Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/MMD.jpg

"Můj milý deníčku, já vím, jsou to už celé věky. Člověk si zkrátka někdy neporučí. Ještěže se mám na koho obrátit a příběh Ruth může pokračovat dál."

Milé čtenářky, dovolte, abych vám zprostředkovala další osudy Ruth Fishermannové, ode dneška ovšem z dílny Carlie, která se uvolila tuto povídku vyprávět místo mne. Pohodlně se usaďte, nezapomeňte odložit žvýkačky, nápoje a potraviny a račte s námi do La Push.

Můj milý deníčku,

jsem to opravdu já. Já vím… také se nepoznávám. Cítím se menší, bezbrannější. A co teprve moje vlasy! Ty se totálně pomátly. To bude tím zdejším klimatem.

Probudil mě déšť. A cirkulárka. Jak může někdo v bouřce řezat dřevo? Tušíš správně - Seth. Z fleku by zastal celý zvukový štáb Texaského masakru motorovou pilou. Promiň, deníčku, já vím, že je to pod tvou úroveň, ale na chvilku si z tebe udělám notýsek pro seznam na nákup, ano?

Špunty do uší

Díky!

Seth je prostě úplně nemožný. A to se netýká jen chrápání. Ale… je úplně nemožné se od něj odtrhnout. Ještě nechci opustit bezpečí tohoto pokoje a Seth je naneštěstí magnetem, který drží pohromadě zbytky mého zdravého rozumu. A když spí, je vcelku snesitelný. Jenže za chvilku vstane a jako Lassie se vrací… k jídelnímu stolu. No řekni sama, Angelino, chová se někdy Brad u jídla takhle? Ne, viď, to bys ho poslala do… Tibetu, na sedm let.

Angelina! Ne - na tohle nemám sílu. Nedokážu se podívat, jak si v žebříčku vede, to by byl poslední hřebíček do rakve.

Rakve – zamrazilo mě při tom pomyšlení a proti své vůli jsem se ještě víc natiskla k žhnoucí tělesné schránce svého vzdáleného příbuzného. Ke spícím příbuzným genům. Totiž… ke spícímu geneticky příbuznému. Prostě k tomu obrovskému indiánovi, který zabíral většinu postele, takže mi stejně nic jiného nezbývalo.

Byla tu ještě jedna věc, která mi bránila vyjít z pokoje, a to představa parkuru, který mě tam možná čeká. Co když budu muset přeskakovat rakve, do kterých se na den uložili obyvatelé tohoto domu? Už jsem se viděla, jak zakopávám a skládám se do některého z těch penálů ve stylu pohádkové hlášky: „Někdo spal v mé… rakvičce.“

Snad je mají uložené ve sklepě mimo dosah slunečních paprsků. Včera jsem v domě žádné neviděla, ale co já vím. Možná existuje i nějaká vyklápěcí verze. V noci je mají složené u stěny a na den je vyklopí… Br, kdo ví, co se prodává v upírské verzi Ikey? Z tohohle pokoje mě nikdo nedostane!

Můj žaludek a močový měchýř zaprotestovaly. No dobře, tak…

„Sethe,“ zatřásla jsem jmenovaným.

Ve stejné chvíli, kdy otevřel oči, jsem vyletěla – máš pravdu, deníčku, spíš jako nepovedená napodobenina pelikána na jedné noze odhopkala – z postele. Najednou bylo sdílení jednoho lůžka divné. Teď, když jsme byli při vědomí oba.

„Ahoj,“ špitla jsem a uhnula pohledem.

„Ruth,“ zamžikal zmateně. Fajn, aspoň, že mě neoslovil jménem jiné holky. Prohrábl si ospale vlasy a věnoval mi starostlivý pohled. „Jak ti je?“ šeptl.

„Žiju,“ pokrčila jsem ramenem – to druhé bylo díky zafixování pohybuvzdorné – a pokusila se na Setha usmát. „Takže hádám, že zatím to jde.“

 

 

Seth se stal mou berličkou, doslova i přeneseně. Když jsem se přesouvala po domě a později na zahradu, podpíral mě. To abych nevypadala, že trpím obsesí – nutkáním pořád skákat panáka. Panáka bych si leda tak dala. Dvojitého. Ale jednak alkohol dehydratuje pleť, a ta moje už skomírá nedostatkem vitaminu D, a jednak mi ho nikdo nenabídl. Ta jednadvacetiletá hranice je hrozně diskriminační. S oznámením, že existují upíři, kteří se maskují jako filmové hvězdy a že jim neméně zdatně sekundují vlkodlaci-měniči s postavami hollywoodských kaskadérů, také nikdo nepočkal, až mi bude jednadvacet.

Možná večer bude u táborového ohně kolovat nějaká ta ohnivá voda. Seth – moje fyzická i duševní berlička – mi slíbil, že mě vezme zpátky do La Push. Když se mě snažil nalákat na quileutské legendy, které budou hlavním tématem hovoru, oči mu při tom tak plály, že jsem na něj zůstala fascinovaně hledět.

Chvíli mi trvalo, než mi opět sepnuly spoje v mozku a také svaly mezi horní a dolní čelistí. Byl tak jiný, když tolik horoval. Něco mezi Jaredem Pad… Ale nic, ty bys to stejně nepochopil, deníčku, jsi chlap. A mně prostě jen nesvědčí ta sedativa od doktora Cullena.

Největší radost jsem však měla z návratu do La Push. Up… upovídaní obyvatelé domu, ve kterém jsem byla díky svým zraněním nedobrovolným hostem, byli sice překvapivě lidští, ale nebylo to stejné, jako kdybych nevěděla, co jsou zač.

Nessie a Jacob s námi půjdou také. Ty jsem si oblíbila snadno, z nich jsem totiž neměla strach. Renesmé mi na pokyn svého otce (ten chlap snad čte myšlenky) přinesla k svačině od Esmé (babičky, věřil bys tomu, deníčku?) francouzskou bagetu. Domácí. A z nemocnice od dědečka (pořád si na tu představu nemůžu zvyknout) francouzské berle.

Takže už mě nebude mít Seth na krku (tedy už ne doslova, jen obrazně). A to je rád, tedy měl by být, aspoň myslím…

 

 

Oheň romanticky praskal. Celkový dojem kazil jen přepalující se tuk rakovinotvornými emulgátory napěchovaných uzenin, které opékali Seth a jeho kamarádi a příbuzní. Jacobova smečka, jak mi bylo řečeno, i když plný význam toho slova mi pořád ještě uniká. Je mi jen jasné, že to tetování, co má většina místních kluků a kupodivu i Sethova sestra, nebudou nálepky ze žvýkaček.

Na marshmallow mě ale Nessie nalákala. Je to jen taková pěna, samý vzduch, to nemůže mít moc kalorií, viď, že ne? Jinak bych si z tebe musela udělat dietní záznamník, deníčku…

Když jsem se mé vzdálené sestřenky nevinně ptala, jestli ta voda, co mi podává, je neperlivá, protože každý přece ví, že neperlivá je zdravější, sykla něco o tom, že se jí už zajídá snobismus upíří svačinky, kterou její bratr dotáhl. Nevím, co se Leah stalo, nikdy se ke mně takhle nechovala. Seth mě vzal kolem ramen a mávl nad sestrou rukou. Leah jako by to ještě víc urazilo a zbytek večera seděla co nejdál ode mě.

S vyprávěním legend začal Jacobův otec a pak si k mému překvapení vzal slovo Jacob sám. Nessie vedle mě celá povyrostla pýchou.

 

 

Ani jsem nevěděla jak, najednou byla půlnoc. Úplně jsem při těch všech legendách zapomněla vnímat nejen čas, ale i nepohodlí dřevěných laviček, na nichž jsme kolem ohně seděli. Z lesa k nám dolehl šramot nějakého zvířete. Zachvěla jsem se. Seth si toho všiml.

„Nepůjdeme už? Není ti zima?“ zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou. Nevěděla jsem, zda návrat neobnáší jako bonus další noc v upířím doupěti.

Jako vždy se Seth pasoval na mého opatrovníka a učinil rozhodnutí za mě. No dobře, možná mu v tom trochu pomohly okolnosti, protože když mi v povzbuzujícím gestu stiskl ruce, zděsil se: „Ruth, proč něco neřekneš?! Vždyť máš horečku! Měl jsem tě ještě nechat ležet.“

A už mě bral do náruče a nesl k autu. Na mé protesty, že je to jen teplem od ohně, nedbal. Předběžným opatřením jsem byla zřejmě shledána nesvéprávnou. Jacob k nám posadil i Renesmé a už jsme ujížděli k domovu. I to dítě mělo víc práv než já, mohlo si otevřít okýnko. Na mé straně to bylo zapovězeno, jako bych snad plánovala vyskočit z něj. Ach jo.

 

 

„Vyspi se, spánek léčí,“ vnucoval mi společně s peřinou babskou radu ten otrapa. Jak jsem si jen mohla byť jen na setinu vteřiny myslet, že je v odrazu ohně jeho tvář tím nejkrásnějším, co jsem kdy – Brade, odpusť mi – viděla?

„Doktor Cullen se na tebe pak přijde podívat.“

„Nechci spát!“ vyštěkla jsem a otočila se k němu zády. „A neříkej mi pořád, co mám dělat!“ vyjelo ze mě naštvaně.

Slyšela jsem, jak se Seth prudčeji nadechl a téměř zavrčel. „Doufám, že jsi jen nachlazená a není to vzteklina,“ smečoval uraženě.

„Leda bych ji chytla od tebe, vlku,“ broukla jsem.

Vykročil ke dveřím. To jsem přehnala. Vím, že si nezaslouží schytat to za nepřízeň mého osudu.

„Sethe, promiň, já jen… Nechci spát tady, bojím se jich,“ vzlykla jsem v pokusu o smířlivý tón.

Klika zavrzala, jak se dveře zase pomalu zavřely. Zadržela jsem dech. Nevěděla jsem totiž, zda je zavřel zevnitř nebo zvenku. Až matrace, která se zhoupla, mi napověděla. Po chvilce pak i jeho tichý konejšivý hlas: „Tohle je momentálně nejbezpečnější místo. Zkus to pochopit, Ruth. Vím, že není příjemný být tu zavřená. Ale až se uzdravíš, zapíše nás mamka do školy ve Forks. Dostaneš se mezi lidi. Teda, i mezi lidi,“ uchichtl se. „Někteří z Cullenových tam učí.“

Mám být ráda, že budu moct chodit do školy? To jako vážně? I když… vlastně možná jsem. Poznám zdejší módní styl, zdejší drby.

„A můžu se v té škole k tobě hlásit?“ skousla jsem si ret při vzpomínce na to, co si se mnou musel vytrpět on.

Hádala bych, že se někde v té tmě, zatímco ode mě odcházel, zastavil a protočil oči, protože jsem pak zaslechla jeho pobavené: „Jsi zvláštní, Fishermannová.“ No, také mohl říct, že jsem divná. Tohle znělo přeci jen o trochu líp.

„Dobrou noc.“ Odešel a nechal mě s mými myšlenkami.

Vážně mi bylo nějaké horko. Přikrývce jsem utekla na druhou stranu lůžka a opatrně se zkusila položit na zraněné rameno, protože být ve stejné poloze bylo mučením. Kupodivu mě už vůbec nebolelo.

Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla vzduchu, který tady v domě tak podivně přeslazeně voněl – že by babí Esmé pekla na snídani muffiny? Snad mi Nessie ráno nějaké nechá. Tu žábu jsem si zamilovala. Když může být ona tak prima, nemohou být členové její rodiny špatní. Měla bych je trochu rehabilitovat. Vlastně mi celou dobu pomáhají a nic za to nechtějí. Pokud si mě tedy neplánují nejdřív pořádně vykrmit a až pak… Hm… Semkla jsem unaveně víčka.

 

 

Úplně zaspamoval mé sny. Fenton. Jeho vzrušující znepokojivě podmanivé oči, od nichž jsem se nechtěla, ale ani nemohla odtrhnout. Tmavomodrá hloubka noční oblohy, která z nich na mě shlížela, sálala napětím, nabízela nepoznané. Nic neříkal, ale v těch očích byla vepsána bolest a touha.

Jenže čím déle jsem se do nich dívala, tím jasnější kontury ty emoce získávaly. Nebyla to touha srdce. Vyplývala z jeho upíří podstaty. I bolest, kterou jeho pohled překypoval, dostávala nový význam. Byla v ní divokost hladovějícího zvířete.

Zazmítala jsem se v jeho pažích, ale bylo to jen marné gesto.

Zavřela jsem oči, abych unikla poutům jeho zraku.

Zadržela jsem dech. Jestli mi napoprvé připadala vůně Cullenových navlas stejná s vůní, kterou mě okouzlil Fenton, nyní jsem poznala rozdíl. Ta, kterou mě omamoval Fenton Peretti, měla v sobě skrytý podtón. Zatímco vůně Cullenových byla čistá, uklidňující, mírumilovná, ta Fentonova měla v sobě pavoučí jed.

 

 

S výkřikem jsem se probudila. Vzápětí jsem vyjekla znovu. To když vedle mě na matraci přistála Renesmé.

„Ness, co tu…?“ vrtěla jsem hlavou, ale nemohla jsem se neusmát, když začala nadšeně poskakovat.

„Už jsi vzhůru, viď, že jo? Nevzbudila jsem tě. Mamka mi to u mě v pokoji nedovolí. Že prý zničím babičce nábytek. Viď, že to na mě neřekneš, Ruth?“ zapřísahala mě s vážným obličejem.

Zavrtěla jsem hlavou.

S prozpěvováním se vrátila ke své zábavě. Jenže si to špatně vypočítala, a když se ocitla na kraji postele, nožička jí podklouzla. Už jsem ji viděla, jak přistává hlavičkou na topení. Zděšeně jsem po ní skočila a strhla ji do své náruče.

„Oops, dík, Ruth,“ pípla, ale nevypadala vůbec vystrašeně.

Ve stejné chvíli se otevřely dveře a dovnitř vletěl Jacob těsně následován Bellou.

„Nic se jí nestalo,“ hlesla jsem a honem podávala malou do náruče její matky. Nessie na mě šibalsky mrkla, zatímco si přelezla do náruče Jacoba.

Brunetka protočila oči: „Ne, ale stane. Až se vrátí její tatínek.“

Renesmé udělala obličej.

„Nessie je napůl nezničitelná a naprosto neposedná. Obojí po tatínkovi,“ povzdechla si Bella. „Spíš jsme měli strach o tebe. Jenže…“

Zarazila se, když viděla, jak uklízím pokoj. Až v té chvíli to došlo i mně. Noha mě už vůbec nebolela. Co víc, nejevila dojem, že by se jí vůbec kdy něco stalo. Upíří léčba zřejmě dělá divy, pomyslela jsem si.

Dívka si vyměnila šokovaný pohled s Jacobem. Pokrčil rameny a vážně se na mě zahleděl. Proč mají všichni potřebu na mě tak civět? Jsem z L. A., ale to neznamená, že jsem vhodný objekt k pozorování. Nejsem ani fotogenická, obzvlášť v pyžamu ne.

„Dobře, tedy… Přijď pak na snídani, Ruth,“ odkašlala si Bella.

„A ty se, mladá dámo, začni chovat slušně. Jinak jedeme domů,“ obrátila se na dceru, ale něco mi říkalo, že to byla jen snaha změnit téma, které mi však unikalo.

„Nebydlíte tu?“ vypadlo ze mě.

Děvčátko zavrtělo hlavou: „Ne-e. Na Aljašce. Tady jsme jen na návštěvě. Já totiž moc rychle rostu.“

„Rychle?“ zavrtěla jsem hlavou a nechápala souvislosti. Proto musí být na zdravém aljašském vzduchu?

„Hm,“ střelila pohledem po matce, která kývla, a Jacobovi, který se pobaveně zakřenil. „Jsou mi tři roky.“

„Aha,“ vydechla jsem, „Ovšem. Jistě. Cože?!“

Jacob se zasmál: „Vítej ve Forks.“

„Díky. A-aspoň myslím,“ koktala jsem. Je ještě něco, co mi v tomto podivném panoptiku chybí?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Niky

23)  Niky (11.05.2012 00:04)

Nálepky ze žvýkaček a rakvičky Ale, ale, takže noha se rychle zahojila...a příště jí narosotou chlupy a bude výt na měsíc, ne?

maryblack

22)  maryblack (09.05.2012 17:05)

Super!!!! musím rychle dál

Lia

21)  Lia (08.05.2012 03:00)

Úžasná kapitolka. Že by Ruth nebyla jen obyčejný člověk, ale vložily by se do hry její rodinné geny? ;) pádím hned na další

Lenka326

20)  Lenka326 (04.05.2012 20:29)

Můj milý deníčku, Ruth se nám mění, ale pořád je s ní velká sranda a její hlášky jsou pořád stejně kvalitní. Jen jsem teda zvědavá, až se ta horkost, vylepšený čich a rychlé hojení posune ještě dál, jestli jí budeš, můj milý deníčku, stačit. Protože to bude hustý. S tím se nebude moc svěřit ani Angelině.

Carlie

19)  Carlie (04.05.2012 09:26)

Moc všem děkuji za vlídné přijetí změny šoféra ;-) Ale podšálky se i nadále vracejí! ;-)
Ráda bych poděkovala Karolce za důvěru a za to, že si příběh pořád jistí betareadingem a je to tak pro mě sice jumping, ale naštěstí bungee ;-) a ne volný pád. Mimochodem ráda bych vás čtenářky uklidnila, že scénář je Karolčin, takže chvála dějové linky patří jí :-)

Teri: Snažím se, další je ve výrobě ;-) Díky
Empress a Twilly: Že by? No, každý tam jednou musí... do smečky Díky
MarryTyger: Chudáček Fenton, viď? Ani najíst mu nedají, někde sám a sám Díky
ŠáriS: Btw. vše nej k narozeninám (říkejte mi blesk ). Stravovací návyky, no, ej, Seth z nich nadšený nebude Díky
hanko: Její vztah se Sethem je pořád na houpačce, je to přece ten otrapa, víme Díky
THe: Díky, jsme rády, že se bavíš
HMR: S tím kožichem jsi mě pobavila, to je zas dilema, no Díky
Marcelle: Jsem ráda, pokud jsem to Karolce zatím nezkazila, uf, ech... Díky
bath: Díky
Kamčí: Nedáme jí pokoj a nedáme té Ruth, což? Díky
Ann: Máš doma křišťálovou kouli? Otisk? Do toho otrapy, debila, imbecila? No to snad ne? Díky
skyrim114: Díky
Silvi: Díky moc
Bosi: Díky K těm rakvičkám - můj brácha, když byl malý, tenhle zákusek reklamoval, chtěl v něm čokoládovou mrtvolku
Fanny: Hezká pointa! Pěkně jsi to vystihla. Díky
Sfingo-Ivuško: Díky No, že by? A s tím Jaredem, trefa ;-) Já sice raději jeho "bráchu" , ale Jaredovy delší tmavší vlasy a mladší věk mi sem pasoval víc.

sfinga

18)  sfinga (03.05.2012 20:25)

Carloušku, nádherně jsi navázala. Chudinka Ruth nevychází z úžasu. Hele, Beru, není tak trochu měnič? Že se rychle hojí ;)
BTW ten Jared co k němu přirovnává Setha, to bude asi tenhle krasavec, co? http://men4sharing.files.wordpress.com/2012/02/jared-padalecki-hot-pictures-3.jpg

Fanny

17)  Fanny (03.05.2012 17:23)

Ruth :D Ale když jí Fenton zaspamoval sny, nemohla jsem z ní... A chudák takový šoky. Tři roky. :D Holt na ně malá Nessie nevypadá. :D

A ta noha... Nebyloby přesnější "Vítej v La Push"? Nebo ještě přesnější "Vítej v mojí smečce"?

Bosorka

16)  Bosorka (03.05.2012 08:21)

ááááááááááááá Carlie přebírá štafetu a ve velké stylu!
Nádhera - žvejkačkové samolepky mě dostaly, rakvičky taktéž (hmmmmmmm se šlehačkou bych si dala ;) )...a bude z ní VLK! Vlku není nikdy dost a vlčic jakbysmet ;)

Silvaren

15)  Silvaren (03.05.2012 07:05)

Mám namoženou bránici! Chudák Ruth, je Sethova příbuzná a zranění se jí zahojila nečekaně rychle? :D No, to bude ještě zajímavé.:D :D :D

14)  skyrim114 (02.05.2012 21:01)

13)  skyrim114 (02.05.2012 21:01)

Anna43474

12)  Anna43474 (02.05.2012 20:29)

Áááááááááááááá, tak to nebude horečka
„Vítej ve Forks.“ Chudák holka
Už se těším na otisk... oboustranný... :D
TKSATVO

Kamci

11)  Kamci (02.05.2012 20:12)

že, by se nám Ruth měnila???
jsem moooooooooc ráda za pokráčko

10)  bath (02.05.2012 19:52)

milý deníčku, byl si dokonalý od karolky aně tak dokonalý si i od carlie

Marcelle

9)  Marcelle (02.05.2012 19:42)

Stýskalo se mi po Ruth a zase mě vážně dostala

HMR

8)  HMR (02.05.2012 18:53)

o těch skládacích rakvích by stálo za to ještě podebatovat jo tak panoptikum? děvčica netuší doufám, že nebude chtít přebarvovat kožich... jaká barva srsti je vlastně letos v módě, Angelino?

THe

7)  THe (02.05.2012 17:54)

Nálepky ze žvýkaček! "A můžu se k tobě v té škole hlásit?"
Je to skvělý a znovu to musím říct, Seth je prostě ňuňu, Ruth je skvělá, Fenton mi leze na nervy a co by to bylo bez klasické upíří rodinky, že jo?

6)   (02.05.2012 16:46)

ta tetování ,to asi nebudou nálepky ze žvýkaček
Angelina neangelina - vedete si holky skvěle a mě už deníček dost chyběl

jsem MOC ráda,že se Ruth rychle uzdravuje,aspoň bude blíž Sethovi ,že ?
díky a rychle další

SarkaS

5)  SarkaS (02.05.2012 16:35)

Ale, ale RUth se nám mění v příšerku s ocasem? ó já se těším na její stravovací návyky ve vlčí podobě, to bude taková sranda. Carli, převzala jsi štafetu velmi úspěšně

MarryTyger

4)  MarryTyger (02.05.2012 16:03)

Honem další Už se nemůžu dočkat, jak to dopadne s Fentonem

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse