vteřinu.

„A mě zas ta tvoje pitomá naivita!“ nedal jsem se a pustil se do ní taky. Na tango musej bejt dva, teď se to jen dokazovalo. Když ona křičela na mě, nemohl jsem dělat, že je mi to u prdele, protože nebylo. Byl jsem v právu a hodlal jsem jí to dát pořádně najevo. Musela otevřít oči, jinak jsme se nemohli pohnout dál.

„Ty jeden zabedněnej idiote!“ Šokovaně jsem otevřel pusu. Tak tohle bylo něco novýho. Bella Redayová se s tím rozhodně nepárala, když byla vytočená do běla. Další zjištění, který by se v budoucnu mohlo hodit. „Přestaň si konečně myslet, že se kolem tebe točí celý svět!“ štěkla, ale poslední slovo už jen zabublala, protože jsem jí nacpal jazyk do pusy.

Teď nespolupracovala. Její dlaně mi bušily do hrudi, jak se ode mě snažila odtáhnout. Jednou rukou jsem si ji za vlasy přidržoval u sebe a tou druhou ji objal kolem pasu, abych ji k sobě mohl jedním prudkým pohybem natisknout.

Překvapeně mi vyjekla do pusy, když mi ruka sama sklouzla níž, až na její přepychovej zadek. Věděl jsem, že to chce, i když ona zatím ne. Kdyby chtěla, abych přestal, zase by mě kousla, nebo udělala něco, co by mě složilo do kolen a moc příjemný by to nebylo. Jenže takhle… chtěla to.

„Ne, ne, přestaň,“ mumlala slabě, jakmile jsem ji začal líbat na krku. Pořád na sobě měla moje triko… A já netoužil po ničem jiným, než ho z ní servat. V kalhotách už jsem měl místo péra betonovou tyč, která chtěla ven. Do prdele… Zasténal jsem.

„Proč ne?“ vydechnul jsem proti její kůži. Určitě to nechtěla, ale o něco zaklonila hlavu, abych ji mohl líbat i tam, kam jsem ještě před chvílí neměl přístup. Její přesvědčení upadalo a její pěsti už na mně jen ochable visely.

„Není to správné…“ dostala ze sebe s obtížema. Pro sebe jsem se usmál a znovu se přes její krk dostal až k jejím rtům, který se lehce chvěly. „Nesmíme…“ Nenechal jsem ji to dokončit, teď na slova nebyla ta správná chvíle.

„Ser na to,“ zamumlal jsem a znovu ji líbal. Ale teď už to bylo jiný. Její rty se samy od sebe začaly pohybovat a tělem se ke mně natiskla ještě víc. Mezi náma nebyl ani jedinej milimetr navíc. Tělo na tělo. Znovu jsem zasténal. Kurva. Ona si vůbec neuvědomovala, co se mnou tohle dělá.

A pak to byla smršť.

Rukama mě najednou objímala kolem krku a vytahovala se tak o něco výš. Už jsem ji nemusel držet za vlasy, aby se ode mě neodtrhávala, takže jsem si mohl dovolit sjet i druhou rukou níž a pomoct jí tak v její roztomilý snaze. Ale opřela se do toho někam moc. Musel jsem couvnout. Na zádech jsem okamžitě ucítil tvrdou skříň, která pod naším nárazem zarachotila. Přetočil jsem nás, takže to teď byla Bella, kdo se o ni opíral.

„Tak je to lepší,“ usmál jsem se a dál ji líbal. Ruce zatínala do mýho trička a dostávala mě tím do stavu, kterej se skoro nedal vydržet. Jazykem jsem se snažil probudit ten její, a když se to konečně povedlo, málem jsem padnul. Ona se nezdála… A představa, co všechno by s ním mohla dělat, byla neuvěřitelná. Nevěděl jsem, jak se to stalo, ale z ničeho nic jsem to byl já, koho do zad studil chladnej lak skříně.

Popostrčil jsem nás dopředu. Nic nenamítala, ani nemohla, protože její jazyk by teď žádnou slabiku nezvládnul. A pak jsme padali. Ne dlouho, protože měkká matrace postele náš pád zastavila. Takhle to bylo mnohem lepší. Ruce měla v mejch vlasech a tahala si mě za ně blíž k sobě. Nejspíš by jí bylo dokonce jedno, že jí v rukách zůstanou vytrhaný chuchvalce, nad ničím se nepozastavovala.

Kleknul jsem si a pokusil se ji trochu nadzvednout, abych z ní mohl stáhnout triko. Ale byl jsem tak mimo, že kdyby mi nepomohla, nepovedlo by se mi to. Zvedla ruce, aby mohla vyklouznout z rukávů, a hned na to se na mě zase vysápala, aby se na mě mohla těsně natisknout. Stehna mi pevně tiskla kolem boků.

Do prdele.

Měl jsem pravdu. Nic pod tím trikem neměla. A přes tenkou látku mýho trička jsem cejtil víc, než jsem si vůbec mohl přát. Zasténal jsem a odevzdaně se nechal líbat. A když se stáhla zpátky a lehla si přede mě na záda, málem jsem se z toho pohledu udělal. Byla mnohem hezčí, než jsem si kdy představoval. A že to nebylo zrovna málokrát.

Dech se mi zrychlil a najednou jsem nevěděl, co mám dělat. Kurva. Kolikrát jsem něco podobnýho dělal? Tak proč jsem si teď připadal, jako bych něco mohl jediným špatným pohybem posrat? Vyřešila to za mě, natáhla ke mně ruku a já ji za ni chytil. Stáhla si mě k sobě a povzbudivě se usmála.

Do prdele.

S mým tričkem si poradila až neobyčejně snadno. Vážně se nezdála. A když se ocitla nade mnou a začala mi rozepínat pásek u kalhot, musel jsem myslet na něco odpudivě asexuálního, abych se nezbořil hned teď. Posadil jsem se a znovu si nárokoval její rty. Něco pravdy na tom, že ženský můžou dělat několik věcí najednou, asi bylo, protože i když měla jazyk v mojí puse, její prsty pracovat nepřestaly.

Ale když mi její drobná ruka zajela do kalhot a pohladila mě přes trenky, musel jsem něco udělat, jinak by tahle jízda měla rychlej konec. Neuháněl jsem ji tak dlouho, abych ji okouzlil tím, že bude předčasně vymalováno. Přetočil jsem ji zpátky pod sebe a rovnou ze sebe skopnul rozepnutý kalhoty… Byla nádherná. Zuby si promnula spodní ret a ve spojitosti s tím pohledem, kterým se na mě nebojácně dívala, to bylo prostě příliš.

Do prdele.

Tohle se nedalo vydržet. Neohrabaně jsem jí pomohl z džínů… Proč jsem byl kurva tak nervózní? A tak nadrženej? Jako bych byl nějakej vymázlej panic, co má svoji premiéru… Neměl jsem ponětí, čím to bylo. Ale hodil jsem to za hlavu, jakmile mi plaše vjela rukou do trenek. Ale to, jak mě pevně sevřela v prstech, už plachý nebylo ani trochu.

Proboha… Zasténal jsem a zavřel oči. Tichá voda břehy mele. U Belly to platilo asi stonásobně víc. Kde se to v ní bralo?! Nebylo tohle všechno ještě před chvíli nesprávný? Syknul jsem. Ta holka přesně věděla, jak a kam šáhnout.

Nezůstal jsem pozadu a stáhnul jí drobounký kalhotky, který stejně víc odhalovaly, než zakrejvaly. Hodil jsem je vedle postele a vyrazil na průzkum. Hihňala se, když jsem ji líbal na břiše, ale jakmile jsem se přesunul ještě níž, rukama mi zajela do vlasů a zvuky, který vydávala, jednoznačně se smíchem neměly nic společnýho.

Do prdele.

Už mnohem jistější jsem po jejím těle doputoval zpátky k jejím rtům, který se na mě němě usmívaly. Hlavou mi automaticky proletělo rovnou několik scénářů, ve kterejch vždycky končila na kolenou. Ale na to teď nebyl čas. Chtěl jsem ji. Už jsem chtěl bejt v ní a na nic jinýho nemyslet.

A podle toho, jak nedočkavě mě její ruce hladily po pažích a ramenech, jsem usoudil, že v tom nebudu sám. Přešla tu pomyslnou hranici, který se pořád zuby nehty držela, a nechala tomu šílenýmu napětí kolem nás volnej průchod. Pak už stačilo pár zmatenejch pohybů a…

„Do prdele!“ zahučel jsem tentokrát nahlas. Bylo to tady. A bylo to skvělý. Bylo to úžasný a tak… jiný.

„Tam ne,“ vzdychla a jediným nadzvednutím pánve mě strhla tam, kde už mi žádný smysluplný myšlenky nezbyly.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (07.04.2012 09:33)

Beru zpět komentář u předchozí kapitoly, teda ten začátek, je to pravda. Bylo to.....ty bláho, jak to napsat? Neuvěřitelně uvěřitelný a skvělý, bomba!!!!!!!! Tý jo, Ajjinko, víš ty co? Já fandila. Takhle to zní kapánek úchylácky, ale je to tak. Ten taneček u skříně....no, jemně jsem se orosila. Píšeš tak dobře, že bych na tuhle kapitolu čekala klidně ještě dalších dvacet a vůbec by mi to nepřišlo dlouhý. Dokážeš ten písmenkovej koktejl namíchat fakticky skvěle. Do prdele, budeš z toho muset udělat druhej Dallas, asi jsem trošinku závislá. A ten konec je vymazlenej.

Lucinka

18)  Lucinka (22.03.2012 11:26)

houuuuuuu teda to byla smršť*fworks* Ajjinko tohle ti nikdo nemůže hodit na halvu to byla PECKA!!!

Silvaren

17)  Silvaren (19.03.2012 12:10)

wow, tady je krásně horko Bella se opravdu nezdá, ale právě proto se k sobě budou s Edwardem hodit. Skvělá kapitola!

matysekmj

16)  matysekmj (19.03.2012 06:53)

ááááách tak to byla nádhera on je tak úžasný,jak chudáček neví co má dělat. No jo tak dlouho ji chtěl a teď*fworks* jsi ho vystřělila přímo ke hvězdám*fworks*
Aji napasala jsi to moc krásně
Jo taky je dobré vědět,že se Alice venčí
A Nirvana moje srdcová záležitost

Ajjinka

15)  Ajjinka (18.03.2012 22:31)

Chjo, holky... vy jste taková zlatíčka! Divím se, že jste mi tuhle kapitolu nehodily na hlavu, protože abych řekla pravdu, vůbec jsem si jí nebyla jistá. Psát sex z pohledu chlapa, takovéhleho Edwarda!, je fakt o držku O to víc mě těší, že to podle vašich komentářů asi nebyla taková hrůza.
Moc děkuju!
GinaB: Tvůj komentář mě ohromně potěšil! Kurevsky moc, jak by řekl klasik! Děkuju

Bye

14)  Bye (18.03.2012 22:01)

Ajjo, odpusť, ale po náročném víkendu se dneska zmůžu pouze na nedomrlý komentář, který absolutně nevyjádří, jak moc jsem si tuhle tulící kapitolu vychutnala.
Ani nevím, kdo z nich byl úžasnější...
Jsem rozpuštěná a vypuštěná!

GinaB

13)  GinaB (18.03.2012 21:51)

Do prdele, miluju tuhle tvoji povídku a občas dokonce pociťuji mírnou závislost. Tvůj Edward je naprosto k sežrání a ten jeho slovník ! Uuááá ! Nemá to, chudák, s Bellou lehké a ještě nejspíš chvíli mít ani nebude. A to nepočítám manžílka číhajícího za rohem. Jo, láska je kurva…a občas je to fakt v prdeli. Ale určitě to stojí za to. Skvělá povídka. Úžasný závěr. Naprosto mě dostal. Zase budu nedočkavě slintat do další kapitoly.

gucci

12)  gucci (18.03.2012 19:27)

Zlatíku...jen jsem si říkala, že sem nakouknu a půjdu ke čtení cca 15 kapitoly a skončilo to tak, že jsem přestala číst až nakoci...zvládla jsi to i oni na jedničku!!jsem na vás pyšná povídka je úžasná...ale tímhle to ještě určitě nekončí...těším se na pokráčko

Marcelle

11)  Marcelle (18.03.2012 18:05)

Ájjo tohle byla fakt smršť, rozpaky, rozhovor, hádka, sex a k tomu Nirvana. Nádhera, nádhera. A ten konec: "Do prdele!"..."Tam ne"

piky

10)  piky (18.03.2012 11:52)

Ajji, ta poslední část mě dostala
Zamilovala jsem si další část tvojeho Edwarda: Toho co stál přede dveřmi a rozpačitě zkoumal, jestli má otevřít
Ajji, ach, ta rychlost - těším se na dakší kapitolu

Lenka326

9)  Lenka326 (18.03.2012 11:44)

On je tak úúúžasný, když je zmatený. Dřív nesklátil jen ty, co před ním utekly na strom a teď neví, jestli smí vzít za kliku vlastního pokoje.
A jsou jak nášlapné miny, stačí kratičká věta nebo slůvko a vybuchují. Ale kdo by taky nevybuchoval, být tak napjatý. A Bella není žádná studená netýkavka, když miluje, tak prostě není co řešit. A Edward je roztoužený a nejistý zároveň, ajajaj, to je fakt nádhera. *fworks*
A ten závěr, to byla opravdu třešínka na dortu. - "Do prdele!" - "Tam ne,"

ambra

8)  ambra (18.03.2012 11:00)

Ááááách... Četla jsem ještě večer, ale z tý pitomý černý desky se mi blbě píše, takže... jsem to teď četla znovu a... . Jsem si fakt myslela, že už to nejde napsat jinak a originálně, ale to jsem byla pěkně pitomá . Je to NAPROSTO DOKONALÉ Děkuju!!!
PS: Do prdele je úžasný refrén

7)  leluš (18.03.2012 10:57)

6)   (18.03.2012 07:24)

tak tomuhle říkám - skvělé dobré ráno
tuhle sugestivní smršť budu rozdýchávat celý den
jasně,že dokážeme víc věcí najednou
pomyslná hranice - jo,přesný *fworks* *fworks*
díky.málem mi tahle kapitola unikla,protože z pracovních čísel už mi jde hlava kolem ,a to bych si teď sakra vyčítala

Astrid

5)  Astrid (18.03.2012 01:40)

*fworks* *xmas* A tá Nirvána!!:D ja som rozradostený ako prskavka*fworks* *fworks* *fworks* strašne teším*fworks*
celá kapitola bola ako ohňostroj, bolo to ako palba*fworks* som šťastnáááááááááá, milujem Edwardov penis!!*fworks* *xmas* *fworks* *xmas* *fworks* *xmas* *fworks*

Nosska

4)  Nosska (18.03.2012 00:19)

Do prdele! :D :D :D :D :D
To bylo hustý
Konečně se Edward dostal tam, kam měl od začátku namířeno*fworks* *fworks*

Ree

3)  Ree (18.03.2012 00:17)

OMG! Oni se fakt dokážou vytočit jedinou větou Taky mám občas to štěstí...
Ovšem pak... Chudák Eda, nejdříve je Bella proti a pak ho tak provokuje

leelee

2)  leelee (17.03.2012 23:41)

tady to bude ještě napínavý hmm... něco mi říká že se objeví manžel

Twilly

1)  Twilly (17.03.2012 23:37)

Ajjo, jsem napadrť... nejdřív mě dostalo "Ser na to." pak SEEEEEEX *fworks* a nakonec "Do prdele!" a "Tam ne,"

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek