Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/JacobBlackNM.jpg

Dnes několik xenofobních myšlenek...

Jacob. Slash.

+15


4. Oběd.

 

Domluvili jsme se a v pondělí ráno jsem vyzvedl Bellu já. Auto ještě nebylo opravené, a tak jsem vydoloval ze skříně náhradní helmu. Šerif by nás jinak nepustil.

„Nasedej,“ s tím slovem jsem hodil po příchozí dívce helmu. Pak jsem si uvědomil, komu to hážu, jenže stal se zázrak, Bells helmu chytla a zůstala pevně na nohách. Osudný jí byl až další krok s hladkým přistáním na zem.

Nesmál jsem se jí.

„Vidím, jak ti cukají koutky,“ obvinila mě a určitě neprávem.

„To je přinejmenším nepravděpodobné, není tu nic vtipného.“ Nutno dodat, že vyprskla první.

 

 

Na parkovišti jsme s Bells vzbudili ten správný rozruch. Motorku tu nikdo jiný neměl a Culenovic audina už byla okoukaná. A hlavně, ještě tu nebyla.

Modrá barva s nádechem do černé, barvu jsem si sám míchal a byla odrazem mě jako celé dílo, které tu stálo. Chromované součástky se leskly pod návaly mojí péče a taky díky krvácení mé peněženky. Byla to jedna z nejvzdušnějších verzí. Žádné přebytečné plechy a stylová světla. Přední světlo mělo klasický kruhový ráz, bylo jedno z nejpraktičtějších, stejně jako vše ostatní. Byla stavěná do terénu.

Tak jsem si to náležitě užíval, s hrdostí čerstvého otce svého nového sportovního miláčka.

„Kolik z toho vytáhneš?“ zněly zasvěcené otázky z okolního davu, bylo jasně patrné, že nemají vůbec představu.

„Chtěl bych si to vyzkoušet na letišti, nejsou tam limity.“ Kecal jsem a podle Bellina pobaveného pohledu jsem nebyl jediný, kdo to věděl.

„A to jsi to fakt nezkoušel,“ pošeptala mi Jessica, když se přitulila k mému boku. Asi jsem stoupl v ceně. Přestala mě pouze otlapkávat, už se i vinula.

„Nezkoušel,“ odpověděl jsem nahlas. Nechtěl jsem vypadat, že máme tajnosti. Zoufale jsem ji chtěl vidět po boku kohokoli jiného. Periferním viděním jsem zahlédl odlesk metalízy.

„Co to je přesně za typ, táta má v garáži nějaké nepoužívané součástky na motorku.“ Mluvila hlasitěji, ale pořád se lísala. Kočka jedna pomýlená.

„Kawasaki ER-5.“ Měl jsem přiškrcený hlas. Z ruky svírající mi rameno to rozhodně nebylo. Slyšel jsem klapot nohou.

„Nechal sis tam čtyřtakt?“ Ten hlas mi vyrazil dech a Jessice zkazil náladu. Koutky jí povadly a rozpustilost z očí se vytratila. Stál jí těsně za zády a viditelně se jí to nelíbilo.

„Svezeš mě odpoledne domů?“ Ladným pohybem se dolepila, přejela rukou po mojí kožené bundě, asi se jí fakt líbila a už nepočkala na odpověď. Nejspíš proto, že nepoložila otázku. „Nechám vás tu klučičím záležitostem.“ Pohled, kterým probodl postavu za mými zády, věštil příchozí problémy.

Jesper se naklonil nad tachometr a tiše pronesl: „Pokud jsi ji chtěl odpálkovat, tak jsi to nestihl.“ Na obličeji měl protivně vědoucí úsměv. A dolíčky ve tvářích. Slušelo mu to.

Byli jsme tam téměř sami.

„Na motoru jsem nic neměnil, jen jsem ho poladil. Rok výroby je 97.“ Nevrčel jsem, no možná trošku.

Rozhlédl jsem se kolem, ale Bells už nebyla v dohledu.

„Obluzuje ji Edward,“ přišla odpověď na nevyslovenou otázku.

Usmál jsem se na něj. Podvědomě zvedl koutky a opětoval moje gesto.

„A kolik, že jsi z toho vydoloval?“ Jasper nešeptal, nebylo před kým. Věděl, kdy se zeptat, a jemu jsem prostě věřil.

„Sto padesát. Maximální dosažitelná rychlost má být vyšší, podmínky u zkoušení nebyly ideální a hlavně je to střep.“ Zasmál jsem se přirovnání mé milované, tolik opečovávané 

motorky. Zamkl jsem řetěz.

„Pokud to někdy použiješ proti mně, popřu to,“ pokračoval jsem. Zamířil jsem prstem na jeho hruď. Ten letmý dotyk stačil na to, abychom zachovali mlčenlivé příměří nedotýkání se a zasahování do osobního prostoru.

Odcházeli jsme společně vylidněným parkovištěm zaručeně pozdě na první hodinu. Břicho se mi zvláštně houpalo, do rytmu jeho chůze. Celou cestu jsem cítil vzrušení jen z pocitu, že se ho mohu dotknout, že je na dosah. Odporní paraziti se plazili v mém břiše, motýli.

„Tak ahoj na obědě,“ prolomil ticho Jasper a s tím jsme se rozloučili. Neotočil jsem se, ale hrozně jsem chtěl.

 

 

Škola ubíhala poklidným tempem, byl sem schopný vnímat většinu hodin, což byl od minulých týdnů celkem pokrok. Těšil jsem se na jídlo, ale hlad jsem neměl.

S Bells jsme si šli sednout k našemu oblíbenému stolu, kde už seděla Jessica s Angelou. Sedl jsem si co nejdál od Jess, jen pro případ pokračování plazivého útoku.

Pomalu jsme si nestačili sednout a Jess se nakláněla k Bellinu uchu. To se často nestávalo, aby roztrubovala věci tak tajně. Zamrazilo mě v zádech.

Angela se od počátku tvářila nesouhlasně a společně s ní se zamračila i Bella. Vyměnily si vědoucí pohledy.

„Jess, i kdyby to byla pravda, tak je to jedno,“ stroze odpověděla. Ten nesouhlas se jí zračil v očích, dlouho jsem ji neviděl takhle zamračenou.

Jessica se k ní opětovně naklonila. Šepot se stupňoval a bylo slyšet syčení hada, sedícího blízko mě a plivajícího jed kolem. Společně s tímhle výstupem si přisedli Ben s Taylerem.

„Bells s Angelou se mnou nesouhlasí,“ sykla směrem k Benovi.

„No já vedle něj prostě sedět nebudu,“ pronesl Ben. A jeho oči plály stejným ohněm jako ty Jessičiny, možná tam bylo víc odhodlání.

„Může mně někdo říci, o co jde?“Nevydržel jsem to vnitřní napětí se silným pocitem, že se všichni nutně musí bavit o mně.

„Buzerant...“ Vyplivla to slovo z úst, jako by bylo nečisté a ona se tím mohla ušpinit. Zatrnulo mi v zátylku a bylo to možná poprvé, co jsem o sobě tímto způsobem začal přemýšlet. Téměř jsem se roztřásl, každý jednotlivý sval mého těla. Rozostřilo se mi vidění a žaludek se scvrknul do malé kuličky, která protestovala. V ústech jsem ucítil pachuť žaludečních šťáv. Měla pravdu, byl jsem nečistý?

„Jasper je gay,“ řekla Bells vedle mě, ona jediná postřehla, co se mnou to jedno slovo udělalo. Zaraženě se na mě podívala, pak se jí rozsvítily oči, možná pochopením. Položila mi ruku v ochranitelském gestu na rameno. Byla tu se mnou a to bylo podstatné.

„Zjistila jsem to od kamarádky, kamarádky mojí sestřenice, chodila s ním na školu,“ pokračovala ve svých litaniích Jessica. „Připadal mi hned na začátku nějaký divný. Takový jiný než Edward. Byl to prý taky důvod, proč se stěhovali. Lidi to nemohli skousnout, se jim ani nedivím.“ Zápal v jejím hlase se nevytrácel. Získávala si pozornost většího okruhu lidí a byla ve svém živlu. Hrála představení a právě si získávala publikum.

„Když jsi to věděla, tak proč jsi s ním šla do kina. Bylo to přeci tak očividné?“ zeptal jsem se tiše, ale kousavě.

„Snad se ti nelíbí, Jacobe?“ Plivla po mě první urážku, co ji napadla, a ťala do živého. Neměl jsem na to, abych jí odpověděl pravdu, nezasloužila si ji vědět. Doufal jsem, že moje tvář je z kamene a neprozrazuje emoce.

„To drbání a nenávist tě jednou zničí.“ Stále jsem mluvil tiše, moje slova nikdo dál od našeho stolu nemohl slyšet. Přesto se obecenstvo snažilo a jídelna se pomalu nořila do ticha. Nikdo nejedl, všichni jen konsternovaně hleděli na naši výměnu názorů.

„Aby nezničilo tebe.“ Nepřátelsky si mě měřila. Pouze jsem se pousmál, a pak mi to došlo.

„On tě odmítl, že? A tohle je pomsta.“ Tentokrát jsem přesně mířil já, byl to jen letmý záblesk ublíženosti, který se ztratil pod rozzuřeným výrazem a prozradil mi podstatné. Tuhle větu jsem už jen zašeptal a pousmál se.

„Odlišnost není zločin, Jess.“Moje věta hlasitě prořízla místnost a zařízla si i do mě. Opravdu si to myslím? Možná přijmout to u ostatních tolik nebolí.

Získal jsem nepřítele. Její oči vraždily.

Do naprostého ticha celé místnosti vrzly vchodové dveře. Stáli tam oba a nesli na sobě tíhu všech pohledů v místnosti. Jasper se zarazil uprostřed pohybu, ale Edward ho nenechal postávat uprostřed místnosti a byl jsem mu za to vděčný. Rukou uprostřed zad ho donutil k pohybu. Jako ve snu si nabrali jídlo, všichni v napětí očekávali střet. Bylo nasnadě, kde se odehraje, všichni vyčkávavě mlčeli.

„Můžeme se posadit?“zeptal se Edward, když přišli k našemu stolu.

„Promiň, ale je tu jen jedno místo.“ Přímo se podívala na Edwarda. Jasper byl bílý jako stěna, prudce se nadechl, ale nebyl schopen slova. Vyprchával z něj život a oči plnila panika.

„V tom případě dobrou chuť.“ Pokynul hlavou v aristokratickém gestu a s hlavou vztyčenou odkráčel prostředkem místnosti k volnému stolu. Jasper se ho snažil napodobit, ale vypadal zlomeně.

Rozhodně jsem neměl tolik vychování. „Zalkni se,“ doporučil jsem jí. Vstal jsem od stolu, každý úder podpatku o zem duněl ztichlou místností. Každý krok odpočítával vzdálenost mezi stoly. Možná i sílu mého vzdoru proti povrchnosti a xenofobii.

„Máte tu volno?“ Ukázal jsem na židli vedle Jaspera. Vděčně ke mně vzhlédnul. Jeho štěněčí oči plné bolesti. Měl jsem pocit, že zabít Jessicu bylo v tuhle chvíli mým prvořadým úkolem. Nikdo mu nebude ubližovat!

„Jistě,“ přitakal Edward se zvláštním výrazem ve tváři. Chápal to jako moje gesto loajality, netušil proč. Možná jsem to nevěděl ani já?

Začalo se ozývat šoupání židlí a nohou za mými zády.

„Můžeme?“ ozval se Bellin hlas, měl jsem chuť ji přede všemi obejmout a políbit na tvář. Sedla si vedle Jaspera.

Edwardův výraz byl plný obdivu a možná něčeho víc. Dívali se navzájem do očí, až intimně. Jako by tam ostatní nebyli, jen si povídali pohledy. Pohladil ji po hraně ruky.

Z druhé strany přisedla Angela a dokonce i Tayler.

Náš původní stůl byl téměř prázdný až na Bena s Jessicou. Ostatní se vraceli zpět ke svému jídlu, představení bylo u konce.

Vox populi promluvil.

„Proč jsme si nemohli přisednout?“zeptal se Edward - ne příliš nahlas ani potichu, aby nepřilákal další nežádoucí pozornost. Musel to vědět. Jasper se ošil.

„Jess měla poznámky ohledně Jasperovy orientace,“ odpověděla Bells a já jí byl vděčný, že nepoužila její slovník.

Jasper se najednou napřímil, byl odhodlaný. Pochopil, že se neschová. Že před tím neuteče. Byl jsem na něj pyšný. Ale opravdu se nedá utéct?

„Měla pravdu, jsem na kluky.“ Nebyla to vznešená věta, jaké používal jeho brácha a o to byla srdečnější. Konstatoval holý fakt. Podíval se mi do očí, chtěl jsem, aby tam tu hrdost viděl.

Zrudl až ke kořínkům vlasů.

„Jess má svoje mouchy, mám podezření, že tahle přistála na mozku,“ zašeptal jsem. Jesperovi zaskočilo jablko a Bella málem ohodila stůl mlékem.

Nechápal jsem, jak to dělá Edward s tou kamennou tváří.



Zbytek jídla proběhl v poklidu, jako by se vesmír neotřásl v základech.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

14)  kytka (09.11.2012 21:24)

Chudák Jasper. Stále je tolik netolerantních lidí. Skvělá kapitola. Děkuju za báječné čtení.

Clea

13)  Clea (05.07.2012 14:47)

už asi tak kapitolu a pů uvažuju, jestli jsou upíři nebo ne ale při cvičení se Jasper potil, ne? a do jídelny chodí jíst... ale to by mohl být jenom klam... ale zatím se kloním k tomu, že nejsou
no co, na tom zase tolik nezáleží - Jacob je skvělej a ty ještě lepší s tím, jak dokážeš úžasně lehce popsat jeho pocity
vystoupení Jessiky bylo směšný, to odmítnutí jí evidnetně rozhodilo, tak si chtěla schladit žáhu - bohužel si dovedu tuhle postavu i její omezenou reakci živě představit v reálu...
moc pěkné, díky

Michangela

12)  Michangela (16.05.2012 19:18)

Yasmini

11)  Yasmini (14.05.2012 23:42)

Evelínko, děkuji. Sice opožděně, ale přeci. Líbí se mi, že i přes tvůj obecně záporný postoj k tomu co píšu, jsem tě přesvědčila a vytrvala jsi :) Jídelna měla být negativní záležitostí, tak splnila svůj účel. ;)
Ještě jednou děkuji Y.

Evelyn

10)  Evelyn (07.05.2012 08:52)

Mně se minulý týden neuložil komentář
Jasmínko, tohle je naprosto úžasné a dokonalé! Nemám ráda ff povídky na TS, kde jsou všechny původně nadpřirozené bytosti lidmi - ale tady mi to vůbec nevadí. Stejně jako nevyhledávám slashe, ale to spíš z důvodu, že je málokdo umí - ty rozhodně patříš mezi ty, kteří tehle žánr zvládají perfektně. S citem, vkusem a obdivuhodnou lehkostí.
Ta scéna ve školní jídelně, z té mi šel mráz po zádech. Odsoudit někoho jen proto, že nesplňuje jakousi "normu"... Jesicca a Ben tu byli na ránu. O to horší musí být pro Jaka ten jeho vnitřní boj, když se s opovržením a nesnášenlivostí setkal dřív, než si naplno sám sobě přiznal, kdo je a po kom touží. A Jasper to nemůže mít o nic jednodušší - odhalený na veřejnosti, před celou novou školou, kde se chtěl skrýt...
Netrpělivě vyhlížím další

Yasmini

9)  Yasmini (06.05.2012 22:26)

Děkuji za písmenka. Hrozně mě potěšila a dlaší díl je ve výrobě.
Ambři: jestli povinná četba nevím :) já jsem ji vždycky nenáviděla :D:D, až po odchození docházky mi došlo, že na těch knihách i něco bylo. Jasper mi vždycky připadal křehký, i když je to u upíra dosti zavádějící, tady je člověk, tak na to kladu větší důraz. Bells a Eda jo no asi jo. A Seth je mladý oklepe se :D:D. Díky moc za všechno.
Twilly: děkuji :)
Marcel: taky děkuji :)
Kocko: pravdivé? ano, v tom máš pravdu...:)
Gino: děkuji :)
Empress: vím, že to není povídka pro všechny, jsem ráda, že ses vrátila ;)
Hani: to je přesně to, co jsem chtěla zachytit, ten vnitřní boj, a taky, že navzdory svojí křehkosi je Jasper dál, on už tímhle prošel. Možná se prostě zoufale potřebují... díky.
Bye: jsem ráda, že se ti líbí obraty, snažím se nepoužívat HK, což se snad daří, opravdu děkuji,a u oběda jsem se vyřádila, ale není všem dnům konec Jess se nedá, mrška pomýlená.
Díky moc Y.

Bye

8)  Bye (05.05.2012 20:41)

"Přestala mě pouze otlapkávat, už se i vinula." Chudák! :p
"Zoufale jsem ji chtěl vidět po boku kohokoli jiného. " Kam na ty obraty chodíš?
"Odporní paraziti se plazili v mém břiše, motýli."
Oběd jsem zhltla na jeden nádech! To teda bylo něco! Krájet se to dalo. A zase, perla za perlou - už nekopíruju.
Poslední věta - bomba!
Tak já myslím, jako by si to řekli, což? A Edwad s Bellou? Asi taky

7)   (05.05.2012 10:15)

Yasmini,nemám osobní zkušenost,ale tu bolest a vykořeněnost jsi uchopila velmi intenzivně ,sakra,je to těžší než jsem myslela,jako kdyby se prali dva lidi a nikdo vlastně nechtěl porazit toho druhého
Jasper je mnohem křehčí a zranitelnější než Jacob,ale už tu pomyslnou hranici překonal a sílu má nejen v sobě,ale i své rodině,jen to pořád bolí ...najít blízkého člověka...
je to moc krásný příběh a já děkuji

Empress

6)  Empress (05.05.2012 01:40)

Nechcela som túto poviedku čítať, ale je to tak pekne písané, že som proste neodolala

GinaB

5)  GinaB (05.05.2012 00:37)

Wow!! Nemohu, než souhlasit s komenty přede mnou. Tak krásně napsané a tak hluboce pravdivé.

4)  Kockohruska (04.05.2012 21:48)

Jen zírám.
Krásně napsané. A bohužel tak moc pravdivé.
Netrpělivě budu vyhlížet další kapitolu.

Marcelle

3)  Marcelle (04.05.2012 21:11)

Nezbývá než souhlasit s ambrou

Twilly

2)  Twilly (04.05.2012 19:39)

Ambra má naprostou pravdu. Tohle by se mělo číst povinně

ambra

1)  ambra (04.05.2012 19:12)

Já bych tu omezenou přístupnost zrušila, tohle by měla být povinná četba . MVB patří mezi povídky, kdy po dočtení kapitoly skoro fyzicky trpím, že nemám k dispozici pokračování . Jacob je úžasný, Jasper zase nádherně křehký. Scénu v jídelně jsem viděla jako dokonalý film a ten stažený krk bych ti nepřála. Bella a Edward už? Ale co chudáček Seth?:'-(
Jo a ještě - když za ním přišel k motorce a vystrnadil tu nánu - klučičí věci, jo jo;) B)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek