Sekce

Galerie

/gallery/JacobBlackNM.jpg

Jacob a Bella jsou stejně staří. Bydlí blízko sebe už skoro rok na okraji indiánské rezervace. Cullenovi jsou sice na obzoru, ale v menší sestavě a hlavně o rok později. Dlouho jsem s tím váhala, ale rozhodla jsem se Vám dát příležitost roztrhat mě na kousky.

Jacob. Slash.

+15

Sebepoznání

 

Probudil jsem se orosen potem. Ještě jsem zrychleně dýchal a prostěradlo se na mě lepilo. Tma byla nedílnou součástí tohohle představení, společně s prvními náznaky svítání za oknem. Srdce stále ještě nezpomalilo a mysl bloudila.

Zatracené sny.

Musím si dát studenou sprchu. O chvilku později jsem zjistil, že by to chtělo ve vodě i kousky ledu. Zvolil jsem již každodenní rituál.

Oblékl jsem si kalhoty a běžecké boty. V uších mi duněla muzika a v jejím rytmu jsem vyběhl na ranní vzduch. Na pláži voněla sůl a jód, pokračoval jsem podél moře. Na jeho rozvlněné pláni se odrážely paprsky svítání, světlé odlesky a karmínové mraky vznášející se nad obzorem, přicházel den.

Dýchal jsem zhluboka, unavoval svaly a slunce mě laskalo po obnažené kůži, užíval jsem si ten pocit, na západu se stahovala mračna. Zrychloval jsem, normální dávka běhu přestávala stačit, musel jsem přidávat zátěž. Svaly mě pálily, bolely a plíce nestíhaly. Stále to nebylo dost.

U hrazdy jsem zastavil a začal se přitahovat, dokud mi nezačaly umdlévat ruce. Těšil jsem se na cestu zpátky, běžel jsem, jak nejrychleji jsem mohl. K domu jsem doběhl v rekordním čase.

Stále jsem nebyl dostatečně unavený.

 

 

Pod přívalem kapek vody se mi zhmotnil ten sen, díky kterému jsem překonal svůj osobní rekord. Voda jako písek v přesýpacích hodinách odměřovala čas, než si uvědomím nevyhnutelnost sebe sama. K plnému vzrušení mi stačil už jen dotyk vlažné vody.

Dotýkal jsem se, bylo to úžasné a nečisté, dokonalé a zahanbující.

Všechno smyla voda.

 

 

„Ahoj, Jacobe,“ pozdravila mě rozesmátá Bellina tvář. Bydlela pár domů od nás, tak jsem každé ráno čekal její zatroubení od silnice. Motorka stále nebyla provozuschopná.

„Ahoj.“ Lípnul jsem jí pusu na tvář, už se ani nečervenala. Její rachotina se dala s frenetickými zvuky důchodce na cestu.

„Dneska kašlu na motorku, hezky mi necháš na zahradě tvoje auto.“ Měl jsem o ně strach, slyšel jsem tam spoustu zvuků, co se mi nelíbily. Asi jsem zněl přísně, nakrabatila obočí.

„Přede jako kotě.“ Bohužel to myslela vážně.

Rozkašlal jsem se, abych kamufloval smích.

„Dobrá, nechám ti Berušku na pozorování, ale budu u toho, musím přeci schválit veškeré zákroky!“ Ano, mluvila o autu, již dlouho byla jeho červená barva doplněna slušivými černými puntíky, především v místech, kde prorezlo a byl nutný nový nátěr či kus dosvářeného kovu.

Ladně zaparkovala o obrubník, takže ještě vyklepat plechy.

Stromy byly plné barevného listí, i když byl teprve říjen. Zima se hlásila o slovo rychle jako každý rok. Bella se roztřásla i přes vrstvy, v kterých byla zabalená.

„Kdy ty si zvykneš, že tu není Arizona?“

„Až tu bude tři sta slunečných dní v roce.“

Začalo mrholit.

Prodrali jsme se davem studentů dychtících po vzdělání asi jako my dva. Směřovali jsme k budově G, kde jsme měli oba ekonomii. Myslím, že to za to běhání na začátku září stálo. 

Rozvrh jsme měli z poloviny stejný. Zbytek byly volitelné předměty a já kreslení prostě strašně nerad.

Zasedl jsem do poslední lavice a Bella seděla hned přede mnou.

Společně se zvoněním vešel učitel

„Tak se uklidněte vážení, všichni si uvědomte, že je pondělí a co to tak přibližně znamená... Začneme čtvrtou kapitolu, o čem pojednává Mankiw ve čtvrté kapitole, třeba slečna Stanleyová.“

Jessica se usmála zářivým úsměvem a nadechla se k odpovědi.

 

 

Pošťuchovali jsme se ve frontě na oběd.

„Blázne, vezmi si ještě něco, jablko ti určitě stačit nebude,“ káral jsem ji, když jsem viděl ten její zelný salát a jablko. Štíhlá jako proutek a bude se trápit hlady.

„To ty by sis klidně mohl ubrat.“ S despektem shlížela na vrstvu jídla překrývající můj talíř.

„Já jsem ve vývinu,“ bránil jsem velikost svojí porce.

„Spíš to vysvětluje, kde se vzalo tohle.“ Kývla směrem k mým rukám, ranní cvičení bylo někde vidět, i když to nebylo jeho účelem.

Něco jsem neslyšně zavrčel.

Usadili jsme se ke stolu. A v tu chvíli u nás byla Jessica. Přisedla si ke mně. Familiérně mi dala ruku na předloktí, když se nakláněla k Belle, aby jí sdělila dnešní novinky. Musel jsem se ovládnout, abych rychle neucukl. Minulý rok si mě téměř nevšímala, mohla u toho zůstat.

Bella se taky naklonila blíž, voněl z ní šampón s nádechem růží, dal jsem jí ho já.

„Budeme mít nové studenty. Jmenují se Cullenovi a jsou to dva nádherní kluci. Jeden je blond a druhý hnědovlasý. Jako jing a jang. Měli na sobě značkové oblečení a byli nádherně sladění.“ Poskakovala na židličce nedočkavostí, až všechno vyklopí.

„Viděla jsem je včera, jejich otec je doktor a je tak charismatický. A jeho manželka nepřijede, zůstala se zbytkem rodiny v New Yorku. Prý se rozvádějí,“ rozplývala se, jako by se již viděla na místě přítelkyně nebo milenky, a myslím, že ji zajímala hlavně výše konta a pěkný obličej. Zřejmě prošli.

Nedostali jsme se ke slovu, to už si přisedla i Angela, Mike, Tayler a Eric.

Tak jsme si novinku vyslechli podruhé, naštěstí už nikdo přijít neměl.

 

 

Odpoledne jsme zavezli s Bells auto ke mně do dílny.

Převlékl jsem se do pracovního a Bella si zatím sedla do proutěného křesla, bylo jako jediné alespoň trochu čisté. Otevřel jsem kapotu a pustil se do toho.

Zůstat na místě dokázala první minutu, pak to nevydržela a vstala, přecházela nervózně po místnosti. Koukala mi přes rameno a něco neznatelně mumlala.

„Tak jaká je diagnóza?“ nevydržela to s přímou otázkou.

„Tak nejprve ti musíš zopakovat, co která kontrolka na palubní desce znamená, půlka jich svítí!“ čertil jsem se naoko. Její laní oči a úmyslné mrkání řas ji jasně usvědčilo, že ani pro tentokrát to nepadne na úrodnou půdu. „Nebo to zjednodušíme, když něco svítí, tak to znamená: zavolej Jacoba. Nebo mu to řekni ráno v autě.“ A dopadne to tak, že ti to bude kontrolovat sám jako uplynulý rok.

„Potřebuje seřídit motor, chtěly by vyměnit destičky a kapaliny,“ to už jsem si jen brblal pod vousy, jelikož její ztracený pohled mě utvrdil v tom, že pokračovat by bylo celkem zbytečné.

„A na kolik to odhaduješ, něco mám ještě z prázdnin…,“ nechala konec věty vyšumět do prázdna.

„Vezmeme to napůl. Stejně tím jezdíme do školy oba.“

„Ale to nejde...“

„Nehodlám se o tom hádat.“ Skočil jsem jí do řeči, jakékoli protesty mě nezajímaly.

Usmála se a vzdálenost mezi námi zmenšila na minimum. Dostal jsem pusu na přesně 

vypočítaný centimetr čtvereční tváře, lokalizovala jedinou čistou část kůže.

„Že si to nenecháte na večer děcka!“ vlítl do dílny Seth, moje pravá ruka tady v dílně.

Bella sebou cukla. Pohladil jsem ji po zádech.

„Jdeš akorát na čas, potřebujeme doladit Berušku.“ Sledoval jsem Bellin výraz, který byl upřený někam za mě.

Seth tam stál do půli těla, svaly jako by se leskly pod umělým světlem lampy. Schválně to protahoval, byl si vědom její pozornosti. Zakryl jsem jí oči.

„Sethe, je tu dáma.“ Do pobouřeného hlasu se mi vloudil smích.

Zasmál se společně s Bells.

„Alespoň konečně uvidí pořádného chlapa.“ To pískle o tři roky mladší než já, které bych překousl jako žížalu. Nechtě mě se zasmát.

Belle zůstal zaražený pohled ještě chvilku, než se vzpamatovala, i když se její ústa smála. Asi má pro vychrtlé kluky slabost. Nebo zjistila, že Seth nám přes prázdniny zmužněl?

 

 

Celý zamazaný od oleje jsem doprovázel Bellu domů. Odvedl jsem ji až ke dveřím a chtěl počkat, dokud za sebou nezamkne.

„Dobrou a pozdravuj tátu,“ rozloučil jsem se s ní z posledního schodu její verandy.

„A pusu na dobrou noc nedostanu?“ vzhlédla ke mně tázavě. Rituály nám šly.

Udělal jsem ty dva kroky mezi námi a políbil jí na čelo. „Tak a teď spát.“ Byl jsem nekompromisní.

Na tváři měla úsměv vítěze. „Dobrou.“ Dveře se za ní zavřely.

Zpátky jsem to vzal po pláži. Běžel jsem domů.

 

 

Ráno jsem se probral s odeznívajícím snem. Ledová sprcha zabrala, nejspíš vyčerpám příděly vody na celé příští léto.

Za pět minut už jsem vybíhal z domu, dneska jsem si chtěl vyčistit hlavu šuměním moře, krákáním racků a zvuky mých nohou v písku.

Po pár set metrech jsem uviděl postavu, která mířila stejným směrem jako já. Nezměnil jsem frekvenci běhu, nehodlal jsem s někým závodit. Měla šedivou mikinu s kapucí a drobnou postavu. Když se přiblížila, už tak drobně nevypadala, zařadila se neslyšně po mém boku.

Kapucu měla naraženou na hlavě, i přes to jaké bylo teplo. Ze mě lil pot. Zastavil jsem se u hrazdy a začal se přitahovat. Čekal jsem, že neznámý poběží dál. Zastavil se a podíval se mým směrem.

Vešli jsme se tam oba. U třicítky jsem měl dost, ale stejně jsem ještě dva přidal.

Skočil společně se mnou, při seskoku mu z hlavy zmizela šedivá látka.

Klučina měl blonďaté vlasy rozcuchané větrem, a tmavé oči. Zírali jsme na sebe. Nějak jsem nedokázal odtrhnout pohled, zlobil jsem se sám na sebe.

Naštvaně jsem šlehl pohledem pryč a prudce se odvrátil a pokračoval v běhu. Chvilku váhal, ale nakonec se přidal.

Pár metrů před domem jsem se začal protahovat.

„Můžu se k tobě přidat i zítra?“ Do hajzlu.

Něco jsem zamručel, odešel k domu a prudce práskl dveřmi.

 

 

Ve sprše jsem měl soukromí, voda padala a já ho viděl bez té mikiny. Do prdele práce. Z nezřetelných snů se stala vražedná skutečnost.

Cítil jsem jeho ruce tam, kde být neměly. Byl jsem s ním. Erekce přišla společně s první představou. Stačilo pár polaskání. Imaginací. Jeho rty a já. Třásl jsem se.

Voda dokázala očistit i mě.



 

Na parkovišti jsme bezpečně zaparkovali.

Po vystoupení z auta se Bella křečovitě chytila kapoty. Obešel jsem auto a zastavil se u ní.

„Bůh existuje.“ Sledoval jsem její pohled směrem ke klukovi, který vystupoval z auta. Zalapal jsem po dechu skoro jako ona.

„Audi A5,“ vydechl jsem já.

Pak se zpoza vozu vyloupla druhá postava, znám opravdu hodně sprostých slov. Měl černou košili a smál se.

Nakonec se podíval mým směrem.

Reflexivně jsem chytil Bellu za ruku. „Přijdeme pozdě,“ řekl jsem jí do ucha a oči jsem nemohl spustit z něho.

On propaloval naše ruce, už se nesmál.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

22)  kajka (02.05.2016 14:40)

Slash, neslash, jednoduše výborná první kapitolka.

matysekmj

21)  matysekmj (20.01.2013 08:56)

Jo tak to se mi líbí slash mám ráda čím dál tím víc
Jdu na další dílek

kytka

20)  kytka (09.11.2012 16:11)

Dala jsem se do toho, protože slash opravdu můžu. A tady jsem lapená od první chvíle. Těším se dál.

Clea

19)  Clea (05.07.2012 13:28)

velice zajímavé líbí se mi jeho každodenní rituály
a ten konec - „Bůh existuje.“ a „Audi A5,“
moc se mi to líbí

Michangela

18)  Michangela (16.05.2012 18:42)

Marcelle

17)  Marcelle (20.04.2012 12:03)

moc hezké, vážně jsem mooooc zvědavá jak se to vyvine

Yasmini

16)  Yasmini (18.04.2012 21:47)

Tamias: nepřidávala jsem žádné nové postavy, takže to může být jen blonďák z knihy, a nikde se nepsalo kolik mu je let že,... pouze mlžím :):)
Gucci: a peroxid???? ne??? no ne nepřebarvovala jsem neboj :):):)
Díky moc

tamias01

15)  tamias01 (18.04.2012 10:15)

Moc se na tuhle povídku těším už jsem četla pár ff jednorázovek, ale kapitolovku ještě ne. ;) ;) Blonďák to je Jasper nebo to bude úplně někdo jíný?

gucci

14)  gucci (16.04.2012 12:59)

Já to spíš myslela tak, že Jacob nepřebere Belle její lásku...ale to asi ne, když běžec je blonďák

Yasmini

13)  Yasmini (16.04.2012 08:47)

Twilly: to je pech, vím jak to dokáže naštvat taky se mi stává, že se neuloží a děkuji za poklonu
Hanetko: nebudou vlci a nebudou upíři, měla jsem to napsat, ale odsud nemůžu udělat edit perexu, netvrdím, že se to musí líbit všem, naopak jsem počítala s tím, že se líbit nebude. Ideální láska, asi máš pravdu o tom ten příběh je, ale já si půjčila jen postavy a prostředí, ten zbytek je o vnitřním rozpoložení jednoho kluka. ;) ;) ;)
děkuji

Hanetka

12)  Hanetka (16.04.2012 08:39)

Tak jsem na to mrkla taky, protože slash, to já docela můžu, i když napsat bych ho asi neuměla. Ale jsem zvědavá. Slash ve Stmívání je hrozně těžké napsat, protože ten příběh je primárně o ideální lásce a ty páry jsou tam jasně dané... a kdo má odvahu to zbořit, bývá ostouzen a odsouzen. A tohle se mi líbí a držím palce. Akorát moje šťouravá povaha hned domýšlí neskutečné peripetie... takže Jacob a Jasper, jo? Nebo kdo byl ten blonďák? A jak to bude s otiskem, nebo ten nebude? Ono vzhledem k tomu, že otisk má zaručit co nejkvalitnější potomstvo... to by tady bylo asi trochu kontraproduktivní, že?
Jsem zvědavá, jak to vyřešíš. Moc. A těším se.

Twilly

11)  Twilly (16.04.2012 08:39)

A s cupovaním nepočítej, pokud to bude mít tuhle kvalitu, byly bychom proti sobě, kdybychom tě cupovaly za kvalitku

Twilly

10)  Twilly (16.04.2012 08:38)

Mě se neuložil koment včera Yas, nádhera

Yasmini

9)  Yasmini (16.04.2012 08:29)

Děkuji dívky.
Ambři: k rychlosti přibývání, druhá kapitola už je jen se dolaďují podrobnosti (jako technické parametry motorky,...) a navíc dnes odjíždím na pár dnů takže...
Astrid: doufám že to se mnou vydržíš :)
Hani: jinakost asi ano, i když to není můj první slash tady a ani celkově na stránkách (minimálně o dvou vím, četla jsem je) tak konkurence tu určitě je :)
Gucci: tak to máš štěstí Jacob a Bella nebude
Evelyn: já doufám, že mě po další kapitole nezašlapeš do země :):)
GinaB: k netradičnosti asi to, co jsme psala Hance :) a děkuji
Kalamity: jsem ráda a vítej v klubu
Bye: ty mě komentáři vždycky dostaneš, prý umím i vtipkovat (někdy mi přijde, že jsem jeden velký vtip :D:D:D) Jsem ráda, že necupujete, mám se ráda , ale víš že heppáče nedávám zadarmo;) ;)
děkuji a kapitolka bude brzy :):)

Bye

8)  Bye (15.04.2012 18:12)

„Přede jako kotě.“ Bohužel to myslela vážně. A vida, i Ty umíš vtipkovat ;)
Ladně zaparkovala o obrubník, takže ještě vyklepat plechy." :D A hojně!
„Kdy ty si zvykneš, že tu není Arizona?“
„Až tu bude tři sta slunečných dní v roce.“
Začalo mrholit.
:D :D :D Vtipálku!
"Prý se rozvádějí,“ rozplývala se Eh, Jessico...
Ty bláho, Jasmínko, slash kapitolovka? Od Tebe? Jacob a ...? Wooow. Tohle si rozhodopádně nenechám ujít. A myslím, že žádný cupování se konat nebude ;-)
Ps: tenhle Jacob je k sežrání!

KalamityJane

7)  KalamityJane (15.04.2012 16:45)

Super! Líbí! Jdu dál!

GinaB

6)  GinaB (15.04.2012 13:57)

Mám ráda netradiční pohledy a tenhle vypadá opravdu hodně zajímavě. Už se těším na pokračování.

Evelyn

5)  Evelyn (15.04.2012 13:31)

Yasmini, jsem lapená! nemám ráda prvoplánové slashe, ale tohle vypadá velmi slibně

gucci

4)  gucci (15.04.2012 13:26)

nooo pěkně to rozjíždíš!pokud si Jacob s Bellou nepolezou do zelí tak budu nejspokojenější!......

3)   (15.04.2012 13:26)

no ,teda
krásná slova , přesně odvážená a lehká
mám pocit,že tenhle příběh bude velmi osvěžující svou jinakostí
díky ta ty řádky ,těším se na další setkání

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella