Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/M%C3%BAz%C3%A1ci%204.jpg

Každý kdo píše, mi potvrdí, že zásadní věcí pro vznik dobré povídky je vztah s Múzou.  Mohlo by to vypadat třeba takhle...

„Je mi líto, ale máme volný jen jeden pokoj. Zrovna jsem ubytovala jednoho pojišťováka z Nebrasky,“ uculila se. „Ale postele je možné odtáhnout od sebe a v pokoji je velký paraván.“

Edward se zatvářil trochu rozpačitě a podíval se na mě.

„Mně to nevadí,“ kuňkla jsem.

Edward se teď už vyrovnaně usmál a řekl, že to tedy bereme.

Když odemykal dveře od našeho pokoje...

 

„A do háje! Já zapomněla na tu tašku!“ vykřikla jsem do svítícího monitoru a frustrovaně se opřela o koženkové opěradlo svého „psacího“ křesla.

Bella přece nemůže jít spát do hotelu a nemít nic na převlečení... Jak to vyřešit?

Povzdychla jsem si a vyjela kurzorem o tři stránky dřív, až jsem našla tu pasáž.

 

Vešla jsem do nádherné prostorné haly, postavila svou tašku na zem a zavřela dveře. Bylo to nádherné místo.

 

„No, jasně. Nechala to za dveřma, koza!“ Zamračila jsem se a unaveně si podepřela hlavu. Co teď s tím? Prsty vyťukávám nervózní rytmus do desky psacího stolu. Jako když tam – tam přivolává déšť. Já přivolávám další písmenka. Nápad. Múzu...

Ušklíbla jsem se. Ta moje „holka inspirovatelka“ je čím dál tím zmlsanější. Kde jsou ty časy, kdy jí stačil hrnek zeleného čaje. Vždycky dostala energetický šok a diktovala tak rychle, že jsem sotva stíhala psát.

Po čase přiletěla, a že by si dala něco na zub. Zajímalo by mě, kolik jich taková Múza má, protože snědla tři obložené housky, čokoládovou tyčinku a pak totálně přecpaná usnula v mém křesle. Následovalo vínečko. Nejdřív stačilo krabicové, později prý: „Tím bych ani nepodlila guláš.“ Koupila jsem jí sedmičku za 150 korun! A teď? Cha! Někdo jí zřejmě přeplatil, protože se už dva dny neukázala...

„Tak co s tou pitomou taškou?“ snažím se sama sebe přimět k většímu soustředění. „Hodím to na Edwarda...“ zabrumlala jsem si a začala to hned psát.

 

... najednou jsem se zarazila.

„Moje taška... Zůstala u tebe doma...“

Zvedl oči v sloup a div se neplácnul do čela.

„Udělal jsem to znova...“ řekl nešťastně. „Nedošlo mi to.“

 

„Cha chá! Tobě projde všechno, chlapče. Máš tu úžasnou vůni, vlasy, oči a tak.“ Byla jsem se svým nápadem náramně spokojená.

Hmm... Teď pojede domů a zase zpátky do hotelu. To je pěkná pakárna. A nuda. Co by tak mohl...

„Jasně! Stejská se mu. Je do ní blázen!“ A píšu dál. Sebral tašku, vykašlal se na Alicin telefonát - to se mu jistě vymstí (Muhehehe!) a už je zpátky v hotelu.

„Tak. A teď to přijde,“ říkám si potichu a raději otevřu okno. Milostné scény, to je moje. Takže... jak na to?

Přistihla jsem se, že si zase ťukám do stolu. Hlavu opřenou v dlani a marně hypnotizuju dosud napsaný text. Představuju si Edwarda, jak vchází do hotelového pokoje a vidí Bellu spící na křesle. Paráda! Hned to zapisuju. Prsty už letí po klávesnici úplně samy a před očima mi běží všechno to šeptání, mazlení a tulení.

Pak najednou ležím s čelem opřeným o stůl (děsně to tlačí) a cítím, jak mám ztuhlý krk. S úpěním se obratel po obratli narovnávám a rozespale mžourám na obrazovku. Půl druhý ráno!

„No, tě prsky! Kde jsem to vlastně skončila?“

Očima najdu změť nesrozumitelných hlásek napsaných už nejspíš v částečném bezvědomí. Poslední inteligentní věta popisuje Edwardův návrat do hotelu.

Hm. Tak se mi to jenom zdálo. A to jsem si myslela, že už to mám skoro napsané. Všechno to muchlování teď musím dostat z hlavy do počítače.

„Ahoj,“ ozvalo se za mnou a já leknutím nadskočila.

Jsem přece sama doma! Rodiče odjeli na tři dny pryč, aby mi pomohli obnovit duševní zdraví... Navíc tenhle hlas... Mužský hlas!

Nervózně skousnu ret a pomalu se otáčím.

„Jaj!“ Vyklouzlo mi a v zápětí mi obě ruce vyletěly k obličeji. Asi jsem měla strach, že grimasa, která se mi tam vytvořila, mi nenávratně poškodí vzhled.

Toho kluka znám! Bronzové vlasy, naprosto úchvatný obličej s nezaměnitelnýma topazovýma očima, pokřivený úsměv. Stál opřený o parapet mého pootevřeného okna, ruce ležérně založené na prsou. Edward Cullen! V celé své kráse!

Dívám se na něj škvírami mezi prsty a díky rukám na obličeji nemůžu pořádně dýchat. Pak si všimnu, že oproti knižnímu hrdinovi, má tenhle fešák takovou drobnost navíc. Pár duhových průsvitných křídel. Jedním z nich shodil květináč s muškátem ven na ulici.

„Promiň,“ řekl rozpačitě, když se ozvalo bouchnutí.

Pomalu jsem spustila ruce a kuňkla: „To je dobrý. On už byl stejně... suchej. Já... neumím se starat o kytky.“

S tím dýcháním to pořád nebylo nijak zvlášť slavné. Za to srdce pracovalo nejmíň dvakrát tak rychle než obvykle. Když vykročil směrem ke mně, ještě se to zhoršilo.

A je to tady. Máma měla pravdu. Vážně mi z toho fanfiction už totálně hráblo... Mám ho ignorovat? Nebo si s ním povídat? I když neexistuje?

Ignorovat! Cha! Podívej se na něj a pořádně se nadechni. Ten se vážně nedá přehlížet.

 

Zastavil se až u mě a sedl si do dřepu. Krásná křídla se elegantně rozložila na zemi.

„Ty tady ve skutečnosti nejsi,“ hlesla jsem napůl nešťastně a cítila, že jeho vůně mi začíná v hlavě vytvářet neuvěřitelné obrazy. Měla jsem stejný pocit, jako mívám, když píšu ty muchlací scény.

„Nejsem?“ zeptal se se smíchem. „A kdo na tebe teď mluví?“ Přitom se naklonil blíž a já, místo abych o stejný kus ucouvla a namáčkla se až do opěradla, udělala jsem totéž.

„Já... nevím... Ale... ty tady nemůžeš být. Já o tobě přece píšu...“ To je argument, pane jo!

„Proto jsem tady.“ Souhlasně přikývl a pořád se nakláněl.

„Co... co... co děláš?“ Musím aspoň předstírat, že mi to vadí. Ve skutečnosti jsem už dávno ztracená v jeho očích. Už chápu, že Belle vůbec nevadilo, když kvůli němu málem zmrzla...

„Chystám se tě přece políbit,“ odpověděl, jakoby se takové věci děly běžně.

„Aha.“ Už to byl spíš jen povzdych, než pěkně artikulované slovo.

Tak do toho! Pobídla jsem ho ve své hlavě.

„Čtu myšlenky, vzpomínáš?“ řekl tím svým sexy hlasem a jeho rty už byly pouhých deset centimetrů ode mě.

Jistě... myšlenky... Ty moje teď plynuly rychlostí spícího šneka. Co ale fungovalo hyper rychlostí, bylo srdce a receptory hmatu. Už se nemohly dočkat, až se mě konečně dotkne.

A pak mě políbil.

V hlavě mi vybuchovaly různobarevné světlice a já se začala se syčením rozpouštět. Tedy, aspoň mi to tak připadalo. Nejzvláštnější byl pocit, který jsem měla v hlavě. Pálení – ne nepříjemné – a vlny horka.

Když přestal, nesouhlasně jsem zakňourala. Bylo to příliš brzy.

Se zasněným úsměvem se odtáhl a postavil se.

„Tak. A teď piš!“ řekl škádlivě.

„Co...“ vykoktla jsem vyjeveně.

„Teď už to půjde úplně samo. Věř mi.“ Rozverně mě cvrnknul do nosu. Pomalu mi to začalo docházet.

„Ty jsi...“ Ohromeně jsem na něj zírala.

„Múzák,“ pronesl napůl hrdě a napůl jakoby nic.

Někde v koutku duše jsem pocítila zklamání.

„Ale no tak. Jedna pusa zatím stačí. Rychleji psát nedokážeš, víš?“

Zmateně jsem zamrkala a uvědomila si, že se v mé hlavě opravdu něco stalo. Najednou jsem viděla celý příběh. (Takže vyjde slunce? Tý jo, to je dobrý. A co takhle trochu na letišti potrápit Jacoba...).

„Tak se mi to líbí,“ pochválil mě a obdaroval mě tím neodolatelným úsměvem. Srdce mi malinko vypadlo z rytmu. Ale i přesto, největší touha, která mě teď začala ovládat, se týkala psaní. Prsty mě doslova svrběly, aby se už už dotkly klávesnice.

„Já poletím,“ zasmál se a mrknul na mě. „Ale zase se objevím, jo?“

„Jasně,“ souhlasila jsem vřele, ale už zády k němu. Na monitoru přibýval řádek za řádkem.

Ofouknul mě průvan, jak víc otvíral okno. Už jsem se na něj skoro nesoustředila.

„Hele, a mohly by příště být obložený housky?“ slyšela jsem za sebou.

Podrážděně jsem se ohlédla. Seděl na okně, nohy přehozené přes okraj rámu a křídla roztažená, připravená k letu.

Vyplázla jsem na něj jazyk.

Zasmál se, zamával a zmizel ve tmě.


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Pilly

47)  Pilly (31.10.2012 21:07)

Geniálne

Jalle

46)  Jalle (31.07.2012 19:40)

takže písanie nie je žiadne mučenie;) já chci taky

ireen

45)  ireen (25.04.2012 20:22)

Jestli Tě takhle navštěvuje často, moc ho pozdravuj! ..a užij si to!!!!!!!!!!! :)
ireen(nejde mi se přihlásit)

miamam

44)  miamam (19.05.2011 13:56)

Huhúúú To byla dvě zrcadla!!! Miluju, když se různé příběhy navzájem prolínají. Jen jsem tě ještě nedávno neznala, takže jestli jsi Dvě zrcadla psala původně pro trojúhelník Bella+Edward+Jacob, nevím o tom. Skvělá kapitola, a ještě úžasnější múzák Ed!!! Kdyby takhle přiletěl ke mně, asi bych jen vykouzlila retardovaný úsměv a nebyla schopná ničeho... Paráda

43)   (02.02.2011 16:50)

:D No tě pic!
"Hele, a mohly by příště být obložený housky?"
Se vůbec nedivím, že máš tak krásný povídky, když tě někdo takový posktrkuje...

eElis

42)  eElis (22.10.2010 14:03)

Tak už vím, kdo Ti podstrkuje ty Tvoje nápady na povídky.:D :D :D Takového Múzáka bych si taky nechala líbit!!!

Karolka

41)  Karolka (05.09.2010 23:51)

MisaBells: Děkuju, zlatíčko. Já už ti ani nevím. Nejspíš jsem měla nějakej psací zásek a fantazie si vyšla na špacír. Mmch... moc se mi líbí tvůj avatar. ;-)

MisaBells

40)  MisaBells (05.09.2010 23:44)

Viva la Karolka!!!!! Chci taky toho múzáka a jakmile přijde, zabedním okna!!! Ale ššš, neříkejte mu to, jen mi ho pošlete, ju? Zlato, to bylo nepřekonatelný a jdu dál. Jsem zvědavá na druhého múzáka, co z něj vyleze! Jak tě tohle napadlo? Wow...

Karolka

39)  Karolka (05.09.2010 23:11)

Alorenie: Mám podezření, že mě minulý týden unesli ufoni pro své děsivé experimenty a vymazali mi paměť. Nechala jsi mi tolik komentářů a já na to přišla až dneska. Díky! Díky! Díky!

Alorenie

38)  Alorenie (02.09.2010 15:49)

Úchvatné .
Nemáš na něj telefoní číslo? Abych místo tohohle dělala tohle . Jó, takového Edwada múzáka bych brala.( )
Skvělé!

piskot94

37)  piskot94 (19.06.2010 12:01)

nejlepší prej Muhehehe!

Linfe

36)  Linfe (19.05.2010 09:43)

Tohle je naprosto neuvěřitelný, Karolko kam na ty nápady chodíš :-) Smála jsem se v laborce na celé kolo. Teda se nedivím, že toho tady tolik vyplodíš jestli za tebou chodí Éda s křídlama na obložené housky :-) Děkuju děkuju děkuju a jedu dál ...

Karolka

35)  Karolka (17.05.2010 22:51)

AB: Já tedy budu pečlivě sledovat zprávy a budu tomu míru držet palečky.

AliceBrandon

34)  AliceBrandon (17.05.2010 22:48)

A sakra, teď jsem na sebe práskla, že jsem četla zrcadla.
Echm. Chrchly chrchly. No má se tomu tak, že jsem četla asi šest kapitol. Bylo to v době, kdy se to všechno tak nějak stěhovalo, myslím, že to bylo zrovna u Ree a já se nějak neodhodlala ke komentářům. No a pak jsem si řekla: Dost! Přestaň číst, začni od začátku a dávej komenty. Ale nějak jsem se k tomu ještě nedostala.
Ale rozhodně tě mám v zásobě na dobré časy klidu a míru.

AliceBrandon

33)  AliceBrandon (17.05.2010 22:27)

Tak to je vážně bomba! Skvělý nápad i zpracování. Když jsem poznala části zrcadla málem jsem se uchechtala. Nechala to za dveřma koza :D
A obložené housky budu muset taky vyzkoušet, třeba se staví i u mě

32)  gossipgirl (08.05.2010 13:24)

Rychle píšu komentář, než se rozpustím úplně. Sakra! To je komplikované, tohle. Jsem ještě nezletilá, takže to vínko budu muset ukrást rodičům... Hmm... Ale naštěstí mám pokoj přímo pod střechou, necham otevřený střešní okýnko, aby to měl Múzák snadnější :D :D:D:D:D:D:D:D

31)  krista81 (03.05.2010 21:58)

krása, já chci taky :):):):):):)

Silvaren

30)  Silvaren (03.05.2010 07:28)

Pane bože, to je naprosto ÚŽASNÝ!!!

Karolka

29)  Karolka (02.05.2010 22:43)

Rose: Buď klidná. Kdyby mi takovejhle Eda dal vážně pusu, nenapsala bych ani řádek minimálně tejden.

Rosalie7

28)  Rosalie7 (02.05.2010 22:40)

můj obdiv k tobě kupodivu stoupá zároven se závistí a neskutečně spalující žárlivostí... jo, uznávám, že tohle bylo naprosto dokonalý, ale aby jsi mi brala Edíka??? A ještě se s ním muchlat!!! Já chci taky hudlana, a to pořádně inspiračního... nebo spíš neinspiračního, ale zato často se opakujícího??? To je tak těžká otázka - možná by mi s odpovědí mohl pomoci jeden takovej bronzovlasej Múzák

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek