Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Tak jo, je tu další. Nějak se mi to zvrtlo a samo prodloužilo, je to fakt divný! Navíc už asi nemám sílu to po sobě dnes číst, takže budu ráda za jakýkoliv reklamace. Děkuju!

15+ za jeho slovník ;)

Tři věci jsem věděl naprosto jistě. Zaprvé, na tohle ranní stání nepomůže ani nechutně studená sprcha. Zadruhé, mám Bellino číslo, ale je mi naprosto k hovnu. Kdybych jí zavolal, položí to dřív, než stihnu říct její tolik oblíbený příjmení Cullen. A zatřetí, jestli se mi nějak nepodaří prošťouchnout toaleťákem ucpanej záchod, ty první dvě věci už mě dál nemusí trápit, protože mě Rosalie ubije podšálkem…

Nerozhodně jsem přecházel s mobilem v ruce po koupelně a sem tam se podíval po záchodový míse. Její situace se za tu chvíli nijak nezměnila, za to mně začaly docházet nápady, jak to rafinovaně naplánovat tak, aby se mnou mluvila. Povzdechnul jsem si a natáhnul se k horní polici, kde byly snad ty nejhorší čistící sračky, který naše uklízečka dokázala sehnat.

Ta zelená voda musela bejt pořádná žíravina, protože během chvíle šel záchod v pohodě spláchnout. Což znamenalo dvě věci. Já přežiju a luxusní porcelánová sada nádobí taky. Jo, kdyby všechno šlo tak snadno jako spláchnutí. Prostě jen lusknout prstama a něco zařídit. Jenže tak snadný to nebylo ani omylem…

Stáhnul jsem si volný kalhoty níž, abych alespoň trochu zamaskoval můj problém a konečně vyšel ven z koupelny. Mobil jsem pořád pevně svíral v ruce a mezi prsty si s ním pohrával. Jak to udělat a neposrat to ještě víc?

Ale ať jsem přemýšlel jakkoliv, vždycky mi z toho vycházelo jediný. Nemůžu jí zavolat já, to bylo jasný. A protože měl včera večer Emmett čistě nechlapskou chvilku, bylo teď na něm, aby dokázal, že si zaslouží nosit koule.

Jak jsem později zjistil, byl trochu odlišnýho názoru.

„Říkám ti, že to prokoukne. Ježiši, Edwarde, není blbá!“ odpálkoval mě už podruhý.

„A já ti říkám, že ženský nejsou jako my,“ snažil jsem se ho zpracovat. „Proč by za tím měla vidět něco dalšího? Věř mi, takhle ženský nepřemejšlej,“ mrknul jsem na něj. Podezíravě mě sledoval.

„Tobě se ta holka dostává pod kůži,“ řekl nakonec s přimhouřenýma očima. Zavrtěl jsem hlavou a znovu k němu přišoupnul mobil.

„Jen s ní chci něco projednat, nic víc. Tak dělej, ukaž, že máš koule!“ povzbuzoval jsem ho.

„Opovaž se tu svlékat, Emmette,“ procedila Rosalie skrz zuby, když přinesla prázdnou misku od něčeho, co bylo až nezdravě cítit zdravím, do dřezu za náma. „A opovaž se pomáhat tomuhle příživníkovi.“

„Sama moudrost promluvila,“ zamručel jsem bez zájmu a dál upíral pohled na Emmetta. Když k nám byla Rose zády, jasným gestem mi naznačil, že mě uškrtí. Nebo že se o to alespoň pokusí. Bylo mi to fuk.

„Používáš často slova, kterým nerozumíš?“ Nerada prohrávala, ale to já taky ne. Tak jako tak, teď jsem na ni neměl náladu. Měl jsem v hlavě důležitější věci, který jsem potřeboval vyřešit.

„Často se snažíš obrátit svoje nedostatky proti druhým? Abys věděla, nedaří se ti to.“ Miska se o dno dřezu až příliš hlasitě otřela. Věděl jsem, že se snadno nasere, ale že až takhle snadno, v to jsem ani nedoufal.

„Jednoho krásnýho dne se vzbudíš s vlastníma koulema na polštáři vedle hlavy,“ pohrozila mi a tvářila se u toho jako… jako Rosalie. Nic zvláštního. Ještě nepřeladila na nejvyšší stupeň rozhození, teprve se zahřívala. Ale já ji vážně nechtěl řešit teď, když jsem před sebou měl veledůležitej úkol.

„Budu se těšit,“ usmál jsem se na ni. Podrážděně si odfrkla, máchla utěrkou a ta o mramorovej bar naproti lince pleskla tak, až jsme se s Emmettem přikrčili.

„Já taky,“ řekla a znělo to skoro jako příslib. Kurva. Možná je načase začít se zamykat… Odpochodovala stejně nabroušeně, jako přišla. Už mě tyhle její výstupy přestávaly bavit. Ale nemohl jsem nad nima přemejšlet dál, protože mě Emmett chytil rukou pod krkem. Neškrtil mě, ale svíral mě dost pevně na to, aby mi to bylo dostatečně nepříjemný.

„Tohle už nedělej. Ne přede mnou!“ odříkával. Dvakrát jsem ho plácnul po ruce, až jeho stisk konečně povolil.

„Fajn,“ polevil jsem a prstama si třel krk. „Ale všimnul sis, že si začala ona?“ ujišťoval jsem se, jen pokrčil rameny. Bezva. „Teď jí prostě musíš zavolat! Chtěls mě zabít. Tvoje vražedná přítelkyně mě šikanuje a… Tak ná, zavolej jí,“ podal jsem mu do ruky mobil a během toho zmáčknul tlačítko vytáčení. Hystericky se podíval na displej.

„Ty ses pomátnul! Já jí nechci vo-“

„Haló?“ ozvalo se z druhé strany. Byla to ona. Vážně to bylo její číslo. To zjištění mě nečekaně potěšilo. Emmett zmateně těkal očima mezi mnou a telefonem, kterej si držel třicet cenťáků od ucha.

Mluv!“ naznačil jsem mu a rukama se mu snažil ukázat, co přesně po něm chci.

„Haló?“ Jestli to položí, zabiju ho! Co na tom, že je dvakrát větší.

„Haló?“ probral se konečně a protáhnul koutky dolů. Kdyby nevolal právě jí, rozesmál bych se, protože vypadal stejně jako po pár panácích whisky. „Je tam Isabella Redayová?“ Díkybohu, nepopletl jméno. Neslyšel jsem, co říkala, protože měl mobil těsně u ucha. „Tady Emmett McCarty… Ano, to byl večírek mých rodičů,“ usmál se. Zmetek. „Pravda. Proč vám vlastně volám?“ Vyplašeně se na mě podíval.

Něco si vymysli!“ zartikuloval jsem němě. Nepomohlo to. Tvářil se ještě víc blbě.

„Vím, že je to hloupé, ale v šatně se našla šála s vaší visačkou, musela se v těch hromadách věcí nějakým způsobem ztratit.“ Veškerý moje naděje šly přímo do prdele. Co to ten kretén mele?! „Opravdu, to číslo souhlasí… Nechci vás otravovat, můžeme vám ji zaslat poštou, když mi dáte adresu…“ zkusil to a já před ním ve stejnej okamžik začal záporně šermovat rukama. On se zbláznil! Adresu? Jasně, půjdu tomu jejímu vyperoxidovanýmu hovadu přímo na ruku! „Přijdete si pro ni?“ rozzářily se mu oči a já na něj zůstal nevěřícně civět. „To byste byla strašně… hodná.“ No, s tím přesládlým tónem to trochu přeháněl. „Ještě dneska? To zní skvěle… To mi vyhovuje… Ano, budu se těšit.“ Ten magor měl víc štěstí než rozumu.

Jakmile dotelefonoval, hlasitě vydechnul. Já mu ale nedal ani chvíli na vzpamatování.

„Šálu?! Tos rovnou mohl říct botu! Copak je to nějaká zkurvená Popelka?! Ježiši, Emmette!“ prohrábnul jsem si rozhozeně vlasy. Tohle jsem prostě nedomyslel. Měl jsem mu říct, co od něj chci. Takhle vařil z vody a šlo mu to asi stejně dobře jako uklidňování Rosalie.

„Co?“ nechápal. „Domluvil jsem ti s ní schůzku, zasloužím si trochu vděku!“

„Vděku?“ uchechtl jsem se. Vděku?! Ale jak mi to postupně docházelo… Koho zajímalo, že si přijde pro šálu? Pro šálu, kterou pravděpodobně ani neměla s sebou? Nepamatoval jsem si, že by na sobě měla něco takovýho, ale je pravda, že jsem ji zas tak dopodrobna nezkoumal, navíc byla tma. To všechno bylo stejně nepodstatný, hlavní bylo, že přijde. Přijde! „Emmette, až se jednou rozejdeš s Rose, dostaneš ode mě nějakou roštěnku jako dárek,“ šťouchnul jsem ho vesele do ramene. Vteřinu nebo dvě se culil, než mu došlo, co jsem řekl, jeho obličej rázem zvážněl a jasně říkal, že i když mě předtím neuškrtil, nedělá mu problém to napravit.

„Někdy seš tak blbej, Edwarde,“ zavrtěl hlavou.

„Díky,“ usmál jsem se. Byl jsem nadšenej, začínalo se to vyvíjet přesně tak, jak jsem chtěl. „Kde se máte sejít?“ zajímal jsem se a hned na to se zamračil. „Doufám, že ne u vašich doma…?“

Protočil oči. „Ne. Ví, že spolu máme pár přednášek. Příjmení McCarty dělá divy. Snad ti bude školní kavárna vyhovovat,“ ušklíbl se. Jo, měl pravdu, měl jsem mu projevit trochu víc vděku, jenže jsem byl tak mimo z toho, že to vyšlo, že jsem se na nic kloudnýho nezmohl. Chlapsky jsem ho poplácal po rameni.

„Díky, Emme, máš to u mě.“ To stačilo k tomu, abych si ho zase udobřil. Neměl jsem říkat tu věc s Rosalií, pokud se někdy opravdu rozejdou, Emmett se složí a to poslední, co ho bude zajímat, bude jiná ženská. I když si pořád troufám tvrdit, že kterákoliv jiná by byla lepší, než tahle jedovatá saň, co kolem sebe neustále plive kyselinu. Jediná klika byla, že neuměla dobře mířit, jinak by mě už celýho seškvařila.

„V pohodě. Ale jestli to posereš, nemám s tím nic společnýho,“ upozorňoval mě. To mělo jistou logiku a já proti tomu neměl co namítnout.

„V kolik tam bude?“ ptal jsem se netrpělivě.

„Říkala, že končí ve čtyři. Teď už je to jen na tobě, Romeo,“ usmál se povzbudivě, ale mě to nijak nepovzbudilo. Možná bych byl tentokrát radši, kdyby mi někdo stál za zadkem. Jestli znovu začne brečet, už dopředu vím, že budu bezmocnej. Prostě je neumím utěšovat. Ne že by mi to nějak zásadně vadilo, ale teď se to zdálo jako menší nevýhoda. Menší… spíš kurevsky velká.

„Fakt díky, brácho.“ Už se mi z tý všudypřítomný vděčnosti dělalo lehce šoufl. „Jednou ti to vrátím.“

„Bál jsem se, že to řekneš…“ Rozesmál mě.

Nechal jsem ho v kuchyni a sám jsem s mobilem v ruce zalezl zpátky do svýho pokoje. Po zemi se pořád válelo pár flašek, ale nemínil jsem se s nima zdržovat, jen jsem je odkopnul ke stěně, kde se o ně nepřizabiju. Lehnul jsem si do postele a hned si zapálil. Dokázal jsem respektovat pár pravidel, takže jsem se snažil kouřit jen u sebe. Byl to jeden z ústupků po tom, co se sem Rosalie nakýblovala. A asi jedinej, kterej jsem pořád tak nějak dodržoval.

Měl jsem plno času a nevěděl, co s ním. Nakonec jsem si zapnul notebook a znuděně prolejzal maily. Jeden krátkej jsem poslal Alice. Chtěl jsem po ní, aby mi napsala, co říkala Esme. Jasně jsem si představil, jak všechno zbytečně zveličovala, ale chtěl jsem mít jistotu, že příliš nešílí. Nepočítal jsem s tím, že mi odpověď přijde hned, ale přišla.

Zlobíš, bráško! Máma jančila, nemysli si, že ne. Ale neboj, uklidnila jsem ji :) Doufám, že brzy přijedeš. Všem se nám moc stýská. Hlavně mně.

Překvapeně jsem zamžikal. Mám přijet? Ne, to jsem rozhodně neměl v nejbližších měsících, spíš letech, v plánu. Slíbil jsem si, že se do tý díry jen tak nevrátím. Rychle jsem nadatloval odpověď.

Jsi nejlepší. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout. Výlet do Forks? Mokro a zima? Ne, díky. Můžeš přijet ty za mnou, máma s tátou budou mít určitě radost, že se tě na chvíli zbaví. Tak mě napadá… Neměla bys být náhodou ve škole?

Usmál jsem se a zmáčknul odeslat. Během dvou minut přišel další mail.

Jsem nemocná :P Ale ty bys tam měl být. Možná by mamku zajímalo, že tam nejsi… Co myslíš?

Ta malá vyděračská příšera! Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že v žádným případě nemůžeme mít stejný DNA.

Nehodlám s tebou vyjednávat, Alice. Ale hezká snaha, lepšíš se ;) Teď mám na práci důležitější věci, než je škola. Za chvíli mám rande. Drž mi palce, bude to jízda. Pozdravuj doma. A jestli seš vážně nemocná (nevěřím tomu, ani trochu), brzo se uzdrav.

Převlíknul jsem se do džínů a z dolní police ve skříni si vzal čistý černý triko. Stejně bylo jedno, co si na sebe vezmu. Tak jako tak se mě pokusí zabít a nemyslel jsem si, že by to třeba kvádro spravilo. Možná tak latex. Ten bych ale mnohem radši viděl na ní. Prstama jsem si prohrábnul vlasy a chystal se zaklapnout notes, ale blikající zpráva v pravým dolním rohu mi v tom zabránila. Rozkliknul jsem ji a rychle četl.

Rande? Ty? Chudák holka. Ale i tak ti držím palce! xoxo

Xoxo? To jako vážně? Zakroutil jsem nechápavě hlavou, tyhle debilní zkratky mi lezly krkem i prdelí a v podání mý mladší sestry byly dvakrát tak hrozný. Asi by jí naši měli na čas zakázat internet. V zájmu nás všech. Ledabyle jsem zaklapnul notebook a ze židle u postele si vzal bundu. Měl jsem ještě třičtvrtě hodiny, ale doma už jsem to nemohl vydržet. Do kapsy kalhot jsem si ještě strčil krabičku cigaret a zapalovač. Když jsem nervózní, tahám jednu za druhou a měl jsem takovej pocit, že tohle bude přesně ten případ, kdy se nikotin bude hodit.

Myslel jsem, že Emmovi ještě jednou poděkuju, ale nepotkal jsem ho. Což bylo možná dobře, nestál jsem o žádný rádoby rodičovský kázání, jak se mám správně chovat. Věděl jsem, že mu ta celá věc s Redayovou nesedí, ale já si nemohl pomoct. Bylo to silnější než já. Ta holka si nechávala srát na hlavu od chlapa, co stál za úplný hovno. Měla na lepší, měla na každýho, na kterýho by si ukázala. Každej normálně uvažující chlap by jí splnil všechno, co by si jen přála, ale to on ne. Pořád jsem nechápal, jak s ním může bejt. Co dělat s někým, kdo vás podvádí? Krom toho, že mu nakopete jeho nevěrnickou prdel?

Kdyby byla rozumná, odejde od něj. Nechtěl jsem pochybovat o jejím intelektu, ale to, že s ním ještě byla, o něčem svědčilo. Nešlo mi to do hlavy.

Venku mrzlo a podle toho, jak bylo zataženo, to vypadalo, že snad začne sněžit. Skvěle. Letošní zimu jsem zatím řešit nemusel, protože moje Volvo ještě pořád stálo v garáži s polorozpadlým nárazníkem, takže jsem se ani nestaral o zimní gumy… Šel jsem pomalu a než jsem došel k univerzitním kolejím, vykouřil jsem další dvě cigarety. Šrotovalo to ve mně a nedalo se to zastavit.

Ani jsem pořádně nevěděl, co jí řeknu. Spolíhal jsem se na improvizaci a doufal, že mi půjde líp, než Emmettovi. Prej šála. Ještě jednou jsem nad tím zakroutil hlavou. Jak ho to vůbec napadlo? Radši jsem to nechtěl vědět.

Postával jsem za rohem budovy a skoro nedočkavě čekal, kdy vyjde z hlavního vchodu. Bylo to absurdní, protože mohla vyjít kterýmkoliv jiným, a o to víc jsem si připadal jako magor. O co mi vlastně šlo? Stejně mě jen znovu slušně pošle do prdele.

Neměl jsem štěstí, hlavním vchodem vycházelo jen pár hloučků studentek, ale Bellu jsem neviděl. Bylo za pět minut čtyři. Už tam je? Musel jsem se pochlapit, abych se vůbec dokopal dojít ke kavárně.

Už tam byla. Seděla v zadní části lokálu, přes opěrku židle měla přehozenej kabát a usrkávala z hrnku, kterej držela v obou dlaních. Nebyla nalíčená a stejně jí to slušelo. V tom se tolik lišila od holek, který jsem znal. Ty se snažily tunou make-upu zakrejt sebemenší nedostatek, Bella žádnej nepotřebovala. Neměla nedostatky.

Byla prostě jen přirozeně hezká.

Zhluboka jsem se nadechnul a rážně vykročil. Nemohlo to bejt tak těžký. Nebo jsem si to alespoň myslel, dokud nezvedla hlavu a zakuckala se. No, tolik k prvním dojmu. Nasadil jsem úsměv a zamířil přímo k ní.

„Ty mě vážně sleduješ,“ vykašlala místo pozdravu. Sednul jsem si na židli proti ní. „Tady už končí legrace, Cullene,“ zamračila se.

„Přísahám, že tě nesleduju,“ usmál jsem se. Bylo zvláštní, jak se mi najednou zvedla nálada. Asi o tom ani nevěděla, ale byla svým způsobem vtipná. „Zapíjíš den školy?“ mrknul jsem na ni a prstem ukázal na její hrnek. Jestli to vůbec šlo, zamračila se ještě víc.

„Do toho ti nic není,“ odsekla mi. Ani jsem se nemusel ptát, jestli je na mě naštvaná, dávala to jasně najevo. Kdyby tak věděla, že to působí úplně opačně, než sama chce… Sundal jsem si bundu a taky si ji chtěl přehodit přes opěradlo, ale než jsem to udělal, všimnul jsem si jejích vykulených očí a pootevřených rtů. Nadzvedl jsem jedno obočí. „Co si myslíš, že děláš?“

„Odkládám si bundu?“ zkusil jsem to. Nevěnovala pozornost sarkasmu a znovu mě sjela. Přirozeně.

„To vidím! Ale proč to děláš? Se mnou sedět nebudeš! Na někoho čekám.“ Kurva. Byla fakt solidně namíchnutá. Bude to ještě těžší, než jsem si myslel.

„Na koho?“ zeptal jsem se přidrzle.

„To tě taky nemusí zajímat!“

„A je něco, co mě zajímat může?“ Skvěle jsem se bavil, jen jsem to nemohl dát najevo, aby se nenačuřila ještě víc. Byly věci, bez kterejch jsem se obešel a horký kafe vychrstnutý v klíně byla jedna z nich.

„Abych byla upřímná, ne, nic takovýho není,“ procedila skrz zuby. „A teď bych byla opravdu ráda, kdyby ses posadil někam jinam. Ideálně i do jiného podniku. Díky.“

„Tak snadno se mě nezbavíš,“ ujistil jsem ji a odhodlaně se na ni podíval. Od tohohle zkurvenýho stolu mě nikdo nedostane. Chladně mi pohled vracela, ani trochu to s ní nehlo. „Až tvoje společnost dorazí, vyklidím pole, slibuju,“ snažil jsem si ji udobřit. Nepomohlo to, jako bych snad čekal něco jinýho.

„Cullene, řekni mi pravdu. Co tohle všechno má znamenat? Lezeš za mnou jako pejsek, nerozumím tomu. Dělá ti to snad dobře? Protože pro mě není problém zařídit si soudní příkaz o nepřibli-“

„O nepřibližování? Zašla bys až takhle daleko?“

„Kdybych se tě tak zbavila? Odpovíš si snad sám.“ Tentokrát to byla ona, kdo mě provrtával pohledem. Nešlo jí to tak dobře jako Rosalii, ale i tak budila docela respekt.

„Tak fajn, půjdu s pravdou ven. Líbíš se mi,“ nenechal jsem ji, aby mě přerušila, i když se snažila, a pokračoval jsem dál. „Četl jsem spoustu článků o aférce tvýho manžela. Vážně nechápu, proč s tím zmrdem ještě seš. Klidně se potuluje se svojí milenkou po městě a nechává se s ní fotit... Tohle není normální, Bello, je mi z toho zle!“

„Díky, že jsi mě seznámil se situací, už jsi spokojený?“ Viděl jsem, že má zase na krajíčku. Do prdele…

„Ne, to nejsem. Necháváš si od toho chlapa zničit život, veřejně tě ponižuje. Ten zmrd si tě nezaslouží, Bello,“ mluvil jsem a už pomálu nevěděl o čem. Ale poslouchala mě a k mýmu štěstí držela slzy na uzdě. Zatím to bylo dobrý.

„A co bych podle tebe měla dělat?“ nevesele se uchechtla a máchla jednou rukou do prázdna. „To už tvůj mozek nevymyslel, že?“

„Vymyslel,“ přiznal jsem se. Bylo to buď teď, nebo nikdy. „Bello, ty mu to prostě musíš oplatit.“

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (15.03.2012 12:35)

První odstavec mě naprosto odboural, jsi génius!!! Pokaždé se těším, jako malé dítě na lízátko, až se na scéně objeví Rose. Jsou tak nádherně vyrovnanými soupeři! Já chci Emmettka jako kámoše taky. Zkurvenou Popelku hned tak nezapomenu. Opravdu, čestný pionýrský, se mi tohle počtení moc líbí!

Ree

18)  Ree (11.03.2012 17:37)

Jo, Emmett je ňuchňací! Takhle hezky pomáhat kamarádovi, to je od něj moc hezké. A od Edwarda podlé, že mu to tak komplikuje s Rose. Ale tak... Emm si to umí určitě zase pěkně udobřit
Já vím, že se asi budu opakovat, ale Eda je hňup! "Bello, ty mu to prostě musíš oplatit." To by se mu líbilo!

miamam

17)  miamam (17.02.2012 10:13)

Ale! Tenhle zmetek ji bude učit, jak si poradit s jinými zmetky?? No to jsem zvědavá, jak to má Edward vymyšlený. Ale s tou blbou šálou to Emmett asi zvoral - jak bude B reagovat, až se dozví, že to byla jen záminka? :p Výborný díl, opět

Silvaren

16)  Silvaren (30.01.2012 21:08)

Naprosto úžasný! První odstavec je prostě neodolatelnej a poslední věta už mě vlastně ani nepřekvapuje. Jak může být někdo takhle namyšlenej?
Užívám si každý písmenko a toho zmetka mám pěkně pod kůží.

matysekmj

15)  matysekmj (09.01.2012 18:16)

Teď bych jen opakovala co tu už jednou holky napsaly.
Je to prostě perfektní Ty jeho kecy fakt miluju (jeho miluju) Jsem zvědavá co mu odpoví jestli ho pošle k šípku a nebo...*fworks*

14)  Elanoreth (08.01.2012 22:24)

Náááádhera!!!!! Ehm .....Edwarde, on se záchod dá ucpat lecčíms........Co takhle studijní průkaz, ten ti nechybí ?
Neskutečně se těším na Bellinu odpověď - zatím si vůči Edwardovi nebrala servítky.

leelee

13)  leelee (08.01.2012 22:09)

Možná je načase začít se zamykat…
ne že bych komentovala každou kapitolu, ale taková Rose má něco do sebe:D vlastně nic moc nedělá, ale dokáže vytočit jen přítomností
no a zapomenutá šála to bude ještě zajímavá debata, žejo

kytka

12)  kytka (08.01.2012 21:58)

Oblíbené příjmení Cullen. Toaleťákem ucpaný záchod. A takhle bych mohla pokračovat a pokračovat. Skvělá práce.

Bye

11)  Bye (08.01.2012 19:01)

Zítrááááá

Ajjinka

10)  Ajjinka (08.01.2012 18:43)

Holky, děkuju! Jsem ráda, že vám ještě nelezu krkem
Bye, já asi miluju všechny tvoje komentáře Ale asi tě zklamu, protože nic, co by se podobalo koulím, mi nikde nevisí
Leni, Bella ho má pěkně na háku, co? Však on to potřebuje jako sůl
ambři, u tebe je to jako u Bye, fakt si vaše trefný komentáře užívám
Astrid, abych se přiznala, tvůj komentář mě naprosto dostal. Vážím si toho, co jsi napsala. Takovýhle komentáře mi říkaj, že má cenu vás tu dál prudit Ale asi tě zklamu, další kapitolu dneska nejspíš nestihnu, je načatá, promyšlená, ale protože se znám, viděla bych to spíš na zítřek
Ještě jednou děkuju! Jste nejskvělejší!

Astrid

9)  Astrid (08.01.2012 18:05)

Ach bože, nech povie áno, Ajjinka už píšeš dalšiu kapitolu?? Teraz som to dala ešte raz, on tento Edward je takýá zhýralý Valmont, omg (som nahá), ja sa tu roztečem, už nech to je!! Nakonec nebude môcť on, ja sa teším, ja som odpadol...

Kamci

8)  Kamci (08.01.2012 17:59)

Ooooo, co jinýho by mohla chlapská hlava vymyslet, že. I když on Edward asi myslí něčím jiným:D Jsem vážně zvědavá na Bellinu reakci.
úžasný čtení, ohromě se bavím

ambra

7)  ambra (08.01.2012 12:41)

OMG! Umřela jsem už u druhé věty , a to jsem ještě nevěděla, co na mě čeká v celém prvním odstavci .
Ajji, asi tak na deseti místech jsem se vyloženě snažila najít vycpávkovou větu, případně větu, která by mě aspoň trošku nudila, ale marně . Musím aspoň tohle:
přinesla prázdnou misku od něčeho, co bylo až nezdravě cítit zdravím a zkurvená Popelka už mi zůstane v hlavě navždy .
Dokonalá jízda!
Jen si nejsem jistá, jestli Edwardovi po té poslední větě nechladne už to horké kafe v klíně . I když to černé tričko by možná mohlo zabrat .
Děkuju!

Bosorka

6)  Bosorka (08.01.2012 09:21)

Ten si to představuje, jak Hurvínek válku!

Lenka326

5)  Lenka326 (08.01.2012 09:19)

Wow, to zase bylo!
Edward a ucpaný záchod.
Edward a Rosalie.
Edward a Emmett.
Edward a Alice.
Edward a Edward. ???
Edward a Bella: jejich vztah-nevztah si prostě dělá co chce. Teda vlastně si dělá to, co udělá a dovolí Bella. Bavím se, jak si Edward Božský Cullen může zavařit mozkovnu, aby vymyslel, jak se jí přiblížit, ale pak tváří tvář se musí podrobit. A v tuhle chvíli má asi pocit velkého vítězství, jen bych mu doporučovala neradovat se dopředu.
Moc se těším na další.

Nosska

4)  Nosska (08.01.2012 01:28)

Všechno se to tak krásně rozjíždělo a on to jedinou větou takhle podělá :D :D :D

Astrid

3)  Astrid (08.01.2012 01:04)

Dlho sa mi nestalo, že v stlpci vidím poviedku, na ktorú sa teším jak malá. Tento Edward je pre mňa príťažlivý a aj si ho tak často predstavujem a som rada, že o ňom tento príbeh píšeš. Rosalie a on, to je synfonia sama!! a k tomu pekne búrlivá. Spĺňa všetky predstavy o ich vzájomnej nevraživosti. A humor lomeno sarkazmus, plus Tvoj styl vyjadrovania, vychádza z toho genialna rovnica. úprimne, dlho som nebola nadšená poviedkou tak ako teraz. Ja dúfam, že to rozuzlenie, alebo aj ten Bellin problém rozluskneš s gráciou, veľmi sa na to teším, keď si to budem môcť prečítať. Díky.

Twilly

2)  Twilly (08.01.2012 00:38)

Ajjo, je pozdě, mám za sebou jednu svatbu, tunu jídla a alkohol ze mě už pomalu vyprchal... ale tleskat ještě zvládnu nádhera, tohle jsem tak nějak potřebovala, dík

Bye

1)  Bye (08.01.2012 00:26)

Ajjo, totálně jsi mě zbořila už u toaleťákem ucpanýho hajzlíku
"...aby dokázal, že si zaslouží nosit koule." Ajjo! Já chci vidět, jestli je náhodou nenosíš i Ty! Tohle je tak... chlapský čtení!
„A já ti říkám, že ženský nejsou jako my,“ Svatá pravda, Edwarde!
Ta jejich válka s Rose :D :D :D Asociace s miskou
Zkurvená popelka... Ajjo!
Maily s Alicí - teď se ukázalo, že si Edward jenom navenek drží svou chlapáckou masku, protože se sestřičkou jedná úplně jinak
A pak ten jeho rozbor Belly. Proč zůstává s nevěrným manželem. Co ho to tak trápí? V dnešní době... Hmm, taky to o něčem svědčí, že?
Uuuf. Setkání dopadlo nadmíru dobře. Čekala jsem, že ho zase vyfakuje, i když, doufala jsem, že ne - sen se mi splnil! Mluví s ním!
Jen nevím, jestli jí to vydrží i na začátku další kapitoly. Po tom, co Edward řekl
Nene, Edwarde, tak lehký to mít nebudeš. Buď Tě Bella rovnou pošle do háje, nebo to spolu naoko upečete a Ty si budeš myslet, že máš ruku v rukávu a Bella Tě zase vyvede z omylu. Tohle není jen tak nějaká hej nebo počkej!

Já chci další!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek