Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/MMD.jpg

Kdo je tu víc k sežrání? A kdo má větší hlad? Je slanina životu nebezpečná? A kdo má vlastně chlupatější nohy?

Carlie zná odpověď na všechny tyto otázky, takže směle do toho! :)

Můj milý… testamente,

ach deníčku, ano, tuto závěť píšu při plném vědomí. Tento deník odkazuji společnosti Warner Bros. (pod podmínkou, že mě bude hrát Angelina a Brad dostane roli Setha nebo Fentona - to ještě podle toho, jak se bude bratránek chovat).
Deníčku, na světě není zoufalejšího člověka. Nebo zvířete. V tom je právě ta potíž. Co vlastně jsem? Mám jisté mezery ve vzdělání v oblasti biologie. Tak nějak mi nebylo dopřáno ji dostudovat - viď, Peretti? Ale zřejmě by mi to nebylo nic platné. V oficiální literatuře bych se nenašla. No, deníčku, věřil bys, že to, co chybí ve zdejším panoptiku, budu já? Je to jak Noční můra v La Push. Ano, už mám pro výtvor Warner Bros. i název. A něco mi říká, že soap opera nebude ten správný žánr.

A přitom se to všechno vyvíjelo tak dobře. Díky Renesmé jsem se spřátelila s Bellou. Ta tříletá-šestiletá potvůrka mě totiž začala tahat na procházky, kterých se účastnila i její matka. Prý zdravotní procházky v rámci rehabilitace mého kotníku. Ovšem Nessiin způsob fyzioterapie byl pro mé kotníky spíš hrozbou.
Bella snad nejlépe rozuměla mým pocitům z těch všech mysterií. Jenže mi nemohla pomoct ve všem. Její „Fenton“ se nakonec ukázal být princem na bílém koni. V tomto místě se scénáře našich životů zásadně rozcházely. Film mého života nebyl remakem toho jejího. Že by Peretti překonal svou touhu po mé krvi z lásky ke mně? Zlaté oči. Hm, vlastně ty mu k tomu kroku chyběly. Ale možná ani to by nestačilo…

Když jsem pak viděla, jak láskyplně se na své holky dívá Edward, přestala jsem se bát i jeho. V té chvíli prostě vůbec nepůsobil jako upír. Pomalu jsem si na ně všechny zvykala, stejně jako oni na mě. Kajícně musím přiznat, že nevím, kdo z nás to měl těžší.
Svobodněji jsem se ale i nadále cítila v rezervaci. Obzvlášť po té, co jsem se dozvěděla o nadáních „našich“ upírů.

Čas ubíhal a zdálo se, že tady jsem v bezpečí. Skryta před zrakem upíra, který nebyl v této oblasti vítán. A to ani za hranicí La Push. Nebylo tajemstvím, že Fenton Peretti opustil mou školu v L. A. hned den po té, co mě Seth unesl. Totiž zachránil. I když únosem. Ale sexy zad… zádové svaly fialoočka zmizely i z města. To mi v SMS, která se topila v plačících smajlících, vylíčila Amanda. Na Tweeteru k tomu prý založili i svépomocnou truchlící skupinu.
Nabízely se dvě možnosti. Buď profesor Peretti na rozdíl od mnoha pedagogů zavčas pochopil, že učitelství není nic pro něj a opustil obor, než ho mohl postihnout syndrom vyhoření. Bohužel. Pprotože ten bychom mu rádi dopřáli. Na pořádně vysoké hranici. Anebo si uvědomil, že pravá výuka biologie spočívá v laboratorních pokusech, nejlépe v pitvě… Udělalo se mi zle. Ne, moje fantazie by měla mít zbrojní pas, začala jsem se jí bát.

„Ruth, přidáš se? Dáme si s klukama závody,“ lákal mě Seth na projížďku na motorce, kterou do té doby za domem upravoval.

Zvedla jsem oči od knížky, kterou jsem už stejně dobré tři stránky nevnímala. Věnovala jsem mu vděčný úsměv. Věděl to vůbec? Zase mě zachránil. Někdy, vlastně spíš skoro pořád, mě tím svým nedostatkem zodpovědnosti, tou klukovskou bezstarostností vytáčel k nepříčetnosti. Teď jsem ale jeho přístup k životu uvítala. Úzkost z toho, že se nemůžu schovávat věčně – moji rodiče se také jednou musí vrátit z dovolené, a můj střet s Fentonem Perettim je tak nevyhnutelný – mě přepadl, kdykoliv jsem na chvíli stáhla svou obranu. Ten plíživý strach byl jako protivný spořič obrazovky, který se škodolibou zlomyslností využil chvilky mé nepozornosti. Seth uměl tenhle program vypnout. Nebo aspoň přeinstalovat jeho časovač, prodloužit intervaly mezi chvilkami děsu, otravnými reklamami v pohodovém rodinném filmu.

„Můžu řídit?“ Použila jsem na Setha 100 wattů svého úsměvu a přidala svůdné (aspoň doufám) zamrkání.

„Dobrej pokus, Fishermannová,“ prokoukl mě a nekompromisně mi palcem ukázal, že mé místo je za ním.

Uraženě jsem vylezla na sedadlo, zatímco on držel motorku. Ostentativně jsem si založila ruce na prsou.

Povzdechl si a přes rameno broukl: „Takže co? Jedeš, nebo ne? Ztratím tě v první zatáčce, pokud se mě vaše výsost pořádně nechytne.“

„To by se ti tak líbilo,“ ucedila jsem. Ale když prudce protočil plyn, honem jsem své dlaně umístila kolem jeho pasu a natiskla se na něj.

„Ruth, já z tebe vyrostu,“ postěžoval si nelogicky.

Udělala jsem za jeho zády obličej. Pak mě ale něco napadlo. Opřela jsem si bradu o jeho rameno. Vyladila jsem svůj hlas na extra sladký tón. Pomalu jsem se k němu naklonila a do jeho ucha zašeptala, přičemž mé rty lehce šimraly jeho tvář: „A z koho jsi rostl, než jsi poznal mě?“ Ty dva metry už měl předtím, to mi nepřišije.

Motorka se zakymácela. Přeci jen má náš vlček slabé místo! S pocitem satisfakce jsem se do téhož ucha zasmála, a pak už se od svého vzdáleného příbuzného odklonila tak, abych byla ještě vzdálenější.

Už jsme byli na místě. Seskočila jsem a přidala se k partě. Smečce. Chovali se tak. Jako smečka ze řetězu urvaných psů. Začali na motorkách blbnout a nás holky nechaly svému osudu. Že máme jít sbírat borůvky, nebo co. Že jsou holky od přírody sběračky a kluci lovci. A teď jako lovili na těch mašinách co? Zbytky svého IQ?

Leah se nám ztratila za prvním stromem a my na sebe s Renesmé útrpně pohlédly. Něco nám oběma říkalo, že nás sem kluci vzali jen kvůli babysittingu. Hm… a bojím se, že jsme si o rolích v téhle au-pair akci myslely s Nessie totéž. Totiž, že hlídat potřebuje ta druhá.

Deníčku, jak jsem na to mohla zapomenout! Jsi mi svědkem. Vždyť stačilo nalistovat jen o pár stránek dopředu a věděla bych to, co vím teď. Seth Clearwater je debil, otrapa – ale, škoda inkoustu. Všiml sis někdy, deníčku, jak se jinak civilizovaná lidská bytost změní na slepou evoluční větev, kdykoliv se ocitne v tlupě stejně (chromozem XY) postižených jedinců? Ne, voe, deníčku?!

Aspoň, že mě dovezl i domů. Gentleman. Tse!

„Ruth, neviděla jsi můj sendvič? Myslel jsem, že jsem ho nechal v kuchyni. Jestli mi ho zase sežral Black…“ ozval se Sethův hlas a mně zaskočilo.

K vlastnímu  překvapení jsem kromě Superstar, jediného důstojného spojení s civilizovaným světem, které mi zdejší televize nabízela, hltala i toust. Od kdy umí chleba levitovat? Musela jsem být náměsíčná. Nebo možná ten sendvič? Dobrovolně bych si přece něco tak odporného nevzala! Tohle je majonéza? To je přece… hmmm, nebeská chuť.

„Ruth?“

Nestihla jsem se z obývacího pokoje vytratit včas. Stejně by mi ale rychlý ústup nebyl nic platný, s ohledem na záchvat kašle, který jsem dostala, jak mi zaskočilo poslední kradené sousto. Tolik k tématu nenápadnost.

„Fishermannová?!“

Oops, ocitla jsem se pod usvědčujícím pohledem Setha Clearwatera. Jiskřičky v jeho očích mě rentgenovaly jako dvě lampičky u výslechu. Dotčeně, ale částečně i pobaveně.

„Ehm, nebyl podepsaný. Udělám ti jiný?“ ztěžka jsem polkla a znovu se rozkašlala. Já to věděla, deníčku! Cosmopolitan nelhal! Slanina může zabíjet.

Po jeho bratrském poplácání po zádech, které bylo zřejmě zamýšleno jako první pomoc, jsem byla teprve opravdu zralá na pohotovost. „Stačí. To je dobré. Už je to dobré!“ snažila jsem se před ním utéct.

„Jsi si jistá?“ najednou zvážněl. Starost jako by dodala jeho tváři na mužnosti. Ech. Co to plácám?

„Jasně, vše ok.“ Nechápala jsem, o čem mluví.

Jeho pohled fixoval ten můj a nedovolil mi uhnout. „Doktor Cullen ti ještě udělá nějaké testy. Ale… chtěl bych ti něco ukázat, pro jistotu,“ vzal mě za ruku a v jeho obličeji jsem četla obavy. Překvapeně jsem zamrkala.

„Pojď,“ zašeptal a stiskl mou dlaň.

Vykročila jsem za ním do večerního soumraku. Šel k lesu a mě táhl za sebou. Jakmile stromů kolem nás přibylo, pustil mě a začal si přes hlavu přetahovat tričko.

„No to si děláš… Zbláznil ses?“ Okamžitě jsem se otočila na patě a vyrazila zpět k domu tety Sue.

„Ruth,“ povzdychl a už „nahoře bez“ znovu sevřel mou paži. „Potřebuju, aby sis zapamatovala, jak vypadám.“

„Praštil ses hlavou o futra, nebo co?! Mám tě nahlásit Charliemu? Nejsem zvědavá na exhibíky!“ prskala jsem a cítila horkost ve tvářích. Moje oči ale měly vlastní rozum. Bezostyšně se pásly na Sethově širokém hrudníku. Brade, pomoz mi…

„Je důležité, aby sis pamatovala, jak vypadám. Jako vlk,“ dodal rozpačitě.

„Aha. Já… Proč?“ blekotala jsem a konečně od něj odtrhla pohled. Jak trapné. Jsi dáma, buď nad věcí, Ruth. No, momentálně jsem byla spíš na větvi. Je pravda, že jsem Setha ve vlčí podobě už viděla, jenže to jsem nevěděla, že je to on. Navíc jsem tou dobou měla moc práce s mrzačením se, když jsem se pokoušela o útěk. Tak nějak v té chvíli nebyl čas udělat si skicu.

„Proč? No, kdybys na mě narazila v lese,“ vysvětloval stylem „chlupaté deky“. Začal si rozepínat džíny.

„Zadrž, zadrž!“ Zakryla jsem si oči. Chvilku jsem počkala, dokud jsem si nebyla jistá, že nepokračuje v odhalování nevyžádaného obsahu svého oblečení, a pak jsem k němu vzhlédla. „Něco mi neříkáte, je to tak? O co tu jde, Sethe?“

Přešlápl a povzdechl si.

„No tak, vybal to,“ ponoukla jsem ho. Zděsila jsem se svých slov. „Myslím to tajemství!“  snažila jsem se to napravit, ale vlastně jsem to jen zhoršovala. „Totiž, chci říct...“ Radši jsem pusu zase zavřela. Ještěže už se setmělo, a nemohl vidět, jak jsem teď víc než kdy jindy věrna označení našeho etnika jako „rudých tváří“.

Kolem úst mu zacukalo, ale pak opět zvážněl. Posadil se na kmen stromu, co tu zůstal přes cestu po nedávné vichřici. Připojila jsem se k němu a tázavě se na něj zahleděla. Znovu se nasoukal do trička.

Ztěžka se nadechl a sklopil oči. „Možná se mýlíme. Vlastně… přál bych si, abychom se mýlili. Ale existuje možnost, že… Tvoje mamka je z naší pokrevní linie. Takže možná… Má to logiku. Navíc po tom, co se stalo. A když ses pak ocitla tady. To byl asi spouštěč. Asi je pochopitelné, že…“ plácal nesouvisle.

Na tohle jsem neměla trpělivost. „Dostaneš se i k ´Bylo, nebylo´, nebo ještě čekáš na bráchu, Grimme? Má tenhle příběh nějakou pointu?“

Protočil oči, ale pak jeho pohled znenadání zjihl a jeho dlaň se ocitla na mé tváři. Bylo to příjemné. Ale divné. Spíš divné. Asi. Setřásla jsem ho.

Myslím, že to ani nevnímal, jeho ruka našla mou a stiskla ji. Díval se mi do očí a šeptal: „Je nanejvýš pravděpodobné, že se už v několika málo dnech naše smečka rozroste o jednoho nového člena. O tebe.“

Zasmála jsem se, ale můj smích zazněl v nočním tichu osaměle. Nepatřičně. To proto, že Seth se ani neusmál. Díval se na mě s vážným a smutným výrazem v očích.

Hloupost. S někým se vsadil, že mi tohle namluví, a já mu na to skočím?

„Ta zvýšená teplota. To, jak ses rychle uzdravila. Jak se ti mění chutě,“ předkládal mi seznam důkazů. „Zbystřené smysly. Výkyvy nálad,“ pokračoval. Potom se zašklebil: „No, to poslední není nic nového. Možná tvoje přirozenost.“

Praštila jsem ho do ramene.

„Chci mít jistotu, že až se ocitneš v lese a budeš třeba zmatená, protože napoprvé je to šok, poznáš mě a necháš se odvést do bezpečí,“ vysvětloval trpělivě. „Ve vlčí podobě sdílíme vědomí, čteme si myšlenky. Jenže můžeš být natolik vyděšená, že to nebudeš vnímat.“

Kývala jsem hlavou, ale měla jsem pocit, že jsem se změnila v přesýpací hodiny. Nic jsem nechápala. Nechtěla jsem chápat. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Nechtěla jsem být… vlkodlak. Najednou jsem zaznamenala, že se pohyb mé hlavy změnil. Rezolutně naznačoval: „Ne!“ Roztřásla jsem se a prudce od Setha couvala. Konečně mi to došlo. Moje oči prosebně vystřelily k Sethovým. „Já chci domů!“

Vyděšeně se postavil a sevřel moje ramena. Nedbala jsem na to, že jsem dnes vynechala voděodolnou a použila jen „obyčejnou“ řasenku, a cedila jsem slzy.

„Ruth. Ale Ruth... No tak, ženská. Pojď sem.“ Nejdřív mě nemotorně poplácával po zádech, a pak mě pevně sevřel v náruči. „Víš, že nemůžeš zpátky do L. A.. Ne, dokud se nevypořádáme s tím… s ním. A bojím se, že geny už se stejně probudily k životu. I kdybys teď odsud odjela, ten proces už to nezvrátí. Tím spíš, pokud by ses potkala s Perettim.“

Vzlykala jsem, ale pomalu rezignovala.

„Sethe, já to nezvládnu. Sama to nedokážu.“

Pohladil mě po hlavě a odstoupil ode mě, aby se mi mohl podívat do očí.

„Jsem tady.“

To zafungovalo jako kouzlo. S ním jsem se cítila v bezpečí.

„Dobře.“ Naposledy jsem popotáhla.

„Dobře,“ usmál se.

„Tak už můžu?“ zamrkal na mě po chvíli a nadzdvihl cíp svého trička.

Zaúpěla jsem. „A nemáš třeba fotku?“

Nemohla jsem usnout. Zírala jsem do stropu a v mysli si přehrávala vzpomínky na svou první vlčí výpravu. Nadchla mě svoboda. Rychlost. Sounáležitost se smečkou. A hlavně to, že jsme všichni žili okamžikem. Existovala jen přítomnost. Ani na chvíli mě nespouštěli z očí. Dávali na mě pozor. Po boku jsem stále měla vlka s kožichem barvy písku.

Zpětně jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, jak jako vlčice vypadám. Jediné, co jsem ze sebe viděla, byly mé končetiny. Tedy… všechny mé nohy. Hm. Byly štíhlé, ale no… Trochu mě děsila vzpomínka na bolestivé procedury spojené s voskovou depilací. Bála jsem se, aby nepřišly vniveč. Paranoidně jsem honem své opět lidské dolní končetiny zkontrolovala a oddechla si.

Bylo zvláštní, že poprvé od svého příjezdu do La Push jsem se cítila sebevědomě. Už ne tolik vykořeněná. Jako bych sem svým způsobem patřila. Moje vlčí stránka rozhodně. Ta tu byla doma.

Jako uhranutá jsem přistoupila k oknu a skrz jemnou záclonu sledovala měsíc, který se pozvolna vypravil na svou cestu k novu. Něco nového se začalo rýsovat i pro mě. Jen jsem pořád nevěděla, co to má být.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Niky

20)  Niky (11.05.2012 09:04)

Tak z Ruth už je vlčice Ale nečeklala jsem, že z toho bude tak nadšená.
Skvělé hlášky, jako vždy Moc se těším na další!

maryblack

19)  maryblack (09.05.2012 17:27)

„Dostaneš se i k ´Bylo, nebylo´, nebo ještě čekáš na bráchu, Grimme? Má tenhle příběh nějakou pointu?“ To mě zabilo Muhehehehe, super Těším se na další!!

Empress

18)  Empress (09.05.2012 09:05)

Čo hláška, to perla. Ani to tu nemôžem všetko vypisovať, to by som to musela skopčiť celé
Bravó, výborne som sa bavila a celú dobu mi nezišiel úsmev z tváre
Takže, kedy bude ďaľší?

Lia

17)  Lia (08.05.2012 09:25)

Tak je to tu. Ruth je měnič. Zajímalo by mě, jak bych se cítila, kdyby mi někdo řekl, že se za pár dní budu měnit ve vlka :D na další kapitolku si musím počkat, doufám, že to bude co nejdříve

Bye

16)  Bye (07.05.2012 17:18)

Carlie, teď jsem zhltla obě Tvé kapitoly - inu, úplně jako hladová vlčice. (musím se jít kouknout, jak na tm jsou moje nohy... ach ne! jsou chlupatý! uf... tak dobrý, jsou furt jenom dvě...)
Ne, na vtipy jsi tu ten lepší Ty.
Musím říct, že jsi na Karolku navázala s lehkostí jarního vánku. Sedly jste si dokonale.
Nemůžu se nabažit toho, jak neustále sypeš ty Tvoje vtípky z rukávu, aniž by ses opakovala. Ale zároveň mi pokaždý, když se na scéně objeví Seth, naskočí ta příjemná husina.

15)  Petris (06.05.2012 14:24)

Ahoj Karolko a Carlie, dneska jsem to přečetla naráz a je to skvělé! Deník je prima nápad! Čtu je ráda třeba ten první od Viewegha!
Bezva se bavím, jako vždy u Karolčiny tvorby a Carlie nástup Tvého humoru se vážně nedá přehlédnout!
Takže se těším na pokračování a díky jste dobré!!

Fanny

14)  Fanny (05.05.2012 19:10)

Co věta to perla! :D Ona dokáže mluvit o děsivejch a smutnejch věcech zároveň a ještě se u toho člověk válí smíchy

Lovci a sběrači...Zbytky IQ

Po několika desítkách perel mě jedna - ta hodně dobře mířená - opět srazila pod stůl „Dostaneš se i k ´Bylo, nebylo´, nebo ještě čekáš na bráchu, Grimme? Má tenhle příběh nějakou pointu?“

A pak, když skoro omdlívá neřeší řasenku, že by se zlepšila?

Tyjo! Střih a z ní je nadšenej vlk, zamilovanej do Setha? Možná? Trošku? Wow! Ale začíná být i milá, asi na ní maj ty fantasktní postavy dobrej vliv :)

HMR

13)  HMR (05.05.2012 09:02)

Tento deník odkazuji společnosti Warner Bros nemůžu, dejte mi chvilku...
Všiml sis někdy, deníčku, jak se jinak civilizovaná lidská bytost změní na slepou evoluční větev, kdykoliv se ocitne v tlupě stejně (chromozem XY) postižených jedinců? zuřivě přikyvuju, Carlie, tohle by se mělo TESAT!!!
Celkem rychle se smířila s tím, že Fenton už není ON, s velkým O
ta holka vážně není normální, má před sebou polonahého Setha a chce fotku???

12)  jenka (04.05.2012 23:06)

Je zajímavé sledovat, jak se Ruth postupně mění - jako by konečně trochu dospívala. A její sarkasmus je skvělý :) Ten skok - v jednom okamžiku se děsí přeměny a v druhém je nadšená svobodou - také jsem nadšená! Těším se na další.

Kamci

11)  Kamci (04.05.2012 21:24)

no holka, teď už tě Fenton jen tak neslupne
bezva kapča

Lenka326

10)  Lenka326 (04.05.2012 20:55)

Wow! Začalo to opět s velkými grády, hlod za hlodem a pak bác! Budeš měnič. A ona to vzala. Nevěřila jsem, že by to mohla přijmout takto hladce, dokonce se cítí sebevědomě? Fíha. A co teď, můj milý deníčku, co na tohl řekne Angelina s Bradem?

SarkaS

9)  SarkaS (04.05.2012 17:55)

Ha už je to tady! ALe žádný přímý přenos z přeměny? To mě mrzí... :'-( Já se těšila na jějí potřeštěnou verzi měnění se v chlupatou příšerku, bylo by to skvělý!

sfinga

8)  sfinga (04.05.2012 17:54)

Jestli vlčí gen může za to, že se z naprosto nesnesitelný snobský puberťačky stává normální holka, tak bych ho ráda naočkovala i jinejm dámám B)
Tahle Ruth je ležérní, vtipná a chytrá. Jo, stále má svý mouchy, ale ty se v novém světle změnily v neškodné chybky, kterými oplývá každý jedinec. Vlastně ji Seth vytáhl ze skleníku a vrhnul do svého světa, který mi připadá o moc "skutečnější" než ten její v Los Angeles
Karolko, děkuju, žes svou povídku svěřila právě Carlie. Určitě ti došlo, že se ocitla v dobrých rukách

7)  Betynka (04.05.2012 17:54)

Dokonalý. Naprosto dokonalý. Já... nemám slov. Moc se těším na další.

Anna43474

6)  Anna43474 (04.05.2012 17:46)

Juí Vlčicááá

5)  Sofia (04.05.2012 15:45)

MarryTyger

4)  MarryTyger (04.05.2012 14:28)

Páni, to jsem nečekala Bylo, nebylo

3)   (04.05.2012 14:16)

Můj milý deníčku jsem neskutečně ráda,že tě mohu číst,protože tolik vtipné fantazie na jednom místě - to je prostě na filmová práva jako dělané
vážně skvělé hlášky , bavila jsem se od začátku do konce a ještě teď se chechtám,když vidím ten nápis "Noční můra ....."
a "zlaté oči"
co je šeptem,to je čertem a to ještě holka sama neví ,jak si stojí,jen tak lehce sexy prudí - no,ta se asi bude divit,až do toho Seth šlápne
díky

Marcelle

2)  Marcelle (04.05.2012 14:13)

Tý brďo je z ní vlk Líbí se mi to moc

Twilly

1)  Twilly (04.05.2012 14:05)

Carloušku, tahle Ruth je jiná, je tak nějak dospělejší a její humor je krapet jiného ražení, ale mně se líbí stejně jako ta Karolčina nevycválaná holčina. Navazujete na sebe tak neuvěřitelně, až nechápu. Karčina byla cácorka, blbá jak tágo a neuvěřitelně sebestředná. Ta tvoje je holka, co začíná chápat, že se svět netočí jenom kolem hollywoodského bulváru.

Moc krásný... a kdybys náááááhodou někde našla fotku Sethových buchet... ehm, sendni na Slovensko, please

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek