Sekce

Galerie

/gallery/mimo%C5%88II.jpg

Edward mluví. Fajn. Ale nebudeme si nic nalhávat. Tahle povídka vznikla proto, aby dostal prostor dělat úplně jiné věci...

 

K autu jsem doklopýtala celá ubulená a nahlas té červené kraksně slíbila, že jestli nenastartuje, vlastníma rukama ji rozemelu na kovový prášek, který nechám rozptýlit po celém státě Washington. Asi jsem zněla věrohodně, protože naskočila na první pokus.

Cestou domů jsem se úplně poddala svému zoufalství. Nahlas jsem kvílela a střídavě nadávala sobě a Edwardovi. Vždyť mi přeci viděl do hlavy! I kdybych to neřekla nahlas, věděl, že ho miluju a že jsem ochotná denně kvůli němu riskovat svou kompletní zásobu červených i bílých krvinek! Své svědomí jsem ale překřičet nemohla. Edwardův zrazený výraz, když jsem ho ve škole zapřela, jsem nedokázala dostat z hlavy.

Podělala jsem to.

Co bych teď dala za kousavý dotek jeho tesilek na svých nahých stehnech! Všechny poklady světa za to, kdyby se obří parohy sobů na jeho oblíbené vestičce ještě jednou pevně opřely o má ňadra…

Před domem jsem se pokusila trochu uklidnit – nechtěla jsem riskovat, že narazím na mámu při jednom z jejích řídkých záchvatů rodičovské péče.

Obavy byly zbytečné. Prošla jsem kolem výmluvně uklizené kuchyně a překvapivě tmavého obýváku. To znamenalo jen jedno. Renée právě prodělávala záchvat manželské lásky. Bývaly ještě vzácnější než záchvaty té rodičovské, ale o to bouřlivější měly průběh. Kolem ložnice jsem pro jistotu proběhla tryskem.

V pokoji to na mě znovu padlo. Přesto jsem se nedokázala donutit k nějaké aktivitě, která by mě zvládla přivést na jiné myšlenky – zvláště francouzská nepravidelná slovesa v tomhle vynikala. Místo toho jsem si sebemrskačsky přehrávala každou společnou chvíli s Edwardem. Každý dotek, polibek, každý pohled a každé slovo. Teda jeho slovo. Na to, co jsem v jeho blízkosti plácala já, jsem si moc nepamatovala. Nakonec jsem s těžkým povzdechem otevřela počítač a našla i to podělané video. Mělo už devět set dvacet osm shlédnutí. Naše škola má tři sta dvanáct žáků. Tak kdo kruci…

Přestala jsem řešit kdo se kouká a soustředila se na na co se kouká. Klikla jsem na šipku. Při třetím přehrávání jsem se přistihla, že nechápu, co mě na těch záběrech vlastně tak rozhodilo. V tesilkách nebo bez, pořád to byl on. Můj upír s roztomilým nejistým úsměvem, přísnou dietou a dokonalým zadkem.

Z rozjímání mě vytrhl nepříjemný, ale povědomý zvuk.

Zase kamínky!?

Srdce mi zrychlilo automaticky, ale ještě jsem si nedovolila radovat se. Tentokrát to opravdu mohl být Mike. Nebyl moc chytrý, ale vytrvalost mu nikdo upřít nemohl. A i kdyby to byl Edward… Pravděpodobně dorazil jen proto, aby mě ujistil, že jsem to s naším rozchodem pochopila správně. Nerozhodně jsem zůstala stát schovaná za závěsem. Kamínky dopadaly dál. Pak jsem udělala prudký úkrok doprava, sklonila se a trhla oknem nahoru.

„Ed… aúúú!“

Kamínky zřejmě nebyly tak malé, jak jsem si představovala. Bolestivé šlehnutí uprostřed čela mi na chvíli příjemně vyprázdnilo hlavu. A ani pak, když mi myšlení znovu naskočilo, nebylo to právě oslňující. Napadlo mě totiž, jak rychle se odstín čerstvé modřiny sladí s barvou těch starších pod mýma očima.

„Bello, jsi v pořádku?“ Najednou stál naproti mě. Se všemi těmi drobnými zlatými hvězdičkami kolem rozčepýřené ofiny mu to moc slušelo.

„Bello?“ Mrkla jsem a hvězdičky k mé lítosti zmizely. Edward naštěstí ne.

„Tys mě trefil,“ oznámila jsem mu inteligentně.

„Omlouvám se, hodil jsem a přitom jsem se rozhlížel po další munici. Nezareagoval jsem dost rychle.“ To mě pobavilo.

„Takže jsem zamilovaná do divného a navíc pomalého upíra?“

V očích se mu zase mihnul ten ublížený výraz. Rychle ho vyměnil za trochu křečovitý úsměv. „Jsi do mě zamilovaná? I když to ohrožuje tvou pozici na školním nebi?“

Nadechovala jsem se k omluvě, ale ta rána do hlavy mě asi nějak popletla, protože –

„Jo, miluju tě, i když ty jsi teď očividně na blondýny!“

Otevřel pusu a zase ji zavřel. Zásah! A ani jsem k tomu nepotřebovala hrst štěrku.

„Jsem pitomec. Emmett s Jasperem mě navedli. Říkali, že žárlivost je nejlepší způsob, jak…“

„Jak co? Mě vytočit? Ponížit? Rozbrečet?“ Pamatovala jsem si, že při svém minulém otřesu mozku jsem byla trochu zpomalená. Ať už ten dnešní kamínek otřásl čímkoli, můj mozek se zřejmě ani nehnul, protože jsem to ze sebe chrlila na jeden nádech.

Povzdechl si a znělo to skoro zoufale. „Můžu ti to vysvětlit? Prosím?“ dodal, když viděl, že se pořád tvářím víc jako Bert než jako Ernie.

„Vůbec netušíš, jak jsem se dneska cítila!“ vyjekla jsem hystericky. Potřebovala jsem nějak omezit vliv jeho prosebného pohledu na svůj podvěsek mozkový. O nadledvinkách nemluvě.

„Jako já v pondělí?“ opáčil tiše.

„Já ale nesahala na žádného cizího chlapa! A už vůbec ne třpytivého, prsatého a blonďatého!“ Tak dobře, kadence mi zůstala, ale možná to přeci jen byl slabý otřes mozku.

Edward se snažil potlačit úsměv. Já nezřízenou chuť vrhnout se mu kolem krku.

„Tak vysvětluj, ale ať je to krátké a srozumitelné. Žádné kličkování!“ Mikova historka se zubařem mi jako příklad toho, co si jsou chlapi schopní vymyslet, bohatě stačila. A Edward je navzdory všem těm upířím sračičkám pořád hlavně chlap. Jen jsem doufala, že díky třpytivé blondýně není od našeho posledního rande chlap víc, než by se mi líbilo.

„Samozřejmě je to hlavně moje vina,“ začal ztěžka. To jsem mu nemínila vyvracet. „Příliš jsem se upnul na Aliciny vize. Většinu z toho už vlastně víš – to, že moje budoucí láska měla být pro mě úplně nečitelná, to, že jsi do téhle předpovědi tak úplně nezapadala…“

„Promiň, že se nedám předpovídat jako hurikán,“ odfrkla jsem si naštvaně. Pokud mě tohle vysvětlení mělo obměkčit, dokázala bych mu z fleku poradit mnohem účinnější způsob usmiřování. Faktem ovšem bylo, že jsem chtěla znát pravdu. Byla jsem prostě nemožně zvědavá.

Edward vynechal jedno mrknutí. Neklamný důkaz, že zachytil něco z mých hlubokomyslných úvah. Teď jen, kterou část? Tu o mé představě usmiřování, nebo tu o mé zvědavosti?

Váhavě zvedl ruku a dotkl se mě kousek od místa, kde mi málem neplánovaně udělal díru do hlavy. Ne že by mi jich už před tím pár neudělal.

„Trochu to… krvácí.“ Viděla jsem, jak polknul. Rozbušilo se mi srdce. Couvla jsem a sklonila se k zrcátku opřenému na prádelníku. Moje provizorní toaletka. Ranka se probrala trochu opožděně, leskla se pod ní jediná malá červená kapička. Nabrala jsem ji na špičku ukazováčku, otevřela pusu a… v tu chvíli jsem zachytila Edwardův úplně černý pohled. Asi ho taky napadl jiný způsob usmiřování, jen jsem si nějak nebyla jistá, jestli by se doplňoval s tím mým.

Vzpomněla jsem si, že něco podobného se nám už jednou stalo. Auto, moje krev na jeho prstě, jeho pootevřená ústa… Jenže já si pak šla nadělat pod volant a nikdy jsem nezjistila, jestli… jestli mě fakt ochutnal.

Tentokrát vynechal dvě mrknutí. Rozhodně mě slyšel. A kývnul.

„Je to jako… zhmotnělá dokonalost,“ zašeptal horoucně. Takhle nějak by se měl recitovat Shakespeare, napadlo mě. Jenže Edward Cullen tu recitoval o mně. Vlastní slova. A tak jsem se k němu pomalu vrátila, vyplázla špičku jazyka a tu jedinou kapičku slízla.

Ale nespolkla.

Vytáhla jsem se na špičky a úplně zkamenělému Edwardovi přejela špičkou jazyka přes spodní ret. Ještě pár vteřin se nehýbal. Pak ke svému spodnímu rtu opatrně přitisknul ten horní. Teprve potom jsem zahlédla jeho růžový jazyk, jak pomalu projel zleva doprava. Zavřel při tom oči.

A… pane bože!!!

To, co následovalo…

 

 

 

O tři dny později

 

Ne! To byl vtip! Přeci jste si nemysleli, že si to nechám pro sebe!

Na něžné a opatrné oždibování nějak nedošlo. Najednou jsem stála natlačená na dřevěném obložení mezi okny, jako by mě chtěl Edward udělat jeho součástí. Nakonec si to ale rozmyslel – asi usoudil, že mám na sobě pár příliš velkých suků. Mohlo to tak být – velice dlouho a velice důkladně zkoumal všechny nerovnosti na mém těle. Klíčními kostmi počínaje a – nikdy nevím, jestli je správně slovo ňadra nebo prsa, tak skočím rovnou ke kotníkům. I když to, jak se věnoval trase mezi mými kyčlemi a koleny (několikrát tam a zpět), by bylo škoda nezmínit.

Bez dechu, bez trička a bez kalhot mě přesunul do postele.

„Nedokončil jsem to vysvětlení,“ využil okamžiku, kdy se na chvíli dostal k mému obličeji.

„Nesmrtelnost tě zkazila,“ zaúpěla jsem a přitáhla si ho za vlasy blíž. „Věnuješ spoustu času nedůležitým věcem,“ zafuněla jsem mu do ucha a rychle se přesunula k jeho rtům, abych mu nedala šanci znovu rozjet tu planou debatu.

 

 

Nakonec na ni přeci jen došlo.

Měl pravdu. Většinu z toho, co mi řekl, jsem věděla nebo tušila. I když dotažení jeho vlastního nápadu s maskováním, jak říkal své mimoňské vizáži, mě přivádělo k šílenství i teď, když vedle mě ležel skoro nahý, naprosto rozcuchaný a zcela jistě bez těžkého a děsného batohu na zádech. Pokud ho někde něco tížilo, tak na úplně jiném místě.

Rychle jsem potlačila myšlenku na blížící se ples.

Však já už se postarám, aby se zbavil všech závaží!

 

 

 

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Janebka

44)  Janebka (27.06.2013 15:30)



Děkuji!!!

eMuska

43)  eMuska (11.11.2012 02:30)

ichuchú, to mi ako vyhovuje, mimoňko môj!!! tešujem z nich, juch!

42)  Sabienna (10.11.2012 11:41)

Žjovaaaaa :D :D Edward se k něčemu dokopal a jak to dotáhl daleko Emm s Jazzem a ten jejich nápad se žárlivostí, no, to by to dopadlo, spíš nedopadlo
Musím pokračovat, nedá mi to, i když s tím, že přitom sleduju bednu to trvá tak jednou déle
Tohle se teda povedlo

41)  kittekattka (15.07.2012 13:39)

nadhera,doufam ze pridas dalsi kapitolku uz ji velmi postradam

Ajjinka

40)  Ajjinka (07.07.2012 04:54)

Gracee! No toto!
Řeknu ti, že strašně moc postrádám další kapitolu a fakt, že je ten lákavej odkaz nefunkční, mě strašně deprimuje
Emmett s Jasperem jsou paka, to se jinak říct nedá Ale něco mi to připomíná, 80% pánskejch mozků
Pevně doufám, že se hodně brzy dočkáme pokračování, protože tahle naprosto dokonalá povídka si ho zaslouží. Já bych uvítala přinejmenším další stovku

Janebka

39)  Janebka (06.07.2012 16:35)

fňuk, fňuk, že nejsi mino a na Mimoňka nezapomeneš? Vím, že jsou šílená vedra, živelné pohromy a k tomu ještě navíc prázdniny, ale .... že nezapomeneš??? ;)

Janebka

38)  Janebka (29.06.2012 19:35)

Dori, on je přece nesmrtelný a určitě by jí to strach nedovolil!! Ještě nás sice nezná, ale až nás pozná ..... ;)

dorianna

37)  dorianna (29.06.2012 18:13)

zesnout? v žádným případě

Janebka

36)  Janebka (28.06.2012 22:20)

Grace, chceš snad říct, že nerada??? zelený smajlík, zelený smajlík, zelený smajlík

Grace

35)  Grace (28.06.2012 22:18)

Vy jste se na mě domluvily . Já chtěla nechat Mimoně v klidu zesnout a teď se zdá, že si budu muset zahrát na oživovatelku (promiň, Anito ).
Děkuju (cítíte to nadšení, doufám )

34)  jenka (28.06.2012 19:30)

Hm... Jak to říct? Prostě se NEMŮŽU DOČKAT další kapitoly!!!

dorianna

33)  dorianna (28.06.2012 12:31)

Tak jo, normálně moc nekomentuju, ale tohle je přesně můj šálek kávy a můj kýblík humoru... Narovinu a bez mučení mě odradil název, ale nudíc se jsem se zakousla do Slečny chytré a to už byl jen krůček od načnutí mimoně. Famózní, úžasný humor, jedna perla za druhou pěkně zapadají a já většinou padám pod stůl, zakazující si pití a jezení při čtení. Takže hlasuju vším co mám, abys přidala další dílky

32)  mary (27.06.2012 22:23)

po přečtení prvních kapitol PKaSCH (které mě vážně zaujaly) jsem si dala za úkol zjistit, jestli máš na kontě i jiné povídky... jsem ráda, že jsem se podívala. U MMM jsem se bavila od začátku do konce, zvládlas originálně popsat seznámení E+B, za což máš můj obdiv :)

Grace

31)  Grace (27.06.2012 22:00)

Mary, on tě někdo úkoloval??? Kdo to byl!!! Děkuju

30)  mary (27.06.2012 21:24)

úkol splněn, povídku jsem přečetla na 1 zátah a je dokonalá

Janebka

29)  Janebka (23.06.2012 20:24)



Mimoň Mimoň Mimoň Mimoň Mimoň Mimoň

Pilly

28)  Pilly (21.06.2012 19:58)

Janeba

27)  Janeba (05.06.2012 21:44)

Mylá Grace , jak moóóóc myluju tu tvoji naprosto úžasňáckou povídku, její neopakovatelný humor, za mimikry a tesilkovýho mimoně schovájícího se sexy třpytícího a neskutečně vonícího Edwarda , tak moóóóóóc se nyní zlobím na TEBE!!! !! A kde je pokračování??? To snad nemyslíš vážně , že nás naladíš drobkem, nalákáš prstíkem chutně ozdobeným životadárnou perlou, jemně načrtneš vábnou cestičku mezi ňadry a kotníky, ..... a dóóóst??!!!
Dobře, máš pravdu!! Přehnala jsem to!!! Ale jak jinak zareagovat, když se mi nedostává další dávky oblíbeného Mimoně 5 a hrozí mi tím pádem totální kolaps přetíženého organismu???!!
Moc se těším na další písmenka! Viď, že ano ??? ;)

Děkuji!!!



HMR

26)  HMR (02.06.2012 09:28)

Tak vysvětluj, ale ať je to krátké a srozumitelné...

Carlie

25)  Carlie (30.05.2012 14:43)

Grace , oh mein, Tvůj styl vyprávění je tak lehounký, příjemný, plynulý.
Osvěžující stylistika, humor!
Dala jsem si teď kapitoly, u kterých jsem chyběla. Jsem teď pár týdnů totiž taky mimoň (v jiném slova smyslu), tak tu mám absenci, pardon ;-) :(
Bavila jsem se teď neskutečně a odcházím od příběhu příjemně naladěna!
Líbilo se mi, že je příběh uvěřitelný (až na ty třpytivé upíří sračičky, nebo jak jsi to psala? :D), tj. že Bella se prostě musela stydět za Edwarda a jeho outfit a musela to neustát! Jak ji Alice vraždila pohledem :D
Bella má kouzelně sebeironický, nadhledový přístup a přesto šel příběh v hloubce emocí až na dřeň, fascinující! No, prostě umíš, co dodat! – Snad jen další kapitolu? ;-)
Díky za zážitek a vítej do klubu, kočko ;-)

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek