Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/MMD.jpg

Unesena šílencem! Nucena psát do náhradního deníčku! A bez možnosti zkontrolovat žebříček celebrit!

Můj milý deníčku.

Vlastně ne.

 

Můj milý náhradní deníčku,

můj život se ze dne na den stal hrůznou noční můrou. Jsem odvlečena, unesena a nikomu na tom nezáleží. Ani matce a otci nestojím za tu námahu, aby mě zachraňovali. Navíc jsem už druhý den nepřevlečená, nevykoupaná a bez deníčku…

Co se to včera dopoledne vlastně stalo?! Až pominou mé úporné bolesti hlavy, třeba si budu schopna vybavit podrobnosti. Zatím si vzpomínám jen na tu děsivou rvačku mezi milovaným Fentonem a tím stupidním surovcem Sethem. Ano, také jsem viděla obrovskou chlupatou příšeru, ale to bylo až po tom, co jsem se tak ošklivě – Sethovou vinou – uhodila do hlavy. Musela jsem být bez sebe několik hodin, protože, když jsem se probrala, už se stmívalo.

„Díkybohu!“ ozvalo se hned vedle mě.

Zamžourala jsem, abych se podívala, co se děje a kde to jsem, ale pokus rozhlédnout se jsem zaplatila okamžitou závratí a zhoupnutím žaludku.

„Bolí tě něco? Jak se cejtíš?“

Seth.

Jak to?

A kde je…

Další pokus rozhlédnout se. Tentokrát opatrnější a pozvolnější. Zblízka na mě zíral pár temně hnědých očí.

„Fakt jsem se bál, že tě nakonec budu muset odvést do špitálu.“ Zazubil se.

„Já nejsem v nemocnici?“ zděsila jsem se a prudce jsem se posadila. Příliš prudce.

Tři, dva jedna…

Vyzvracela jsem se Sethovi do klína. Dobře mu tak! I když… bylo mi strašně trapně.

Chvíli konsternovaně seděl a díval se na své potřísněné džíny.

„To nic…“ vydechl polohlasně. Pak vstal - všechno to z něj začalo stékat na podlahu - a rozepnul si knoflík a zip. Dřív, než jsem ho stihla zastavit, stál tam v boxerkách. „To nic,“ zopakoval znovu. Pak se začal smát. Zbláznil se?!

„Teda Ruth, s tebou se člověk fakt nenudí.“ Popadl tu páchnoucí hromádku šatstva a odešel do nějakých dveří. Cítila jsem se příšerně unavená a dezorientovaná.

Konečně jsem se rozhlédla. V tu chvíli se můj šokem a prodělaným traumatem zpomalený mozek probral k činnosti. Vykřikla jsem.

Seth byl okamžitě zpátky.

„Co je? Co se děje?!“ vyptával se a rozhlížel se, jako by něco nebo někoho hledal.

Podíval jsem se na něj a křik mi uvízl v hrdle. Už neměl ani tričko.

„Kde to jsme?“ hlesla jsem.

„Los Banos. Aspoň myslím. Ještě pořád Kalifornie.“

Zírala jsem na něj, oči i pusu dokořán.

„A co tu děláme?“ zašeptala jsem sotva slyšitelně. Zachvátila mě naprostá panika.

„Jedeme do Washingtonu,“ prohlásil úplně klidně ten šílenec a dokonce se pousmál.

Polkla jsem.

„Myslíš do toho Washingtonu, co je třináct set mil daleko?“ Vlastně to ani neznělo jako můj hlas. Trochu mi to připomínalo hlas Šmoulinky z posledního 3D filmu od Columbia Pictures.

„Teď už jen tisíc,“ opravil mě s pokrčením ramen.

Několikrát jsem zamrkala. Pro případ, že by tohle byl opravdu jen sen.

Nebyl.

„Já to nechápu…“ Ano, držela jsem se statečně. Zatím žádná hysterie. Získat informace. Zjistit, v jaké situaci se vlastně nacházím.

„Hele, Ruth. Já vím, že jsi v šoku. A taky že tomu vůbec nerozumíš. Musíš mi prostě věřit. Vezu tě k nám domů, abych tě schoval. Ten hajzl po tobě určitě půjde, když mu tak voníš. Sám a navíc mezi tolika cizíma lidma tě nemám šanci ubránit.“

Tři, dva, jedna…

Tak jo, je čas na hysterii. Rozkřičela jsem se.

„Já chci domů! Ty jsi mě unesl! Jsi blázen!“ Vyskočila jsem z postele, abych se vrhla ke dveřím, ale zatočila se mi hlava.

„Ruth!“ přiskočil ke mně a v poslední chvíli mě zachytil.

Pozvracela jsem ho.

 

 

Ten násilník, kterého nadále odmítám nazývat svým příbuzným, mě o něco později přinutil vypít půl kelímku nějakého nechutného alkoholického nápoje. Pak mi s úplně klidným výrazem vysvětlil, že už volal své matce - tetě Sue - a seznámil ji s naší situací. Ona pak zařídila, že mí rodiče proti naší cestě na sever nic nenamítají.

„Jakou naší situací?“ zakňourala jsem. Třásla jsem se a v žaludku se mi převalovalo palčivé teplo, které se pozvolna šířilo do svalů celého těla.

Povzdychl si.

„Fenton je upír.“

Seth je nebezpečný šílenec. Definitivně. Rozkřičela jsem se.

 

 

O další kelímek toho odporného patoku později mě naložil do auta. Už byla tma. Přiznávám, byla jsem opilá. Prázdný žaludek v kombinaci s alkoholem udělal své. S tím ten bídák nejspíš počítal. Stala se ze mě povolná loutka. Asi třikrát mi zastavil, protože jsem potřebovala zvracet. Prohlásil, že to s tou tequilou asi nebyl nejlepší nápad a poděkoval mi, že jsem to tentokrát nevyklopila na něj. Buran.

Rozhodla jsem se, že s ním do konce života nepromluvím už ani slovo. A při nejbližší příležitosti uprchnu. Srdce mi usedalo, když jsem pomyslela na milovaného Fentona. Co se s ním asi stalo? Co když ho Seth…!!!

„Ty jsi ho zabil?!“ zaskřehotala jsem.

Seth po mně střelil podmračeným pohledem.

„Ne.“

Úlevně jsem se zhroutila do opěradla.

„Zkus spát, rychleji ti to uteče,“ navrhoval.

Mlčela jsem. Prostě nepromluvím a basta.

Usnula jsem.

 

 

Vzbudila jsem se, slunce už stálo vysoko na obloze. Střecha mého auta byla zavřená. Chtělo se mi čůrat.

„Ahoj Ruth. Jak je ti?“ pozdravil mě Seth. Jeho hlas zněl trochu unaveně. Dobře mu tak! Nemá mě proti mé vůli vláčet přes celé Státy!

Když se nedočkal odpovědi, pokrčil rameny a dál se věnoval řízení. Vydržela jsem to ještě asi půl hodiny.

„Zastav. Musím.“

„Hele, já vím, že je to pro tebe asi dost nepříjemný. Ale vážně tě nemůžu nechat někde trajdat. Oni jsou děsně rychlí, víš? Nejspíš ho máme někde za zadkem.“

„Ale já musím!“ vykřikla jsem rozzuřeně. Močový měchýř nacpaný k prasknutí, hlava mě bolela jako střep, zvedal se mi žaludek. A neměla jsem nejmenší tušení, jak si dnes vede Angelina!

„Jo tak!“ Prudce otočil volantem a zabrzdil tak neopatrně, že se mi bezpečnostní pás zakousl do ramene.

„Chceš mě zabít?“ zasyčela jsem rozzuřeně.

„Už mě to i napadlo,“ utrousil. „Tak šup. A nezdržuj se. Nerad bych zase způsobil poprask. Už takhle se novináři poměli.“

Tu poslední větu jsem nepochopila. Málem jsem totiž explodovala vzteky. Jak to se mnou mluví?!

Vystoupila jsem z auta a pracně přeskočila vyschlý příkop u silnice. Bylo tam jen pár cypřišů. No skvěle!

„Otoč se!“ přikázala jsem Sethovi.

Protočil oči a zadíval se vpřed. Když jsem se vrátila, pokračovala jsem ve svém zarytém protestním mlčení. Do konce života už ani slovo!

„Máš hlad nebo žízeň?“

„Jo.“

Natáhl se na zadní sedadlo a hodil mi do klína papírovou tašku.

„Dej si, co chceš. Já sním, co zbyde.“

„Velkorysé,“ odsekla jsem.

Srdceryvně si povzdechl. Pak sáhl na knoflík CD přehrávače a zapnul ho. Jakmile zazněly první tóny, vypnula jsem to.

„Bolí mě hlava!“ štěkla jsem na něj. Jako unesená a odtržená od své životní lásky mám snad nárok být maličko protivná!

Pokrčil rameny. Zdálo se mi to, nebo jsem slyšela zavrčení?!

Podívala jsem se do papírového pytle. Našla jsem tam pár plechovek coly, nějaké obložené sendviče, ještě vlažný hamburger a pytel bramborových lupínků. Zavřela jsem to a hodila zpátky dozadu.

„Co je? Ty nemáš hlad?“ zeptal se zmateně.

„Nechci umřít na ucpané tepny,“ zavrčela jsem. Copak netuší, jak nebezpečné a nezdravé všechny tyto pochutiny jsou?!

Teď tedy ale docela určitě zavrčel.

„Občas svý geny fakticky nesnáším,“ prohlásil.

Tak to jsem nepochopila.

Cesta ubíhala strašně pomalu. Bolel mě zadek, umírala jsem hlady a žízní. Seth asi pochopil, že jsem příliš zásadová, tak mi zastavil na pumpě a přinesl mi neperlivou vodu a dvě jablka. Když nastartoval, opět pustil CD přehrávač a zadíval se na mě tak výhrůžně, že jsem si netroufla ho tentokrát vypnout. Snědla jsem jablko a vypila vodu. Do smrti ani slovíčko! Už nikdy!

„Kde mám mobil? Chci zavolat mámě!“ zakňourala jsem, když jsme kolem poledne překročili hranici mezi Oregonem a Washingtonem.

Seth si beze slova sáhl do náprsní kapsy džínové bundy, kterou od té nešťastné příhody s mým rozbouřeným žaludkem nosil na holém těle, a podal mi můj Samsung.

Vrhla jsem se na něj jako na záchranný kruh. Stiskla jsem rychlou volbu. Jedno zazvonění, druhé.

„Dobrý den. Dovolali jste se do hlasové schránky Tiny Fishermannové…“

Zafuněla jsem a rovnou zkusila otce. Byl nedostupný.

„Kruci! Kruci!“

Na okamžik jsem nějak ztratila hlavu a do očí mi vyhrkly slzy. To jim na mně vážně vůbec nezáleží? Je jim fuk, že jedu těžce zraněná s naprostým šílencem někam do džungle?

Jemný dotek na paži. Vzhlédla jsem. Seth mi podával balíček papírových kapesníků.

„Už jen pár hodin,“ řekl takovým soucitným hlasem. Mě ale neošálil.

„Ty jsi vysadil prášky, viď?“ oslovila jsem ho opatrně. „Trpíš utkvělými představami.“ Polkla jsem. „Chceš mi ublížit?“

Tvář mu na okamžik zkameněla v úporném soustředění. Pak se najednou rozesmál. Hystericky a strašidelně.

„Proč já?“ zvolal nešťastně.

Opět jsem to nepochopila. Vážně bych s ním raději neměla mluvit. Kdo ví, co by se mu v té pomatené hlavě ještě mohlo vylíhnout. Raději jsem se soustředila na značky podél silnice.

Woodland.

Kalama.

Longview.

Krajina kolem se výrazně změnila. Zezelenala do odstínu emerald delight. Listnaté a později i jehličnaté stromy. Seth pouštěl jedno CD za druhým a vypadal čím dál unavenější.

Castle Rock.

Grand Mound.

Usnula jsem.

 

 

„Ruth?“

Pokusila jsem se pohnout. Přesezené svaly se ozvaly s nebývalou intenzitou. Rozhlédla jsem se. Hlava mě pořád trochu bolela. Hlavně jsem ale měla hlad. Zjistila jsem, že v přihrádce dveří na mě čeká další voda a taky dvě manga. Krajina za oknem byla zeleně zelená.

„Jsme doma.“ Seth se usmíval. Tenhle výraz jsem na něm neviděla pěkně dlouho. Jeho pleť měla nezdravě našedlou barvu, kruhy pod očima by se snad ani nedaly zalíčit.

„Doma?“ neodpustila jsem si hořkou poznámku.

„Bude to dobrý,“ konstatoval přesvědčeně. Pak spustil své okénko až dolů a zhluboka vtáhl vzduch nosem. Zazubil se.

„Jo, není nad vlastní pijavice.“

Obočí mi vystřelilo až ke kořínkům vlasů.

„Máte tu pijavice?“ hlesla jsem.

Zase se rozesmál. Opravdu nutně potřeboval psychiatra. Celou armádu psychiatrů.

Minuli jsme dřevěný srub a o chvíli později další. Nakonec jsme se ocitli ve vesnici, která mi byla povědomá. Seth mávl několika místním, kteří se objevili na ulici.

„No, jsem zvědavá, co tomu řekne teta Sue! A není její manžel náhodou policista?“ zeptala jsem se jízlivě. Můj tón nesl jasné poselství: To si vypiješ, Sethe!

Zastavili jsme před malým, ale roztomilým kamenným domkem s dřevěnou střechou. Ještě dřív než utichl zvuk motoru, na verandě se objevila teta Sue. Vyhrkly mi slzy. Z auta jsem v podstatě vypadla.

„Holčičko, moje!“ zvolala a sevřela mě v náručí. Voněla nějakým květinovým parfémem. „Jsi v pořádku?“

Tiskla jsem se k ní a statečně jsem přikývla hlavou. Když mě pustila, právě jsem se jí chystala říct, že mě moc mrzí, že je Seth duševně nemocný a že se na něj rozhodně nechystám podat žalobu. Odpočinu si a nechám se odvézt na letiště.

Teta Sue ale stejně bouřlivě objala Setha.

„Vypadáš tak unaveně, zlato. Jsem na tebe hrdá. Běž se vyspat, já se o Ruth postarám.“

Slova mi nějak uvízla v hrdle.

Můj milý náhradní deníčku! To, co řekla potom, mě přesvědčilo, že můj život se řítí do pekel.

„Neboj se, Ruth. Sem si upíři netroufnou. My tě ohlídáme.“

Podlomily se mi nohy. Ztěžka jsem dosedla na schody verandy.

„Potřebuju nutně nějaký sešit a propisku. Nemám svůj deníček,“ pípla jsem plačtivě. Až umřu, musí po mně přece zůstat nějaký testament.

Všichni kolem zešíleli!!!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Niky

31)  Niky (10.05.2012 21:54)

Chudina Ruth, je toho na ni docela hodně Ale Seth jí pomůže se s tím vypořádat :) Jestli ho zní dřív neklepne
A už jsou v La Push, johoouu Je to boží

maryblack

30)  maryblack (09.05.2012 11:41)

Chudák Seth, myslím, že Ruth mu dá ještě zabrat..

Lia

29)  Lia (08.05.2012 01:57)

Po dlouhé době jsem zas tu ;) úžasně jsem se pobavila. Ještě než jsem začala číst tuto kapitolku se mi chtělo dost spát a teď to nějak pominulo :D hned pádím na další kapitolku

28)  nathalia (11.03.2012 21:45)

Vesnicka blaznu! :D Ty me proste neskutecne bavis! Muluji tve povidky a uz se nemuzu dockat dalsiho dilu!!!

Karolka

27)  Karolka (09.03.2012 18:56)

Jsem nemocná, tak se moc omlouvám za ten dlouhý interval. Za malou chvíli ale bude další. Moc děkuji za všechny krásné komentáře!

HMR

26)  HMR (06.03.2012 17:12)

chytrej kluk, mě to taky už napadlo... nebylo by jednodušší, pro všechny, nechat Ruth chvilku, chvililinku, s jejím milovaným Fentonem...
Karolí, to je schválně? Veselé paničky Windsorské?
Longview?
tak nějak si nejsem jistá, jestli bude ten náš drahoušek mít příležitost umřít na ucpané tepny
Proč já???? Ano, to se taky ptám, proč Seth? Proč ses rozhodla trápit zrovna jeho? Próóóč?

julie

25)  julie (05.03.2012 20:52)

Nejmilejší náhradní deníčku...je to božské!!!!!

Fanny

24)  Fanny (05.03.2012 20:52)

Asi jí i chápu. Unese jí její příbuzný, moc si toho nepamatuje, je jí špatně a do toho všichni melou něco o upírech. Jo, taky by se mi to zdálo na hlavu.

Pospeta

23)  Pospeta (05.03.2012 19:31)

Ó, ano! Krajina za oknem je zeleně zelená.
Mé tajné přání se vyplnilo, Ruth je v La Push. :)
Bude to pro ni ale asi větší kulturní šok než Angelina v teplákách v pase na gumu.
A přestože člověk musí obdivovat Sethovu svatou trpělivost, je mi trochu líto i Ruth.
Evidentně zcela nedotčena legendami svých předků si musí opravdu připadat jako ve zlém snu.
Moc se těším na její setkání s milovanou upíří rodinkou.
Karolko, jako vždy....

Ivanka

22)  Ivanka (05.03.2012 15:29)

Celé tohle je jedna jediná bomba. A ty jsi dokonalá. Celá tahle povídka je dokonalá. Chudák Ruth, je toho na ni prostě moc.

Kamci

21)  Kamci (04.03.2012 20:35)

áááááááááááááááááááá skvělý chudák Seth a chudák deníček, co všechno musí pojmout. No jo, holka brzy zjistí, že svět není takovej, jak se zdá a Angelina jí asi nepomůže

Lenka326

20)  Lenka326 (04.03.2012 20:33)

Můj milý náhradní deníčku,
stačilo mi toto a byla jsem hotová . Celou dobu si říkám, jak se jí ten deníčkovo-angelinovský svět zhroutí, až zjistí, že po ní jde upír a chrání ji vlkodlak, ale že to dopadne takto, to jsem nečekala. Asi jsem měla, že? :D Všichni kolem zešíleli.
Seth je neskutečný borec. Tohle všechno vydržet, několikrát pozvracený, unavený a k tomu ty její řeči! Ještě štěstí, že držela bobříka mlčení. A pak je konečně doma. "Není nad vlastní pijavice"!
Karolko, díky, tohle je opravdu povzbuzovák nálady.

Rosalie7

19)  Rosalie7 (04.03.2012 19:29)

Karolí, no to je bomba!
Promin, ale poslední dobou nestíhám, a tak jsem tě až dneska slupla ve vlaku. A že to byla jízda!(Až jsem jednou málem zapoměla vystoupit )
Ruth je opravdu báječná žaba. Její počáteční strach z toho, že ji Seth ztrapní... A on se přitom stal snem každé holky na škole. A do toho tragická, veletragická prohra Angeliny Jo, přiznávám, tou mě vždycky dostaneš:D
Ale Fenton... To jsem opravdu nečekala. A ke všemu ten tvůj - vlastně její pohled na věc. Nemá ani tušení, jaké měla štěstí! Zprvu jsem myslela, že ji chce jen kvůli tomu, že se tak často vyskytuje v přítomnosti vlka. Jenže tady nepůjde o mezidruhovou nevraživost a snahu zranit Setha. On si je opravdu chce vychutnat! No, ještě že jsou v bezpečí v rezervaci a s milionem ostatních upírů okolo(vlastní pijavice se vždycky hodí, jen co je pravda!) Daleko větší strach mám z toho, 6e jim Ruth pláchne, aby si sehnala svůj deníček a vlítne Fentonovi sama a ochotně do náruče. Nebo že by konečně dostala rozum? Angelino, Angelino
No prostě skvělé, jako vždy, Karol
P.S.: A ještě tohle musím:
„No, jsem zvědavá, co tomu řekne teta Sue! A není její manžel náhodou policista?“ Ach, Charlie

MarryTyger

18)  MarryTyger (04.03.2012 17:42)

Chudák Seth, Ruth ho pozvracela Doufám, že jí to vysvětlí a přestane mít chutě na Fentona Máte tu pijavice? Nejlepší hláška

17)  Anna43474 (04.03.2012 17:31)

Chudák holka Teda ne že bych ji litovala - přeci jen, La Push a to všechno okolo - ale stejně

Empress

16)  Empress (04.03.2012 17:21)

Jo, není nad vlastní pijavice
Byť Sethom, tak Ruth by som asi roztrhla napoly :D
Aj keď na druhú stranu ju tak trošku chápem

15)  jenka (04.03.2012 17:00)


Hanetka

14)  Hanetka (04.03.2012 14:05)

Karolko... dala jsem to v kuse a jsem naprosto usmátá a uprskaná. A tady... jsem si dovolila... ze svojí zahrádky...:

Deníčku můj milý, dnes ti budu psáti,
že mě někdo unes, kdy mě domů vrátí?
Uragán je proti němu jako vánek,
jak mám vlastně přežít a mít klidný spánek,

když se věčně pere? Mou životní lásku
zahnal nebo zabil! Mé štěstí dal v sázku!
Copak je mu platné, že má tělo boží,
když má v mozku šváby, co se mu tam množí?

Upíři? Ach bože, blázen bude jistě,
teď mě bude držet v tomhle hrozném místě,
tuhle jeho ves mám za největší díru,
hlavně, že tu bude prý klid od upírů!

Zachraňte mě někdo, já chci zpátky k našim!
Nechci se tu zbláznit, už tak tady straším.
Jo, a vemte s sebou též peří a dehet.
Pomsta bude sladká. Seth mi zlomil nehet.

tamias

13)  tamias (04.03.2012 13:59)

To bylo skvělé škoda, že ne nemůžu smát nahlas vedle spí sestřenka.

MaiQa

12)  MaiQa (04.03.2012 13:48)

Kdybych byla na Sethově místo, asi bych to na prvním kilometru otočila a dala Ruth Fentonovi přímo k nohám a ještě bych mu dala peníze za to, že ji vycucne.
Přesto ji naprosto chápu, taky bych si myslela, že celá rodina potřebuje psychiatra. :D
A Seth? Ten je prostě jako vždy naprosto úžasný.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek