Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/MMD.jpg

Carlie si pro nás připravila další dávku adrenalinu, serotoninu a testosteronu. :D

Můj milý… občasníku. Promiň, deníčku, vím, dlouho jsem nepsala. Ale ono… je to teď složité.

Nikdy jsem nevěřila těm řečem o štěstí začátečníků. Příslovím jsem přišla na chuť maximálně při hraní Aktivit a stoprocentně vím, že přísloví ´první vyhrání z kapsy vyhání´ by mě vytáčelo i tam.
Proč většina přeměn, které pak přišly, už nebyla tak pohodová? Tomu se říká klamavá reklama! Proč jsem nemohla v slibně nakročené vlčí kariéře prostě jen plynule pokračovat? A jednoho dne si třeba zatančit s Kevinem Costnerem? Kdo ví, třeba bude ještě točit pokračování.

Proč je to teď tak těžké? Angelina přece měla úspěch už od svého debutu v pěti letech.
Jenže aby život běžel podle scénáře, to bych asi chtěla moc, i když jsem z L. A. a do Hollywoodu jako by kamenem dohodil. Tedy já ne, ani kdybych stála pod kopcem. Ale někdo třeba… no však víš, jak jsem to myslela.

Angelino, ty mi rozumíš, viď? Tobě se přání také nesplnila. Nikdy ses nestala ředitelkou pohřebního ústavu, jak jsi chtěla. Což je… hm, asi dobře.

Po první přeměně se všechna ta nahromaděná energie prostě vybila a já se opět cítila dobře. Naivně jsem i s navijákem spolkla všechna předvolební hesla smečky. Neporazitelnost, svoboda apod. Hm, skromnost mezi nimi nebyla, no.

Já vím, že to všechno mysleli upřímně. Jen se jaksi zapomněli zmínit, že mě ještě čeká vlčí autoškola. Budu se muset naučit svou druhou stránku ovládat. I když na to nebyl žádný trenažér. I když se mě nikdo neptal, jestli o to mám vůbec zájem. Nejhorší je, že se budu muset naučit parkovat! Zaparkovat svou vlčí podstatu rychle a tak, abych neohrozila další účastníky vlčího, upířího a lidského provozu.

Tehdy první noc po přeměně bych málem hned utíkala najít Fentona a zkusila s ním poměřit své síly. Vtipné, jak člověk postupně přehodnocuje své požadavky. Teď by mi stačilo, kdybych se každou chvíli někde nezjevovala nahá. Kdybych nemusela utíkat z výuky, seskakovat za jízdy ze Sethovy motorky, nechávat košík s nákupem uprostřed supermarketu, protože ten papiňák ve mně neustále bublá a každou chvíli musím uvolnit páru.

Smečce to přijde vtipné. Alice je blahem bez sebe a každou chvíli ke mně jezdí s taškami s logy drahých butiků. No, to je snad jediná světlá stránka věci. Jinak jsem ale chodící deprese. Vážně uvažuji o tom, že až budu vlčice příště, vyčenichám si nějaké veselé houbičky. Mám toho dost… jenže tlačítko pro zpětný chod bych asi hledala marně. Pitomé geny. Reklamace!

 

 

Jak říkám, deníčku, pitomé geny. Na jedny jsem nucena se teď dívat. Seth. V tomhle hloupém brčálovém lese znám každou trapnou větvičku. Cvičíme tu totiž asi tak půl století, víš, deníčku. Vytáčí mě. Clearwater. Někdy mám pocit, že máme společná akorát tak ty dvě poslední písmena ve jméně.

Vytáčí mě tou svou pobavenou blahosklonností. Tím, jak mě poučuje. Jak mě vychovává?! Sám by potřeboval kurz etikety! Jenže než bych mu vůbec vysvětlila, že to není ta nálepka na láhvi vína… Marnost. Vážně nechápu, proč už dávno nedaroval příbor charitě. Talíře ostatně také, jídlo na nich stejně moc dlouho nepobude. Ach deníčku, ale nejvíc mě rozčiluje, že… Ale nic.

„To jedeme tímhle?“ zabručela jsem podrážděně, když mi Seth jako by nic hodil klíčky a pokynul k červené rachotině. Pick-up? Že prý Chevrolet. To jistě. Ledaže tenhle šrot Chevroletovi adoptovali a tomu… ehm handicapovanému přibližovadlu to nikdo ještě neměl to srdce říct. „Do školy?“ pokračovala jsem nevěřícně. „Na to zapomeň!“

„To bylo Bellino vozítko, srdeční záležitost. A původně patřilo Jacobovu otci. Takže bacha na pusu, mladá dámo,“ protočil Seth oči.

„Mladá dámo?!“ zavrčela jsem na něj a, jak mi velel vlčí instinkt, skočila jsem po agresorovi. Než jsem to stihla vůbec promyslet, už jsme se oba váleli v jehličí. Chtěla jsem mu něco pěkně od plic vmést do obličeje, ale najednou jsem se zadrhla. Jediné, co jsem byla schopná vnímat, byla jeho vůně. Překvapením se mu rozšířily zorničky. Ty moje se v těch jeho odrážely také nějaké zvětšené. Co se to tady…?!

„Tak raději kotě?“ zamumlal ve snaze odlehčit situaci. Ale mně se naopak přitížilo. Jeho hlas měl totiž nesmírně podmanivý nádech. Ten zhrublý tón měl v sobě neznámý příslib. Zatřepala jsem hlavou a honem přestala dělat Sethovi těžítko. Nasedla jsem do auta a zavrčela: „Zavři pusu a dveře. Jedeme.“

Tak trapné ticho jsi ještě nezažil, deníčku. Několikrát jsem si odkašlala. Seth střídavě otvíral a zavíral okénko. Dokud se nezaseklo.

Přidala jsem plyn, jak jsem byla plná rozčilení.

„No vidíš, jak se ti náklaďáček nakonec líbí,“ poznamenal.

Náklaďáček? Tu zdrobnělinu pro tenhle tank vážně nechápu. Zmučeně jsem povzdechla.

Po chvilce se sám pro sebe zasmál.

„Co zas?“ zavrčela jsem. Poslední dobou jsem vůbec hodně vrčela. To ta vlčice ve mně.

Seth zvedl v sebeobraně dlaně a pochechtával se: „Nic, nic. Jen, že tohle auto je přesně pro tebe.“

„Chápu. Tohle auto přežije, i kdybych se přeměnila uvnitř,“ kapitulovala jsem.

Seth zadržel dech a věnoval mi tak hřejivý pohled, že jsem pro změnu stahovala okénko já.
Pak se ale poťouchle usmál a dodal: „No, to taky. Ale já myslel spíš to, že tohle auto má jen 4 rychlosti a ty jich víc ani nepoužíváš. Neuraž se.“

Nevěřícně jsem po něm bleskla pohledem a temně broukla: „Neurazím se. Ale tobě něco urazím, pokud konečně nezavřeš pusu, Clearwatere!“

Jeho to ale rozesmálo ještě víc. Je na drogách, nebo co? To musí mít pořád tak dobrou náladu? Děsně mě štve tím, jak… Jak může mít tak dokonalý úsměv?! Dokonce ani Brad… Ach, deníčku, asi mám úpal.

 

 

Od chvíle, kdy jsem zdědila Bellin náklaďáček, jsem se nachodila víc, než když jsme jezdili školním autobusem. Protože se schovávám na nejvzdálenější konec parkoviště. Možná se toho ve mně teď mlelo víc, než dřív. Čímž nemyslím jen to, že se ke mně nastěhoval ten kotec pro vlčici. Byla jsem jiná, moje pyramida hodnot by teď možná dělala panu Maslowovi větší radost. Mé mysli ale i nadále šéfovala ta holka z L. A., která si byla vědoma důležitosti image v tomto citlivém věku.

Já vím, že by mi to mohlo být jedno. Až se ta upíří záležitost vyřeší, vrátím se domů a…
Najednou jsem se nemohla nadechnout. Myslela jsem, že záchvat paniky s tím trapným dýcháním do sáčku je jen hloupý reklamní tah papíren, ale teď… Přitiskla jsem si dlaně na hrudník a nutila se ke klidu.

Nechápala jsem samu sebe. Co blbnu? Vždyť jsem na Angelininu popularitu ani nepomyslela, ne? Tak proč ta úzkost, ta hrůza? Vždyť mě napadlo jen, jak asi bude Seth rád, že už mě bude mít z krku a na míle daleko. Proč by mi mělo vadit, že…

Moment, kde je Seth?! Potřebuji ho vidět. Potřebuji vědět, že je v pořádku! Já ho vlastně od včerejšího večera neviděla. Neměla jsem zůstávat u Cullenových. Měla jsem být s ním! Co když se mu něco… Dýchat. Sáček. Já…

„Sethe!“ vyjekla jsem, když jsem ho viděla vystoupit z Jacobova auta. Moje plíce v té chvíli okamžitě znovu machrovaly, jak velkou mají vitální kapacitu. Jako by nic se zhluboka nadechly. Už je to jisté. Moje plíce jsou hysterky.

Silou vůle jsem pak musela zabránit svým dlaním, aby nezaparkovaly na Sethově hrudníku. Moje tělo na mě páchá jeden podraz za druhým. Na názor mého rozumu se tady už nikdo neohlíží. Cítila jsem, jak mimické svaly samovolně vykouzlily spokojený úsměv.

Lekl se: „Stalo se něco?!“ Asi ten úsměv nebyl tak okouzlující, jak jsem zamýšlela.

Skousla jsem si ret. Nemohla jsem se mu svěřit se svými obavami, které se nyní, když už jsem ho měla nablízku, ukázaly hloupými, iracionálními.

„Ráda tě vidím,“ brebtala jsem.

Podezřívavě si mě prohlížel. „Nehrála jsi s Emmettem hru „Hoď to do sebe na ex“, že ne?“

Zamrkala jsem: „Cože?“

Uhnul pohledem a mávl rukou: „Ale nic. Jen taková vzpomínka. Mlhavá. Velmi.“

Zazubil se na mě. Já ztratila řeč a usmívala se na něj.
„Vědělas, že upíra neopiješ? Ani krví?“ pokračoval dál pobaveně. Ztracen ve svých vzpomínkách se smál, a aniž by o tom asi přemýšlel, objal mě kolem ramen.
Přestala jsem dýchat.
„Škola?“ mrkl na mě a já byla schopná jen zavřít pusu. Nevím totiž, jaká jsou ve školním řádu pravidla ohledně slintání na školní pozemek.

Připojili jsme se ke skupince spolužáků. V té chvíli jako by Seth vystřízlivěl a svou ruku z mých ramen zase sundal. Nevím proč, ale v tom okamžiku jsem věděla, že se mi vzdálil na světelné míle, i když jsem zároveň cítila, že nám na sebe někdo zřídil přímou linku.

 

Deníčku…

Proč?! Proč já? Proč on?!

Nejhorší je, víš, že teď vidím Brada úplně jinýma očima. To není fér, ne? A navíc jsem na to sama. Je to absurdní. Od chvíle, kdy jsem získala tuhle celoživotní závislost, mi někdo zkrátil dávky. Seth se mi začal vyhýbat. Sice je pořád někde poblíž, ale i když je ve stejné místnosti, není se mnou. Vyhýbá se mi dokonce i pohledem. Nejel ale pryč, i když smečka vyrazila k útesu zaplavat si. Možná, že i on se prostě nemůže vzdálit… Jenže, to si možná jen namlouvám, aby to tolik nebolelo.

Otisk.

Nevím, jestli se Sethovi nelíbí, co vidí v mých očích. Nebo se prostě chovám hloupě a to ho děsí. Faktem ale je, že dům tety Sue a Charlieho nikdy neměl tolik návštěv. Seth sem neustále někoho zve. Bojí se být se mnou sám. Super. Prodám práva na svůj příběh Stephenu Kingovi. Nebo producentům Nezvratných osudů? Žánr je každopádně jasný. Horor.

 

Dneska jsem poslouchala Sethův telefonát. Já vím, že se to nedělá. Já vím, jasné, deníčku?! Hele, tak chceš vědět, o čem se s Edwardem bavili, nebo ne? No vidíš!

Vlastně jsem slyšela jen málo. Seth totiž mluvil nahlas jen ve chvíli, kdy Edwardovi vynadal, že nechce k telefonu Nessie, ne opravdu od ní nepotřebuje vysvětlit, co je to otisk. A že to Edward nechápe. Je to složité.

Jo. A já si myslela, že problém je Fenton. Nebo to, že vyju na měsíc. Ach jo.

 

Někdy ho přistihnu, jak se na mě dívá a při tom má v očích něco tak nádherného. Něžného.

Sálá z něj něco, co mi současně dodává pocit bezpečí i podlamuje kolena. Jenže jakmile si všimne, že byl odhalen, jeho výraz opět zakryje opona chladné nevšímavosti.

Ne, rozhodně se nechystám psát texty k lovesongům. Opravdu nevidím, co je na lásce tak úžasného. A obzvlášť pak na otisku. Srdce mi splašeně bije, kdykoliv tu Seth není a já se o něj bojím. Nebo když tu je a já se bojím sama sebe. Ach jo.

A ach jo podruhé. Neuvědomila jsem si, že tyhle úvahy spřádám v obýváku plném upírů. Edward je Keliška. Může si nechat to, co se dozvěděl z mých myšlenek, pro sebe? Jistěže ne, to by asi praskl, nebo co. Už to vyslepičil Belle, Jazzovi i Alici.

„Učili jste se v psychologii o stresu?“ usmál se na mě povzbudivě Jasper.

Nechápavě jsem přitakala.

„Existuje eustres a distres. Eustres je…,“ pokračoval Jasper.

„Strach z Evropské unie,“ vskočil mu do přednášky Emmett.

Koutky úst mi zacukaly. Jazz mou reakci nesdílel. Protočil nad bratrem oči.

„Eustres,“ zopakoval důrazně, „je pozitivní, motivační zátěž. Distres už nadměrná, škodlivá. No, pointou ale je, že stres je reakce na nepříjemné, ale i příjemné podněty. Třeba svatba, to je situace veskrze pozitivní a přitom…“

„Jak pro koho,“ neodpustil si poznámku Emmett.

Ukázalo se, že Rosaliin loket skvěle pasuje pod Emmettova žebra. Očividně tam neskončil poprvé.

„Je to pozitivní věc a přece zátěží srovnatelná třeba se ztrátou rodinného příslušníka. No, prostě je normální, že máš pocit jako před infarktem,“ uzavřel to Jasper. Pak po mně střelil provinilým pohledem: „Ale to tě asi neuklidnilo, viď.“ Vyslal ke mně vlnu fiktivních sedativ, aby se ospravedlnil.

„Neboj, otisk je vzájemný. Bude to dobré, Seth dostane rozum,“ uklidňovala mě Alice.

„To je právě ten problém. Rozum je to, čeho má teď až příliš,“ pokrčil rameny Edward.

„Jo a se mnou by byl akorát pitomec nebo blázen,“ povzdechla jsem.

Bella mi stiskla dlaň: „Dej tomu čas, Ruth. Všechno bude, jak má být.“

„Když já nevím, co mám dělat. Já to zkazím,“ fňukla jsem tak nějak spíš sama pro sebe.

„Neznalost otisku neomlouvá,“ zazubil se Edward, „nech to na instinktu, ten tě povede. Nemůže to zkazit.“

„Dobré, fajn, pojďme se už nebavit o mně,“ zaprosila jsem. Tváře mi hořely.

„Nebo zkus sublimaci,“ zamrkal na mě Emmett. Pozvedl kantorsky prst, aby dal najevo, že i on si ze školy něco pamatuje.

„Mám se vypařit?“ vytřeštila jsem oči. Sublimace je přeměna pevné látky v plynnou, pokud profesor Miles nelhal, nebo ne?

Jasper se zasmál: „Emmett asi myslel sublimaci jako pojem z psychologie. Obranný mechanismus proti stresu.“

Emmett se zazubil: „Je to jasné, ne?! Napiš román! Je známo, že erotické napětí může býti zmírněno tvorbou.“

„Emmette!“ okřiklo ho naráz celé osazenstvo domu.

Jmenovaný se kolem sebe nadšeně rozhlédl a obdivně hvízdl: „Prostorový zvuk, paráda! Udělejte to ještě jednou! Ne? Tak nic, no. Ale zpátky k tématu. Je to stejné, jako když se agresivita vybije sportem. To ví každé děcko! Viď, Ness?“

„Ruth, jdi se s Nessie projít,“ zavelel znenadání nelogicky Edward.

Rozhodila jsem ruce: „Cože?“ Chtějí Emmetta zmlátit?

„Zadním vchodem,“ dodal. „Seth jde tím předním. Jde si pro radu,“ mrkl na mě rozpustile, „a na párovou terapii asi ještě nejste zralí.“

„Ach,“ vydechla jsem a honem se sbírala z gauče.

 

 

Dobře, je to složité. Ale už vím, co potřebuji. Potřebuji se poradit. S Bellou. S Alicí. Sice není Nový rok, ale na předsevzetí je vždycky dobrá doba. Takže, drahý deníčku, otočme list. A nadepišme novou kapitolu. Sbalím Setha Clearwatera. Tak přísahám.

Protože tohle už není obyčejný rozmar. Pro mě je to životní nutnost. Nedokážu bez něj dýchat. A chodit celý život s papírovým sáčkem na obličeji? Dost na tom, že bych tam správně měla nosit košík. Angelina mi pomáhej!

Nebo Sethovi?

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

22)  biteme13 (26.06.2012 15:39)

kedy bude ďalšia kapitola? Už sa neviem dočkať:) dúfam že to nebude dlho trvať

21)  Iwka (18.06.2012 21:17)

Neee
Edward je Keliška... já umřu

Mocmocmoc prosíím, další kapitolu!

Lia

20)  Lia (06.06.2012 01:26)

úžasná kapitolka vážně jsem se nadmíru pobavila. Ty rady Cullenových už se těším na další nášup smíchu, jen aby to bylo, co nejdřív

becul

19)  becul (04.06.2012 14:42)

úžasná kapitola:) dúfam že pokračovanie bude čoskoro, som celá napätá a nevydržím čakať dalsi mesiac, teším sa na ďalšie kapitoli

sfinga

18)  sfinga (03.06.2012 10:30)

Milý Oloušku, život je tak složitý a ty to jednomu neusnadňuješ Otištění vlkodlaci to prý mají jednoduché, neexistuje prý pro ně nic jiného než ta jediná/ ten jediný
Jenže jak se s tou situací má jeden poprat???
Notabene, když před tím si ti dva byli vzdálení tak, jako Sahara s Arktidou ;) A Cullenovi moc nepomáhají co? Navzdory rádoby odborným psychologickým kecům...
Oloušku, jáááá se tak těším, až ti dva konečně najdou společnou řeč(či co to mají najít )

maryblack

17)  maryblack (03.06.2012 00:51)

Edward je Keliška. „Existuje eustres a distres. Eustres je…,“ pokračoval Jasper.

„Strach z Evropské unie,“ vskočil mu do přednášky Emmett. bylo to bezvadný, těším se na další

Twilly

16)  Twilly (02.06.2012 19:47)

Jednou mě zabiješ!!! Jmenovaný se kolem sebe nadšeně rozhlédl a obdivně hvízdl: „Prostorový zvuk, paráda! Udělejte to ještě jednou! Ne? Tak nic, no. Ale zpátky k tématu. Je to stejné, jako když se agresivita vybije sportem. To ví každé děcko! Viď, Ness?“

Lenka326

15)  Lenka326 (02.06.2012 17:29)

Bože, jak mi chyběla Ruth a její deníček! Ty její perly, no někdy skvěle přihazuje i Emmett, definice pro eustres byla dokonalá. Ale dokonalá byla každá věta, takže moc děkuju, skvěle jsem se pobavila.

Silvaren

14)  Silvaren (02.06.2012 11:42)

Jsem mrtvá smíchy, je to úžasný! Edward je Keliška, prostorový zvuk...
A vede samozřejmě nové heslo "Sbalím Setha Clearwatera. Tak přísahám." Jen mi pořád není jasné, jak to zaonačíš, když jsou to bratranec se sestřenicí. Výborně jsem se bavila, těším se na další.

HMR

13)  HMR (02.06.2012 10:27)

Napiš román! Je známo, že erotické napětí může býti zmírněno tvorbou...

12)  jenka (01.06.2012 23:53)


Tak to je jedna z nejvtipnějších kapitol celé povídky, a ze ty ostatní jsou vtipné až dost! Vážně mě to dostalo. Skvělé, krásně napsané, úžasné gegy.

Anna43474

11)  Anna43474 (01.06.2012 21:28)

Edward je Keliška
Strach z Evropské unie
„Ale to tě asi neuklidnilo, viď.“
„Neznalost otisku neomlouvá.“
Sbalím Setha Clearwatera. Tak přísahám.
TKSATVO

Marcelle

10)  Marcelle (01.06.2012 21:17)

Sbalím Setha Clearwatera. Tak přísahám...............je skvělá

Kamci

9)  Kamci (01.06.2012 19:22)

cílevědomá holka. jsem zvědavá jak jí to balení půjde:D

THe

8)  THe (01.06.2012 19:01)

"Sbalím Setha Clearwatera. Tak přísahám." Já ci takýýý! :3

Fanny

7)  Fanny (01.06.2012 18:42)

Skvělé! Ale otisk? Že by oboustranný? Že by se Seth pro změnu bál, co na to řekne Ruth? :D

Bosorka

6)  Bosorka (01.06.2012 18:34)

Úžasná kapitola, ale jen mě utvrdila v tom, že otisk není nic, o co stát....

Empress

5)  Empress (01.06.2012 18:30)

Super parádna kapitolka Perfektne som sa pri nej pobavila
Ruthine uvažovanie a hlášky ma neprestávajú baviť, ba práve naopak chúďatko naše otisknuté
eustres = strach z Evropský unie
Tak šup sem s ďalšími písmenkami, neviem sa dočkať

Niky

4)  Niky (01.06.2012 16:56)

Skvělá kapitola :D :D Ty její hlášky mě dostávají do kolen A Emmett s Evropskou unií, no já mám dost
Tak jak dlouho bude Seth odolávat?? Moc se těším na další kapitolku

3)   (01.06.2012 16:11)

už dlouho jsem se takhle dobře nebavila co slovo,to perla
a REKLAMACE ta asi nevyjde,viď ?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek