Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/JacobBlackNM.jpg

Tak konečně je to tu, další kapitola, přesně podle Ambřina plánu :).

Tak si to užijte.

Jacob, Slash.

omezení: kdo umí číst, nechť si poslouží

Výslech

 

Pobyt v nemocnici se mi snažili zpříjemnit, jak jen se dalo. Mezi návštěvami mého otce a Bells jsem se nejvíc těšil na Jaspera. Ale ani po několika dnech, kdy jsem byl zavřený v nemocnici, se neukázal Seth. Bylo mi to líto, ale neozval jsem se mu. Věděl jsem, že potřebuje čas a doufal jsem, že je to to jediné, co potřebuje.

Zbývající dobu strávenou na lůžku požíral spánek, ale přesto se pár zapamatovatelných momentů stalo.

Rozhovor, který mi utkvěl v paměti, proběhl mezi Charliem Swanem a Carlislem Cullenem pár dní po nehodě. Stále jsem bral tlumící léky, tak mi kvůli spánku začátek rozpravy utekl, ale jak se jejich diskuze stávala vášnivější, přidávali na hlasitosti. Stáli za závěsem, který izoloval jen minimum hluku, tak jsem mohl odposlouchávat a sledovat stínové divadlo na bílém paravánu.

„Ten chlapec je nebezpečný, uvědomuješ si to Carlisle? Jacobovo svědectví je důležité.“ Hlas mu naléhavostí přetékal.

„Jistě, ale musím brát zřetel na zdravotní stav pacienta.“ Nedal se zviklat při pohledu do karty nejspíš s nápisem J. Black. „Hodnoty ještě nejsou zdaleka ideální.“ K potvrzení svého verdiktu jen rázně kývl hlavou.

Zavíraly se mi samovolně oči, léky se zdály silnější než já.

„Chodí za ním na návštěvu Bells, nevidím v tom takový rozdíl, jestli s ním mluví ona nebo já.“

„Ano, přijde, promluví spolu pár slov a Jacob usne. Někdy i uprostřed věty.“ Poslední část si jen tak broukal pod vousy.

„Nezdržel bych se příliš dlouho.“ Říkal to vážně, myslel to vážně, ale věděl jsem, že Carlisle ho musel provrtat nevěřícím pohledem. Pak se ozvalo jakoby nesmělé zašoupání bot a odkašlání, tipoval jsem, že původcem je Charlie.

„A nemyslím si, že je to jediný důkaz, který máte. Lékařské záznamy jsem ti už poslal, máte i nůž, pokud si pamatuji, ten sis taky přebíral tady.“ Ozvalo se klepnutí tužky do podložky.

Pomalu, ale jistě se někam vytrácela hlasitost. Pak jsem si uvědomil ten zvuk kroků, který tu změnu doprovázel. Carlisle byl neoblomný stejně tak jako dotírající spánek.

 

 

Po několika dnech mě převezli na normální pokoj. Seděl jsem v posteli a nervózně se rozhlížel, až mi nakonec došlo, že mi chybí to ustavičné pípání.

Téměř jsem neměl čas zabydlet se, rozuměj najít cokoli ke čtení, když už jsem nebral tolik tlumících léků jako pro koně.

Ale rázné zaklepání na dveře mě vrátilo přímo do reality, trhl jsem sebou a čekal, kdo po takovém úvodu vejde.

Do místnosti vstoupil muž v uniformě. „Ahoj,“ pozdravil mě Charlie.

Opravdu to moc dlouho nevydržel, pomyslel jsem si.

„Ahoj,“ ani jsem se nemusel snažit a můj hlas zněl unaveně.

„Potřeboval bych s tebou mluvit.“ Pak tak, jako bych to mohl nepochopit, dodal: „Úředně.“

„Vlastně jsem čekal, že přijdeš hned po nehodě.“ Chtěl jsem ho popíchnout, i když jsem věděl, jak to bylo.

„Vyšetřování mohlo chvíli počkat.“ Při těch slovech si sundával klobouk z hlavy a zarputile se mi nedíval do očí. Dokonce jsem se nezasmál.

Posadil se na židli, která stála nedaleko mojí postele, aby na mě pohodlně viděl. Do ruky vzal kroužkový blok s tužkou a na noční stolek, který byl na půl cesty od nás obou, položil diktafon.

„Tak ať to máme rychle za sebou.“ Kývl jsem směrem k teď již plně připravenému vyšetřujícímu důstojníkovi.

„Nejdřív mi popiš, co se v té garáži stalo,“ začal zlehka Charlie.

„Pracovali jsme se Sethem na opravě auta. Když odešel na oběd, objevil se James. Snažil se mi vyhrožovat, ale přišlo mi to jako plané řeči,“ pokrčil jsem bezmyšlenkovitě rameny.

„Z jakého důvodu ti vyhrožoval?“ Tak to byla příliš ošemetná otázka.

„Nechtěl, abych se stýkal s Cullenovými,“ zněla moje neurčitě vyhýbavá odpověď. Charliemu jsem věřil, ale celkem jistě nebyl jako Bells. Možná jsem ho podceňoval, ale starší generace nebyla v některých otázkách příliš benevolentní. A hlavně jsem myslel na tátu, který nic netušil.

„Co přesně říkal?“ Uvnitř jsem se třásl strachy, že se zeptá „s kým z nich“. Ale úleva mohla být jen dočasná, on byl dobrý polda.

„Jediné, co vím jistě, je, že měl v ruce celou dobu ten nůž. Dokážu ho bezchybně popsat, ale co přesně říkal, nevím. Myslím, že chtěl, abychom se nestýkali.“ Snažil jsem se o co nejpravdivější odpověď.

„Pokračuj,“ vyzval mě jemně a celou dobu ani v nejmenším nic nenaznačil, nepodsouval odpovědi, i když by klidně mohl.

„Chtěl jsem utéct, ale nestihl jsem to, než se Seth vrátil,“ myšlenka na něj mě nechtěně zasáhla a já ztratil nit. „Jak prudce vešel, dveře narazily do Jamese. Myslím, že ztratil rovnováhu. Nůž, který vyhazoval předtím jen do vzduchu, nabral jinou dráhu,“ uzavřel jsem vyprávění.

„Podle tebe to byla nehoda?“ zeptal se mě.

„Ano. I když úplný závěr si nepamatuju, omdlel jsem.“

„Tuhle pasáž mám již barvitě od Setha, miluje popisy krvavých scén. Podle jeho verze musíš mít bezednou zásobárnu.“

Zasmál jsem se, ale i mně to znělo falešně.

„Jak dlouho Jamese znáš?“ Tiše jsem doufal, že už jsme skončili, ale opak byl pravdou. Zajímalo mě, jestli, když budu předstírat spánek, uniknu. Ale předem jsem věděl, že když ne dnes, tak jindy ten rozhovor prostě dokončit musíme.

„Viděl jsem ho poprvé kousek od školy, na dálku, asi dvě stě metrů přes silnici. Podruhé jsme se potkali v garáži,“ zamyslel jsem se, protože já nebyl ta správná studnice informací. „Mluvil s tebou Jasper?“

„Ne. Měl by?“ položil otázku s nepostřehnutelným zaváháním, jako by právě ztratil pointu celého příběhu. Ani jsem se mu nedivil.

Já jsem si myslel, že by rozhodně měl, ale rozhodnutí bylo na něm.

„Takže se mu jednalo především o Jaspera?“ chytil se mojí myšlenkové vlny a já jsem si najednou nebyl jistý, jestli je to dobře.

Posledně jmenovaný právě vešel do místnosti, ještě celý udýchaný. Na konečcích vlasů se mu třpytily krůpěje deště, který bubnoval na okenní parapet. Sundal si čepici a rukou si v náhle nervózním gestu prohrábl vlasy. Když zahlédl Charlieho, popelavě zbledl.

„Dobrý den, šerife. Nebudu rušit, přijdu později.“ Střelil po mně pohledem a zdálo se, že hodlá prchnout.

„Právě o vás mluvíme, pane Cullene,“ oznámil mu Charlie.

Jasper se na mě podíval, možná vyčítavě, ale můj pohled najednou ztvrdl. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik síly, že jsem byl ochoten dát všechno všanc. Veškerou důvěru, kterou jsme si navzájem vybudovali, dokonce i ten cit, který mezi námi vznikl.

„Takhle se na mě nedívej. Já jsem nikomu nic neřekl, a pokud na tom budeš trvat, tak ani neřeknu. Ale rozhodně si nemyslím, že je to dobré řešení. Rozmysli si to sám.“ Složil jsem ruce na prsou, protože jsem opravdu s jeho jednáním nesouhlasil. Doufal jsem, že už s Charliem mluvil a že mu řekl o těch výhrůžkách.

„Nějak jsem nevěděl, kolik toho chceš zveřejnit.“ Byl stejně upřímný jako já.

Charlie sledoval naši tenisovou výměnu jako uhranutý a snažil se zjistit, kdo o čem mluví, podle mě bez zjevného úspěchu.

„Co kdyby mi všichni řekli všechno,“ neudržel se po několika vteřinách vyčkávavého ticha, kdy jsme s Jasperem oba vážili na lékařských vahách, kolik pravdy je dost a zda je to možné přesně spočítat.

Podíval jsem se do jeho hlubokých očí a neznatelně jsem kývl, on mi jen moje rozhodnutí potvrdil ze svojí strany.

Nonšalantně se odlepil ode dveří a vešel do pokoje, jako by z něj spadla nesmírná tíha, rozepnul svoje manšestrové sáčko a odmotal šálu z krku a obsadil židli na druhé straně postele, než seděl Charlie.

„Chci, aby to, co ti teď řekneme, zůstalo ještě několik týdnů tajemstvím. Nejlépe do té doby, než bude soud. Táta...“ Nějak jsem nedokončil myšlenku, když mi před obličejem proběhl otcův obličej. „James po mně v té garáži chtěl, ať se rozejdu s Jasperem.“ Na potvrzení svých slov jsem ve své ruce ucítil hřejivé teplo, které mi dodalo tolik odvahy, kolik jsem potřeboval. Podíval jsem se mu do očí, jen na letmý okamžik, potřeboval jsem zachytit Charlieho reakci.

V tu chvíli jsem si uvědomil, jak by mě bolela ztráta jeho přátelství. Vlastně až dodnes jsem si neuvědomoval, že Charlie je můj přítel i přes to, jaký byl mezi námi věkový rozdíl.

Tak zvláštně se usmál. Netušil jsem, kam ten úsměv zařadit, ale pokud nebyl spřízněn s hyenovitými šelmami, nebral jsem vyceněné zuby jako zastrašování.

„Ona to pro tebe není nová informace.“ Pouze jsem konstatoval fakt, zcela zbytečně.

„Jako spousta jiných velmi tajných věcí ve městě. Třeba alkohol na podzimním večírku, Edward Cullen randící s mojí dcerou, se kterým to minulý měsíc důkladně rozebírala. A to jsem neposlouchal úmyslně.“ Promnul si kořen nosu, jako by sám přemýšlel nad tím, proč mi to vlastně povídá. Stále jsem se z toho příjemného šoku úplně neprobudil.

„Takže se konečně dostáváme k tomu, co mě zajímá. Pane Cullene, můžete mi prosím osvětlit bílá místa?“ Klepl do svého bloku růžovou gumou napřed a v ladném gestu ji otočil hrotem na papír.

„Jamese znám z New Yorku, je... tedy byl to můj spolužák. Snažil se být rozhodně víc, jen jsem si myslel, že mu to už v New Yorku došlo. Když jsme se odstěhovali, naprosto jsem vypustil jeho existenci.“ Jasper konsternovaně sledoval tužku pohybující se po papíře. Vytvářela jednolitou čáru, která se proplétala nahoru a dolů v soustavě zatím nerozluštěného hieroglyfického písma. Jemně jsem ho pohladil po ruce.

„Pak mi začaly chodit smsky. Nikdy se nikdo nepodepsal a číslo bylo neznámé,“ otřásl tak důkazem, který se zdál přinejmenším dobrý, viděl jsem to v Charlieho očích, litoval toho. „Pak jsem ho uviděli u školy, a pokud jsem měl do té doby pochybnosti, tak zmizely,“ dokončil velmi zkrácenou verzi.

„Co u té školy dělal?“

„Vlastně nic, jen stál a díval se na nás.“ Tahle informace mu viditelně nepomohla.

„Máte ještě ty zprávy?“

Jasper mu nalistoval požadované symboly se žlutou obálkou. „Klidně si ten mobil půjčete, pokud vám to pomůže.“ Charlie kývl na srozuměnou a pomalu pročítal označené zprávy.

„Stačí to, aby mu soud zakázal přibližovat se k němu?“ zeptal jsem se Charlieho, ten jen zavrtěl hlavou, ve stejném okamžiku jako Jasper. Neznatelně, přesto důrazně. Nechtěl, abych cokoli dodával. Mlčel jsem a doufal, že to bude stačit.

Když Charlie dokončil poslední zákrut na recyklovaném papíře, rozloučil se. „ Děkuju vám oběma. Pokud byste si ještě na něco vzpomněli, telefon na mě máš.“ Kývl rukou směrem ke mně. „Sbohem.“ Dotkl se krempy klobouku, který si posadil na hlavu.

Pak jsem ho ztratil z dohledu, ale klapnutí dveří mi sdělilo, že je pryč. Jasper paranoidně ještě pro jistotu vykoukl do chodbičky. Nikdo tam nebyl.

„Kdybys chtěl, můžeš mu to dopovědět. On tě neodsoudí a ty jsi neudělal nic špatného,“ začal jsem zčerstva s přemlouváním, ale byl jsem si jistý, že naprosto zbytečným.

Jasper se ke mně jen sklonil a políbil mě na ústa. Všechny starosti, námitky a návrhy odplavaly do nenávratna. Zase tu byl jen on, já a hebké rty, které mi stále podlamovaly kolena.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

7)  Evelyn (19.11.2012 21:11)

Jasmínko, právě jsem se vrátila z kina a nemůžu si pommoct, ale ten tvůj Jake se mi líbí víc
Další úžasná kapitola. Charlie byl skvělý a já jen doufám, že ani zbytek Forks nebude sršet předsudky (i když vím, že to je dost marné přání).
Tleskám a těším se na další

LadySadness

6)  LadySadness (10.11.2012 22:59)

dúfam, že ten oný nemenovaný sa dosť vydesil a teraz už dá pokoj, myslím, že je to herec, ale zároveň manipulátor, vedel ako na Jaspera, mal to dobre premyslené, a tá mrcha Jessica, ktorá tak ľahkovážne rozdáva cudzie telefónne čísla, by si zaslúžila riadnu lekciu, koniec-koncov, práve toto priviedlo toho hajzlíka do Forks, nestala sa tak automaticky spoluvinníčkou? dúfam, že áno (prepáčte mi tú krvilačnosť, ale neznášam predsudky a pokrytectvo)

kytka

5)  kytka (10.11.2012 17:16)

Charlie to vzal skvěle. Ještě že Jake okolo sebe takové lidi má.
A Jasper a Jake - je to takové něžné a křehké. Díky

ambra

4)  ambra (09.11.2012 17:57)

Jacob udělal první krok k tomu, aby se jeho nejbližší dozvěděli, jaký vlastně je . Tvůj Charlie je úžasný, v úplně jiném příběhu a přesto je to přesně on - tichá voda, co mele břehy a vidí víc, než se zdá;) . A jak jako nehoda??? Žádný pokus o vraždu??? To se ho ale nezbaví!!!
Šup další, jako vždy jsi mi zase krásně rozbušila srdce, děkuju .

Marcelle

3)  Marcelle (09.11.2012 11:36)

Ještě to bude zřejmě hustý, protože tahle kapitola mi přišla jen odpočinková. Ale i tak to bylo krásný

2)   (09.11.2012 08:34)

ježiši - dva odstavce a je tam osudové rozhodnutí,obavy i něha - tenisová výměna a Charlie na empiru -
jak dlouho znáš svého nepřítele,toho zjevného i toho uvnitř...
najít lásku,cítit ji a chtít ji - to už samo o sobě je velká výhra
děkuji Yasminko.máš můj obdiv

tamias01

1)  tamias01 (08.11.2012 23:27)

jupí nová kapitola tolik jsem se nani těšila jsem ráda, že je Jack vpořádku, ale taky mě zajímá jak to bude dál.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek