Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bridge.jpg

Berle, balet, porno a pořádná krvavá flákota

 

Bella


Doktor Cullen se stavil s berlemi, přesně, jak slíbil.

„Dneska je sám,“ okomentoval Jacob jeho příjezd. Ani se moc nesnažil zamaskovat, že ho to těší.

Já měla chuť zvednout nad hlavu sevřenou pěst a vítězoslavně zahalekat Jo! Berle!

Jacob byl fajn, ale role hlídacího psa v něm posilovala všechny ty sklony, které mě u kluků vždycky iritovaly. A zjevná radost z Edwardovy nepřítomnosti mu body rozhodně nepřidala. Kdyby tak věděl… Stiskla jsem rty, abych potlačila úsměv, který mi málem natrhl tváře pokaždé, když jsem si vzpomněla na večerní skautskou akci Cullena mladšího. Myšlenku, že to udělal, aby potěšil otce, jsem do rána dokázala zaplašit. Život mi nepřinášel moc radostí, tak proč se dobrovolně připravit o tuhle, i když pravděpodobně trochu falešnou?

„Dobrý den, Bello, ahoj Jacobe.“ Doktorův hlas zněl o něco méně formálně než o den dřív. I když i tohle jsem si možná jen namlouvala.

„Ahoj, doktore,“ dala jsem průchod své nepatřičně dobré náladě.

„Jak se má kotník?“ Zdálo se, že jsem nepřestřelila. Usmíval se a ten úsměv jsem slyšela.

„O trochu hůř než já. Ale já mu věřím. Do zítřka definitivně dostane rozum a o ten konkurz do Labutího určitě nepřijdu,“ zašklebila jsem se směrem, odkud jsem slyšela jeho kroky.

Zasmál se a opatrně se dotkl obvazu, který zatím rozhodně nedával naději myslet si, že by noha pod ním trochu splaskla.

„Konkurz?“ Jacob zněl znovu nejistě. Od rána už nejmíň podesáté. Měla jsem špatné svědomí, ale to se dalo přežít. Líp než nuda a dotírající smutek.

„To víš, mám i nějaké závazky,“ vysvětlila jsem mu vážně. Další zábavu na jeho účet přerušilo ostré bodnutí. Nevyjekla jsem, ale na okamžik jsem úplně strnula.

„Omlouvám se, Bello,“ sykl doktor místo mě. A rozhodně to myslel upřímně. Zlehka položil na to tepající místo svou teplou dlaň, jako by tu bolest mohl zahnat nebo aspoň trochu ukonejšit. „Kolikrát jsi na to dnes došlápla?“ zeptal se o poznání přísněji. Nasadila jsem výraz, o kterém jsem doufala, že je kajícný.

„Když já do koupelny musím opravdu sama,“ omluvila jsem se. Jacob vedle mě nespokojeně zafuněl. Od rána se mi dařilo tvrdit mu, že se mi vážně ještě nechce.

„To sice chápu, ale teď mám sto chutí vzít tě na rentgen a trochu tě protáhnout nemocnicí. Pak by tě tyhle zábrany možná přešly,“ pokračoval doktor Cullen svým doktorským hlasem.

„Nepřešly,“ zavrtěla jsem rozhodně hlavou. Povzdechl si a se zakřupnutím v kolenou se postavil. „Na delší vzdálenosti Jacob, do koupelny berle. Ještě aspoň týden. Ruku na to!“ zavelel přísně. Natáhla jsem se, abych naši dohodu potvrdila. Jeho dlaň byla nejen příjemně teplá a suchá, ale taky nesrovnatelně jemnější než sedřená ruka mojí mámy. Ve stejnou chvíli si na ni vzpomněl i on.

„Renée tě občas zkontroluje?“ nadhodil až příliš zlehka.

„Nepotřebuju kontrolu,“ odbyla jsem ho prudce. Měla jsem chuť dodat, že jsem se bez matky obešla sedmnáct let a že to bez ní zvládnu i dál, ale i v mém obranně-útočném rozpoložení mi to nepřišlo fér. Koneckonců – ona aspoň nic nepředstírala. Nechtěla mě, ale přesto nešla na potrat. Nedala mě k adopci. Nevyhodila mě do popelnice. Ne, donosila mě, porodila a předala otci. To on mě doopravdy zradil.

Něco v mém výrazu asi řeklo doktorovi víc, než mé stručné odmítnutí. Už to dál nerozebíral.

„Zítra se ještě stavím. Pokud budeš vzorný pacient, otok by se měl zmírnit.“

„Budu,“ slíbila jsem vděčně. „A strašně moc děkuju.“ Pak ze mě naprosto nečekaně vypadlo: „A Edwardovi vyřiďte, že i jemu děkuju. On už bude vědět,“ dodala jsem rychle, takže ani doktor ani Jacob nesebrali odvahu zeptat se, za co vlastně děkuju klukovi, kterého jsem znala pět minut, během nichž se navíc choval mírně řečeno divně.

Doktor ještě nestihl nastartovat a já už se obrátila k Jacobovi, abych ho nevinným hlasem poprosila o poslední přesun toho dne. Do mého pokoje. K přehrávači, který na polici u mé hlavy nahradil tu starou rachotinu, co mi připravila Renée. K tašce plné skvělých cédéček. A k myšlenkám na to, že můj život tady možná nebude úplná tragédie.

 

 

Edward

 

Dalo mi to zabrat. Odolat myšlence, že bych se přilepil na otce i dnes a znovu ji viděl. Jenže jemu by to bylo podezřelé. A mně ještě víc.

Skoro celý den jsem strávil v posteli. Zase. Rozečtené knížky jsem shrnul na jednu neuspořádanou hromadu. Dva pomačkané porno časopisy úpěly úplně vespod. Už dlouho nepřišly ke slovu. Přesně to odráželo, jak jsem na tom byl v posledním roce se sexem. Ta věc se Stanleyovou a před ní s Malloryovou byla jen o trochu lepší verzí masturbace. Jistě, nebyl jsem při tom sám, ale o den později jsem jediný rozdíl viděl v tom, že moje prostěradlo páchlo laciným parfémem a z umyvadla jsem lovil dlouhé odbarvené vlasy.

Bezmyšlenkovitě jsem projížděl všech tři sta televizních kanálů, ale rostoucí bezdůvodná nervozita mě nakonec úplně ovládla. Automaticky jsem sáhl po telefonu. Skoro vzápětí jsem si ale uvědomil, že nemám Bellino číslo. Pokud vůbec nějaké má. Okamžitě jsem si vynadal do idiotů. Žila přeci ve Phoenixu, ne mezi ortodoxními mormony. Problém byl v tom, že bych si stejně netroufnul jí zavolat. A s smskami to má asi trochu na draka. Na okamžik jsem si pohrával s myšlenkou, že zavolám Jessice a zbytek odpoledne zabiju postaru, ale pak mi došlo, že od její poslední návštěvy ještě neuplynula bezpečně dlouhá doba. Takhle hrozilo, že z mého zájmu začne vyvozovat nesprávné závěry. Malloryová mě poučila dostatečně. Mrsknul jsem telefon směrem k povážlivě nakloněné knižní pyramidě. Chtělo to nějakou akci. Okamžitě. Jinak hrozilo, že se do obvyklých myšlenkových sraček začnu nořit dřív než jiné dny. Vymotal jsem se z přikrývky. Začínala povážlivě páchnout. Tím bych mohl začít. Půlhodinka úklidu. Ne víc, protože jsem si dávno ověřil, že při otravných domácích pracích si mozek dělá, co chce. Nedostane prostě zabrat tolik, abych unikl.

Nakonec jsem zvládl jen svůj pokoj a koupelnu, když se ozval zvuk Carlisleova auta na příjezdové cestě. Bylo zbytečné dál si něco namlouvat. Mrsknul jsem s hadrem do vaničky sprchového koutu, rychle jsem si opláchnul ruce – k používání rukavic jsem se nikdy nesnížil – a s těžce skrývaným spěchem jsem zamířil z pokoje ven.

Na otce jsem narazil v kuchyni. Jako obvykle ukrajoval dva plátky hovězího z balíku od Renée. Žili jsme na steacích a vajíčkách. Nebyla to tak špatná dieta, i když Carlisle tvrdil, že naše tepny na to mají určitě jiný názor.

Vytáhl jsem se na stoličku u snídaňového baru a rychle přemýšlel, jak se ho na ni zeptat. Byl jsem si jistý, že na svůj slib nezapomněl a že se za ní určitě stavoval. Otec nikdy nezapomínal. Tuhle pitomou vlastnost jsem bohužel zdědil po něm.

Překvapeně se po mně ohlédl. Většinou na mě musel několikrát volat, než jsem se uráčil k jídlu.

„Něco s maminkou?“ zeptal se vyplašeně.

„Jako obvykle,“ pokrčil jsem rameny. „Posedává a zírá.“ Otec by mě nejspíš rád napomenul, ale nemohl. Tahle dvě slova přesně vystihovala máminu hlavní činnost. Osobní hygienu a sem tam nějaké jídlo zvládala sama. Jako by tyhle záležitosti znamenaly její zbývající napojení na reálný svět a nějaká část jejího mozku rozhodla, že úplně ji pustit nehodlá. Ale jinak…

„Večer jsi ji trochu rozrušil,“ konstatoval nakonec přeci jen trochu rodičovským tónem. Potěšilo mě, že mi nechtěně nahrál na téma, které mě zajímalo.

„Jen jsem Belle hodil pár cédéček. Sbalil jsem je do Aliciny tašky.“ Táta sebou při vyslovení jejího jména trhl. Ne že bychom se mluvení o ní vyhýbali… Ale vlastně jo, vyhýbali. Vyhýbali jsme se mluvení o jakékoliv podstatné záležitosti a Alice bude v téhle prokleté rodině už navždy ta nejpodstatnější.

„To jsi hodný,“ usmál se mírně. „Tak už vím, za co ti děkuje,“ dodal a bez dalšího vysvětlení se sklonil nad pánví, aby obrátil prskající kusy masa.

Vydržel jsem skoro půl minuty. „Měl jsi mi vyřídit poděkování?“ To zatím neznámé malé místo v mé hrudi se nejen pohnulo – celé vibrovalo.

„Hm,“ ozvalo se tlumeně z ledničky, odkud právě lovil nějakou aspoň trochu zdravou a pokud možno zelenou přílohu.

„A ještě něco dalšího nebo jenom hm?“ neudržel jsem se a použil ironii v takové míře, že to musel poznat i můj otec.

Dal si načas. Pečlivě nechal nad dřezem okapat dvě papriky a obří rajče, pak se ke mně znovu otočil a pobaveně zvedl obočí.

„Zmínil jsem se ti, synu, že vynález telefonu dorazil i do této bohem zapomenuté končiny?“

Zalapal jsem po dechu. Žertuje? Můj otec právě pronesl vtip? V té holce vážně něco musí být. Až teď mi došlo, že s tou dobrou náladou se táta vrátil od ní. Zasloužil si kousek mojí upřímnost.

„Nemám její číslo, jinak bych tě neotravoval,“ zabručel jsem smířlivě.

„Ale už k ní trefíš i beze mě, jak jsi mi právě oznámil, takže telefon může chvíli počkat. Mám ti vyřídit jen to poděkování, ale je možné, že kdyby u toho nebyl ten chlapec od Blacků, rozpovídala by se trochu víc.“

Vzpomínka na Jacobovu nadšenou tvář mi najednou nepřišla tak zábavná. Jasně, je tam s ní. Obskakuje ji a nejspíš se jí dotýká. Moje taška s cédéčky mi najednou připadala směšně mrňavá.

S nečekanou energií jsem zabodl vidličku do napůl krvavého kusu masa na talíři před sebou.

„Máš pravdu, tati. Někdy není nad osobní kontakt.“

A táta se usmál. Znovu. Už jsem to říkal, ale musím znovu. V Belle Swanové prostě něco je.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Kate

29)  Kate (16.01.2014 16:36)

"Můj otec právě pronesl vtip?" Jo, přesně tohohle tvého usmívající ho se Carlislea miluju. Belle budou moct nakonec všichni poděkovat, protože je svým způsobem léčí. Edwarda, Carlislea, Reneé a doufám, že dojde i na Esme. Jacob je jasnej. :D

Janebka

28)  Janebka (29.06.2013 18:18)

Jak mám napsat alespoň trochu smysluplný komentář, když jsi použila všechna písmenka do svých emocionálních větiček?
V hlavě mám prázdno a pusto a nějaká nenasytná část mého já, si neodbytně žádá další dávku návykové ambry.
Maruško,
Děkuji!!!

Bye

27)  Bye (05.03.2013 18:24)

Vsadím se, že si Bella vůbec neuvědomuje, jak moc čerstvý vítr do života všech těch lidí přinesla. (A to dokonce i do života těch, co ji v životě neviděli. Třeba taková Stanleyová ani netuší, že se díky ní dělí o dno Edwardova zájmu společně s pornočasopisy )
Jako by se všichni probouzeli z letitý letargie - Carlisle, Edward, Renée - v ní se taky musej dít věci! To by mě zajímalo, jestli ji fakt opustila jen tak...?
A Jacob? Éh, ten je chycenej, co? Tak se nechám překvapit, jak ho z toho trojúhelníku vyvážeš Páč zaujetí na tomto břehu Rosebud Creek se zdá býti mířeno jiným než jeho směrem

KatkaB

26)  KatkaB (02.03.2013 11:23)

"Skoro celý den jsem strávil v posteli. Zase."
"Chtělo to nějakou akci. Okamžitě."
"Tím bych mohl začít. Půlhodinka úklidu."

Tvoje krátký věty jsou úžasný Dlouhý věty taky, ale ty kratší... Krásný ;)

"A táta se usmál. Znovu. Už jsem to říkal, ale musím znovu. V Belle Swanové prostě něco je." Usmívající se Carlisle, který pronáší vtip a je nakažený dobrou náladou od Belly, byl moc fajn, osvěžující

Lenka326

25)  Lenka326 (21.02.2013 12:11)

Konečně jsem se k tomu dostala a když už, tak už, dala jsem si to od začátku, kvůli atmosféře. Tento dílek mě doslova pohladil po duši, v Belle Swanové prostě něco je. Dumám na tímto záhadným Edwardem, ve kterém zcela určitě taky něco je. Díky

kytka

24)  kytka (16.02.2013 18:56)

Stále skvělé a milé. Moc jsem si to užila a těším se na další.
Díky Maruško.

Jalle

23)  Jalle (16.02.2013 10:23)

veľmi sa mi páčia tvoje postavy úžasné ako vždy

22)  Darca131 (15.02.2013 19:15)

Konečně je tu další kapitola! Jak já jsem se na ni těšila! A musím říct, že byla skvělá! Stejně jako ty ostatní! Už se těším na další kapitolu a doufám, že bude brzy. :) :) :)

Gabbe

21)  Gabbe (15.02.2013 17:10)

Také jsem musela oprášit staré stránky, ale užila jsem si to! Znovu jsem se vžila do Belly a teď netrpělivě čekám na další!!
Ambří, dokonalé!

ambra

20)  ambra (15.02.2013 15:59)

Ááááááááááááách! Jste prostě nej . Ještě jednou ten nej díkanec . Dnes už určitě bude další, ten včerejší růžový čtvrtek (a horečkou růžové dítě) mi to trochu pokazil.

matysekmj

19)  matysekmj (14.02.2013 23:10)

Ambři já jsem tak ráda za další pokračování
Moc jsem si to užila a jako obvykle mám pořád otázky a začínám mít podezření, že mi na ně jen tak neodpovíš
Děkuji a těším se na další

18)  BabčaS (14.02.2013 23:02)

leelee

17)  leelee (14.02.2013 21:32)

jak je vidět Bella a Carlisle prostě ví hodně a nebojí se toho :D
uvidíme co si na nás vymyslíš, ale tušim že počkat si, stojí za to

Q

Fanny

16)  Fanny (14.02.2013 21:08)

Skvělé překvapení! Tihle dva v tvém podání rozhodně moc potěšili.

morningstar

15)  morningstar (14.02.2013 20:17)

no teď mě to ještě málem smetlo - ten koment dole - dnes možná další johoooooooooo

morningstar

14)  morningstar (14.02.2013 20:15)

aaaaaaa, Ambři, mám úsměv od ucha k uchu a v mé hrudi příjemně vibruje spokojenost, blaženost, mít ocásek, vrtím jako štěně ..... aaaaa, to bylo super :) ;) díkec

13)  inkognito (14.02.2013 19:41)

Konečne a teším sa. Každý deň sledujem, čo je nové, v očakávaní, že príde pokračovanie. Super! Dúfam len, ďalšia kapitolka nebude o 2 mesiace.

eMuska

12)  eMuska (14.02.2013 17:22)

Aaa, zlato, ktože mi to dnes spravil radosť? tešujem sa na pokráčko, je to úplná pecka! Ďakujem!

Silvaren

11)  Silvaren (14.02.2013 16:23)

uááá Ty budeš mít dovolenou na horách povinnou každý druhý týden! JUCH! Vůbec jsem se nemusela vracet k minulé kapitole, po první větě to všechno naskočilo. Nevím, koho mám milovat víc, jestli Bellu, Edwarda, Carlisla nebo Tebe? Díky za skvělou kapitolu, , doufám, že jí brzy pořídíš další sestřičku.;)

10)  Seb (14.02.2013 15:38)

Už jsem myslela, že se pokračování nedočkám a ejhle, další super kapitola.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek