Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Večer v Kánoji.

A sím, moje kapitoly berte jako chlapa. Nekoukejte na dýlku, buďte rády, že se vůbec na něco vzmohly...:D

15+ za jeho slovník ;)

Po hodině drastickýho přemlouvání jsem nakonec podlehnul. Nebylo to proto, že bych snad souhlasil s tím, že je Alice dostatečně stará na to, aby šla večer ven, ale jakmile přede mnou začala brečet, vzdal jsem to. Neuměl jsem reagovat na slzy, děsily mě. A to i v případě mojí upištěný sestry.

Ale v jedný věci jsem nepolevil. Zamknul jsem pokoj a přísahal, že ho neodemknu, dokud si na sebe nevezme džíny. Ta sukně byla vážně příliš krátká a já moc dobře věděl, co se těm nadrženejm hovadům v barech honí hlavou. Nehodlal jsem riskovat nějakej malér. Nakonec Alice kapitulovala, nejspíš jí došlo, že si nedělám prdel a myslím to smrtelně vážně. Vzala si na sebe džíny, ale nezapomněla na mě házet nasraný pohledy, který v jejím podání působily spíš vtipně.

„Nemám si vzít kombinézu?“ zeptala se jedovatě, když byla oblečená.

„Pravdu?“ Zakoulela očima a hodila po mně lak na vlasy. Naštěstí jsem v poslední chvíli stačil uhnout, takže mě netrefil přímo do čela, kam měl namířeno. „Co to s váma sakra je? Furt po mně něco házet!“ vyjel jsem. Ten chvilkovej vztek nebyl mířenej ani tak na ni, jako na celej posranej svět. Tohle nebylo fér. Rosalie si myslela, že jsem ji neprokouknul, ale to se pletla. Moc dobře jsem věděl, o co jí jde. Chtěla mi šáhle oplatit všechno, co jsem jí podle ní udělal já. Že to vzala přes Alice, mě ani nepřekvapilo. Zvrácená na to byla dost.

„Nic jinýho si nezasloužíš!“ nedala se Alice. „Myslíš, že doma chodím v kombinéze?“

„Forks není plný nadrženejch vysokoškoláků,“ usadil jsem ji. Rozzuřeně na mě zírala. „Nebo můžeme zavolat mámě, určitě z toho bude nadšená. Možná tolik, že zůstaneš sedět doma. Vždycky si můžeme pustit nějakej film…“

„Na to, že seš můj bratr, se ke mně chováš jako k cizí!“

„Právě naopak, sestřičko,“ ušklíbnul jsem se. U cizí by mi bylo naprosto u prdele, že má sukni těsně pod zadkem a výstřih až u pupíku. Dokonce bych si ten pohled chlípně užíval, ale takhle? Nikdo nebude očumovat moji ségru. Na to má času dost. A až ten čas přijde, rozhodně nechci bejt u toho.

„Můžu si vzít aspoň podpatky?“ zeptala se po chvíli a okatě se snažila zamaskovat naději v hlase. Povzdechnul jsem si. A ona vykulila oči. „Edwarde! Tohle je týrání, nemůžeš po mně chtít, abych šla v teniskách,“ vyplivla zhnuseně. Poslední slovo znělo jako ta nejsprostější nadávka.

„Máš s sebou víc párů bot?“ zděsil jsem se místo odpovědi.

„No jo…“ přiznala otráveně. „Vezmu si kozačky, dík. Fakt dík, Edwarde!“ štěkla po mně naštvaně a zavřela se do koupelny. Z ní jsem slyšel ještě pár lichotivejch výrazů. Pitomej puritán a Nic nepřející hovado mě potěšily nejvíc.

Nechal jsem ji tam, ať se vyvzteká. Měl jsem taky jenom jedny nervy a nechtěl jsem o ně přijít zrovna dneska, kdy den nezačínal úplně nejhůř… Emmett akorát sklízel věci z myčky, když jsem za ním přišel. Posadil jsem se na jednu z barovejch židlí a unaveně se zhroutil na bar. Nebyla to fyzická únava, jen hlídání mladšího sourozence byl větší zápřah, než jsem si myslel. Pubertální holky byly na zabití. A tahle obzvlášť.

„Ale copak, nezvládáš šestnáctku?“ rýpnul si Emmett. Ukázal jsem na něj vztyčenej prostředník, což ho rozesmálo. „Je milá. Buď v klidu, dáme na ni pozor.“

„Jo, hlavně ty na ni dávej pozor,“ zamručel jsem sarkasticky. Pořád jsem měl před očima to, jak na něj Alice zasněně civěla. Jako by před ní stál nahej. Z tý představy mi po zádech přejel mráz, až jsem se oklepal. „Stačilo by, kdyby sis dával pozor na svou holku. Vůbec bych tohle nemusel řešit, kdyby nebylo jí.“

„Rosalie to nemyslela špatně…“ bránil ji okamžitě. „Sám jsi říkal, že se chce Alice dostat mezi lidi, tak co jsi chtěl? Držet ji tady? Protože jestli jo, asi jsi vážně odněkud spadnul, Edwarde. Nemohlo tě napadnout, že by to vydržela. Je jí šestnáct.“

„Jo, Emmette, právě, je jí šestnáct. Je pod zákonem.“

„No a?“

„No a?“ odfrknul jsem si. „Ty si nepamatuješ všechny ty uječený slepice, který se po tobě sápaly? Neříkám, že je Alice taková, ale hlídat ji mezi tolika lidma je představa pěkně na hovno.“

„To asi jo,“ připustil. „Ale fakt se neboj, bude to v pohodě. Nemusíme tam bejt dlouho. A ty se alespoň dostaneš mezi lidi, začínáš se chovat jak nějakej pitomej poustevník. Potřebuješ se odreagovat, na Alice dáme pozor. Dost keců.“

„Jestli se jí něco stane, nebude to vůbec hezký. Tebe zabiju já. Mě zabije máma. Přirozenej běh událostí,“ zabručel jsem a narovnal se v zádech, abych se trochu protáhnul. „Proč jí nemůže bejt deset? Zabavil by ji playstation…“ To Emma rozesmálo, na dlouho. „Tohle si fakt nezasloužím,“ litoval jsem sám sebe. Mezitím se přiřítila Alice. Na Emmetta se zářivě usmála a na mě se ani nepodívala. Skvělý, prostě skvělý… Škodolibě jsem sledoval, jak to Emmetta rozhodilo. Jen ať si taky užije.

„V kolik vyrazíme?“ ptala se nadšeně. Bez větších okolků otevřela ledničku a vytáhla si tousty v plastikovým sáčku. „Je v tom maso?“ podívala se na Emmetta.

„Jasně, že je v tom maso,“ uculil se. Povzdechla si a vrátila tousty tam, kde byly. No jo, vegetarián to u nás měl těžký. Pokud se nechtěl cpát tím zrním, co požírala Rosalie. A jak se ukázalo, bylo to přesně to, co vegetarián ocenil.

„Na, tohle ti bude chutnat,“ řekla jí s úsměvem Rose a podala jí cosi zelenýho, co vypadalo spíš prošle, než zdravě. Podezřívavě jsem ty dvě sledoval. Tohle jejich kamarádství se mi vůbec nezdálo. Nevěřil jsem Rosalii, že to dělá jen proto, že se jí Alice líbí. Prostě ne. Každou chvíli jsem čekal, že udělá něco, čím tenhle rádoby kamarádskej přístup posere. Ale kurevsky se hlídala, takže se mi nepovedlo zjistit, co má v plánu. A to mě sralo. Radši bych věděl, co chystá, než abych jak kretén čekal na to, co provede.

Emmett na pánvi připravil dva obrovský steaky. Byly výborný. I když Alice naštvaně odešla, když začal porcovat maso. Doufal jsem, že z tohohle jednou vyroste, ale jak se zdálo, její přesvědčení bylo víc než pevný. Zato já se nacpal k prasknutí. Potřeboval jsem sílu, abych dokázal krotit touhy šestnáctiletý holky, která si podle jejích slov chtěla dnešek užít. Pořád žvanila o tom, jaká je ve Forks nuda. Užívala si toho, že není doma sama a má si s kým povídat. Bohužel si nejvíc rozuměla s Rosalií, která se v její přítomnosti změnila k nepoznání.

„Nechápu, jak to můžou jíst,“ stěžovala si Alice v obýváku. Samozřejmě si dala záležet na tom, abychom ji slyšeli i my.

„Je to jejich žaludek,“ podpořila ji spiklenecky Rosalie. „Jednou se jim to vymstí, uvidíš.“ Z těch jejích keců mi bylo na blití. O co se snažila? Chtěla ji okouzlit, aby sem jezdila každej víkend? Tenhle typ brainwashingu se mi přestával líbit. Jediný, co mě dokázalo uklidnit, byl fakt, že rodiče si něco takovýho nemohli dovolit. I to, že Alice tentokrát zaplatili cestu, bylo divný.

„Ten jejich pakt se mi nelíbí, kámo,“ svěřil jsem se potichu Emmettovi. Jen pokrčil rameny, ale podle jeho výrazu jsem poznal, že ani on z toho není dvakrát nadšenej. Bylo fajn vědět, že mám alespoň někoho na svý straně. I když ten někdo neměl dost koule na to, aby to řekl nahlas. Nebyl jsem zrovna náročnej, jen co je pravda. „Já budu hlídat Alice, ty si Rose odtáhneš, kam chceš, ale nemůžeme dopustit, aby tam byly spolu.“ Přikývnul, a pak se usmál. Došlo mi, že ho něco napadlo. Co, to jsem radši vědět nechtěl.

Kánoji bylo plno a to nebylo ani šest. Z repráků řvala hlasitá hudba a já měl chuť popadnout Alice za ruku a odtáhnout ji někam pryč. Ve městě bylo rovnou několik klubů. Na to, jak malý bylo, až moc. Každej třetí podnikatel využíval toho, že se tu pohybuje hromada mladejch lidí, co neví, co by roupama dělali. Kánoj byl jedním z nich… Brodil jsem se mezi přecpanýma stolama a snažil si nevšímat toho, jak se chlapi otáčejí za Alice, která nadšeně hopkala vedle mě. Tvářil jsem se jako správnej starší brácha. Dotknete se jí a do konce života budete chcát vsedě. A protože se k nám zatím nikdo nepřiblížil, asi to fungovalo.

Kousek od baru byl jeden volnej stůl, kam jsem Alice dotáhnul. Emma s Rose jsme ztratili někde cestou. Emmův plán zjevně fungoval taky.

„Co si dáš?“ zeptal jsem se Alice, která se snažila pod názvy drinků najít něco, co by si objednala.

„Pivo?“ zamrkala na mě. Uchechtnul jsem se a vstal.

„Jedno pivo a džus,“ houknul jsem na barmanku, která se ke mně naklonila. Byla to vysoká černovláska, co si u uniformy nebála rozepnout o pár knoflíků víc. Hned si tím získala moje sympatie. „Jak to jde?“ zkusil jsem to, ale nic si od toho nesliboval. Z těchhle známostí většinou nic nebylo, navíc jsem ji tu dneska viděl poprvý. Možná byla nová.

„Trochu fofr,“ usmála se na mě. „Co ty?“

„Snažím se hlídat ségru, sedí…“ Chtěl jsem ukázat k našemu stolu, ale byl prázdnej. „Do prdele!“ zaklel jsem a rychle se odstrčil od baru, abych se mohl rozhlídnout, kam zmizela. Nikde jsem ji ale neviděl. „Kurva!“ Skvělej začátek večera, prostě jsem věděl, že se něco posere. „Přijdu si pro to za chvíli,“ řekl jsem barmance a hodil jí na stůl desetidolarovku.

Co si o sobě sakra myslí?! To já ustoupil, mohla sem jít, a takhle se odvděčí? Měli jsme zůstat doma na prdeli! Sice by mi určitě otrávila celej večer, ale alespoň bych ji tu nemusel jak magor hledat.

Jak jsem se prodíral mezi hlasitě se bavícíma lidma, do někoho jsem vrazil.

„Hej!“ ozvalo se za mnou. Poplašeně jsem se otočil. A pak vykulil oči, když jsem viděl, do koho jsem to napálil. Byla to Angela a vedle ní nestál nikdo jinej, než paní Tvrdá pěst.

„Sorry,“ omluvil jsem se jí a rychle se otočil. Na tohle jsem prostě neměl. Bohatě mi stačilo to, co mi udělala posledně. Neměl jsem náladu dělat dál fackovacího panáka, do kterýho si každej může strčit, jak se mu zlíbí. To ani náhodou. „Alice!“ zaječel jsem na ni, když se přede mnou zničehonic objevila. „Kdes do prdele byla?!“

„Na záchodě,“ pípla a o krok ode mě ustoupila. Vydechnul jsem zadržovanej vzduch a jednou rukou si vjel do vlasů. Tohle bylo moc i na mě. Potřeboval bych řetěz, kterým bych ji přivázal ke stolu. Nehodlal jsem ji tu celej večer nahánět.

„Tos mi nemohla něco říct?“ Už jsem byl o něco klidnější, možná proto, že vypadala tak provinile. „Už jsem tě viděl… No nic, pojď, než nám to tam někdo zabere.“ Šourala se za mnou a já si pomalu začínal myslet, že když budu sedět celou dobu vedle ní, bude to v pohodě, ale nebyl bych to já, abych měl takový štěstí.

„Takže ty se se mnou teď nebavíš?“ Někdo se mi pověsil na rameno. V první chvíli jsem si myslel, že je to nějaká opilá holka, protože mi ten hlas nic neříkal, ale když jsem se na ni podíval, zjistil jsem, že je prostě jen tak mimo, že vůbec nezní jako ona. A podle jejích skelnejch očí už měla něco v sobě. Ani trochu mi to k ní nesedělo.

„Nemám čas,“ řekl jsem a pokusil se ji ze sebe setřást. Tvář už měla zase normální, ale nebyl jsem si jistej, jestli modřina už úplně zmizela, nebo to dělá make-up.

„Neodpověděl jsi mi na zprávu…“ vytkla mi.

„No, to si nemáme co vyčítat,“ zašklebil jsem se. To ona byla ta, co mi nebrala telefony a ignorovala všechny moje snahy o to, abych se s ní předtím spojil. Nechtěl jsem jí to oplácet, to s tím nemělo nic společnýho, jen jsem chtěl tuhle kapitolu uzavřít. Poučil jsem se a chtěl jsem to hodit za sebe. Vysrat se na to. Nemyslet na to. Byl to její boj, ne můj, jak mi sama několikrát dokázala.

„Proč to děláš?“ Zatvářila se ublíženě, motala se u toho. Protočil jsem oči.

„Měla bys jít spát, Bello,“ poradil jsem jí a odtáhnul se od ní. Zavrávorala, když jí zmizel pevnej bod pod rukou.

„Otravuje tě, Edwarde?“ Postavila se Alice vedle mě s rukama založenýma v bok. Propalovala Bellu pohledem, podivně mě to gesto potěšilo.

„Jdi si sednout ke stolu, Alice… Za chvíli jsem tam.“ Musel jsem ji popostrčit, aby se dala do pohybu. Metr a půl vysokej bodyguard se vždycky hodil, ale teď bylo lepší, aby u tohohle nebyla. Nakonec mě poslechla, ulevilo se mi až ve chvíli, kdy si sedla zpátky ke stolu. Pořád se ale dívala naším směrem.

„Kolik jí je? Patnáct?“ pronesla Bella jedovatě a odvrátila se ode mě.

„Šestnáct,“ zamumlal jsem popravdě.

„Páni, tak to tě šlechtí…“ zamručela kysele. Nechápal jsem, o co jí šlo. To já tu měl bejt ten, kdo bude dělat drahoty, ne ona. A jestli si myslela, že to všechno spraví jedna zpráva, byla na omylu. „A kolikátá je za tenhle týden?“ Až teď mi docvaklo, kam tím míří. Zamračil jsem se.

„Je to moje sestra,“ protočil jsem oči. Ona ty svoje zděšeně vykulila.

„Seš ještě ubožejší, než jsem si myslela!“ prskla po mně. Už se napřahovala, aby mě rukou mohla praštit do hrudi, ale já ji chytil ještě dřív, než se ke mně stačila přiblížit. Škubnul jsem s ní, snad ve snaze, aby se probrala. Naivní představa, ani konev kafe by jí teď nepomohla. „Bídáku!“ ucedila skrz zuby. Trhnul jsem s ní blíž k sobě, byla teď na mně těsně natisknutá.

„Uklidni se, Redayová,“ zamumlal jsem a shlížel dolů do jejích lehce rozšířenejch očí. „Jdi domů a vyspi se z toho,“ usmál jsem se a okamžitě zase zvážněl, když jsem ji pustil. Na tohle jsem vážně neměl náladu. Ta holka evidentně nevěděla, co vlastně chce, což byl její problém. Šel jsem zpátky k Alice, ke který si zatím přisednul nějakej vybledlej blonďák a podle toho, jak se hihňala, se ji snažil sbalit. Pro sebe jsem zavrčel. Chvíli ji nechám bez dozoru a hned…

„Cullene, ty zmetku!“ ozvalo se za mnou. Kdybych nevěděl, že za mnou stojí ona, tipoval bych to na Rosalii. Zmetek bylo její oblíbený slovo. „Tak se mnou mluv!“ Už zase na mně visela. Chovala se opravdu jako malá.

„Říkám ti, abys mě nechala bejt!“ zavrčel jsem už nahlas. Měli jsme zůstat doma, tady to bylo šílený. „O co ti kurva jde?! Chtěl jsem ti pomoct, to tys neměla zájem. Už ze sebe nebudu dál dělat idiota.“

„Ty…!“ obvinila mě a ukázala na mě prstem. Asi toho v sobě měla vážně dost, protože ani ten prst nedokázala nasměrovat přímo na mě. To ji Angela vůbec nehlídala? Musela vědět, jak špatně zvládá pití všeho druhu. Věděl jsem to i já, proboha. „Ty se na mě zlobíš!“ Blik, cvak. Tohle nemá význam.

„Pojď,“ řekl jsem a natáhnul se pro její ruku. Nevzpírala se a v tichosti pletla nohy za mnou. Nemohl jsem bejt na dvou místech najednou a ten blonďák u stolu už mi začínal pít krev. „Tady sedíme my,“ zahučel jsem nasraně, když jsem Bellu dotáhnul až k Alice. Ta sebou polekaně škubla a začervenala se. Ty vole…

„Jo, jo, jasně…“ Vycouval hned ten kluk. Mohlo mu bejt tak sedmnáct a na první pohled se mi vůbec nelíbil. Brejle a kostková košile, takový ucho zkoušející štěstí. To ať si jde zkoušet jinam.

„Edwarde!“ vypěnila Alice. „Co tu podle tebe mám dělat? Chtěl si jenom povídat!“

„Jo, to já taky,“ ušklíbnul jsem se. Žádnej z těchhle týpků si nechtěl jen povídat. Možná zezačátku, pak by jejich myšlenky s povídáním neměly nic společnýho. „Donesu ti ten džus,“ houknul jsem a se zvednutým obočím sledoval Bellu, jak se snaží udržet vzpřímeně na židli.

„Ale já chtěla pivo!“ slyšel jsem zoufale za sebou. Jasně, pivo, to určitě. Od barmanky jsem si vzal naše pití a ještě ji poprosil o skleničku vody. Dala mi ji bez placení a s úsměvem. Hm, možná by to s ní nebylo tak těžký, ale teď to bylo jedno. Měl jsem u sebe dvě vězeňský koule navíc a ty by ji určitě neoslnily. Alice by jí vymluvila díru do hlavy a Bella by do ní pravděpodobně hodila šavli. „Díky, bratře,“ poděkovala mi Alice nakvašeně. Co si myslela? Že jí koupím pivo? Asi jsem nebyl sám, kdo odněkud spadnul.

Podal jsem Belle skleničku s vodou. Opatrně si ji ode mě vzala. Nemluvila, to jsem v tuhle chvíli oceňoval. Kdyby byla střízlivá, klidně bych si s ní promluvil, ale takhle jsem o to neměl zájem. Ona by si to stejně druhej den nepamatovala.

„Fakt zábava,“ broukla Alice.

„Jo,“ přidala se k ní Bella.

„A ty jsi kdo?“ Měl jsem co dělat, abych se nechytil za hlavu. Tyhle dvě najednou jsem vedle sebe nepotřeboval.

„Bella, těší mě,“ řekla a natáhla ruku k Alice, která ji za ni s úsměvem chytla. „Ty jsi sestra?“ Alice přikývla.

„Bohužel,“ dodala pak a zašklebila se. Bella ji napodobila.

„To tě lituju…“

„Tak a dost!“ nevydržel jsem to. „Co si myslíte, že děláte?“

„Nic?“ nadhodila Alice, ale zatvářila se tak, že jsem byl docela rád, že sedí na druhý straně stolu. „Bavím se. Když nemůžu s nikým jiným.“

„Je hrozně upnutej,“ přisadila si Bella. Ne, tohle jsem nemusel poslouchat. Napil jsem se piva a na chvíli zavřel oči. „Určitě má nějaký problém,“ pronesla vědoucně.

„Nevím, jestli jsem to já, kdo má nějakej problém,“ nedal jsem se a probodl ji pohledem. Vzdorovitě vystrčila bradu.

„Chceš tím něco naznačit?“

„No, já vás snad nechám…“

„Dobrej pokus, Alice. Koukej si dřepnout zpátky.“ Poraženě zahučela zpátky do židle. „A ty se začni chovat slušně, číslo na tvýho manžílka mám, není problém mu zavolat, aby si pro tebe přijel.“

„Mně je to fuk,“ pohodila ledabyle rukou. „Mně už je všechno fuk!“ Dopila svoji vodu a tvrďácky s prázdnou skleničkou bouchla do stolu, až skoro nadskočil.

„Ale mně ne, chci jít tancovat!“ kňourala Alice.

„Půjdu s tebou!“ zajásala Bella a začala se zvedat. Tohle se nezdálo jako moc dobrej nápad. Alice nadšeně vyskočila na nohy, oči se jí rozzářily.

„To se mi nelíbí…“ začal jsem, ale naráz mě utnuly.

„Nemusí!“ řekly unisono. Překvapeně jsem zamrkal a jen zíral, jak se prodírají na taneční parket. Tohle bylo za co?! Co jsem komu udělal? Dopil jsem pivo a otřel si pusu od pěny do rukávu. Na tohle by se hodila nějaká šikovná příručka, ale bohužel jsem u sebe nic takovýho neměl… Nesnášel jsem tyhle situace, kdy jsem nevěděl, co mám dělat. Nejradši bych je obě vzal, zacloumal s nima a řekl něco hrozně hustýho, co by jim promluvilo do duše, ale nebyl jsem si jistej, jestli to byla v tomhle davu ta dobrá varianta.

Nakonec jsem se přece jen odhodlal. Nechtěl jsem se zbláznit. Protože už jen vědomí, že jsou někde v houfu tancujících těl a kdokoliv se na ně může tisknout, mě neskutečně sralo.

Když se neuměj chovat, půjdou domů. A je mi u prdele, kolik za to schytám ran a nadávek. Na obojí už jsem si totiž začínal zvykat.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

20)  kajka (19.03.2012 14:08)

Už jsem zas tady! Huráááá! Ajjinko, ty mi dáváš! Člověk se nedostane ani kapitole a už se řehtá jak kůň!!! Kapitoly berte jako chlapa. Alice je krásně hubatá! Dobře mu tak! Chlapec zakusí vlastní medicínu!;) A dneska je Eda dokonce (skoro) za slušňáka, dozorující starší bratr! Moc mu to nejde, Alice mu krásně zatápí. Kdo byl ten blonďák, ha? Bella pronásledující Edwarda, to tu ještě nebylo! A opile urputná, copak, copak? Edward to opravdu nevzdal, že ne? Hloupě se ptám, jasně že ne! Seznámení Alice a Belly bylo super! Nenechaly na něm nit suchou a to teprve začaly! Děkuju za další fantastickou kapitolku!

Ree

19)  Ree (11.03.2012 19:40)

Puberťačka a ožralá Bella... No rozhodně skvělý večer, chudák Eda!

Abera

18)  Abera (22.02.2012 18:26)

Silvaren

17)  Silvaren (22.02.2012 15:43)

Tak dneska mi Edwarda bylo prvně líto. Alice dá jednomu zabrat a když se k tomu přidá opilá Bella, je to vážně na mrtvici. Díky, bavila jsem se.

Marcelle

16)  Marcelle (22.02.2012 11:56)

To se nám to teda vyvíjí dost zajímavě

miamam

15)  miamam (22.02.2012 10:15)

Hehe, to je fakt dílo :D a fakt jsem se těšila, až se Bella s Alicí poznají, ale tyhle podmínky... No z toho asi ještě něco bude

Lucinka

14)  Lucinka (22.02.2012 09:01)

Alice jak ji známe:D a Edovi se ani nedivím že ho Bella štve :)

Twilly

13)  Twilly (22.02.2012 06:50)

Teď budu docela vztahovačná. Pten perex - ten je jakopro mě? Páč když jo, tak tsssssss. No a teď ke kapitole. Jo! Jo! A ještě jednou jo! Mladá dámo. Dvojí metr z něj prostě dělá toho Eďouška co známé.... Nemůžu než tleskat. Mmch, ještě nechodím stejnym busem, páč jsem u čtení vypadala jak total magor. Juuuuuu setkani alice s Bellou bylo stylové (i když, čekala jde větu - vím, že budeme přítelkyně)

ambra

12)  ambra (22.02.2012 00:21)

Ha! Takže nejen že nám nenápadka servíruješ Edíkovy dobré stránky, ale postupně nakonec opravdu přijdeme na chuť i Rose? Jasně, že chtěla Alici zabavit z bezpečnostních důvodů, ale teď jí to kamarádské chování fakt věřím
Bella! Strašně jsem doufala, že na ni narazí! Alice a Bella prostě patří k sobě, ne?
A konec legrace. Tedy trošku .
Zdá se, že Belle to řádně šrotuje v hlavě. Všechno, co do ní Edward zatím nahučel a o čem si myslel, že to šlo jedním uchem tam a druhým ven. A dokonce použila jeho metodu, jak si v tom udělat jasno :D .
A je tam s Angelou, takže se domů nevrátila?!
V každém případě se potkali v super okamžiku: ona díky alkoholu zbavená zábran a masky dokonalé manželky, on díky Alici hozený do role hlídacího vzorňáka Promiň, že se ti tu válím, ale vymyslela jsi jim to dokonale a dokonale uvěřitelně . Moc se těším na další. Vystřízliví dřív Bella nebo odjede Alice a Edward zase odloží dospělost?

Bye

11)  Bye (21.02.2012 23:11)

No těpic! Ty mi teda dáváš. Jako, sranda to byla, to jistě, ale...
Teď jsem trochu v šoku z toho, jaký to vzalo obrat. Edward to fakt zapíchnul?! Potká Bellu a NIC?! Odpálí ji a nazdar?
A Bella? Kam zmizela její houževnatá vymezenost vůči Edwardovi? Utopila ji ve sklenici koktejlu? Proč?
Nějak se nám ty jejich role obrátily... Já nevím, Edward je třeba z tý Alice tak vyplesklej, že prostě nemá na Bellu ani pomyšlení. Protože, já nevím, ale NĚCO tam přece musí zůstat, jinak by nebylo na čem stavět... Ne?
A Bella - copak se to s ní děje? Proč jí je všechno jedno? Najednou jako neřízená střela, v tom něco bude. Edwarde, to je fakt divný, nemyslíš?
Ježiši, samej otazník, už radši končím. Třeba nad tím jenom moc přemýšlím
Každopádně to moje těšení na další kapitolu pěkně přiživuje

Jo, a ten perex, ten neměl chybu! :D :D :D

leelee

10)  leelee (21.02.2012 21:01)


Kamci

9)  Kamci (21.02.2012 20:48)

úžasný dvě kapči:D :D :D Alice je poděs a dohromady s Bellou... docela je mi Edwarda až líto

kytka

8)  kytka (21.02.2012 20:17)

Tak myslím, že dámy mu ještě dají zabrat. V Belle se trochu nevyznám, ale jsem předsvědčená, že se brzy dozvíme to, co potřebujeme. Díky Ajji.

7)  jenka (21.02.2012 18:49)

To je asi ejvýstižnější smajlík, co jsem tu našla. Původně jsem už měla myš na - ale na tom všem, jak se Ed chová, je něco z jedný strany tak dojemnýho a z druhý je to absurdní, že to nejde. A setkání Alice a Belly je boží :)

Lenka326

6)  Lenka326 (21.02.2012 18:33)

Perex!
Kdyby to nebyl Edward, ta duše zkoušená uprostřed nepřátelských bab, které by za jiných okolností měl hodně moc rád, bylo by mi ho asi líto. Ale teď jen okusil vlastního chlebíčku. Jestli mu to vůbec dochází, jak se to obrátilo?! Ale dávají mu zabrat, až je z toho celý hotový. A tohle rozhodnutí mě dorazilo: Když se neuměj chovat, půjdou domů. Edward jako uvědomnělý pedagogický dozor!

matysekmj

5)  matysekmj (21.02.2012 18:18)

Já věděla,že se u další kapitolky dost pobavím.Alice mu teda dává a aby toho nebylo málo tak je tu i Bella
A že by se nám tam objevil i Jasper,no uvidíme jek načatá noc dopadne
Ajji,fakt skvělý

Astrid

4)  Astrid (21.02.2012 18:03)

*xmas* *xmas* *xmas* *xmas* *xmas* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* toto bolo dobréééééé, chudák Edward, mala si ho poslať tancovať s nimi toto bolo tak perfektné Ja ho tak milujem bože spravila si mi radosť, díky :)

3)  hanka (21.02.2012 18:03)

jsem mrtvá smíchy ještě než jsem začala číst - ten úvod " moje kapitoly berte jako chlapa ....."
jdu na ni

AMO

2)  AMO (21.02.2012 17:50)

Jo a má, co chtěl
Nejdříve dával čočky on všem kolem a teď dostává stejného od tří nejúžasnějších žen
A jen dotaz, co to blonďaté stvoření... přiblíží se zase k Alice a jak se bude jmenovat...?

Nosska

1)  Nosska (21.02.2012 17:33)

Je to dřina hlídat dvě ženský, viď Edwarde? Alice mu dává správně do trika

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek